O přemostění řek není na českém jihu naprosto postaráno. Kolik máme řádných mostů přes Vltavu od Prahy až k Čes. Budějovicům? Důležitý most v Podolí na Písecku je v tak chatrném stavu, že těžké povozy nemohou po něm přejíždět. I přes jiné řeky je potřeba mostů velice nutná, jmenovitě most u Zlaté Koruny, v Jindř. Hradci, Písku, Čes. Krumlově a jinde a jinde. Těmito stavbami našlo by se mnoho práce pro nezaměstnané, pro četné nezaměstnané, zvelebil by se kraj jihočeský a přispělo by se z nemalé části k podpoře turistického ruchu i k obraně státu.

Stejně důležitá je otázka staveb škol veřejných a menšinových; o výstavbu volají na př. školy menšinové v Kaplici a Ježdíkově. A je zde také nutno, aby bylo přistoupeno ke stavbám úředních budov, které neodpovídají nijak representaci ani zdravotním podmínkám umístění státních úřadů. Okresní úřad v Kaplici, Čes. Krumlově, Týně nad Vltavou, jsou v budovách naprosto nevhodných. Finanční úřady jsou z největší části v nájmech, naprosto nevhodně umístěny, ačkoliv chovají a mají majetky milionové. Zeměměřičský ústav v Prachaticích je v takových místnostech, které jsou naprosto nezpůsobilé.

Nedá se čekat, že poměry v jihočeském kraji se vyřeší v budoucnosti tak, aby přebyteční nezaměstnaní bez jakéhokoliv zásahu našli obživu ve svých bydlištích. Nedá se ovšem čekat, že by pouze průmysl mohl pomoci a přece je nutné, a velmi nutné, starati se, aby tomuto lidu byla aspoň dána příležitost k najití obživy. Pozemkovou reformou přešla v jihočeském kraji značná část půdy do majetku státu. Nechci kritisovat hospodářství úřednictva na státních statcích, ale nevím, je-li státu prospěšné, když každou chvíli nacházíme tolik stesků u veliké části místního obyvatelstva. Jsem toho názoru, že kdyby správa státních statků odvedla desateronásobný výtěžek do státní pokladny, že nikdy nenahradí ztracenou důvěru místního obyvatelstva ve stát svým nepořádným úřadováním. Ta spousta tichých stesků i veřejných výkřiků na jednání úřednictva státních statků v Třeboni nemůže a také neprospěje státnímu celku. Majetek státu nesmí býti prostředkem žádné strany ani osoby k upevnění nebo rozšiřování jejich posic. Úředníku státnímu se nesmí ani zdát, že by politická legitimace nebo osobní přátelství dávalo přednost při rozhodování. Také on musí se starat, aby podporován byl člověk strádající a aby tím upevněna byla víra ve spravedlnost a důvěra ve stát.

Na českém jihu našlo by se mnoho půdy, která by byla s to uživiti velikou část lidí. Parcelací státních statků, zlepšováním půdy rozsáhlých rašelinišť, okrajů rybníků a lesů, přeměnou jich na pole a luka mohlo by se učiniti mnoho rodin šťastných a mnoho rodin by se mohlo zbaviti bídy. Rozparcelování špatně obhospodařovaných zbytkových statků počet zajištěných by se zvýšil a důvěra ve stát by jistě stoupla. Na značných plochách nezužitkované půdy daly by se zřizovati pastviny, které by povznesly chov dobytka, jediného to příjmu chudého pošumavského zemědělce. Rovněž zalesňováním těchto ploch by se zvýšil výnos. Kultivací nezužitkované půdy našla by opět řada rodin výživu, ale k těmto pracím je potřebí plánu a podpory se strany státu, když chudý šumavský člověk na to sám nemá. Je velmi potřebné pracovat na regulaci řeky Lužnice, která stejně tak působí škody jako Otava nebo Vltava.

Jihočeská župa je kraj národnostně smíšený. Samozřejmě, že v těchto místech, kde se stýkají obě národnosti, jsou poměry hodně odlišné od poměrů v krajích jednojazyčných. Zájmy hospodářské, sociální ano i kulturní jsou často podřizovány zájmům národnostním a snad právě proto je potřebí všímati si těchto krajů a poměrů a hledati řešení, které by nedráždilo ani nesnižovalo té které národnosti. Jsou-li v našem pohraničí dnes patrny snahy na podkladě ideí k nám ze zahraničí importovaných, je potřebí hledat veškeré prostředky, aby zamezeno bylo umělé rozeštvávání obyvatelstva a zejména je potřebí tvrdě postupovati tam a proti těm, kdo by měli v úmyslu podkopávat půdu státní celistvosti. I na českém jihu jsou podobné případy jako na severu. I na českém jihu jsou lidé, kteří si nepřejí klidného soužití a rozvoje kraje a státu. Pan kolega, tuším, Karmasin, zde uváděl spoustu stesků. Také zavadil o některé věci z jihočeské župy. Radil bych mu, aby dříve než tyto stesky přijímá a pronáší, se přesvědčil o pravdivosti. Nechtěl bych zde uvádět řadu obrázků, které mluví pravý opak a které by nedávaly příklad ke klidnému soužití na českém jihu. Víme, že v území smíšeném vždy se najde závodění obou národností, ať již na poli hospodářském, kulturním nebo sociálním, ale toto závodění obou musí býti řízeno zákony pravdy, spravedlnosti a také poctivosti; veškeré toto jednání a závodění musí se nésti ku prospěchu všeho obyvatelstva místního a ku prospěchu státu. V prostředí smíšeném musí míti státní správa zvláště kvalifikované a také hmotně zabezpečené úřednictvo. Musíme si však bohužel stěžovati, že v těchto krajích vybavení státních úřadů naprosto neodpovídá. Nepočítá se s tím, že ve smíšených územích musí se úřadovati oboujazyčně, a to znamená více práce a také více odpovědnosti. Proto není divu, že při každé příležitosti úřednictvo ze smíšeného území utíká. Důvodem toho není jen to, že je tam více práce, ale jsou to i podmínky bytové, drahotní, školské a konečně i poměry společenské. V pohraničních místech musí se stát postarat o řádné byty pro své zaměstnance a zcela po zásluze patřilo by jim i určité nadlehčení ve službě. Hmotné zajištění státních zaměstnanců a uznání jejich práce ve smíšeném území jest jen spravedlivým požadavkem, a to zvláště dnes, kdy v těchto místech třeba zvláštní ostražitosti a svědomitosti k boji proti snahám k nám dováženým. Víme, že nejlepším prostředkem proti rozvratným živlům v těchto místech je zlepšení životní úrovně obyvatelstva a hospodářská spokojenost. Právě totéž potřebuje český jih. Jihočeský člověk nesmí se cítit tak opomíjen, jako se cítil dříve. Jižní Čechy nesmějí býti neznámou pevninou jako dříve. Jihočeský kraj dal českému národu lidi, kteří svými myšlenkami živili národ celá staletí. Tyto myšlenky přispěly nemalou měrou k osamostatnění našeho státu. A živil-li český jih svůj národ duševně, je náš stát povinen přispět mu aspoň tam, kde jde o uživení obyvatelstva českého jihu po stránce hmotné. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Markovič (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. E. Köhler. Udeľujem mu slovo.

Posl. E. Köhler [německy]: Slavná sněmovno! Dámy a pánové!

Vyjmeme-li na konci rozpočtové debaty obzvláště ještě kapitolu zemědělství a zaujmeme-li k ní stanovisko, je to proto, že víme, že jest rozhodně nutné zaujmouti právě v tomto oboru úplně vážné stanovisko, abychom vytvořili stav, který nemá vynikající význam jen pro zemědělství, nýbrž také pro stát. Ačkoliv se opětovně tvrdí, že náš stát je státem agrárním, musí se konstatovati, že zemědělství jest v nanejvýš tísnivých poměrech, takže se pokoušíme poskytnouti mu nějakou pomoc různými nouzovými opatřeními, nouzovými nařízeními, také v rámci zmocňovacího zákona. Připadá mi to tak, jako v rodině, kde není dítě úplně zdravé, a pokoušíme se zachovati jeho zdraví různými obaly. Čím více se léčí stav, jako zvláště zemědělství, nařízeními, tím více jest zúžen a ve svém volném vývoji ztěžován, tím nebezpečnější je pro stát, když právě jeho hlavní zdroj příjmů doufá se zachovati jen v rámci nařízení.

Dostali jsme k ochraně zemědělství tak zvanou exekuční ochranu, která naprosto nestačí, aby nám dala možnost kráčeti ve vývoji vpřed. Také nucené moratorium je stav, který představuje sice okamžitou pomoc, který však v žádném případě nemůže znamenati takový krok, že by se zemědělství mohlo s jeho pomocí osvoboditi ze svých pout. Moratoriem se dostáváme také do stavu úvěrové nehodnosti, úvěrové bezmocnosti, který nás právě v poslední době nutí, abychom přikročili ke krátkodobým úvěrům, které zatěžují zemědělství nejcitlivějším způsobem, až k úrokové míře 9%. Právě na výši úroků jsme jako sedláci, bez rozdílu ke které národnosti náležíme, nejcitlivěji postiženi.

Mluví-li se nyní velmi mnoho o tom, že zemědělství má uzdraviti oddlužovací akce, nemůžeme právě nynější, v ministerstvu zemědělství vypracovaný způsob oddlužení v této formě schváliti. Každé oddlužení má přece dáti zemědělství možnost, aby se pro všechny případy osvobodilo z pout, která je nyní svírají. Omezím-li však nyní oddlužení splátkovými lhůtami 7 neb 8 let, mimo to předepíši úrokovou míru, která by byla přes snížení úroků stále ještě nesnesitelná, a nedám-li zemědělství možnost opatřiti si odbytem jistý příjem, neznamená tato forma oddlužení nikterak postačující způsob pomoci zemědělství. Zemědělství pomohu jen tehdy, když dám na základě delší lhůty možnost splatiti dluhy, a tuto možnost vidíme my ze sudetskoněmecké strany v rámci doby aspoň 30 let. Zemědělství, které nebylo v 7 letech zadluženo, nemůže býti také v této krátké době opět oddluženo. Tím spíše, když se směřuje k tomu, aby se dosáhlo zlepšení zavedením t. zv. plánovitého hospodářství, o kterém máme rovněž krajní pochybnosti.

Pomysleme jen na to, čeho se dosáhlo plánovitým hospodářstvím v Rusku, právě ve státě, který byl zde ve sněmovně několikrát uváděn jako stát, jenž prý přináší nejlepší hospodářská opatření, protože zavedl plánovité hospodářství. Četli-li jsme předevčírem v časopise "Rote Fahne", že má nyní opět v Rusku každý sedlák krávu, jest to hodně podivné. My zde si nemůžeme vůbec představiti hospodářství bez dobytka. Jak hrozné musily býti v Rusku následky plánovitého hospodářství, jestliže se nyní uvádí jako zvláštní vymoženost, že má opět každý sedlák krávu. Při tom přece víme, jak jsou takovéto zprávy zabarveny, a jestliže je tu řeč o jedné krávě, může se míti za to, že to bude sotva půl. Právě donucení, které bylo uloženo zemědělství, aby pracovalo v rámci pevného plánu, a nikoliv naposled vyvlastnění zemědělské půdy, způsobilo tato otřásající hospodářská čísla. Právě v Rusku, tak píše legační rada anglického vyslanectví, zašlo jistě 10% selského obyvatelstva hladem. Ve vysloveně agrárním státě musí tedy sedlák vyhladověti zavedením donucovacích opatření, jak je předvídá tak zvané plánovité hospodářství. Mluví-li se u nás o plánovitém hospodářství, nesmíme si tím nikterak ztotožňovati určení přesného plánu pro osevné poměry našeho zemědělství, nýbrž musíme vypracovati plán, jak by mohly býti naše výrobky na trhu výhodně prodány, tedy ve formě záměrného hospodářství provésti úpravu tržního hospodářství. Plánovité hospodářství a záměrné hospodářství je něco úplně rozdílného. Co se chce dělati na jedné straně ve formě byrokratických zařízení, zákonů a nařízení, musí se hleděti na druhé straně uvésti v soulad s potřebami obyvatelstva ve formě řízené, spořádané produkce.

Dostali jsme u nás jako domnělé pojištění zemědělství v obilním monopolu ustanovení nejvyšších cen obilí. Nemohou přece nikterak krýti naše výrobní náklady v zemědělství. Dokud je zemědělství nuceno žíti z podstaty, dotud je samozřejmé, že na zbavení dluhů v zemědělství není vůbec pomyšlení. Musejí býti stanoveny pevné ceny obilí, které odpovídají tomu, co sedlák na síle a penězích investuje do svého hospodářství. Teprve potom se může s určitostí mluviti, že takováto pomocná opatření, jako jest obilní monopol, mají pro zemědělství jistou cenu. Bohužel se zapomnělo při zavedení obilního monopolu dáti také konsumentovi do ruky prostředky, aby mohl zaplatiti státně zaručené pevné ceny, aby si opatřil nutné prostředky, kterých potřebuje pro výživu a vydržování své rodiny. Příčinou stoupání zásob jest u nás většinou tento nedostatek a také to, že jsme podle nynějších přátelských svazků s jihoevropskými státy nuceni umístiti u nás jejich přebytečné obilní zásoby, z Jugoslavie ročně 10.000 vagonů pšenice, z Rumunska 5.000 vagonů kukuřice; to zatěžuje citelně naše hospodářství. Bude nutno neroztahovati přátelství tak dalece, aby se tím rdousilo vlastní hospodářství, nýbrž v zájmu zachování vlastního hospodářství uzavříti spojenectví s jinými státy, která zachovají ve vzájemné výměně výroby pevný základ pro stav a stát.

Zažili jsme v poslední době - příznačné pro pomoc zemědělství, která se dělá v Praze u zeleného stolu - že se předvídá omezení osevné plochy pšenice o 8%. Kdyby bylo národnostně úplně rovně provedeno, u německého sedláka jako u sedláka českého a slovenského, dali bychom si namluviti, že jest to nutné v zájmu státu. Mohli jsme bohužel zjistiti, že právě v slovenské oblasti se stalo zvětšení osevné plochy pšenice v posle dní době příliš velkým. Kontingentní opatření pro řepu a chmel neobsahují také v žádném případě zlepšení trhových poměrů našeho zemědělství, nýbrž citelné omezení zemědělské výroby. Nebyla nám bohužel při tomto omezení osevné plochy jak u řepy, tak i u chmele a pšenice dosud ukázána žádná schůdná cesta, jak bychom mohli osíti tyto zbylé plochy jinými plodinami. Nemáme možnosti, síti na těchto plochách jiné plodiny, které bychom mohli rovněž u nás odbýti. Musí se dáti při omezování osevních ploch zároveň také státu možnost, změnou výrobního plánu, tedy záměrným hospodářstvím, dáti sedlákovi možnost udržeti své hospodářství. Považujeme však za rozhodnou potřebu spojiti s ochranou zemědělství především odpovídající ochranu půdy. Dokud nepojistíme a nezajistíme sedlákovi jeho půdu jako základnu výživy, jako základnu udržení rodiny, dotud budou opatření pro zemědělství vždy jen pomíjející a snad zpomalující povahy. Návrh zákona o oddlužení ministerstvem zemědělství, které předvídá převedení našeho polního majetku na pozemkovou banku, která má býti zřízena, a ponechává sedláka jako pachtýře, není nikterak základem k zajištění výroby a k povzbuzení příslušného majitele, aby v zájmu zemědělství a svého majetku plně uplatnil svou práci. Musí se nevyhnutelně žádati především, aby byl sedlákovi ponechán jeho majetek v každé formě, aby ochrana půdy pro sedláka byla stoprocentní a rozhodně jista. Bylo by právě v tomto případě nutno poukázati opět na Rusko, jak odnětí půdy sedlákovi způsobilo tak mizivou číslici výroby při pěstování obilí.

Mluvíme u nás opět o nutnosti dělati zajištěnou cenovou politiku. Naše ceny, které nejsou přizpůsobeny našim výrobním nákladům, které však také nejsou v žádném poměru ke všem těm kruhům, jež musejí kupovati naši výrobu a naše výrobky, musejí býti zajištěny ve formě, která skýtá všechny možnosti, abychom našli také na základě těchto cen patřičnou výživu. Děláme-li zdravou zemědělskou politiku a připojíme-li k ní zdravou politiku cenovou, můžeme býti ujištěni, že se dělá na těchto dvou cestách rozhodně zdravá státní politika. Čím více se směřuje k tomu, aby se zajistilo zemědělství, tím více se směřuje právě u nás k tomu, aby se napjaly všechny síly, aby se rozhodně podporovalo uzdravení našeho státu. Dokud se věří, že se vyjde s tím, že se zemědělství pomáhá samými pomocnými opatřeními, exekuční ochranou, moratoriem atd., dotud jest úplně nepostačující, hraditi takto ze zemědělství státní požadavky ve formě daní, jak se to nyní děje. Právě v zemědělských okresích jsou stížnosti na velké zatížení, že jsou daně příliš velké a tísnivé. Naše poměrně nízké ceny nejsou ještě dávno uvedeny v soulad se sazbami, které se od nás žádají ve formě daní jako povinnost ke státu a které ještě nikterak nebyly srovnány s tím, zda náš skutečný výdělek je postačující, aby v této formě byl vzat k úhradě státních nákladů. Nalézáme také pramalou ochotu u různých úřadů právě v požadavcích zemědělství. Nenalézáme zhusta u našich berních úřadů porozumění, které jest nutné, abychom mohli venku přiměřeně zastupovati ochranu zemědělství.

V poslední době se jako nové opatření pro zemědělství uvádí zřízení nucených družstev a nucených organisací. Jsme přesvědčeni, že právě naše družstevnictví v zemědělství je na mimořádně vysokém stupni, že se dostavila docela řídká péče o zemědělství, která je úplně postačující, aby odpovídala všem požadavkům zemědělství. Jest to proto přízrak, který se nám maluje a není nutné spatřovati ve formě nucené organisace pomoc pro zemědělství. Snažíme-li se vybudovati ve službě zemědělství nynější organisace, stačí, kdybychom plně dosadili naše nynější organisace, abychom zde patřičně přivedli k platnosti jejich vliv. A právě v obilním monopolu nalézáme, že právě našim družstvům není určeno místo, které jim přísluší. Bylo by proto nutno nasaditi a uskutečniti vliv družstev obzvláštní tam, kde můžeme zakročiti pro své požadavky.

Doufáme, že záměrná spolupráce, která se vyvíjí s naší strany pro důležité požadavky našeho sudetskoněmeckého lidu a pro odstranění největších tvrdostí, které nám povstaly těmito nešťastnými poměry, do kterých jsme se v posledních letech dostali, přispěje k tomu, aby se konečně v jedné formě dospělo ke zmírnění, ze kterého mají všechny stavy našeho lidu patřičný zisk. Bude nevyhnutelně nutno, aby nejvážnější a cílevědomé nasazení právě jednotlivých národů jen v zájmu a službě jejich zachování a ve službě státu skýtalo možnost, která odůvodňuje zajištění rozhodného zachování životního standartu jednotlivých národů a tak přispívá k tomu, aby se vytvořily lepší časy a lepší poměry. (Potlesk sudetskoněmeckých poslanců.)

Místopředseda dr. Markovič (zvoní): Ďaľším rečníkom je pán posl. Benda. Udeľujem mu slovo.

Posl. Benda: Slávna snemovňa! U príležitosti pojednávania rozpočtu pre budúci rok pokladám za nutné poukázať na niektoré veci, o ktorých rozpočet sice pojednáva, ale ktoré sa neuplatňujú a neprevádzajú dľa potreby a dľa nutnosti. Máme zákon o vodohospodárskom fonde, rešp. o vodných dopravných cestách. Medzi tieto okrem iného patria rieky Morava, Váh a Tisa a práve v tomto ohľade neprevádza sa všetko v takej rychlosti rešp. v takom smere, aby to zodpovedalo potrebám štátu, rešp. jednotlivých jeho území. Chcem pri tejto príležitosti poukázať na pomalý beh prác pri úprave rieky Váhu. Ja nechcem videt veci tak ružove a viem, že je nemožné pomýšľať na úpravu splavnenia rieky Váhu od Žiliny tak, ako toto vodohospodársky zákon hovorí, ale predsa držím za nutné poukázať na to, že v týchto veciach musí sa prevádzať viac, ako tomu bolo doteraz.

Vidíme, že Váh robí veľké národohospodárske škody a niekedy i škody finančné. Tým, že ku pr. nebol upravený tok medzi Velkou Bytčou a Povážskou Bystricou, dostali sme sa k tomu, že nový most, ktorý ponese meno nášho veľkého národného a štátneho hrdinu Milana Rastislava Štefánika, musel byť v posledných dňoch stavby svojej predĺžený ešte o 1 oblúk, a síce len preto, poneváč voda v poslednom mesiaci našla si nové koryto, a tým to, čo sme mali vydať na úpravu brehu Váhu, muselo byť vydané na to, aby sa rozšírila hlava mostu na strane orlovskej, lebo rešpektive na tú pätinu časti stavby mostu museli sme vydať nové miliony.

Nebola to chyba technická, to musím priznať, technikovia za to nemôžu, ale bola to viac chyba ministerstva financií, ktoré nepoznajúc pomery, nevenovalo dostatočnú pozornosť úprave toku Váhu, a týmto dostali sme sa k nepotrebným výdavkom. Mimo toho na mnohých úsekoch rieka Váh pritieka až k železnici a v niektorých úsekoch je tiež hlavná trať Bratislava-Žilina ohrožovaná. V tejto veci nesmie byť ministerstvo financií take úzkoprsé. To, čo je potrebné, musí byť dané.

Podľa zákona má na úpravu riek rešp. na úpravu rieky Váhu byť poskytované každoročne 10 milionov Kč. Priznám sa, že sme az doteraz venovali zo štátnej pokladnice väčšie čiastky na výstavbu hydrocentrály pri Púchove, ktorá tiež súvisí hodne s úpravou rieky Váhu. Ale poneváč toto veľké dielo, ktoré bude mať pre hospodárstvo Slovenska veľký význam, je takmer skončené, bude treba, aby sa úprave brehu Váhu venovala väčšia pozornosť už i najmä preto, poneváč sa hovorí veľmi mnoho o stavbe nových mostov, a to mostu u Ilavy, Trenč. Teplej atď. To všetko je spojené vlastne s úpravou regulácie, poneváč kým nie je Váh regulovaný, nemôžu byť stavane tiež mosty, poneváč by to bolo vyhadzovanie štátnych peňazí na veci, ktoré by v tomto štadiu boly nepotrebné. Pomimo toho nehovorme, že Váh môže byť splavnený od Serede až po jeho vústenie u Komárna, dokiaľ sa tam s prácami nezapočalo, rešp. dokiaľ aj odborníci nepovedeli mienku, že sa to môže stať za tých a tých pomerov a obetí. Možná, že behom času bude možné hovoriť o splavnosti celého Váhu, ale zatiaľ povedzme ľudu pravdu, čo je možné previesť, a prevádzajme, čo je životaschopné a potrebné.

Veľmi rád tiež kvitujem snahu štátnej správy a ministerstva ver. prác, že úsek Dunaja medzi Bratislavou a Komárnom u Bősu sa bagruje. Tam je Dunaj veľmi široký, a následkom toho nemá voda takú nosnosť, a tiež lodi, ktoré prichádzajú smerom od Komárna k Bratislave, nemôžu brať toľko prívesných lodí, ako máme ku príkladu medzi Budapešťou a Komárnom, a týmto sa tiež doprava veľmi zdražuje. Na druhej strane lodi, ktoré chodia z Bratislavy smerom na Komárno, nemôžu tiež následkom širokosti Dunaja vliecť taký náklad, ktorý by bol rentabilný, aby tiež obchod a plavba na Dunaji mohla sa rozšíriť a prinášať kýžený a žiadaný úžitok. Som povďačný tomu, že ministerstvo obchodu venovalo Dunajskej paroplavebnej spoločnosti väčšiu pozornosť, že tam previedlo isté zmeny a prinieslo trochu poriadku, takže dunajská plavba dostane sa snáď do iných smerníc a bude výnosným podnikom pre československý štát, a bude tým, čím ho československý štát mať potrebuje.

Na druhej strane chcel by som prehovoriť o stavbe rôznych magistrál. Stavá sa ich veľmi mnoho, ale musím priznať, že sa to nerobí zámerne, že tie stavby, pokiaľ sa prevádzajú a pokiaľ sú na ne groše, neprevádzajú sa rozdelene. Priznám oprávnenosť sťažnosti zástupcov Podkarpatskej Rusi - a mne sa zdá, že to bol tiež jeden kolega z východného Slovenska - keď poukazovali na to, že cesty sa tam nestavajú v žiadanom pomere a rozmeroch. Prosím, to musí vziať ministerstvo ver. prác do ohľadu a musí stavby jednotlivých magistrál a spojovacích ciest rozdeliť tak, aby sa pracovalo v rôznych úsekoch.

Pri tejto príležitosti treba tiež pripomenúť, že nie je možné, aby tieto práce, ktoré sú istým vzkriesením pre naše národohospodárstvo, rešp. dobrou nádejou a pomocou pre nezamestnaných robotníkov, boly odmeňované tak mizernými mzdami, ako sa to na niektorých miestach stáva.

Ja by som z tej peknej kytice chvalospevov na notársky stav, ktoré tuná boly prednesené pánom poslancom agrárnej strany Lichnerom, jeden uvädlý lístok chcel odtrhnúť. Stal sa prípad, že keď bol pán notár opýtaný na mzdu v mieste obvyklú, potvrdil mzdu 1.60 Kč na hodinu. Myslím, že štátna správa ani verejnosť si nepraje, aby verejné práce boly prevádzané za takýchto pomerov, aby pri verejných a štátnych prácach bolo robotníctvo odmeňované takýmito mizernými a smiešnymi mzdami. Ja sa priznám, že vtedy, keď sa prevádza núdzová práca, snáď v záujme obcí, ktoré nemajú finančných prostriedkov, sa tam na všetkom šetrí, ale to sa nesmie uplatňovať pri prácach, ktoré sú štátne, a nesmie sa to uplatňovať pri takých prácach, ktoré sa prevádzajú po rôznych kopcoch, po rôznych horách a kopaniciach, kde zamestnaní robotníci nemajú riadne ubytovanie a stravovanie.

Tieto magistrály, čo je správné, majú sa vyhýbať prechodom cez železníce, aby sa nemusely budovať nadjezdy, prípadne podjezdy. Je to hospodárnosť, a na druhej strane tieto silnice bývajú tiež rychlými spojovacími prostriedkami. Ale je tiež treba, aby i toto bolo robené plánovite, aby i toto bolo prevádzané tak, aby to bolo účelné.

Pri tejto príležitosti treba ešte poukázať, že na Slovensku nie je vyriešená otázka penzionovania cestárov, ktorí boli krajinskými, rešp. župnými cestármi. Stojím na stanovisku, hoci nepatrím do tej mladej generácie, aby mladí ľudia prichádzali do popredia. Ale ako môžete prijmúť mladších cestárov, keď starí ešte nemajú upravené penzie a do penzie poslaní byť nemôžu?

Pravda, táto vec sa dlho prejednáva medzi ministerstvom vnútra a ministerstvom financií, ale je doteraz ešte otázkou otvorenou, a máme-li umožniť zamestnanie niekoľkým sto cestárom, musí byť tiež upravená otázka penzionovania cestárov, ktorí boli predtým cestármi krajinskými, rešp. župnými. Tejto otázky v historických zemiach nemáte, a keďže o nej hovorím, je to len preto, aby sme skutočne umožnili mladším ľuďom a pracovníkom ich zamestnanie.

Je tiež treba, aby otázka malej silničnej novely bola už prevedená. My na Slovensku nemáme žiadnych okresných ciest, a následkom toho všetky tieto ťarchy pripadajú buďto na krajinu, alebo na jednotlivé obce. A to viete, ten nemá groša ani onen a následkom toho zostáva táto otázka otvorená. Je treba, aby bolo vypovedané, ktoré cesty patria okresu, ktoré zemi a ktoré štátu. Chceme-li prikročiť k účelnosti a tiež, hovorme, k istej plánovitosti, i táto otázka musí byť rozriešená, poneváč inakšie zabijeme životaschopnosť a platbyschopnosť slovenskej zeme a na druhej strane neumožníme, aby sa okresy vžily do svojich povinností.

Ku koncu považujem za nutné zdôrazniť, aby čo skoro bol vydaný nový zadávací poriadok, poneváč v tomto ohľade panuje u nás veľká anarchia a medzi podnikateľmi a robotníkmi panujú nesrovnalosti, ktoré neprospievajú nášmu usmerneniu ani plánovitému hospodáreniu.

Kedže čsl. strana soc. demokratická hlasuje za tento rozpočet, dáva možnosť štátu, aby vykonal voči jeho obyvateľstvu svoju povinnosť. I keď snáď v politickom živote vane istý vietor, i napriek tomu stojí soc. demokracia na stanovisku, dať tomuto štátu k zabezpečeniu jeho existencie všetko, čoho potrebuje. (Potlesk.)