Jest také zcela podstatné, že domovní prohlídky v daňových věcech, které vedly dosud k největšímu zneužívání těchto úředních jednání, jsou nyní vázány na určitá pravidla, která znemožňují, aby, když se to trestnímu zpravodaji zalíbí, mohl zpřevraceti celé město, celou vesnici, velkou nebo malou tovární provozovnu. Máme případy, které se již nemohou označiti jako řádné domovní prohlídky nebo revise, nýbrž jako užití poplachového oddělení, k čemuž chybí každý zákonný podklad. Mohl bych vám zde zase uvésti řadu případů, které naší finanční správě jistě neslouží ke cti. Co se těmito prostředky zničilo hodnot, a jaké se vytvořilo smýšlení obyvatelstva proti státu, to přesahuje každou míru představy, kterou jinak nalézám v politických kruzích. Jaké to bude příště, závisí na tom, jak bude nový zákon uveden v působnost, a jak my všichni, to zdůrazňuji znovu, budeme dbáti toho, aby finanční správa dbala tohoto zákona. (Posl. Kundt [německy]: Každý finanční úředník ...). Nevěřím, že by to záleželo na malých úřednících. Věc závisela na velení se shora a toto velení bylo dáno, ačkoliv se to zapírá! Co má ten ubožák úředník dělati, když má rozkaz z nějakého okresu něco vyždímati? Pokud dochází světa neznalé velení z Prahy, jest také úředník bezbranný. Nemám zájem, abych hájil finanční správu, nemám však také žádný zájem, abych finanční správu obžalovával paušálně. Proto jsem o tom mluvil již s počátku a opakuji při této příležitosti ještě jednou, že výsledek tohoto zákona závisí na tom, zda se odhodláme k tomu, abychom vyměnili osoby, a zda jsme ochotni ty, kdož tyto poměry přivodili, odstraniti.

Co se týče řízení, jest ještě druhá velká otázka, která v hospodářství působila katastrofálně a kterou si finanční správa připravila systém, jenž jest mimořádně lstivý, a kde finanční správa vlastně odstranila právo: to jest ta šeredná hra s kontumacionováním poplatníků. Co bylo v předpisech o kontumaci změněno, jest podle mého mínění bohužel málo, neboť finanční správa má stále ještě možnost přivésti poplatníka otázkami, výtkami pod nátlakem předložení důkazů k tomu, že nakonec od toho upustí, aby s finanční správou vůbec ještě jednal, čímž ona přijde do "příjemného" postavení ho kontumacionovati, t. zn. určiti berní povinnost podle vlastního odhadu. Můžete si představiti, jak takový odhad úřadu dopadne, který se cítí postižen ve své všemohoucnosti nakládati s poplatníkem, jak jest mu libo! Můžete si představiti, že tento odhad jest ovšem pravidelně nesmyslným přeceněním platebních schopností poplatníka. Když jest tím postižen někdo, kdo toho zasluhuje, nemáme na něm žádný zájem, když však na tento způsob má píle, oddaná práce býti zničena, a mnohé provozovny hnány do postavení, ve kterém musí přestati pracovati, pak musíme říci, že jest toto jednání finanční správy naprosto nemravné, a bylo by proto nutným, zdůrazniti v zákoně zamezení kontumace mnohem silněji a zameziti, aby úředník, jenž nemá to svědomí, aby počítal s poměry jednotlivce a národní o hospodářství, konečně mohl přece dělati s takovým poplatníkem, co chce.

V tomto směru jsou v osnově, jak jsem již pravil, některá nedostatečná nebo ne dosti daleko sáhající ustanovení. Přece však bych chtěl zdůrazniti, aby nehorázná týrání, kterými poplatník, který ani nemusil býti k některému určitému bernímu úřadu příslušen, mohl býti obmyšlen, byla zmírněna. Stalo se zvykem, že finanční úřad, jenž jest, řekněme v Čechách, předloží firmě, která jest ve Slezsku, arch se 40, 50 nebo 60 otázkami a žádá na ně odpověď, dokonce si přisvojuje právo, potrestati nezodpovědění na př. sedmi z těch 50 otázek. Nyní nastalo aspoň to, že zodpovědění takových otázek nemusí se státi písemně, nýbrž u příslušného finančního úřadu té firmy, která byla dotázána. To jest velmi důležitý předpis. Jest také velmi cenné, že stran důkazní moci knih, a vůbec použití řádně vedených knih bylo v řízení nově upraveno a to tak, že byla důkazní moc zvýšena. Ovšem musil teprve zakročiti rozpočtový výbor, aby zcela nemožný předpis, který finanční správa do této novely dostala, se nestal skutečností, aby totiž finanční správa krátkou a studenou cestou mohla důkazní moc knih zrušiti.

Co se tedy týče řízení, jest nyní schopno aspoň ve skrovné míře učiniti přítrž libovůli dosud prováděné, která se stala v řízení zvykem. Bude ovšem nutné, abychom všichni poplatníka poučili o nových předpisech zákona. Jest ohromná nedůvěra z nynější doby a bylo velmi zajímavé - zdůrazňuji to spíše jako výčitku než zjištění - že, když novela tisk 266 byla podána, nemohlo se od žádného hospodářského místa obdržeti ani vyjádření o tom, které předpisy daňového zákona, se kterými tato hospodářská místa byla úplně nespokojena, v této novele mají býti přepracovány. Takové škarohlídství bylo v hospodářské veřejnosti. Došlo to již tak daleko, že by se byl již ani nikdo nenadál, že parlament zasáhne do činnosti finančních úřadů. Myslilo se, že parlament konec konců před finanční správou kapituloval. Teprve, když se pak začalo jednati o novele, konečně se pochopilo, že to stojí za to, zabývati se všemi stížnostmi a zneužíváním a spolupůsobiti, aby novela aspoň částečně zlepšila stav ze včerejška.

Na jednu otázku nemohlo subkomité odpověděti, ježto se drželo novely tisk 266, to jest na otázku veškeré reformy finanční správy. Stalo se jen dvojí: Prvé jest zavedení nového berního roku, což považuji za odvážnost, zároveň však také za nutný nátlak pro finanční správu, aby zavedla pořádek ve svém vlastním oboru. Jest to částečně nebezpečné, tak příkře zavésti berní rok, ale přinese to to dobré s sebou, že zmatek u finanční správy bude ze základu přezkoumán a musí býti utvořeny nové základy pro pořádek. Druhé v oboru správní reformy jest toto: Finanční úřad bude nucen do jednoho roku, ve složitých případech nejvýše do dvou let vyříditi rekurs, jinak by byl rekurs rozhodnut ve prospěch stěžovatele.

Tyto dva předpisy jsou pro finanční správu vážným napomenutím, aby učinila pořádek. Když bude ještě rozluštěna řada technických otázek uvnitř finanční správy, když k tomu přijde také šťastnější, promyšlenější, národohospodářsky vyrovnanější udílení rozkazů se shora, jest možné, že přijde finanční správa v jednom až do dvou roků do pořádku. Toto uvedení do pořádku jest proto nutné, poněvadž celý daňový výnos závisí na tom, jak se budou daňové účty vésti a držeti v patrnosti a prováděti vpisy.

Co se nám na osnově nelíbí a co bych chtěl výslovně zdůrazniti, jest toto: Za prvé, ze výbor a parlament nemají odvahu odstraniti se světa nejnižší daň. Nejnižší daň jest ve všech daňových soustavách velmi pochybná: se stanoviska finančního, právního a mravního. Neboť žádati od někoho, kdo nemá žádný příjem, nejnižší daň, jest proti smyslu výnosových daní. Ježto může nejnižší daň právě při výdělkové dani dospěti k předpisu, bylo by se mělo nasaditi vše, aby se udržela pracovní možnost podniků a aby se jim v době, kdy zápasí o svou existenci, postavení ulehčilo. Přichází při tom také v úvahu toto: Rozpočtový výbor přece uznal, že případné 100% zvýšení nejnižší daně by mohlo míti zcela zhoubné účinky, a přijal proto ustanovení, která se vztahují na lázeňské domy. Bývalo by bylo nutno toto schváliti také jiným podnikům oběma daním výdělkovým podléhajícím. Již v rozpočtovém výboru jsem nahlížel na znění §u 78 i) jako na nešťastně rozřešené nikoliv se stanoviska velkých společností, nýbrž s hlediska společností s ručením omezeným. Rozřešení §u 78 i) jest národohospodářsky nesprávné, béře zřetel na velkou předpojatost, která jest v ministerstvu financí a také v parlamentě proti společnostem s ručením omezeným. Jim připadá však velký národohospodářský význam, který by právě v nynější krisi měl býti pozvednut, aby jim právě nyní bylo umožněno zvětšení a rozšíření.

Když zaujímám stanovisko k novele v celku, chtěl bych říci, že ji pokládám za pokus opraviti neudržitelné pojetí finanční správy o jejím smyslu a účelu. Když toho touto novelou dosáhneme, že finanční správa zaujme nové stanovisko ke svým úkolům, když pozná, že není jen fiskem, nýbrž i národohospodářským činitelem, pak bylo mnoho učiněno. Považuji tuto novelu za etapu, za kterou musí brzo následovati jiná, která se ve skutečnosti musí zabývati celou naší daňovou soustavou, ježto podle mého mínění předpoklady, za jakých tato soustava byla utvořena, dnes jsou docela jiné a jest proto nutno přezkoumati, jak mají býti daňová břemena opatřena a rozdělena a zda složitosti a rozdělení ve spotřební přímé a nepřímé daně se musíme zříci či nikoliv. Přál bych si, abychom velmi brzo hovořili v rozpočtovém výboru o těchto zásadách.

Chtěl bych však vysloviti ještě jednu myšlenku a to tu, že v době, kdy jest tolik žalob na finanční správu, pro nás přece jednou musí býti jasné, že jest mezi dvěma ohni: Na jedné straně se od ní žádá, aby opatřila vše, co podle zákonných ustanovení nebo podle vládních nařízení jest nutné. Na druhé straně krise a její zhoubné následky v hospodářství a tudíž také v daňovém výnosu (Předsednictví převzal místopředseda Langr.) ztenčily podstatně vymáhání daní. To se mi zdá býti také podstatného významu, aby se přezkoumalo, jak dalece se u nás šetří a zda se správně šetří, to znamená, jest zapotřebí, abychom si objasnili, zda bychom se neměli vrátiti na onu míru veřejných břemen, jež jest národohospodářsky snesitelná. A když při tak obšírných poradách o této novele byla také uznána nutnost to přezkoumati a v nejbližší době také skutečně v tomto směru rozhodnutím parlamentu bude kladně jednáno, bude nás to těšiti, poněvadž vidíme v dnešní finančně-politické situaci ohrožení veškerého národohospodářského života, ze kterého se musíme dostati, poněvadž zde hrozí mnohem silnější nepřítel, než jest viděti velmi jednostranně v domnělých politických nepřátelstvích. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Viereckl. Dávám mu slovo.

Posl. Viereckel [německy]: Slavná sněmovno!

Chápu-li se slova k osnově zákona tisk 542, kterým se mění daňový zákon č. 76 z roku 1927, činím tak, abych v jednotlivostech přesně určil naše stanovisko.

Úkoly státu jsou nesmírně veliké. Správa, konání spravedlnosti, státní obrana, zahraniční věci a obzvláště sociální péče vyžadují tak velkých částek, že uznáváme, že jest povinností každého státního občana, aby podle své výkonnosti a hospodářského postavení k tomu přispíval. Jsme toho mínění, že finanční správa má právo na plný a neztenčený výnos z placení daní, ale všeobecnost má právo žádati, aby se finanční správa za všech okolností při provádění tohoto zákona správně chovala a aby se vyměřování daní za všech okolností přesně provádělo. Daňový zákon č. 76/1927, který se dnes noveluje, vznikl za docela jiných předpokladů. Zákon byl utvořen r. 1927 v dobách vysoké konjunktury a měl, přizpůsoben tehdejším poměrům, přinésti státu více příjmů. Ukázalo se však, že se naděje nemohly splniti, poněvadž se již při praktickém provádění zákona projevovalo, že v zemědělství hospodářská krise již začala a pak se soustavně přenesla na všechny ostatní vrstvy povolání. Na tuto okolnost má projednávaná novela vzíti zřetel a myslím, že žádný odpovědný nositel mandátu se nemůže této myšlence uzavříti.

Jest vítati, že sedmičlenný koaliční výbor dal podnět k provedení reformy. Tím značně ulehčil panu ministru financí jeho stanovisko, ježto velká část odpovědnosti přechází na parlament, a on se může proto vždy před poplatníky zodpovídati. Jsme si toho však také vědomi, že se odpovědnost ministrova zvětšila v tom směru, že má rozhodně povinnost zákon v praksi přesně prováděti. Bylo již častěji tvrzeno, že nejlepší zákon není k ničemu, když se provádí špatně.

Při provádění zákona č. 76 jsme poznali, že působil vždy v neprospěch poplatníků. Naše finanční správa dovedla v každém jednotlivém případě vyložiti si daňový zákon tak, že to vyhovovalo jejímu fiskálnímu stanovisku a samozřejmě musilo pak poplatníku způsobiti újmu. Pan ministr financí ve všech poradách poukazoval, že hlavní myšlenkou novely jest povznésti daňovou morálku. Musíme a můžeme právem konstatovati, že naše daňová morálka velmi poklesla. Když to konstatujeme, máme však také povinnost přemýšleti o tom, kdo vlastně je tím vinen, a mohu vším právem tvrditi, že 80% poklesu daňové morálky dlužno přičísti naší berní správě.

Naše berní správa a naše berní úřady mají býti vždy v nejužším styku s poplatníky. Já jsem vždycky říkal, že berní úředník má býti zároveň také daňovým poradcem poplatníka. Viděli jsme však, že se ty věci v praksi prováděly docela jinak, a v mnoha případech musili jsme prostě viděti, že se naši berní úředníci stali hrobaři berní morálky. Neměli důvěry k poplatníku a podryli důvěru poplatníka k bernímu úředníku tak, že došlo ke stavu, jenž se prostě nedá snésti. Viděli jsme také, že si naše berní úřady upravily soustavu, která v každé jednotlivé podrobnosti musila zvrátiti důvěru poplatníka k bernímu úředníku. Kdybychom chtěli uváděti jednotlivé případy, mohli bychom podati na sta důkazů. Chtěl bych uvésti jen jeden docela zvláštní případ, jenž má velký význam pro rozhodnutí berních úřadů. V berním okresu nejdeckém podal malý zemědělec, zámečník v Ullersloh, který si vede přesné účetnictví, své daňové přiznání. Byl mu pak předpis doručen venkovským listonošem, on podepsal doruční lístek, zapomněl však připojiti datum. Shledal, že předpis byl značně vyšší, než podle jeho přiznání měl býti vyměřen. Vydal se ihned do Nejdku a podal týž den odvolání. V docela krátké době obdržel zamítací výměr. Přes to, že v jeho stížnosti bylo uvedeno číslo platebního rozkazu, datum vyhotovení a také výše předepsání, byla jeho stížnost zamítnuta s tím odůvodněním, že byla podána předčasně. Vážení, já myslím, když někdo jako berní úředník chce nějakou věc takto vyříditi, neposlouží jistě, aby se pozvedla důvěra k berní správě.

Ještě na jednu jinou okolnost bych chtěl zde poukázati, pro kterou daňová morálka zcela podstatně klesla, a sice stávalo se a stává se tak ještě dodnes na příkaz nadřízených úřadů. Nadřízené úřady přidělují jednotlivým okresům předem určené daňové kontingenty, které nezřídka neberou zřetele k hospodářské únosnosti, a také nejlepší úředník přijde pak do tísně, nemoha již věcně a správně rozhodovati, ježto jest nadřízenými úřady nucen přenésti se přes správnost přiznání a prostě předpisovati částky, které pro příslušného poplatníka nejsou již splnitelné. Ano, chtěl bych tvrditi, že snad 50% našich daňových nedoplatků vzniklo z tohoto nespravedlivého předpisování daní, a myslím, že by pan ministr financí rozhodně měl býti povinen dáti pokyn všem berním správám nebo nižším úřadům, aby se použilo ministerského výnosu ze dne 14. února 1936 o daňových odpisech ve všech případech, kde se ukáže, že jsou k tomu dány předpoklady. Chtěl bych však poukázati také na to, že v poslední době v našich sudetskoněmeckých oblastech počínání exekučních orgánů vyvolalo oprávněné rozčilení. Jsou známy případy, kde se pro 10 Kč, ano v jednom případě ve Vlkovicích u Mar. Lázní pro 2.60 Kč provádějí přímo domovní prohlídky a že se do jedné malé obce jen s 50 čísly v jednom dnu poslaly dokonce tři exekuční orgány. Že to ovšem nemůže pozvednouti důvěru poplatníků k bernímu úřadu a k berní správě, jest jasné. Myslíme však, že novelisací se tento stav zvrátí a že vnikne do správy nový duch. Neboť právo a spravedlnost mají právě u berní správy býti nejvyšší zásadou. Čistě fiskální zájem nebo čistě fiskální zásady odporují každé daňové morálce a nejsou ani v zájmu státu.

Hlasujeme pro osnovu z ona a doufáme, že se všech stran tak dlouho již toužebně očekávaný nový duch pronikne i do finanční správy ve prospěch státu a k požehnání a k spokojenosti všech občanů. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je k slovu přihlášen pan posl. Pozdílek. Dávám mu slovo.

Posl. Pozdílek: Slavná sněmovno!

Z obsáhlé debaty, která se rozvinula u příležitosti projednávání těchto daňových předloh, je zřejmo, že jde o věc mimořádného významu, ať již s ohledem na stát, jeho finanční správu, nebo s ohledem na poplatnictvo samé a také na poměr poplatnictva ke státu. Je viděti, že otázky rázu daňového nejen dnes, nýbrž i vždycky v minulosti zaujímaly plně mysli občanů státu. Viděli jsme to již v naší historii, kdy ani panovníku samotnému nebylo dovoleno libovolně ukládati berně a daně, kdy tato výsada patřila zemským sněmům a stavům; právě tak v nynější době, i když jsme dali mimořádnou moc nařizovací vládě, i když jsme v zákoně na ochranu státu dali velikou pravomoc vládě v řadě velkých a důležitých věcí, přece otázky berní, otázky daňové byly vyhraženy parlamentu, voleným zástupcům lidu. Je proto samozřejmé, ze práce rozpočtového výboru, který projevil v tomto případě opravdu velmi úctyhodnou iniciativu, zaslouží plného uznání a ocenění všech lidí, kteří opravdu mají dobrou vůli, i když sám pan zpravodaj osnovy o změně daní přímých prohlásil zde - dovolávaje se při tom citátu velikého básníka a spisovatele Götheho - že je v podobném postavení jako on, když pochyboval, jak řekl pan zpravodaj dr Novák, že jeho genius zvládl dokonale dílo tak veliké, kterého se podjal, že zvládl toto dílo úplně. Myslím však, že pan zpravodaj rozpočtového výboru a všichni páni členové rozpočtového výboru by byli ještě šťastnější, a právě tak šťastnější bychom byli i my, kdybychom mohli použíti jiného citátu, ještě staršího a historičtějšího, z prvního sněmu církevního, kap. 15, verš. 28 "Skutků apoštolských". Citát tento, jak se jistě pamatujete, zní: "Vidělo se Duchu svatému i nám žádného břemene na vás více nevkládati." Jistě že by to bylo něco tak přiléhavého i k této dnešní daňové situaci, poněvadž konec konců těch břemen máme již více než dost. Bohužel víme všichni, že za dnešní situace, kdy nalézáme se jako stát ve velmi vážných a těžkých poměrech, není možno mluviti o nějakých úlevách daňových, není možno mluviti o odstranění daní, kterých stát bezpodmínečně potřebuje ke svému životu, ke své prosperitě a ku svému zabezpečení právě tak jako k zabezpečení a ochraně nás občanů. Ale je přece povinností se starati, abychom, když již tuto věc, kterou nazýváme také daňovými břemeny, nelze odstraniti, alespoň tato daňová břemena učinili pokud možno přijatelnými, snesitelnými možno-li to tak nazvat - zpříjemniti styk a jednání mezi poplatníkem a finančními úřady jak pokud se týče podávání platebních přiznání a předpisů, tak také pokud se týče vymáhání daní a dávek samotných.

A tu jsem přesvědčen, že pokud se této věci a snahy týče, rozpočtový výbor a všichni jeho členové učinili seč bylo v jejich silách a poctivě se přičinili, aby těmto zásadám zpříjemniti tento styk poplatníka s berními úřady se přiblížili co nejvíce.

Chtěl bych se dotknouti na prvém místě jako zemědělec několika slovy otázky změny daně porážkové. Slavná sněmovno, není u nás, zejména na venkově, druhé daně, která by byla nadělala tolik zlé krve a která by byla tak nepopulární mezi poplatnictvem jako právě tato daň porážková. A již od samého začátku nejen že daň z masa vůbec, a zejména v dnešní době, spolu s ostatními poplatky a dávkami, ať již tržními, jatečními a všemi ostatními je jednou z příčin zdražení masa, nejen že neprospívá nám zemědělcům, nýbrž i konsumentům, ale je příčinou, že my zemědělci prodáváme lacino a konsument draho kupuje. Opravdu jsme a byli jsme vždycky přesvědčeni, že tato porážková daň je také daní nespravedlivou. Proto po řadu let, při každé příležitosti jsme volali, aby jednak byly revidovány poplatky tržní, jateční a porážkové, jednak aby také byla odstraněna a zrušena úplně daň porážková, neboť, slavná sněmovno, jestliže daní z masa, potom daní z obratu masa a různými poplatky, které jsou na toto všecko navěšeny, zatížen je 1 kg masa hovězího 1.50 až 2 Kč, 1 kg masa vepřového také nejméně 1.60 Kč, pak je to zatížení opravdu více než nepřiměřené a je jistě také příčinou velmi citelného zdražení.

Tato skutečnost je tím ožehavější, že konsum masa u nás v poměru k ostatním státům evropským je daleko menší. V zemích českých je sice tento konsum okolo 20 kg na hlavu, ale na Slovensku je již jenom 7 kg a na Podkarpatské Rusi docela jen 4 kg. Průměrně tedy v celé republice 13 kg, takže při zvýšeném konsumu, který by jistě nastal, kdyby tyto poplatky byly do jisté míry zmírněny, znamenalo by to daleko větší spotřebu masa. Počítá se, kdyby na Slovensku a Podkarpatské Rusi stoupl konsum masa tak jako u nás na tu číslici, že by bylo možno odbýti o 2 mil. kusů vepřů více a že tím také by se spotřebovaly obilní přebytky. Počítá se, že by to bylo o 50 až 60.000 vagonů více, což by bylo v této době hospodaření s obilním monopolem velmi dobrá a vítaná věc. Je proto nutno hledat všechny cesty, kterými bychom zdvihli konsum masa aspoň částečně a postupně čím dále tím více, ať již je to odstraněním nezaměstnanosti, nebo odstraněním zdražovacího procesu, je nutno se starati, aby konsum masa stoupl tím spíše, že není možno u nás, abychom ať už maso nebo masové výrobky nějakým výhodným způsobem vyváželi do ciziny, zejména tam, kde podobných poplatků z masa a z výrobků z masa naprosto není.

Větší konsum masa svědčí nejen nám zemědělcům, nýbrž také konsumentům. Není to žádný přepych, nýbrž je to opravdové měřítko životní úrovně obyvatelstva toho kterého státu. Uvážíme-li, že před obilním monopolem dostávali jsme v určité době, a po dosti dlouhý čas, také jenom 5 Kč za 1 kg živé váhy vepřového dobytka, že však při tom poplatky, daně a dávky na 1 kg zůstávaly pořád také okolo 2 Kč, pak docházíme opravdu k přesvědčení, že konsum masa je tímto způsobem u nás velmi nepřiměřeně zatížen.

Daňové zatížení, pokud se týče masa, zejména daň z porážek, je také daní velice nespravedlivou, neboť tato daň se neplatí ze skutečného výnosu masného, poněvadž masný výnos jest stanoven v zákoně docela neobvyklým nadprůměrným způsobem. Nikdy jsme nedosáhli my zemědělci toho, aby, řekněme, jen 10% odpadu bylo u vepřového jatečného dobytka a aby byla u hovězího dobytka 1/3 odpadu tak, jak to předešlý zákon o dani z masa uvádí. Tímto způsobem se zdaňuje vlastně výnos, který neexistuje, a je samozřejmé, že především jsou tímto způsobem postiženi ti, kteří se nejvíce chovem zvířectva zabývají, a to jsou zemědělci malí a drobní.

Ale i zdanění masa ve vlastní domácnosti zemědělcově je dále nespravedlivé proto, poněvadž daň z masa jako daň z produktu zemědělského podniku je již před tím několika daněmi vícekrát zatížena. Víte, že zemědělci - ačkoliv zde bylo nejen při této příležitosti, nýbrž i dříve uváděno, že zemědělci nejsou tak zdaněni jako ostatní vrstvy - neplatí jen daň pozemkovou, ke které je přivěšeno tolik a tolik set procent různých přirážek, a nové a nové různé t. zv. účelové přirážky se dělají a vymýšlejí, nýbrž platí také daň důchodovou, platí daň obratovou, platí daň domovní, platí také řadu jiných dávek a i daní spotřebních jako všechny ostatní vrstvy obyvatelstva. Máme však jednu z nejtíživějších daní a dávek na víc, o které se zmíním a o jejíž odstranění se budeme zasazovati všemi silami; t. j. t. zv. dávka z převodu zemědělských usedlostí. Ale u daně z masa je jistě oprávněn požadavek, aby byla zrušena úplně.