Čtvrtek 23. dubna 1936

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. dr Rašín. Udeľujem mu slovo.

Posl. dr Rašín: Slavná sněmovno!

Původní zákon z r. 1933 byl vybudován na zásadě, že je povinností politických stran i politických hnutí hájiti samostatnost, celistvost, ústavní jednotnost, demokraticko-republikánskou formu a bezpečnost republiky Československé. Důvodová zpráva užila tehdy velmi krásných slov (čte): "Útočí-li se na statky chráněné ústavním zákonem a zákonem na ochranu republiky, pak nezbývá než nepřítele odzbrojit a zbavit ho všech prostředků jeho boje."

Také pozdější prodloužení zákona bylo odůvodňováno mimo jiné poměry na našich hranicích, jimiž nebezpečí hrozící státu může býti ještě zvyšováno. A, slavná sněmovno, dnes odůvodňuje vláda návrh zákona tím, že se tyto poměry nezměnily. Již z tohoto odůvodnění je patrno, že se zákon neosvědčil, ať již proto, že nebylo zákona použito, či proto, že nebylo odvahy zákona použíti. Parlament dal odhlasováním zákona vládě možnost napraviti tyto poměry, avšak vláda této možnosti a tohoto prostředku nepoužila.

My máme dvě politické strany, které splňují všechny předpoklady pro použití zákona o rozpouštění politických stran a které splňují skutkovou podstatu zákona. Především je to sudetskoněmecká strana. Jak již sám název této strany ukazuje, nebéře sudetskoněmecká strana na vědomí Československou republiku a zná jenom sudetské němectví. Pojem Sudetendeutschland je pojmem po výtce politickým, odporuje svým vnitřním obsahem naprosto ústavě Československé republiky, která zná jen jednotný a nedílný územní celek. Proto pojem Sudetendeutschland přiřazuje se již svým smyslem k územnímu útvaru Německé říše a vyjadřuje docela zjevně cíle německé iredenty. Tímto pojmem se zdůrazňuje, že československý stát neměl vzniknout, a jestliže vznikl, že území Němci obydlené má býti vybudováno jako samostatné, anebo odloučeno a přičleněno k Německé říši.

Dovolím si upozorniti, že také náš nejvyšší soud v jednom ze svých judikátů nám řekl, že heslo "Sudetendeutschland" již samo o sobě naplňuje skutkovou podstatu přečinu podle §u 14, čís. 1 zákona na ochranu republiky, t. j. pobuřování proti státu pro jeho vznik, proti jeho samostatnosti a ústavní jednotnosti, tedy právě proti těm statkům, které zákonem o rozpouštění politických stran mají býti chráněny. (Tak jest!) Sudetskoněmecká strana je přímou pokračovatelkou rozpuštěné německé nár. soc. strany, a to nejen po formální, nýbrž i po programové stránce. Vláda byla tedy povinna podle zákona o rozpouštění politických stran tuto stranu jako stranu náhradní rozpustit. Také ministerstvu vnitra bylo a je známo z relací policejních a okr. úřadů, že rozpuštěná strana odevzdávala své kartotéky, adresáře a členské seznamy nové sudetskoněmecké straně a že přejímala také všechny její funkcionáře. My, slavná sněmovno, známe také z řady procesů vyzvědačských a velezrádných i z procesů pro jiné delikty podle zákona na ochranu republiky, jaké cíle sleduje sudetskoněmecká strana a jaký duch v ní vládne. (Výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké.) Vím, že pánové ze sudetskoněmecké strany proti tomu namítají, že nemohou každého ze svých příslušníků držet za šosy a že jediná prašivá ovce nezpůsobí, že celé stádo je prašivé. Ale nehledě k tomu, že to nebyly ojedinělé případy, v řadě těchto procesů bylo zjištěno, že šlo o činnost organisovanou, o činnost určitého kolektiva. A tu je nám naprosto lhostejné, jak opatrně nebo jak opatrnicky vykládá tato strana svůj program o totalitě, poněvadž rozhodujícím pro nás je, jak toto programové učení sudetskoněmecké strany je pochopeno. A tu ovšem vidíme, že toto učení nachází odezvu u německého lidu výhradně jako snaha o politické sjednocení pohraničních krajů Československé republiky, obývaných Němci, s t. zv. Třetí říší.

A tu bych vytkl, že sudetskoněmecká strana nečiní naprosto nic proti tomuto způsobu nazírání, že nečiní nic, aby opatrná slova jejích vůdců se zračila také v činech prostých příslušníků strany, a že nečiní nic k tomu, aby v činech a jednáních jejích příslušníků se zračilo odhodlání trvati na ústavě republiky, zejména pokud se týče její samostatnosti, jednotnosti, bezpečnosti a celistvosti.

A tu - není to jenom názor náš - dovolím si poukázati také na to, že oficiální list, dokonce německy psaný, "Prager Presse" (Smích.) tyto věci už dávno objevil, že Henlein a jeho hnutí neděkuje za svůj vznik politické nebo sociální struktuře německého obyvatelstva v Československu, nýbrž politické konjunktuře, která vznikla pádem demokratického Německa a která u nás vedla k rozpuštění německé národně-socialistické strany. Můžeme čísti dále, že původ, vývoj a vybudování Henleinovy strany dokazují, že Konrád Henlein nikdy nebyl a není nadšen pro demokracii, za to však, že mistrně ovládá hakenkrajclerskou klaviaturu. Henlein přijetím funkcionářů rozpuštěné hakenkrajclerské strany - a to praví oficiální vládní list podal plný důkaz, že jeho strana je stranou náhradní a že vedl do voleb kromě bývalých hakenkrajclerů, kteří neukazují ani stopy návratu k demokracii, také mládež, jejich přičiněním zradikalisovanou. Nechybí důkazů, že demokratické posice státu v německém pohraničním území nebudou rozšířeny a že prestiž demokratického státu a jeho parlamentu nemá v sudetskoněmecké straně žádné opory.

Tedy zmizení sudetskoněmecké strany z politického života Československa není žádným nebezpečím pro demokracii, tímto nebezpečím je však další trvání politického směru vyvolaného Henleinem a jeho nápovědy. A oficiální list "Prager Presse" velmi správně končí, že v těchto věcech musí býti jasno, poněvadž demokracii nelze budovati na písku, nýbrž na žule.

Vážení pánové, (Výkřiky.) druhou takovou politickou stranou je zajisté strana komunistická. A zase dovolte, abych citoval nestranný úsudek našeho nejvyššího soudu, který v řadě rozhodnutí uvedl, že rozhodné jest, že známým programovým cílem komunistické strany je násilný převrat, revoluce a zřízení Sovětové republiky, jejíž podstata záleží v diktatuře jedné společenské třídy nad druhými, tedy v principu příčícím se demokratickému principu Československé republiky. (Výkřiky posl. Švermy.) A pan kol. Šverma v ústavně-právním výboru nám nedávno sdělil, že prý na těchto zásadách se vůbec nic nezměnilo, že komunistická strana dále trvá... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. dr Rašín (pokračuje): ... na těchto zásadách. A nejvyšší soud nám dále řekl, že nemůže býti sporu o tom, že pod revolucí, jak tomu učí dosavadní zkušenost, opírající se o dějiny, a jak to odpovídá všeobecnému pojímání, rozuměti sluší převrat násilný, po př. násilnou změnu platné dosud ústavy, pokud se týče formy vládní.

Soud nepotřeboval dokazovat a odůvodňovat, proč ve volání po vládě dělníků a rolníků spatřuje násilnou změnu ústavy, ... (Výkřiky komunistických poslanců. - Hluk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. dr Rašín (pokračuje) ... zejména pokud jde o demokraticko-republikánskou formu státu. Slavná sněmovno, já se domnívám, že za sídlo nejvyššího soudu nebylo zvoleno Brno proto, aby se naše vlády na věčné časy nedověděly, jaké jsou judikáty nejvyššího soudu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. dr Rašín (pokračuje): Přes to, že objektivním soudním vyšetřováním byla v řadě případů osvětlena činnost komunistické a sudetskoněmecké strany, vláda v žádném z těchto do očí bijících případů zákona nepoužila a ani jednu ani druhou stranu nerozpustila (Výkřiky. - Hluk.), nepřičinila se o nápravu nebezpečných poměrů ani uvnitř státu ani na jeho hranicích.

Tedy, slavná sněmovno, všechna ta krásná slova důvodové zprávy zůstala jenom slovy. Dvě velké politické strany dále útočí na statky chráněné ústavním zákonem a zákonem na ochranu republiky, nepřítel není odzbrojen a není zbaven prostředků boje, jak nám to vláda slibovala. (Výkřiky komunistických poslanců.) Nejsme ovšem takovými idealisty, abychom od vlády očekávali, - a nemusíte se toho, pánové, bát - že by vás vláda rozpustila, poněvadž jsme přesvědčeni, že vaše volební úspěchy nejsou vaší zásluhou, nýbrž že to byla celá ta politika vládní, která tyto úspěchy připravovala. (Výkřiky komunistických poslanců.) Za těchto okolností nemáme ovšem důvěry v objektivitu vlády, a to ani po stránce positivní, t. j. ze vláda rozpustí ty politické strany, které by si toho plnou měrou zasluhovaly, ani po stránce negativní, t. j. že nerozpustí některou ze státotvorných stran, ne proto, že by ohrožovala stát, ale proto, že by mohla ohroziti dosavadní vládní většinu.

My ovšem jsme dále přesvědčeni, že zákony na krátkou dobu terminované vyvolávají právní nejistotu a podlamují právní řád. Jsme přesvědčeni, že ty právní, morální a národní statky, které mají býti zákonem o rozpouštění stran ... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. dr Rašín (pokračuje obrácen ke komunistickým poslancům): K vám se učit nepůjdu, pane kolego!

My jsme přesvědčeni, že tyto morální a národní statky musejí býti trvale chráněny, že mají hodnotu trvalou a že vždy, za každých poměrů, za každých okolností nutno chrániti samo statnost, ústavní jednotnost, celistvost a bezpečnost Československé republiky. Proto dáváme přednost trvalému uspořádání, kterým by byla vyloučena tato libovůle vlády a kterým by bylo zaručeno objektivní posuzování. Již v minulosti jsme se dožadovali, aby rozhodnutí o tom, zda činnost některé politické strany je či není protistátní, bylo ponecháno objektivnímu rozhodnutí soudu. Tyto námitky a náměty nebyly přijaty. Vidíme, že zákon se neosvědčil, že nepřispěl k nápravě poměrů, poněvadž ho nebylo použito. A zákon, který není prováděn, stejně jako zákon, při jehož provádění nerozhoduje litera a duch zákona, nýbrž nahodilý zájem politického souručenství, je nejen zbytečným, nýbrž i škodlivým, poněvadž ohrožuje právě to, co má chrániti: ústavní základy, samostatnost, celistvost, demokraticko-republikánskou formu a bezpečnost našeho státu. Proto nemajíce důvěry, že by vláda byla schopna tyto národní statky ochrániti, budeme hlasovati proti této osnově zákona. (Potlesk poslanců národního sjednocení.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Slanský. Udelujem mu slovo.

Posl. Slanský: Předložená osnova zákona má dáti vládě plnou moc a zmocnění, aby mohla podle tohoto zákona rozpouštěti politické strany, zbavovat mandátů poslance, zbavovat volebního práva miliony voličů a stíhat nejrůznějším způsobem příslušníky rozpuštěných stran. Ve všech státech, kde podobné zákony byly prosazeny, jsme viděli, že sloužily reakci a že byly využity proti dělnickému hnutí, nejprve proti komunistům a pak proti socialistickým organisacím a stranám. I u nás známe z persekuční prakse našich úřadů, že vždy postihovaly dělnické organisace. Není tomu tak dávno, co byla rozpuštěna řada dělnických revolučních organisací. Ještě dnes jsou rozpuštěny Svaz proletářských bezvěrců, Dělnická pomoc, Rudá pomoc, Svaz komunistické mládeže a jiné dělnické organisace. U nás vedou úřady persekuční tažení proti dělnickému hnutí, zakazují dělnické schůze, konfiskují dělnický tisk, a právě nyní jest skoro všechen rudý tisk ohrožen hrozbou zastavení. To se děje s odůvodněním, že je ohrožen klid, pořádek, bezpečnost atd. Ale mám za to, že místo toho, aby persekuční opatření postihovala dělnické hnutí a revoluční dělnické strany, by bylo potřebí stíhat a persekvovat reakční strany a fašistické organisace, ono hnutí, jehož jménem právě přede mnou mluvil obhájce korupčních afér Stříbrného, dr Rašín. Tito lidé, reakčníci, fašisté jsou to, kteří ohrožují klid a pořádek, to jsou ti, kteří pášou velezradu na zájmech lidu a národů, poněvadž konspirují s Hitlerem, poněvadž chtějí zrušiti smlouvu se Sovětským svazem, který jest ochranou a záštitou všech národů Československa. Právě teď exponenti reakce měli porady na Riviéře, sjeli se tam pánové dr Preis, Berana dr Löwenstein, aby jednali a umlouvali se, jak by lépe a šikovněji mohli provésti to, co se jim nepodařilo v prosinci minulého roku. Tito lidé osnují vyděračské plány, jak ještě více vykořisťovati pracující lid. Lidé ze zbrojovek, ze správních rad kapitalistických společností, lidé z řad reakčních velkostatkářů jsou to, kteří by měli býti zbavováni práv, kteří by měli býti stíháni a posíláni do kriminálů.

Nejlepší dokladem toho, jak řádí a jakých zlořádů se dopouštějí smečky kapitalistických vydřiduchů, je právě provalené korupční bahno Fénixu, které se v posledních dnech objevilo. Provalil se velký korupční skandál takových rozměrů, že můžeme mluviti o nové velké Staviskiadě, o nové panamě @a la Krüger. Vychází najevo, že se ve Fénixu nezřízeně kradlo, podvádělo, falšovaly bilance a bylo okradeno statisíce drobných pojištěnců o své nastřádané peníze. Představuje se nám zde moderní kapitalistické hospodářství ve své plně nahotě, ve své správné podobě. Ve Fénixu se kradlo, korumpovalo už dlouhá léta, a bylo by se kradlo o korumpovalo dále, kdyby se panu Berlinerovi nebylo stalo několik malérů na burse, kdyby tam nebyl prospekuloval stamiliony a kdyby byl měl dále peníze na to, aby mohl dávat úplatky těm, kdož mlčeli k jeho korumpování. Pojišťovna Fénix byla velkým mamutím finančním podnikem ... (Hlasy: K věci!) To je, pánové, k věci. Já vám řeknu, pánové, vám se zdá, že tato věc nesouvisí s právě projednávanou osnovou zákona o rozpouštění politických stran, ale v této osnově o rozpouštění politických stran máte paragraf, kde se také mluví o hospodářských, obchodních a výdělečných společenstvech. Osnova dává vládě zmocnění, podle kterého vláda může rozpustiti nejen politické strany, nýbrž i hospodářská a výdělečná obchodní společenstva, která vystupují navenek jako složky stran. A já bych měl dotaz na pana zpravodaje, je-li možno pojišťovnu Fénix pokládati za složku agrární strany? Mám dotaz proto, poněvadž podniky Fénixu jsou zastupovány v centrální ředitelské radě ve Vídni význačným příslušníkem agrární strany, dr Vávro Šrobárem, senátorem, který je representantem Fénixu. To je zajímavá právní otázka. Kdo, co, jaký výdělečný podnik je složkou politické strany? Já se táži, je-li možno pokládati První vzájemnou českou pojišťovnu za složku agrární strany, a to proto, poněvadž v orgánu agrární strany jsem četl dne 31. dubna tuto výzvu (čte): "Pojištěncům První české vzájemné pojišťovny. Žádáme pojištěnce První české vzájemné pojišťovny, aby přihlášky a plné moci k letošní valné hromadě zasílali podepsané výhradně na adresu Ústředního sekretariátu republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu Praha II, Havlíčkovo nám. 10 - pojišťovací oddělení." (Výkřiky.)

V důvěrných oběžnících republikánské strany se říkalo - byly uveřejněny v "Právu lidu" - že prý je potřebí, aby do vedení této pojišťovny se dostali političtí exponenti agrární strany. Když tedy v osnově zákona se mluví o složkách politických stran, táži se: Jsou pojišťovny složkami politických stran a zvláště agrární strany, či nikoliv? Myslím, že pan zpravodaj dr Suchý ve svém závěrečném slově na to odpoví.

Dokazuji vám zde, jak věci Fénixu a věci pojišťoven velmi úzce souvisí s předloženou osnovou zákona. V této osnově se mluví o činnosti politických stran a já budu mluvit o tom, kteří vlivní politikové a exponenti politických stran byli exponováni na korupčních svinstvech a zlodějnách Fénixu, a co tam dělali. Zde předkládáte osnovu zákona, která má postihnouti dělnické revoluční hnutí, místo toho by však bylo potřebí osnovy zákona, která by zastavovala činnost zlodějských správních rad pojišťoven. (Potlesk komunistických poslanců.)

Pojišťovna Fénix byla velkým mamautím finančním podnikem, který spravoval 15 miliard pojistného kapitálu. A dnes se ukázalo, že chybí ve Fénixu celé 4 miliardy Kč. Z toho v rakouském Phoenixu chybí téměř 2 miliardy Kč a v československém Fénixu 600 až 800 mil. Kč. Lidé se ptají, kam se tyto peníze mohly podíti, kdo těchto 600 až 800 mil. Kč ukradl. Dnes již je jasno, že úpadek Phoenixu nebyl zaviněn tím, jak se snaží dokázat pan Peroutka v "Přítomnosti", že pojišťovna Phoenix musela převzíti závazky starých rakouských pojišťoven. Za tyto závazky, které ona převzala, dostala od státu jednak 67 mil. Kč hotově, a jednak stamiliony v nostrifikovaných rakouských a maďarských rentách, a byli bychom zvědavi, nevím kolik set milionů to dělá, v jaké výši dostala ty nostrifikované renty.

Příčinu úpadku Phoenixu třeba hledati jinde nežli v těchto věcech. Pojišťovna Phoenix totiž mnohem více nežli pojišťovacím obchodůmn věnovala pozornost spekulaci na burse, spekulovala ve velkém, v stamilionech, spekulovala ve státních papírech, zvláště v maďarských rentách caisse commune a spekulovala i v Československu, ačkoli pojišťovnám je zakázáno spekulovat na burse se svěřeným kapitálem. Úřady o tom věděly, ale nezakročovaly. Jak to bylo možno, že to mohla dělat, úřady o tom věděly, a nic se nedělo a nic se nezakročovalo? Bylo to proto možno, poněvadž pan Berliner, generální ředitel pojišťovny Phoenix, byl velkorysým mužem, byl "finančním geniem, byl mužem mimořádných kvalit, byl člověkem ryzího charakteru a dobráckého zlatého srdce", jak o něm psaly téměř všechny noviny, když zemřel. On měl skutečně zlaté, dobrácké srdce, poněvadž korumpoval kde koho, a korumpoval velkoryse, nekupoval si jenom jednotlivé novináře, jednotlivé úředníky, jednotlivé ministry, on si kupoval celé strany, celé partaje, celé politické hnutí, celé listy a celé vlády. A korumpoval především reakční fašistické strany, jak to nejlépe dokazuje korupce v Rakousku, kde korumpoval, pánové z Henleinovy strany, nejenom Heimwehry, nejenom Vaterländische Front, ale i hackenkrajclery, vaše kamarády, a já vám ukáži, jak je korumpoval. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.)

Pan Berliner korumpoval v Rakousku hlavně Heimwehry, Vaterländische Front. Heimwehr dostal od něho 150 mil. šilinků, Vaterländische Front 50 mil. šilinků. Za peníze, které šly z kapes československých drobných pojistníků si Heimwehr tam vydržuje úderné fašistické trupy. Rakouská vláda, která jinak nemá peníze, může dnes zavádět brannou povinnost. Je to z peněz drobných československých pojistníků a dnes, když na vídeňských ulicích pochodují trupy Heimwehrů, tak se Vídeňáci smějí a říkají: "To jsou ty premiové reservy Phoenixu."

Pan Berliner si ve Vídni kupoval i ministry. Byl nalezen seznam stvrzenek ve vídeňském Phoenixu, z něhož vyplývá, že dnešní ministr financí dr Draxler dostal 3 mil. šilinků, princ Starhemberg 1 mil. šilinků, že dostával peníze ministr obchodu Stoekinger, major Fey, smutný hrdina z únoru 1934, a pan Vaugoin. Velkým korupčníkem, namočeným až po krk do korupčního bahna Phoenixu, byl i p. dr Strafella, který nedávno doprovázel p. Schuschnigga sem do Prahy při návštěvě k p. předsedovi vlády Hodžovi. Pan předseda vlády Hodža s ním jednal o novém uspořádání střední Evropy a o přátelství Československa s římským blokem fašistických států. Na p. dr Strafellu je vydán zatykač, poněvadž, jakmile se provalilo bahno Phoenixu, utekl a zmizel.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP