Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Knebort. Dávám mu slovo.

Posl. Knebort: Slavná sněmovno!

Projednávaná osnova o přímých daních má svou dlouhou debatu, ve které jsme se dověděli všechny její výhody i nevýhody. My, jako národní sjednocení pohlížíme na osnovu samu jistě skepticky, a to proto, poněvadž právě tak dnes, jako i r. 1927 byla projednávána velká daňová reforma, ke které bylo vzhlíženo vším poplatnictvem s velikou důvěrou, a která svou praxí dosáhla pravého opaku toho účelu, kterému byla určena zákonodárnými sbory.

R. 1927 když se tento zákon projednával, měl zákonodárce na mysli prospěti poplatnictvu a, řeklo se to zde již několikráte, zvýšiti morálku, sblížiti poplatníka s berním anebo daňovým úřadem, přiblížiti oba navzájem. Pravý opak ovšem byl výslednicí. Vina tu již byla prokázána a bylo zde také řečeno, kdo je tímto vinen. Chci říci jen krátce: Má-li tato osnova zákona splniti několik výhod, o kterých se v ní mluví a jež zde byly zdůrazněny, je především potřebí, aby finanční správa zařídila svůj kladnější poměr k poplatníkovi, aby poplatník, udělá-li přiznání, byl přesně podle zákona vyšetřen, a dá-li řádně doklady, aby mu bylo také věřeno. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Není pravda, že morálka mezi poplatnictvem poklesla. Znám řadu živnostníků a obchodníků, kteří úzkostlivě zpracovávají svá daňová přiznání a ještě úzkostlivěji očekávají výsledek, který jim pak je předložen v podobě daňového výměru. Znám sám z osobní praxe, jak je trapné, když v mnohých případech finanční správa neústupně trvá a vyšetřuje a nechce připustiti živnostníku nebo obchodníku pravost jeho dokladů. Tyto věci, kde finanční správa, řekl bych, ne dosti lidsky postupuje vůči poplatníkům, měly za následek, že místo zvednutí morálky poplatnictva tato morálka znova poklesala. Já jsem přesvědčen, že v dobrých 80%, pokud se živnostnictva a obchodnictva týče, dělá zpytování svědomí velmi pečlivě, velmi svědomitě a konec konců je výsledek vždycky ten, že je zdaněn dvakrát tak vysoko, než jaké přiznání sám dal.

Však, vážené dámy a pánové, z praxe sami nejlépe víte, kolik bolestí na schůzích máte, kolik intervencí v daňových věcech musíte udělat a jak si vám poplatník stěžuje, že když s ním na úřad přijdete vy, ať je to berní správa nebo berní úřad, jak jinak se s ním jedná a mluví a jak ty věci docela jinak běží. To je jeden nedostatek, který se tu jeví, a kdybyste, vážení pánové a finanční správa po této stránce zařídili na úřadech jednání s poplatníky tak, aby věděli, že tam mají zastání, že podle zákonů, které jim zákonodárné sbory daly, se jim stane po právu, buďte ubezpečeni, že by berní morálka šla velmi rychle nahoru. Bylo zde také řečeno, že u nás na 100 Kč vybrané daně je zatížení 7.50 Kč.

Tak maně si vzpomínám, že jsem právě minulý týden intervenoval na berním úřadě na Vinohradech; měl jsem tam následující případ, jistě charakteristický pro právě projednávanou osnovu. Bývalý obchodník byl 2kráte exekvován, dvakráte bezvýsledně, na to přišla třetí exekuce, opět bezvýsledná. Tento obchodník je 65 let stár, je živ z milosti, nebo řekněme lépe z podpory svého syna. Při tom si berní správa nedá pokoje a stále tohoto existenčně zničeného obchodníka pronásleduje. Podívejte se, byl sám u berní správy nesčíslněkráte, ale nikdy mu nebylo dopřáno sluchu. Tím, že jsem s ním šel já, stalo se, že konec konců tento případ bude likvidován. A to je to, co jsem zde řekl. Proč k takovým zákrokům, které jsou samozřejmé, je potřeba intervence poslance, když úředník toho úřadu bez intervence poslance může tuto věc sám docela jednoduše vyříditi, maje k tomu předběžné řádné šetření, které mu jasně dává na jevo, že v tomto případě, o kterém hovořím, veškeré další úřední řízení bylo by marné? A tímto způsobem se zatěžuje nejenom úřednictvo, nýbrž i celý chod tohoto řízení finančně.

Bylo zde také řečeno, proč my jako národní sjednocení máme k předložené osnově zamítavé stanovisko. Už jsem je zdůraznil tím, co jsem předeslal. Řada řečníků, mých kolegů, probrala tuto věc po stránce věcné a já bych jen chtěl dodat, že nemáme k této osnově důvěry proto, poněvadž soukromé podnikání je stále více a více zatěžováno. Při každé osnově - nejenom při této, nýbrž i při minulých vidíme, že družstva a konsumy mají stále výhody, i když tu bylo zdůrazněno dr Štůlou, - neprávem pan kol. Chalupa říkal, že to opomněl - že tento zákon pamatoval na družstva tak, že ze dvou promile jsou družstva zdaněna 4 promile. I když tu vidíme první krůček k nápravě, přece jen nemůžeme zapomenouti, že konsumy a družstva jsou stále daňově zvýhodňována na úkor soukromého podnikání i na úkor všeho poplatnictva. To je věc, která má u širokého poplatnictva stále odezvu, poněvadž se stále jasně a zřetelně vidí - a¨niž se nějak zvlášť o to přičiňujeme, - že se ve všech těchto případech postupuje stranicky a že jen stranicko-politický režim udržuje tímto způsobem své podniky stále nad vodou zvýhodnění na úkor našich malých podnikatelů. Je snadné ukazovat na sjezdech družstevních, že družstva jsou života schopnější než soukromí podnikatelé. Kdyby byla družstva daňově tak zatížena jako jsme my, buďte, vážení pánové a dámy, ubezpečeni, že by nám živnostníkům a obchodníkům nebyla vůbec žádnou konkurencí. Mohu vás ubezpečiti, že bychom všichni dokázali v krátké době svou schopnost a že bychom vám i s druhé strany dokázali, že by zaměstnanost, o kterou se tu máme starat, mnohem rychleji stoupala, než je tomu dnes. My tu zvýhodňujeme družstva, která zaměstnávají desetitisíce zaměstnanců, kterým se v mnoha případech neplatí ani tak, jako u soukromých podnikatelů, nebo mnohokrát daleko hůře. Proč tedy mají družstva požívat těchto výhod, proč nemá nastat zrovnoprávnění, které by bylo zároveň podkladem k zvýšení berní morálky u nás, aby poplatník přesně věděl, že se u nás v republice měří každému stejně, ze právo a spravedlnost je pro všechny a nikoliv jenom pro ty, kteří dnes představují tento režim? To je důvod, proč v mnoha případech proti němu hovoříme a proč často také na svých schůzích poukazujeme na tento způsob, který nemůže přispěti k pozvednutí morálky, o které jste zde tolik hovořili.

Myslím, že velkou obžalobou dnešního režimu byla řeč p. dr Meissnera, a velmi jsem se divil, když jsem ho slyšel tolik hovořit o byrokratismu. Vážení pánové a dámy, byrokratismus začíná - promiňte mně ministrem a končí exekutorem, který v daňových věcech představuje výkonnou moc. Proč tedy zde na ten byrokratismus naříkáte, když moc máte v rukou a když máte možnost věci zaříditi jiným způsobem? Vždyť sedíte ve vládě, máte možnost prostě říci: Ten zákon musí býti prováděn tak, jak jsme se na něm usnesli a proto chceme, aby všechny jeho výhody, které jsme chtěli splnit, byly splněny. To je ve vašich rukou. Proto jsem se velmi divil, když jsem slyšel řeč pana dr Meissnera.

Ale je zde ještě jedna věc, nad kterou je potřebí se pozastaviti. To není snad útok na úřednictvo. Myslím, že pro pozvednutí berní morálky bylo by dobře, kdyby páni exekutoři trochu lidštěji dělali svůj výkon, a nikoliv, aby když je obchod v plném chodu, přišli do závodu a prostě prohlásili: Já jsem exekutor - a obrátili celý závod na ruby. Myslím, že k tomu jest jiná možnost a také příležitost a forma taková, která by byla přijatelná, ale tímto způsobem, promiňte, ničíte obchod a živnosti u nás, poněvadž stlačujete sebevědomí podnikatelů, přirážíte je ke zdi svou mocí, svým nemožným postupem, který v každém případě znamená nechuť k další práci a tím také k rozšíření nezaměstnanosti.

Několik těchto věcí chtěl jsem připojiti k projednávané osnově. Mám na mysli ještě jednu událost, která se zde stala a se kterou bych se velmi rád s tohoto místa jednou pro vždy vypořádal. Prosil bych slavnou sněmovnu, hlavně pány kolegy ze živnostenské strany, neříkejte nám stále, nám národnímu sjednocení, co kdy udělala národní demokracie. Vezměte laskavě na vědomí, že my jsme dnes příslušníky národního sjednocení. Národní demokracie ve svých dřívějších vládách svoji povinnost vůči státu a národu plnila. (Výkřiky.) My ji také plníme vůči státu a národu, hlasujeme pro každou osnovu, která znamená prospěch tohoto státu, ovšem stavíme se proti každé osnově, která je politicko-stranickým způsobem sdělávána. Prosil bych vás, abyste to jednou pro vždy vzali na vědomí, neříkejte nám s tohoto místa stále: Pan dr Preiss! Podívejte se, dnes situace vypadá jinak, dnes k tomu panu dr Preissovi, jak tu sedíte, všichni hledáte cestu, a to velmi často. (Posl. Jenšovský: To není pravda!) Není pravda, tedy totéž platí také o nás. (Výkřiky.) Nezapomeňte, vážení pánové, že na tohoto dr Preisse se velmi často i hlava státu obracela pro různé informace nebo dotazy, a že dneska k tomuto dr Preissovi přistupují noví dva magnáti, kteří rozhodují a kterým vy dneska sloužíte, to je pan Lustig a pan Feierabend. Já bych prosil, abyste jednou pro vždy rozlišovali tyto věci. My jsme národní sjednocení, jím zůstaneme, poněvadž víme, že vás jako národní sjednocení nejvíce mrzíme, proto nás stále tuto rozlišujete. To jsou věci, které jsem považoval za nutné jednou pro vždy si s vámi vypořádat. Vážení pánové, abychom si nemusili stále připomínat, že v době, kdy byl ministrem dr Matoušek nebo ing. Novák, zákony byly tak a tak sdělávány, vaši páni také seděli ve vládách a měli také možnost spolurozhodovati. A když se tam něco udělalo špatně, pak to spadá na celou sněmovnu, jíž jsme my mnozí tehdy nebyli členy. (Výkřiky.) Tak se ty věci mají. Proto neračte mluviti v domě oběšencově o provaze. To se někdy nevyplatí. Vy jste říkali, že za 16 roků ministr obchodu ing. Novák neb dr Matoušek neudělali nic, vy jste tam rok a daleko jste nesplnili požadavky, které jste ve volbách splniti slibovali. Proč? Poněvadž jste součástí té koalice, se kterou musíte spolupracovati, se kterou se musíte dohodovati, tedy výsledek vaší práce je právě takový, jaká je vaše sila. (Hlasy: Jak jste to dělali vy? - Dělali jste to jinak?) Já neříkám, že jsme to dělali jinak, přiznávám se, že jsme to nedělali jinak ... (Posl. Mašata: Šli byste do koalice?) Ovšem, za podmínek, které vám jsou dobře známy, pane Mašato, ale ne do koalice, která bude pokračovati v monopolech, syndikátech a vnucených kartelech.

Považoval jsem za nutné, jednou tuto věc si zde vyříditi, aniž bych chtěl dělati útok na ministerstvo obchodu. Jestliže dr Štůla při této osnově kritisoval, že se o živnostnictvo málo v tomto státě starají, nemyslel tím napadnout ministerstvo obchodu, nýbrž vytýkal celému režimu, že je jeho povinností, aby věnoval zvýšený zájem tomuto stavu, který je vlastně největším poplatníkem v tomto státě. Neměl žádný úmysl útočiti na vás a ministra.

Z důvodů, které přednesli moji kolegové i z několika vývodů, které jsem zde přednesl já, nemůžeme hlasovati pro předloženou osnovu, poněvadž jsme přesvědčeni, že za rok budete odtud kritisovat tento zákon, jako dnes kritisujete zákon z r. 1927, který jste také dělali za předpokladu, že pomůžete poplatnictvu, a skutečnost byla obrácená. Přál bych si jako živnostník, aby statisícová obec živnostníků a obchodníků, která vzhlíží k parlamentu a předložené osnově jako k záchraně svých existencí, byla skutečně zachráněna. V předložené osnově toho ovšem nenalézám. (Potlesk poslanců národního sjednocení.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pí. posl. Mrskošová. Dávám jí slovo.

Posl. Mrskošová: Slavná sněmovno!

Daňové zákony a daňová opatření, která znamenají povinnost občanů k potřebám státu, jsou opatřeními, která zejména pro nás podnikatelsky činné ženy ať v zemědělství, v živnostech nebo v kterémkoli jiném oboru podnikání znamenají řízení, se kterým máme, bohužel, často co dělat. Zejména my, které jsme spolumajitelkami reálných hodnot, kde z našeho majetkového vlastnictví vyplývá zákonná povinnost ručební za všechny daňové povinnosti, chtíc nechtíc musíme sledovat vše, co souvisí s otázkou daňových zákonů a musíme se bedlivě dívat na jejich praktické provádění tak, jak se s nimi potom ve svém životě praktických hospodyň setkáváme.

My upřímně vítáme předloženou daňovou osnovu proto, že v ní vidíme snahu po dosažení konečného pořádku v daňových věcech Vždyť máme-li my, poslanci, příležitost ze své praxe býti svědky těch různých scén, které při daňovém jednání jsou předmětem vzájemného styku poplatníka s berním úředníkem jako představitelem státní moci, myslím, kolegové a kolegyně, že máme více těch nepříjemných zkušeností vyplývajících z tohoto styku nežli těch radostných okamžiků, které by potvrzovaly, že mezi poplatníkem i berním úřadem, finanční správou státní. existuje poměr, abych to tak přirovnala, dobrého, vzájemného, důvěryplného styku dvou činitelů, kteří jsou nezbytni k výkonu třetího součinitele, jakým je dobrý chod státní správy.

A, slavná sněmovno, právě zde se setkáváme s případy, které již vážení řečníci přede mnou zde velmi výrazně zdůraznili, ale ke kterým musíme se opět a opět vraceti. Je povinností nás, odpovědných činitelů, při této příležitosti zdůraznit, že za nynějších poměrů a za předpokladů, ze kterých vyvěrá vzájemný styk poplatníka s finanční správou, nemohli bychom mluvit o věcech, které znamenají dobrý prospěch celku a které podmiňují dobrý chod našich vnitřních potřeb a zájmů.

Máme zkušenosti, že berní praxe posledních let se vyvinula tak, že ne fasse poplatníka, že ne jeho přiznání je základem, ze kterého se vychází, nýbrž že rozhodujícím činitelem je ta dekáda poplatní, která jednotlivým berním okresům je předepsána intimním řízením úředním a podle které pak se i správné a spravedlivě vyhotovené fasse poplatníků upravují, a které způsobují tu skutečnost, že na berní správě vám úředník docela otevřeně řekne: máte odvolací řízení, dokazujte nám, že my nemáme pravdu; my nejsme povinni vám dokazovat jako poplatníku, že vy nám špatně přiznáváte.

A, vážená sněmovno, tento fakt je tím nejnebezpečnějším momentem pro celou naši vnitřní finanční daňovou soustavu, který zde byl dobře zdůrazněn a který vyvolává pocit vzájemné nedůvěry, charakterisovaný na jedné straně otevřeným přiznáním poplatníků, že co je jim platno správně a poctivě fatovat, dát si práci s daňovým přiznáním při všech těch ohromných písemnostech, s kterými je daňové přiznání spojeno, a co je pro průměrného poplatníka jistě prací nemalou, když není tato práce hodnocena a zhodnocena uznáním správnosti tohoto přiznání se strany státní finanční správy. Dostaví se pak vědomí, ať udělám svoji fassi jak chci správně, nikdy se mi nebude věřiti a vždycky budu předmětem jednání se strany berního úřadu (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní), použitím vytýkacího řízení a všech těch obtíží, které zde byly již zdůrazněny.

Jen těmito několika poznámkami právě s hlediska nás, spolumajitelek těch reálných hodnot, ze kterých jsou vyměřovány daňové základy, chci zdůrazniti, že právě tato projednávaná osnova, která byla předmětem dlouhého a dobrého jednání koaliční "sedmy", znamená upřímné snažení, aby byly odstraněny všechny obtíže, které vyvolávají neshodu mezi finanční státní správou a jejími představiteli, úřednictvem, a poplatníkem, který jistě je si dobře vědom toho, že se musí k poplatní povinnosti hlásiti. On chce ji splniti, ale chce ji splniti tak, aby znamenala spravedlivé hodnocení jeho důchodu a aby znamenala také skutečně spravedlivé ocenění jeho dobré vůle dáti státu to, co stát od občana svého požaduje.

V tomto směru my, kteří máme viditelný majetek, plníme a splníme vždy svoji povinnost a jsme povděčni tomu, že předložená osnova přináší ve věcech finančních určitý pořádek. Proto také pro předloženou osnovu budeme hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, a nebude-li námitek, přistoupíme k projednávání odstavce dalšího. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

3. Zpráva výborů soc.-politického a ústavněprávního o návrhu posl. Kleina, Stivína, Píka a Němce (tisk 18) na vydání zákona o pracovním poměru redaktorů (tisk 538).

Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický p. posl. Klein, za výbor ústavně-právní p. posl. dr Markovič.

Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor soc.-politický, p. posl. Kleinovi.

Zpravodaj posl. Klein: Vážená sněmovno!

Při různých příležitostech bylo zde vzpomenuto zvláštního poslání novinářství ve svobodné republice (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.), zvláště bylo zdůrazněno, že se novinářství musí poskytnouti všechny podmínky zdárného vývoje, že novinářství samo musí býti svobodné a že zase také ti, kteří tvoří noviny, musí míti všechny podmínky svého povolání zaručeny. Buď smlouvou, anebo zákonem.

Není pochyby, že vývoj sociální politiky u nás ve shodě s vládními prohlášeními různých vlád je ten, že každá smlouva má vycházeti z nějakého legislativního ustanovení. Proto jsme pro různé kategorie zaměstnanecké vytvořili buď zákony všeobecné anebo zákony speciální a umožnili tak zaměstnavatelům i zaměstnancům, aby na základě ustanovení všeobecných nebo speciálních mohli sjednati řádné pracovní smlouvy. Pracovní smlouva je nám garancií určitého pořádku. Jde o to, aby pracovní smlouva stipulovala jasně a kategoricky každou otázku moderního pracovního poměru, aby ovšem respektovala předpisy soc.-politických zákonů a aby pak upravila pro nutný vnitřní provoz podniku všechno to, co souvisí ve vzájemném poměru zaměstnance s podnikatelem.

Jestliže podvýbor soc.-politického výboru, zvolený za tím účelem, aby projednal sněmovní tisk 18, zkoumal tyto otázky se všech nejrůznějších hledisk a potřeb a dospěl k poznání, že je třeba dáti našim novinářům zákon, který moderním způsobem vyřeší nejnutnější pracovní otázky této významné kategorie zaměstnanců u nás, pak vzpomenul výbor. také toho, že vydavatelé českých a slovenských novin se písemně zaručili sjednati hromadnou smlouvu. Jestliže vydavatelé německých novin již mají hromadnou smlouvu, která velmi slušným způsobem upravuje pracovní podmínky novinářů, pak se naskytuje možnost, aby zde byla vytvořena celostátní hromadná smlouva pro novináře, která ovšem musí vycházeti z nějakých zákonných ustanovení.

Jestliže výbor soc.-politický dospěl k přesvědčení, že má býti dříve zákon a pak smlouva, není to nějaký nepříznivý tón vůči vydavatelům, nýbrž je to pro nás ve sněmovně věc samozřejmá. Podle příkazu soc.-politického výboru vyslechl podvýbor písemnou cestou zájemce. Vyslovili se vydavatelé českých a německých novin a stejně tak se vyslovily kolektivně novinářské organisace. Souhrn těchto relací byl, jak jsem již uvedl, podkladem pro rozhodnutí podvýboru soc.-politického výboru.

Toto kladné rozhodnutí ve prospěch zákona bylo však diktováno ještě z jiných ohledů a potřeb. Nemusím se dnes dovolávati toho, že i pan president republiky i pan předseda vlády dr Hodža slíbili novinářům zákon, který je doplňkem zákona o soukromých zaměstnancích, zákon, jehož celkový rozsah je nám znám také ze zákonodárství zahraničního.

Při projednávání zákona č. 154/1934, t. zv. zákona o soukromých zaměstnancích, bylo již v odborné komisi jednáno o možnosti zvláštní kapitoly o novinářích v rámci tohoto všeobecného zákona, který platí asi pro 500 000 osob. Tato odborná komise však vycházela z přesvědčení, že bude nejlépe vytvořiti pro novináře zákon zvláštní. Také senát dal tomuto názoru výraz zvláštní resolucí, která byla senátem jednomyslně přijata. Různé příčiny, které nás vedly k tomuto zvláštnímu zákonu, prýští z faktu, že ministerstvo sociální péče již v r. 1920 vypracovalo osnovu zákona o služební smlouvě redaktorů, ze pak následovaly různé osnovy, zejména pak také ministerstva spravedlnosti, které se staly předmětem jednání obou stran, vydavatelů a zaměstnanců. Jednání toto umožnilo vyjasnění nových otázek, které se řeší v tomto zákoně o novinářích, avšak tyto porady nedospěly k takovému závěru, jak Národní shromáždění právem mohlo očekávati.

Proto přistoupili jsme k projednávání tisku 18 po všech předchozích přípravách a relacích. Jestliže jsme došli pak po usnesení výboru soc. politického a výboru ústavně-právního k novému jednání o této materii, byl zde hlavní důvod ten, aby vydavatelé, kteří se vyslovili původně jen písemně, stejně tak jako novináři, měli ještě jednou možnost před zástupci sněmovny vyjádřiti své názory ústně a doprovoditi je příslušným komentářem. Je to snad určité novum v našich pracích sněmovních, že po tom, kdy dva výbory se jednomyslně dohodly na určité osnově, dochází k novému jednání, ale není třeba toho litovati proto, poněvadž i sněmovna má při této příležitosti živelný zájem na tom, aby byl dobrý a trvalý poměr mezi novinářem a vydavatelem.

To tedy byl ten hlavní motiv, proč jsme znovu celou materii osnovy zákona projednávali. Novináři, zejména českých vydavatelstev, si velmi stěžovali, že nemají stejné opatření, jako mají kolegové z vydavatelstev německých novin, a zejména velmi těžce nesli fakt, že řada pracovníků v novinářství, zejména knihtiskaři, pomocní dělníci, knihaři mají kolektivní smlouvu, ale novináři smlouvy kolektivní nemají. Novináři v tom spatřovali určitý morální defekt, a je povinností Národního shromáždění, aby byl tento morální defekt odstraněn.

To byl jeden z hlavních motivů této osnovy. Kdo zná novinářství, ví, že novinářství je vlastně kolektiv, kolektiv všech pracovníků, ať manuálních nebo duševních. I ten sazeč má určitou zásluhu o noviny, i ten knihař, i ten pomocný dělník. Prostě v takovém podniku je to zpravidla jedna duše. A jestliže nyní dochází k tomu, že speciální zákon o novinářích má doplniti systém pracovních smluv také pro novináře, docházíme ještě k tomu žádoucímu a radostnému faktu, že vlastně postupujeme našemu československému novinářství mnoho nových a příznivějších podmínek vývoje, neboť nám nešlo o to, abychom jednostranně diktovali vydavatelům nějaké nesnesitelné a neudržitelné sociálně-politické podmínky, nýbrž šlo nám o to, aby ta primitivní práva novinářů byla vyjádřena zákonem v takové formě a v takové modifikaci, aby zde byl ustálen také dobrý poměr k vydavatelům, neboť je jisté, že ten vyhraněný poměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, který je znám všeobecně z pracovních podmínek dělníků a jiných zaměstnanců, není zpravidla u novinářů, a bylo by těžkou chybou, kdybychom nějakým zákonem rozervali tento dobrý poměr. Proto jsme učinili vše, aby tento poměr byl utužen a aby byl lepší než dosud.

Můžeme proto s velkou radostí sděliti posl. sněmovně obsah dopisu ze dne 23. června t. r., který byl adresován předsedovi a zpravodaji výboru soc. politického. Dopis tento zní (čte): "Díky vašemu laskavému souhlasu bylo umožněno zástupcům organisací žurnalistických a zástupcům vydavatelů novin jednat o projednávaném zákonu o pracovním poměru redaktorů. Obě strany za střídavého předsednictví pana posl. dr Meissnera, pana předsedy dr Patejdla a pana zpravodaje posl. Kleina dohodly se vzájemně o celém zákoně tak, že některá ustanovení, schválená již výborem soc.-politickým a ústavně-právním, byla touto dohodou modifikována. Tyto modifikace dotýkají se § § 1, 3, 8, 9, 10, 11, 12, 14, 16 a 19 a stalo se tak po vzájemné dohodě. Dovolujeme si předložiti text této naší vzájemné dohody, pojatý do textu zákona schváleného výbory, a prosíme jménem organisací, které jsme při jednání zastupovali, aby vážené Národní shromáždění s ohledem na tuto naši dohodu schválilo zákon v připojené úpravě. Podepsán za organisace zaměstnavatelů p. JUDr Mrkvan a z pověření organisací redaktorských red. Hrabánek."

Tento dokument potvrzuje, co jsem právě řekl, že jsme učinili vše, aby vzájemný kontakt mezi novinářem a vydavatelem byl co nejideálnější. Myslím, že tento dokument to potvrzuje.

Je ještě mou povinností stručně říci, co bylo dále předmětem jednání našeho výboru a zejména také řady porad, které jsme navzájem absolvovali. Není pochyby, že pro vyspělé novinářství, které má býti u nás v republice Československé fedrováno v každém směru, je třeba ještě zvláštního zákona. Je to zákon o novinářských komorách. Novinářská komora má býti morálním doplňkem zákona o pracovním poměru redaktorů. Jde o řadu otázek, souvisících s výkonem povolání redaktorů, zejména pak o otázky, které mají chrániti titul redaktora, které mají přispěti k tomu, aby redaktorství bylo čistým povoláním a aby redaktor byl v určitém směru svého povolání naprosto neodvislý.

Mohu zase s radostí prohlásiti z porad, kterým jsem předsedal, že je to také přáním vydavatelů, takže vlastně není nyní rozporu mezi vydavateli a redaktory o tom, zdali u nás v republice má působiti moderní novinářská komora. My jsme šli však ještě dále a prohlásili jsme pánům, že by vlastně měl dnes ve sněmovně existovat trvalý výbor novinářský, který by jednak měl, řekl bych, kontrolovat praktické uplatňování novinářského zákona, který je právě předmětem našeho ústavního projednávání, jednak připraviti osnovu zákona o novinářské komoře, ale který by také ještě měl projednávat jiné otázky spojené s novinářstvím, i otázky, které se týkají čistě, řekl bych, zájmů vydavatelů, neboť víme zcela dobře, že naše novinářství trpí různými nedostatky a že jeden z těchto nedostatků tkví také v určité nedobré konkurenci.

A jestliže jsme, pánové, dospěli k této dohodě o speciálním zákonu novinářském, pak jsme při tom ještě sledovali jednu velikou otázku, a to, aby zde byla, pokud možno, kalá soutěž mezi novinářskými podniky. Má-li být kalá soutěž, vážená sněmovno, tak zde musí býti zákon, zákon jasný, který precisuje pokud možno každý odstín pracovního poměru redaktorů. Pokud jde o rozsah, konstatuji, že jsme se přidrželi původní dikce, ačkoliv v podvýboru byly různé podněty, vyznívající ve prospěch rozšíření zákona. Nepřistoupili jsme na tyto návrhy, rozšiřující pojem redaktora, také proto, abychom mohli presentovati sněmovně dohodu jednomyslnou.

Celkem tedy jde o okruh osob, které jsou pojištěny podle zákona o pensijním pojištění. Jde zde o určitou paralelu a myslím, že i to je dobré, neboť právě také komise pro reformu pensijního pojištění musí sledovati otázku pracovního poměru redaktorů, a tato souvislost, tato vzájemnost má podepřít také ty dobré stránky novinářského pojištění i dobré stránky tohoto novinářského zákona.

Vážená poslanecká sněmovno! My tedy po prvé v našem státě dáváme novinářům zákon, zákon, který jsme slibovali po léta. Je to produkt určitého kompromisu. Snad nebude všude uvítán s jásotem, ale mohu prohlásiti, že na všech stranách byl poctivý a dobrý úmysl pomoci novinářům. Prosím proto, pokud snad ještě někde po usnesení obou výborů byly provedeny korektury, aby to nebylo vykládáno ve zlém, nýbrž aby páni novináři i páni vydavatelé vzali oficielně na vědomí, že jsme se vzájemně přičiňovali, aby tento novinářský zákon pokud možno všechny uspokojil.

V tomto duchu doporučuji slavné sněmovně, aby tuto osnovu manifestačně jednomyslně přijala. (Potlesk.)