Pátek 6. prosince 1935

Kedykoľvek si sťažujeme na zaznávanie Slovenska, vždy sa nám odvetí, ako je to zrejmé i z reči posl. Bergmanna, čo všetko sme v novom štáte za uplynulé roky získali a čo by sme naproti tomu mali vtedy, keby dnes nebolo Československej republiky. Nikto z dobrých Slovákov netvrdí, že sme štátnym prevratom nič nezískali. Ale získali sme nielen my, ale získali veľmi mnoho i Česi. Otázkou nie je to, či sme v republike niečo získali, ale otázka je tá, či sme získali v svojom štáte všetko to, čo sme získať mali a mohli vtedy, keby sa nám vždy a vo všetkom bolo meralo mierou spravedlivou. Myslím, že keď takto položíme túto otázku, že sotva sa najde Slovák bez rozdielu na politickú príslušnosť, ktorý by mohol s kľudným svedomím povedať, že Slováci za uplynulých 17 rokov v tomto štáte získali všetko, čo získať mali a mohli.

A toto platí v plnej miere i o personálnej politike, aká sa robila a čiastočne robí ešte i dnes na Slovensku. Nemuselo byť dnes toľko českých úradníkov na Slovensku, keby sa Slovákom neboli robili umelé ťažkosti a prekážky pri prijímaní do štátnej služby na Slovensku. Keby na pr. nebol býval zavedený numerus clausus na učiteľských ústavoch na Slovensku, dnes mohli sme mať o niekoľko tisíc českých učiteľov na Slovensku menej a o toľko viac Slovákov mohlo mať na Slovensku zaistenú svoju existenciu. Odmietam rozhodne tvrdenie, že Slováci neprijímajú miesta, lebo svedení demagogiou, nechcú zastávať miesta podriadené. Keď je niečo demagogiou, tak demagogiou je toto tvrdenie. Sú preca známe prípady, že Slováci maturanti uchádzajú sa o miesta cestmajstrov, pomocných zriadencov a ošetrovateľov a sú šťastní, keď i takéto miesto dostanú. Ale proti čomu musím sa ohradiť najviac, je to, že ešte i dnes, keď máme nadostač kvalifikovaných a nezamestnaných mladých Slovákov, stávajú sa prípady, že do štátnej služby na Slovensku prijímajú sa českí uchádzači z krajín historických. A to robí sa hlavne v rezorte pána ministra dr Frankeho, klubového kolegu posl. Bergmanna. Je v záujme bratského spolunažívania Čechov a Slovákov, aby sa takéto prípady v budúcnosti už vôbec neopakovaly. Miesta v štátnej službe na Slovensku reklamujeme pre Slovákov nie z nenávisti voči Čechom, ale z lásky k Slovákom a v tom presvedčení, že tým konáme cenné služby i samému štátu.

A keď už hovorím o životných ťažkostiach mladej generácie, nech mi je dovolené ešte poukázať aspoň na jednu okolnosť. Mnoho mladých kvalifikovaných ľudí je dnes bez miesta preto, lebo v štátnej službe je veľký počet úradníkov, ktorí svoje roky už vyslúžili a z rôznych príčin nie sú penzionovaní. V tomto ohľade je potrebná okamžitá a radikálna náprava. Nikto nie je nepostrádateľný. A kto si myslí, že áno, dokazuje už tým samým, že je zralý, aby išiel do penzie. Starým, vyslúženým úradníkom patrí úcta a vďaka, ale patrí im i zaslúžený odpočinok. Ak chceme, aby mladá generácia splnila svoje poslanie v národe a štáte, je potrebné, aby sme venovali zvýšenú pozornosť jej životným otázkam a aby sme nielen slovom, ale i skutkom dokázali, že to myslíme s ňou vážne, uprímne a poctive.

Slávna snemovňa! Čo na akých základoch bolo založené, na takých základoch má sa i vyvíjať. Ak odbočí spoločenský útvar vo svojom vývoji od základov svojho založenia, je to zjav nezdravý, neprirodzený a môže viesť veľmi ľahko k citeľnej poruche, prípadne i zániku spoločenského útvaru. Takýmto spoločenským útvarom je i náš československý štát. Československý štát vznikol víťazstvom pravdy, práva a spravedlivosti, preto ak chce uhájiť svoju samostatnosť, musí sa v tomto smere a v tomto duchu vyvíjať i v budúcnosti. Trvalú existenciu štátu nemožno budovať na paragrafoch trestných zákonov. (Tak je!) Terajší politický systém tým, že nerešpektuje prirodzené práva slovenského národa a záujmy Slovenska, hreší nielen proti duchu, ktorému môžeme ďakovať svoje štátne jestvovanie, ale siaha priamo na existenciu republiky. Ako nie je dobrým Slovákom ten, kto je proti jednote štátu československého, práve tak nie je dobrým vlastencom tohto štátu ani ten, kto popiera a nerešpektuje prirodzené práva slovenského národa. (Tak je! - Výborne!) Preto malo by byť prvou povinnosťou parlamentu i vlády: prikročiť konečne k vyriešeniu slovenského problému, odstrániť dnešné nedorozumenie medzi Čechmi a Slovákmi, a takto položiť pevný a trvalý základ pre krajšiu budúcnosť republiky. Toto by bola zároveň i najúčinnejšia a najdôstojnejšia odpoveď tak pre domácich ako i zahraničných nepriateľov republiky.

Slávna snemovňa! Keďže k vláde, ktorá predložila rozpočet neprechovávame dôveru, za štátny rozpočet hlasovať nebudeme. (Výborne! - Potlesk poslancov slovenskej strany ľudovej.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Ježek. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Ježek: Slavná sněmovno! Rozpočet na příští rok je předkládán plenu sněmovnímu a uváděn tentokrát velkou řečí předsedy vlády dr Milana Hodži. Toto prohlášení nového předsedy vlády je prohlášení programové a musím zdůrazniti, že se velmi podstatně liší od vládních prohlášení z posledních dob. Liší se od těchto prohlášení ve třech bodech.

Nejprve se liší snad ode všech prohlášení našich předsedů vlády vůbec tím, že se také zaobírá věcmi zahraničně-politickými, což musíme vítati, poněvadž jistě náleží také předsedovi vlády, aby právě při tak důležité věci, jako je rozpočet státní, zaujal jménem vlády stanovisko k problémům zahraničním. A právě při tomto prohlášení podtrhuji to, že to není jenom prohlášení o politických zahraničních poměrech, nýbrž že se zde předseda vlády dotýká zejména ožehavé otázky hospodářské zahraniční politiky, kterou my tolik potřebujeme pro svůj vývoz a tím i pro celou hospodářskou politiku státní.

V druhé věci, ve které se liší prospěšně prohlášení nového pana předsedy vlády od prohlášení minulých, je to, že prohlášení dotýká se všech problémů a otázek, které jsou v dnešní době aktuální. My jsme slyšeli prohlášení, ve kterých byly řešeny jen některé otázky, my jsme slýchávali dokonce prohlášení, kde nebyl řešen ani jeden problém a kde prostě bylo jen řečeno, že se navazuje na to, co zde bylo dříve. V prohlášení nového pana předsedy vlády vidíme, že se ustupuje od bývalého vyhýbání se problémům a že se naopak přistupuje k řešení všech problémů, které jsou aktuální.

A konečně pokud se týče hospodářské části prohlášení pana předsedy vlády, tu velmi vítáme to, že hospodářské problémy se v něm řeší ne jednostranně, jako až dosaváde, nýbrž že se v budoucnosti má bráti zřetel na hospodářské poměry všech vrstev celého státu.

Slavná sněmovno, v tomto směru zejména vítáme prohlášení pana předsedy vlády o synthese průmyslu a zemědělství. Mně se zdá, že nový pan předseda vlády zde navázal na program, který svého času jednak ve všenárodní koalici, jednak v dalších koalicích hlásal zesnulý předseda vlády Švehla. A my musíme uvítati to, že ve vládě, které stojí v čele nový předseda vlády, k této synthese se opětně vracíme, poněvadž tuto synthesu považujeme pro další vývoj celého našeho národního hospodářství za neobyčejně důležitou.

Jak již jsem řekl, až dosud provádělo se poněkud jednostranné řešení.

V hospodářských otázkách vycházelo se vždy jen z jednostranných potřeb, z potřeb jednoho stavu, a proto myslím, že prohlášení pana předsedy vlády má doplnit a rozšířit tuto dosavadní politiku tak, že se dosavadní jednostranná hospodářská politika změní v politiku, která by vyhovovala v rámci státních možností všem stavům a třídám bez rozdílu.

Slavná sněmovno! Zdá se mně, že vůbec poslední dobou přichází v naší politice zanedbávaný průmysl neobyčejně ke cti. Když dříve někdo mluvil o průmyslových otázkách, bylo to posuzováno velmi nevlídně, ale dnes každá strana bez rozdílu, ať je její program jakýkoli, musí pod vlivem hospodářské situace přece jen svůj zřetel obraceti také k průmyslové politice v Československu. My tedy alespoň slovy prohlášení pana předsedy vlády docházíme k nové politice, ovšem dnes již v situaci, která je jistě hospodářsky hodně nepříznivá. Docházíme k této, řekl bych, programové politice teprve, když téměř polovina našeho průmyslu je proměněna ve hřbitov, když dokonce i řečník strany soc. demokratické konstatuje, že v nynější době je podnikatel trpitelem, když exekuce je zjevem více než běžným, možnost vývozu velmi malá, za to však nezaměstnaných dělníků velmi značný počet. Oproti tomu, co bylo o tom řečeno v exposé p. předsedy vlády, si dovolím zdůrazniti, co přinesly úřední zprávy, že nám totiž přibylo 80.000 nových nezaměstnaných, t. j. o 9.000 více než v tomtéž měsíci loňského roku. Je-li zde tedy tato nepříznivá hospodářská situace, jsou-li břemena vypjata na nejvyšší míru, mají-li daňová břemena dokonce ještě stoupnouti ohlášením nových daní, slyšíme-li o novelisaci zákona o stabilisačních bilancích, která bude jistě znamenati zostření dosavadní prakse, mluví-li pan ministr financí o zmenšování odpisů, musíme míti vážné obavy, bude-li možno dodržeti program, o kterém p. předseda vlády mluvil - zejména také pokud se týče podpory průmyslu, o které byla rovněž v exposé zmínka.

Pan předseda vlády si velmi mnoho slibuje zejména od snižování úrokové míry a konverse státních papírů. Mám o tom velké pochybnosti. Pan předseda vlády řekl, že "srovnáme-li částky, jež produktivní hospodářství ušetří proti dosavadnímu stavu, kdy úrokové zatížení bylo mnohem vyšší, s celkovým účinkem chystané úpravy daňového zatížení, dojdeme k výsledku, že zvláště u zadlužené výroby příznivý účinek snížených úrokových sazeb daleko převáží případný účinek nové daňové úpravy." Nevěřím, že účinek snížení úrokových sazeb a státní konverse bude vyšší než nové daňové zatížení, a i když, tedy jistě nepatrně, takže vlastně to, co se dobrého chystá, bude úplně vyváženo novými zatíženími, která přijdou, čímž se celé snižování úrokové míry a konverse státních papírů stane problematickou. Jsem pevně přesvědčen, že nová daňová zatížení nepřinesou státu téměř žádného výsledku, žádného přílivu příjmů, nýbrž naopak, že stav zůstane nezměněn. Citoval bych zde p. generálního zpravodaje Remeše, který výslovně konstatoval, že státní příjmy byly v běžném roce daleko nižší, než-li jak byly preliminovány. Co to znamená? Že se očekává daleko větší příjem daňový a že se podle dnešního vypisování daní naprosto nedosáhne tohoto prelimináře. Vidíme, že jsme měli končiti suficitem asi 10 mil. Kč, ale podle státní uzávěrky končíme za minulý rok deficitem 326 mil. Kč, pokud se týče příjmů státních. Když tedy při starých daních nedostaneme to, co se předpisuje, jak můžeme očekávati, když vypíšeme ještě nějaké nové daně, že budou vynášeti státu víc? Nebudou, poněvadž dnes již není taková hospodářská síla u poplatníků, aby mohli dále ještě platiti tyto nové daně, a my si budeme sice preliminovat z těchto nových daní zase velké příjmy pro státní pokladnu, ale na konec výsledek bude tentýž.

Pan min. předseda výslovně konstatoval, že je neobyčejně důležité, aby stát a veřejné svazky měly svoje běžné rozpočty v rovnováze. Jsem velmi rád, že pan min. předseda tuto věc zdůraznil, poněvadž ji hlásáme po celou dobu trvání našeho parlamentu. Stále a stále opakujeme, že stát a veřejné svazky mají míti své finance v rovnováze. Bohužel my to říkáme, říká to nyní i pan min. předseda, ale stát této rovnováhy nemá, jak jsme slyšeli ze samotného prohlášení pana generálního rozpočtového zpravodaje, který sám odhaduje preliminář daňový za příliš vysoký. Následkem toho ani v nynějším našem rozpočtu není rovnováhy.

Jestliže se zde kol. Zeminová zmínila o tom, že schodky byly také za ministra dr Rašína v r. 1922 a 1923, musíme to přiznat, ale musíme si také říci, že mezi r. 1922 a 1923 a pozdějšími lety byl přece velký rozdíl, že tehdy v prvých pěti, šesti letech našeho hospodářství jsme neměli žádného vyrovnaného rozpočtu, nýbrž že tenkráte se sdělával rozpočet jen proto, aby se dala jakási směrnice, vlastně to ani rozpočet nebyl v tom smyslu, v jakém si rozpočet představujeme.

Byl to náš ministr inž. Bečka, který myslím asi r. 1923 - dosáhl toho, že byly rozpočty skutečně vyrovnané, a od těch dob jsme měli vyrovnané rozpočty, až zase nyní po dobu asi 3, 4 let máme vyrovnané rozpočty jenom na papíře.

Myslím, že velkou vinu na tom nese přece jenom okolnost, že ve své hospodářské i státní politice nakládáme trochu příliš mnoho úkolů na stát, že jsme propadli myšlence, která je sice velmi lákává, myšlence etatismu, ale že jsme se neptali, zdali stát všechny úkoly, které se naň ukládají, může také unésti.

Myslím, že v tomto směru bude nutno odbourat některé úkoly státní, které stát na sebe vzal, a že jen tak dojdeme k rovnováze také ve státním hospodářství. Rozhodně se domnívám, že novými daněmi tyto věci se nevyřeší.

Vítám ovšem podnět pana předsedy vlády na zřízení komise pro zjištění postupu u finančních úřadů, poněvadž daňová prakse jistě činnosti takové komise nanejvýš vyžaduje. Ale bojím se, aby tato komise nesdílela osud, kterého se dožily tak četné komise v Československé republice, kde jsme měli komise, které se vůbec nesešly, pak se konečně znovu zase udělaly, pak musela býti komise obnovena, pak musela býti nová komise zvolena místo ní, ale k výsledku se nikdy nedošlo. Přál bych si z plna srdce, aby tato komise byla šťastnější a aby zasáhla do daňových poměrů, které skutečně potřebují reformy.

Je jistě zcela správné, a hlásali jsme to již po dlouhou dobu, co řekl pan předseda vlády, že totiž poplatník má věděti hned na počátku předem, co má platiti, že má míti umožněnu kalkulaci, a provede-li finanční správa tuto reformu, získá si jistě vděku, poněvadž dnešní stav přináší jenom hospodářský rozvrat.

S velkým potěšením jsme uvítali jednu věc, kterou prohlásil pan předseda vlády, věc, kterou jsme zde v poslanecké sněmovně nejen často prohlašovali, nýbrž kterou jsme zde probojovávali proti ostatním stranám, a to názor na právní jistotu, názor, že právní jistotu podrývá zejména vydávání zákonů se zpětnou platností. Velmi otevřeně jsme se vždy stavěli proti zákonům se zpětnou platností, poněvadž zpětně působící zákon je skutečně s to svými účinky rozvrátiti hospodářství nejen jednotlivcovo, nýbrž také hospodářství celku.

Po té stránce jest snad správné, dojde-li k ustavení zvláštní právní rady složené z vynikajících právníků, která by na jedné straně zjišťovala stav práva, vykládala právo, a na druhé straně by působila také při vytváření nových zákonů. Snad se tím zvýší úcta a důvěra občanstva k právnímu řádu, která ovšem se opravdu zlepší jen tenkrát, přestane-li stát s různými svými zásahy do hospodářského života, které nejvíc podrývají právní jistotu v celém státě. (Výborně! - Potlesk.)

Slavná sněmovno, pan předseda vlády se ovšem zmínil o některých nových zásazích do hospodářského života. Zmínil se na př. o připravované syndikalisaci. Každá věc může býti jistě předmětem diskuse a může se nalézti forma, kterou by bylo možno tuto věc provésti. Ale já při syndikalisaci velmi varuji před tím, aby se nedostala vláda opětně do těch chyb, kterých jsme byli svědky při syndikalisaci a kontingentování některých průmyslových odvětví. Pan předseda vlády uvedl jako příklad syndikalisaci v průmyslu pivovarském. Upozorňuji, že zde stát přenechal stanovení a rozdělení výrobních kvot úplně autonomně jednotlivým podnikům samým. Mám dojem, že toto rozdělení se osvědčilo právě proto, že bylo přenecháno jen a jen autonomnímu rozhodnutí těchto průmyslových celků. Naproti tomu kde stát sám prováděl syndikalisaci, na př. umělých tuků, je prokázáno, že tyto věci jsou dělány velmi špatně, že spíše poškodí výrobu než jí prospějí, a musím zejména při kontingentaci umělých tuků zdůrazniti, že zde byl bohužel poškozen vládou český průmysl proti průmyslu německému.

(Hlas: Politický margarin!) Tato věc jistě nebyla správná a při syndikalisaci pivovarského průmyslu byl postup daleko šťastnější.

My jsme zdůrazňovali již ve svých dřívějších prohlášeních, že hospodářskou krisi neodstraní jenom investiční činnost, že tuto krisi musí odstraňovat jednak zvýšení vývozu, jednak obnovování našeho soukromého podnikání. A my vítáme, že se dnes vláda dostává svým prohlášením k tomu, co jsme my přes všecko kaceřování hlásali již dříve, že chceme-li se dostat opět k zdravějším poměrům, musíme se snažit, aby se lidem dala práce a nikoliv jen podpory. Když jsme to svého času zde v poslanecké sněmovně řekli, byli jsme předmětem útoků, kdežto dnes, po tak dlouhém trvání krise, dochází vláda ke stejným zásadám, nota bene voli k odůvodňování tatáž slova, jako jsme volili my, poněvadž jsme již tenkráte věděli, že z pouhého udělování podpor vzniknou těžké morální škody. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Proto stáli jsme na stanovisku, že především se musí lidu opatřovat práce a teprve v naprostém nedostatku práce možno mluvit o podporách v nezaměstnanosti. (Výkřiky posl. Pika.)

Za to ve velmi stručném odstavečku, kde pan předseda vlády mluví o obchodech a živnostech, postrádám zmínku o hospodářství družstev a konsumů, které jsou největší brzdou rozvoje obchodů a živností. Družstva a konsumy nesporně svým privilegovaným postavením škodí rozvoji obchodnictva a živnostnictva. (Posl. Pik: Žádného privilegovaného postaveni družstva nemají, platí daně jako jiní, ba platí více!) Privilegované postavení konsumů a družstev, pane kolego, je právě ve věcech daňových, dopravních a v řadě jiných. Celkově možno tedy říci o hospodářské situaci, že u nás nebude lépe, dokud se nevrátíme, jak jsem již zdůraznil, k plnému rozvoji soukromého podnikání. Rozumná hospodářská politika sahá k státnímu zásahu jenom jako k nouzové výjimce a ne jako k trvalé, programatické zásadě.

Vítám ohlašovanou činnost Poradního sboru pro otázky hospodářské. Opětně konstatuji, aby nebylo nedorozumění, že tuto otázku jsme my ve svém tisku, ve svých řečech a projevech stále a stále ventilovali, že to bylo jednou z podmínek, které jsme uplatňovali již při vstupu do vlády Jana Malypetra, že tenkrát, když bylo jednáno, jsme zdůrazňovali činnost Poradního sboru pro otázky hospodářské, poněvadž považujeme za nemožné, aby vláda byla zatěžována řešením hospodářských problémů tak, aby nemohla přikročovat k vlastní své vládni činnosti. Řešení všech hospodářských věcí potřebuje nějaký přípravný sbor, který by hospodářské věci připravoval a zpracovával dříve, než jsou rozhodnuty s konečnou platností vládou a parlamentem.

Pan předseda vlády žádal při této příležitosti, aby také u úřednictva byla větší pružnost a rychlost a aby se projevila zejména při veřejných investicích. Přes to, že se úplně shoduji v tom, že výsledky úřední práce jsou namnoze velmi zdlouhavé, někdy i velmi pochybné, musím přece při rozboru, proč k těmto výsledkům docházíme, říci, že příčina je někde jinde než na úřednících a státních zaměstnancích vůbec. Dnešní způsob úřadování je tak úžasně a nemožně komplikovaný, že dokonce ani základní kompetenční věci nejsou v 17. roce trvání Československé republiky rozřešeny; pak je velmi těžko, aby úředník byl pružný a rychlý, když musí býti pomalý, zdlouhavý, jestliže koná skutečně správně své předpisy. A při tom každá věc musí proběhnout nevím kolika instancemi. Tedy tyto věci musí především státní správa zreformovat.

Já jsem postrádal a postrádám stále, že tento problém není ještě rozřešen řádnou velkou reformou státní správy. Svého času při restrikčním zákonu č. 286 z r. 1924 bylo ustanoveno zřízení komise pro reformu státní správy, a potom dokonce vládním nařízením čís. 12 z 22. července z r. 1932 bylo stanoveno, že tato komise má podávati vládě každé dva roky zprávu o své činnosti. Nevím, zdali tato komise pro reformu státní správy každé dva roky podává vládě zprávu o své činnosti, ale jestliže podává, pak tyto zprávy musejí býti neobyčejně důvěrné, poněvadž i když tato komise pracuje, i když pracuje velmi bedlivě, shání materiál, i když připravila některé elaboráty, na př. železniční elaborát nebo elaborát o finančních úřadech, přece tato veškerá činnost končí v tajnostech. Neboť nikdo z odpovědných činitelů nemá s komisí styků, nepřikročuje se k tomu, aby se vypracované věci realisovaly, a my stále zůstáváme v administrativních nedostatcích, ve kterých jsme byli. Jsem pevně přesvědčen, že v reformě státní správy leží na jedné straně velmi značné miliony a na druhé straně že v nich také leží ztížení celého postavení veškerého státního zaměstnanectva vůbec.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP