Čtvrtek 30. dubna 1936

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Onderčo, dr Markovič, Langr, Košek, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: Vávra, de Witte.

229 poslanců podle presenční listiny.

Členové a zástupci vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři dr Czech, dr Černý, dr Dérer, dr Kalfus, Machník, Najman, inž. Nečas, dr Spina, dr Šrámek, dr Zadina; za ministerstvo nár. obrany odb. přednosta dr Vorel a div. gen. Čížek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 9 hod.46 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2 odst. 4 jedn. řádu dal předseda na dnešní den posl. Bendovi, Bečkovi, Kopaszovi, F. Kučerovi, dr Kugelovi, Révayovi, Schulczovi, dr Jos. Dolanskému, Kosikovi, dr Clementisovi, Klímovi, Borkaňukovi.

Omluvili se

nemocí posl. dr Mičura, Vallo.

Změny ve výborech.

Do výboru ústavně-právního vyslal: klub poslanců národního sjednocení posl. Ježka za posl. Holečka;- klub poslanců "Bund der Landwirte" posl. Kunze za posl. Zierhuta.

Ze senátu došlo.

Předseda senátu NSRČ sdělil, že senát projednala schválil:

ve 29. schůzi dne 28. dubna 1936 státní závěrečný účet republiky Československé za rok 1934 spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku a udělil dodatečný souhlas k překročení věcných i osobních výdajů při kap.5, 18 a 20;

ve 29.a 30. schůzi dne 28. a 29. dubna 1936:

doplňkový protokol k dodatkové úmluvě ze dne 1. března 1924 k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským ze dne 23. března 1921, sjednaný dne 26. července 1935 v Praze a uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 31. července 1935, čís. 191 Sb. z. a n. (tisk 58-IV sen. 1936), dodatkovou dohodu k dodatkové úmluvě mezi republikou Československou a královstvím Jugoslavie ze dne 30. března 1931 k československo-jihoslovanské obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928, sjednanou výměnou not ze dne 26. července 1935 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 31. července 1935, č. 171 Sb. z. a n. (tisk 68-IV sen. 1936) - (přípisy ze dne 29. dubna 1936).

Vyloučeno z těsnopisecké zprávy

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší 40. schůzi sněmovny projevy hrubě urážlivé, pokud se týče ohrožující bezpečnost státu z řečí posl. Birkeho, Śliwky, B. Köhlera a Wollnera.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, a to ke sloučenému jednání o obou odstavcích, jimiž jsou:

1. Zpráva výborů ústavně-právního a branného o vládním návrhu (tisk 373) zákona,jímž se mění a doplňuje zákon na ochranu republiky (tisk 394).

2. Zpráva výborů ústavně-právního a branného o vládním návrhu (tisk 370) zákona o obraně státu (tisk 400).

Zpravodaji při odstavci 1 pořadu jsou: za výbor ústavně-právní p. posl. F. Richter, za výbor branný p. posl. Pekárek; zpravodaji při odstavci 2 jsou: za výbor ústavněprávní p. posl. dr Dufek, za výbor branný p. posl. David.

Rozprava o obou odstavcích byla ve včerejší 40. schůzi sněmovny skončena a podané pozměňovací návrhy přečteny.

Přistoupíme k doslovům pp. zpravodajů, a to nejprve o osnově zákona, jímž se mění a doplňuje zákon na ochranu republiky (tisk 394).

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru ústavně-právního, p. posl. F. Richterovi.

Zpravodaj posl. F. Richter: Slavná sněmovno, vážené dámy a pánové!

Ve velké a obsáhlé debatě k oběma osnovám zákonů, které projednáváme, bylo daleko více mluveno, pokud šlo rozbor jednotlivých otázek právních, formulovaných v osnovách zákonů, k osnově zákona o obraně státu než-li k osnově, jíž novelisujeme zákon na ochranu republiky. Pozměňovací návrhy byly podány pouze se strany komunistické ke třem paragrafům. K těmto změnám zaujmu ještě stanovisko, ovšem odmítavé, ke konci svého referátu.

Dovolte mně, abych reagoval několika slovy na některé vývody pánů řečníků v debatě, která měla ráz značně politický, a abych se zejména dotkl některých vývodů pana posl. Sandnera se strany sudetských Němců.

Pan kol. Sandner na konci svého referátu zabrousil do historie československého národa a vyvozoval z toho určité závěry. Zejména postavil českého Herakla před otázku, kudy má jíti, zda se přikloní k Petru Chelčickému, anebo půjde cestou útočníka Žižky. Vytýkám pánům se strany sudetskoněmecké, a mám za to, že právem, že málo si všímají dějin národa, se kterým žijí a se kterým je osud spojil, že těmto dějinám nerozumějí a že neznají problémů, které v dějinách vyvstaly před národem československým.

Otázka kudy jít je pro nás rozhodnuta.Petr Chelčický, velký myslitel a mravní kazatel, moralista, pokorný křesťan a anarchista vzbuzuje jistě úctu všech, předstihl o několik století myšlenky ruského filosofa Lva Nikolajeviče Tolstého. Ale Petr Chelčický není a také nebude naším vůdcem. Položil bych panu posl. Sandnerovi otázku, zda on, poněvadž nejde o osoby, nýbrž o zásady, kdyby se měl rozhodovat, by se hlásil k tomu, co nám doporučuje,k cestě Chelčického? Chelčický byl odmítnut u nás Tomášem Garriguem Masarykem. My uznáváme, že každý občan a každý národ má právo obrany. Brániti se proti útoku je první, naprosto bezvadnou povinností, je to morální právo. Z toho jsme vzcházeli a z toho budeme vždy vycházet. Nikomu nebráníme, aby zastával totéž stanovisko.

Kol. Sandner mluvil o našem Žižkovi, o slavném geniu vojenském, který našel až počátkem 19. století svůj protějšek v Napoleonovi. Označil ho jako útočníka, jako stoupence úmyslů útočných. Zase to není pravda. Žižka jako vůdce vojenský vystoupil na obranu pravdy národa českého v 15. století, na obranu pravdy Husovy, Žižka byl pouze obráncem této pravdy. Nikdy se svými vojsky nepřestoupil hranice státu, který náležel národu českému. (Posl. dr Peters: Bojoval u Tannenbergu!) U Tannenbergu bojoval, pane kolego, jako pomocník polských vojsk proti křižákům. To nebyl problém obrany národa a jeho pravdy, to byl problém jiný, vedlejší, problém náporu německého na východní Slovanstvo. Ale jako válečník a vůdce veškeré své slavné bitvy, v nichž drtil protivníky, vybojoval na půdě státu náležející národu českému.

A trpělo-li, vážení pánové ze sudetskoněmecké strany, tehdy německé obyvatelstvo, pak si připomeňme, že trpělo proto, že při ohrožení existence - a tehdy šlo o existenci naši - stáli němečtí lidé na straně útočníků proti českému národu a jeho pravdě. A jenom z těch důvodů se octli v konfliktu s myšlenkou českou. Tehdy bylo raženo jedno význačné heslo od našeho, můžeme říci, nacionalisty Mistra Jana Husa, heslo, že je mu milejší poctivý Němec než špatný Čech. Vždycky jsme nad pojem nacionalismu stavěli pojem všelidský a pojem mravní. (Výborně! - Potlesk.)

Vážení pánové, historie se obrátil a vykonala zvláštní pomstu. Po bitvě na Bílé hoře, na Staroměstském náměstí, které není daleko odtud, po reformaci v Německu krváceli také občané a pánové německé národnosti. V Berlíně prý je pomník reformace, na němž je socha Lutherova s pochodní. Tuto pochodeň zapaluje Mistr Jan Hus. Tak se obrátila historie, takové byly důsledky jistě v počátku nečekané.

Pan kol. Sandner v závěrečném slovu mluvil také o psychose. A to proskakovalo projevy skoro všech řečníků strany sudetskoněmecké. Já prohlašuji, že ze závěrečných slov pana kol. Sandnera, která nebyla reprodukována doslovně v "Zeitu", ve vašem oficielním orgánu, nemám příjemný dojem. Mohou býti námitky proti osnově zákona, ale nutno zaujmouti k tomuto státu a jeho zřízení jasné stanovisko. Osnově zákona se vytýkalo, že je to zákon "jakýsi, kdyby, když, možno-li" atd. Žádná slova řečníků ze strany sudetských Němců nebyla jasnými slovy, naopak byla temná, z nich vychází nejistota.

Vážení pánové, nevím, co to má znamenati, když kol. Sandner v závěrečném slovu mluví o psychose a odkazuje na význam této psychosy v případech vážných okamžiků pro tento stát. Ptáme se prý, proti komu budou Němci stříleti. A praví dále: každý rozumný člověk ví, co je to psychosa, a každý rozumný člověk dá mi za pravdu, opakuji-li ještě jednou: odstraňte psychosu u nás i u vás a my budeme potom s vámi jinak mluviti. (Výkřiky posl. dr Hodiny.)

Vážení pánové, to jsou jakási zadní dvířka. Já nepovedu dále kritiku, než že řeknu, že tato slova jsou vysoce temná. Přiznává, že u vás je psychosa, psychosa, která je reflexem poměrů v sousedství. Uznávám a dám vám o tom důkazy. Když jsem mluvil o statistice a když jsem dokazoval, že zákon o zostření trestů proti špionáži je nutný, nerozbíral jsem statistiku s hlediska národnostního, a já to odůvodňuji - a to je omluva psychosou. Poslyšte, co se úředně zjistilo: Ze 458 případů, kdy bylo zavedeno v r. 1934 trestní řízení pro vojenskou zradu, bylo občanů německé národnosti 184, maďarské 193, politicky organisovaných komunistů 59 a jiných 82. (Hlasy: Kdo jsou ti jiní?) Ano, to jsou Čechoslováci jiné národnosti. Poměr je však 82: 184. V první polovině r. 1935 činila tato čísla u Němců 130, u Maďarů 98, u komunistů 3 a u jiných 48. Uznávám průměrnou zločinnost pro všecky národy, ale tato čísla jsou příliš nápadná, než aby nebyla důkazem, že u vás určitá psychosa je. (Hlasy: Kolik jich bylo za to zavřeno?) Prosím, aby ministerstvo spravedlnosti, které mně dodalo tyto zprávy, dalo také zprávy o tom, kolik jich bylo odsouzeno. Konec konců procesy z poslední doby o tom mluví. To je důkazem nebezpečné psychosy. Je to pro pachatele určitá omluva, ale my se ptáme, kdo tuto psychosu u vás vytváří, a budeme volati ty, kteří ji vytváří, k odpovědnosti.

Vážená sněmovno, budu se opírati o to, co jsme zde slyšeli. Kol. Birke zde mluvil o těžkých hospodářských poměrech, které jsou na severu země České. Uznáváme to, a řeknu vám, že to s bolestí neseme pro své lidi i pro vaše lidi, a přáli bychom si, aby se poměry, které byly dříve, obnovily ve vašem zájmu, v našem zájmu i v zájmu státu. Nemáme žádných takových úmyslů, jaké nám podkládáte, že bychom chtěli německý průmysl zničiti. A jestliže, pánové, kol. Birke, když zde mluví před kompetentním sborem, odkáže jenom na Prahu, na ten druhý břeh, který má vinu na tomto stavu, pak je to vyvolávání psychosy a, řekl bych, přímo záští. Vážení pánové (obrácen k poslancům sudetskoněmecké strany), zde musíte ovšem mluviti tak, ale jak potom mluvíte před svými voliči? Což jste zapomněli, že je hospodářská krise, což zapomínáte, že v takovém případě musí ve státu exportním trpěti nejvíce ten kraj, kde je nahromaděn průmysl, že však byly v době konjunktury pro vás veliké možnosti životní, že na Českomoravské vysočině lidé byli chudí a že proto snad nyní méně trpí, poněvadž diference snad je menší? Zapomínáte, že autarkickou politiku neděláme jenom my nejsem obhájcem autarkické politiky-nýbrž že to je řetěz a rámec, do kterého jsme byli přímo sevřeni a jemuž se musíme podříditi? Neřeknete svým lidem - poněvadž to neřeknete ani v parlamentě - že tato nesnáz je důsledkem politické nejistoty v Evropě, a neřeknete, kdo tuto nejistotu působí? Mají-li se poměry pro vás zlepšiti, je tu jediná možnost, aby v Evropě byl opět klid a mír. Jestliže uvádíte zde pouze takové argumenty jako před svými voliči, troufám si tvrditi, že na oné psychose máte mnoho viny vy, poněvadž hájíte spíše své stranické zájmy a postupujete s agitační útočností, než abyste klidně a poctivě před svými lidmi, vůči nimž plní republika své povinnosti., pravý tav věcí vysvětlili. (Výkřiky posl. dr Hodiny.) Poměry jsou těžké u vás a jsou těžké u nás. My nepodléháme žádné psychose, neříkáme ovšem, že nemáme obavy z poměrů, jak se budou vyvíjeti. Ale řeknu vám docela upřímně, že v našem srdci je pořád určitý pozůstatek nedůvěry vůči vám. (Posl. dr Hodina [německy]: Tato slova vám nadiktovala Zeminová!) Ne, já jsem se Zeminovou nemluvil.

To jsou důsledky historického vývoje. My je chceme překonati, my jsme ve své ústavě, ve svém zákonodárství, ve své praxi je překonávali. (Výkřiky posl. dr Hodiny.) Ano, je to problém, ale co tomu řeknete? Já jsem z města Brna a to bylo město autonomní, jako je doposud. R. 1885 bylo v Brně načítáno 36% občanstva české národnosti, od té doby se tento počet nezvýšil a nesměl zvýšiti, o to už bylo postaráno, ale přes, že více než třetinová menšina žila v tomto městě, ani jednoho úředníka jsme tam neměli - a to byla autonomie, to nebyl stát - ani jednonoho zřízence, ani jednoho dělníka, a když se český dělník hlásil do práce, musil podepsati revers a splniti, že své české děti musil posílati do německých škol. To jsme všecko zažili a neděláme to. (Výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké.) Dovolte mně, jestliže vás na to upozorňujeme a jestliže od vás žádáme, abyste si byli vědomi zejména toho, že u vás je třeba daleko více trpělivosti, poněvadž musíte mnoho historických vin smazati. (Posl. dr Hodina [německy]: Na Moravě jsme provedli vyrovnání, a co jste udělali vy?) Ano, vyrovnání. V zemi, která byla ze tří čtvrtin česká, považujete za zásluhu udělati vyrovnání a dáti tomu národu, který tvoří 3/4 obyvatelstva tohoto státu, jakási práva nadpoloviční většiny, to je ta vaše mentalita, kde vy nechápete, co je to útok a obrana, a ten, kdo se brání ve svém vlastním domě, je pro vás útočníkem. Tuto mentalitu musíte změniti a pak jsou otevřeny cesty ke smíru, ke klidu k blahobytu všech, poněvadž to my chceme a nic jiného, pro všechny národy v tomto státu a v této republice: zabezpečení všech kulturních, mravních a politických práv a zabezpečení hmotné a sociální.

Nemáme jiných nároků, neklademe jiné požadavky. Buďte jisti, že naším největším vítězstvím by bylo získati vás pro tento stát a pro principy, na kterých je tento stát vybudován, pro demokracii ve všech jevech našeho politického života.

To jsem chtěl, vážení pánové, říci k doslovu ke konci řeči p. kol. Sandnera, ne v nějakém úmyslu zlém, nýbrž v úmyslu dobrém vyjasniti určité problémy a představiti také vám před obličej zrcadlo, poněvadž mám za to, že ze jména u vás se moc shlížíte ve vlastní osobnosti a že málo se staráte o ty, kteří s vámi zde žijí a jsou odsouzeni na věky žíti.

Pokud se týče pozměňovacích návrhů, které byly podány k tomuto zákonu pány komunisty, prohlašuji toto: Jistě jejich minimální nároky jdou k tomu, aby byly změněny určité odstavce §u 5, §u 6 a §u 7, resp. aby byly škrtnuty, poněvadž vedle návrhů hlavních podávají také návrhy eventuální. Musím ovšem prohlásiti jednu věc, že tyto pozměňovací návrhy jsou rázu naprosto bezvýznamného. Třetí osoba právnická a vojenská, která bude zasedati v senátech, rozhodujících o velezradě podle §§ 6 a 12 zákona na ochranu republiky, je zárukou spravedlnosti stejně jako ty dvě osoby civilní s tím rozdílem, že je to osoba ve věcech vojenských obeznalá. Tedy tyto námitky a pozměňovací návrhy nemají významu. Vy potom navrhujete škrtnutí, ale jako minimum aspoň chcete eventuálně pozměniti § 6 škrtnutím poslední věty prvního odstavce od slov "odepře-li" až ke slovům "v trestních věcech" a potom škrtnutí odst. 2 §u 6 vůbec. Zase je to změna naprosto bezvýznamná, změna, které z důvodů stavovských by se mohl domáhati stav obhájců, ale která nemá se zájmy dělníků naprosto nic společného. Proč se stavíte za tento požadavek, tomu vůbec nerozumím, poněvadž souhlasíte-li s tím, aby obhájci byl uložen písemný slib mlčelivosti, musíte říci také "b", a na nesplnění slibu uložit určitou sankci. (Posl. dr Neuwirth [německy]: Advokátní komora je jiného mínění!) To já uznávám, ale komunisté snad by se nemusili stavěti za požadavky advokátní komory, já aspoň to nepovažuji za třídní požadavek, poněvadž tím není iritováno nic.

Pokud jde o důvěrníka [odst. 3, § 36 c) ], víte, že jest tam opatření, které má krýt zájem státu, ale které dovoluje kdykoliv, vždy a okamžitě tam poslat důvěrníka, který je hoden víry, a není s tím spojeno nebezpečí. Pokud se týká problémů, spojených s trestním řízením, řekl jsem k tomu stanovisko v úvodní zprávě. Je důležité si představiti, že jde o vysoké zájmy státu a že trestní řízení musí najíti určité východisko, slučitelné se službou přisluhování práva s právem obhajoby, ale také s tím, co právě těmito zákony má býti kryto. Řízení nesmí nikdy umožniti, aby co zákon chce, bylo kryto řízením a stalo se veřejně známým celému světu, urbi et orbi.

To jsou poznámky, které mám k pozměňovacím návrhům strany komunistické. Navrhuji, aby byly zamítnuty. Tvrdím, jestliže v ostatních principielních otázkách s touto osnovou zákona souhlasíte - a to také děláte, poněvadž chcete ji pozměňovat - tyto pozměňovací návrhy nejsou důvodem, nýbrž nanejvýš záminkou, abyste s touto osnovou zákona nesouhlasili. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) To se netýká, pánové, vás, to jde tamto - ukazuje na poslance komunistické) nalevo.

K této osnově zákona učinil určité poznámky p. kol. Smetánka, který se rozšířil o návrhu, o němž mluvil v branném výboru. Jde o to, má-li býti spojena s odsouzením pro zločin velezrady další ztráta čestného práva občanského, speciálně ztráta práva volebního. Prohlašuji, že věcně tento návrh mohu přijmout, ale je to přece jen výsek určité širší materie a přimlouvám se, aby tato materie byla zkoumána příslušným resortem, aby se přišlo s určitým návrhem, kde by v celku tato otázka byla vyřešena. Ovšem ohražuji se proti tomu, aby jakákoliv ustanovení tohoto směru působila zpětně. Nejde jen o problém velezrady, nýbrž jde o řadu zločinů, které podle mého soudu znemožňují, aby taková osoba se mohla státi kdy, řeknu přímo v životě, členem nějakého demokratického voleného sboru, zejména členem Národního shromáždění.

Ke konci mi dovolte, abych s díkem kvitoval, že strany německé, t. zv. aktivistické, bezpodmínečně se přihlásily k této osnově zákona a tím se přihlásily bezpodmínečně ke státu a jeho republikánsko-demokratické formě. Nutno to kvitovati tím více, že i ony jsou v prostředí psychosy, v prostředí napjatém a vzrušeném, o němž nám podali důkazy sami páni řečníci se strany sudetskoněmecké. Je to určitá odvaha, na niž nesmí býti zapomenuto. A myslím, že je to dobrý základ, dobrý pilíř, na němž bude vybudována shoda ve všech směrech mezi dvěma velkými národy, obývajícími tento stát, mezi národem československým a národem německým. Opakuji znovu, jako československý nár. socialista, jako legionář, že naším jediným přáním je, aby se naše republika vyvíjela v intencích a tendencích, které byly základem našeho boje osvobozovacího a které jsou také základem celé naší budoucnosti, v intencích a podle zásad presidenta Masaryka, že státy a národy se udržují silami, jimiž vznikly. (Potlesk.)

Doporučuji, aby posl. sněmovna přijala osnovu nezměněně tak, jak byla schválena ústavně-právním výborem. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru branného, p. posl. Pekárkovi.

Zpravodaj posl.Pekárek: Slavná sněmovno! Pan zpravodaj ústavně-právního výboru reagoval na některé projevy pánů členů sněmovny k osnově zákona, jímž se mění zákon na ochranu republiky. Neměl bych tedy vlastně dále se jejich projevy obírati, ale přes to, když jsem poslouchal poznámky pp. poslanců sudetsko-německé strany ke slovům pana zpravodaje, jsem si řekl, že je přece jen třeba něco dodati.

Pan posl. Sandner nám doporučoval, abychom kráčel cestou Chelčického místo cestou Žižkovou. Již kol. Richter prohlásil, že Chelčický nebyl naším vůdcem, a velmi správně poznamenal, že jsme měli mnoho myslitelů, mnoho duchovních vůdců vedle válečníků a že pro nás je s hlediska všelidství a lidské společnosti vůbec velmi významné a čestné, že myšlenky našich českých myslitelů překročily hranice českého státu, že působily daleko šířeji než pouze v mezích sídliště českých lidí. Tím je jasně naznačeno, že naše síla vždycky byla větší v myšlení než ve válečných činech.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP