Úterý 1. prosince 1936

Přítomni:

Místopředsedové: Langr, Košek, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: Jaša, Bergmann.

219 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři Bechyně, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Kalfus, Najman, inž. Nečas, dr Šrámek, Tučný, dr Zadina, Zajiček.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Místopředseda Langr zahájil schůzi v 9 hod. 17 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolenou

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdržel na tento týden posl. Slušný.

Došly dotazy a odpovědi.

Dotazy:

posl. Šaláta vláde republiky Československej pre výstavbu spojovacej cesty medzi Horehroním a Liptovom od Helpy na Kráľovú Lehotu (č. D 240-IV);

posl. dr Neumana předsedovi vlády ve věci nutné změny železničního dopravního řádu, pokud upravuje zabezpečení přejezdů místních drah v zastavěných úsecích obcí vůbec a jihočeských zvláště (č. D 235-IV);

posl. dr Goldsteina:

min. školství a nár. osvěty:

ve věci pana Mojžíše Rosnera, státního učitele v Užhorodě (č. D 236-IV),

ve věci vyplňování osobních dat na českých a slovenských školách (č. D 238-IV),

min. nár. obrany ve věci vyplňování nacionálií u vojska (č. D 237-IV);

posl. Bruknera min. vnitra o zřízení státního policejního úřadu v Hronově (č. D 239- IV).

Odpovědi:

min. financí na dotazy:

posl. Neumeistra č. D 111-IV, č. D 133-IV, č. D 134-IV,

posl. dr Zippeliuse č. D 180-IV;

min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. dr Porubszkyho č. D 170-IV;

min. vnitra na dotaz posl. Nepomuckého č. D 147-IV.

Místopředseda Langr (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jest:

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu tisk 640) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1937 (tisk 685) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném v 63. schůzi posl. sněmovny dne 16. října 1936.

Zpravodajem jest p. posl. Remeš.

Budeme pokračovati ve všeobecné rozpravě, započaté ve včerejší 67. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Gottwald, dr Rosche, Zvoníček, Ježek, dr Tiso, Esterházy; na straně "pro" pp. posl. Ostrý, Hampl, Kögler, Kunz, dr Macek, Stašek.

Dávám slovo panu posl. Ostrému.

Posl. Ostrý: Slavná sněmovno!

Projednávaný rozpočet na r. 1937 je rozpočtem vyrovnaným a je chloubou uvnitř našeho státu a chloubou navenek, jež osvědčuje spořádanost našeho státu. Nesmíme si však zatajovat, že vyrovnaný rozpočet neznamená ještě vyrovnané státní hospodářství. Vyrovnané státní hospodářství oproti státnímu rozpočtu závisí na několika důležitých okolnostech, zejména pak předně na zvýšeném hospodářském rozvoji a zaměstnanosti, za druhé na klidu, pořádku a nerušené práci doma, za třetí na klidné, nikým nerušené evropské politice. Teprve kdyby byly splněny tyto základní podmínky, mohli bychom jíti s klidem se státním rozpočtem do r. 1937 a míti za to, že vyrovnaný státní rozpočet bude znamenat také vyrovnané státní hospodářství.

Selže-li jedno, druhé anebo třetí, znamená to průlom do vyrovnaného státního rozpočtu.

Všimněme si proto blíže těchto tří základních podmínek, a to především hospodářského rozmachu, který závisí na zvýšené spotřebě doma a na zvýšeném odbytu na světovém trhu. Chceme-li zvýšiti spotřebu doma, vyžaduje to nutné předpoklady. Zvýšená potřeba vyžaduje zvýšení národního důchodu a zvýšení národního důchodu předpokládá, že je nutno míti lid zaměstnaný a nepřihlížeti tak úzkostlivě k tomu, aby národ vydělával co nejméně.

Dnes je snahou býti co nejlacinější; tím se snižují bezpodmínečně hospodářská čísla a snížená hospodářská čísla mají zase reflexy na platy zaměstnanců, na ceny zboží, na platy státních a veřejných zaměstnanců, v neposlední řadě však také na státní hospodářství, na celou naši veřejnou správu, poněvadž, když se málo vydělává, může se málo platit, a platí-li se málo, jsou státní pokladna a pokladny celé veřejné správy hubené a prázdné.

Když si všimneme zvýšení odbytu na světovém trhu, musíme si uvědomiti některé důležité momenty. A to proto, abychom se zbytečně neklamali. Nesmí se zapomenouti, že svět je ovládán autarkickým zřízením a snažením, to znamená každý stát se snaží pro svou spotřebu vyrobiti tolik, aby svou spotřebu mohl vlastní výrobou krýti. Je-li tato snaha ve světě, bylo by klamné se domnívati, že může nastati nějaký revoluční přesun v odbytu zboží u nás vyrobeného a na světovém trhu prodaného, což by jistě zaručovalo zvýšenou zaměstnanost a tím zvýšení národního důchodu. Racionalisovaná výroba doma sama o sobě už je činitelem, který způsobuje nezaměstnanost. Racionalisace se už vtírá skoro do všeho lidského podnikání. Nevidíme to jenom v průmyslových podnicích. Vidíme to už také v obchodu, v distribuci zboží. Racionalisace, řekl bych, je všeobecně světem uznávána, ale přináší národům a státům největší zlo. Myslím, že jsem zde na tomto místě již o věci mluvil a dokazoval, co znamená racionalisace. Když dříve bylo zapotřebí 100 dělníků a dnes to obstarává jedna třetina, nebo když jedna třetina dřívějších zaměstnanců vyrobí tolik, co dříve celých 100, musí nezbytně dojíti k těmto důsledkům, k nezaměstnanosti, a je tedy otázkou a problémem, může-li býti ve světě vůbec taková konjunktura, aby se svět za těchto podmínek zbavil nezaměstnaných vůbec.

To všechno je spojeno s naším státním rozpočtem, to všechno je spojeno s předpokládaným zvýšením národního důchodu. Ve světě pak autarkické zřízení podmiňuje zřizování nových továren, budování nové výroby a možnosti výroby na úkor těch, kdož dříve trh obstarávali svými průmyslovými výrobky. Nechci tím říci, že bychom neměli udělati vše, abychom se přece jenom na světovém trhu uplatnili. Tedy obchod, průmysl, vláda, státní úřady, ministerstvo obchodu, zahraniční zastupitelstva - ti všichni musí míti snahu, abychom na světový trh se svými produkty vnikli, poněvadž jedině tím, když se budeme spojenými silami snažiti na světový trh vniknouti, může se nám podařiti umístiti a uplatniti alespoň část svých přebytečných výrobků na světovém trhu.

Nesmíme zapomínati, že na překážku tomu jsou některá opatření, kterých se uchopily všechny státy. Devisová opatření, stanovení kontingentů pro dovozní státy, dumpingové obchody průmyslových států se svými přebytky na světovém trhu, celní šraňky, to vše je samozřejmou překážkou volného hospodářského rozvoje, s tímto zlem se hospodářsky musí počítati a proto je třeba, abychom s tím počítali v době, kdy jednáme o státním rozpočtu a kdy říkáme, že máme státní rozpočet v rovnováze.

Řekl jsem, že je chloubou pro nás doma i do zahraničí, že máme státní rozpočet vyrovnaný. Větší chloubou by bylo, kdyby státní účetní uzávěrka za hospodářský rok 1937, až bude vydána, vykazovala státní hospodářství vyrovnané. Rozpočet je otázka soustavy číslic - nic víc, nic méně. My známe rozpočtově přibližně správnou položku na straně "má dáti". Problémem nám zůstane strana "dal". Bude-li dobrá hospodářská konjunktura, jistě zůstane státní rozpočet vyrovnaný. Jestliže však selže některá ze tří podmínek, jež jsem již označil, je jisto, že se musíme připraviti na to, že ani rok 1937 nebude hospodářsky odpovídati tomu státnímu rozpočtu, jak jej slavná sněmovna přijme.

Mluví se o tom, že hospodářské poměry se lepší. Je pravdou: právě ohlašují Vítkovice. že zapálí novou pec, a totéž hlásí třinecké železárny. To je potěšitelné. Bude-li však míti toto zvýšení - řekněme - konjunktury a zaměstnanosti v r. 1937 již také hospodářský důsledek pro rok 1937, je otázka. Nebudiž zapomínáno, že výsledky zlepšené konjunktury se mohou projeviti pro stát a veřejnou správu teprve v r. 1938, nikoliv už v r. 1937. Ale domnívám se, že už tím okamžikem, kdy byla vřazena do zaměstnání určitá část nezaměstnaných, nebude to míti ještě také vliv na všeobecné oživení hospodářského ruchu. Tak na př. to nebude míti okamžitý vliv na obchod, poněvadž nesmíme zapomínati, že byl-li někdo rok, dva i více nezaměstnán, má určité dluhové povinnosti a bude se jako pořádný člověk snažiti spláceti dluhy, které byl nucen v době nezaměstnanosti udělati, aby se tak chránil pro budoucnost, aby, kdyby ho postihla nová taková nehoda nezaměstnanosti, měl se v nejhorší době na koho obrátiti. Bude tedy spláceti dluhy, a zvýšený výdělek neobjeví se okamžitě ve zvýšeném nákupu a nákup bude se říditi jen podle toho, co mu na nejnutnější nákup zbude. Mluvíme letos již také o zvýšeném hospodářském ruchu a já jsem se informoval u řady obchodníků, jaký byl a je letošní listopad. Bohužel jsem nucen konstatovat, že listopad r. 1936 je v obchodu poměrně horší než listopad r. 1935. Příčiny mohou býti různé: nákupní zdrženlivost, nejistota finanční politiky; ale může býti také příčinou nejistota mezinárodní světové politiky, poněvadž může býti mnoho a mnoho lidí, kteří si řeknou: V tomto politickém běsnění ve světě nemohu se vydat z posledního haléře, musím býti připraven. Je možné, že i toto je příčinou kupní zdrženlivosti přes to, že zaznamenáváme zlepšení hospodářských poměrů. To říkám jako praktik, který to, co se děje, prožívá denně se sty svými kolegy, a tedy není to pesimismus, je to prostě konstatování skutečnosti, že zvýšený hospodářský rozvoj nemá v přítomné době žádného vlivu na odbyt a nákup, ba naopak.

Klid a pořádek doma! Budu zcela upřímný a otevřený, opět jako praktik nebudu si nic zastírati. Devalvace čsl. koruny způsobí určité zdražení předmětů a potřeb. To se stane, ať se to komu líbí čili nic, a zářným dokladem toho jest dnes obchod s ječmenem. Máme organisované hospodářství s obilninami, a co se děje s ječmenem? Vypadl úplně z obhospodařování obilního monopolu a jeho cena vyskočila až na 160 a 170 Kč. Příčina? Menší úroda a prodané zásoby z minulého roku do zahraničí hluboko pod cenu. Uvádím to jako doklad, že devalvace Kč vyžádá si zvýšení ceny předmětů denní potřeby, ať se to komu líbí či nelíbí, poněvadž je a zůstane přirozeným zákonem obchodním, že když dráže kupuji, musím dráže prodávat a konsument dráže kupovat. Zdražení životních potřeb může mít nezbytně za následek vyvolání mzdových hnutí uvnitř státu, která nejsou ovšem právě tím klidem, jejž bychom potřebovali při novém tvoření zvýšeného hospodářského rozvoje po sedmi hubených letech.

Bude proto potřebí nebrániti se zbytečně zvýšení hospodářských čísel, jako samozřejmému důsledku světové finanční politiky. Chtíti dělati světovou finanční politiku, jako ji dělati musíme, a nepřizpůsobiti své poměry k ní uvnitř státu, znamenalo by dělat politiku bez jakéhokoliv promyšlení a rozumu, tedy prostě hospodářsky a politicky hudlovat. Proto je potřebí, aby zavládl klid ve všech vrstvách obyvatelstva našeho státu, chceme-li dáti zdravý předpoklad tomu. co očekáváme od r. 1937. Řeknu docela nepokrytě, byť by to bylo i nepopulární, že nevidím štěstí národa v tom, když máme sražená hospodářská čísla, nízké mzdy, platy a ceny, poněvadž to může na čas odpovídati nebo hověti příslušnému hospodářskému úseku, ale nikoliv státu a veřejné správě. Snížení hospodářského čísla musí míti na stát a veřejnou správu neblahé důsledky; když lidé málo vydělávají, není možno po nich žádat, aby hodně platili.

Když máme stabilisovaný státní rozpočet a hospodářská čísla se nám srazí dolů, první reflex musí se objeviti u státu a veřejné správy. Proto varuji všechny a zároveň řeknu, že zaměstnavatelé mnohdy nedovedou pochopiti, že není žádným štěstím pro národ, když platí svým zaměstnancům nebo zaměstnankyním 200 Kč měsíčně Co s tím mají dělat, co za to mají koupit? Tedy to není štěstím národa, ale nemohu říci, že hospodářství jako celek se dá řešiti jednostranným vyřízením hospodářských poměrů té neb oné výrobní vrstvy. To musí jíti společně, paralelně, a nebojím-li se říci, že je nutno zvýšiti hospodářská čísla, nesmím se pro domo bát zvýšení cen a v důsledku toho se ani nesmím bát provésti zvýšení platů zaměstnanců. Tím dám předpoklad, že státní rozpočet může býti v rovnováze. Z těch čísel, která jsme naházeli na papír, víme, kolik nás stojí justice, kolik školství. armáda. zahraničí, to všechno víme, a když to spočítáme, víme, že je to okrouhle 8 400 mil. Kč. Ale nevíme, vynese-li nám výdělková daň, zvláštní daň výdělková a důchodová daň tolik, co předpokládáme. a bude-li odpovídat hospodářství státních podniků tomu, co říká státní rozpočet. Tohle nevíme, to záleží na hospodářském vývoji a proto myslím, že budeme muset dělat všechno, abychom si sami uvedli státní hospodářství do pořádku tím, že se nebudeme úzkostlivě, jak jsem řekl, bránit nutným předpokladům, kterých poměry vyžadují.

Je samozřejmé, že se při tom bude muset Národní banka připravit na větší potřeby úvěrové. Rozproudí-li se hospodářský život čileji, bude toho úvěru potřebí; je otázka, bude-li poskytován a v jaké formě, nehraje-li tu roli také úvěr dlouhodobý vedle úvěru krátkodobého a obchodního. Může být, že bude vyhovovat krátkodobý úvěr, ale nikoli pro stavebnictví a stavební ruch. Zde se přece jenom bude muset učinit opatření, aby ustalo mobilisování kapitálu u dlužníků peněžními ústavy.

Konečně bych mohl připomenout téma, o kterém jsem mluvil, myslím, při posledním rozpočtu. Bylo by chybou domnívati se, že stát sám stačí na zvýšení hospodářské čilosti. Nikoliv. Stát může začíti, má okamžitě k tomu prostředky a nutno s díkem kvitovati, že národ pochopil, když se stát na něj obrátil o půjčku, že mu ji dal v takové výši, jakou ani sami představitelé státu a ředitel našich státních financí nepředpokládali. Ale stát sám nestačí na roztočení kol hospodářského života. Zde musí býti také soukromý podnikatel, který musí jíti spolu, ten musí spolupůsobiti. To však předpokládá důvěru u podnikatelských vrstev, že poměry se budou stabilisovati, že jsou stabilisovány a že nebude děláno v tomto státě nic, co by je rozrušovalo nebo znepokojovalo.

Spokojenost a klid u podnikatele je podmíněna především naší berní praksí. A tu jsem rád, že můžeme konstatovati u příležitosti státního rozpočtu, že v tomto roce byla udělána daňová reforma v takovém rozsahu, která, bude-li zákon prováděn tak, jak jej zákonodárce myslil a upravil, nebude-li ničím zaklausulován, může znamenati klid a pořádek v naší daňové praksi. Domnívám se - a potvrdí mi to jistě řada samostatně výdělečně činných lidí - že to trvalé rozrušování podnikatelských vrstev berní správou anebo finanční správou mělo za následek, že se lidé stávali lhostejnými, že si na konec řekli, že raději z toho utekou, než by prodělávali torturu podnikatele po stránce státně-finanční.

Daňová reforma je podle mého soudu zákon velmi dobrý. Budeme musit - a to říkám docela tak kamarádsky - věnovati ještě v těchto dnech pozornost prováděcímu nařízení k daňovému zákonu, poněvadž - a bylo by chybou, kdyby se to neřeklo - to, co jsme v návrhu prováděcího nařízení již zjistili, nasvědčuje, že zde není dobré vůle, alespoň ne takové, jakou pro zavedení pořádku v daňových věcech měl na mysli zákonodárce, řekněme parlament a rozpočtový výbor.

Chraňme soukromé malé a střední podnikání. Již ve schůzi rozpočtového výboru jsem mluvil o jedné věci, kterou neváhám zde opakovat. Musíme si uvědomit, že družstevní podnikání v Československé republice dostupuje takových rozměrů, že se stává podnikáním velkokapitalistickým. Ale stává-li se podnikáním velkokapitalistickým a minulo-li se onoho cíle prospět malým nemajetným lidem, je-li toto jeho poslání dávno odbytou věcí, nemůže kapitalistické družstevní podnikání míti daňových výhod. Pokud to bylo omezeno jen na úzký kruh chudých dělníků, dovedl jsem to pochopit, ale když se k družstevnictví uchylují vysocí státní úředníci, když z družstevnictví chtějí míti profit velcí, kapitálově silní jedinci v zemědělství, když na př. na družstevnictví mají zálusk i takové Vlčkovy závody jako podnik. tryská to z potřeby ne zaměstnanectva a dělnictva, které má své potravní spolky, nýbrž z potřeby inženýrů a lidí s vysokými platy, o kterých člověk nemá ani zdání. Rozlézá-li se nám družstevnictví do takovýchto dimensí, musí se udělat tabula rasa, musí se udělat konec s daňovými výhodami. nebo stát na to shoří. (Výborně! - Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP