Čtvrtek 23. dubna 1936

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Markovič, Langr, Košek, Onderčo, Mlčoch.

Zapisovatelé: de Witte, R. Böhm.

215 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři inž. Dostálek, Tučný.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Místopředseda dr Markovič zahájil schůzi ve 3 hod. 17 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na dnešní den posl. Knotek; na dnešní a zítřejší den posl. dr Domin; na týden posl. Macoun.

Omluvili se

nemocí posl. Stejskal, dr Kozák.

Lékařská vysvědčení předložili posl. Dubický, Szentiványi, dr Staněk, Rázus.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznána dodatečná omluva posl. dr Domina na den 21. dubna 1936.

Změny ve výborech.

Do výboru kulturního vyslal klub poslanců národního sjednocení posl. dr Domina za posl. Ježka.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců čsl. soc. demokratické strany dělnické posl. Révaye za posl. dr Markoviče, posl. Vaverku za posl. dr Goldsteina.

Do výboru branného vyslal klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. F. Nitsche za posl. dr Köllnera.

Do výboru imunitního vyslal klub poslanců komunistické strany Československa posl. dr Jar. Dolanského za posl. dr Clementise.

Rozdaný tisk

počátkem schůze: zpráva tisk 398.

Vyloučeno z těsnopisecké zprávy.

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o 36. schůzi sněmovny dne 21. dubna 1936 projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řeči posl. Švermy.

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Pristúpime k prejednávaniu prvého odstavca poriadku, ktorým je:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 159), kterým se mění § 23, odst. 2 zákona o zastavování činnosti a o rozpouštění politických stran (tisk 385).

Zpravodajom je p. posl. dr Suchý.

Budeme pokračovať v rozprave započaté v 36. schôdzi snemovne dňa 21. apríla t. r.

Lehota rečnícka je 40 minút.

Prihlásení sú ešte rečníci na strane "proti": pp. posl. dr Wolf, dr Rašín, Slanský.

Udežujem slovo prvému prihlásenému rečníkovi, p. posl. dr Wolfovi.

Posl. dr Wolf (polsky): Slavná sněmovno!

Zřídka se naskytne ve státním a parlamentním životě taková zvrácenost jako osnova, která jest obsahem dnes nám předloženého návrhu zákona o obnovení zmocnění vlády k rozpouštění stran a náhradních stran. Nezmiňuji se již o tom, že se mi zdá směšným, že se mají obnoviti předpisy zákona ze dne 25. září 1933, č. 201 Sb. z. a n., o rozpouštění politických stran, zákona, který již dávno přestal existovati, neboť přirozeným zjevem všech životních úkazů jest, že, co jednou neexistuje, nemůže býti obnoveno, ale největší zvrácenost je v tom, že celá tato osnova zákona přímo odporuje ústavě a celému státnímu zřízení a zasazuje největší ránu jeho demokraticko-republikánské formě, pro jejíž ochranu má býti uvedena v platnost, jak to prohlašuje § 1 osnovy tohoto zákona. Zdálo by se, že vládnoucí a odpovědní činitelé v tomto státě od té doby, kdy tento zákon povstal, měli se přesvědčiti, že takový zákon jest nelogický a škodlivý pro celé státní zřízení a pro vážnost státu za hranicemi, a spíše se radovati, že časem již jednou ta černá skvrna zmizela s promítacího plátna republiky, ale zatím dnes zase přicházejí s jeho obnovením.

Lid je jediný zdroj veškeré státní moci v republice Československé, vyhlašuje jako nejvyšší zásadu ústavní listina v §u 1, a celé naše státní zřízení se má opírati o rovnost před právem, o svobodu a občanská práva, zaručená v hlavě V ústavní listiny, a na této rovnosti jest vybudována instituce, skrze kterou lid má vykonávati tuto svou moc, t. j. Národní shromáždění. Proto také spravedlivě ústava v § § 8 a 13 zavádí do obou sněmoven Národního shromáždění volby nejen všeobecné, rovné, přímé a tajné, nýbrž i podle zásady poměrného zastoupení, a naše volební řády, opírajíce se o to, uvádějí do života politické strany, aby umožnily poměrné zastoupení.

Strany jsou tedy výrazem vůle lidu a proto i základem demokratického zřízení státu, ale zároveň v tomto smyslu jsou samým lidem, jenž jest nositelem a výrazem zdroje veškeré státní moci, nebo jeho součástkami. Vypojení strany z vykonávání této státní moci jest tedy otřesením a ohrožením zaručených občanských práv a svobod a zároveň demokraticko-republikánské formy státu, a to musí býti přímým účinkem osnovy zákona, která nám byla předložena ke schválení. Tato osnova zákona poskytuje totiž dokonce jen jedné straně, která třebas jen náhodou ovládla úřady, rozhodující o rozpouštění stran, možnost odstraniti všechny sobě nepohodlné zástupce jiných stran, zbaviti dokonce většinu občanů volebního práva, práva zastávati úřady, a všech občanských svobod. Čili přímo podle zákona usneseného sněmovnou může změniti demokraticko-republikánské zřízení státu, na jehož ochranu prý tato osnova zákona byla navržena.

Přes tyto důvody přecházejí držitelé moci v tomto státě, strany koaliční většiny, se shovívavým úsměvem k pořadu, jsouce přesvědčeny, že jim samým nic nehrozí, že tímto zákonem budou moci odstraniti z arény politického a hospodářského života sobě nepohodlné strany vládní oposice anebo aspoň pohrůžkou sankcemi, vyplývajícími z této osnovy zákona, držeti je na uzdě a zavříti jim ústa kritiky.

Nevím, je-li ta jejich důvěra ve vlastní jistotu tak založená, jak si představují ? Zdaliž ti, kteří dnes tak úporně potírají oposici, neoctnou se zítra sami v oposici a jako nepohodlná strana se nestanou obětí zákona, jejž sami ukovali ? A přece oni sami, přece hlava našeho státu, předseda vlády, ještě nedávno dokonce za hranicemi se chlubil čistou demokracií našeho státu a líčil ji jako příklad zvláštního systému demokracie, opírajícího se o spolupráci politických stran. Nechápu, jak lze míti na rtech stále demokracii a dělati vše proti ní, jak se poslanci a senátoři, zvolení na demokratický program, mohou usnášeti na zákonech, odporujících duchu a ponětí demokracie a vytvářejících možnost pohřbení této demokracie.

Jedná-li výkonná moc často proti zásadám demokracie, zasluhuje to trestu, ale dá se to někdy vysvětliti, avšak když ústavodárné sbory vytvářejí třebas jen možnost nebezpečí pro demokratické zřízení, jest to zločin, pro nějž není polehčujících okolností. Máme řadu rozličných zákonů na ochranu republiky a jejího demokratického zřízení. Zdaliž ti, kdož vydávají zákony, směřující proti tomuto republikánsko-demokratickému zřízení, si neuvědomují, že právě oni by měli býti potrestáni podle těchto zákonů.

Z rozprav o této věci je nám známa výmluva, že demokracie se musí hájiti všemi prostředky, i nedemokratickými. Souhlasím, že, je-li obrana nutná, dlužno využíti všech možností, ale něco jiného jest obrana demokracie a něco jiného jest ničení této demokracie. Co budete hájiti, až tuto demokracii zničíte ? Neklameme se, nejde zde o ochranu demokracie, nýbrž o zajištění nedemokratickými prostředky těch, kdož mají moc ve svých rukou, o ustálení jejich moci a o znemožnění nepohodlné kritiky útočící na způsob, jakým vládnou.

Tomuto účelu slouží již řada zákonů, odporujících duchu demokratismu a naší ústavě. Máme na př. zákon o organisaci politické správy, v jehož ustanoveních o složení zemských a okresních zastupitelstev byla opravena vůle lidu jmenováním členů těchto zastupitelstev a zastupitelstva byla podřízena řízení a vůli úředníků.

Máme zákon o novelování obecních řádů volení, kde obecní starostenství může býti svěřeno osobě, kterou si vyhlédla vládní většina, proti vůli lidu. Máme několik nových zákonů, které podřizují obecní hospodářství vůli státních úředníků. V poslední době byly usneseny četné změny tiskových zákonů, umožňující vládě velký vliv na projev lidového mínění v tisku, zařazování do stranického tisku názoru vládních vrstev a zabavování projevů vůle lidu nesouhlasících se zájmy a míněním těch, kdož stojí v čele vlády, a konečně máme nedávno prodloužený zákon o zmocnění vlády zastavovati periodické časopisy a tiskopisy, jímž mohou vládní strany na dlouhou dobu vyloučiti tisk sobě nepřátelský a neobávajíce se kritiky říditi stát tak, jak se jim líbí.

Aby doplnila tyto obranné prostředky, předložila nám nynější vláda ve svém návrhu zákona o ochraně státu řadu ustanovení, podle nichž i v době míru bude moci neslýchaně citelným způsobem omeziti nejzákladnější práva demokracie, práva a svobody občanské, a rozhodovati o těchto omezeních mají zase s hlediska svých názorů ti, kteří pro takto zajištěnou většinu mají nedílnou moc v tomto státě.

Zdálo by se, že moc nynější vlády jest již dostatečně zajištěna těmito prostředky, ale to jí nestačí. Nyní předložila naší sněmovně k usnesení návrh, aby se jí nově poskytla možnost rozpouštěti strany a náhradní strany. Zastavení činnosti nebo rozpuštění strany má býti trestem za ohrožování samostatnosti, ústavní jednotnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské formy nebo bezpečnosti republiky. Ale o vině a trestu zde nerozhoduje soud, jak to jako zásadní právo zaručuje hlava IV ústavní listiny, nýbrž vláda mající na těchto věcech zájem, která jest v jedné osobě stranou, žalobcem a soudcem.

A jaký drakonický a neslýchaný podle pojmu moderního trestního práva jest v tomto zákoně určen trest! Nepřípustný jest jakýkoliv projev existence strany, jíž byla zastavena činnost nebo která byla rozpuštěna, ale zároveň s tím mohou býti podle §u 3 osnovy rozpuštěna všechna sdružení hospodářská, kulturní a sociální, která vláda nebo příslušný správní úřad uzná za složky rozpuštěné strany, nebo v jejichž čele jsou náhodou vůdčí činovníci takové strany. Členové rozpuštěných stran mohou býti zbaveni skoro všech občanských práv na dobu až tří let, tedy práva shromažďovacího, spolčovací svobody, práva vydávati a rozšiřovati periodické a neperiodické tiskopisy, práva listovního tajemství; policejní úřad (§ 7) může naříditi censuru jejich telegramů, může je vypověděti z jejich sídla v určitém území, může jim zakázati změnu místa pobytu a dáti je pod policejní dozor. Zastavení činnosti nebo rozpuštění politické strany působí ztrátu mandátů jak v Národním shromáždění, tak i v zastupitelstvech zemských, okresních a obecních a v jiných zastupitelstvech lidu, při čemž nejsou vyloučena zastupitelstva stavovská, tudíž ztrátu pasivního volebního práva všech členů této strany a osob, které kandidovaly na listinu označenou jménem rozpuštěné strany. Jest to velmi pohodlný způsob učiniti neškodnými celé vrstvy společnosti a zajistiti svobodu jednání těch, kdož mají moc, ale jest to bezpráví, které má býti sankcionováno zákonem.

Známe všichni život a způsob řízení stran a jejich působnosti. Víme, že obyčejně široké vrstvy členů těchto stran nemají vlivu na jejich působnost, někdy ani neznají důkladně program své strany, často jen náhodou, bez úmyslu plniti tento program, octnou se jako kandidáti na listinách stran, zvláště když jde o zastoupení mimo Národní shromáždění, nemají žádnou vinu na činnosti, kterou řídí a vedou jen vůdcové a správy. A přes to mají býti tak citelně trestáni.

Máme trestní zákony, máme zvláštní účelový zákon na ochranu republiky, a jestliže ti, kdož stojí v čele stran, něco spáchali, jestliže se provinili a spáchali trestné činy proti republice a její demokraticko-republikánské formě jednotliví členové nějaké strany, má stát zákonitou moc, aby je pohnal k odpovědnosti, ale trestati a zbavovati ústavních práv a svobod celé zástupy, aniž jim byla dokázána vina, to jest věc neslýchaná a odporující zásadám trestního řízení celého civilisovaného světa a ústavního zřízení státu.

Zvláště já jako zástupce polské menšiny, nejmenší národní menšiny v tomto státě, jsem povinen co nejostřeji protestovati proti usnesení tohoto zákona navrženého vládou, poskytujícího tak dalekosáhlé možnosti, aby byla zničena práva velké části lidu v tomto státě a tím aby byla zničena po stránce hmotné a mravní.

Chceme-li jako malá menšina promlouvati také v politickém a společenském životě tohoto státu, nemůžeme vystupovati jako rozličné, odlišné politické strany podle rozdílů společenských nebo stavovských. Zvláště při volbách do Národního shromáždění musíme jíti se společným jménem a máme-li politické strany, musí býti spolu spiaty na základě společného národního zájmu. Rozpuštění musilo by tedy způsobiti - podle zmíněné osnovy zákona - rozpuštění celého našeho národního života, tedy zničení celého hospodářského a kulturního života naší menšiny. Varuji, znamenalo by to tolik, jako hromadné násilné odnárodňování, tedy porušení další zásady naší ústavy, vyslovené v §u 134 úst. listiny.

Ačkoliv jsme nikdy nevystupovali proti státu ani jeho zřízení, přece pro svůj boj o národní existenci a občanskou rovnoprávnost, pro souběh zjevů politiky vnitřní a vnější vládních činitelů v tomto státě a zatlačení nás do vládní oposice, tudíž pro neodůvodněné obžalovávání nás tiskem a většinovými činiteli, octli jsme se v podezření, že jsme neloyální a že pracujeme proti státu a jeho republikánsko-demokratickému zřízení. Nemáme záruky, že taková podezření a neodůvodněné obžaloby nebudou proti nám ani příště rozšiřovány. Znajíce tedy úsilí, aby naše národní menšina byla zlikvidována, musíme se právem obávati, že se ostří tohoto zákona obrátí i proti nám, zvláště když se zřetelem na velké zanedbávání naší národnosti nemůžeme souhlasiti se soustavou vlády koalovaných stran většiny.

Protestujíce proti schválení této osnovy zákona a stojíce na půdě tohoto státu, nehodláme vůbec odpírati státu právo starati se o svou existenci a budoucnost a zajistiti je také příslušným zákonodárstvím souhlasícím s ústavou, uznáváme, že je to jeho povinnost. Nejlepší zárukou síly a budoucnosti státu jest však občanstvo přesvědčené, že tento stát jest nejlepším jeho ochráncem, spokojené a tedy ochotné k obětem v jeho prospěch. Tohoto přesvědčení nelze však získati žádným diktátem se shora, žádným drakonickým zákonem, neboť to postižené jen roztrpčuje.

Spokojenost a ochotu k obětem lze vytvořiti jen naprostým plněním také povinností státu k lidu, naprostou spravedlností, stejnou ke všem, stejnoměrným zacházením všech státních činitelů s lidem a za nejpřísnějšího šetření lidských a občanských práv obyvatelů státu.

K ničemu jinému, pouze k takovým podmínkám spějeme a neustaneme na cestě, abychom získali tento stav věcí. Aby náš lid mohl s čistým svědomím a rád konati své povinnosti k republice, usilujeme podle svých možností a sil v mezích tohoto státu o národní a občanskou rovnoprávnost. Teror a pohrůžka třebas takovými osnovami zákonů, jaká nám byla dnes předložena, nedonutí nikoho, aby ctil republiku, působí to jen pocit křivdy a odlišnosti a vykopává tím větší propast mezi menšinami a většinou.

Mohu ujistiti, že až se splní zmíněné podmínky národní a občanské rovnoprávnosti nejen na papíře, nýbrž i v činech a životě, stát bude moci při každé potřebě spoléhati na naši menšinu, neboť potom nikoliv z donucení, nýbrž z vděčnosti a z vlastního zájmu bude ochotna k největším obětem.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP