Pátek 5. června 1936

Vidíme tuto hroznou bídu zvláště v chudých venkovských obcích. Byl jsem právě v okrese žateckém, podbořanském a chomutovském. Přesvědčil jsem se, jaký účinek má v těchto obcích, jsou-li desetitisíce nezaměstnaných připravováni o své stravovací lístky. Malá obec v žateckém okrese má 13 nezaměstnaných, starosta béře klidně do své obce cizí dělníky a přenechává nezaměstnané klidně jejich osudu. Jde-li nezaměstnaný protestovati, je prostě policejně potrestán a zavřen. (Posl. B. Köhler [německy]: Jak se jmenuje ta obec?) Obec se jmenuje Kličín v okrese žateckém. (Posl. B. Köhler [německy]: A jak se jmenuje starosta?) Jméno starostovo mi není známo. (Posl. B. Köhler [německy]: Které straně patří?) Svazu zemědělců. Druhou obcí je Vroutek. Tam bylo zaměstnáno asi 30 nezaměstnaných na lesních pracích, kde několik hodin pracovali, aby si přivydělali něco na mzdě. To stačilo úřadům, že na základě denunciací, které dokonce přišly ze sudetskoněmecké strany, potrestaly ty lidi 48 hodinami vězení a odnětím volebního práva. Tak se jednalo s chudáky, protože si troufali pracovati 16 hodin v týdnu a vedle toho si vzíti stravovací lístky. Další případ je v Kundraticích v Rudohoří, v okrese chomutovském. Tam se protloukalo několik nezaměstnaných podloudnictvím. 3. června přišli dva členové finanční stráže v civilu a provedli u těchto podloudníků prohlídku. Byli obviňováni, že dopravují z Třetí říše margarin. To, co se tam stalo, musí vyvolati protest i této sněmovny. Za četnické asistence byla provedena domovní prohlídka, při čemž nebylo nalezeno nic jiného než dvě prázdné škatule a kousek mýdla; 14 dělníků bylo pod zesílenou četnickou asistencí dopraveno do Mostu. Bylo totiž objednáno přepadové oddělení z Chomutova, lidé byli zahnáni do stavení a na slepo zatčeni. Tamější četnický velitel neumí ani slova německy a nerozumí místnímu obyvatelstvu. Při zatýkání měl v jedné ruce nezajištěný revolver a v druhé obnaženou šavli (Výkřiky.) a ohrožoval mírumilovné lidi v tomto hladovějícím území. Co bylo příčinou? Dělník Ziegelschmied, zaměstnaný na dole Grohmannově, německý soc. demokrat, má 4 nezaměstnané syny ve stáří od 25 do 30 let. Těm všem byly odňaty stravovací lístky a starý otec byl zavázán starati se o své dospělé syny; u těchto synů byla nyní provedena domovní prohlídka a synové se proti tomu plným právem ohradili. Žádali, aby se jim dala práce a chléb, pak že nebudou musiti pašovati zboží. A když náš člen okresního zastupitelstva Kettner prohlásil totéž a dožadoval se práce a chleba pro chudé lidi, byl rovněž zatčen a dopraven do vazby u krajského soudu v Mostě.

Chci se nyní zabývati jinou otázkou. Prohlašují někde na vesnicích, že nezaměstnaní jsou zloději, že kradou sedlákům plodiny s polí. Kdybyste dali nezaměstnaným práci a chléb, tuky, brambory a mouku, ani jediný nezaměstnaný by nešel krást do polí. Zloději sedí někde zcela jinde. Zde jde o to, že hladovějící lidé, kteří z pudu sebezachování nechtějí zahynouti, jdou do polí a přinášejí si z polí něco k jídlu.

Vytyčil jsem s tohoto místa před veřejností a také před sněmovnou tyto požadavky: Předně požadujeme, aby všichni nezaměstnaní, kteří byli ze stravovací akce vyškrtnuti, byli do ní zase zařazeni. Dále žádáme mouku a chléb, tuky a cukr pro hladovějící území, pro území, kde tisíce lidí padají na ulici hlady. Žádáme zřízení kuchyní nejen pro děti, nýbrž i pro dospělé obyvatelstvo, pro střední stav, pro živnostníky, kteří jsou na tom stejně bídně jako ostatní dělníci. Žádáme s tohoto místa zákaz nuceného vyklizení z bytů, jinak by se mohlo státi, že již žádný nezaměstnaný nebude míti byt. Máme v sudetskoněmeckých městech sta nuceně vystěhovaných nezaměstnaných. Žádáme, aby každému nezaměstnanému byl zaručen příděl léků a lékařské ošetření. Žádáme dále také, aby byl opatřen dostatečný počet mléčných lístků pro děti a pro matky hladovějících dětí a aby byl jednou učiněn konec protekčnímu hospodářství. Žádáme také, aby do sociálních komisí přišli lidé, kteří požívají důvěry chudého lidu. Ven se statkáři, továrníky a diktátory hladu z místních a okresních sociálních komisí!

Konečně musím ještě žádati, aby brutální zásah četnictva v Kundraticích byl potrestán. Podali jsme ministrovi vnitra interpelaci. Chci zde přečísti požadavky, které jsou obsaženy v interpelaci: Žádáme, aby v čistě německých obcích konali službu jen ti četničtí strážmistři, kteří ovládají německý jazyk. Není-li tomu tak, musí býti z těchto míst odvoláni. Nesmějí dále proti pokojnému obyvatelstvu při sebemenší příčině zakročovati zbraní. (Výkřiky posl. Appelta.) Dále se tážeme pana ministra vnitra, je-li ochoten zavésti naléhavé vyšetřování, aby zařídil co nejrychlejší propuštění zatčených. Za třetí se tážeme: "Je pan ministr ochoten zaříditi, aby při exekucích, při domovních prohlídkách nebo při jiných příležitostech orgánové provádějící úřední výkon zacházeli s obyvatelstvem slušně, aby se takové případy neopakovaly?" Za čtvrté žádáme potrestání strážmistra a jeho propuštění ze státní služby. To jsou naše požadavky.

S tohoto místa prohlašujeme ještě jednou: Jsme ochotni se o těchto věcech raditi s jednotlivými činiteli ostatních politických stran. Neodmítáme, aby v obcích a okresech byla učiněna opatření, aby bylo pomoženo chudému lidu. Žádáme také, aby návrhy podané komunistickou stranou na zmírnění bídy v sudetskoněmeckém území byly také uskutečněny. Nechci zde o těchto návrzích pojednávati, neboť jsou v této sněmovně dosti známy. Jedno však musíme říci: Nebudete-li v budoucnosti dělati jinou politiku k chudému, vyhladovělému lidu venku v sudetskoněmeckém území, nemůžete se spoléhati, že nejen vyhladovělý proletariát, nýbrž i střední stavy budou důvěřovati vašemu zákonodárství a vašim činům, budou-li viděti, že měsíc od měsíce klesají stále hlouběji do bídy a nouze. Sudetskoněmecký pracující lid ví dnes již dostatečně, že všechny jeho naděje, které skládal v sudetskoněmeckou stranu, se ukázaly klamnými. Dnes tato strana kapituluje, dnes hlasuje pro zákony, dělníkům nepřátelské, dnes nechává lid v městech a vesnicích hynouti. Proto říkáme, že se sudetskoněmecký lid bude z těchto věcí učiti, bude se učiti, jakými cestami se musí bráti, aby rozbil každý systém, který nemá práci, chléb a svobodu pro pracující lid.

Chceme jíti cestou, která vede z otroctví na svobodu, pak budeme nepřemožitelní i ve všech jiných věcech. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. R. Böhm. Dávám mu slovo.

Posl. R. Böhm (německy): Slavná sněmovno!

Zaujímám-li stanovisko k předložené osnově zákona, chci opětně určiti zásadní stanovisko Svazu zemědělců k výrobě margarinu. Již při jednání o vládním nařízení, čís. 51 ze dne 12. března 1934, o některých opatřeních týkajících se výroby a obchodu umělými tuky, jsem prohlásil, že nařízení o margarinu nesplní naděje zemědělství. Již tehdy jsem poukázal na § 1, jenž zmocňuje ministerstvo obchodu ke zřízení nových provozoven. Následky a účinky těchto ustanovení se dostavily. Zatím co bylo v r. 1929 12 továren na margarin, jest v přítomné době 47 továren, které vyrábějí umělé tuky. Rozdělení margarinového kontingentu činilo proto velké obtíže a mnoho továren jest také příčinou, že se naléhá na zvýšení výroby. V nařízení čís. 51 ze dne 12. března 1934 nebylo také učiněno opatření o spotřebě domácího mléka, což jest především ke škodě domácího zemědělství. O starý požadavek po nuceném mísení se sezamovým olejem a zákazu barvení není v nařízení taktéž postaráno. Jsme zvyklí ke každé politické a hospodářské otázce jednoznačně a jasně zaujmouti stanovisko a každé dvoustranné počínání jest nám cizí.

To platí také pro stanovisko k projednávané osnově zákona a pro otázku výroby margarinu všeobecně. Pro daň z margarinu jsou směrodatné především finančně politické důvody, dále však také skutečnost, že přirozené tuky jsou zatíženy spotřebními daněmi v jedné třetině prodejní ceny. Jest tudíž zcela nesprávné, když se strany výrobců margarinu se tvrdí, že požadavek jedné třídy obyvatelstva ztíží existenci jiným třídám obyvatelstva. Jinými slovy, že by daň z margarinu byla zavedena ve prospěch těžce pracujících, horských, středních a drobných rolníků. Kdyby tomu tak bylo, musili bychom míti zákon o margarinu, jak jest tomu v Norsku, Holandsku, Německu a ve Švýcarsku. Tam byla zavedena vysoká margarinová daň, a ustanovilo se snížiti výrobu margarinu o 30 až 40%.

Nyní jako dříve - to bych chtěl s tohoto místa obzvláště zdůrazniti - vyslovujeme se proti zvýšení původního margarinového kontingentu z 5280 na 6500 vagonů. Snížení výroby margarinu s 7500 vagonů na 6000 vagonů, t. j. o 13.4% nepůsobilo a nemohlo také příznivě působiti na odbyt a na utváření cen mlékařských výrobků. Při této příležitosti poukazujeme na to, že následkem zvýšení margarinového kontingentu budou horští drobní a střední hospodáři moci držeti o 100.000 krav méně. To jsou číslice, které dokazují, jak pronikavě mohou působiti zákony a nařízení na hospodářský život horského rolníka. Když margarinový průmysl stále poukazuje na propouštění dělníků následkem snížení margarinového kontingentu, budiž jednou vysloveno, že počet dělníků v průmyslu potravinářském jest vlastně velmi omezený. Moravské mlékárny na příklad vyrábějí ročně 223 vagonů čajového másla, 278 vagonů průmyslového tvarohu, 60 vagonů jedlého tvarohu, 7 1/2 vagonu sýra a dodávají 18 milionů litrů čerstvého mléka. Na této výrobě másla jest účastněno 13.500 středních a drobných zemědělců i se svými rodinami. K výrobě stejného množství margarinu v továrnách co nejvíce racionalisovaných je potřebí jen 78 dělníků. Jest tedy také ve všeobecném zájmu národohospodářském, aby se snížila výroba margarinu. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Není možné, aby se naše výroba másla a mlékařská omezovala ve prospěch továren na margarin. Nařízení o margarinu ze dne 12. března 1934, čís. 51, nesplnilo očekávání našeho mlékařského hospodářství, poněvadž nezůstalo při určeném kontingentu margarinovém, nýbrž byly povoleny dodatečné kontingenty. Stavíme se jako dosud také proti nezdravé, klamavé reklamě. Rozhodně není správné, aby na př. v kinu na plátně stálo před začátkem představení: "Kupujte Vitello místo drahého selského másla". To nejde, aby ve všech městech a vesnicích byly vyvěšeny plakáty s nápisem: "Mléčný margarin, jemný jako máslo, o polovinu lacinější." Také není možné, aby obaly margarinových balíčků ukazovaly horské boudy uprostřed zelených luk. Chybělo by nám ještě, aby uprostřed těchto zelených luk se pásly také ještě černě strakaté krávy.

Zcela rozhodně musíme odmítnouti výtku výrobců margarinu, že daň z margarinu byla zavedena jen za tím účelem, aby obyvatelstvo bylo odvráceno od požívání laciné a výživné potravy a musilo požívati za to drahou potravinu. Tím jest ovšem míněno přírodní máslo. Měřeno podle biologické ceny zvláště pro vývoj dítěte a svou jakostí není přírodní máslo nikterak drahá potravina, nýbrž daleko lacinější než umělý tuk. Cena mléka a másla na to budiž zvláště poukázáno - v letech 1934/35 následkem zdražení odpadků při výrobě umělého tuku, jako jsou kokosové pokrutiny, olejové pokrutiny atd., nekryla již o 50% výrobní náklady. Zní proto podivně, když právě strana, která těžila z bídy zemědělství, způsobené katastrofami, označila máslo za drahou potravinu. Jde příliš daleko označiti nepatrnou daň z margarinu za nesociální čin, když se vezme v úvahu výtěžek zemědělství při 16-18hodinné pracovní době v létě a na podzim a při 12-14 hodinné pracovní době v zimě a na jaře, který klesl až na nulu. Víme, že velká část spotřebitelů nemůže platiti vysoké ceny. Výroba 5.000 vagonů margarinu by však stačila, kdyby rodiny s ročním příjmem přes 30.000 Kč užívaly jen přírodního másla a tak trvale podporovaly usedlé rolníky, oporu to každého národa. Pro méně majetné obyvatelstvo a nezaměstnané zůstalo by ještě dostatečně margarinu. Poukaz na dovoz přirozených tuků se může zodpověděti tím, že odběrem uhlí cestou kompensace najde tisíce dělníků zaměstnání. Ostatně přivážejí se suroviny pro výrobu margarinu ze zámořských států, s nimiž Československo nemá obchodních styků a od nichž nemůže očekávati žádného zlepšení na pracovním trhu. Nechceme žádné přemrštěné ceny, chceme jen jako zemědělci žíti. Kde zůstává vyrovnání cen zemědělských potřeb s cenami zemědělských výrobků? Před několika dny jsem dal svému kočímu 50 Kč na koupi 2 kos. Tato částka nestačila, musel zaplatiti za ty 2 kosy 56 Kč. To jsou ceny z r. 1934. Nechceme tedy boj proti pracujícímu lidu venkovskému, nýbrž boj proti kartelovému průmyslu. Poukaz na výrobu margarinu a margarinové zákonodárství v jiných státech pokulhává, Norsko, Amerika, Holandsko, Švýcarsko, Německo a mnoho jiných států vyřešily problém výroby margarinu pro zemědělství mnohem příznivěji. Kdyby závazek přimísiti 5% vepřového sádla, se pociťoval jako břímě, poukazujeme na státy, jež továrnám na margarin předepsaly k upotřebení nejméně 10 % vepřového sádla, jež samy vyrobí. Se zřetelem na velké zisky posledních let není potřebí propouštěti dělníky. V době nouze mají lidé povinnost nésti břemena stejnoměrně a z bídy nesmí se dělati žádný obchod. Zemědělství se může držeti jen nejkrajnějším uskrovněním a mnohé podniky žijí již po léta z podstaty, což působí zadlužení. Těžce pracující střední a drobný rolník a dělník přinesl již dostatek obětí. I kdyby za volebního hnutí ozývalo se od neznalých vyzvání k rozmnožení pěstování olejnatých plodin, musí přece ještě osev řepky se podstatně zvýšiti, taktéž osev sojových bobů na Slovensku, jak to doporučují také moravská družstva.

Zaopatřování domácího margarinového průmyslu surovinami musí přejíti do zemědělských rukou a povinnost k odebírání pro margarinový průmysl musí býti zákonem ustanovena. Tím se odlehčí osevu obilí a nynější těžkosti mohou býti odstraněny. Tisíce zemědělských dělníků musilo býti propuštěno pro nízké ceny mlékařských výrobků. Tisíce zemědělských existencí jest v sázce. Jest proto nutné jednoznačné zaujetí stanoviska rolnických zástupců všech politických stran k výši margarinového kontingentu. Není možné slibovati zemědělství pomoc, v rozhodném okamžiku však dané slovo nedodržeti. Ti nejchudší v zemědělství, horští sedláci, žádají jednoznačnou odpověď, nechtějí slyšeti jen slova, nýbrž chtějí viděti činy.

Zájmové rozpory uvnitř velkých stran narážejí i v této otázce na sebe a jest velmi litovati, že v zásobovacím výboru této sněmovny zástupce sudetskoněmecké strany zasazoval se o zvýšení výroby margarinu, a na zasedání zemského svazu německých pekařů dne 21. září 1935 v Podmoklech se zástupce sudetskoněmecké strany chlubil, že umožnil rozmluvu u ministra obchodu stran zvýšení margarinového kontingentu. Když v rozpočtovém výboru zástupce největší německé strany tvrdil, že zemědělství nemá zájmu na cenách másla a mléka, odporuje to skutečnostem a stalo se tak chybějícím spojením řečníka s rolnictvím. Zde přichází jasně k výrazu, že jen ten umí oceniti těžkou práci člověka k půdě lnoucího, jehož paže vedly pluh nebo jehož kolébka stála uprostřed selského dvora. Nestačí psáti v novinách o bídě horských sedláků, nýbrž musí se otevřeně a statečně pro ně vystupiti, i když to ostatní neradi slyší. Jde o bytí a nebytí našeho rolnictví v německém pohraničním území, jehož boj o existenci je beztoho tvrdý, a zde se musí přiznati barva.

Vrstvy, jež mluví o drahém másle, nechť vezmou na vědomí, že před málo lety výrobci másla a mléka dostávali od mlékáren 1.30 Kč za litr mléka a 25 Kč za 1 kg másla. Dnes činí cena průměrně za mléko 82 h a 16 Kč za kg másla. Záviděti tyto ceny zemědělcům a mluviti o drahém přírodním másle není skutečně žádný sociální čin. Problém výroby margarinu a jeho působení na ceny mlékařských výrobků je příliš vážný, než aby se ho využilo agitačně.

Stupňovati zaopatření obyvatelstva tukem domácími zvířecími tuky, snížiti dovoz margarinových surovin z ciziny, aby se tím pomohlo zemědělství, musí býti základní myšlenkou margarinového zákonodárství. Žádáme spravedlivou kontingentaci podle tříletého průměru výroby, a odnětí výroby margarinu tam, kde není žádné oprávnění. Se zřetelem na nepříznivý vývoj cen mlékařských výrobků v r. 1936 a na očekávanou dobrou úrodu píce jest nutné omeziti dovoz másla, vepřů a tuků. V prvních 4 měsících 1935 dovezli jsme 40.787 kusů vepřů, v prvních 4 měsících 1936 83.474 kusy. V prvních 4 měsících 1935 dovezli jsme 8.848, v prvních 4 měsících 1936 44.910 q tuků. Jako následek zvýšení margarinového kontingentu a rozmnožení dovozu nastalo klesnutí cen vepřů a cen mléčných výrobků o 15% v posledních 3 měsících přes nedostatek píce. Vepři se dodávají především z Jugoslavie a z Rumunska. Zemědělství uznává z celostátního hlediska nutnost vzájemné výměny statků, ale ta se nesmí díti výhradně na účet zemědělství. Úkolem naší obchodní a zahraniční politiky jest zabývati se vybudováním našich obchodních styků se všemi státy.

Shrnuje to, chtěl bych u příležitosti dnešní řeči jménem Svazu zemědělců v zájmu mlékáren a neorganisovaných výrobců mléka a másla prohlásiti: Jsme proti každému zvýšení margarinu přes 5000 vagonů. Žádáme omezení dovozu vepřů, tuků, a mlékařských výrobků a konečnou úpravu cen dobytka a mlékařských výrobků. Jen tak, uskuteční-li se tyto spravedlivé požadavky německého a, jak myslím, také českého zemědělství, jež jsem uvedl, bude zase možno zjednati základy pro další životní existenci zemědělství. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. inž. Schwarz. Uděluji mu slovo.

Posl. inž. Schwarz: Slavná sněmovno!

Osnova zákona, kterou projednáváme, má opravdu některé neobyčejné zvláštnosti. Je příznačné již to, že ani z vládního odůvodnění této osnovy, ani z odůvodnění podaného panem zpravodajem posl. Hrubým, ani z debaty o osnově zákona vlastně nevíme, o jaký zákon běží. Ve vládním odůvodnění se mluví, že je to návrh zákona o dani spotřební a odůvodňuje se tento návrh zákona tím, ze výroba umělých jedlých tuků před válkou se opírala o suroviny zemědělského původu, lůj, mléko, a že v pozdějších dobách se přešlo k výrobě z látek, které naše zemědělství nedodává, a tím zemědělství bylo zbaveno odbytu. Odůvodnění je, že se musí zavésti daň spotřební za tím účelem, aby se tento vývoj změnil, tedy - docela zřejmě a jasně - aby se konsum umělých tuků potlačil ve prospěch rozšíření spotřeby tuků přírodních, dodávaných naším zemědělstvím. Ale najednou z odůvodnění předloženého zpravodajem se dovídáme, že osnova zákona - který se však při tom nemění a je předkládán a přijímán ve znění, jak je navrhuje vláda za účelem, jasně v odůvodnění vyloženém - vůbec toho účelu nemá, že má docela jiný ráz, že tu nejde vůbec o daň spotřební, nýbrž o daň výrobní, že účel zákona jest čistě fiskální. Čemu vlastně nyní máme věřit? Znění se nemění, ale najednou se změnil účel i očekávané následky zákona. Když však ani vláda, ani zpravodaj, který osnovu zákona doporučuje, nejsou vůbec shodni o tom, jaký účel zákon má a jaké budou jeho následky, jak můžeme důvěřovati kterékoliv z těchto stran, že skutečně mají pravdu?

Slavná sněmovno! Nejprve o fiskální stránce. Ta se najednou stala dodatečně hlavním účelem a vlastně jediným účelem zákona. Mluvil jsem o této věci již v debatě rozpočtové, kde jsem vytýkal, a opakuji to, že odůvodňovati fiskálními zájmy zavádění zákonů, které podle výpočtu vládního mají vynésti, jako v tomto případě, 30 mil. Kč, je trochu podivné, když nám generální zpravodaj rozpočtový vykládal, že v rozpočtu je skryt schodek 1.300 Kč, a je trochu podivné, když se při tom - a to platilo tehdy a platí to i nyní - nepodnikalo ve skutečnosti nic, aby se vybraly ohromné miliardové nedoplatky v daních starých, ačkoliv, jak jsem již tehdy podotkl, i Svaz průmyslníků, o jehož závazky nebo o závazky jeho členů hlavně běží, vypočítává, že při správném postupu by se mohla opatřiti takto jedna miliarda Kč. Tím už je hned řečeno, že ten "fiskální zájem" jest neodůvodněn a jest leda dalším dokladem, jak nesprávná a nerozvážná je naše fiskální politika, která, místo aby se postarala o náležité a včasné předepsání a vybrání daní starých, zavádí stále a stále daně nové. Proto tento fiskální důvod pro projednávanou osnovu zákona padá.

Všimněme si teď důvodů dalších. Je zajímavé, že i pan zpravodaj, ačkoli prohlásil napřed osnovu za čistě fiskální, za chviličku poté řekl, že osnova tohoto zákona jest pokračováním v uspořádání výroby umělých tuků vůbec, a nyní dokazoval nezbytnost a správnost tohoto uspořádání. A my jsme i v rozpravě slyšeli řečníky odůvodňovat tuto osnovu výklady o nezbytnosti omezení výroby a spotřeby umělých tuků, aby se zvýšil odbyt tuků přirozených. Již v tom je další nedůslednost; napřed se řekne, že to nemá ten účel, a pak se tím účelem zase argumentuje. Nejenže konstrukce osnovy zákona - jak bylo ostatně zdůrazněno - sama je dělána s toho hlediska, které bylo také v odůvodnění této osnovy vládou obsaženo, ale rozlišuje se tam také zdanění tuků a dovolávají se při tom ti, kdo hájí zákon, že není nesociální právě pro toto rozlišení, protože daň je nejmenší u tuků nejlevnějších. Proč? Tu jest zřejmé, že, co se popírá, se předpokládá; předpokládá se, že daň spotřebu postihne, a protože má být méně postižena spotřeba tuků nejlevnějších, dává se také sazba menší.

Ale odůvodnění této osnovy zákona, které jsme tu slyšeli, bylo i po jiných stránkách podivné. Právě pan zpravodaj ukázal, že prý dosavadním hospodářstvím tukovým přímo poškozujeme stát, neboť se státy, které jsou hlavními dodavateli surovin pro výrobu umělých tuků, máme pasivní bilanci 300 mil. Kč a musíme platiti ve zlatých měnách, v holandských zlatých a v anglické libře. Nevím, do jaké míry sluší název zlaté měny anglické libře, ale tuto otázku ponechme stranou. Já jsem chtěl zdůrazniti jednu věc. Pan zpravodaj má omluvu, že velmi mnoho států ve světě podlehlo stejnému omylu a zařizují se v zahraničním obchodu "z ručky do ručky". Obchod, dovoz ze států nesmí převýšiti vývoz do týchž států. To jest ovšem jedna ze stránek řízeného hospodářství, které se teď uplatňují stejně v hospodářství vnitřním jako v zahraničním, a se stejnými výsledky, to je ubíjením obchodu, ubíjením výměny statků, ubíjením výroby. Protože je starou pravdou, že na saldu s jednotlivými státy, nejen v obchodní, nýbrž ani v platební bilanci vůbec nezáleží, že, dokud nebylo těch omezení, kontingentů, nuceného clearingu atd., rovnováha se prostě vyrovnávala stejně jako v hospodářství vnitřním. T. j. ten stát, od kterého jsme my více odebrali, odebral naopak více od jiného, který zase měl pasivní bilanci s námi, a nemusilo to být hned, přes jeden stát, ten vyrovnávací kruh mohl běžeti třeba přes několik států. Tím se umožňoval vzájemný obchod a platební bilance žádného státu tím nebyla ohrožena. Tedy s tou věcí, zdali konkretně s některým státem máme aktivní nebo pasivní bilanci, skutečný zdar hospodářství nemá co dělat. Kdybychom tuto metodu, která se bohužel rozšířila právě k tomu, aby utvrdila mezinárodní měnový chaos a hospodářskou krisi, chtěli logicky uplatňovat ve vnitřním hospodářství, pak by pekař musil počítati, ze nesmí dát krejčímu za šaty více, než kolik od něho utržil za chléb a že zrovna tak musí hospodařit při nákupu jiných svých potřeb. Ve skutečnosti každý ovšem chápe, že na tom nezáleží; i když krejčí od něho nekoupí nic, koupí od něho zase někdo jiný, kdo vůbec žádné své výrobky pekaři neprodává. Je to proto neobyčejné zprimitisování zahraničního obchodu a také nazírání na zahraniční obchod, když se vyžaduje tato naprostá rovnováha v přímém styku dvou států. Tedy tento argument, jak jsem již řekl, je zásadně lichý.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP