Pátek 6. prosince 1935

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Upozorňujem pána rečníka, že podľa jednacieho poriadku sa nesmie čítať. (Různé výkřiky.)

Posl. Sandner (pokračuje): Považujete to za příznak spolehlivého základního demokratického směru, když na př. člen vlády, jako se to stalo před několika dny, mohl v Mostě otevřeně mluviti a tvrditi ve shromáždění lidu, že se sabotuje 67 členů parlamentní, číselně nejsilnější strany tohoto státu a že jim překážejí samy úřady při výkonu dozoru, povoleném ústavou, při intervencích atd.? Nebo je to výraz demokratického smýšlení, když při státních dodávkách trvale pomíjíte, což lze dokázati, sudetské Němce? Co to má činiti s demokracií, když vám mohl můj kolega Richter dokázati v rozpočtovém výboru, že z 993 veřejných nouzových prací, provedených v sudetoněmeckém území, nebylo ani 60 zadáno sudetoněmeckým firmám? (Posl. Bergmann: To je vaše statistika!) Anebo připomenu zneužívání volného uvážení při úřadech, při kterých všechna rozhodnutí směřují proti nám. Pánové! Jest lehké přednášeti nám o demokratickém smýšlení a demokratickém chování. Bylo by však lepší, kdybyste nás a jiné přesvědčili nestranným a přísně objektivním prováděním demokratických zásad, že demokratická ústava je zde také pro ty, kteří stojí v oposici anebo zrovna nepřísluší k nějaké určité politické zájmové pospolitosti. Co nám pomůže, že mluvíme ve stech a tisících shromáždění o demokracii a pro demokracii, když vy sami s druhé strany zavádíte nás v naší argumentaci stále do nesmyslnosti? (Potlesk.) K demokracii se nevychovává hezkými slovy, zvláště tehdy nikoliv, když ji samu trvale vyvracíte zneužíváním demokratických metod. K demokracii se vychovává příkladnou demokratickou praxí, která propůjčuje každému právo, jež mu patří. Jiné cesty není. (Potlesk.)

Předseda vlády dr Hodža neuvedl nám však jenom přednosti demokratické ústavy, nýbrž se nám snažil se zřetelem k požadavku celistvosti, který se nám vždy vyčítá, dokázati, že prý bychom dané politické skutečnosti v sudetském němectví nebyli vzali na vědomí, neboť prý náš nárok mluviti jménem sudetského němectví není oprávněný, protože prý zde jest ještě řada jiných sudetoněmeckých politických skupin. Dr Hodža v této souvislosti prohlásil: "V demokracii neplatí ani způsob ani zásada: část za celek - pars pro toto." Není mi jasné, jaké myšlenkové pochody zakládají tyto výklady pana předsedy vlády. Byli jsme a jsme ještě i dnes toho mínění, že podle demokratického principu většiny jednou z nejvíce vynikajících zásad demokratického smýšlení jest postaviti většinu - a, pánové, i většina jest částí celku - nad celek a nechati jí, aby pečovala odpovědně o celek. Vzdáti se této zásady znamenalo by prakticky zříci se vůbec upotřebení demokratických metod. Neboť ani v nebudete chtíti tvrditi, že panství většiny uvnitř státu jest jen tehdy ospravedlněno, když se toto panství většiny setká se souhlasem oposice, která zůstala v menšině. Nemůže býti tedy v demokraticky užité demokracii vůbec řeč o nedělitelnosti politické vůle, o zamítnutí zásady "pars pro toto". Právě proto se nám zdá, že naveskrz odpovídá demokratickým zásadám, že má býti vůle většiny uvnitř demokratického pořádku respektována tak dalece, aby měli jenom ti právo mluviti za celek, za kterými většina tohoto celku stojí. (Potlesk.)

Proti tomu nemůže býti námitek. Jest nesmyslem a znamená prázdné šermování hádati se o to, kdo byl legitimován se zřetelem na volební výsledek z 19. a z 26. května k tomu, aby si přivlastňoval právo mluviti za sudetské Němce, zda strana se 70% voličstva, nebo 3 strany, které se musí ještě k tomu děliti o nepatrný zbytek 30%. Zajisté neupíráme našim politickým protivníkům právo, aby se ucházeli o dosažení svých ideí a aby za ně bojovali. Ale podle zásad demokracie mluví ten za národ, za nímž stojí národ, (Výkřiky komunistických poslanců.), právě tak dobře... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. Sandner (pokračuje):... právě tak dobře, jako vy mluvíte jako většina za stát a za československý národ, ačkoliv stojí proti vaší koalici jistě větší než 30%ní oposice. Tak jako smí a musí koalice pro sebe požadovati právo mluviti závazně za celek, tak také musí býti přiznáno právo velké straně, ve které se setkala převážná většina národa, aby mluvila za tento národ.

Snad by se měly věci jinak, kdyby v tomto státě neexistoval tak zv. sudetsko-německý problém. Právě to, že existuje sudetsko-německý problém - a to není nějaký problém strany - činí nutným s počátku, aby zde byl někdo, jenž mluví ve smyslu a z příkazu všech sudetských Němců. (Potlesk.) Budeme tak dlouho legitimováni mluviti jménem většiny sudetských Němců, dokud sudetsko-německé obyvatelstvo jednoznačně neopraví v novém volebním boji důvěru, kterou nám vyslovilo dne 19. a 26. května. (Potlesk.) Neboť pro každou politiku je a zůstane neměnitelná zásada, že jedná a mluví na základě volebních výsledků s většinou sudetských Němců jen ten, kdo jedná s námi. Zda při tom uznáváte naši oprávněnost mluviti jménem sudetských Němců či nikoliv, není rozhodující. Stanovisko sudetských Němců k problémům, které jsou ve státě vysloveny, nalezne svůj výraz v tom, jak se k těmto věcem staví sudetskoněmecká strana. (Potlesk.)

Že se snažíme uvnitř území, jež jest osídleno sudetskými Němci, rozšířiti základnu své většiny, nemůže nám býti přičítáno nikterakž za příznak nároků celistvosti, které jsou nám přisuzovány, nechcete-li se rouhati demokratickým zásadám. (Výkřiky.) Táži se vás: Která strana tohoto státu by si dala líbiti, kdyby ji chtěl někdo nutiti, aby se zřekla pracovati na získání nových členů a pro rozšíření svého stavu? Jest to právě smyslem státu složeného ze stran a vybaveného demokratickou ústavou, aby zaručil stranám zásadu volné soutěže (Výkřiky komunistických poslanců.) a toto právo volné soutěže tak zajistil, aby tím byla dána možnost každé straně, státi se tak silnou a velkou, jakou se jen může státi. Nedělejte (obrácen ke komunistickým poslancům) ze svých srdcí vražednou jámu! Každý z vás již snil, že vidí svou stranu největší stranou státu. (Potlesk.) Nevydávejte se málo lichotivému podezření, že vaše výčitky, že prý máme nároky celistvosti, spočívají jen na špatně skryté závisti, protože jsme silni. (Potlesk.)

Se zvláštním důrazem nám také doporučil dr Hodža, abychom svým přívržencům vyjasnili, že by bylo pro menšinu zajisté méně příznivé, kdyby i většina přijala ideologii celistvosti. Nevím, zda si předseda vlády dr Hodža právě při těchto slovech uvědomil, že mohou dáti velice lehce příčinu k tomu, aby se diskutovalo, není-li to již dávno v našem státě tak daleko, že by mohlo býti politické mocenské postavení panující koalice postaveno na roveň právnímu stavu státu se systémem celistvosti. (Souhlas.) My všichni nemáme příčinu, abychom o tom byli přesvědčeni, že se přítomná vládní forma našeho státu liší od vládního systému celistvosti blahodárně tím, že se ve shodě se zásadami demokracie přibírá oposiční menšina v té míře ke spolupráci, jak by to mělo odpovídati demokratickým zásadám. Zda neužil před několika dny člen vlády, pan ministr dr Spina, v Mostě příležitosti, aby tvrdil, že nejsilnější strana ve státě, která v opakovaných projevech vyhlásila svou pohotovost k spoluprácí, bude na parlamentární půdě vůbec osamocena a dokonce při svých politických intervencích sabotována? (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Zde, pánové, se mi zdá, že jsou příznaky zahalené snahy po celistvosti mnohem vážnější a pro veřejnost více pobuřující, než pověsti, které se přičítají nám. (Potlesk.) Zde by bylo v zájmu státu, abyste viděli také jednou místo třísky v oku sudetsko-německé strany trám v oku dnešní vládní formy.

To bychom měli říci k vývodům pana předsedy vlády dr Hodži, pokud se zabýval naší stranou. Mluvil-li ve svých vývodech také o tom, že prý musí zjistiti v souhlasu s kancléřem Německé říše, že národní socialismus nebo italský fašismus nejsou ani dovozním ani vývozním zbožím, pak musím zjistiti já, že se nás toto zjištění vůbec netýká. Nemáme ani dovozní ani vývozní povolení, nemáme v této otázce ani pašeráckou službu. Jest nesmyslné, dnes přímo proto, že určité politické skupiny mají dostati koncese, představovati věci vždy tak, jakoby měla sudetsko-německá strana v úmyslu převzíti zde v našem státě politické systémy některého zahraničního státu. Vyhlásili jsme několikrát její stanovisko k těmto otázkám. Konrád Henlein otevřeně vysvětlil v Č. Lípě, v jakém poměru stojíme k říši a k národnímu socialismu. Nemáme nic, co bychom připojili k tomuto vysvětlení. (Potlesk sudetoněmeckých poslanců.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalej má slovo pán posl. dr Novák. (Výkřiky. - Hluk.)

Prosím o kľud.

Posl. dr Novák: Slavná sněmovno! Prohlášením pana min. předsedy dostala rozpočtová debata trochu širší ráz, než jaký bývá zvykem při projednávání rozpočtu v plenu posl. sněmovny. Z řeči pana předsedy vlády vyplývá, že náš stát spolu s ostatními státy celého světa je v určité všeobecné tísni. Rád bych konstatoval, že pro nás, pro státní národ československý vyplývají z tohoto postavení našeho státu v nynější době dvě poučky, jichž bychom měli stále dbáti: První je, že musíme zapomenout na naše typické stranické hašteření. Ono to není sice tak zlé, ale u odpůrců to vzbuzuje a mohlo by vzbuzovati dojem, že v případě krise narazí stát a národ vnitřně rozežraný stranickými, stavovskými a jinými spory a že tu místo pevné hráze bude konglomerát proti sobě jdoucích skupin. V tom ohledu jsem přesvědčen, že se odpůrci jistě zmýlí. My se, jak už z celé historie je známo, dovedeme najíti v dobách tísně. Jak to historiograf Palacký dobře řekl, my se lépe osvědčujeme v dobách krise a útisku než v dobách štěstí. Ale přes to, aby odpůrci naši viděli, že zde tyto naše rozpory nejdou příliš hluboko, je třeba, aby, pokud to je vůbec možno, v našem československém státním národě byly potlačeny nadměrné rozpory a zdůrazňování těchto rozporů.

A nyní ještě druhé hledisko - pan předseda vlády s tím začal: My jsme zde položeni ve středu Evropy a působí na nás vlivy se všech stran. My musíme v zájmu zachování svého státu, jeho neodvislosti a budoucnosti se starati, abychom měli ve světě pokud možno nejvíce přátel. Velevážení, to neznamená nějakou novou politiku, to je pokračování, důsledné pokračování v politice, kterou děláme již od obnovení našeho státu, politiku, abychom se neznepřátelovali s nikým a po boku pro všecky doby zlé měli pokud možno nejlepší a nejsilnější přátele. Velevážení, v tom smyslu tady bylo mluveno o Malé dohodě a byl oceňován její velký význam pro politiku celé Evropy. Bylo tady mluveno o našem tradičním přátelství s Francií a byla zdůrazněna v poslední době uzavřená spojenecká smlouva s velkým slovanským státem, sovětským Ruskem.

Slavná sněmovno, strana, ke které kladu si za čest náležeti, souhlasí plně se spojeneckou smlouvou, kterou naše republika se sovětským Ruskem uzavřela. Souhlasíme s ní v zájmu bezpečnosti státu, které v nynější době nejvíce potřebujeme. A je nám trochu divné, že v určité straně a v určitém politickém orgánu byl pro společný, kolektivní postup a rozhodnutí pro tuto smlouvu postaven na pranýř předseda čsl. strany lidové ministr dr Šrámek. Bylo buzeno domnění, jako by on se svou politikou byl v rozporu s celou nebo s valnou částí své strany. Slavná sněmovno, je trošku podivné, když v těchto článcích bylo také použito, nevím proč a zač, citátu nebo dovolání se encykliky papežské "Quadragesimo anno", a to od strany, které bychom nemohli dáti vysvědčení dobrého poměru ke katolické církvi od počátku naší republiky, a že s tohoto hlediska bylo útočeno v listě, který by jistě nedostal řád "Pro ecclesia et pontifice" za to, jak se na počátku státu choval ve sporu církve katolické a těch skupin schismatických, které tady bojovaly proti ní. Musím prohlásiti, že celá strana lidová stojí za politikou svého předsedy nejen v těch ostatních záležitostech, nýbrž i v této. pokud se týče uzavření spojenecké smlouvy se sovětským Ruskem, poněvadž tato politika znamená zesílení bezpečnosti našeho státu.

S kým uzavíráme smlouvu? Uzavíráme ji s nějakými ideami? Nikoli, my si získáváme spojenectví milionů ruských bodáků a celé výzbroje, kterou Rusko dnes přesahuje značně ostatní státy. Znamená to pro nás zesílení a upevnění naší stability a bezpečnosti v nově upravené Evropě.

Slavná sněmovno! Pan předseda vlády ve své řeči vyzvedl velmi silně činorodou demokracii, a mluvili v tom smyslu dosti živě všichni řečníci, kteří se této debaty až dosud zúčastnili. Mně se zdá, že tu něco není úplně správné nebo zdravé. A to je to, že se nyní o demokracii příliš mnoho mluví. Demokracie přece má býti něčím, jako je vzduch - dýcháme jím, ale zvláště nezdůrazňujeme, že bez vzduchu bychom nemohli žít. Působí trošíčku divný dojem a jisté znepokojení, když čteme o demokracii od autorů, o nichž máme takové mínění, že by tu demokracii příliš nehájili, kdyby přišla do těžké krise a byla ohrožena. Tedy je třeba, abychom o demokratické myšlence méně mluvili, ale abychom spíše demokraticky jednali.

Slavná sněmovno! Pravím to do vlastních řad, nikoliv v úzkém slova smyslu, nýbrž do řad celého poslaneckého sboru. Měl jsem příležitost v rozpočtovém výboru na to poukázat a domnívám se, že neškodí zdůrazniti to i v plenární schůzi. Máme totiž zákon, kterým jsme dali vládě mimořádnou plnou moc, že po dobu krise v terminovaných dobách může s platností zákona vydávat, vyžaduje-li toho nutnost doby, nařízení a že tato nařízení mají, co se týče závaznosti, všechny atributy, jako zákon usnesený oběma komorami Národního shromáždění a podepsaný presidentem státu. Podívejme se, jak se to zde vyvíjelo. Musíme si upřímně říci, že tento zákon znamená určitý průlom do parlamentní demokracie a že se na něj můžeme dívat jen jako na mimořádné opatření pro doby zlé, pro doby krise, které nyní prožíváme. Ale vyvíjelo se to tak, že r. 1934 bylo vydáno t. zv. vládních zákonů, to je vládních nařízení s platností zákona podle zmocňovacího zákona, neusnesených sněmovnami, celkem 135 a zákonů všech, které prošly oběma komorami Národního shromáždění a byly podepsány presidentem, pouze 51. Tedy 135 zákonů nedemokratických, a pouze 51 zákonů demokratických. A r. 1935 do konce srpna bylo nařízení 70 a zákonů pouze 26. A kdybychom, slavná sněmovno, si všímali, jakých věcí se to týká, poznali byste, když si prolistujeme Sbírku zákonů a nařízení, že t. zv. zákony pravé, parlamentně usnesené, byly často povahy pro celou hospodářskou krisi málo významné, na př. schvalovaní drobných obchodních smluv, nebo řada zákonů, které jen z formálních důvodů musejí projíti oběma sněmovnami, a že hlavní a zásadní hospodářské zákony neprocházejí dnes parlamentem, nýbrž pouze vládou a že vláda je vydává. Je to odchýlení od úmyslu zákonodárcova obou našich sněmovních komor, který měl na zřeteli, že zmocnění se dává vládě, aby ho používala jen pro případy nanejvýš nutné. Kdyby to takto pokračovalo, můžeme se dočkati opravdu té situace, že by bylo naše oprávnění a moc ve státě jen takového rázu, jako bylo za starého stavovského sněmu, který měl jedině právo povolovati berně a všechno ostatní měla tehdejší vládní moc. (Posl. Bezděk: Debatovalo se také!) Prosím. Když to konstatuji, neznamená to, aby se očerňovala demokracie, nýbrž rád bych spíše zdůraznil, abychom si uvědomili, že dosavadní formy demokracie, jak je zde máme, nestačí na komplikovaný hospodářský život, v němž nyní jsme, a že je potřebí kreovat, tvořit nové demokratické normy, které by mohly zvládnouti onu komplikovanost hospodářského života hlavně v době nynější krise. Vím, že to vzbuzuje jisté podezření. Neprávem. Normy, které budou tvořeny - ať jim říkáme jakkoliv, ať jim říkáme dirigované hospodářství nebo zemědělské komory atd., nebo když užijeme terminologie, které my užíváme, stavovské zřízení - budou formami demokratickými. Vzpomínám encykliky "Quadragesimo anno", kde jest o těchto formách rázu hospodářského mluveno a kde se výslovně praví, že každý stát a každý národ má plnou volnost podle svého založení, podle svého kulturního vývoje ony formy tvořiti - řekl bych jednoduše k obrazu svému. Když to nazýváme stavovské zřízení hospodářské, neznamená to stavovský stát, nýbrž znamená to vyplnění demokratických forem, které tu máme, další podstavbou, tak aby mohly lépe fungovat a lépe plnit těžké hospodářské úkoly, které nyní celou správu státní čekají a zatěžují. Ovšem že tyto formy musejí býti demokratické v tom smyslu, že musí tam občanstvo - což je princip demokracie - čím dále tím více nabývati vlivu a možnosti rozhodovati o otázkách hospodářských a sociálních, než je možné dnes, kdy je silně zdůrazněn proti tomuto demokratickému principu princip správy byrokratické.

Snad bude lepší, když tu užijeme několika příkladů, jak se asi bude ten příští stavovský řád nebo zřízení rýsovat. My máme již takové organisace. Máme z dob dřívějších advokátní komory. Advokátní komora shromažďuje obor lidí stejné práce. Představme si, že některý advokát umí chodit po ostří zákona, takže ho zákon nepostihne, když něco nesprávného udělá. Bude osvobozen, nebo nebude postaven ani před soud. A když tedy bude osvobozen, poněvadž není paragrafu na ten čin, který se cítí jako nesprávný, ale není formulován v trestním zákoníku, je tu ještě advokátní komora. Ona prohlásí: "Pravda, náš člen zpronevěřilý ušel trestající ruce zákona, ale on pošpinil stav. Proto my jej zvedáme, abych tak řekl, "z řemesla, my mu bereme advokátní praxi na měsíc, na půl roku, na rok, nebo na vždycky." Cítíte, že tady část správní moci je již nyní přenesena na autonomní organisaci jednoho stavu, tedy na advokátní komoru. Stejně je tomu s lékařskými komorami - byť ne úplně - a myslím, že tento způsob, to jest organisování autonomních sborů stejné práce, by mohlo být dobrým východiskem a dobrou náplní naší demokratické struktury. Pan ministr zemědělství dr Zadina oznámil, že přijde s organisací závazných zemědělských společenstev a zemědělských komor. Vítáme velice toto prohlášení pana ministra zemědělství, poněvadž dlouho jsme usilovali, aby k tomu v naší Československé republice došlo. Jistě, že tady bude řada otázek řešena daleko lehčeji a že tím nebude zatěžován centrální demokratický sbor, parlament, obě komory Národního shromáždění.

Slavná sněmovno, uvědomme si, že přece lidé jedné práce a jednoho stavu si lépe rozumějí, již mluvou si lépe rozumějí a také svým věcem lépe rozumějí, pokud nepřesahuje to obor, který jest jim vyhrazen nebo na kterém jest zúčastněn také ostatní svět. Proč by nemohlo tu býti postupováno tak, že otázky, které jsou věcí pouze jednoho stavu, by si řešil ten organisovaný stav sám a státní moc by stála nad ním, aby ta usnesení buď nedotkla se hospodářské struktury celého státu, nebo nezasahovala do práv ostatních složek státu a tak by si stát udržoval svrchované právo udržovat harmonii mezi jednotlivými proudy a stavy v příslušném hospodářském, kulturním i sociálním životě.

Slavná sněmovno, domnívám se, že v této formě, t. j. ve formě autonomní organisace jednotlivých oborů práce, nebude jen stav zemědělský, stav dělnický a živnostenský. Náš život hospodářský a společenský dnes je tak komplikovaný, že budou se vyvíjet daleko menší autonomní celky a ty budou v oboru svém rozhodovat. Takovou organisaci jsme si již utvořili. Příslušnými bankovními a peněžními zákony byla vytvořena centrála, poradní sbor peněžních ústavů. Tento poradní sbor už také autonomně jednal a radil se o úrokových sazbách, které platí ještě do dneška. Usnesl se na nich jednomyslným votem. Jednali a radili se o tom ti, kteří tomu nejlépe rozuměli a měli rozumět, načež bylo předloženo jednotné usnesení vládě a ministru financí, který svým podpisem to schválil. Vláda svým votem zjistila, že sjednání úrokové nepřesahuje meze oprávnění organisace, a vyhlásila je potom závazně pro všechny peněžní ústavy, pro všechny vkladatele a dlužníky. Tady máme příklad, jakým způsobem budou asi organisovány stavovské organisace a hospodářský život v naší Československé republice a snad také ve státech ostatních.

Velevážení, pan předseda vlády ve své řeči vyzvedl nutnost dirigovaného hospodaření.

Bylo o tom také velice mluveno i ostatními pány ministry v jednotlivých výborech. Nutno zde zaujmouti k této základní myšlence pevné stanovisko za hnutí, jehož jsem členem.

Dirigované hospodářství! Vždyť my je máme dirigováno v určitých oborech už nyní. Prosím, vezměme kartely. Co to je? To je organisace pro dirigované hospodářství. Měli jsme příklad kartelu cukrovarnického. Omezoval osev řepy, vykupoval kontingenty, rušil cukrovary, to je dirigované hospodářství. Ovšem věc je tady ta, že je hledisko jiné, kterým se toto dirigování provádělo, než to, kterým chceme, aby se provádělo dirigované hospodářství všeobecně. Zde bylo zaujato stanovisko zabezpečení a prospěch kapitálu toho odvětví, kdežto dirigované hospodářství, jak my je chápeme, má míti za účel největší prospěch všeho občanstva, všech těch, kteří při hospodářské práci jsou zúčastněni nejen ve výrobě, nýbrž také i v konsumu. Tedy zde má býti pro dirigované hospodářství nejvyšším měřítkem blaho nejširších vrstev občanských a ovšem také zesílení a blaho celého našeho státu. Tedy člověk musí býti tady měřítkem, nikoliv jenom otázka kapitálová.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP