Čtvrtek 25. června 1936

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Košek, dr Markovič, Langr, Onderčo, Taub, Mlčoch.

Zapisovatelé: dr inž. Fulík, Pik.

223 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, inž. Dostálek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 10 hod. 48 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolenou

podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda na dnešní den posl. Rybárikovi.

Změny ve výborech.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Martináska za posl. Rechcígla.

Do výboru ústavně-právního vyslal: klub poslanců čsl. strany nár. socialistické posl. dr Neumana za posl. Ferd. Richtra; klub poslanců národního sjednocení posl. dr inž. Touška za posl. dr Rašína.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. dr Peterse za posl. inž. Karmasina.

Došlé spisy.

Dotazy posl. Wollnera:

ministru soc. péče o živelních pohromách na Chebsku (č. D 148-IV),

ministru vnitra o chování chebských úřadů (č. D 149-IV).

Odpověď min. nár. obrany na dotaz posl. Neumeistera č. D 91-IV.

Rozdaný tisk

počátkem schůze: Zpráva tisk 557.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, a to ke společnému jednání o prvých dvou odstavcích, jimiž jsou:

1. Zpráva výboru rozpočtového o návrhu posl. Teplanského, dr inž. Brdlíka, dr Meissnera, dr Klapky, dr Nováka, Ostrého, Tauba a Viereckla (tisk 448) na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n., o dani z masa (tisk 541).

2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 266) zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o přímých daních (tisk 542).

Zpravodajem při odstavci 1 jest p. posl. dr inž. Brdlík, zpravodajem při odstavci 2 p. posl. dr Novák.

Budeme pokračovati v rozpravě.

Lhůta řečnická jest 60 minut.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Mayr-Harting, dr Peters, dr Štůla, Nepomucký, Špaček, Knebort; na straně "pro" pí posl. Bátková.

Dávám slovo p. posl. dr Mayr-Hartingovi.

Posl. dr Mayr-Harting (německy):

Slavná sněmovno!

Daňové předlohy jsou vždy neutěšené zákony, jsou, abych tak řekl, přímo školním příkladem neutěšenosti, a chceme-li to zvláště ostře vyjádřiti, jsou jakýmsi zkušebním kamenem, protože i sebe více nespolehlivá vládní strana musí hlasovati pro daňovou předlohu, ať již je jakkoli špatná, a protože s druhé strany musí i nejdokonalejší oposice hlasovati proti daňové předloze, ať již je sebe lepší. To je skoro železným parlamentním pravidlem. Domnívám se však přece, že je povinností oposice, která nezastává stanovisko naprostého záporu, ale která odmítá jen to, o čem se domnívá, že to musí v zájmu obyvatelstva odmítnouti, která bez ohledu na své odmítavé stanovisko k vládě se nebojí hlasovati pro to, o čem myslí, že je v zájmu obyvatelstva, považuji za povinnost takové oposice uznati, že projednávaná daňová osnova je vítána ve dvojím směru; jednak způsobem svého vzniku a jednak také částečně pro svůj obsah. Žijeme, abych použil otřepaného slova, v době přerodu. Na politickém poli se to projevuje v boji demokracie na jedné straně a autokracie, nebo, jak se to dnes raději nazývá, fašismu nebo vůdcovství na straně druhé.

Viditelné chyby demokracie, zvláště pak demokracie, jak se u nás praktikuje, slouží často jako důkaz nebo za záminku, aby byla nahrazena něčím jiným, a to tím spíše, když právě naše demokracie byla - zdůrazňuji, s české strany - označena jako "tak zvaná demokracie", která je, jak se zdá, rozhodnuta nabývati stále více a více povahy diktatury, nikoliv ovšem diktatury jednotlivce, nýbrž diktatury stran, diktatury koalice, při čemž je oposice jako taková skoro vůbec vyřazena, ba dokonce pro stále dalekosáhlejší zplnomocňování vlády sám parlament je skoro ochromen.

V tomto boji mezi demokracií a autokracií jsme se již ze začátku postavili rozhodně na stranu demokracie a jsme odhodláni i nadále ji všemi silami hájiti, protože jsme jednak přesvědčeni o oprávněnosti tohoto pojetí státu, a jednak považujeme demokracii z celostátních a národnostně politických důvodů za jedině možnou státní formu právě pro naše poměry. Demokracie je právě pro náš stát jedině vhodná a demokracie je jedinou státní formou, která nám umožňuje dosáhnouti politických cílů, které nám tanou na mysli.

Právě proto spatřujeme ve způsobu, jak projednávaná osnova vznikla, zase skoro po deseti letech první poctivý, vážně míněný a proto také vítaný pokus, aby byl uplatněn skutečně demokratický parlamentarism. Žádný skutečně rozumný člověk nemohl očekávati, že právě při daňové osnově budou přání oposice splněna na 100%, ale žádný rozumný člověk nemohl až dosud také pochopiti, že při parlamentních poradách byly návrhy již předem odmítány jen prostě proto, že je podala oposice. V tomto směru bylo lze zpozorovati rozhodný obrat. Nejen že oposice sama sebou energicky a positivně spolupracovala, ale tato spolupráce byla také vítaná. Oposice se nedostala jen ke slovu, ale návrhy oposice byly také přijaty, i když jen ve skrovném měřítku. Z toho vyplynula po dlouhé době zase po prvé vážná a, jak je nutno říci, plodná spolupráce většiny s menšinou, skoro bych řekl společný boj většiny a menšiny proti byrokraticky fiskální touze berní správy po moci, což zvláště došlo výrazu velmi nemilým způsobem, že to, čeho se během jednání klopotně na finanční správě dobylo, mělo býti formulací, která byla zvolena, opět zmařeno. Tento obrat jest uvítati a jest si jen přáti, aby nešlo jen o episodu, nýbrž že se i v budoucnosti budete držeti zásady parlamentní spolupráce.

Za druhé jest tuto osnovu uvítati z části také pro její obsah. Samozřejmě je každá daňová osnova břemenem pro obyvatelstvo. Co je na naší osnově potěšitelné, je, že jsouc předem myšlena jako větší zatížení obyvatelstva vedla za jednání k reformě daňové soustavy vůbec, alespoň ve skrovném měřítku; abych se jen zmínil o několika význačných novotách, které podle našeho mínění zasluhují všeobecného souhlasu, budiž zde uveden velmi sporný berní rok, který není ničím novým, ale jen obnovením stavu, který tu byl před platností nynějšího daňového zákona. Byl to jeden z kardinálních požadavků, kterého se dobylo klopotně a po dlouhém boji na finanční správě, a jest se jen obávati, zda je v zákoně dostatečně postaráno, aby zejména pro přechodný rok 1937 nejen nemusilo býti podáno dvojí daňové při znání, jak to z nynějších poměrů vyplývá, a to za uplynulý rok 1936 a za nový rok 1937, nýbrž aby poplatník nemusil platiti, jak jest se obávati, dvojí daň v jednom roce. Tomu se musí zabrániti přiměřenými opatřeními cestou nařizovací.

Velice cenná jsou především různá opatření pro zlepšení poměru mezi poplatníkem a berní správou, která jsou určena, aby zvýšila poplatníkův pocit bezpečnosti. Sem patří především povinnost berního úřadu provésti daňový předpis již v první polovině roku a vyříditi rekursy v témže roku, nejpozději do dvou let. Tím má býti dosaženo takových poměrů, že daňová věc, přiznání, předpis a pokud možno i stížnost mají býti vyřízeny ještě v tomtéž roce, čímž se podstatně změní bezpečnostní poměry poplatníků. Důležitá jsou však také některá zjednodušení daňové soustavy, která jsou u daně výdělkové a která mají sloužiti k odstranění četných daňových nespravedlivostí, která podporují ochranu výroby a která jsou na druhé straně určena k tomu, aby učinila přítrž některým zneužitím v průmyslu.

Nemá býti opominuta ani reforma trestního berního práva. Zde jest především hodno povšimnutí rozlišování mezi dolus a culpa, které je již dávno běžné v normálním trestním právu, rozlišování, které má zvláště vésti k tomu, aby s každým, kdo se proviní daňovým deliktem, nebylo jako až dosud nakládáno takřka jako se zločincem, nýbrž aby bylo rozlišováno mezi, abych tak řekl, pravým defraudantem a tím, kdož se nějak provinil z nedbalosti nebo z neznalosti zákona atd. Trestní sazby jsou také částečně mírnější a zvláště jest uvítati, že osnova uznává nárok poplatníka, který byl v trestním berním řízení osvobozen, na náhradu nákladů proti státu alespoň v určitých případech.

Proti těmto nepopiratelným výhodám zákona stojí ovšem řada stinných stránek. Na př. jak jsem již poznamenal, osnova není určena jen pro to, aby byly zavedeny nové daně, nebo staré daně zvýšeny, osnova chce naopak sloužiti zájmům poplatníkovým. Přece však znamená pro poplatníka větší zatížení, což musí býti přijato v době ještě trvající hospodářské krise s politováním. Také pro to několik příkladů. V lázeňských místech byla lázeňským domům, jak s potěšením konstatujeme, poskytnuta 60 % srážka při dani činžovní, v příštích dvou letech dokonce 70 % a to z hrubého výtěžku jako daňového základu. Na druhé straně je však všeobecná daň výdělková, která musí býti odvedena jako minimální daň, zvýšena s poloviny ‰ na 3/4‰, ba dokonce na 1 promille, což je samozřejmě těžkým zatížením, ježto ocenění těchto domů stejně již značně stouplo, tak že jest platiti poměrně velkou daň z imaginární hodnoty. V poslední chvíli byla sice učiněna výhrada pro příští dva roky, t. j. pro příští dva roky platí pro lázeňské domy stará daňová sazba 1/2‰, ale dva roky jsou krátkou lhůtou a pak mají tyto domy býti postiženy celou ostrostí této osnovy.

Nemístným se nám také zdá zacházení se společnostmi s ručením omezeným, nemístným proto, že se mají považovati za veliké kapitalistické podniky, ačkoliv zde často jde o podniky, které pracují jen s malým kapitálem a které slouží jen rodinným zájmům. Bylo by si bývalo přáti, aby právě společnosti s ručením omezeným, jejichž kapitál nepřevyšuje 1 milion, byly od daně výdělkové vůbec osvobozeny. Rozhodně to odporuje zásadě spravedlnosti, že neposkytuje-li společnost žádného zisku, práce společníků se ponechává bez odměny tím, že se jejich požitkům odpírá odčitatelnost.

Stejně jest uvítati, že obchodní cestující, kteří podléhají pensijnímu pojištění nebo jichž obrat nepřevyšuje 40.000 Kč, byli osvobozeni od všeobecné daně výdělkové. Na druhé straně jest litovati, že nebyla při této příležitosti definitivně rozřešena sporná otázka lékařů nemocenských pokladen stran povinnosti platiti daň výdělkovou. Tato otázka se přenechala jako před tím boji mezi finanční správou a nejvyšším správním soudem, pravděpodobně v naději, že nový zákon o nejvyšším správním soudě bude finanční správu stejně nutiti k praksi příznivé lékařům nemocenských pokladen.

Také určité vady v berním řízení nesmí zůstati bez povšimnutí. Tak budiž poukázáno, že příslušnost berních trestních soudů je závislá na výši trestu, který přichází v úvahu. To není podle mého mínění na místě, protože malá věc může míti pro malého člověka větší důležitost než velká věc pro většího člověka. Bylo by tudíž třeba zvoliti jako mez příslušnosti nikoliv výši trestu, nýbrž hospodářský význam věci pro delikventa, jako vůbec nemá býti nepovšimnuta poznámka, že by bylo v zájmu ochrany poplatníka, kdyby výměra, vymáhání a berní trestní právo nebyly vloženy do rukou jednoho mocenského činitele, nýbrž kdyby se zde vzalo v úvahu dělení moci, které přináší pro poplatníka určitou spravedlnost a bezpečnost. Konečně budiž v této souvislosti také poukázáno na to, že kontumační řízení, t. j. řízení proti nedbalým poplatníkům, kteří včas nespolupůsobí při berním řízení, je vázáno na příliš snadné předpoklady, že by se věc neměla berním úřadům tak ulehčovati, ale že by naopak mělo přicházeti v úvahu pouze jako ultima ratio.

Především zbývá ještě mnoho práce v tom směru, aby se finanční správa proměnila, abych tak řekl, z komory hrůzy ve skutečný orgán státní správy, který má sice na jedné straně hájiti oprávněné finanční zájmy státu, na druhé straně je však povolán hájiti poplatníkovu oprávněnou potřebu ochrany.

To a mnohé jiné nás pohne k tomu, abychom bez ohledu na uznání pro jednotlivá ustanovení zákona hlasovali proti osnově. Při tom užíváme práva, skoro by bylo možno říci povinnosti oposice a chceme tím vyjádřiti, že osnova je sama o sobě nedostatečná, především však, že jsme nespokojeni, že se v poslední době uvalují na obyvatelstvo přílišné finanční oběti i oběti jiného rázu, že dosud zde není dostatečná snaha vyrovnati tyto těžké oběti přiměřenou péčí o zlepšení hospodářské situace obyvatelstva, zejména obyvatelstva německého. (Potlesk poslanců něm. křesť. soc. strany lidové.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, pí. posl. Bátkové.

Posl. Bátková: Slavná sněmovno!

Předložená novela zákona o přímých daních nutí nás všimnouti si zejména důsledků, které bude míti v zápětí. Přináší řadu úlev a mezi ně patří především uskutečnění dávného požadavku obchodních cestujících, zástupců, jednatelů, to jest novelisace §u 47 zákona č. 76 z r. 1927, kterým se zbavují obchodní cestující povinnosti placení zvláštní daně výdělkové.

Dovolte, prosím, abych si s tohoto místa všimla blíže těch požadavků, které má stav soukromých zaměstnanců vůči vládě a československému parlamentu. Jsem přesvědčena, že novela, která tuto úlevu stavu obchodních cestujících přináší, plní jenom spravedlnost, po které už bylo velmi dávno z řad obchodních cestujících na velmi četných veřejných schůzích a ve velmi četných memorandech voláno. Stav obchodních cestujících a jednatelů i zástupců se netěší, bohužel, u nás té pozornosti, které by bylo v zájmu věci a důležitosti tohoto stavu třeba.

Kniha objednávek u obchodního cestujícího je nejlepším barometrem poklesu nebo vzestupu našeho konsumu, meziobchodu a výroby. Nemělo by býti zapomínáno, že obchodní cestující, obchodní jednatelé i zástupci jsou nesmírně důležitým činitelem při směně čsl. výrobků doma i za hranicemi. Nejednou, vážení pánové, jsme čtli a slyšeli slova oprávněných výtek, že naši tuzemští výrobci jsou při svém obchodním styku s cizinou odkázáni výhradně na zahraniční obchodní zástupce, komisionáře a prostředníky na mezinárodních trzích, a to je, myslím, jedna z hlavních příčin, která zaviňuje, že čsl. výrobky i při vysoké své kvalitě a poměrné láci si těžko razí cestu do zahraničních odbytišť.

Slavná sněmovno, dovoluji si tvrdit, že dokud nebude u nás v republice náležitě postaráno o zákonnou úpravu vztahu obchodních cestujících, jednatelů a zástupců, ať jsou absolventy obchodní školy, obchodní akademie, kupecké školy nebo vysoké školy obchodní, k jejich zaměstnavatelům, do té doby nemůžeme očekávat od tohoto stavu nic jiného než to, co dosud vykonal a co mu právní nejistota jeho povolání a postavení umožňuje. Volá se stále po výchově dorostu národního hospodářství znalého, prakticky vyškoleného pro zprostředkování styků mezi spotřebou a výrobou, a má-li tohoto účelu býti dosaženo, je nutné, aby všichni adepti obchodní vědy znali velmi přesně i svá práva, ale především je nutné, aby tato práva jim byla zákonem přesně vymezena.

Jestliže novela zákona o přímých daních dává šťastný a věřím, že všemi interesenty vřele vítaný začátek, pak se vřele přimlouváme za to, aby také návrh zákona o obchodních cestujících, jednatelích a zástupcích, před několika týdny koaličními poslanci podaný, byl brzy projednán a uskutečněn. Jen tak bude všem, jichž se týká, dodána větší chuť k práci a nový impuls k zvýšené činnosti, z níž má prospěch jak výroba, tak konsument a meziobchod. Koalice už návrh zákona podala a záleží nyní na vládě a příslušných činitelích, aby řekli své ano.

Obchodní cestující jsou příslušníky širokého stavu soukromých zaměstnanců. Svým vzděláním i povoláním patřím mezi ně a proto prosím, aby mně bylo dovoleno jako poslanci-ženě říci o jejich postavení několik vět.

Soukromí zaměstnanci, ať už jsou to obchodní příručí, kancelářští úředníci či jiní zaměstnanci v různých oborech, patří beze sporu do řady nejpoctivějších poplatníků daně důchodové. Není mezi nimi daňových defraudantů. Každého prvého v měsíci srazí se jim z gáže příslušná částka na daně a odvede se státu bez omluv a bez reptání. Zaslouží si tedy také zvýšeného zájmu a porozumění pro své požadavky. Je to především dávný požadavek, aby ustanovení zákona č. 76 z r. 1927, znemožňující odpočitatelnost sociálních dávek a daní, byla na trvalo zrušena. Vládním nařízením č. 274/34 uznána byla odpočitatelnost sociálních daní a dávek do konce r. 1935. Je nutné jak v zájmu zaměstnanců, tak i v zájmu zaměstnavatelů, aby platnost tohoto vládního nařízení byla prodloužena aspoň o 5 let, jak to navrhoval iniciativní návrh koaličních stran, podaný 27. listopadu minulého roku v tisku 148. Je sice pravda, že odpočitatelnost sociálních dávek a daní je vládním nařízením z 19. prosince připuštěna do konce r. 1936, ale stálé provisorium a nejistota budí jen roztrpčení a nevůli.

Jsou tu i jiné bolesti stavu soukromých zaměstnanců, kterých je třeba si všimnouti. Zákon č. 154/34 vytyčil přesně jejich práva i povinnosti, ale dochází velmi často k obcházení tohoto zákon ve formě t. zv. konsulentských ujednání, která uzavírají zejména některé závody se svými zaměstnanci, vyřazují je tak z platnosti tohoto zákona a z ochranného sociálně-pojišťovacího zákonodárství vůbec. Dovoláváme se proto velmi vážně, aby každý přestupek tohoto zákona, z něhož vzejde škoda pro zaměstnance, byl velmi přísně stíhán.

Vážení pánové a dámy, dnešním tiskem prošla zpráva, že cementárny, které cenové komise donutily snížiti ceny cementu, jednoho z nejdůležitějších prostředků k stavění, odepřely snížiti tyto ceny a tvrdí ve zvláštním memorandu toto (čte): "Snížením cen budou cementárny citelně poškozeny, na což doplatí nejen podnikatelé, nýbrž i úřednictvo a dělnictvo." - Co, prosím, říká toto prohlášení? Že především, dojde-li ke snížení cen cementu, budou se cementárny hojiti na těch nejméně chráněných, t. j. na úřednících, které zákon č. 154 zde má chránit. Také živnostenské inspektoráty stěžují si ve své poslední úřední zprávě, kterou dostali všichni poslanci do rukou, že není nikde tolik přestupků zákona o 8hodinové době pracovní, jako právě u soukromých podniků. Kolik vyslechneme i my poslanci na schůzích stížností na to, že úředník, pokladník, kancelářská síla, obchodní příručí, ať je to muž či žena, musí pracovati 8, 10, 14 i 16 hodin denně, samozřejmě bez nároku na odměnu za práci přes čas. A zase, brání-li se zaměstnanec za těchto podmínek službu vykonávat, stačí sebe menší příležitost, aby byl propuštěn a na jeho místo jsou nabídky desítek jiných, samozřejmě poslušnějších. Ten, kdo má možnost nahlédnouti do výkazů zemských úřadů práce, do zprostředkovatelen práce, odborových organisací, ví, že také stav soukromých zaměstnanců je nezaměstnaností velmi zle postižen. Bohužel, že právě u příslušníků tohoto stavu je velmi málo porozumění pro odborové organisace, které je před útiskem a nezaměstnaností chrání. A tak s případy kruté, ale skrývané bídy setkáváme se právě nejvíce u příslušníků stavu soukromých zaměstnanců. Uvádím jenom k informaci, že podle zpráv, které vydaly odborové organisace soukromých zaměstnanců, jenom u obchodního pomocnictva v r. 19. 5 bylo 28.020 neumístěných uchazečů o práci. Tisíce absolventů chrlí každoročně obchodní školy, jednoroční i dvouroční, obchodní akademie, a málokterý z nich má vyhlídku na brzké zaměstnání. K nim je dlužno počítati tisíce maturantů středních škol, všecky absolventy měšťanek, kteří v nedostatku jiného zaměstnání vrhají se všichni do soukromých služeb. A tak důsledek se projevuje zejména v měsíci červenci a srpnu rapidním stoupnutím číslice o práci přihlášených uchazečů v soukromém zaměstnání.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP