Pátek 6. prosince 1935

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Onderčo, dr Markovič, Langr, Košek, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: R. Böhm, de Witte.

231 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři dr Černý, dr Dérer, dr Krčmář, Machník, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 9 hod. 20 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolenou

udělil předseda podle § 2, odst. 2 jedn. řádu na zítřejší den posl. Kočandrlemu.

Omluvil se

nemocí do 10. t. m. posl. Danihel.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Šedý.

Rozdané tisky

počátkem schůze: Zprávy tisky 169 až 181.

Výboru imunitnímu

přikázal předseda žádosti:

kraj. soudu v Komárně ze dne 5. října 1935, č. Nt 72/35, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 3. prosince 1935, č. 12.223/35, za souhlas s trest. stíháním posl. Šaláta pro přečin podle § 14, č. 5 zákona č. 50/23 Sb. z. a n. a pro přestupek podle § 1 zákona č. 309/21 Sb. z. a n. (č. J 99-IV),

kraj. soudu v Nitře ze dne 29. října 1935, č. Tk VII 400/35, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 3. prosince 1935, č. 12.201/35, za souhlas s trest. stíháním posl. o Turčeka pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 100-IV).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 125) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1936 (tisk 150) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 13. schůzi posl. sněmovny dne 14. listopadu 1935.

Zpravodajem jest p. posl. Remeš.

Budeme pokračovati ve všeobecné rozpravě, započaté ve včerejší 16. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Trnka, Šverma,

Sandner, Ježek, dr Jaromír Dolanský, Jaross; na straně "pro" pp. posl. Zeminová, dr Novák, dr Meissner, Schäfer, Slavíček.

Dávám slovo panu posl. Trnkovi.

Posl. Trnka: Vážená sněmovno! Mám-li mluviti ve všeobecné rozpravě o rozpočtu na r. 1936, musím především podotknouti, že nestojíme bezpodmínečně proti tomuto rozpočtu, nýbrž že k jednotlivým položkám tohoto rozpočtu dáváme souhlas. Hlasoval jsem v rozpočtovém výboru pro rozpočet ministerstva nár. obrany, hlasoval jsem též k některým pozměňovacím návrhům, ale zaujal jsem vůči celkovému rozpočtu stanovisko zamítavé. Své námitky k některé části jsem uvedl již v rozpočtovém výboru a chtěl bych zde říci povšechně jenom několik slov.

Pan kol. dr Tiso mluvil zde včera o tom, že všechny vládní strany jsou vůči rozpočtu naplněny optimismem. Vytušil jsem z řečí zástupců politických stran, že optimismus není skoro vůbec žádný, naopak že vládní strany zaujímají vůči tomuto rozpočtu dosti nejisté a pochybné stanovisko. Pan posl. dr Tiso řekl mimo jiné, že tento režim stranickosti skutků slaví orgie a já bych dodal k tomu několik slov. Na př. víme dobře, že před válkou byla samospráva nedotknutelná. R. 1905, kdy v jižních Čechách se konaly císařské manévry, byl ve Štěkni starostou sedlák, kterého by byla rakouská vláda bývala nějak ráda zbavila funkce starosty, ale nemohla na to najít paragrafy, a sedlák ten byl určen, aby vítal bývalého císaře Františka Josefa. A on ho jako sedlák vítal, a nikdo nemohl proti tomu nic najít, vítal ho přes to, že by byli raději viděli, kdyby byli našli člověka inteligentního a snad jiných schopností, nežli byl tento sedlák. Musím se této věci dotknout, poněvadž u nás na českobudějovické župě nebylo potvrzeno 68 starostů, a byla mezi nimi řada legionářů, byly to osoby nanejvýš čestné, osoby, které sloužily obci úplně zdarma po stránce samosprávné. A tito lidé nebyli potvrzeni. Proto jsem se dotkl této věci při poznámce pana posl. dr Tiso, který řekl něco o tomto režimu.

A ještě bych zde poukázal na článek v "Národní politice" před třemi roky. Je tam napsáno (čte): "Už to víme, proč musíme mít německé ministry. Píše se nám: Řekla nám to 12. prosince "Bohemie". Prý ne pro tu německou spoluodpovědnost, která nám dělá za hranicemi dobrou pověst, nýbrž proto, že kdyby čeští členové vlády neostýchali se pohledu německých ministrů, rozebrali bychom si svůj vlastní stát." - To jsem chtěl říci jako poznámku, abychom měli jasno, aby vláda hleděla za každou cenu a za všech okolností vycházeti vstříc po způsobu demokracie ve spravedlnosti vůči všem složkám ve státě, i když jsou vládní nebo oposiční, aby v samosprávě i ve správě veřejné bylo postupováno tak, jak je třeba, a aby se dobře hospodařilo s penězi poplatníků. Nevím, jak do budoucnosti budou naše české politické strany plniti úkoly vytčené ústavou, ale fakt je, že dnes stojíme následkem nedosti schopné politiky před skutečností, že jedna německá strana je v tomto státě početně nejsilnější, a my Češi a Slováci jako budovatelé tohoto státu musíme míti obavy, zda se nemůže státi, že podle demokratických zásad o většině někdy některá německá skupina nám nebude sestavovat vládu. To si musíme uvědomit a musíme hledati nové cesty, jak sjednotiti národ.

Jde se přísně na oposiční strany, ale co je to platné? Nejsnáze by šlo sjednotit národ na podkladě stavovském a rozhodně ne stranicko-politickém jako teď. Stavovství, stavovská demokracie je naším cílem. Z hospodářské nespokojenosti povstává nespokojenost politická a jest málo platné oklešťovati práva občanstva, jak se to teď praktikuje. Nevím, ale zdá se mi, že proti starým dobám, co se týče samosprávy, jsme na tom hůře...

Předseda (zvoní): Prosím pana řečníka, aby dbal jednacího řádu a nepředčítal svoji řeč.

Posl. Trnka (pokračuje): Na jedné straně je úplné, rovné hlasovací právo, na druhé straně však způsob jmenování jedné třetiny členů samosprávy, t. zv. odborníků. Podle mého názoru je to někdy hodně křiklavá věc, že se nehledí na skupiny menšinové, oposiční sice, ale při tom státotvorné, že se jim nepřiznává právo jmenovací, že přijdou v samosprávných sborech opravdu zkrátka. O tom mluvil i p. dr Klapka, který sám vytýkal poměr mezi samosprávou a okresními úředníky, hejtmany, že někdy nemají pochopení pro věc samosprávy.

Po stránce hospodářské, řekl bych, je systém daňový nemožný, zvláště předpisování daní a jejich vymáhání, o čemž zde promluvil již p. kol. Ostrý za stranu živností a obchodu. Pan kolega mluvil včera o tom dosti příkře.

Řeknu něco za zemědělce, ale jenom doplněk. Měl bych ponechati straně, která si osobuje právo na hájení zemědělských zájmů, aby o tom mluvila, ale nemohu souhlasiti s tím, jak se to dělá. Především proto, že si nemohu nějak dobře srovnati v hlavě, že na jedné straně skupina, strana sestavuje rozpočet a pro něj hlasuje, na druhé straně podává však hned proti rozpočtu pozměňovací návrhy. Týče se to hlavně podporování soustavné elektrisace, čímž by se též zmenšila nezaměstnanost a prospělo by se obcím. Jak vidíte z finančního zákona, pan ministr financí má právo opatřiti do jisté výše částky na různé produktivní práce. Máme za to, že elektrisace je tak důležitá práce jako každá jiná. Je nutno, aby každá česká dědina byla zelektrisována, aby měla možnosti pokroku a výhody jako druhá. Avšak vesnice, jež dnes elektrisují, nejen přišly o příspěvek okresů, které pro své zadlužení nemohou přispívati, nýbrž i částka, která bývala v rozpočtu věnována na elektrisaci, je okleštěna na polovic.

Strana republikánská sestavovala spolu rozpočet, v němž tato položka je na tolik stornována, a na druhé straně, prosím, tato strana podává pozměňovací návrh, aby ta položka byla zvýšena. Myslím tedy, že podání toho pozměňovacího návrhu - podal ho pan kol. Křemen, já jsem pro něj také hlasoval je jen formální a agitační a že to na věci nic nezmění. Po této stránce budou na tom naše vesnice špatně.

Že daň z obratu je nespravedlivá, stejně jako daně spotřební tím, že postihují bohaté stejně jako chudé, na to je poukazováno stále, ale dosud si nikdo nevzpomněl na jednu věc, na dávku z převodu nemovitostí, na dávku z majetku. Bylo tu řečeno, že dávka z převodu majetku - mluvil o ní v rozpočtovém výboru pan posl. inž. dr Brdlík - není dosti spravedlivá, že ji musí platit, kdo prodává statek nebo chalupu, stejně ať je nezadlužený nebo na 90% zadlužený; na to se nebere ohled. Je tu pak ještě jedna věc, že se totiž stanou často případy, že třeba třikrát v několika letech za sebou - mám na to příklady - následkem úmrtí v rodině předával se majetek a z trojího předávání v 6 neb 8 letech musila být zaplacena dávka z těchto převodů v částce jedné třetiny i více celého majetku. Na toto tedy nebylo pamatováno žádným pánem ze strany zemědělské ani jiné - neboť i v jiných oborech se předává majetek, domy atd. - aby byla pozměněna prakse v tom smyslu, že musí-li rodina, pokud drží majetek, předati tento majetek druhému dříve než jedno koleno se střídá, měl by se tento poměr uzpůsobit tak, aby aspoň 15 let tato dávka z majetku, dávka z převodu se nemohla znovu předpisovati. Neboť se stávají případy, že ve 5, 7 letech se předával majetek vícekrát a pokaždé se dávka musila platit, takže je to přímo takřka konfiskace majetku. Na to pamatováno nebylo a já bych prosil pro příští rozpočet - poněvadž v tomto rozpočtu je těžké něco měnit, a vím, že nic se tam měnit nebude - aby i na tuto věc bylo pamatováno a aby byla upravena spravedlivě, jak je třeba.

A teď jsou na obzoru ještě jiné vymoženosti. Máme již řadu vymožeností, které zdánlivě anebo někdy i ve skutečnosti usnadňují náš život hospodářský, na př. starobní pojištění u dělnictva atd. Do jaké míry. to je další otázka. nebudu dnes tuto věci kritisovat. V resoluci zemědělského výboru, předložené výboru rozpočtovému k odhlasování. je psáno, že se žádá zavedení nového ústavu, kde by zemědělci byli pojištěni proti pohromám živelním a proti pádu dobytka. Vím, že způsob dnešních podpor je takřka nemožný, poněvadž na jedné straně nestačí. stát nemůže poskytnout dostatečných prostředků, aby kraje postižené řádně odškodnil, na druhé straně však, když už se přiděluje, není to vždycky dosti spravedlivé, a proto je třeba - a já s tím souhlasím - aby bylo zákonem stanoveno, že každý zemědělec musí být pojištěn proti živelním pohromám, ale tak, aby se svobodně mohl dáti pojistit u ústavu toho neb onoho, jak bude chtít. aby vláda s ústavy sjednala smlouvu o výši prémií a na základě těchto úmluv, aby se každý zemědělec dal pojistit kdekoliv chce, ovšem nuceně. Protestuji však proti tomu, aby se zakládal nový ústav, který by musel být vybaven velikou částkou peněz. Tento nový ústav by potřeboval velké částky na svou režii, kdežto pojišťovny jsou dnes po této stránce vybaveny všestranně, mají své odbory pro pohromy krupobitní atd., a je tudíž velmi nutné, aby se to upravilo v tomto smyslu, že každý by se svobodně mohl dát pojistit, kdekoliv by mu bylo libo. Že by bylo nutno upraviti to zákonem, je na bíledni, neboť vidíte, jak zbědované jsou kraje, kde často živelní pohromy přijdou několik let po sobě. Ten nový ústav pojišťovací bych rozhodně neschvaloval tak, aby byl dělán samostatně. V tom bych si dovolil odporovat.

Co se týká starobního pojištění pro zemědělce, právě se jedná o usnesení tohoto zákona, o uvedení jeho v život, neboť tento zákon jest již od r. 1929 připravován. My nemůžeme souhlasiti s tím, aby starobní pojištění pro zemědělce bylo zavedeno, a to z toho důvodu, že není pravda, jak napsala, myslím, p. kol. Chlebounová, kdysi do časopisu zemědělské jednoty, že je veliká nespokojenost na vesnicích a že jsou veliké spory mezi zemědělci a výměnkáři. Je pravda, že asi 10% výměnkářů se soudí o výměnek. Ale je také pravda, že těch ostatních 90% výměnkářů je pravým dobrodiním pro hospodářské usedlosti, kde výměnkáři, kteří pár krejcarů mají, mladému je dají a tak pomáhají, dokud mohou, ať je to v jakémkoli smyslu. Až bude uskutečněno starobní pojištění pro zemědělce, je fakt, že 90% zemědělců bude exekvováno a prodáváno v dražbách, protože nebudou míti zaplacené pojišťovací kvoty, neboť měsíčně platit paušálem takových 20 až 22 Kč je dnes takový veliký obnos, že žádný zemědělec, zvláště z těch drobných zemědělců, to nesežene a platit to nemůže.

Proto žádáme, aby byl odsunut tento zákon dále, aby uskutečnění jeho se nepraktikovalo, poněvadž by to bylo spojeno s obtížemi a velikým břemenem pro naše zemědělce. Chtějí-li to živnostníci a obchodníci, je to snad u nich nutné a potřebné, ale u nás opravdu to v úvahu nepadá a bylo by to zase jen více o jeden zajišťovací a pojišťovací ústav, ze kterého by plynuly zisky do společné kasy, kde by se stahovala míza a jmění národa, ale užitek z toho pro

zemědělce, když by dosáhl potřebného věku, byl by problematický.

S povděkem beru na vědomí slova pana premiera vlády o demokratismu, na jehož obranu zde vystoupil. Věřím, že vláda má pevnou vůli ozdraviti demokracii a rozlišiti mezi demokraticko politikou a klikami. Stejně rád slyšel jsem oficielně opakovánu známou větu pana premiera vlády o tom, že fašismus není exportním artiklem a že naše vláda neshledává správnou zásadu totálního státu. Shodou okolností stalo se, že společný jmenovatel "fašismus" označuje řadu hnutí v různých státech, ačkoli u každého národa je náplň tohoto slova jiná.

Zahraniční fašismy stojí většinou na poměrně abstraktní a nepraktické zásadě totálního státu, kdežto Národní obec fašistická, kterou já zastupuji, stojí a trvá na principu stavovské demokracie, to je plně demokratického zákonodárného sboru, sestávajícího z odborně kvalifikovaných, osobně odpovědných zástupců jednotlivých stavů a životních povolání.

Myslím, že mnohým do svědomí promluvila slova pana premiera vlády: "Jací demokraté, taková demokracie".

Předseda (zvoní): Upozorňuji znovu pana řečníka, že není přípustno čísti řeč.

Posl. Trnka (pokračuje): Tato kritika premiera vlády byla opravdu žádoucí, a přál bych si, abychom opravdu u nás mohli vždy říci, že demokracie a spravedlnost je všude a na všechny strany a pro každého. Tím končím. (Potlesk fašistických poslanců.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP