Úterý 25. června 1935

Začátek schůze v 9 hod. 9 min. dopol.

Přítomni:

Předseda Bradáč.

Místopředsedové: Košek, dr. Markovič, Langr, Onderčo, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: Bergmann, Vičánek.

259 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr. Krčmář, inž. Nečas.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr. Říha; jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 5. schůzi poslanecké sněmovny.

Sněmovna jest způsobilá jednati.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1.

Rozprava o prohlášení pana předsedy vlády, učiněném ve 2. schůzi posl. sněmovny dne 18. června 1935.

Budeme pokračovati v rozpravě započaté ve 3. schůzi sněmovny dne 19. června t. r.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Bródy, dr. Luschka, dr. Fencik, Gajda, Jaross, Sandner, Hlinka, Br. Köhler, Szentiványi, Fr. Nitsch, dr. Tiso, dr. Clementis, Esterházy, Wollner, dr. Wolf, Petrášek, inž. Peschka a inž. Karmasin; na straně "pro" pp. posl. Světlík, de Witte, Mlčoch, Beran, dr. Macek a Jaksch.

Uděluji slovo prvému řečníku "proti", p. posl. Bródymu.

Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno! Myslím, že nikdo z programní řeči pana předsedy vlády nezískal mnoho naděje, že by se život obyvatelstva republiky zlepšil. Tím méně naděje poskytuje prohlášení pana předsedy vlády nám, podkarpatoruskému národu, který musí v 16. roce po svém připojení k republice bojovati proti vládní politice nejen pro uskutečnění a splnění podmínek mírových smluv a ustanovení ústavní listiny republiky, nýbrž dnes již musí bojovati prostě proto, že si jinak nemůže zajistiti existenční možnost.

Karpatoruský lid chce žít. Lid žádá práci a chleba. Minulá vláda nebyla schopna zajistiti lidu práci a chléb a proto se lid při volbách postavil proti vládní politice. Pan předseda vlády prohlásil, že československý národ schválil politiku vlády, neboť československé vládní strany udržely své posice a porážku utrpěly pro hospodářskou krisi v pohraničních územích republiky pouze německé vládní strany. Je-li tomu tak, nepochybně to dokazuje, že se českému obyvatelstvu stále ještě vede v republice poměrně lépe, než národním menšinám v pohraničních územích republiky, Slovákům na Slovensku a karpatským Rusům na Podkarpatské Rusi. A chce-li vláda provozovati státní politiku v demokratickém duchu, musí počítati s tím, že v republice každý národ musí dostati možnost života, možnost existence. Tím spíše se musí zajistiti existence národu slovenskému a karpatoruskému.

Nelze pochybovati, že vláda při minulých volbách byla poražena a že proto každý myslel, že nastane v politice změna, že v republice zavládne střízlivý duch, duch demokracie, kterou zdůraznil i pan předseda vlády. Očekávali jsme, že se slovanským národům, Slovákům a Rusínům poskytne možnost účastniti se státního života. Bohužel musím konstatovati, že všechno zůstalo při starém a my, karpatští Rusové stejně jako Slováci musíme v řadách oposice dále bojovati za existenci svého lidu všemi zákonitými prostředky, chceme-li zajistiti lidu život, neboť takové prohlášení pana předsedy vlády, že "pro zdárné uplatnění Slovenska a Podkarpatské Rusi v rámci celostátního života" hodlá snížiti železniční sazby, hodlá unifikovati zákony, nebo že u zemských úřadů hodlá zříditi školní radu, zemědělskou radu, živnostenskou radu, nemůže nás podkarpatské Rusi uspokojiti, tím méně, že pan předseda vlády se ani neodvážil dáti nějaký slib o uskutečnění autonomních práv, jako se dosud vždy dělo. Řekl pouze, že "obdobně chce vláda postupovati v otázkách týkajících se Podkarpatské Rusi v duchu příslušných ustanovení ústavní listiny se zvláštním zřetelem ke skutečným národním a hospodářským zájmům tamějšího, do republiky státně příslušného lidu".

Tento postup vlády již známe. Provozuje se již 16 let a stále, jak vláda prohlašuje, ve skutečném zájmu "tamějšího lidu", to znamená karpatoruského lidu, ale za minulých 16 let vláda ani jednou se netázala lidu, co ve skutečnosti jest jeho skutečný národní a hospodářský zájem.

Nejednou jsem řekl zde ve sněmovně, že zájem karpatoruského lidu stejně jako zájem země, ba dokonce i velmi důležitý zájem republiky vyžaduje, aby se neprodleně provedla ustanovení mírové smlouvy a ústavní listiny republiky, vyžaduje uskutečnění autonomních práv karpatoruského lidu. Neboť umožniti existenci karpatoruskému lidu lze jen zavedením autonomie a provedením základních reforem na Podkarpatské Rusi.

Toho žádá zájem státu i proto, neboť by tím spíše zesílily posice republiky v zahraničních stycích. Vždyť i sám revisionismus se živí tím, že na všechny strany světa rozhlašuje, že Československo nesplnilo ustanovení mírové smlouvy a proto nemá práva mluviti o neporušitelnosti mírových smluv.

Vláda měla by s tím počítati tím spíše, že se mohla přesvědčiti při volbách, že se karpatoruský lid ve dvou třetinách postavil proti její politice. Agrární režim na Podkarpatské Rusi ze 320.000 hlasů dostal pouze 60.000. Vládní koaliční strany dostaly jednu třetinu hlasů obyvatelstva. Dvě třetiny hlasů se postavily za oposiční strany. Ale kdyby nebylo teroru, kdyby se nebyly bývaly kupovaly duše a kradly hlasy, ujišťuji vás, slavná sněmovno, že by agrární strana nebyla sehnala ani 10.000 hlasů. Při tom je každému známo, že vládní strany šly při volbách s heslem autonomie i proti nám, autonomistům, a že již dávno před volbami se zahájilo pronásledování.

Každému je známo, že v našich sekretariátech a u vynikajících osob, činovníků naší strany, byly provedeny domovní prohlídky, a ze sekretariátu byly odneseny všechny spisy, knihy, zápisy a seznamy důvěrníků. Náš časopis byl skoro každého týdne zabavován jen proto, aby mohl býti zastaven, co se také v době voleb stalo. Zemský úřad pouze vyčkal soudního rozhodnutí a ihned zastavil na 6 měsíců orgán naší strany, "Russkij Věstnik".

Ovšem že naše pronásledování se skončilo fiaskem. Při domovních prohlídkách nenašlo se nic proti nám a policie byla nucena vrátiti nám všechny seznamy, spisy a knihy. Ale seznam našich důvěrníků a seznam nových předplatitelů policie nevrátila. Žádali jsme od policie tyto seznamy, ale ona odpověděla, že jich nemá. Ale tyto seznamy se později záhadným způsobem dostaly do sekretariátu agrární strany a ze sekretariátu agrární strany k četníkům, kteří pronásledovali a stíhali naše důvěrníky a zastrašovali je, aby opustili naši stranu a přestoupili aspoň do komunistické strany, jen aby nebyli autonomisty.

V obcích notáři, kteří sestavují voličské seznamy, vynechali z voličských seznamů asi 60.000 oprávněných, všechny, o nichž věděli, že jsou členy Autonomního zemědělského svazu. Byly vesnice, kde z voličského seznamu bylo vynecháno 200, 300, 600 voličů. Nepochybuji o upřímnosti slov pana předsedy vlády, který prohlásil, že v této republice, která jest a bude demokratická, byla a bude možná oposice proti většině a proti vládě. Ale to řekl on, ale jeho úřady smýšlejí jinak, zvláště na Podkarpatské Rusi.

Na příklad okresní hejtman ve Velkém Berezném nechápe rozdílu mezi vládou a státem, mezi sebou a státem. On jest i státem i vládou i mocí, ale především se cítí exponentem agrární strany, a běda tomu, kdo není členem agrární strany. Ten jest vydán všanc stálému pronásledování a musí se obávati, že jeho existence bude zničena. Sedláci, kteří jsou autonomisty a nikoliv členy agrární strany, jsou beze vší příčiny pronásledováni a pokutováni.

Jest všeobecně známo, že velkoberezňanský okres leží na polských hranicích. Skoro veškeré obyvatelstvo okresu trpí hlad, lid zchudnul, neboť se živil lesní prací, která je od r. 1930 zastavena. Ve vesnici sotva najdeme rodinu, která by měla více než jednu krávu, ale okresní hejtman důvěrníka z Bystré Verchoviny pokutoval 200 Kč za to, že u domu neměl záchod. Bystrá Verchovina leží mezi lesy, několik kilometrů od polských hranic. V obci se nenajde ani 10 nebo 15 domů, kde by byl záchod. Dosud nikdo nebyl pro to pokutován, jenom tento náš důvěrník Vasil Cap z Bystré Verchoviny. Tento nešťastník musil prodati krávu a zaplatiti pokutu 200 Kč, protože četníci nenašli u jeho domu záchod. A zde jest již obsílka od notáře pod č. 1421, trestné 1935. Již mu byla poslána výzva, aby se dostavil k úřadu a zaplatil 200 Kč. To se děje ve velkoberezňanském okrese, kde ani před volbami, ani za voleb, ani po volbách nám nebylo dovoleno konati ani jedinou schůzi.

Došlo k sestavování kandidátní listiny do okresu. Naše tajemníky, naše důvěrníky četnictvo nepustilo do obce, ani nesměli konati důvěrnou poradu. Všichni naši důvěrníci v celém okrese byli před tím schytáni a zatčeni. Agrární strana měla seznam našich důvěrníků a přímo dala hlídati jejich domy, a když k nim přišel někdo z ústředny, hned se to dověděli četníci, přišli, chytli toho člověka a odvedli na okresní úřad, kde potom exponent agrární strany, úředník okresního úřadu, je soudil a odsuzoval na vězení po volbách a k peněžní pokutě.

Tak byl zatčen ve Velkém Berezném Josef Hojer z Perečína, Josef Šubert z Volového, Michal Bučina z Velkého Berezného, Bernard Rotman z Dubriniče, Mikuláš Cap z Volosianky, Stanko Lošak z Ljuté, Michal Solak z Bystré Verchoviny, Mikuláš Lebovič z Nové Radvanky, Vasil Kostik z Nové Radvanky. Byli chyceni a na čas voleb uvězněni. Po volbách byli propuštěni na svobodu, ale každý z nich mimo to ještě byl pokutován od 50 Kč do 250 Kč. Když vězeň žádal, aby rozsudek mu byl doručen písemně, nevyhověli jeho žádosti a přijali na vědomí pouze jeho ústní prohlášení, aniž byl propuštěn na svobodu, ale již druhý den mu oznámili rozsudek druhé stolice, rozsudek užhorodského zemského úřadu, jímž byl rozsudek první stolice potvrzen. Musíte věděti, že Velký Berezný jest od Užhorodu vzdálen 40 km. Jednoho dne prohlásiti rozsudek odsouzeným a dostati již druhý den potvrzení tohoto rozsudku, totiž rozsudek druhé stolice, jest možné jen v pohádce, neboť k expedici rozsudku první stolice je zapotřebí aspoň jednoho dne. Kdo zná administraci užhorodského zemského úřadu, ví i to, že než od okresního úřadu dojde spis k referentovi zemského úřadu, uplynou aspoň dvě neděle.

Slavná sněmovno! Při potrestání našich tajemníků za voleb je zde důkaz, že rozsudek okresního úřadu byl vydán 19. dubna a rozsudek zemského úřadu jest datován již dnem 20. dubna, ovšem všechno podle rozkazu agrární strany. Jinak se to nemohlo státi než tak, že buď zemský úřad zaslal okresnímu úřadu hotové prázdné tiskopisy, aby tam vepsal i rozsudek druhé stolice, nebo že soudili naše lidi telefonicky, aniž byli vyslechnuti jejich svědkové nebo oni sami. Že tomu tak jest, předložím zde jako důkaz rozsudek zemského úřadu č. 80877/IV-7 z r. 1935, datovaný dnem 20. dubna 1935, v němž se doslova praví: "Okresní úřad ve Velkém Berezném uznal rozsudkem ze dne 19. dubna 1935 č. 1507/35 vinným Mikuláše Capa z Volosianky podle toho a toho paragrafu. Zemský úřad prozkoumav věc na základě ústně podaného odvolání, tento rozsudek - zamítaje odvolání - potvrzuje." Takových případů jest asi 15. Nechci zde všechny předkládati, poněvadž je předložím panu ministrovi vnitra, aby věděl, co dělají jeho orgány na Podkarpatské Rusi.

Slavná sněmovno! Minulého týdne četl jsem v "Českém slově" v rubrice "Deset nejdůležitějších událostí dne", že řekl jistý starosta na Moravě, že stát jest oceňován podle činnosti svých úředníků. Je-li to pravda, slavná sněmovno, mohu s čistým svědomím tvrditi, že tolik škody neudělali republice ani největší její nepřátelé, kolik škody udělal republice pan okresní hejtman ve Velkém Berezném Hořejš. Ničí existenci nejchudších lidí pokutami, pronásledováním a tresty. Lidé na polských hranicích přecházejí do Polska a stěžují si, že nám Češi nedovolují žíti, že nás Češi ničí, a tak se provozuje propaganda proti naší republice a proti českému národu. Musím zdůrazniti, že český národ není tím vinen, nýbrž vinni jsou exponenti (Posl. dr. Fencik [rusky]: Ano, tak jest!), které sem vyslala jedna strana a kteří slouží účelům strany a nikoliv státu. Aby byla zachráněna čest českého národa a pro zájem státu žádáme, aby tací úředníci byli odvoláni.

Pan předseda vlády prohlásil, že v zahraniční politice "bude vláda pokračovati ve směrnicích politiky dosavadní." Již několikráte jsem řekl ve sněmovně, že směr naší zahraniční politiky nepovažuji za šťastný pro republiku přímo proto, že se naše politika provozuje nikoliv v zájmu československého státu, nýbrž v zájmu Francie. Již několikrát jsem zde žádal, aby naše zahraniční politika měla více samostatnosti, více ohledu k zájmům státu, Československé republiky. To musím říci i dnes, když se, jak vidíme, i v jiných státech mění orientace zahraniční politiky.

A zvláště můžeme viděti, že Polsko získalo na vážnosti jako stát, když zahájilo svou vlastní zahraniční politiku, když přestalo býti poddaným Francouzské republice. Dnes vidíme, že se Anglie orientuje také na druhou stranu, a události v Jugoslávii mohou býti příkladem i pro nás. Ve vnitřní politice se připravuje mír, bratrství slovanských národů, mír mezi Srby, Chorvaty, Slovinci a Bosňáky. A co vidíme zde? Vidíme, že vláda nevyvodila důsledků z výsledků voleb. Jako by se nic nestalo, pokračuje uvnitř státu i za hranicemi v téže politice, která vede republiku k formální záhubě, neboť všichni víme, že na Malou dohodu republika jen doplácí a jsme nuceni odebírati z Jugoslávie a z Rumunska zboží, jehož zde nemůžeme spotřebovati, musíme od nich odebírati obilí, zatím co v naších skladištích leží od loňska 60.000 vagónů (Posl. Török [rusky]: A u nás dělníci hladovějí!), a při tom na Podkarpatské Rusi lid hladoví.

Doporučoval bych, aby se naše zahraniční politika orientovala především k našim nejbližším sousedům, zvláště k Německu, které, jak vidíme, má možnost uvnitř našeho státu vykonávati vliv na náš státní život, a potom aby se orientovala ke druhému sousedu, k Polákům, kteří jsou přece největším slovanským státem. Ovšem zájem státu také vyžaduje, abychom se již jednou smířili s Rakouskem a Maďarskem. Mohu pouze uvítati novou smlouvu s Maďarskem, podle které, jak dalece je mi známo, se Maďaři zavázali odebrati od nás dříví za 19 mil. Kč. V loni rovněž platila smlouva rekompensačního obchodu a v loni Maďarsko vyvezlo od nás dříví za 10 mil. Kč, ale pokud vím, z Podkarpatské Rusi nebyl vyvezen ani jeden kousek dřeva podle této smlouvy.

Dnes vidíme, že při uzavírání takových mezinárodních smluv nejsme my, karpatští Rusové, zastoupeni, o naše zájmy se nikdo nestará.

Předseda (zvoní): Pane řečníku, račte končit, překročil jste řečnickou lhůtu.

Posl. Bródy (pokračuje): Poněvadž čas utíká, musím se ještě stručně zmíniti jen o místě guvernéra.

Předseda (zvoní): Pane kolego, račte skončit.

Posl. Bródy (pokračuje): Dostali jsme guvernéra, ale nikdo neví, kdo je, čím je, co dělá, neboť nemá ani bytu, ani úřadu, ani zaměstnání, ani kompetence, ani práv, chodí jako ostatní nezaměstnaní lidé po ulicích a hledá zaměstnání. Žádáme pro guvernéra kompetenci a práv a pro karpatoruský lid žádáme, aby jeho práva byla uskutečněna, aby karpatoruský lid byl včleněn do státního života, do státní práce, kteréžto práce se budeme účastniti i my, uvidíme-li, že se vláda skutečně stará o povznesení a zesílení lidu a o utvoření svobodné, samosprávné Podkarpatské Rusi. Za to bojujeme a budeme bojovati.

Předseda (zvoní): Prosím, pane kolego.

Posl. Bródy (pokračuje): Dokud nevidíme, že vláda jest odhodlána změniti svou politiku, nepřijímám na vědomí prohlášení pana předsedy vlády. (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP