Středa 10. června 1936

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Onderčo, dr Markovič, Langr, Košek, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: dr inž. Fulík, Pik.

180 poslanců podle presenční listiny.

Člen vlády ministr dr Dérer.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 11 hod. 15 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda na dnešní den posl. dr Neumanovi, Szentiványimu, Nepomuckému a dr Luschkovi.

Omluvili se

nemocí posl. dr Dominik a Schenk.

Za platné podle § 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečné omluvy posl. Laušman a na den 4. a 5. června a posl. Suroviaka a Szentiványiho na den 9. června.

Změny ve výboru.

Do výboru soc.-politického vyslal: klub poslanců československé soc.-dem. strany dělnické posl. Brožík a za posl. Kleina, posl. Bečko za posl. Němce; klub poslanců čsl. strany nár. socialistické dne 9. června 1936 posl. Bátkovou za posl. Tichého, téhož dne posl. Lance za posl. Bátkovou.

Rozdané tisky

počátkem schůze:

Zprávy tisky 509 a 511.

Návrh tisk 505 - přikázán výboru iniciativnímu.

Vyloučeno z těsnopisecké zprávy.

Předsednictvo usneslo se podle § 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší 51. schůzi sněmovny projev hrubě urážlivý z řeči posl. Slanského.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů živn.-obchodného a zahraničného o vládnom návrhu (tisk 431), ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu k prejavu súhlasu dodatková dohoda k obchodnej úmluve medzi republikami Československou a Francúzskou zo dna 2. júla 1928, podpísaná v Prahe dna 9. apríla 1936 a uvedená v prezatýmnu platnosť vládnou vyhláškou zo dna 24. apríla 1936, č. 106 Sb. z. a n. (tisk 449).

Zpravodaji jsou: za výbor živn.-obchodní p. posl. Benda, za výbor zahraniční p. posl. Hrušovský.

Budeme pokračovati v rozpravě započaté ve včerejší, 51. schůzi sněmovny.

Lhůta řečnická jest 45 minut.

Přihlášen je ještě řečník na straně "pro", p. posl. Rechcígl. Dávám mu slovo.

Posl. Rechcígl: Slavná sněmovno!

Projednávaná dodatková dohoda z 8. dubna t. r. k obchodní smlouvě s Francií z 2. července 1928 je zdánlivě dosahu ne právě velikého. Přes to však má svůj veliký zásadní význam.

Francie požádala vládu republiky Československé, aby bylo sníženo clo na dováženou sůl z Francie k nám na 15 %, a vláda Československé republiky vyhověla tomuto jejímu přání. Vyhověli jsme přání republiky Francouzské, abychom tak dokumentovali svoji upřímnou snahu po rozšíření obchodně-politických styků s republikou Francouzskou. Základním rysem styků obchodně-politických s Francií v posledních dvou letech je trvale aktivní saldo pro Francii. Tak vidíme ze statistik francouzských, že aktivní saldo r. 1934 bylo 40 mil. franků, podle statistiky československé 109 mil. Kč. R. 1935 kleslo toto saldo podle francouzské statistiky na 6.5 mil. franků, podle statistiky československé na 57 mil. Kč, ale zároveň poklesl také rozsah našich obchodních styků a celkový obrat ze 420 mil. franků na 390 mil. Kč. Hlavní překážkou většího rozvinutí obchodních styků československo-francouzských jsou - s politováním to musíme konstatovati - naprosto nedostatečné, kontingenty, které jsou nám vyměřovány. Velká řada výrobních odvětví si právem stěžuje na nedostatečnost kontingentů. Vidíme to u výroby sklářské, u výroby textilní a v poslední době u výroby malokovového zboží (bižuterie).

Také právem je nutno poukázati, že i při řízení povolovacím není postupováno takovým způsobem, jak by si bylo v zájmu přátelského obchodního spojení přáti. Jsou-li na jedné straně vyměřovány řádné kontingenty, s nimiž má právo ten který stát sám potom disponovati, jsou tyto kontingenty nedostatečné, ale je-li postupováno t. zv. řízením licenčním, při kterém dovozce sám má právo i povinnost žádat o příděl kontingentu u t. zv. Interprofesionálního komitétu, pak vidíme, že je to celé martyrium, nežli se dosáhne přídělu, a příděl je ve velké většině zcela nedostatečný.

V přítomné době jsme viděli, že byla postižena zejména výroba zboží jabloneckého, kterému hrozilo úplně znemožnění vývozu do Francie tím, že z titulu přečerpání kontingentu v r. 1935 bylo nám odepřeno vyměření kontingentu na první čtvrtletí r. 1936. Je pravda, že sice při posledním obchodně-politickém jednání byla sjednána alespoň částečná náprava, ale náprava taková, která nás plně nemůže uspokojit.

Chtěli bychom jasně zdůrazniti, že je právě v zájmu obou spřátelených zemí, aby obchodní přátelství utužilo naše přátelství politické, to vřelé přátelství, které poutá nás k Francii a datuje se již od dávných dob. Bylo to nejenom vědomí společného nebezpečí, nýbrž i láska k myšlenkám demokracie, rovnosti a sebeurčení národů, které v nás našly své nejhorlivější zastánce a hlasatele. A dodnes přes všechny nové směry, které jsou v Evropě, zůstáváme my i Francie věrni ideám demokracie, která vysoce kulturně vyspělému lidu obou národů je formou nejbližší. Staré přátelství bylo pak utuženo ve světové válce, která rozbila pouta ujařmených národů. V této době osvědčila Francie své přátelství tím, že vzala za svoje naše spravedlivé požadavky, ale i náš lid projevil je tím, že v době největšího nebezpečí, které kdy hrozilo Francii, postavil se hrdinně na její obranu. Tím více musíme si vážiti vzájemného přátelství a pracovat k jeho utužení, čím více by rostlo nebezpečí hrozící zkaliti světový mír. Právě nyní, kdy Malá dohoda ukazuje svou pevnost a stabilitu, jest si přát, aby Francie i nadále byla s Malou dohodou ochránkyní evropského míru spolu se všemi národy, které o mír stejně usilovně pracují.

Mír mezi státy musí býti a bude udržen nejen dobrou vůlí, nýbrž také pořádkem a klidem v jednotlivých státech. Klid ve státech bude udržen zejména hospodářským zabezpečením všech vrstev národa. Hospodářské zabezpečení národa je především vlastní jeho povinností, je vsak také i povinností spřátelených národů, aby se vzájemně podporovaly. Politické přátelství musí vždycky a za každých okolností hospodářsky posilovat, ale nesmí nikdy nikoho oslabovat.

Znovu si osvědčujeme, že Francie má s námi a s Malou dohodou stejný zájem na všech evropských otázkách právě tak, jako máme společný stejný zájem na řešení problému středoevropského. Jsme přesvědčeni, a Francie to jistě ví, že posilovat hospodářsky nás a státy Malé dohody znamená posilovat dnes samu sebe nejenom pro dnešek, nýbrž zejména do daleké budoucnosti.

Státy Malé dohody dokázaly schopnost přátelského soužití i vzájemné podpory. Prohlubování jejich hospodářské spolupráce jest prováděno soustavně a jest cílevědomé. Pracovitost obyvatelstva jest štěstím států. Produktivnost zemědělství zaručuje stabilitu poměrů. Rozsah průmyslové výroby zabezpečuje blaha obyt. Dává nám ve střední Evropě u všech států současně veliké možnosti, ale také budí nutnost další spolupráce s okolními státy. Hodžův plán - hospodářská střední Evropa to není už dnes sen daleké budoucnosti, je to však nezbytnost konsolidace malých středoevropských států. Průmyslová soběstačnost států střední Evropy zabezpečí práci dělnictvu, zdravé zemědělství střední Evropy stabilitu poměrů politických i hospodářských, jakož i zaměstnanost všech vrstev podnikatelských. Přebytkovost střední Evropy v oboru průmyslovém právě tak jako v zemědělském - a v tomto víc než v kterémkoli jiném nutí však všechny odpovědné umístiti výsledky také u přátel. Výhodné centrální položení umožňuje uplatnění zboží všemi směry: na východ právě tak jako na západ.

Proto je právě dnes velmi nutně třeba, abychom si ti, kdož chceme býti přáteli, také chtěli porozuměti. Bukurešťské porady ukázaly jednotu společných snah, pevnost vzájemného odhodlání, trvalost přátelství, jakož i víru v budoucnost. Ve světle bukurešťských porad nejsme dnes malými vedle velmocí, nýbrž mohutným nerozborným celkem, vyrovnaným a zajišťěným vůči všem v každé době. Malá dohoda o mír nejen usiluje, nýbrž její pevnost jej také do budoucna zabezpečuje. Její význam je dneska víc a víc viditelný všem státům. Právě v dnešní době, v minulých měsících, měli jsme možnost, všechny státy Malé dohody, osvědčiti spolehlivost našeho přátelství vůči druhým, když v politice sankcí podle usnesení Společnosti národů jsme ukázali, že dovedeme obětovati i svoje zájmy, když jsme ukázali, že umíme trpěti, kdy dovedly trpěti všechny státy Malé dohody a nejvíc snad zemědělská Jugoslavie, která doplatila nejvíce na sankce. Právě v této době bylo dokumentováno a potvrzeno, že naše spolehlivost jest pro každou dobu a za každých okolností. (Potlesk.)

Francie by právě proto dnes víc než kdykoliv jindy měla hospodářskou podporou zase ukázati cenu svého spojenectví a dotvrditi význam Společnosti národů.

Nestačí politika defensivy ani u velmocenských států dohodových, nestačí politika defensivy proti možným útokům, nestačí také pouze politika defensivy proti zdravému dovozu. Je třeba politiky intensivního podporování společných snah, posilování státu uvnitř právě tak jako na venek. Přáli bychom si dnes jako dříve a jako do budoucnosti, aby Francie každou novou vládou znamenala další vnitřní konsolidaci a další své posílení. Změna vlády, jakož i změna režimu v kterémkoliv státě se nás nijakým způsobem netýká. Nezasahovali jsme, nezasahujeme a nebudeme se ani v budoucnu nikdy vměšovati do vnitřních poměrů kteréhokoliv státu, jako zase nepřipustíme, aby kdokoliv zasahoval do poměrů našich. Náš poměr ke státům a národům je určován jediné potřebami naší vlasti a nikdy ničím jiným. Ostatně nová vláda Francie ohlásila program, který neodporuje požadavkům našeho státu a který - neváhám to říci - je i velmi blízký intencím a programu strany republikánské. Není v něm nic revolučního, je to program hospodářské obnovy, program sociálně spravedlivé politiky, program sociální politiky, který u nás již v minulých letech byl na tak mnohých úsecích plným způsobem proveden. Jest to program, který ve své zemědělské části navazuje namnoze na naše cesty a chce je sledovati jako doklad, že jsme šli v minulosti a jdeme i v přítomnosti po cestě správné a že jsme šli včas. Jsme šťastni, že Francie chce sledovati právě naši cestu, poněvadž naše cesta nás přesvědčila, že jest to jediné správná politika, která zabezpečuje všechny vrstvy národa a přináší štěstí lidu.

Věřím pevně, že francouzsky národ, který již tolikrát v dějinách projevil svou rozvahu, učiní tak i v této době. Může při tom spoléhati jistě, že naše republika, která vždy věrně stála po jeho boku, bude i nadále spolu s ním strážkyní demokracie a bude i nadále podporovati jej v jeho ušlechtilém boji za rovná práva všech národů. Rovnost znamená spolurozhodování, rovnost znamená respektování zájmů všech. I menší národy, i neveliké státy mají právo na rovnost v mezinárodním světě. O osudech jejich nesmí a nemůže býti rozhodováno na kterémkoli foru bez nich. Jen takové přátelství, kde rovní mezi rovnými budeme jednotni a připraveni odraziti každý útok, odradí ty, které dosud historie nenaučila uznávati rovnost druhých a kteří by chtěli porušiti mír tak usilovně budovaný, od jakéhokoliv hazardu. Myslím, že mluvím ze srdce všech, řeknu-li, že Francie může spoléhati na naše přátelství a že věříme, že najde cestu k zabezpečení míru a trvalému štěstí. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Kopecký. Dávám mu slovo.

Posl. Kopecký: Projednávání předložené smlouvy československo-francouzské chopili se někteří páni jako příležitosti k tomu, aby mimo jiné posoudili význam vnitropolitických událostí ve Francii, význam postupu francouzské lidové fronty. Chceme na některé jejich vývody reagovat. Jinak si ovšem ponecháváme vyjádření stanoviska k všeobecné mezinárodní politické situaci, k otázkám střední Evropy a Malé dohody až do debaty o prohlášení ministra zahraničních věcí dr Krofty.

Je nespornou skutečností, že vítězným nástupem francouzské lidové fronty a nastoupením Blumovy levicové vlády započato bylo nejen nové období politického vývoje ve Francii, nýbrž že francouzskými událostmi nastává i nová éra vývoje v celoevropské politice a v mezinárodním boji proti fašismu a za mír. Po 2 roky se ve Francii rozvíjel úporný zápas mezi silami reakce a fašismem a silami antifašistickými. Tento zápas byl po 2 léta sledován v celém světě s velkým napětím. Každý si byl vědom, jakým neštěstím by bylo, kdyby vedle Německa měl fašismus zvítězit ještě ve Francii. Každý si byl vědom, že by to znamenalo pohlcení celé Evropy fašismem, že by to znamenalo triumf fašistické tyranie a potlačení demokratické svobody a dělnického socialistického hnutí v Evropě na dlouhou dobu. Naopak si však každý byl vědom, že odražení fašistického náporu ve Francii a porážka reakce v tak významném státě, jakým je Francie, by měly právě při významu Francie ohromný vliv na celý další vývoj mezinárodního boje proti fašismu a znamenaly by otevření vyhlídek na vítěznou protiofensivu evropských a světových sil svobody a míru.

Francouzský lid, který již v minulosti tolik vykonal pro věc demokracie, svobody a socialismu, postaven byl v zápase s fašismem před těžkou zkoušku, a my jsme šťastni, můžeme-li říci, že francouzský lid v této těžké zkoušce obstál a že věren své velké revoluční tradici, tradici Jakobínů a pařížské komuny, uhájil vítězně věc svobody proti fašistickému barbarství. (Potlesk komunistických poslanců.) Díky francouzskému dělnictvu a francouzskému lidu se Francie nestala fašistickou. Imposantní vítězství francouzské lidové fronty ukázalo, že Francie je levou, že je antifašistickou. Francie stojí dnes spolu se Španělskem a vedle Sovětského svazu v čele evropského levého tábora. Stala se velkou nadějí národů a všeho lidstva, které touží po svobodě, pokroku a míru. Naděje mezinárodní reakce, vkládané do francouzského fašismu, byly zklamány. Byly zklamány i naděje české reakce, která všemi silami držela palec francouzské pravici a která nyní nad vítězným postupem antifašistické lidové fronty ve Francii soptí vzteky. Avšak čím nenávistněji čeští fašisté a reakcionáři zahrnují francouzskou lidovou frontu hanobením a urážením, tím nadšeněji pozdravujeme francouzskou lidovou frontu my. Pozdravujeme i s tohoto místa všechny strany francouzské lidové fronty a pozdravujeme nejvřeleji komunistickou stranu Francie a její vůdce, soudruhy Maurice Thoraze, Marcela Cachina a Jaquesa Duclose. (Potlesk komunistických poslanců.) Neboť jsou to francouzští komunisté, kteří mají největší zásluhu o vytvořením lidové fronty ve Francii, jichž úsilí se podařilo přesvědčiti francouzské socialisty o nutnosti jednotného postupu komunistů a socialistů v boji s fašismem, o nutnosti vytvoření bojovné jednoty dělnictva, která by se stala silou schopnou strhovati po bok dělnictva i ostatní lidové vrstvy a rozšířiti tak jednotnou frontu proletariátu v širokou lidovou frontu, která by sdružovala nejen komunisty a socialisty, nýbrž i levé měšťácké a maloměšťácké demokraty a republikány.

Při posuzování vývoje ve Francii, který vedl k tomu, že dnes má Francie levicovou vládu socialistů a radikálů, musíme míti stále na paměti, že rozhodující obrat k tomuto vývoji do leva nastal, když se francouzští komunisté a socialisté v únorových dnech r. 1934 spojili v jednotnou frontu proti fašismu, zpečetěnou společným bojem proti fašismu na barikádách a v generální stávce 12. února 1934. Tím bylo rozhodnuto, že byl odražen nejnebezpečnější nápor francouzského fašismu v době únorové politické krise a že francouzská reakce byla tak hnána přes porážky Doumergueů a Lavalů stále na ústup, až 3. května 1936 ve Francii slavně triumfovala lidová fronta.

Proč to připomínám? Připomínám to proto, že naši socialisté sice také o francouzské lidové frontě a o levicové vládě Blumově mnoho mluví, avšak zamlčují, v čem tyto události měly počátek, odkud se vzaly síly, jež Francii postavily na dnešní její levou posici, zamlčují, že těmito silami byly bojovná jednota dělnictva, mocné masové hnutí francouzského lidu a že záslužným činem francouzských socialistů a jejich vůdců bylo, že se v nebezpečné chvíli fašistického náporu vzdali odporu proti jednotné frontě a že spolu s komunisty vydali 12. února 1934 výzvu ke generální stávce a že ku prospěchu antifašistického boje - nejen ve Francii, nýbrž i v celé Evropě - přistoupili pak na trvalou politickou součinnost s francouzskými komunisty, která trvá dosud a projevuje se nyní v tom, že socialistická vláda Blumova má ve francouzských komunistech spolehlivou oporu.

Prostě Blum a Jouhaux ve Francii počínali si jinak, než Wels a Leipart v Německu. Kdyby byli Wels a Leipart v lednu 1934, když Hitler se blížil k moci, učinili totéž, co Blum a Jouhaux, kdyby byli přistoupili na jednotnou frontu s komunisty, kdyby byl Leipart, který disponoval tehdy ohromnou 5milionovou armádou německých odborů, dal 30. ledna 1933 výzvu v Německu ke generální stávce, jako ji vydal Jouhaux 12. února 1934 ve Francii, tak by dnes v Německu nevládl Hitler, a německý proletariát a lid by byl ušetřen onoho strašlivého utrpení, jež představuje režim Třetí říše, a dnes by se Evropa nemusela báti války a dnes by Československo se nemusilo báti válečného přepadení se strany Německa a národy Československa by se nemusely chvěti o svoji bezpečnost a o svoji existenci.

Wels a Leipart toho bohužel neučinili, odmítli společný postup s komunisty, odmítli komunistickou nabídku ke společnému provedení generální stávky a šli se na místo toho nabízeti dobrovolně Hitlerovi ke gleichšaltování. Prostě Wels a Leipart dali přednost vítězství fašismu před jednotnou frontou s komunisty. Blum a Jouhaux .... (Posl. Srba: Obráceně to bylo! Tázali se napřed sovětského vyslance a on odpověděl, že nemá na tom zájmu!) To, co já tvrdím, je pravda. Wels a Leipart dali přednost vítězství fašismu před jednotnou frontou s komunisty. Záslužným činem francouzských socialistů a jejich vůdců je, že dali přednost jednotné frontě s komunisty před kapitulací před fašismem a reakcí. Jednotná fronta s komunisty pak přivedla francouzské socialisty k tomu, že dnes ve Francii vládnou.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP