Místopředseda Taub (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. Wollner. Dávám
mu slovo.
Posl. Wollner (německy): Slavná sněmovno!
Hospodářská situace, ve které je náš
stát a zvláště sudetští
Němci, ukládá nám povinnost, poukázati
co nejdůrazněji na sociální působení
zákona na obranu státu a na zamýšlená
opatření. Bylo by to ostatně zbytečné
po slovech, která dnes dopoledne pronesl člen jedné
strany, jež je ve vládě, k řadám
sudetskoněmecké strany: "Honili jsme vás
a poženeme vás dále!" Nyní, kdy
se o osnově zákona hovoří a vážně
debatuje, kdy docela členové vlády, ba i
ministři prosí o souhlas všech stran, zcela
jedno, zda jde o koalici nebo oposici, musili jsme dnes dopoledne
slyšeti tato slova; vybočení, jež si tu
dnes dovolila kol. - Zeminová, ukazuje již
ducha zákona (Výkřiky.) a jakými
prostředky se chce postupovati proti němectví.
Přes to však nutí nás naše vědomí
odpovědnosti, abychom poukázali na všechny
ty bezprávnosti, které - jsme museli my, sudetští
Němci, od r. 1918 - trpěti. Můj kamarád
Birke ukázal krátce přede mnou na
situaci, v níž jsou sudetští - Němci,
a označil stav jasně a jednoznačně.
- (Posl. Kögler [německy]: Nikoliv však stav
podnikatelů!) Nemáte vůbec tušení,
jak to dnes mezi sudetskými Němci vypadá,
a nemáte také vůbec práva, mluvit
jménem sudetských Němců o jejich bídě.
(Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)
Neboť kdybyste měli oči, musili byste přece
zvláště jako strana, jež chce zastupovati
dělnictvo, jasně a otevřeně říci,
že rozdělení statků v tomto státě
je nerovné a že se sudetským Němcům
až dosud křivdilo.
Přes to bych však chtěl, slavná sněmovno,
jmenovati několik čísel, abych předem
odmítl vaši výtku, že tu jde o paušální
tvrzení. Podle statistického zjištění
bylo v březnu t. r. v celé státní
oblasti 804.794 nezaměstnaných. (Výkřiky
posl. Köglera a Kirpalové.) V březnu r.
1936 bylo 795.550 nezaměstnaných. (Posl. Kögler
[německy]: V tom jsou přece i Češi!)
Chtěl bych vám nyní uvésti příklady
ze sudetskoněmeckých menšinových okresů.
Z 1000 obyvatelů bylo v lednu 1936 97.5 bez zaměstnání,
v únoru 1936 96˙5 a v březnu 92.7. A jak to
vypadá na československé straně? V
lednu 1936 bylo tam napočítáno na 1000 obyvatelů
47 nezaměstnaných, v únoru 48.5 a v březnu
43.9. Z toho je patrno, že nezaměstnanost v sudetskoněmecké
oblasti je dvojnásob tak velká než v české
a slovenské. Okres karlovarský sám měl
koncem března 4301 nezaměstnaných, o 1500
více než loni v téže době. V německojablonském
okrese připadalo na 1000 obyvatelů 95.9, v rumburském
28.4, v kraslickém 41.4 nezaměstnaných. Z
výkazů Mezinárodního úřadu
práce v předešlém měsíci
je patrno, že Československá republika vykazuje
z celé Evropy poměrně největší
počet nezaměstnanosti. A zde zase zcela zvláště
v sudetskoněmecké oblasti. Ze statistik Ústřední
soc. pojišťovny se dá jasně poznati, že
zároveň lze pozorovati stálý úbytek
pracujících. Živobytí v Československé
republice vykazuje nejnižší životní
úroveň v Evropě. Z jedné zprávy
Mezinárodního úřadu práce se
lze dověděti, že dělníci v Československé
republice potřebují jen na životní prostředky,
jen na výživu, 57.6% mzdy, zatím co v Dánsku
potřebuje dělník jen 38.6 %, ve Švýcarsku
36.3% své mzdy na výživu. (Výkřiky.
- Místopředseda Taub zvoní.) Zatím
co bída venku zůstává dále
veliká, zatím co se nouze trvale zvětšuje,
nemáte, páni zástupci dělníků
z německé soc. demokratické strany, nic jiného
na práci než štváti a spílati sudetskoněmecké
straně, jež dnes v sobě ztělesňuje
nejméně 60 % německých dělníků.
Opravdu, vážná situace vyžaduje, abychom
se zde nezabývali takovými věcmi, nýbrž
abychom poukázali na stav, jaký jest, zcela jedno,
co přijde.
Nyní byla posl. sněmovně předložena
tato osnova zákona na obranu státu. Nás a
zvláště dělnictvo zajímá
hlava III a zde zvláště § § 19, 20
a 21, které mají ustáliti poměry v
státně důležitých podnicích.
Co do této skupiny státně důležitých
podniků spadá, není řečeno.
Rozhodnutí, co je státně důležitým
podnikem, je ponecháno vládnímu nařízení,
ministerstvu nár. obrany a příslušnému
odbornému ministerstvu. Jak to bude vypadati prakticky,
to jsme mohli před nedávnem zažíti na
proslulém Machníkovu výnosu, kde je
podnikatel vyzýván, stojí-li o státní
zakázky a zvláště o dodávky vojsku,
aby přijal české dělníky a
zaměstnance přiměřeně podle
klíče obyvatelstva. Našemu odporu nedopřál
nikdo sluchu. Musili jsme se obrátiti na vyšší
instituci a nyní se plivá jed a žluč,
protože jsme nedělali nic jiného než bránili
na základě ústavní listiny nám
náležející právo. Postupujeme-li
již však podle klíče obyvatelstva, měli
bychom zase především právo žádati
také se své strany podle klíče obyvatelstva
přijetí především do státních
podniků. Jak to však zde ve skutečnosti vypadá?
Již více než jednou jsme s tohoto místa
prohlásili, že se nám křivdí,
že bychom podle klíče obyvatelstva musili míti
více o 50.000 státních zaměstnanců,
než tomu je nyní. Tímto Machníkovým
výnosem může se na př. státi,
že syn slouží věrně a poctivě
u vojska a otec je propuštěn z toho podniku, který
převzal zakázku vojsku. Pan ministr nár.
obrany by musil také říci, že dnes z
9517 aktivních důstojníků je jen 527
Němců, tedy přibližně 5 % celku.
Řekne se, že je tím vinna všeobecná
hospodářská krise; nikoliv, zde je především
vinno nerovné rozdělení statků ve
státě. Kdybyste nám byli nechali naše
podniky a továrny, kdybyste nás byli nechali dále
pracovati, nemusili bychom si dnes s tohoto místa stěžovati.
Pomyslete však, co to znamená, že jen v 10 letech
bylo skoro 2000 německých podniků zastaveno
nebo přeloženo a v české oblasti skoro
600 nových zřízeno. Tu se nemusíme
diviti, že nezaměstnanost v naší oblasti
je dvojnásob tak veliká jako u vás.
Dále praví tento paragraf, že z těchto
státně důležitých podniků
má býti ihned propuštěn každý
dělník, je-li prohlášen za státně
nespolehlivého. Je to lehká věc; my dělníci
víme, jak se to až dosud provádělo v
praxi.
Obzvláště vloni jsme prožívali
tragické okamžiky - tehdy ještě takového
zákona nebylo - že v německé oblasti
venku prováděli státní stavby nejen
čeští živnostníci a podnikatelé,
ale i čeští dělníci. Naši
nezaměstnaní chodili den co den na tato místa
a prosili o práci a stále dostávali jednu
a tutéž odpověď: "Práci nemáme."
Stane-li se nyní tato osnova zákonem, pomyslete,
co to znamená. Tři čtvrtiny podniků
mohou býti prohlášeny za státně
důležité. (Výkřiky. -
Místopředseda Taub zvoní.) K tomu
přistupuje, že tyto osoby tam nemohou býti
zaměstnány. (Výkřiky posl. Zischky.)
Pane kolego ze soc. demokratické strany, každé
udání se může státi anonymně,
udavačství pokvete a dělník bude vyhozen
z podniku nevěda jak a proč. Okresní hejtmanství
o tom může rozhodovati, a jak to vypadá při
rozhodnutích těchto okresních hejtmanů,
pocítili jsme právě my ve volebním
okrese VII letos v zimě. Bilo se úplně bez
důvodu - a to je vinnou okresního úřadu
- slepě do nezaměstnaných, bez zřetele,
zda to byl muž či žena, do nezaměstnaných,
kteří byli na cestě k domovu, poněvadž
schůze, jež se měla konati, byla večer
před tím úředně zakázána.
Dále jsme totéž zažili v Podbořanech.
Rozpouští se tam schůze, lidé opouštějí
místnost, jdou na ulici a tam je přivítají
četníci obušky a ranami šavlí.
Po nedávném ohlášení v Podbořanech,
aby bylo dosaženo konání schůze, bylo
nám z okresního úřadu prohlášeno:
"Neznáme sudetské Němce a v důsledku
toho také nikoliv sudetskoněmecký existenční
boj." Pánové! Je to tragedie, jestliže
nezaměstnaní, kteří hladověli
celou zimu, kteří nebyli státem podporováni,
z nichž, jak víte, je vydržována přesně
jedna třetina podle gentského systému, druhá
třetina Czechovými lístky a zbývající
třetina může žíti ze vzduchu, chtějí-li
slyšeti, co se děje, aby jejich bída byla zmírněna,
musí vzít tímto za vděk. (Hluk.
- Místopředseda Taub zvoní.) Právě
tak tomu jest v případě rozvadovském.
Tam tomu též nebylo jinak. V Rozvadově byl
vydražen zbytkový statek, v městě s
více než 1400 obyvateli a z toho jen s 30 Čechy.
Chtěla se tam provésti zmenšená pozemková
reforma: daleko větší díl měla
dostati malá česká menšina a menší
díl velké německé obyvatelstvo z Rozvadova.
Tito chudí lidé neučinili nic jiného,
než že chránili své nejprimitivnější
právo své vlastnictví a protestovali proti
tomu, a byli vzati do vyšetřovací vazby, po
týdny musili úpěti ve vězení,
protože nedělali nic jiného, než že
hájili svou půdu, svou rodnou půdu, která
je již celá staletí německá.
Hleďte, pánové, tak to vypadá s rovným
právem v našem státě.
A může-li nyní okresní úřad
a zde zvláště zase policie a četnictvo
říci: "Ten je nespolehlivý a ten je
státně nespolehlivý," pochopíme
a musíme pochopiti, a zvláště dělnictvo
venku, že to nelze prostě již snésti.
Myslete jen na to! Pane Zischko, vy se smějete (Posl.
Zischka [německy]: Nesměji se vám!), vy
nezaopatříte statisíce ve svém konsumním
spolku, nebudete se o to starati, tak jako jste se o dělnictvo
nestaral po celý čas. Co zbývá těmto
dělníkům, žádný nemá
právo rehabilitace, nemohou se brániti a nebudou
znovu přijati, budou-li jednou uznáni za státně
nespolehlivé. Dvě možnosti jim zbývají.
Buď musí ve své nouzi bídně zahynout
nebo musí vzíti provaz. [ ]
Včera pan ministr nár. obrany prohlásil (čte):
"Přiznali jsme se k zásadě, vybudovati
demokratický stát, jenž je spravedlivý
ke všem svým obyvatelům, stát, jenž
chce býti dobrou vlastí a spravedlivou otčinou
nejen Čechům a Slovákům, nýbrž
všem příslušníkům menšin,
kteří v tomto státě bydlí."
Prohlášení a slova pana ministra nár.
obrany jsou velmi krásná. Co však nám
prospějí slova, nemůžeme tomu věřit
po vší té bezprávnosti, kterou jsme
až dosud musili přestáti. Pomyslete na př.
na to, jak především píší
hraničářské noviny venku v sudetskoněmecké
oblasti, myslete na to, že se píše (čte):
"Vnitřní kolonisace nemá v pohraničním
území jen sociální úkol poskytnouti
existenci těm, kdož ji jinde nenalézají,
nýbrž i státněpolitické poslání,
totiž pomoci loyálním, pevně v půdě
zakotveným občanům a posíliti v pohraniční
oblasti cit pro stát." Čteme dále v
"Severočeském deníku": "Češi
a Slováci zřídili tento stát proti
vůli Němců a nezapomněli na to, že
to musí být národní stát, ve
kterém se Češi a Slováci mohou plně
vyžíti. Proto musíme pracovati k úplné
nadvládě Čechů a Slováků."
Podobný myšlenkový postup najdeme docela i
v ústředním orgánu jedné vládní
strany, kde se praví: "Jistá omezení
rovnoprávnosti Němců, jež byla učiněna
k obraně naší české menšiny,
jsou dnes, kdy Henleinova strana zvítězila dvěma
třetinami hlasů Němců, dvojnásob
nutna než dříve." Dále se oznamuje:
"Hraničářský problém není
jen sociální otázkou, je také problémem
zpětného získání více
než jedné třetiny naší vlasti do
rukou a do vlastnictví vlastního národa.
Hraničářský problém je vysunutím
dnešní jazykové hranice až na hranice
státní." Musíme-li dále slyšeti,
že na projevu ve Falknově, na kterém se zvláště
vyznamenal pan posl. Katz, mluvila o hraničářském
problému paní Bátková a prohlásila
(čte): "Vyžeňte Henleinovy poslance
ze strany, vyvlastněte průmyslové pevnosti
tohoto hnutí, postavte samosprávu pohraničí
pod kontrolu státních úředníků,
přeložte nespolehlivé německé
úředníky do vnitra země a nahraďte
je spolehlivými Čechy!", pánové,
musíme-li toto slyšeti a především
slyší-li to venku německý dělník,
který až dosud opravdu konal zcela svou povinnost,
tu nemůže prostě věřiti v působení
tohoto zákona, tak jak jest vámi stanoveno. Nemůže
tomu věřiti a je též nemožno tomu
věřiti, neboť co jsme musili především
v poslední době snésti a vytrpěti,
vedlo k tomu, že je míra nyní naplněna.
Jestliže si, pánové s české strany,
stěžujete, že láska sudetských
Němců není taková, jakou chcete míti
nebo byste rádi měli, musím vám říci,
že jste až dosud neuznali za hodné námahy,
tuto lásku v nás probuditi. (Potlesk.) Pomyslete
přece na dobu, kterou jste přestáli ve starém
Rakousku, kde jste byli ovládáni systémem,
který jsme my, sudetští Němci, stejně
nenáviděli, jako vy, potom si snad naše pocity
lépe připamatujete.
Mluví se stále o demokracii. Vezmeme-li to v úvahu,
musíme říci, že to s demokracií
opravdu nemá co dělat. [] Zákonem o obraně
státu jsou tyto vězeňské zdi jen ještě
více zvyšovány, osud vězňů
je ještě beznadějnější a
bude beznadějnější.
Dnes se nemůže, přejete-li si tak toužebně
mír, učiniti druhý krok před prvým.
Jde-li vám poctivě a upřímně
o mír tak, jak si my míru přejeme, pak se
musí s těmito politickými zchytralostmi konečně
jednou přestati a dáti mluviti rozumu. Neboť,
chcete-li mír, musíte pečovati o to, aby
byl především zřízen mír
ve vlastní zemi. Nelze učiniti druhý krok
před prvým. (Posl. Appelt [německy]: Co
je s mírem se zřetelem k Hitlerovi?) Pánové
z komunistické strany, pro mne je tato věc příliš
vážná, než abych se zabýval takovou
politickou dětskou školkou! Pánové,
co učiníte, bude-li ještě více
německých rodin bez chleba? Každý německý
otec rodiny, jehož připravíte o chléb,
každá německá matka, kterou uvrhnete
do neštěstí, každé německé
dítě, jež vydáte hladu, stane se vám
kletbou.
Chtěl bych s tohoto místa varovati. Staňte
se rozumnými a jednejte také podle toho. Nelze od
nás stále žádati jen lásku, když
se nám přináší jen nenávist
a nedůvěra. Pánové, varuji vás
s tohoto místa, nedělejte ze sudetskoněmecké
oblasti druhé Irsko. Situace venku je nesnesitelná
a napjatá. Máte rozhodnouti před svým
svědomím, zda tvoříte zákon,
jenž má sloužiti zachování státu,
státu s Němci nebo proti nim. (Potlesk poslanců
sudetskoněmecké strany.)
Místopředseda Taub (zvoní): Dále
má slovo pan posl. Židovský.
Posl. Židovský (rusky): Slavná
sněmovno!
Velice mne těší, že mohu promluviti jménem
jedné části ruského obyvatelstva na
východním Slovensku zvláště dnes
v tak důležité chvíli, kdy jest předložena
osnova zákona o ochraně našeho milého
státu. Prosím, abyste mně dovolili říci
několik slov s tohoto místa, a to s tohoto hlediska:
Jako zemědělec dovoluji si poznamenati, že
není pravdou, co se mluví o poměru vlády
k našemu obyvatelstvu, neboť jen slepý a hluchý
nevidí, že by se v našem státě
neposkytovala pomoc po každé stránce.
Nemůžeme souhlasiti s tím, co se mluví,
že se stát nestará o obyvatelstvo. Já
jako sedlák měl jsem možnost ve svém
životě ze zkušenosti viděti to, že
jsme před válkou neměli žádných
národních práv. Dnes, chvála Bohu,
mohu směle říci s tohoto místa jménem
ruského obyvatelstva východního Slovenska,
že máme svá národní práva,
svůj národní život a svou kulturu. (Potlesk
poslanců republikánské strany.) Jest
sice pravda, že jsou ještě některé
věci, které nebylo lze napraviti, ale jsem přesvědčen,
že v krátké době i tyto věci
budou napraveny. Po této stránce nelze připisovati
vinu státu.
Jsou u nás nedostatky, především pokud
jde o komunikace, ale pokud se týká národních
práv, národního osvobození, naše
situace se značně zlepšila. (Výborně!)
My, Rusové, jsme společně budovali tento
stát s Čechy a Slováky a budeme jej chrániti
po každé stránce, neboť cítíme,
že jsme skutečně třetím sloupem
tohoto státu. (Výborně!) Budeme hájiti
svůj stát a bude-li nutno jej chrániti, jsme
ochotni dáti i svůj život za svou republiku.
(Potlesk poslanců republikánské strany.)
Velice lituji, že tato osnova zákona nebyla předložena
již dříve a že se jí nevyužilo
k vážnosti tohoto státu, neboť kdyby se
jí bylo užilo, bylo by lze se přesvědčiti,
kdo jest loyální k tomuto státu, kdo chce
pracovati pro jeho jednotnost, celistvost, pro jeho klid a klid
obyvatelstva celé republiky. Proto já jako poslanec
ruského obyvatelstva východního Slovenska
budu hlasovati pro tuto předloženou osnovu zákona,
který jest pro stát tak potřebný a
odsuzuji práci těch lidí, kteří
šíří neklid mezi lidem. (Ruské
výkřiky: Ruský lid chce svobodu!)
O svobodě nemůžeme mluviti. Nám před
válkou Maďaři nedovolovali slaviti ani slavnosti
a svátky a dnes jsme získali práva, kterých
jsme nikdy neměli. (Potlesk poslanců republikánské
strany.) Máme tolik práv, abychom mohli býti
spokojeni. Nepravdivá jsou tvrzení některých
lidí, kteří chtějí býti
vůdci našeho lidu, o tom, že náš
lid není klidný. Ruský lid jest spokojen.
(Posl. Śliwka [rusky]: Ruský lid jest spokojený!
To jest velkolepé!) On jest klidný, poněvadž
vidí v sousedních státech, co má na
př. polský lid. (Výkřiky posl.
Śliwky.) Prohlašuji, že budu plně hlasovati
pro tuto osnovu zákona, poněvadž vidíme
svou budoucnost a zajištění svých práv
jen v Československé republice. (Potlesk poslanců
republikánské strany.)
Místopředseda Taub (zvoní): Slovo
má nyní pan posl. Śliwka.
Posl. Śliwka (polsky): Pánové!
Mám promluviti jménem komunistické strany
Československa a jménem polského lidu na
Těšínsku. Se zřetelem na jisté
omezení času řeknu aspoň několik
slov o osnově zákona na ochranu republiky. Zde již
moji kolegové, soudr. Gottwald, dr Dolanský,
Köhler a ze Slováků dr Clementis
jako zástupci komunistické strany a také
jako zástupci jednotlivých národností
Československé republiky vylíčili
své stanovisko k této osnově zákona
a k osnově zákona o obraně státu.
(Předsednictví převzal místopředseda
Langr.)
Komunistická strana a proletariát vystoupí
vždy a všude na ochranu demokratické republiky
ohrožené fašistickým útokem německým
nebo polským nebo nějakým jiným, a
hlasujeme-li zde proti této osnově, činíme
to proto, že víme, že tato osnova není
zákonem na ochranu republiky, nýbrž jest to
zákon, který směřuje ke spoutání
a omezení svobody národů v republice a kulturních,
hmotných a životních práv pracujícího
lidu celé republiky. (Hlasy: A proč Poláci
nedají svobodu Rusům a Ukrajincům?) Ptáte-li
se mne, proč Poláci nedají svobodu Rusům
a Ukrajincům, tak vám řeknu, že proto,
poněvadž vaše koalice drží hlavního
representanta Becka a Kościałkowského, Wolfa,
a poněvadž vaše křídlo Stoupalovo
koketuje zrovna tak s Beckem jako s Hitlerem. A proto také,
že vaši lidé s ukrajinskou národní
demokracií v Polsku podporují tu pacifikační
politiku Becka a Kościałkowského na Ukrajině.
Jaký Beck, takový býk. (Veselost.)
Jde-li o to, jaké je naše stanovisko na Těšínsku,
výslovně konstatuji, že zákon na ochranu
republiky nalezl na Těšínsku velmi výrazný
ohlas. Ačkoliv tam Poláci tvoří malou
skupinu, přece mají poměrně velkou
váhu. Je to země na hranicích tří
států, v sousedství dvou fašistických
nebezpečných sousedů a dále se zřetelem
na její strategickou polohu, neboť Slezsko je výpadní
branou z jihu na sever a z východu nebo severu na jih.
Dále je zde průmyslové středisko a
důležitá košicko-bohumínská
dráha, která v tomto místě protíná
toto území, což tím spíše
přidává významu celé zemi.
Se zřetelem na důležitost této malé
země, důležité po stránce průmyslové,
hospodářské, politické a strategické,
mělo by se skutečně více přihlížeti
ke stanovisku, jež zaujímá těšínský
lid k zákonu, který zde děláte.
Tento lid nyní ve chvíli hrozného fašistického
nebezpečí se bude cítiti doma, bude-li míti
zajištěny své hospodářské,
politické, kulturní a národní požadavky
a jen tehdy rázně vystoupí beze vší
pochybnosti všemi prostředky na obranu státu,
jenž mu poskytne plná jeho práva. Získati
tento lid proti hrozícímu fašismu, to se mělo
státi, ale tento zákon toho nečiní.
Opakuje slova soudruha Gottwalda, pravím, že
zajistíte obranu státu v celé republice i
ve Slezsku, dáte-li pracujícímu lidu práci,
chléb a kulturní a politickou budoucnost.
Ale co dává tato osnova zákona? Ukažte
aspoň jeden článek ... (Hlasy: Dává
svobodu!) Dává svobodu ve vězeních.
Ukažte aspoň jeden článek, který
by dával pracujícím možnost pracovati.
To zde není, osnova zákona omezuje osobní
a všeobecnou svobodu tak, jako vše, co pouze mechanicky
vychází z rukou byrokracie. Policejní určení
ochrany republiky nikdy neposkytne toho, co skutečná
obrana potřebuje. Naopak tato osnova zákona poskytuje
možnost a příležitost, novou a větší,
k diktátu, k trýznění polského
pracujícího lidu pod záminkou ohrožení
klidu a pořádku a umožňuje byrokracii,
aby si dělala, co chce. Podle této osnovy mají
býti dočasně zrušena všechna práva,
jaká zde ještě platí, a vojenská
kázeň může úplně spoutati
samosprávu obecní, okresní a zemskou, může
spoutati zaměstnané v práci, zmilitarisovati
továrny a nejhorší jest, že ve státních
podnicích a závodech mohou býti tak zvaní
státně "spolehliví" lidé.
Kdyby šlo o definici a výklad pojmu státní
"spolehlivosti" nebo "nespolehlivosti", jde
nám o to, kdo jest povolán, aby rozhodoval o této
spolehlivosti nebo nespolehlivosti. (Výkřiky
posl. Klimenta.) Soudruh Kliment má pravdu:
budou o tom rozhodovati fašističtí byrokraté,
kteří jsou nepřáteli jakékoliv
jiné národnosti než české. Článek
19 zákona poskytuje těmto byrokratům nástroj
k trýznění a pronásledování
především polského lidu ve Slezsku.
Utvoření pohraničního pásma
na 25 km, otázka státní příslušnosti
atd., to všechno svědčí, že se
to vše může státi v rukou byrokracie nástrojem
osudných zneužití a následků.