Čtvrtek 14. listopadu 1935

Myslím, že z dosavadního průběhu krise nabylo převahu přesvědčení, že stát nemůže býti vždy zachráncem hospodářských posic za krise v tak četných směrech otřesených. Přisuzoval-li se mu tento úkol, stalo se za krise jistě již zcela zřejmým, že ochrana zájmů jedněch musila býti často vykupována obětmi druhých. Byly-li tyto oběti spravedlivým vyrovnáním posud nerovnoměrného rozdělení veřejných břemen, byly jistě na místě. Pokud však byly neúnosny, nemohly se obejíti bez obecných škod, které se musily pak nutně projeviti v nepříznivých účincích na celé hospodářství. Stejně nepříznivými účinky musil se přesun tíhy krise na stát projeviti tehdy, nepostačily-li prostředky národního hospodářství určené k úhradě veřejných potřeb k jejich uspokojení a musily-li býti uhražovány úvěrem odčerpávaným ze zdrojů, které byly v hospodářství pro jeho účely k disposici. I tento způsob úhrady veřejných potřeb musil nakonec zatěžovati výnos hospodářského podnikání, což nám jistě markantně ukazuje vzrůst státního dluhu za krise a vzrůstající potřeba na jeho zúročení a umořování.

Ústředním hospodářským problémem zůstává tak i nadále národní hospodářství samo, jehož vzestup nebo pokles podmiňuje i rovnováhu státního hospodářství. Oživení celého hospodářství jest tak jedinou cestou k úniku krisových zjevů. Jen touto cestou může pak i státní hospodářství udržovati krok s vývojem hospodářského celku. Tím nemá snad býti popřena důvodnost úsilí o restrikci rozsahu státních vydání, o které jsme usilovali za krise.

Východiskem z krise musily býti, jak vidíme na vzrůstající konjunktuře některých států světových, impulsy, kterých se dostávalo národnímu hospodářství jako celku, ať již vycházely z iniciativních podnětů, nebo se opíraly o strukturální předpoklady v dotyčném státě nebo byly nezřídka i výslednicí náhodné situace politického nebo hospodářského vývoje světa (vliv válečné konjunktury a pod.).

Pro náš stát ve vnitrozemí položený znamenala hospodářská krise obtíže mimořádného rázu, které se stupňovaly kombinací silně vyvinuté výroby průmyslové i zemědělské a neméně i tím, že největší odběratelé našeho zboží v sousedství (většinou hospodářsky slabší) nejsou s to zvýšiti dovoz našich statků přes všechny příznivé podmínky pro tento hospodářský styk s naší strany, ať jde o podmínky cenové, dopravní atd., zvláště když i s naší strany poklesly předpoklady pro dovoz z těchto států. Pro oživení našeho hospodářství byly podmínky po stránce strukturálních předpokladů bohužel minimální. Potvrzuje nám to nejlépe fakt, že vyhlídky našeho vývozu lze zlepšiti především do států nám nejvzdálenějších, což je úkol jistě těžký. Vývoj politický nebo hospodářský v sousedních státech spíše brzdil vyhlídky našeho vývozu, než by je byl podporoval.

Vidno tudíž, že veškeré úsilí naše, byť jsme si vědomi všech obtíží, musí se nyní soustřediti k tomu, abychom vlastními silami záměrným působením podnikli vše, co může přispěti k obnově hospodářských sil v našem státě.

Prvním úkolem jest odstraňovati všechny překážky a nedostatky, které by v oboru vnitřního hospodářství mohly ještě státi v cestě oživení hospodářského života. Sem náleží jistě i pořádek ve státním hospodářství, kterého nutno konečně dosáhnouti do té míry, abychom od něho mohli požadovati aktivní spolupráci ve prospěch utužení hospodářských sil ve státě a nikoliv aby nám bylo jako doposud hrozivým problémem, který těžce doléhá na celý hospodářský život.

Z těchto hledisek vyrůstá program opatření, která by bylo nutno provésti v celém souboru řešení, jichž výslednicí by byl státní rozpočet na příští hospodářské období, opírající se o důsledky těchto opatření a počítající s nimi. Účelem těchto opatření nemá tedy býti pouze rovnováha rozpočtová jako taková, nýbrž také její zajištění zaručené cílevědomým postupem k rozvoji celé hospodářské soustavy.

Největší zájem soustřeďuje se na zlepšení poměrů výrobních. Ve výrobě jsou jediné možnosti zvýšení národního důchodu, zaměstnanosti, zvýšení odbytu pro domácí spotřebu atd. Cesta k této obrodě jest především v rozšíření odbytu našeho zboží do zahraničí. Toho jsme si všichni vědomi. Tento úkol jest také předmětem největšího počtu úvah, návrhů tisku, zájmových skupin, veřejných korporací i zákonodárných sborů. Tato životní potřeba státu byla také iniciátorem snížení zlatého obsahu československé koruny, aby umožnila konkurenční schopnost našeho zboží na zahraničních trzích. Z této snah¨ vycházelo zřízení exportního ústavu i jiná opatření, o nichž promluvím později.

Touto společnou myšlenkou musí býti ovládány všechny příčiny v tomto směru, ať jde o iniciativu soukromou nebo zásahy veřejné moci. Není pochybnosti, že jediným zásahem nemohou býti vyčerpány prostředky vedoucí k cíli. Jest potřeba skloubiti řadu opatření hospodářsky souřadných, ať jde o sebe menší úpravy nebo zásahy znamenající novou hospodářskou orientaci, které by v celku sledovaly stejný cíl a výsledek znásobený logickým a důsledným shrnutím všech v jediný celek. Budou pak cestou nejen k zvýšeným možnostem odbytu zboží do zahraničí, nýbrž i podnětem k oživení výrobních odvětví pracujících pouze pro domácí trh.

Jednou z těchto etap, které nám bude nyní rychlým sledem připravovati, jest vyřešení problému zadlužení. V tomto širokém pojmu jsou zahrnuty všechny otázky, které se dotýkají problému úroků, úvěru, peněžnictví, poměru dlužníka a věřitele a všech hospodářských vztahů. od úvěru odvislých, ať je složkou výrobního nákladu a tím i ceny zboží, nebo hodnoty nájemného v činžovním domě nebo otázkou rentability všeužitečného zařízení a pod. Problém zadlužení zahrnuje v sobě i zrušení všech omezení, která byla vynucena potřebou ochrany dlužníka. Sem patří i problém zadlužení v hospodářství veřejném, ať jde o stát nebo ostatní veřejné svazky. Stát zde však nevystupuje pouze v roli dlužníka, který potřebuje úlevy, ale neméně významné jest i jeho postavení jako věřitele, pokud jde o jeho pohledávky z veřejných daní a dávek.

(Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Min. financí dr. Trapl (pokračuje): Důsledné vyřešení celého souboru otázek dluhů a pohledávek, hospodářsky do sebe zapadajících, musí se projeviti zamýšlenými příznivými účinky. Nejsou jistě jediným rozhodujícím prostředkem k cestě z krise, avšak jistě účinným příspěvkem k jejímu odstranění. Ukládají-li často oběti věřiteli, jsou spravedlivým vyrovnáním a nad to zárukou bezpečnosti jeho pohledávky.

Mluvíme-li o spravedlivém vyrovnání, musíme si uvědomiti, že hospodářský vývoj i záměrná tendence jeho směřovala již od převratu spíše k posílení věřitele než dlužníka. Tato tendence je vysvětlitelna poklesem peněžní jednotky v důsledku války. Nelze zde hodnotiti hospodářské výhody jednoho nebo druhého. Problém zhodnocení dluhů jest však u nás nesporně dán deflačním procesem, kterým naše hospodářství za krise již po druhé prochází.

Snížení zlatého obsahu československé koruny, provedené v minulém roce, zůstalo, jak známo, bez vlivu na domácí ceny, nezměnilo tudíž nákupní hodnotu koruny doma, přizpůsobilo její hodnotu pouze v relaci k zahraniční cenové hladině. Jedním z důsledků krise, který ani deflačním procesem, jehož těžký průběh jsme v minulých letech prodělávali, samozřejmě pak ani měnovým opatřením jsme odčiniti nemohli, bylo zhodnocení dluhů i pohledávek vyjádřeno v penězích, jehož reflex na hospodářství byl zvláště tíživý, poněvadž stěžoval ještě více hospodářské podnikání oslabené poruchami výměny statků a tím i výroby jejich. Dluh se stal tíživým pro dlužníka, ať jím byl subjekt soukromý nebo svazek veřejný.

Učinili jsme sice již opatření, abychom tento tlak dluhů na hospodářství zmírnili snížením úroků ze všech vztahů dlužnických a věřitelských. Snížení toto nebylo ani postačující, ani důsledné a nemohlo své příznivé účinky projeviti, poněvadž k němu došlo v době, kdy obecná krise úvěrová nedopouštěla, aby se důsledky tohoto opatření mohly také prakticky dostaviti. Od té doby - za dva roky pouze - prodělal náš peněžní i kapitálový trh vzestup, o kterém se nám v prvních letech krise ani nesnilo. Jsou-li pochybnosti o tom, že se naše hospodářství dostává pomalu přece do lepších poměrů, musí nás o tom přesvědčiti konsolidace našeho peněžního a kapitálového trhu v první řadě. Zvykli jsme si za řadu let krise na tíživost jejích zjevů, že si již bezmála ani neuvědomujeme, že některé z nich, a to právě ony, které v prvních letech přímo ohrožovaly základy našeho hospodářství, již téměř pominuly. Z nich jistě nejmarkantnějším příkladem jest ozdravění našeho peněžnictví, jehož kapitálová potence jest za dnešního rozvinutého úvěrového hospodářství jednou z nejživotnějších otázek naší výroby.

Uvedu příklad: Ještě r. 1933 znamenal zdar půjčky práce, svědčící o ohromné obětavosti občanstva, pro peněžní ústavy trpkou zatěžkávací zkoušku a pro stát nutnost posečkati odvod hotovostí peněžním ústavům, v nichž uložené vklady byly použity k úpisům, případně přijmouti místo hotovosti pokladniční poukázky. Tím se snížil faktický pokladní výnos půjčky dočasně o více než 600,000.000 Kč. V této době nebyl stát s to z vlastních prostředků ani si u peněžních ústavů opatřiti prostředky, aby reguloval trh státních papírů na burse, ačkoliv obraty nebyly značné ve srovnání s dnešními, jež letos do 6. listopadu 1935 činí 4.246,506 050 Kč ve jmenovité hodnotě cenných papírů a 3.406,582.106.65 Kč v hotovosti, jen pokud se týče ukládacích hodnot. Před třemi roky dociloval stát výměnu svých krátkodobých půjček jen s největšími obtížemi a za nejtíživějších úrokových podmínek, které přesahovaly 8%, kdežto při poslední výměně pokladničních poukázek ve výši 615,000.000 Kč s úročením pouze něco přes 4% vzdal se stát v zájmu dále ještě intendované konsolidace peněžního a úvěrového trhu úpisů nad uvedenou částku ve výši 800,000.000 Kč.

Tento stav jest výsledkem systematického postupu inaugurovaného úpravou v peněžnictví, provedenou t. zv. bankovním zákonem. Postup tento jest nejvýznačněji charakterisován zřízením Reeskontního ústavu a jeho obsáhlou činností v zájmu peněžního trhu, zvláště pak trhu státních papírů, kterážto činnost děje se konformně s intencemi finanční správy s Národní bankou československou. Právě intensivní spolučinnost a iniciativa našeho cedulového ústavu v naznačených směrech i ve prospěch podpory a rozvinutí úvěrové činnosti potkala se s nejlepším úspěchem.

Tento příznivý vývoj nám umožňuje, abychom problém zhodnocených dluhů nyní již definitivně vyřídili, a to pro všechny relace dluhové, ať emisní nebo neemisní.

Hospodářsky nejpřijatelnější a nejschůdnější jest cesta zmírnění dluhového břemene cestou snížení úroku, které nalézá své zdůvodnění v procesu hospodářském, který neodůvodněně obohacuje věřitele na újmu dlužníkovu, nehledíc k hospodářským důsledkům tohoto procesu pro prosperitu hospodářského podnikání vůbec. Neúnosnost dluhu na straně podnikatele snižuje jistotu kapitálu pro věřitele. Snížení úroku znamená remeduru tohoto stavu a dává na druhé straně věřiteli zase jistotu jeho pohledávky. Vláda přistupujíc k tomuto řešení, které má býti provedeno do všech důsledků, manifestuje tím také své odhodlání ochrániti před jakoukoliv újmou majetkovou podstatu majitelům peněžních kapitálů a pohledávek, k nimž v našem národě musíme počítati miliony drobných vkladatelů a střádalů, které ve svém kapitálu ukládají výnos své dlouholeté práce. Jak vidno, jest problém této ochrany po této stránce problémem velké sociální závažnosti, na který nesmí býti zapomínáno.

Věřitel si ve snížení úroku pojišťuje tuto jistotu hodnoty svého kapitálu, kteréžto pojištění nalézá v záruce měnové stability tím posílené. Tato bezpečně zaručená jistota jest také předpokladem důvěry a tím základem pro nerušený vývoj kapitálové tvorby jako životní otázky hospodářského podnikání a jeho vzestupu. To jest vážným zájmem celého národního hospodářství a také cestou k jeho oživení. Výnos kapitálu nesmí býti však samoúčelem, který by mu přisuzoval větší účast na hospodářské výrobě, než jest přiměřeno jeho funkci, tím méně který by byl pramenem bezpracných zisků, znamenajících ve svém konečném cíli zvyšování odstupu v sociálním rozdělení majetku, tvořící na jedné straně přehradu bídy a na druhé straně přemíru přebytků.

Znamená-li snížení úroků efektivní újmu pro věřitele, musí však býti jimi uznáno jako důsledek naznačeného hospodářského vývoje a také jako oběť v zájmu celého hospodářství. Stejně tak musili unésti snížení odměny za práci všichni, kdož jsou odkázáni na mzdu nebo služební plat, nemluvě ani o statisících těch, kdož následkem krise pozbyli zaměstnání vůbec nebo ztratili možnost samostatného hospodářského podnikání.

Úroková úprava má obsáhnouti celý soubor řešení úvěrových otázek, zvláště těch, které byly předmětem zvláštních normativních úprav již za krise. Zahrnuje tudíž:

1. Snížení úrokových sazeb kreditních a debetních, jakož i vedlejších plnění s úpravou bližších předpisů, jež byly vydány vládním nařízením č. 85 z r. 1933 a vyhláškami č. 59 a 70 Sb. z. a n. z téhož roku.

2. Úlevu dlužníkům nejvíce postiženým prodloužením doby splácení dluhů krátkodobých a hypotekárních.

3. Ochranu dlužníka proti bezdůvodnému vypovězení úvěru se strany věřitele důsledkem úlev dlužníku poskytnutých.

4. Úpravu předpisů o vyrovnání se zřetelem k zemědělskému zadlužení a řešení problému předlužených usedlostí v souvislosti s otázkou kolonisační.

5. Snížení úroku ze státních papírů.

6. Zavedení daně postihující některé jiné kapitálové výnosy, zvláště úroky z některých nestátních cenných papírů pevně zúročitelných.

7. Řešení zadlužení veřejnými daněmi a dávkami, zvláště pokud jde o dluhy, které podléhaly rovněž obecnému zhodnocení peněžních dluhů. Snížení úroků z prodlení z daní a dávek.

8. Likvidaci všech moratorních opatření.

Úprava úrokové míry v peněžnictví a úvěrnictví navazuje na peněžnické normy soutěžní, jež byly vydány citovanými vyhláškami i příslušným vládním nařízením. Úprava bude provedena připraveným již vládním nařízením zároveň s ostatními opatřeními právě zmíněnými. Bude zahrnovati nejen úpravu sazeb u peněžních ústavů a peněžních podniků, nýbrž i sazeb mezi jinými věřiteli a dlužníky a nepeněžními podniky, jakož i sazeb pro zápůjčky (úvěry) poskytnuté veřejnoprávními sociálně pojišťovacími ústavy a soukromými pojišťovnami. Úrokové sazby kreditní a debetní se proti dřívější úpravě podstatně snižují, schemata sazeb se jak pro jednotlivé druhy peněžnictví, tak pro jednotlivé země zjednodušují, při čemž zvláště bylo usilováno o to, aby sazby peněžních ústavů v zemi Slovenské a Podkarpatoruské byly co nejvíce přiblíženy sazbám v zemích historických. Vládní nařízení upravuje přesně veškeré vedlejší poplatky a náhrady, jež lze z úvěru kromě normativně již upravené úrokové sazby požadovati. Zvláště náhrada režie s vedením účtu v patrnosti a s jeho kontrolou pro bankovní zápůjčky v účtu běžném jest přesně normována takovým způsobem, aby počítání její nemělo za následek nemírné zvýšení debetních sazeb, na něž si bylo právě pro obor úvěru obchodního a výrobního posud tolik stěžováno. Nařízení zaručuje příslušnými předpisy přísné dodržování stanovených sazeb. V nařízení jest pamatováno také na ochranu dlužníka, aby, plní-li řádně splátky a úroky a dodržuje-li i jiné podmínky zápůjčky, nemohla mu býti předčasně vypověděna. Důležito jest konstatovati, že touto úpravou úrokových sazeb a spojitou s ní úpravou trhu státních papírů nebude porušena finanční rovnováha peněžních ústavů.

Ostatní úlevy se týkají zejména dlužníků nejvíce postižených, z nichž příslušné osnovy mají na zřeteli finančně slabé okresy a obce, zemědělce, nezaměstnané, obecně prospěšná stavební sdružení, majitele domů, jichž byty nejméně 1/3 podléhají ochraně nájemníků. Úlevy tyto spočívají v prodloužení doby splácení dluhů dlouhodobých a z části krátkodobých, v ochraně nezaměstnaných v řízení exekučním a konkursním, v úpravě zemědělského vyrovnacího řízení. Úlevy mají však na druhé straně umožniti zrušení všech moratorních opatření současně s řešením celého úrokového souboru. Zrušení těchto mimořádných opatření přispěje zajisté k obnoveni důvěry a k zmírnění napjetí na úvěrovém trhu, které bylo na konec na škodu každého i úvěruschopného dlužníka, na něhož se vztahovala moratorní ustanovení, a bylo tím protichůdné i zájmům hospodářského podnikání.

Snížení úroku ze státních papírů, které má býti současně provedeno, jest nutným důsledkem snížení úrokových sazeb v peněžnictví a úvěrnictví. Úrok ze státních dluhopisů musí býti úměrně přizpůsoben úrokovým sazbám ostatním. U státních papírů dlouhodobých s nominálním zúročením doposud 6% se důsledkem toho se zřetelem na kuponovou daň předpokládá úrokový standard 4 1/2%, kterého má býti dosaženo normativním snížením úrokové sazby o 10%. Toto snížení se provede obdobně i u všech ostatních dlouhodobých státních dluhopisů. Poněvadž celý komplex úrokových a úvěrových úprav bude proveden s platností od 1. ledna 1936, budou úroky státních papírů teprve od tohoto dne zatíženy srážkou 10%. V důsledku toho sníží se počínajíc 1. lednem 1936 úrokové sazby státních pokladničních poukázek vesměs na 4%. Kuponová daň zatěžující státní papíry dlouhodobé zůstává zatím nadále v platnosti.

Pokud jde o dlouhodobé papíry, osvětlím věc příkladem: 6% státní půjčka moučná jest zatížena doposud kuponovou daní ve výši 1/6 z úroků, takže její skutečný výnos se tím snížil ze 6% na 5%. Zamýšleným snížením úrokového výnosu o 10%, t. j. o 10% z nynějšího 5% výnosu, ponese tento papír napříště 4 1/2%, tedy úrok, který v poměru k snížení úrokových sazeb vkladových jest výhodný a našim poměrům přiměřený. U 4 1/2% IV. státní půjčky činí po srážce kuponové daně úrok 3,75%. Po srážce 10% z této sazby bude činiti úrok napříště 3,375%, čili 3 3/8%. Úrokový výnos skutečný se zřením ke kursům na peněžní burse bude se ovšem podle nynějšího stavu pohybovati u všech dlouhodobých ukládacích papírů státních vesměs kolem výše zmíněné standardní sazby 4 1/2%.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP