Pátek 6. prosince 1935

Místopředseda Onderčo (zvoní): Listina rečníkov k povšechnej rozprave je vyčerpaná, táto rozprava je tedy skončená.

Dávám slovo k doslovu p. zpraviodajcovi posl. Remešovi.

Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno! Měl bych zhodnotiti průběh a povahu generální debaty, poněvadž však budu míti ještě příležitost ujmouti se slova na konci debaty speciální, neučiním tak nyní, vzdávám se slova a navrhuji, aby slavná sněmovna přešla od debaty generální k debatě speciální. (Souhlas.)

Místopředseda Onderčo (zvoní): Dľa §u 53 jedn. poriadku hlasuje sa po skončenej rozprave povšechnej, má-li osnova byť základom rozpravy podrobnej.

Návrh na prechod k poriadku, o ktorom by sa eventuálne vopred hlasovalo, podaný nebol.

Budeme tedy hlasovať o návrhu pána zpravodajcu, ktorý učinil v doslove, aby osnova štátneho rozpočtu a finančného zákona podľa zprávy výborovej bola základom pre rozpravu podrobnú.

Žiadam o zaujetie miest. (Děje se.)

Snemovňa je spôsobilá sa usnášať.

Kto súhlasi s tým, aby osnova štátneho rozpočtu a finančného zákona na rok 1936 podľa zprávy výborovej bola základom rozpravy podrobnej, nech zdvihne ruku. (Děje se.)

To je väčšina. Tým posl. snemovňa usniesla sa prejsť k rozprave podrobnej na podklade osnovy doporučenej výborovou zprávou.

Pristúpime tedy k rozprave podrobnej, a to podľa častí stanovených vo včerajšej 16. schôdzi snemovne.

Zpravodajca posl. Remeš vzdal sa slova, ktoré mu podľa §u 43 jedn. poriadku príslúchalo v podrobnej rozprave.

Začneme tedy prvú časť rozpravy podrobnej, to je časť politi ckú, ku ktorej náležija: kap. 1. Prezident republiky a kancelária prezidenta republiky, kap. 2. Zákonodarne sbory a kancelárie snemovieň, kap. 3. Předsedníctvo min. rady, kap. 4. Ministerstvo zahraničných vecí, kap. 5. Ministerstvo nár. obrany, kap. 6. Ministerstvo vnútra, kap. 7. Ministerstvo spravedlivosti s Najvyšším súdom, kap. 8. Ministerstvo pre zjednnotenie zákonov a organizácie správy, kap. 9. Najvyšší správny súd a volebný ssúd.

K tejto časti rozpravy sú prihlášeni rečníci: na strane "proti" pp. posl. inž. dr Toušek, Široký, dr Neuwirth, Synek, Smetánka, Kundt a Frank; na straně "pre" pp. posl. Lichner, Schulcz, R. Böhm, dr Patejdl, Srba a Stunda.

Dávám slovo prvému rečníkovi prihlásenému na strane "proti", ktorým je pán posl. inž. dr Toušek.

Posl. inž. dr Toušek: Slavná sněmovno: Ujímám se slova v první části speciální debaty rozpočtové, ač chci ve svém projevu se vrátiti ke včerejšímu prohlášení pana předsedy vlády a k jeho obsahu po stránce hospodářské.

Slavná sněmovno, myslím - a soudím také z hlasů dnešního tisku - že projev pana předsedy vlády byl opravdu překvapením. Byl překvapením jistě i v řadách koaličních, a nepochybujte, že byl do značné míry překvapením i v řadách oposice a speciálně strany naší.

Byli jsme zvyklí, že projevy předsedů vlády bývaly složeny z řady dílčích stranických a jednotlivými ministry v ministerské radě, zpracující projev předsedy vlády, předložených a uplatňovaných požadavků a že nebývaly skloubeny způsobem, který jsme včera slyšeli z úst předsedy vlády dr Hodži.

Je největším kladem, k němuž jako státotvorná oposice musíme zaujmouti spravedlivé stanovisko, že se předseda vlády dovedl přenést přes všecky stranické, stavovské a třídní požadavky a vyzvednouti nejenom zájem obecný, nýbrž velmi optimisticky - a to zdůrazňuji - hodnotiti vůli a sílu národa a hospodářství dostati se z dnešní krise. Tento optimismus jsme sdílívali vždycky a správně řekl kol. Ježek, že nikdy nebylo speciálně v našich řadách poraženectví, nikdy nebylo v našich řadách toho, co se velmi často jevilo v řadách některých jiných složek této sněmovny, často i v řadách koaličních, jakési spoléhání na to, že vývoj, že jakési milosrdenství boží přijde, které pomůže a které nahradí hospodářský plán. Vzpomeneme-li, že jsme odcházeli z koalice, resp. se rozešli s vládní koalicí v únoru r. 1934 proto, poněvadž vládní většina nedovedla tehdy postavit hospodářský plán a poněvadž náš hospodářský plán, který jsme předložili tehdejšímu předsedovi vlády, byl pominut mlčením...(Hlasy: Nebyl dokonalý!) Pane kolego, snad nebyl dokonalý, ale byl to plán, aspoň jakýsi plán, zatím co vláda provedla devalvaci, ale dalšího plánu nepředložila. Vzpomenu-li na to, pak je jisto, že dnešní situace, v níž nový předseda vlády uzavírá etapu vládnutí v době krise, kdy se vládlo bez plánu, je pro nás zadostiučiněním, ne radostným, poněvadž se v té době příliš mnoho promeškalo a příliš mnoho škod, mnohdy neodčinitelných natropilo.

Není pozdě. Jde jen o to, aby opravdu plán, který pan předseda vlády včera přednesl, a který v řadě bodů bude potřebovat úprav a u něhož prakse ukáže zde i onde, že je potřeba toho, po čem pan předseda vlády volá, to jest spolupráce a syntese všech zkušeností a všech znalostí, aby mohla být hospodářská politika řádně prováděna, jde jen o to, aby tento plán byl opravdu prováděn. Bude-li prováděn, je možno - a my věříme, a v tom jsme optimísty a proto nejsme poraženci - že československý národ a stát se může i v těchto těžkých dobách krise připravovat a vést k rozkvětu.

Kdo dobře poslouchal předsedu vlády včera nebo si přečetl podrobně jeho projev, ten vidí tu ohromnou změnu, která nastává v nazírání na hospodářské problémy u nás. Dříve se pracovalo bez plánu, on přichází s hospodářským plánem. Dříve se pokládalo za samozřejmé, že nejsou nabytá práva, že nejsou zásahy bez ohledu na právní řád nemožnými, mohlo-li se to skrýt za jakýsi veřejný zájem. On trvá na právní bezpečnosti, právní jistotě, žádá ji a chce ji zabezpečit. Jen tak je možno obnoviti podnikání, bude-li podnikání, výroba a celé hospodářství vědět, že pracuje bezpečně a jistě. A konečně dosud se věřilo, že se může beztrestně pro zaměstnanost a pro hospodářský vývoj zasahovat a upravovat to i ono v hospodářství prostými přímými zásahy veřejné moci, nyní předseda vlády stojí na stanovisku: autonomní úpravy, syndikalisace atd. V těchto třech hlavních rysech je naprostá změna nazírání, změna, která může být základem; a to zdůrazňuji, že jenom může být základem lepších poměrů a lepšího vývoje, bude-li prakse odpovídati tomu, co pan předseda vlády včera ve svém prohlášení přinesl. Mám ovšem některé připomínky a pochybnosti, které vyplývají z přesného prohlédnutí textu prohlášení pana předsedy vlády. Vzbuzují v nás určitý neklid, nejsou-li otevřeny možnosti pro opatření, která by nebyla po případě v souhlase s tímto plánem. Pan předseda vlády mluví všude o hospodářském plánu. Neříká nikde výslovně a neuvádí slova: Plánovité hospodářství. Říká pouze "hospodářství záměrné, hospodářství řízené". Zdůrazňuje, a to možno velmi příznivě přijmouti a kvitovati, že hospodářství samo autonomně má upravovat a připravovat vše to, co nemůže s úspěchem způsobit zásah státní a veřejné moci vůbec.

Ale je tu přece jen v projevu předsedy vlády dr Hodži naznačováno, že některá opatření hospodářství vázaného, hospodářství plánovitého, která byla dosud udělána, mají zůstat v platnosti a mají býti snad ještě prohloubena. Říká výslovně, že úprava obilních trhů je trvalým zabezpečením, říká dále v partii o Slovensku, že bude potřebí ještě dále vybudovat a prohloubit úpravu zemědělských trhů, a tu se mi zdá, že těmito stručnými slovy je právě naznačeno, co málo uspokojí a bylo by pokračováním v tom, co bohužel bylo jednou z příčin neúspěchů dosavadní hospodářské politiky. A přece jen naprostá změna může vésti ke vřazení těch statisíců nezaměstnaných do výrobního procesu, a tu zdůrazňuji zvláště, ke vřazení hospodárnému. Takovému zařazení, které bude hospodárným jak výrobně, tak konsumentsky, tak poplatnicky. Nemělo by smyslu dělat vřazení, které nám nezvýší výrobu a konsumní sílu a poplatnost.

Na základních myšlenkách, kterými se nesl projev předsedy vlády, na tom, že chce hospodářským plánem, obnovou soukromého podnikání, že chce nikoli pouhými zásahy státní moci, nýbrž autonomní úpravou dosíci předpokladů pro lepší úpravu hospodářských poměrů, na tom základě může při všech opatřeních, která naznačuje a slibuje hospodářství opravdu v době, kterou nelze dnes odhadnouti, poněvadž nevíme, jak se dále bude vyvinovat světová hospodářská krise, pomalu sice, ale přece jen jistě vésti ku předu.

Pan předseda vlády mluvil velmi podrobně o otázkách úvěrových, o břemenech soukromých. Méně už se zmiňuje o břemenech veřejných, a tu bych chtěl upozorniti na jednu věc, kterou řekl kol. Ježek ve svém projevu jen zásadně, a doložiti číslem, že nové daňové zatížení, nová veřejná břemena budou činiti více než 200 mil. Kč. Je to velká část toho, co přinese anebo může přinésti - nevíme ještě, do jaké míry to přinese - snížení úrokového břemene. Lituji velmi, že jsme se nedověděli včera, zda se pomýšlí na to, nač upozornil také pan zpravodaj rozpočtového výboru, aby byly způsobem, který je možný a vhodný, likvidovány položky starých veřejných břemen dlužných. Čím déle bude trvati doba jejich likvidace, tím více a z větší části budou nedobytnými.

Je třeba snad ještě dodati k jednotlivým opatřením, o kterých pan předseda vlády mluvil, že bychom si velmi přáli, aby investiční činnost, ať krátkodobá, ať dlouhodobá, byla řízena technicko-hospodářsky správně. To, co se děje v oboru investic, to neunese národ, který je v krisi a který není národem bohatým. Nemůžeme a nesmíme používati prostředků, které tak těžko opatřujeme, na investice nerentabilní. Vyjímám ovšem investice vojenské, ty jsou nutny a jsou rentabilní s hlediska národa a státu. Z rentabilních investic musíme dávati přednost těm, u nichž výtěžky investic co nejdříve zaplatí kapitál do nich vložený. Na to se velmi mnoho hřeší jak ve veřejné správě státní, tak v samosprávě a tak také ve státních podnicích. Lituji velmi, že pan předseda vlády speciálně v otázce státních podniků, ačkoliv mluvil podrobně o reformě veřejné správy, nenaznačil cesty, jimiž bude třeba státní podniky dostati na úroveň, která na jedné straně nebude zatěžovati státní a veřejnou pokladnu vůbec, na druhé straně dá pak opravdu plnění veřejných úkolů to, co je nutno.

Také o stavebním ruchu, jehož obnova je možná a bude dosažitelná jenom tím, že se poskytnou úlevy a že se veřejná správa vzdá části výnosů, které vzniknou rozvinutím stavebního ruchu, jsme se bohužel z projevu pana předsedy vlády nedověděli.

Mohu jenom s povděkem uvítati, že pan předseda vlády otevřeně a jasně se postavil k otázce podpory vývozu, že pan předseda vlády se postavil k otázce refundace obchodových daní, tedy nepřímé podpory vývozu způsobem, který by si měla vzíti veřejná správa opravdu k srdci. Nejenom rozšíření, nýbrž také urychlení, tak, jak je pan předseda vlády naznačuje, je podkladem, na němž je možno dosáhnouti pro vývoz opravdu skutečných a podstatných úlev.

I zmínka, kterou učinil ve svém projevu o politice zahraniční, o tom, že i v dnešních dobách je možné aktivně obchodně-politicky zasahovati a pracovati, je opravdu pozoruhodná a je dokladem toho, že právě má nastati změna režimu hospodářského, že má nastati změna v tom, co se dělo a pokládalo za správné a jediné možné dosud, a že se mají nastoupiti nové cesty.

Pan předseda vlády uvedl ve svém projevu zmínku o spolupráci s poradním sborem pro hospodářské otázky, o komisích, které zřídí, o komisi, která má zabezpečiti jednotu a bezpečnost práva atd., tyto věci jsou jistě projektem, který nelze odmítati. A jako poradní sbor pro hospodářské otázky bude jediným forem, na němž se budou moci opravdu vyrovnávati za dnešních, stranictvím tak zatížených poměrů zájmy jednotlivých hospodářských skupin, tak ovšem i komise, o nichž mluvil, nebudou asi fungovat takovým způsobem jako poradní sbor pro otázky hospodářské. My jsme měli - to již říkal i kol. Ježek - úřednickou komisi pro reformu veřejné správy, ale měli jsme také odbornou komisi, měli jsme svého času investiční komisi, a tu myslím, že je třeba, aby bylo pamatováno nejen na iniciativu vlády, nýbrž také na spolupůsobení parlamentu při těchto otázkách a aby se vláda - lituji, že v projevu pana předsedy vlády nebylo o tom zmínky odhodlala použíti instituce parlamentní úsporné a kontrolní komise ke spolupráci. To, co jsme viděli před dvěma, třemi roky, kdy parlamentní úsporná a kontrolní komise nesouc opravdu velkou odpovědnost za spoustu nepopulárních návrhů, které přinášela, nabídla a přinášela vládě velký úsporný plán a vláda k tomu mlčela a nic z toho plánu neprovedla, to je věc, kterou, chce-li pan předseda vlády změniti dnešní režim, nemohou již napříště činitelé parlamentní připustiti, a která by jsouc opakována znehodnotila činnost parlamentní úsporné a kontrolní komise. (Posl. Stunda: Chcete ho v tom podporovat?) Pane kolego, chceme ho v tom podporovat, budeme snad se souhlasem koaliční většiny také zastoupeni v úsporné komisi a buďte ujištěni, že se díváme na tuto instituci jako na instituci tak nadstranickou, jako je málokterá jiná. (Posl. Pozdílek: Byla a bude!) Byla nadstranickou, vždyť jsem ji již pochválil.

Je třeba ještě říci několik slov k tomu, co bylo řečeno panem předsedou vlády o jednom problému, který je snad dnes nejožehavější. Je to problém syndikalisace průmyslu, o němž pan předseda vlády mluvil způsobem opravdu velmi přihlížejícím k tomu, co výroba potřebuje. Já bych jen doporučil, abychom se nedomnívali o syndikalisaci, kterou on pokládá za možnou a proveditelnou a kterou zde i onde průmysl chce a bude prováděti, kterou on nepokládá za výsledek nějaké doktriny, nýbrž za věc účelnosti, kterou chce vybavit jako instituci, jež by se opírala o demokratický princip, jak o tom sám výslovně mluví, a dokonce zvýhodniti a ponechat jí autonomii, že jest možno v budoucnosti ji rozšířiti na všechny obory výroby, na všechny obory hospodářství. Jest řada oborů, zralých, připravených, jest však řada oborů, které nebyly schopny kartelování a které nebudou schopny ani takové dobrovolné syndikalisace. Nebudou schopny proto, poněvadž způsob a druh jejich výroby to neumožňuje. Tím chci říci, že by bylo u těch, kteří se dívají na projev pana předsedy vlády jen jako na jakousi etapu k rychlému zplánování hospodářství, mylným domnívat se, že tento námět a tento plán, který pan předseda vlády má, může je vésti snad úspěšně na cestě k plánovitému hospodářství, tak jak se o něm dříve mluvívalo a věřilo.

A konečně ke všemu tomu, co řekl pan předseda vlády, musím připojit, že bylo jím proti všemu očekávání - jistě i z řad koalovaných zástupců - zdůrazněno, že není možno rozlišovat mezi některými hospodářstvími tak, aby se ta nebo ona pokládala za důležitější, za přednější, že smíšené naše hospodářství, jak řekl pan předseda vlády, je štěstím pro náš stát. Všechny obory hospodářství se mohou v tomto programu předsedy vlády dr Hodži těšiti v posuzování svých zájmů stejné naději na rovnou ochranu a demokracii. S tohoto hlediska, z tohoto základu vycházející prohlášení pana předsedy vlády může být a jest pro nás ohlášením nástupu nového režimu, pro nějž jsme pracovali, proti němuž budou však všichni ti, jimž vyhovoval režim pohodlné demokracie, jak pan předseda vlády včera výslovně varovně říkal. Ti budou brzditi a ti jsou, bohužel, ve většině mezi těmi, kteří budou rozhodovati o těchto otázkách. Jest rozdíl mezi tím, co vládní koalice dělala r. 1934, tím, co chystala letos po volbách a s čím začala, a tím co včera ohlásil pan předseda vlády. Přáli bychom státu, aby se mu podařilo stranictví a stavovství překonat, ale můžeme změnu režimu, kterou ohlašuje a která by mohla býti opravdu počátkem obratu celé naší hospodářské a státní politiky, uznat a ji konstatovat teprve tehdy, až od slov, kterými pan předseda vlády dr Hodža včera tento režim uvedl, se přistoupí opravdu k činům a až ty činy budou provedeny. Věřte, že tak jako jsme volali a voláme stále po změně hospodářského režimu, jako uznáváme, že nástup předsedy vlády jeho prohlášením vlastně znamená změnu proti řádu, proti principu, kterým se dosud hospodářská politika naše řídila, že také i ve státotvorné oposici, jíž jsme, dovedeme tuto změnu, nastane-li - a státu bychom přáli, aby nastala - zhodnotit a uznat. (Potlesk.)

Místopředseda Onderčo (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Lichner. Udeľujem mu slovo.

Posl. Lichner: Slávna snemovňa! Predložený štátny rozpočet je sostavený tak, ako to vyžaduje najnútnejší záujem verejný a štátny a nakoľko tento môže sniesť únosnosť nášho poplatníctva. Verejný a štátny záujem by síce vyžadoval, aby niektoré rozpočtové položky, potreby boly zvýšené, ale na druhej strane vyžadovalo by to novej úhrady, ktorá by sa dala zaistiť prípa ne len novším zaťažovaním poplatníctva.

Dnešná doba, keď všetko obyvateľstvo a poplatníctvo trpí hospodárskou krízou, nedovoľuje, aby toto bolo ďalej zaťažované. A tak 1. až 9. kapitola nášho rozpočtu je tiež sostavená tak, aby to odpovedalo aspoň tým najnútnejším potrebám. I keď nie je možné dneska pomýšľať na zvýšenie niektorých položiek rozpočtových, preca je len nutno pripomenúť niektoré veci, ktoré maly byť snáď už riešené i v rámci tohto rozpočtu.

Tak menovite všeobecný názor je, že naše úradníctvo je vo špatnom finančnom stave a menovite vo špatnom finančnom stave sú naši vojenskí gážisti. Úradníctvo i vojenskí gážisti očakávali od tohto rozpočtu zlepšenie svojej situácie. V tom sa však sklamali a neprichodí im iné len uspokojiť sa, dúfať v lepšiu budúcnosť a obetovať v týchto ťažkých dobách i svoje záujmy tak, ako vie obetovať svoje záujmy aj iné obyvateľstvo nášho štátu. A preca i úradníctvo i bez nadsadení zvláštnych finančných obetí bolo by možné aspoň čiastočne uspokojiť tým, keby výplatové termíny z 10. posunuly sa aspoň bližšie k prvému. Hoci týmto opatrením by finančne nezískalo, ale preca by ho to i takto hodne uspokojilo. Bude však potrebné, aby v budúcnosti podľa finančných možností štátu i núdzové srážky štátne zamestnaneckých platov boly postupne zrušované. Netreba tu snáď zdôrazňovať, že len dobre hmotne zaistené úradníctvo môže konať svoje povinnosti voči vlastnému úradu a voči štátu.

Ako som spomenul, menovite u našich gážistov je finančná situácia povážlivá, práve tak ako u nižších dôstojníkov. Dnes, keď sa prízvukuje potreba silnej, dobrej a disciplínovanej armády, je nutné, aby v prvom rade tí, ktorí dbajú o túto armádu a sú za ňu odpovední, dostali to, čo im patrí. Dnešná pohnutá situácia zahraničná má i určitý odraz na naše inojazyčné obyvateľstvo pohraničné. Všade sa zdôrazňuje zaistiť bezpečnosť štátu a bezpečnosť verejného kľudu na našom pohraničí. Rozpočet ministerstva vnútra pamätal i na to, keď na zosilnenie a zoštátnenie policie a rozmnoženie počtu četníctva boly zariadené vyššie položky. Toto opatrenie je v záujme štátu, štátnej bezpečnosti a verejného poriadku nutné.

Ja som však toho názoru, že túto bezpečnosť verejnú a štátnu nezaistíme len zosilnením bezpečnostných medzítok, ale že je treba vplývať na pohraničné obyvateľstvo inojazyčné i výchovou vo smysle štátotvornom. Keby mal štát v každej obci alebo len v obvode určitých obcí na pohraničí svojho spoľahlivého úradníka, ktorý by mal i lepší prístup k obyvateľstvu, táto bezpečnosť by bola len čím ďalej tým lepšie zaisťovaná, tak ako má štát na Slovensku spoľahlivé úradnictvo v osobách obecných a obvodových notárov, ktorí svojou činnosťou a menovite činnosťou bezprostredne medzi ľudom dedinským vedia si získávať dôveru ľudu a v mnohých prípadoch i na smýšľanie tohoto ľudu vplývať. Na hraniciach nášho južného Slovenska tie neporiadky a nepokoje nemáme, tam je kľud a poriadok a k tomu nemalou mierou prispievajú obecní a obvodoví notári. Obyvateľstvo má voči nim dôveru menovite preto, že sú oprávnení vykonávať aj určité právné úkony pre obyvateľstvo za veľmi mierny poplatok. vyhotovovať žiadosti, odvolania, trhové, nájomné smluvy atď. a slúžia vždy bezplatne v rôznych otázkach súkromnoprávnych, administratívnych, daňových a iných.

Majú však aj iné dôležité a hlavné poslanie. Spolupôsobia pri vedení obecného hospodárstva, obecnej administratívy a štát má v nich spoľahlivých ľudí vo vykonávaní štátnej administrácie a menovite administrácie vo vojenských záležitostiach. Obecný alebo obvodový notár je členom úradu, obecnej rady, zastupiteľstva a všetkých obecných komisií. A týmto mu je dávaná možnosť zasahovať účinne aj do vnútorných záležitostí obecných a v mnohých prípadoch má možnosť predísť nejakému nerozumnému zásahu obecnej samosprávy na úkor obyvateľstva alebo štátu.

Pred unifikovaním daňového zákona obecný a obvodový notár mal ešte aj iné povinnosti, tak menovite vybieral, predpisoval niektoré dane, a to pozemkové a domové. Viedol pozemkový kataster a obyvateľstvo s týmto stavom bolo plne spokojné. Od tej doby, čo daňový poriadok bol unifikovaný, nespokojnosť obyvateľstva v otázkach daňových na Slovensku vo veľa prípadoch nadobúda povážlivých zjavov. Nie je tedy divu, že obyvateľstvo pri každej príležitosti sa domáha, aby týmito úkoly obecní a obvodoví notári boli znova poverení. (Tak jest!)

Ale obecní a obvodoví notári popri svojich úradných povinnostiach zaoberajú sa aj kultúrnou a ľudovýchovnou činnosťou, možnosti ich práce sú nevyčerpateľné a týmto prácam venujú celý svoj voľný čas a, možno povedať, celý život. Obecný o obvodový notár pracuje nie 8 hodín, ale mnohoráz 12 hodín a táto ťažká, vyčerpávajúca práca u mnohých sa potom objavuje v starších rokoch na zdraví. Za túto prácu však nie sú ani náležite honorovaní. Systemizácia je pre nich veľmi nespravedlivá. Tak menovite asi z 1.250 systemizovaných miest na Slovensku je iba 10 vo 4. platovej stupnici, 75 v 5. platovej stupnici, 270 v 6. platovej stupmci a zbytok, ktorý robí asi 985, je v 7. platovej stupnici. A do výslužby, do penzie odchádzajú notári takmer v polovičnej čiastke zo 7. platovej stupnice s príslušnými náslužnými prídavkami, ktoré sa im však do penzie nezapočítavajú.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP