Pátek 8. listopadu 1935

V poslední době zase slyšíme nové stížnosti na podobné překládání za trest nebo na udání a jen pro školu. Musím zde proti tomu rozhodně protestovati. Neboť školská otázka nemá s tím nic společného. Naopak, byl by to právě zřejmý důkaz, že stížnosti polského lidu jsou odůvodněné a že to, co se říká na druhé straně, jest pravda. Nechcete-li pomáhati polskému fašismu a polské iredentě, musíte v zájmu samého státu takové trestuhodné překládání železničářů ihned zastaviti a původce útisku příkladně potrestati. Domnívám se, že i přeložení železničáře Łukosze - lituji, že zde není pan ministr železnic - bylo spíše nepotřebnou politickou mstou než činem státní nutnosti,-a myslím, že když se železničářské organisace (soc.-demokratická Unie) za něj postavily, není důvodu, aby člověk po svých 30 letech se honil daleko od domova a rodiny po dalekých krajinách. Rozhodně odvolání i v tomto případě toho "trestu" poskytlo by pomoc a mravní úspěch přátelům spolupráce a smíření Poláků s Čechy. Jest čas učiniti přítrž takovému útisku, jejž sugerují české fašistické živly. Neboť taková násilí pomáhají jen polské iredentě a u polského lidu tvoří jen usedliny nechuti a pocit nezaslouženého trestu a křivdy.

Konečně nelze se nezmíniti o křiklavém násilí, páchaném na polských hornících a dělnících v hutích úředníky a zaměstnanci, představenými horníků v dolech a hutích karvinsko-ostravských a na Těšínsku: v hutích a zvláště v hutích třineckých. Ačkoliv živel hornický a hutnický patřil ode dávna k živlům směru mezinárodního, přece úředníci, inženýři a dozorci převážně z Národního sdružení právě proti těmto horníkům zakročují před každými zápisy do škol s neslýchanými nároky a hrozbami o posílání dětí do českých škol. To není práce pro stát, nýbrž práce ve prospěch fašismu německého a polského, ve prospěch Hitlera a Sławka a práce Kramářovy.

To, co zde řekl Kramář, to je něco víc než důkaz naprosté úzkoprsé. stranické a osobní zášti. Je to důkaz politické dekadence u národního sjednocení, když bojuje takovými argumenty pro válku, Mussoliniho, proti míru a proti vlastním státním zájmům Československé republiky. Ve chvíli, kdy Československá republika je opravdu krvavě vážně - musím to říci na adresu obrvlastence Kramáře - krvavě vážně ohrožena fašistickým Hitlerem, štvanicemi iredenty, netajenými úmysly Gömbösovými. když máme se všech stran jenom a jediné fašistické státy. odpůrce samostatnosti Československé republiky, povstane zde vůdce národního sjednocení, světoznámý, geniální státník takového formátu, jak se to tvrdí o dr. Kramářovi, a bez špetky studu vystoupí proti těm prvním snahám některých činitelů v československém národě. kteří chtějí tuto samostatnost hájiti v souhlase s mírovou politikou SSSR a proti Mussolinimu. (Posl. Špaček: To tak není!) Ve chvíli té volá Kramář do světa na pomoc Berlínu a Mussolinimu. (Posl. Špaček: Ale jděte!) Ano, tak to je. On říkal: Řežte vesele do té republiky, tak jako já řežu do Beneše. (Výkřiky posl. Špačka.) Panu Kramářovi by bylo milejší, aby Československo raději stálo v područí Berlína jako vasal Hitlera než jako svobodný stát. (Posl. Špaček: Ale jděte!) Nemluvím to za sebe, nýbrž tak. jak jsem to slyšel od jednoho malého, měšťáckého, poctivého českého vlastence. Ten geniální státník světového formátu, pan dr. Karel Kramář, vůdce národního sjednocení, se svým druhem, stříbrným sloupem, opakoval nehorázné, vymyšlené klevety (Posl. Špaček: Ale jděte!), báchorky a pohádky o sovětském Rusku, vykládal o milionech zabitých, zamordovaných ruských rolníků a dělníků, vykládal pohádky, báchorky, pane posl. Špačku, o pečených dětech, pojídaných s chutí bolševickými komisary.

Na adresu národního sjednocení, Kramáře a Špačka říkám: Tomu, co včera Kramář zde prohlašoval, věří dnes jen nevyléčitelní pacienti z Bohnic, pan dr. Kramář a stará Blažková z Kocourkova.

Místopředseda Langr (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že lhůta řečnická již uplynula.

Posl. Śliwka (pokračuje): Prosím, hned budu hotov.

Promiňte, Kramář zastával se Mussoliniho, který dnes jde hájiti kulturu na otrocích v Habeši, a to nikoliv italskými bohatýrskými hrdiny, černokošilatými fašisty, nýbrž posílá tam jako Kanonenfutter Dalmatince a Slovince, slovanské bratry dr. Kramáře. Tento Mussolini, který před dvěma roky nechal zavraždit dva nejlepší politiky slovanského národa, je hájen Kramářem! (Posl. Špaček: Když už byste chtěl říci, tedy tam posílá černochy!) Já říkám Dalmatince.

V oboru politických zařízení máme také mnoho zřejmých útoků na práva polského lidu.

V četných obcích nebyly vypsány volby a byly tam zřízeny komise ze jmenovaných lidí; tyto komise a komisaři jsou buď lidé v místě neznámí nebo nepožívající potřebné důvěry a známí svým nepříznivým zaujetím proti polskému lidu. Všechny zmínky v novinách proti komisařské vládě v obcích jsou nota bene, a to naprosto bezdůvodně zabavovány. Na příklad tato poznámka v časopise "Głos robotniczy" ze dne 1. listopadu t. r. byla zabavena (čte):

"Jestliže již bylo možno někomu připisovati zlé hospodářství v obci," (v Třinci - já poznamenávám), "pak jistě nikoliv zdejšímu obyvatelstvu, neboť celý zmatek zavinili jen přistěhovalí k nám z jiných krajů než Slezska fašističtí inteligenti, inženýři s přednostou železniční stanice. Oni pomocí rozličných úskoků dostali se na místa starosty nebo členů městské rady, chtějíce vytrubovati do světa, že v Třinci je česká většina, a tohoto stanoviska využili pro své osobní účele. Vládli podle své vůle a nyní má za to pykati zdejší pracující polský lid."

Jest v této poznámce něco protizákonitého kromě velmi jemné kritiky? Není. A přece těšínská censura zabavuje i takovou nevinnou věc a komisaři, nacházející tak silnou ochranu v úřadech, tím méně se ohlížejí na to, co veřejné mínění říká a žádá.

Je nejvyšší čas, aby se již učinila přítrž tomuto komisařskému zmatku, který dává jen skutečný a faktický pokrm fašismu a iredentě, která křičí do světa, že místní polský lid je zbavován práv. A je to fakt. Při jmenování do okresních a zemských zastupitelstev byl polský lid okázale pominut; neboť bylo přiděleno sotva po 1 až 2 polských jmenovaných zástupců, ačkoliv procento voličů činí přes 60% Poláků na Těšínsku. Komunisti byli úplně přehlédnuti, ačkoliv jsou na Těšínsku jedinou hromadnou překážkou fašismu a šovinismu. Také moudrá a předvídavá politika tupých byrokratů!

Jednou z největších bolestí nynější neklidné doby pro Slezany jest nevyřízená věc státní příslušnosti. Asi 35.000 tak zvaných cizinců, kteří podle všech tří právních aktů, smlouvy st. germainské, usnesení konference velvyslanců a dohody česko-polské, měli by míti již dávno československé státní občanství, nemohou je za žádnou cenu dostati. Proč? Proto, aby český fašismus mohl pohodlněji působiti na živly, bojící se propuštění. Tak také na těle těch nešťastných chudáků a na jejich duši páchají se ty nejhorší pokusy za slib státního občanství. Musí se vzdáti jazyka, školy, přesvědčení, nesmí choditi na schůze a již si nesmí troufati býti komunistou, neboť jinak ani svatý Petr mu nepomůže z bídy ke státnímu občanství. Jest to spravedlnost, a není to rušení zákonů a smluv? Páše se strašná křivda a proto kritika lidu a jeho nespokojenost jest odůvodněná a žvanění o tom, že tento lid má vše, čeho potřebuje nebo co mají jiní, to žvanění je lží a proradností. (Výkřiky.) Dokud nevyřídíte toto bolestné místo, nemáte právo hráti si na spravedlivé a hněvati se na lidi, kteří se bouří. Dejte nepříslušným příslušnost, neodebírejte jim chléb a práci a máte v nich přátele a oddané přívržence. Jinak půjdou za hlasem fašistické demagogie.

Místopředseda Langr (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že lhůta řečnická již uplynula.

Posl. Śliwka (pokračuje): Hned skončím.

O censuře jsem mluvil již dříve; zde se zmíním ještě o dvou takových kouscích tupé censorské práce. Jde o leták, který měl býti vydán proti polské iredentě a českému fašismu, jenž té iredentě pomáhá. Ale tupý těšínský nebo ostravský byrokrat zabavil všechny poznámky o národnostním útisku v Československu, polské požadavky atd. Prosím, zde je příklad, co se zabavuje (čte):

"Komunistická strana v Československu rozhodně se staví proti šovinistickému štvaní českých fašistů proti polskému lidu. KSČ potírá politiku útisku, týrání a trýznění české buržoasie vůči polskému lidu v Československu. Tato politika české buržoasie usnadňuje polským vojenským dobrodruhům provádění jejich provokačních úmyslů. KSČ požaduje pro polský lid v Československu všechny svobody národní a politické, chléb a práci. Čeští dělníci, sedláci a inteligenti, všichni protifašisté na Těšínsku budou bojovati proti českým a polským šovinistům v bratrském spojení s polskými a českými pracujícími masami. KSP a KSČ rozhodně protestují proti vypovídání českých občanů z Polska a polských občanů z Československa."

Prosím, i takový článeček zabavil horlivý censor. Censor si myslí, když on se domnívá, že není českého fašismu, protože sám jest fašistou, že není útisku Poláků českým fašismem, a pak se o tom noviny nesmějí ani zmíniti ani ceknouti. Není-liž to censorský blud?

A dále celý tento článek s nadpisem "Zanechte vypovídání." z časopisu "Głos" ze dne 1. listopadu t. r. (čte):

"Jakmile se začnou mezi sebou bíti imperialističtí žraloci, vždy to musí odnésti nevinný pracující lid. Totéž se děje při nynějším, stále častěji se opakujícím vypovídání československých občanů z Polska a polských občanů z Československa. Z novinářské povinnosti musíme přiznati, že vypovídati začly polské úřady, to však nikterak nemůže ospravedlniti české úřady, které odplácejí polským úřadům stejné stejným. Při tomto bezmyšlenkovitém vypovídání trpí škodu a křivdu pouze dělníci. Ještě ani jedna strana nevyhodila za hranice ani jediného kapitalistu, nýbrž samé chudáky dělníky.

Tak tedy musí trpěti nevinní lidé na této a oné straně vinou zaslepených šovinistů, kteří v zájmu velkého kapitálu rozdmychují nebezpečí nového požáru světové války.

Dělnické masy na této i oné straně musí zahřměti voláním hromu: Dosti již toho šovinistického štvaní, zanechte vypovídání a bratrovražedné války. Lid potřebuje klidu, práce a chleba a nikoliv šovinistického jedu."

I to censura zabavuje.

Mimo to žádáme s tohoto místa rozhodně, aby další vypovídání za hranice bylo zastaveno. Je to strašné podívati se na ty nevinné oběti, které podle nařízení okresních nebo zemských úřadů musí v několika dnech opustiti republiku a jíti do ciziny, kde nemají skutečně nikoho známého; vždyť se odtamtud vystěhovali již před 30 až 40 lety a snad tam vůbec nebyli. Ministr vnitra pan dr. Černý sice na naše osobní zakročení, soudruha posl. Klimenta a moje, v četných případech vypovězení odvolal, ale nemáme záruku, nestane-li se to příště. Posílání našich lidí do Polska postrkem tvoří z nich nástroje fašistické demagogie. Proto je nutno učiniti tomu přítrž; vždyť se polský fašismus brzy vyčerpá svým vypovídáním. Prosím pana ministra pro věci zahraniční, aby ráčil v této věci působiti na příslušné úřady a na polskou stranu.

Konečně dvě poslední a nejhorší bolesti polského lidu, přesněji slezského lidu: peněžní vklady na polské straně a polské soukromé školy. Jest několik tisíc osob, které mají několik set a tisíc Kč na polské straně. Pane ministře pro věci zahraniční, kdybyste věděl, jakou to mravní spoušť působí v myšlenkách slezského, přesně vzato těšínského lidu, tak byste pro tak malou a nepatrnou věc nezdržoval tyto peníze a jejich zhodnocení. Československá vláda to slavnostně slíbila ústy českých členů dohodové komise. Jest povinna to učiniti. Ale musí to udělati co nejdříve, neboť jsou to samí chudáci, kteří pociťují nedostatek svých hotových nebo sirotčích peněz jako velkou křivdu a násilí spáchané na svém majetku. Činí to sotva několik milionů Kč. Což pan Trapl nemá tolik potřebných peněz na věc, která musí býti rozhodně vyřízena? Tito lidé nadělají ještě republice ostudy, protože se chtějí obrátiti k mezinárodnímu soudu v Haagu a do Ženevy, ke Společností národů. Pane ministře dr. Beneši! Jest již nejvyšší čas, aby československá vláda urychleným tempem již konečně tuto věc vyřídila a přikročila nyní ke konečnému soupisu těchto občanů a vyplatila jim aspoň napřed jako zálohu 50 až 70% částky, která jim má připadnout po zhodnocení.

Pane ministře zahraničních věcí, opakuji vám to česky, promiňte, že vás přímo apostrofuji pro tuto opravdu bolavou věc, která nezatěžuje finance Československé republiky ani jedinou uncí váhy, ale přes to není dodnes vyřízena. Proč peněžní vklady čsl. občanů, které zůstaly po plebiscitu na polské straně, na základě příslibu pana premiera Tusara, samého pana presidenta Masaryka a pak nejedenkrát panem ministrem dr. Benešem jim daného nebyly ještě vráceny? Ta věc dělá ohromně špatnou krev mezi polským občanstvem. Jsou to chudé vdovy, úplně zničené existence, a proto má pro ně velkou cenu ten 1000 až 3000 Kč valorisovaný al pari, z Polska převedený sem, alespoň ve formě zálohy. Je to věc, která může býti vyřízena za půl hodiny v min. radě, pane ministře zahraničních věcí. Tyto věci volají, ba řvou do světa a mluví o strašlivém, tupém byrokratismu.

Druhá věc se týká zestátnění polského gymnasia v Orlové, jediné polské střední školy v Československé republice. Třikráte ministerstvo školství, dříve dr. Dérer, nyní dr. Krčmář slibovali, že věc bude kladně vyřízena. Od každého prvního v měsíci se slibovalo, že škola bude zestátněna. Prohlašuji, že toto polské gymnasium stojí ročně jen 400.000 Kč a že je to jeden z hlavních, elementárních a kardinálních požadavků polských. Pane ministře zahraničních věcí! Pro těch 400.000 Kč, které se uspoří pro pana Trapla, se ta věc neřeší. Je trapné, že pan Trapl tu trapnou věc nedovede rozřešiti. (Veselost. - Výkřiky posl. Špačka.) Dělá to jen špatnou krev, když lidé vidí, že to tak málo stojí a že by stačilo jen napsati a škola by byla zestátněna. Znamenalo by to ohromné plus pro Československou republiku, neboť by se ukázalo, že v hlavním požadavku Poláků na poli kulturním bylo dáno Polákům ze 100% to, co chtěli. A měli byste jeden argument z Varšavy vyřízený.

Druhé plus by bylo, že učitelé tohoto gymnasia nemusili by pod pohrůžkou propuštění se báti, že by museli hledat práci na polské straně, kde by za své protisanační přesvědčení mohli býti zatčeni.

Úplně souhlasím s posl. Hamplem, že toho není mnoho a že se to dá udělati, když zde bude upřímná vůle. Nechcete-li, aby se řeklo, že s tím přišli komunisté, nechcete-li, aby měli ten trumf v ruce, ať to udělá posl. Langr, ať si sednou páni dohromady, sestaví parlamentární komisi s některým panem ministrem, a ta komise ať tam do Slezska jede, ať mluví osobně nikoli s hejtmanem nebo policajtem, jak to dělal brněnský Černý, nýbrž ať jde do každé polské obce k představenstvu hospodářského, kulturního atd. polského spolku a ať s nimi promluví.

Mnoho to nestojí a nedá to také tak mnoho práce, aby se nemohla koalice za půl hodiny dohodnouti a vyříditi zestátnění 4 měšťanek, jednoho polského gymnasia a pak tu věc s peněžními vklady. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) V zájmu státním je, abyste, pánové z nacionální pravice nebo vy čeští nacionalisti, nepokračovali s čechisací a národnostně neutiskovali. Řeknu otevřeně, že v zájmu státním je pro vás lepší, budete-li míti polskou menšinu spokojenou a opravdu bratrsky vůči vám naladěnou, než když tyto lidi veštvete do oposice zamítnutím jejich minimálních oprávněných požadavků.

Druhým takovým násilím páchaným na slezském lidu jest, že nebyl splněn jeho požadavek, aby byly zestátněny polské soukromé školy vydržované lidem ze sbírek a ze subvencí vládních a zahraničních, polských. Co to znamená, když polská vláda platí a vydržuje za 400.000 Kč ročních nákladů celý profesorský sbor, vidíme na příkladě profesora Josefa Badury, úmyslně trýzněného fašistickým polským předsednictvem spolku "Macierz szkolna" pro jeho socialistické přesvědčení a odpor proti fašisování polského gymnasia sanační klikou. Tato klika terorisuje profesorský sbor a může každé chvíle propuštěním nebo pohrůžkou propuštění přinutiti ho k poddajnosti. Neboť jinak by musil jíti za zaměstnáním do Polska a tam by mohl býti zatčen. Nelze se diviti. Polský fašismus platí na profesory, tedy žádá od nich povolnosti, a český tupý byrokrat v ministerstvu školství a národní osvěty dále spí a dřímá. Ostatně jest to ostuda, že polští občané platící daně nemají svou státní střední školu nebo měšťanské školy.

A takových soukromých škol jest více. Měšťanské a obecné školy vyžádaly by si úhrnný roční náklad asi 1 1/2 mil. Kč, ale při tom by to byl čin, který by navždy zavřel ústa nacionální demagogii rozličných Kaszyckých. Pan ministr na znamení souhlasu kývá hlavou; doufám tedy, že se to neskončí jako dosud slibem, nýbrž skutkem, ale pak co nejdříve. Vyžaduje toho ani ne tolik zájem tohoto polského lidu, jako také státní zájem československý, zvláště se zřetelem na nynější napjaté politické poměry s Polskem v pohraničním území. Jenom nepřítel Československa může odkládati zestátnění těch několika soukromých polských škol, a to proto, aby přispěl k ještě větší spolupráci s polským fašismem.

Uzavíraje referát o situaci ve Slezsku se zřetelem na zahraniční situaci konstatuji, že v tomto protifašistickém boji vládní činitelé nesplnili svého úkolu, naopak ještě svou politikou proti polskému lidu tím, že nesplnili požadavků polského lidu, ještě Československu škodí. Komunistická strana neopustí tyto požadavky polského lidu ani na ně nezapomene, ale aby byly provedeny, mobilisuje lid na Těšínsku do společné jednotné lidové fronty bez ohledu na stranické a jazykové přesvědčení občanů a jsem si jist, že tento boj na obě fronty, proti českému a polskému fašismu, bude skončen jistým a konečným vítězstvím lidové protifašistické fronty.

Zesílenými řadami četnictva a vojska, které ve spoustách projíždějí pohraničními vesnicemi, nezesílíte autoritu Československa ani důvěry lidu, nýbrž způsobíte ještě větší paniku a zlověstnou náladu lidu.

Proto jménem tisícových mas slezského proletariátu českého a zvláště jeho polské pracující menšiny žádáme rozhodně po stránce hospodářské: 1. aby byly otevřeny zavřené továrny v českém Slezsku, 2. aby byli zase přijati všichni dělníci z práce propuštění, 3. aby bylo výdělečné právo poskytnuto všem nepříslušníkům, 4. aby podpora v nezaměstnanosti byla poskytována všem ve stejné výši existenčního minima, 5. aby byl zaveden 40 hodinný pracovní týden bez snížení mezd, 6. aby byly vráceny všechny vymoženosti horníků z let 1932 až 1934, 7. aby hornické pojištění (bratrské pokladny a vůbec pojištění) bylo sanováno a zlepšeno na útraty státu a kapitalistů.

Pro slezské drobné a střední rolníky, chalupníky, řemeslníky a drobné obchodníky žádáme: 1. aby úplně byly škrtnuty všechny dluhy u státního pozemkového úřadu za parcelaci, 2. aby byly úplně škrtnuty všechny nezaplacené daně v berních úřadech a dluhy u soudů a advokátů, 3. aby byly zrušeny všechny dluhy za nájem státních polí, lesů a salaší, 4. aby všechny dluhy byly sníženy až na 10 nebo 50% jejich skutečné výše, 5. aby krátkodobé dluhy na vysoký úrok byly přeměněny na dluhy dlouhodobé na nízký úrok, 6. aby se ustanovilo moratorium pro všechny dluhy, než bude zase získána výdělečná možnost, 7. aby všechny úspory a vklady drobných a středních vkladatelů byly zajištěny na kapitále velkých bank a státu, 8. aby byl zrušen zákon o býcích a o dávce z porážek domácího dobytka k vlastnímu užitku.

V oboru národně-kulturním žádáme jménem celého pracujícího lidu českého Slezska: 1. aby polské pracující menšině byla přiznána všechna práva stejně s jinými občany republiky, 2. aby se učinila přítrž násilí, pronásledování, propouštění z práce, trýznění v dolech, hutích, úřadech, ve státních lesích, aby byl odstraněn teror Národního sdružení, agrárních národních gard proti našemu lidu pro jeho původ, školy a přesvědčení. Pryč s fašistickým terorem v továrnách! 3. aby byli potrestáni všichni, kdož se dopustili útisku a trýznění z důvodu výše uvedeného. 4. aby se učinila přítrž vypovídání nepříslušníků z Československa do ciziny, 5. aby státní občanství republiky bylo uděleno všem nepříslušným, kteří o to požádali, 6. aby byly zestátněny všechny školy obecné, měšťanské a polské gymnasium v Orlové již definitivně od 1. prosince 1936, 7. aby se práce ve státních lesích přidělovala místním vozkům a lesním dělníkům s vyloučením všeliké protekce a nadržování podle fašistické nebo agrární legitimace, 8. pryč s polskou iredentou a plebiscity! Pryč s počešťováním a hospodářským i národním útiskem!

Na ochranu ohrožených národních a hospodářských práv voláme všechen pracující lid, aby ve válečné jednotě všech bez ohledu na stranické přesvědčení, ať je to socialista, komunista, indiferentní nebo křesťanský socialista, Polák, Němec nebo Čech, ruku v ruce pod vedením komunistické strany v socialistické dohodě a spojení vytrval v boji, dokud nezvítězí jeho spravedlivé požadavky a postuláty. Proto všichni houfně na obranu ohrožených zájmů!

Končím a říkám na adresu těch, kteří mé polštině nerozuměli: Komunistická strana Polska volá všechen proletariát český, polský a německý do houfu, do jednotné fronty, do lidové jednotné fronty, která je jedině možná a schopná udělati odpor proti fašismu, proti válce, proti iredentě a proti nacionalistické šovinistické štvanici. A pod tím znakem my jdeme, bojujeme a zvítězíme. (Potlesk komunistických poslanců.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP