Pondělí 22. června 1936

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Markovič, Langr, Košek, Onderčo.

Zapisovatelé: Vičánek, Sivák.

186 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři dr Czech, dr Černý, Machník, dr Zadina.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha: jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 54. schůzi poslanecké sněmovny.

Sněmovna jest způsobilá jednati.

Slavná sněmovno! (Poslanci povstávají.)

Opět jeden z členů sněmovny odešel z našich řad: Muž, jenž ještě před jedním a čtvrt rokem zasedal na tomto stolci, nedávný předseda sněmovny, doktor honoris causa František Staněk není již mezi živými.

Právě pro tu ohromnou životnost, kterou Staněk projevoval jmenovitě v činnosti veřejné, nelze lehko uvěřiti, že by již nikdy nevystoupil na jeviště života.

Městečko Strmilov bylo jeho rodištěm před 69 lety, roku 1867, tedy v době, kdy všechen český i státní rakouský život přeměňoval svůj obsah i své formy. Staňkův činný duch počal pracovati nejprve ve své obci a poté v kraji, jakmile se v životě poohlédl, když již v 25. roce musil po smrti otcově převzíti rodinné hospodářství.

Ukázal se dobrým hospodářem, neboť poznatků vlastních i studií na technice zužitkovával ve prospěch obce i kraje. Proto se záhy dostal do samosprávy obecní i okresní, ba i do zemského sněmu i do říšské rady.

Staněk pro svého iniciativního ducha byl vždy osobou vůdčí. Nikdy mu nechybělo nápadů, ale také nikdy síly, houževnatosti a hlavně obratnosti k jejich provádění. Stál vždy na pevné půdě fakt a hotových poměrů, ale nikdy nepřestal počítati s možnými změnami, naopak na ně se připravoval a jim se přizpůsoboval.

Hbitosti jeho ducha nestačil jen jeden obor činnosti, naopak, chtěl obsáhnouti mnohé a všechny. A tak vidíme Staňka hned jako iniciátora v oboru zemědělského hospodářství, jako buditele malorolníků ke sdružování a ke zlepšování výrobních i odbytových poměrů.

Vidíme Staňka jako průbojníka venkovského úvěrnictví a zakladatele peněžních útvarů od malých až k největším, od družstev a záložen až po banky a svazy. Vidíme ho jako praktického národohospodáře, jenž vyciťuje potřeby místa a lidí a podle nich dává podněty či podporuje nová nebo dosavadní odvětví hospodářská a výrobní.

Uměl naslouchati hlasům a potřebám lidu i kraje a všude bylo jeho pobádající slovo, po mocná ruka a zakročující energie, aby pomohla celku i jednotlivcům. A pro všechny měl pochopení. Je málo lidí, kteří pěstovali tolik přímého styku s lidmi jako on, styků osobních i písemných, styků soukromých i veřejných, zejména na přečetných schůzích. A jeho všudybylá povaha vedla ho nejen k příteli a stoupenci, nýbrž i k protivníkům a odpůrcům, a tak mnohé se objasnilo, uhladilo, urovnalo, z protivnictví proměnilo ve snášenlivost, ba i v součinnost.

I když ochuravěl, překonával svoji nemoc, jen aby neztratil nit činnosti a styku. Sama sebe i jiné přesvědčoval o své nevyčerpatelné odolnosti, s kterou se snažil přemáhati všechny obtíže, o něž v životě veřejném není nouze. Ještě tři dny před smrtí opustil léčení a chvátal do Znojma vítat presidenta republiky na jeho cestě Moravou, která jemu, rodákovi z Čech, stala se druhou rodnou zemí.

Ať činil cokoliv, byl vždy typem rolníka, jenž jako strom má své kořeny hluboko v zemi, ale kořeny tyto rozšiřuje do široka a stín větví prostírá co nejšíře a nejdále. Takový byl Staňkův regionalismus, že cítil se všemi svého kraje, v němž se narodil, i kde později zakotvil a kde se mu zalíbilo. Jeho pomocná ruka byla ochotna každému a vždy.

Jeho politická činnost se však nikterak nevyčerpávala péčí o zájmy volebního kraje. Jak na sněmích zemských, tak na radě říšské věnoval svou pozornost a práci všem odvětvím zájmů celého národa českého, a to nejen hospodářským, nýbrž i kulturním, sociálním, a především ovšem zájmům národním,

Československo mu bude vždy vděčiti za to, že vycítil, že další cesta v hranicích rakouskouherské monarchie není možna, a že v říšské radě vídeňské, zasedající r. 1918 neváhal státi se mluvčím lidu a veřejně projeviti odhodlání Čechů i Slováků znovuzříditi vlastní a neodvislý stát. Vytvořil tím jasnou situaci doma i před světem a urychlil vývoj poměrů k dnešnímu stavu a k dnešní formě Evropy.

V novém Československu Staněk zaujal pro svou energii čelné funkce politické i vládní: zprvu byl ministrem veřejných prací, pak pošt, pak i zemědělství. V roce 1932 zvolen byl předsedou naší sněmovny poslanecké a přes všechnu chorobu také zde vyvinul energii a iniciativnost mající za cíl prokázati neodvislé a vůdčí postavení parlamentu.

Před rokem pro chorobu opustil křeslo předsedy a dnes po roce truchlíme nad jeho mrtvolou všichni. Děkuji vám, že jste tomu dali výraz povstáním, jímž jste doprovodili moje slova. (Poslanci usedají.)

Končím schůzi na znamení smutku a sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala dnes za 10 minut, t. j. ve 3 hod. 40 min. odpol., na jejímž pořadu budou nevyřízené odstavce pořadu této schůze.

(Konec schůze ve 3 hod. 30 min. odpol.)



Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP