Úterý 10. prosince 1935

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. inž. Karmasin (pokračuje): Pan posl. A. Nitsch poukázal v rozpočtovém výboru na případ zrušené střední školy v Levoči. Pan ministr dr. Krčmář prohlásil, že bylo zjištěno, že v Levoči skutečně panoval mezi učitelským sborem a mezi žactvem nacionálně socialistický duch. Jsem nucen, zmíniti se o tomto případě blíže. V Levoči, v bývalém hlavním městě župy, byly kdysi dvě, ovšem maďarské střední školy. Po převratě byla jedna střední škola přeměněna ve slovenskou, na druhé bylo zavedeno německé vyučování. Již tehdy počaly útoky proti německému školství, hlavně se strany Hlinkovy strany, později ustaly. Teprve v roce 1933 započal pod vedením generálního štábu Slovenské Ligy hlavní útok na německý ústav. Bylo to pět pánů, kteří se tohoto útoku účastnili. V prvé řadě slovenský školník ústavu, který měl vedení celého podniku a stále prohlašoval, že jest jeho úkolem německou školu tam zmařiti. To se mu také. jak se ukazuje, podařilo. (Posl. Polívka: Menovať ho!) Je to školník. (Posl. Polívka: Ako se menuje?) Je tam jen jeden školník, můžete se na to zeptat. (Posl. Polívka: Ja to poznám, koľko je tam Nemcov v tej Levoči!) To je lhostejné, školáci nepřicházejí jen z obce, nýbrž z celé oblasti.

Jiní, kterým jest v prvé řadě připsati zničení školy, byli maďarsko-židovský profesor Beďo, muž, jehož duševní stav musel dáti školní referát prozkoumati, a ve městě známý morfinista, který zemřel na následky morfiové injekce. Tito dva pánové se spojili se školníkem a ještě dvěma důstojníky, z nichž jeden byl ze služby suspendován a o druhém se také nemluví příliš krásné věci, aby zničili německé učiliště. Byly psány anonymní dopisy ředitelství. Ředitelství případ vyšetřilo a bylo zjištěno, že obvinění jsou bezpodstatné pomluvy, až 19. září 1935 byly provedeny za asistence 60 četníků u 7 dospělých a 4 žáků domovní prohlídky, při kterých se hledal také nacionálně-socialistický propagační materiál a zbraně. Přirozeně dopadlo celé vyšetřování negativně. Téhož dne přišla také komise ze zemského úřadu v Bratislavě, v čele zemský školní inspektor Malota jako předseda, aktivní kapitán jako vojenský znalec, major četnictva, dále disciplinární soudce školního referátu a zavedli velké vyšetřování, které trvalo 4 dny a při kterém byli žáci a žákyně vyslýcháni o svých učitelích. Úplně nemožný stav! Především byli vyslechnuti židovští žáci, potom ti, kteří během školní doby přešli z německého do slovenského ústavu. Že příznivě nevypovídali, jest jasné. Avšak nemohl být podán ani jediný důkaz a celé vyšetřování proběhlo marně. Teprve později bylo 20 žáků vyloučeno ze školy. Nemohou ani dnes ještě navštěvovati normální vyučování. Z těchto úplně lichých důvodů byla sestavena žaloba proti tomuto německému ústavu, kterou dokonce zastupoval pan ministr Krčmář. To byly důvody, aby bylo německé učiliště rozpuštěno.

Toto množství materiálu však ukazuje, že nejde o jednotlivé případy, nikoliv o přehmaty podřízených orgánů, které tu a tam nastaly, nýbrž o ducha ve školní správě, který se obrací proti Němcům a který chce německé školství těžce poškoditi, ne-li úplně zničiti. Čteme-li, že Národní jednota a ostatní obranné spolky stále troubí k útoku, jest postup vždy takový, že se nejdříve poukazuje v novinách na tu neb onu německou školu, že se potom poukáže při nejbližším zasedání Jednoty na tuto školu, že potom pánové v parlamentě, kteří náležejí k Jednotě, intervenují a stále intervenují a že potom jest konečně škola zavřena. Tak čteme ve zprávě o schůzi Národní jednoty z 19. listopadu, která jest obsažena v "Severočeském deníku", že se jednání tohoto počešťujícího spolku zúčastnil ministerský rada z ministerstva školství a národní osvěty, Dr. Klimeš, který na požadavky senátora Hrubého, že inspektory německého školství musejí býti Češi, odpověděl, že se pan ministr školství a národní osvěty omlouvá, že však ministerstvo těsně spolupracuje s Jednotou a že si přeje další práce. Za těchto okolností nemůžeme doufati, že skutečně zavítá mír a rovnost do německého školství.

Víme však dále, že i skromný zbytek samosprávy, který ještě v oboru školství máme, jednak německé odbory a jednak německé okresní školní výbory, jsou již ohroženy. Proti německým školním radám se postupuje v zájmu státní obrany, čteme dále, že se žádá se strany, úřadům blízce stojící, aby byl úřední styk mezi německými školami český atd. Vidíme dále, že v jednotlivých případech, jako v případě břežáneckém, se již přistupuje k tomu, aby byly sloučeny oba místní školní výbory, německý a český, v jeden smíšený. Z těchto všech skutečností vidíte, že skutečně nejde o žádnou rovnoprávnost. (Výkřiky.)

Musíme vsak přece žádati, aby se i v oboru školství dostalo Němcům práv, která jim byla ústavou zaručena. Nejde to dále, abychom byli právě v tomto oboru stále zbavováni práv a těmi, kteří trpí škodu. Chci skončiti slovy, která na nás zvolala kol. Zeminová: "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá!" (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr. Neumann. Dávám mu slovo. (Potlesk na galerii. - Předseda zvoní.)

Prosím, aby na galerii byl zachován klid. (Posl. Uhlíř: Není vás dosti, ještě potřebujete galerii? - Hluk na galerii. - Předseda zvoní.)

Prosím znovu, aby byl zachován naprostý klid na galerii.

Posl. dr. Neuman: Slavná sněmovno! Chtěje zůstati věren tradici tohoto domu, dovolím si jenom několika slovy reagovati na projev kol. Karmasina. Odbornou odpověď přenechám odborníku z našeho klubu. Pan kol. Karmasin ve své řeči o útisku německého školství uváděl mimo jiné město, kterého uváděti neměl, vzpomněl Prachatic. Slavná sněmovno, v této době mluvit o Prachaticích a o útisku školství německého v Prachaticích, myslím, že je více než smělostí. (Výborně!) Jestliže, slavná sněmovno, za Rakouska ze všech končin, ze všech německých zemí byli přiváženi studenti (Posl. Bergmanann: Až z Afriky, z Egypta!), dokonce z Afriky, z Egypta, aby bylo udrženo státní reálné gymnasium německé... (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Neuman (pokračuje):...v Prachaticích, bylo jenom aktem spravedlnosti, jestliže Československá republika vrátila státní gymnasium v Prachaticích československému národu. (Potlesk.) Ale mohl bych jíti ještě dále, byla to česká správa Prachatic, representovaná vládním komisařem Prachatic, která z nedostatečných, mám právo říci, z mizerných místností přenesla německé školství do representačního domu, začež všechny německé strany vřele vládnímu komisaři děkovaly. Doufám, že jediné slovo není nepravdivé, a pana kol. Jobsta ze sudetskoněmecké strany prosím, aby mi potvrdil, že ani jediné slovo, které jsem pronesl, nebylo lží. (Posl. Zeminová: Ten to jistě potvrdí!)

Ujímaje se po prvé slova v tomto domě k obsáhlejšímu projevu považuji za svoji povinnost věnovati několik úvodních vět skutečnosti, které si širší veřejnost málo povšimla.

Chci totiž upozorniti, že při posledních volbách květnových bylo do tohoto sboru zvoleno 43 poslanců, narozených již ve 20. století, t. j. více než 14% celkového počtu členů této sněmovny. Poměrně značný počet, uvážíme-li, že v úvahu přišlo toliko 6 prvých ročníků a ještě ne úplných. Maně vystupuje nám otázka, jaký bude poměr nás, předních stráží generace tohoto 20. století, k vám, generacím, zrozeným v minulém století. Máme právo říci, a myslím, že jménem všech 43 mladých poslanců, že nikdy generaci zrozené v minulém století nezapomeneme, že je generací, která naplnila staletá proroctví a národu dala svobodu. Je to generace, která přinesla těžké, přetěžké oběti ve službách národním a sociálním ideálům, oběti na životech, oběti na svobodě, oběti na hospodářských statcích. Ale byli jste generací šťastnou, neboť měli jste ve svých zápasech v čele řadu vůdců, které dala národu prozřetelnost v pravý čas. A vyrůstá-li v nejkritičtějších chvílích z této řady vůdců muž příkladných mravních kvalit, muž nesmírného vzdělání, muž, který z lůna nejprostšího lidu moravského Slovácka vyrůstá ve světového státníka a který při tom příkrém vzestupu na žebříku slávy a moci zůstal služebníkem lidu, z jehož řad vyšel, myslím, že můžeme říci, že jste generací dvojnásob šťastnou. Neboť splnili jste svůj historický úkol dosažením a upevněním státní samostatnosti a žili jste a žijete v době a pod přímým vedením jednoho z největších duchů současného světa, velkého presidenta T. G. Masaryka. (Potlesk.) Tato dvě historická fakta můžeme vám my, příslušníci generace tohoto století, opravdu záviděti. Přešli jste ze století minulého do nového a značná část z vás je dnes na vrcholu svých sil.

Jaké mohou býti naše povinnosti a jaká naše práva? Údělem generací mladších bývá zpravidla zápasiti s generacemi staršími o uplatnění nových principů a metod ve veřejném i soukromém životě. Máme se tedy s vámi jen bíti, máme vám dokazovati, že jste staří a neschopní vyrovnati se s požadavkem doby, která zrychluje pracovní tempo a která se naléhavě dožaduje, jak jsme toho byli v poslední době svědky, pravého vybičování sil veřejných pracovníků, máme vás bezhlavě vytlačovati, snižovati a zesměšňovati? Nikoliv! Naši povinností je osvojiti si vaše mnohaleté zkušenosti, učiti se od vás především houževnatosti, píli a skromnosti, s nimiž vaše generace dosáhla svých jedinečných úspěchů. V tomto učení musíme býti pevní a důslední, máme-li býti hodni vás a vašeho nesmrtelného díla.

Naším právem a povinností však je dbáti, aby každá veřejná funkce byla svědomitě vykonávána, ať příslušníkem té či oné generace, a všemi prostředky po ruce jsoucími postaviti se proti držení veřejných funkcí lidmi ať z jakéhokoliv důvodu neschopnými. To není generační privilegium, to je povinností naší k našemu národu a státu, jehož věcnou neodvislost, demokratické základy a sociální spravedlnost stavíme nade vše.

Ruku v ruce s vámi půjdeme do dob dobrých i zlých, snažíce se postupně nahrazovati umdlené a umdlévající, neboť na přední stráži veřejného života musí býti stále síly svěží, všestranně ovšem připravené k nejtěžším úkolům, které musí řešiti stát prožívající teprve druhé desetiletí od svého zrození. (Výborně! - Potlesk.)

Slavná sněmovno! Pan předseda vlády ohlásil ve svém velkém projevu řadu reforem. Myslím, že by bylo vhodné, kdyby reformní úsilí bylo věnováno i našemu parlamentu. Budiž mi dovoleno povědět, co je třeba učiniti, aby mohla splniti své poslání tato pro stát a jeho vnitřní sílu tak důležitá instituce. Při zkoumání dnešního stavu našeho parlamentarismu dlužno uvážiti, že žijeme v době přechodu, kdy celý svět je ideově v kvasu, a tu je pochopitelné, že podléhá rychlým změnám i organisace veřejného života a v důsledku toho i organisace života celých států.

Téměř nepozorovaně prožívá spolu s cizími demokraciemi svůj zvláštní vývoj i československý parlament. Následkem důsledného rozvrstvení čsl. veřejného života v systém politických stran dochází totiž k tomu, že hlavní těžiště zákonodárné činnosti bylo posunuto ze sněmovního plena do sněmovních výborů, při čemž čím dále tím významnější roli v zákonodárné činnosti hraje sněmovní výkonný výbor koalovaných stran, kterým je vláda. Jde nyní o to, jak nejen v ohledu formálním, nýbrž i meritorním zajistiti parlamentu jeho práva, aby zůstal i pro budoucnost tím, čím má v demokracii býti. Půjde především o to, jak ulehčiti členům Národního shromáždění intervenční činnost, která nabývá čím dále tím většího rozsahu a u mnohých stává se výhradnou činností veřejnou, jež brání každé jiné práci. (Tak jest!) Této věci musí býti věnována mimořádná pozornost a myslím, že by mohla pomoci vláda, kdyby nařídila, aby všechna ministerstva zřídila v parlamentě speciální intervenční oddělení, která by přijímala k vyřízení intervence poslanců a dbala o jich včasné vyřízení. Pak by byl snad vhodný striktní zákaz zákroků členů Národního shromáždění v jednotlivých ministerstvech. Parlamentní kluby mohly by velmi dobře pomoci této snaze tím, kdyby určily několik členů, kteří by měli za povinnost vyřizovati osobně intervence všeho druhu.

Také význam sněmovního plena měl by býti zvýšen zavedením prvého čtení a rozpravy před přidělením věci sněmovním výborům. Při té příležitosti děkuji sněmovnímu presidiu za všechnu činnost nesoucí se k tomu, aby jednání sněmovního plena nebylo pouhou formalitou, neboť tato činnost je významnou prací pro upevnění důsledně demokratického rázu našeho státu.

Nejdůležitější však věcí pro zdárný vývoj parlamentarismu u nás je odpověď na otázku, jak posíliti zákonodárnou iniciativu členů Národního shromáždění a jak odstranit vše, co jí stojí v cestě. Zmínil jsem se již o nutnosti úpravy intervenční činnosti, která je samozřejmým předpokladem jakékoliv iniciativní činnosti členů zákonodárných sborů. Nejvážnější pobídkou činnosti členů zákonodárných sborů, všech nás, by však bylo, kdyby seriosní návrhy zákonných osnov nebyly jen politickými visitkami, jimiž má býti ve volebních kampaních působeno na voličstvo, nýbrž kdyby takové návrhy byly uznány za předmět vážného projednání a případného uzákonění. Kdyby tato prakse stala se zásadně součástí nové zákonodárné práce, neměla by místo námitka, že by uzákonění osnov podaných z iniciativy jednotlivých členů sněmovny mohlo býti stranicky mimořádně využíváno. Všechny strany bez rozdílu a jejich parlamentní kluby byly by si rovny. Rozhodovala by mezi nimi jen schopnost a odborná zdatnost členů jednotlivých skupin. A to by byl po mém skromném mínění nejideálnější prostředek vzájemné soutěže, který by nutil politické strany k přísnějšímu výběru kandidátů i v ohledu odborném a státu by zajistil to, čeho potřebuje, to jest dobrou zákonodárnou práci, nehledíc k mimořádnému posílení demokratických principů veřejného života, s nimiž dnešní, mírně řečeno, lhostejnost k iniciativě členů zákonodárných sborů není v nejlepším souzvuku. Povrchně zkoumavý stav našeho parlamentního života vede pak k tomu, že sami členové parlamentu - v poslední době to byl příslušník občanské strany - neuctivě se o této státní instituci vyslovují. Na veřejné schůzi byl parlament nazván žvanírnou, senát byl nazván přežvýkárnou. To jsou opravdu tristní zjevy, i když takové výrazy zpravidla klasifikují jejich tvůrce a obnažují jeho duševní bohatství.

Důležitým právem parlamentu je jeho činnost kontrolní. Velkou zásluhu o stát si v tom směru získala parlamentní úsporná a kontrolní komise. Přes to však se denně vyskytují případy přesvědčující každého, kdo se trochu nad nimi zamyslí, že je potřebí, aby parlament vybudoval k tomu cíli speciální orgán. Posuďte sami: Starosta šumavského města odmítne ubytovati vojenský transport s odkazem, že obec není povinna platiti vojenské výlety. Tři měsíce se nestane nic, a po poslanecké intervenci je vydán trestní výměr. Jiný příklad: Město Č. Budějovice podá si počátkem července letošního roku žádost o státní příspěvek na průtah státní silnice vedoucí přes Masarykovo náměstí v Č. Budějovicích. Žádost je zemským úřadem ajustována až koncem listopadu po poslanecké intervenci, když již je hotov program ministerstva veř. prací na r. 1936. Ptám se, kdo je odpovědný za to, že město, které si opatřilo statisícový zbytek na vydláždění, nebude moci provésti tuto investiční práci r. 1936, jestliže se nepodaří přesvědčiti směrodatné činitele, že město Č. Budějovice a jeho nezaměstnaní, čekající na práci a výdělek, nemohou za liknavé vyřizování investičních aktů? A konečně včera jsme byli svědky toho nejkrásnějšího květu, který zaslouží mimořádnou pozornost sněmovny, květu, který vyrostl na vranovské přehradě a který je representován úplatkem 850.000 Kč. Tyto případy i sta a sta jiných svým významem snad ještě důležitější přímo volají po tom, aby parlament do věci zasáhl a zřídil orgán, který by soustavně takové stížnosti vyšetřoval a případnou nepravdu uvedl na pravou míru. V poslední době dochází obecného uznání názor, že by takovým orgánem měl býti parlamentní výbor pro kontrolu veřejné správy, který by při řádném vedení mohl napraviti mnoho škod, jimiž trpí především stát. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.) Včasné a meritorní vyřizování podaných interpelací by rovněž značně přispělo k upevnění posice parlamentu. V tomto směru musí trvati všichni poslanci bez rozdílu na tom, aby významné právo interpelační nebylo formalitou, nýbrž aby se stalo důležitým instrumentem kontrolní činnosti členů zákonodárných sborů.

Dostatečná pozornost nevěnuje se také projevům členů zákonodárných sborů, zejména jejich stížnostem. Dlužno usilovati o to, aby materiál jednotlivými poslanci pracně sehnaný nebyl jen předmětem zájmu a péče denního tisku a sněmovního archivu, nýbrž náležitého vyšetřování.

Jsouce věrnými a důslednými vyznavači idee demokratické, budeme všemi prostředky bojovati o to, aby československý veřejný život byl náležitě representován a aby měl vedle důstojného, ústavy dbalého presidenta a politicky silné vlády takový parlament, který za všech okolností splní své povinností, ale žárlivě a neústupně bude vždy a proti každému hájiti a střežiti všech práv zaručených mu platnou ústavou.

Slavná sněmovno, mravní povinností nás, nejmladších členů sněmovny, bez rozdílu stran a národností, v dnešních dobách je, obraceti soustavně pozornost zákonodárného sboru k bezpříkladné hmotné a zejména mravní bídě mladých mužů a žen, jež po opuštění školních lavic, umístěných ve školách jakéhokoliv stupně a typu, očekává nucená zahálka, strašlivá nezaměstnanost. V tomto domě byla již z kompetentních úst sdělena čísla o rozsahu nezaměstnanosti mladých, která sama o sobě jsou hroznou obžalobou dnešních hospodářských poměrů. Budiž mi dovoleno, abych názorně poukázal na možné důsledky tohoto stavu, nebude-li včas zjednána náprava. Vysadí-li zaměstnavatel dělníka, který u něho 10, 20, 30 let pracuje a povolá ho po čase do práce, považuje tento muž za nejvyšší štěstí, které jej a jeho rodinu mohlo potkati, že mohl znovu nastoupiti do práce. Zamysleme se však nad mladým mužem nebo ženou, jimž vůbec nebylo umožněno poznat práci a radost z jejích výsledků. Vžijme se do postavení těch, kteří na práci léta čekají a jen čekají. Jaké mohou býti konce těchto lidí, které léta ponecháme v zahálce a v mužném věku je budeme učit pracovat? Není to žádná fráse, co nyní řeknu: buď v nejbližších letech v ušlechtilých intencích p. ministra soc. péče parlament a vláda opatří dostatečné prostředky na veřejné investice a všestranně podpoří investice soukromé nebo, slavná sněmovno, v budoucích letech, ne příliš dalekých, nebudeme se starat o veřejné investice, nebudeme podporovati soukromé investice, ale budeme stavěti káznice a trestnice pro mladé lidi, kterým jsme nedali příležitost ku práci. Je nutno také o to dbát, aby při veřejných pracích bylo zaměstnáno co největší procento mladých lidí a aby byly rozmnoženy pracovní tábory mladých.

Nemám časové možnosti, abych o dalších požadavcích mladých mohl zevrubně pojednati. Snad stačí, když upozorním, že při státní stravovací akci je třeba přihlížeti více k mladým. Také je potřebí většího počtu útulků pro nezaměstnaný dorost. Veřejné zprostředkování práce je požadavkem všech odborových organisací, stejně jako pojištění pro případ nezaměstnaností. Vím, že zejména poslední požadavek není v dnešní době uskutečnitelný, ale musíme se starati o to, aby v dohledné době dostala se příslušná osnova také na lavice této sněmovny.

Další naše požadavky jsou: zříditi další poradny pro volbu povolání, starati se o preventivní péči a zdraví učednického i jiného dorostu, 44 hodin nedělního klidu a striktní zákaz noční práce u mladistvých, starati se o možnost nové pozemkové reformy a kolonisace ve prospěch mladých malozemědělců. To všechno, myslím, je aktuálním programem mladých pro tuto sněmovnu.

Ale dovolte mi, abych vzpomněl zjevu, se kterým se setkáváme v dnešní době, zjevu zvlášť pozoruhodného. Myslím, že právem mohu nazvati hrdinstvím, o němž se nepíše v čítankách, za něž se nedávají vyznamenání, život žen nezaměstnaného a polozaměstnaného dělnictva, úřednictva a krisí zničeného živnostnictva. Kdo měl příležitost jako já nahlédnouti do desítek rodin nezaměstnaného dělnictva a viděti, za jakých poměrů se žije při 20korunových stát. podporách, ten by uznal, že je opravdu hrdinstvím, co české ženy dnes prožívají. (Výborně! - Potlesk.) Myslím, že nejsem daleko pravdy, řeknu-li, že tyto hrdinky, které nechodí na trh se svým hrdinstvím a se svým vlastenectvím, by mohly býti všem zámožným lidem toho státu vzorným příkladem. (Výborně!)

Kdyby, slavná sněmovno, dítě, které dostane od matky najíst třikrát denně, šlo se po každé zeptat: Maminko, co ty máš k jídlu, myslím, že by v řadě případů byla jenom slza odpovědí a slza díků za to, že to dítě si také vzpomnělo, z čeho je jeho matka živa. Jestliže jsem se zmínil o ženách, dovolte mi říci: V těchto dnech na náměstí měst v Československé republice vztyčují se vánoční stromy republiky, vánoční stromy chudých dětí Československé republiky. Přál bych si, aby tato část mého projevu zalehla do všech koutů a dědin Československé republiky, aby, když říkám, že tyto stromy volají ke všem lidem dobré vůle: lidé boží, otevřte srdce a nedopusťte, aby v Československé republice o vánočních svátcích jediné dítě trpělo hlad a jediné dítě bylo v nevytopené místnosti, přál bych si, aby na to také přišla příslušná odpověď v dobrovolných darech, kterými mohou zámožní lidé vykoupiti radost svých vlastních dětí.

Několika slovy chtěl bych upozorniti, že sociální postavení hraničářů jihočeských není na jiném stupni, než postavení hraničářů severo- a západočeských. I tam dnes intensivněji a intensivněji se šíří útisk hospodářský a čeští lidé žijí tam v nejhorších poměrech. Budeme se dožadovati zřízení zvláštního parlamentního výboru pro bezpečnost pohraničí a pevně věříme, že toto naše přání nebude neoslyšeno.

A v závěru pak budiž mi dovoleno, abych reagoval na projev pana předsedy vlády, pokud mluvil o defaitismu některých vrstev národa. Jménem strany národně-sociální mám snad právo zde říci, že defaitismus nedotýká se a také se nikdy nedotýkal této strany. Strana nepodlehla poraženectví v době, kdy byla rozmetána, sekretáři a vůdcové strany pozavíráni a nejlepší lidé šli na rakouská popraviště. Půjdeme do zápasu s tímto defaitismem, který se zmocňuje zámožných vrstev tohoto národa a pevně věříme, že v zájmu státu a v zájmu republiky tento přechodný defaitismus porazíme těmi ideami, kterými se vítězilo před válkou, těmi ideami, které jsou dnes nejspolehlivějším pilířem tohoto státu! (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP