Úterý 16. června 1936

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Mlčoch, dr Markovič, Langr, Onderčo, Taub.

Zapisovatelé: Jaša, Bergmann.

217 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři dr Dérer, dr Kalfus, Najman.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Místopředseda dr Markovič zahájil schůzi ve 3 hod. 29 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na dnešní den posl. Košek; na dnešní a zítřejší den posl. Jaša, Zajiček, dr Szüllö; na tento týden posl. Marek.

Omluvil se

nemocí posl. dr inž. Lokscha.

Lékařské vysvědčení předložil posl. dr Kramář.

Za platné podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznány dodatečné úmluvy posl. Šaláta a Jaši na dny 9. a 10. června.

Změny ve výborech.

Do výboru ústavně-právního vyslal: klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. inž. Richtera a Knorreho za posl. dr Eicholze a Birkeho; klub poslanců komunistické strany Československa posl. dr Jar. Doľanského za posl. Schenka a posl. Slanského za posl. dr Clementise; klub poslanců "Deutsche soz. dem. Arbeiterpartei" posl. Köglera za posl. Zischku.

Do výboru techn.-dopravního vyslal klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. dr Eicholze za posl. inž. Peschku.

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců komunistické strany Československa posl. Procházku za posl. Zápotockého.

Došlé spisy.

Dotazy:

posl. Schenka ministru financí, že se nevyplácí pohledávka vdově Alžbětě Stadlerové (č. D 142-IV);

posl. Nepomuckého ministru vnitra o protizákonném postupu okresního hejtmana v Revúci (č. D 147-IV).

Odpověď min. spravedlnosti na dotaz posl. Krosnáře č. D 86-IV.

Rozdané tisky

počátkem schůze:

Zprávy tisky 526 až 528.

Interpelace tisk 497 (I až XIV).

Návrhy tisky 506, 507, 510, 512 až 520, 522.

Výboru imunitnímu

přikázány žádosti:

kraj. soudu v Chebu ze dne 8. června 1936, č. Nt X 394/36, za souhlas s trest. stíháním posl. Illinga pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 152-IV),

kraj. soudu v Chebu ze dne 8. června 1936, č. Nt X 393/36, za souhlas s trest. stíháním posl. Nickerla pro přečin podle §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky (č. J 153-IV),

kraj. soudu v Chustu ze dne 19. května 1936, č. Nt V 48/36, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 8. června 1936, č. 6126/36, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Fencika pro přečin podle §u 14, č. 2 zákona na ochranu republiky (č. J 154- IV),

kraj. soudu v Chebu ze dne 9. června 1936, č. Nt XI 396/36, za souhlas s trest. stíháním posl. Franka pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 155-IV),

kraj. soudu v Č. Lípě ze dne 10. června 1936, č. Nt IX 117/36, za souhlas s trest. stíháním posl. Knöchela pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 156-IV).

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Pristúpime k prejednávaniu prvého odstavca poriadku, ktorým je:

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 491), jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 20. května 1930, č. 70 Sb. z. a n., kterým se upravují odpočivné a zaopatřovací platy některých státních a jiných zaměstnanců a učitelů, jakož i pozůstalých po nich (tisk 511).

Zpravodajcami sú: za výbor soc.-politický p. posl. Němec (čsl. soc. dem.), za výbor rozpočtový p. posl. Bergmann.

Dávám slovo prvému p. zpravodajcovi, za výbor soc.-politický, p. posl. Němcovi (čsl. soc. dem.).

Zpravodaj posl. Němec (čsl. soc. dem.): Vážená sněmovno!

Předloženou osnovou splácí sněmovna část svého dluhu státním zaměstnancům. Zákonem čís. 70 Sb. z. a n. ze dne 20. května 1930 byly totiž unifikovány nároky pensistů státních, státních podniků a jiných zaměstnanců a učitelů, jakož i pozůstalých po nich. Tímto zákonem byly zmíněným pensistům a pozůstalým po nich přiznány stejné nároky pensijní jako zaměstnancům, na které se vztahoval platový zákon č. 103 ze dne 24. června 1926. Bylo tak vyhověno požadavkům pensistů, aby odstraněn byl rozdíl mezi tak zv. staropensisty a novopensisty a aby nárok všech pensistů na jejich odpočivné platy řídil se stejnými normami podle platového zákona.

Se zřetelem na značný finanční dosah této úpravy bylo provedení zákona č. 70 rozděleno do 4 etap; jako kriterium pro zařadění do některé etapy sloužilo stáří zaměstnance. Prvé 3 etapy byly ve smyslu zákona také k 1. lednu 1930, k 1. lednu 1931 a k 1. lednu 1932 provedeny.

Těžká finanční situace státu si vynutila odklad při provedení IV. etapy. Stanovený termín 1. ledna 1933 pro IV. etapu nebyl dodržen. Aby se situaci percipientů odpočivných platů této etapy poněkud ulehčilo, bylo po dohodě s odborovými organisacemi veřejno-zaměstnaneckými stanoveno, že ti pensisté, kteří měli býti ve IV. etapě zrovnoprávněni a u nichž došlo k odkladu, mají býti vyloučeni ze srážek na svých pensích. Přesto však domáhali se pensisté ze IV. etapy, aby ustanovení zákona č. 70 byla u nich provedena. Předložená osnova tomuto požadavku vyhovuje. Navrhuje se v ní, aby zákon č. 70 z r. 1930 byl v celém rozsahu proveden a IV. etapa s finančním účinkem k 1. červenci 1936 zrovnoprávněna. Důsledkem tohoto opatření bude ovšem, že se na příslušné pensisty budou vztahovati zákonná opatření o srážkách podle zákona č. 204 z r. 1932 a vládního nařízení č. 252 z r. 1933.

To v praksi postihne pensisty a vdovy nižších a středních kategorií s pensemi poměrně nízkými. Je to důsledkem konstrukce platového zákona č. 103/1926. Leč i přes tento stín jde o opatření, kterému plně odpovídá právní nárok pensistů ze IV. etapy.

Proto sociálně-politický výbor jednomyslně doporučuje sněmovně, aby příslušnou osnovu zákona přijala. (Souhlas.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo zpravodajcovi výboru rozpočtového, pánu posl. Bergmannovi.

Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno!

Sociálně-politické zákony nutno posuzovati nejen podle toho, co a jak poskytují, nýbrž i podle toho, kdy to neb ono poskytují.

S tohoto hlediska nutno posuzovati i projednávanou osnovu o zrovnoprávnění IV. etapy staropensistů, poněvadž se provádí v době, kdy státní pokladna zápasí s notorickými schodky a kdy nutno na obranu státu věnovati nejen stamiliony, nýbrž miliardy československých korun.

Jistě že nebude od místa, jestliže při projednávání této osnovy dotkneme se historického vývoje pensijního zaopatření státních zaměstnanců. Až do 30. listopadu r. 1771 neměli státní zaměstnanci právního nároku na pensijní zaopatření, a také ne jejich vdovy a sirotci. Byli odkázáni na tak zv. pense z milosti. Teprve dvorním dekretem č. 95 z 30. listopadu r. 1771 byl vydán pensijní normál, který přiznal státním zaměstnancům právní nárok na pensi a stejně také jejich vdovám a sirotkům. Tento pensijní normál byl 26. března r. 1781 zlepšen tím, že byla odstupňována pense státních zaměstnanců tak, že po 10 letech služby měli nárok na 1/3, po 25 letech služby na 1/2 a po 40 letech služby na 2/3 aktivního platu. Ti pak, kteří sloužili déle 40 let, měli nárok na plných 100% pense. Zároveň bylo také stanoveno, že kdo se stal nezpůsobilým k výdělku bez vlastní viny, následkem choromyslnosti, slepoty nebo jiné nemoci, obdržel 1/4 pensijní základy, i když nesloužil po dobu 10 let. Ti pak, kdo ve službě si přivodili podobnou nemoc, byli posuzováni daleko příznivěji.

Do r. 1864 poskytovala pense jednotlivá odvětví státní správy z vlastních prostředků. Výnosem pak ministerstva financí ze dne 13. února 1864, č. 3.738, byl zaveden jednotný pensijní etát. Pense byly znovu upraveny 15. dubna 1873 říšským zákonem č. 47 a vládním nařízením ze dne 14. května 1873, č. 74. Na to 14. května 1896 říšským zákonem č. 74 byly zlepšeny pense vdov a sirotků a zavedeno po prvé placení pensijních příspěvků. Pense pak byly odstupňovány tak, že po 10leté službě měl zaměstnanec nárok na 40 % pensijní základny a za každý další rok 2 % této pensijní základny. R. 1907, 19. února říšským zákonem č. 34 byla zavedena pro úřednictvo tak zv. 35letá služba a stanoveno, že státní úředník má po 10leté službě nárok na 40 % pensijní základny a za každý další rok pak 2.4 %. Pro zřízence a kancelářský pomocný personál zůstala však i nadále 40letá doba služební, ale výše pensijních příspěvků byla pro zřízence a kancelářský personál stanovena ve výši 3%, kdežto pro úředníky ve výši 4.3 %. Služební pragmatikou z r. 1914, říšský zákon č. 15, upraveny byly platy aktivních zaměstnanců a zvýšeny také pensijní základny.

Po převratu naše zákonodárné sbory několikráte přikročily k úpravě pensí, a to 17. prosince 1919 zákonem č. 2 a zákonem čís. 3 z r. 1920 upraveny byly pense po prvé. Nato zvýšeny zákonem ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., a konečně, když zákonem čís. 394 z 20. prosince 1922 byly zvýšeny pensijní základny, mělo to reflex také na úpravu pensí, která byla provedena pak 22. prosince 1924 zákonem č. 287 Sb. z. a n. Konečně platový zákon z 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., zvýšil znovu pensijní základny a v náhradu, že nebyly upraveny pense staropensistům, bylo zákonem z 24. května 1928, č. 80 Sb. z. a n., stanoveno, že se jim dostane 20% příplatku k normálním pensím.

Celá tato historie svědčí o tom, jak spletitou, komplikovanou materií bylo pensijní zaopatření státních zaměstnanců, a proto není divu, že zákon z 20. května 1930, č. 70 Sb. z. a n., který měl provésti unifikaci pensijních předpisů a tím také zrovnoprávnění staropensistů, a vládní nařízení k tomuto zákonu vydané, č. 96 z 26. června 1930, neobešly se vzhledem k této složité materii bez obtíží a nesrovnalostí, někde také i křivd. Pensisté byli zrovnoprávněni v tom služebním poměru, v němž odešli z činné služby, to znamenalo, že byli úplně vyloučeni z dobrodiní některých popřevratových personálních opatření, jako bylo jmenování, přeskupení, zvýšení služebních nebo funkčních přídavků atd. To ovšem způsobilo mezi pensisty rozladění.

Zákon č. 70 rozdělil staropensisty na 4 kategorie, t. zv. 4 etapy. Nejstarší byli zrovnoprávněni 1. ledna 1930, kteréžto zrovnoprávnění se týkalo 54.174 osob a zvýšený náklad byl odhadován na 162,914.190 Kč. Druhá etapa byla zrovnoprávněna 1. ledna 1931, týkala se 19.402 osob a odhadovaný zvýšený náklad činil 44,150.140 Kč. Konečně třetí etapa byla zrovnoprávněna 1. ledna 1932 a týkala se 16.461 osob a zvýšený náklad byl odhadnut na 34,797.130 Kč. Čtvrtá etapa byla však odložena a měla býti provedena od 1. ledna 1933; měla se týkati 37.764 osob a zvýšený náklad na ni byl odhadnut částkou 75,310.400 Kč. Zákonem č. 204/1932 bylo provedení IV. etapy odsunuto na 1. leden 1935, vládním nařízením č. 275/1934 pak na 1. leden 1936 a vládním nařízením č. 237 z r. 1935 na 1. leden 1937.

Proto nutno se zadostiučiněním uvítat, že projednávaná osnova má účinnost již od 1. července 1936 a že tedy lhůta, po kterou měli ještě staropensisté IV. etapy podle vládního nařízení č. 237 na zrovnoprávnění čekat, byla tím zkrácena o půl roku. Za dobu 6 let, než na IV. etapu dochází, klesl počet pensistů této etapy asi na 20.000 osob. Proto se také odhaduje zvýšený náklad na její provedení pouze na 40 mil. Kč proti původně odhadovanému nákladu 75,310.400 Kč, a na druhou polovinu roku 1936 činí tento zvýšený náklad okrouhle 20 mil. Kč. Nutno ovšem podotknouti, že sotva polovina staropensistů zrovnoprávněním na svých dosavadních úhrnných příjmech něco získá, že téměř dobrá polovina, poněvadž následkem této úpravy budou pro ně také platit srážky platové, nezíská na svém úhrnném příjmu nic.

Zvýšený náklad se uhradí úsporami kapitoly 18 a z úspor skupiny I státního rozpočtu. Státní podniky pak mají za povinnost uhraditi zvýšený náklad z provozních rozpočtů a ostatní vydržovatelé mají tento náklad uhraditi sami. To se týká zejména našeho učitelstva, ale poněvadž země peněz nemají, bude musit uhradit toto zvýšení nákladu státní pokladna.

Pensijní příspěvek, který odváděli státní zaměstnanci státní pokladně, byl r. 1919 zákonem č. 2 zvýšen na 8% i pro zaměstnance, kteří nepožívají výhody 35leté doby služební, t. j. kancelářský pomocný personál a všichni zřízenci. Platovým zákonem č. 103 byl snížen tento pensijní příspěvek jednotně na 6%, zákonem č. 204/1932 znovu zvýšen jednotně na 8%. Je jistě nespravedlností, jestliže kancelářský pomocný personál a zřízenci platí stejně 8% pensijního příspěvku jako úředníci a nepožívají stejné výhody 35leté služební doby, jako je to u úředníků. Domnívám se, že peníze zřízenců mají stejnou hodnotu jako peníze úředníků a že by bylo nejvýš spravedlivé, aby tato nespravedlnost byla vyrovnána buď tím, že se přizná i kancelářskému pomocnému personálu a zřízencům 35letá doba služební, anebo že se upraví podle toho pensijní příspěvky.

Dosud se také zapomnělo na úpravu nebo na valorisaci předválečných rent zaměstnanců státních podniků, najmě železnic. Běží zde o renty úrazové nebo renty provisionistů, které jsou stále na výši předválečné a rovnají se hotovým almužnám.

Přes všechny tyto oprávněné stížnosti je nutno uznati dobrou vůli vlády, že předloženou osnovou splňuje první požadavek pracovního souručenství.

Mnoho se mluví o vzrůstu pensijního etátu u nás. My jsme si toho jistě vědomi, že pensijní etát vzrůstá, ale myslím, že by se tomu dalo vhodnými opatřeními zabrániti. Lze jednak pense maximalisovat (Správně!) a myslím, že by to bylo mravnější, než aby se těm, kteří tak zvaně se zasloužili obzvláště dobrým výkonem služby, přiznávaly přídavky k pensím, které obyčejně bývají již hezky vysoké, ve výši 6 až 20 tisíc Kč ročně (Slyšte!), poněvadž toto opatření demoralisuje. Domnívám se, že by bylo lze nahraditi jiným uznáním zásluhy, zejména uznáním ethickým nebo morálním, i když to vypadá na pohled nedemokratické. Myslím, že na místě přídavků k pensím by se těm, kteří zvláště vynikali zvláštním výkonem služby, v uznání udělily čestné diplomy, tituly a konečně i třeba řády, jako je tomu v jiných státech, a to i ve státech demokratických s republikánským zřízením. Materiální uznání vychovává k hmotařství, které je právě zde nejméně na místě, neboť v demokracii každý má konat svou povinnost, aniž by čekal zvláštní hmotné odměny. Lze tedy vynikající služby odměňovati viditelným uznáním mravním a není zapotřebí je honorovati zvláštními přídavky k pensijním požitkům.

Přáli bychom si, aby v době nejkratší bylo přikročeno ke splnění ostatních oprávněných požadavků našich zaměstnanců, jak je tlumočí pracovní souručenství, a to zejména započtení předslužeb, především služby vojenské. Našla-li se úhrada k zvláštnímu přídavku vojenským gážistům, je jí třeba v zájmu obrany státu najíti i k tomuto účelu. Za druhé je žádoucno z důvodů hospodářských navrácení výplatního termínu, a konečně zrušení úsporných opatření, které by vneslo do řad zaměstnanců konečně klid a spokojenost. Bratrská Francie vystihla, že v nynější době, plné nebezpečí a zmatků, je oporou státu nejen dobrá armáda, nýbrž i spokojený státní zaměstnanec, a proto zrušila všechny srážky platové, přičítajíc tomuto opatření stejný účinný prostředek na obranu státu jako sebe nákladnější technické výzbroji armády. Následujme v tomto příkladů ciziny.

Rozpočtový výbor ve schůzi dne 9. června projednal vládní návrh a usnesl se doporučiti plénu poslanecké sněmovny, aby schválilo tuto osnovu tak, jak se na ni usnesl soc. politický výbor. Doporučuji proto slavné sněmovně, aby tento návrh rozpočtového výboru schválila. (Souhlas.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): K tejto veci sú prihlásení rečníci, zahájim preto rozpravu.

Podľa usnesenia predsedníctva navrhujem lehotu rečnícku 40 minút. (Námitky nebyly.)

Námietok niet. Navrhnutá lehota je schválená.

Prihlásení sú rečníci na strane "proti" pp. posl. Drobný, dr Porubszky; na strane "pro" pp. posl. Krejči a J. Sedláček.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP