Místopředseda Mlčoch (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, p. posl. Kopřivovi.

Posl. Kopřiva: Vážená sněmovno! Projednávání státní účetní závěrky za r. 1934 je výsledkem pomoci velkokapitalistům a neslýchaného zbídačování pracujících vrstev, zejména však statisíců nezaměstnaných v Československu. A právě u nezaměstnaných se chci krátce zastaviti, dříve než dojdu ke kritice státní účetní závěrky za r. 1934. Zastaviti se u nezaměstnaných, u těch právě, jimž vládou byl zakázán sjezd, u těch právě, jimž jsou potlačována shromažďovací práva a jimž jest znemožňováno raditi se o cestách boje za prosazení svých oprávněných požadavků. Jménem klubu komunistických poslanců protestuji proti tomuto činu vlády, proti činu, v němž vidíme troufalý pokus reakce, troufalý pokus Hodžovy vlády potlačiti hnutí nezaměstnaných, jejich práva, v němž vidíme provokaci proti celé dělnické třídě v Československu a útok na existenci a na práva dělníků v Československu.

Nezaměstnaní, uvažte, kdo je nejhlavnějším vaším nepřítelem. Je to agrární velkoburžoasie, je to národní sjednocení, fašisté, Henlein. Ti právě vedou v poslední době útok i na ty žebrácké podpory, které se dostávají nezaměstnaným, ti právě usilují o kontrolu nezaměstnaných, ti právě usilují, aby velkou část příslušníků dělnické třídy zařadili jako sezonní a vyřadili je z jakýchkoliv podpor vůbec, ti právě usilují, aby se pracovalo za podpory, ti právě usilují také o zmilitarisování nezaměstnaných, jak ukazuje článek prof. Drachovského ve "Venkově".

Ano, nezaměstnaní, to je váš nejúhlavnější nepřítel. A jemu je možno a nutno čeliti sjednocenou silou všech dělníků, socialistických dělníků a organisací a všech pokrokových živlů v Československu, všech malorolníků a živnostníků. Nezaměstnaní si musí ovšem také odpověděti na otázku, mohla-li by si dovolit reakce a buržoasie tyto útoky na práva příslušníků pracující třídy, kdyby nebylo reformistických stran a jejich politiky. Ne, právě bez reformistů by si to reakce nemohla dovoliti. Právě proto, že tu má reakce jejich podporu a jejich pomoc, útočí takovým způsobem na práva a existenci pracujícího lidu.

Musíme si odpověděti na otázku, kdo dodával materiál pro zákaz sjezdu nezaměstnaných. Musíme si říci, že to byly socialistické strany a reformistické odborové organisace, které právě svým postupem podporují reakci v Československu. (Hlasy: Spolu s Henleinem!) Spolu s Henleinem.

Jak se jim za to odvděčuje buržoasie, jak se jim zato odvděčuje reakce? Chci jenom poukázati na agrární odborovou jednotu, která právě mezi nezaměstnanými a dělníky - a nejenom agrární odborová jednota, nýbrž i čeští fašisté a němečtí Henleinovci - odůvodňuje demagogicky tento hrozný jejich stav tím, že toho příčinou jsou socialistické strany a ministerstvo soc. péče, které je v rukou soc. demokratů, že oni jsou to tvrdí fašisté a odborová jednota a její agitátoři - kteří rozdělují nezaměstnané na organisované a neorganisované, a to právě pomocí gentského systému, jehož zhoršení bylo provedeno za podpory socialistických vůdců a socialistických stran, pomocí onoho systému, kterým bylo ušetřeno kapitalistům stamiliony korun na podporách nezaměstnaným. Ano, reakce a zejména agrární strana usilují, aby 650.000 neorganisovaných nezaměstnaných, nepobírajících podpory podle gentského systému, strhly na svou stranu, chodí mezi nezaměstnané a říkají, že je třeba změniti sociální politiku, že je třeba, aby se to dostalo do rukou agrárníků, a tím že prý budou zlepšeny poměry. Samozřejmě nezaměstnaní chtějí také změnu sociální politiky, ovšem změnu k lepšímu, kdežto naproti tomu agrárníci a reakce usilují o změnu sociální politiky směrem k horšímu.

A kdo by za této situace nepochopil, že socialistické strany a reformistické odborové organisace tím, že postupují a stavějí se proti nezaměstnaným, proti jejich boji za oprávněné požadavky, že spolupůsobily také k zákazu sjezdu nezaměstnaných, pracují otevřeně do rukou reakce. Útok na demokratická práva nezaměstnaných je počátkem dalších zostřenějších útoků reakce proti celé dělnické třídě v Československu. Neodrazí-li se tyto útoky hned, okamžitě, troufalost reakce ovšem stoupne a půjde se proti celému dělnickému hnutí. Zde je právě nutno, aby závody okamžitě vystoupily na podporu boje nezaměstnaných, na podporu boje za jejich práva.

Jak daleko se již v této době jde v odbourávání t. zv. demokratických práv, o tom je už nesčíslně dokladů, dokladů o stovkách zákazů schůzí nezaměstnaných v německých oblastech, na Slovensku, ale také v českých oblastech atd. Jak se jde daleko, ukazuje i to, že na př. v Opavě byla skupina rudé odborové organisace, která dala pouze mandát dělníku na sjezd nezaměstnaných, který byl zvolen nezaměstnanými, činnost zastavena.

Podívejme se na obecní zastupitelstva. Řada obecních zastupitelstev usnesla se vyslati delegáta na sjezd nezaměstnaných a dáti mu finanční prostředky, aby na sjezd jel. Dnes však vidíme, že ve značné části obcí okresní úřady zakročily a žádaly o zvrácení tohoto usnesení. Ty poslední zbytky t. zv. demokratických práv samosprávy, odbourané zejména r. 1927, i to všecko okleštění je jim ještě mnoho, a dnes stačí okresní hejtman, který bude dělat všechno. Právě obecní zastupitelstva a obce musí uvážiti, kdyby se povedl zákaz sjezdu nezaměstnaných, kdyby se jim znemožnilo raditi se o tom, jaké cesty použíti k prosazení svých požadavků v celoříšském měřítku, že by obce měly nezaměstnané prostě na krku. Obce musí tedy míti bezprostřední zájem, aby byla probojována legalita sjezdu nezaměstnaných, aby byly prosazeny jejich požadavky, a musí se také ve svém zájmu postaviti za podporu boje za legalitu hnutí nezaměstnaných.

A i maloživnostníci a malorolníci jsou ohroženi útoky na nezaměstnané a na jejich práva. Jsou ohroženi tím, když se nezaměstnaným znemožňuje raditi se o společných cestách boje za prosazení požadavků, a to proto, že existence nezaměstnaných dělníků a nezaměstnaných vůbec se sama sebou dotýká i životní existence maloživnostníků a maloobchodníků.

Nezaměstnaní v Československu, rozviňte okamžitě akci za svá práva a požadavky, rozviňte akci i za požadavky živnostníků, maloobchodníků a drobných zemědělců! Zákaz sjezdu nezaměstnaných musí býti signálem k organisování mohutného odporu všech dělníků, všech dělnických a socialistických organisací a lidových mas v Československu. Společným bojem je nutno donutiti reakci k ústupu, okamžitě a bez odkladu je třeba všude demonstrativně vystoupiti. Nezaměstnaní ať rozvinou demonstrační akci, ať nastoupí v místním i okresním měřítku za splnění svých požadavků, za legalitu sjezdu. Socialistické dělnické organisace, závody, maloživnostníci, malorolníci, maloobchodníci i pracující inteligence, prostě všichni musí ve svém vlastním zájmu nastoupiti společný boj s nezaměstnanými, jednak za své vlastní požadavky, jednak i za požadavky nezaměstnaných. Tedy podepříti boj nezaměstnaných za jejich požadavky usnesením závodů, usnesením organisací, místními i všeobecnými stávkami, protestními schůzemi, deputacemi pracujících žen, okresními konferencemi zástupců dělnických organisací i organisací maloživnostenských a malorolnických, společným nástupem, demonstracemi na ulicích atd. Za práci nezaměstnaným, za řádné podpory, za bezplatné příděly ze zásob životních potřeb nezaměstnaným a jejich rodinám, za demokratická a lidská práva nezaměstnaných, za legalitu sjezdu nezaměstnaných! Pryč s velkostatkářskými a kartelářskými štváči a vyděrači v Československu, pryč s vládní politikou hladu, bídy a nesvobody! Nezaměstnaným v Československu a všem příslušníkům pracujících tříd říkáme: Vezměte si příklad v boji v Horehroní za prosazení požadavků! Tam bojovali jednotně komunisté, dělníci socialističtí i křesťansko-sociální, malorolníci i maloživnostníci, a vybojovali splnění svých požadavků. Není jiné cesty k úspěšnému prosazení požadavků pracujících než právě ta, které použili pracující v Horehroní.

A nyní k účetní závěrce. Každoročně, letos stejně tak jako loni a jako r. 1934, přichází vláda s aktivním rozpočtem, státní závěrečné účty však vykazují každoročně schodek. Všecky státní rozpočty, které byly doposud předloženy, jsou vyrovnány - ovšem na papíře. Závěrečné účty však dokazují, že finanční správa operuje s úplně vymyšlenými čísly. Ministerstvo financí a vláda předkládají rozpočet vyrovnaný, ale samy tomuto vyrovnanému rozpočtu nevěří. Také rozpočet předložený na r. 1934 byl vyrovnaný, a zatím vidíme - je to vidět ze státního závěrečného účtu - konečný schodek 1.780 mil. Kč. Proč se to tak činí, proč sice rozpočty bývají v rovnováze, ale proč naproti tomu závěrečné účty vykazují vždy obrovský deficit? Proč to činí finanční správa? Když je v rozpočtu deficit, musela by přijíti k diskusi otázka úhrady tohoto rozpočtového schodku. Ovšem za dnešních okolností při nedostatku jiných možností musela by přijíti na pořad i otázka zdanění bohatých. Ale diskusi o něčem takovém vláda a ministerstvo financí nepřipustí. Mimo to pasivní závěrečný účet může si ministr financí spíše dovolit než pasivní rozpočet, poněvadž rozpočtu je veřejností věnována větší pozornost než státní účetní uzávěrce. Debata o státní účetní uzávěrce je vždy debatou o snědeném krámu. Tak je tomu i s účetní uzávěrkou za r. 1934.

Pracující veřejnost se neprávem domnívá, že minulosti náležející deficit není tak zlý jako deficit budoucí. Právě rozpočtovým schodkem se zvyšuje státní dluh, a tato skutečnost nemůže býti pracující třídě lhostejná, neboť zvyšováním schodku zvyšuje se samozřejmě náklad na úrokování, na úmor atd. Již dnes činí v rozpočtu náklad na úmor a úrokování 3 miliardy Kč. Kdo zaplatí to úrokování? Zaplatí to boháči, velkokapitalisté, karteláři? Nikoli! Tíha tohoto úmoru a těchto úroků se vrhne na bedra příslušníků pracující třídy ve formě přímých a nepřímých daní atd. Ovšem za této vlády, která chrání bohaté, kteří jsou ještě podporováni, všechna břemena se převalují na bedra pracujícího lidu, a proto se hromadí dluhy na dluhy, proto se chodí při předkládání rozpočtu do sněmovny, lidově řečeno, s hausnumery. Tento způsob předkládání rozpočtu má ovšem třídní obsah, neboť nedovoluje za této vlády ministru financí jinou politiku, než jakou provádí. Za této vlády není možno vyrovnati závěrečný účet, poněvadž vyrovnaný závěrečný účet a skutečně vyrovnaný rozpočet předpokládá, aby se dělalo to, co tato vláda nečiní a neučiní, aby se totiž tíha břemen vzala s chudých a převalila na bohaté, to znamená, aby se vzalo bohatým a dalo chudým, aby se vzalo tam, kde je, a dalo tam, kde není, čili krátce řečeno znamená to prosaditi zásadu, aby platili bohatí. (Tak jest!)

Státní závěrečné účty musejí ovšem vyvolati pozornost a pobouření pracujícího lidu v Československé republice i pro jiné skutečnosti. Rozpočty a závěrečné účty všech dosavadních vlád tohoto státu vykazují totiž tyto zhoubné vlastnosti: 1. chránily bohaté, kteří nesli minimální břemena, 2. obsahovaly vždy nová břemena ukládaná na bedra pracujícího lidu.

Rozpočtová čísla tedy vykazovala stupeň, výši těchto výhod nebo těchto břemen. Státní závěrečné účty ukazují však, že politika vlády v každém roce za spoluúčasti socialistický stran mění to ještě nad rozpočet v neprospěch pracujícího lidu a ve prospěch kapitalistů. Důkazem toho je i závěrečný účet za r. 1934.

Každý návrh komunistů k rozpočtu na r. 1934, který směřoval k větším výdajům na nezaměstnané, ke snížení daňových břemen maloživnostníkům a maloobchodníkům, prostě ke snížení daňových břemen příslušníkům pracující třídy, ke snížení spotřebních daní a proti snížení platů státních zaměstnanců, byl vždy vládou a ministrem financí odmítnut s tím, že není úhrady, ačkoliv komunisté úhradu vždy navrhovali a vždy řekli, kde je možno peníze vzíti.

Ale teď najednou je rozpočet r. 1934 překročen, aniž by bylo nějaké úhrady, o 1.174 mil. Kč, a úhrady na to žádné nebylo! Proč je rozpočet překročen? Jest snad překročen proto, že by se věnovalo více na potřeby pracujícího lidu v Československu, anebo více na potřeby nezaměstnaných, maloživnostníků malorolníků atd., nebo víc na kulturní, sociální a zdravotní úkoly? Ne, naopak! Všimněte si toho, kde se šlo ještě pod rozpočet, třebaže ani rozpočtová položka neodpovídala skutečným potřebám. Všimněte si, kde se šetřilo. U nezaměstnaných, na podporách podle gentského systému, při sociálních, kulturních a zdravotních úkolech státu, u drobných státních zaměstnanců, na vyživování mužstva v armádě, na zdravotní službě pro prosté vojíny, na vyživovacích příspěvcích pro vojíny, pro rodiny reservistů atd. Zvyšovalo se zároveň i třeba nájemné u deputátníků a dělníků ve státních podnicích, až desateronásobně, šetřilo se na vydáních ve státních nemocnicích na stravování nemocných, na ošetřování nemocných, šetřilo se na menšinovém školství snížením počtu smluvních učitelských sil, prostě jen na sociálních, kulturních a zdravotních úkolech státu vydáno bylo r. 1934 o 250 mil. Kč méně, než tomu bylo v rozpočtu. (Výkřiky.)

My říkáme: Nezaměstnaní, vzpomeňte si na bengál socialistických stran a vlády, který dělaly s investičními pracemi, s veřejnými investicemi atd.! R. 1934 bylo v rozpočtu na to 1.500 mil. Kč a bylo ještě řečeno, že prý bude ještě nad rozpočet zvýšen náklad na investice atd. Nuže, jak to dopadlo? Na práce pro nezaměstnané, pro investiční státní práce, na kterých mohly nalézti desetitisíce nezaměstnaných dělníků práci, se vydalo o 550 mil. Kč méně, než bylo v rozpočtu na r. 1934. Říkáme: Nezaměstnaní, vzpomeňte si na kampaň, ilusi, která byla vedena s půjčkou práce. Vzpomeňte si na sliby vlády, na sliby socialistických stran, jak se roztočí kola v Československu po půjčce práce, vzpomeňte si na jejich řeči, jak velkoryse se bude nyní řešiti problém nezaměstnanosti. A půjčka práce vynesla přes 2 miliardy Kč, ale podle účetní uzávěrky za r. 1934 bylo vydáno na investice z té půjčky práce 1.489 mil. Kč a nevyúčtováno zůstalo 521 mil. Kč. A zpravodaj rozpočtového výboru posl. Remeš dokonce tvrdí, že zůstalo nevyúčtováno 950 mil. Kč z této státní půjčky. My říkáme, aby si nezaměstnaní vzpomněli, že socialistickým stranám podařilo se na tuto ilusi odvésti část nezaměstnaných od cesty dělnického třídního boje, od cesty bojovných akcí za prosazení svých požadavků. Vzpomeňte si r. 1935, jak bylo před volbami řečeno: 5 miliard bude na investiční práce. Byl to zejména pan ministr Franke, který jezdil a hausíroval po všech vesnicích s tím, že budou ohromné investiční práce za 5 miliard Kč, že už prostředky na to jsou atd. Vzpomeňte si na řeči ministra financí, na vládu, která i při předkládání rozpočtu na r. 1936 přišla s tím, že zase jsou 3 miliardy Kč v rozpočtu, a ještě i nad to, takže je to několik miliard na investice, že tedy o nezaměstnané bude postaráno. Šiřitelem krásných řečí o investičních pracích byl zejména pan ministr Nečas, který sice krásně mluvil o těch investičních pracích a miliardových investicích, ovšem jen mluvil, ale k činu bylo velmi daleko. Říkáme nezaměstnaným: Dopadlo by to s těmi investičními pracemi r. 1936 daleko hůře než r. 1934, kdybyste uposlechli výzvy socialistických stran, které směřují k tomu, aby byly roztříštěny síly nezaměstnaných, aby byl nezaměstnaným znemožněn jejich jednotný boj atd., a nebudete-li, nezaměstnaní, usilovat o rozšíření svého jednotného boje a jednotného nástupu za splnění svých požadavků, nebudete-li se opírati o široké masy maloživnostníků, maloobchodníků a malorolníků. To je jediná cesta, jak je možno uskutečniti, aby investiční náklady, které jsou v rozpočtu na r. 1936, nezůstaly jen na papíře.

A někdo by mohl říci: rozpočet byl překročen pravděpodobně proto, že bylo pomoženo malorolníkům, drobným zemědělcům atd. Nikoliv! Zdálo by se to, když se tam podíváte; vidíte sice, že na mimořádné podpory postiženým živelnými pohromami bylo vydáno o 64 mil. Kč více, než bylo v rozpočtu. Ale zeptejte se těch katastrofou postižených, co z těch podpor pro živelné pohromy, z těch 64 mil. Kč, na ně, na drobné zemědělce připadlo! Není hned takové nespokojenosti, jaká skutečně je s rozdílením podpor při živelných pohromách. Víme, že z těch podpor se dostalo velkostatkářům, statkářům, ale drobní zemědělci, katastrofálně postižení, nedostali nic nebo naprosto nedostatečně a málo. O tom, jak agrární strana zneužívá podpor pro postižené živelnými pohromami, by se daly napsati celé knihy.

Někdo by mohl říci: Rozpočet byl překročen proto, že se dostalo pomoci živnostníkům. Je na desetitisíce zruinovaných maloživnostníků, a těm že se asi dostalo nějaké podpory. Podívejte se, jak to vypadá! Nic takového se nikomu z nich nedostalo. V rozpočtu bylo sice na podporu drobných živnostníků 7.7 mil. Kč, ale dostalo se jim jenom 2.3 mil. Kč. Tady to bylo sníženo o celých 5 mil. Kč! Tedy nebylo jim pomoženo. Ty, kteří se ještě trochu klepali, přivedly finanční úřady a daňový systém tak daleko, že to doklepali, nebo kartelový systém je tak zubožil, že jsou na pokraji zkázy a katastrofy.