Schůze zahájena v 16 hodin 29 minut.

Přítomni:

Předseda dr. Soukup.

Místopředsedové: dr. Heller, dr. Hruban, Klofáč, Votruba.

Zapisovatelé: dr. Karas, Pichl.

Celkem přítomno 127 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Bradáč, inž. Dostálek, dr. Trapl.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji 260. schůzi senátu.

Slavný senáte! (Senátoři povstávají.) Když před týdnem nám zahořelo to teplé slunce jara, když celé naše nádherné Mělnicko se pohádkově zaskvělo v úchvatném panenském hávu nedohledného moře bílých květů či z hlaholu ptactva celým podnebesím letěla ta věčná, nesmrtelná, božská hymna nového života - odešel nám Josef Šimonek. Ještě v poslední schůzi senátu dlel mezi námi. Odejel domů. Všechno jeho srdce bylo připjato k novému jaru. Žil na svém statku v Lobči mezi Mělníkem a Bělou pod Bezdězem. Ve středu před týdnem se k večeru vrátil z polí a usedl, aby přečetl denní listy. K sedmé hodině večerní klidně sklonil hlavu, jakoby dřímal. Usnul, aby se už neprobudil.

Odešel nám člověk neobyčejný, ušlechtilý a spravedlivý. Vidíme ho dnes ve svých vzpomínkách všichni před sebou. Takový skromný, nevtíravý a jemný, s milým úsměvem a srdečným slovem pro každého, ve všem tolik pozorný a mírný, celým svým zjevem skutečný Český bratr, o němž tylo možno souditi, že je to duše jako dítě citlivá a měkká.

A přece v celé této osobnosti byla vtělena životní práce přímo gigantická. Josef Šimonek jako hlavní spolubudovatel Škodových závodů plzeňských byl jedním z největších kapitánů našeho průmyslu. Josef Šimonek byl současně velkým průkopníkem našeho zemědělství, a Josef Šimonek byl vzácným intelektem, jenž práci organisuje, usměrňuje a vede ke konečnému triumfu. Není života bez půdy, ale není také života a blahobytu bez průmyslu, jako není kultury bez intelektu. Tyto tři pilíře lidské civilisace došly v Josefu Šimonkovi v tolika směrech svého ztělesnění. Půda, továrna a škola - pluh, kladivo a kniha - rolníci, dělníci a intelektuálové - Josef Šimonek v obdivuhodné harmonii ve svém životě spojoval všechny tyto tři hlavní funkce lidské vzdělanosti, lidského pokroku a lidské budoucnosti.

Josef Šimonek nám odešel ve věku 72 let. Celé půl století z toho bylo vyčerpáno nezměrně pilnou prací zakladatelskou, organisační a ředitelskou ve službách Škodových závodů plzeňských. Před touto prací jsme povinni se skloniti. Co je v tom jistě ohromného, když si představíme, že chudý vesnický hoch z malé chalupy ve Stránce u Mělníka, jehož rodičové se v potu tváře lopotili od rána do noci, později absolvent naší pražské Českoslovanské obchodní akademie, odkázaný sám na sebe, bez protekce a pomoci nikoho z mocných tohoto světa, jedině svou vlastní pílí a svými vlastními schopnostmi se stal od počátku tohoto století hlavním vůdcem podniku, jenž svým úžasným vzletem vstoupil mezi největší průmyslové závody celého světa, jehož stroje jdou celou zeměkoulí, jenž se již ve svých počátcích zúčastnil staveb vodních turbin na vodopádech Niagarských v severní Americe, stejně jako vybudování průplavu Suezského v Egyptě, jehož motory ženou loďstva četných startů na všech okeánech, jehož lokomotivy prolétají nekonečnými prostorami snad všech pěti dílů světa, jehož letadla dobývají vítězně vzduchu, jehož mosty přepínají největší veletoky, jehož jeřáby a hlubidla přenášejí miliardy tun lidského zboží a stavebních hmot, jehož auta se dnes setkávají na všech křižovatkách země a jehož lékárnicky zmořené a zvážené stroje, pravé zázraky techniky lidského genia, hřmí svou vítěznou hymnu práce v nespočetných cukrovarech, pivovarech, plynárnách a elektrárnách, v továrnách chemických a velké řadě jiných v přečetných státech Evropy i ostatního světa.

Josef Šimonek vystudoval gymnasium v České Lípě, na němž si mezi jiným osvojil dokonalou znalost jazyka německého, načež absolvoval Českoslovanskou obchodní akademii, a když mu bylo sotva dvacet let, odešel do Ruska, kde záhy vstoupil do služeb filiálky Škodových závodů v Kijevě. Zde se naučil ruštině, pracoval tu po tři léta, a obrátiv na se pozornost svým nadáním a svou pílí, byl z Kijeva povolán do hlavního centra Škodových závodů v Plzni, kde mu byla, sotva dosáhl věku třiceti let, udělena prokura, aby záhy poté byl jmenován ředitelem závodů. Od této doby, od samého počátku let devadesátých minulého století, počíná se vzestup Josefa Šimonka, jenž rostl s rozvojem tohoto světového závodu, stejně jako tento závod rostl s jeho jménem a jeho správou. Vedle zakladatele Emila Škody jest Josef Šimonek druhým hlavním spolutvůrcem a vůdcem závodů plzeňských.

Škodovy závody se datují od války rakousko-pruské roku 1866. Tenkráte byla v Plzni nepatrná továrna Valdštýnská, jež zaměstnávala okrouhle 30 lidí. Roku 1866 koupil továrnu mladý a kapitálově slabý, ale neobyčejně energický a pracovitý inženýr Emil Škoda, jenž závod vypravil nejmodernějšími stroji, a rozšiřuje svůj výrobní program v duchu všeho technického pokroku, dobyl svému závodu již v létech osmdesátých pověst světovou, především kvalitou své lité oceli. Od let devadesátých stal se Josef Šimonek jako vrchní komerční ředitel závodů jeho hlavním spolupracovníkem, zejména v soustavné akci o dobytí světového trhu.

Mimořádně rychlý vzestup závodů plzeňských vedl k tomu, že ke konci minulého století byly závody Škodovy převedeny ze soukromého vlastnictví Emila Škody do rukou akciové společnosti, při čemž Emil Škoda se stal předsedou správní rady a generálním ředitelem závodů. Ale Emil Škoda záhy nato roku 1900 zemřel a jeho nástupcem ve funkci akciové společnosti, jakož i generálním ředitelem se stal mladičký jeho syn dr. Karel Škoda, pozdější člen panské sněmovny a jeden z důvěrníků staré dynastie, zejména pak posledního císaře. Duší závodů však zůstal Josef Šimonek, jenž jako centrální ředitel se přestěhoval do Vídně, kam bylo položeno ústřední sídlo plzeňských závodů. V této funkci dal Josef Šimonek závodu vše, co mohl, přivedl jej do prvé řady největších závodů tohoto druhu na celt m světě a prožil s ním zejména světovou válku, v níž závody Škodovy zaměstnávaly celou armádu inženýrů, úředníků a dělníků v okrouhlém počtu přes 50.000 lidí.

Před skončením války, když byl zahájen hlavní a rozhodující zápas za svobodu a samostatnost národa, Josef Šimonek svůj úřad složil, byl však zvolen do správní rady a stal se členem výkonného výboru Škodových závodů. 28. října 1918 byl dán v Praze signál k rozvratu celé staré feudální monarchie a za převratem pražským šly pak převraty další, jihoslovanský, polský, rumunský. Naše revoluce našla Josefa Šimonka na své výši. Josef Šimonek vstoupil ihned v čelo Škodových závodů jako předseda jejich správní rady, a náš stát zůstane Josefu Šimonkovi povždy vděčným za to, co vykonal pro záchranu závodů Škodových, pro jich převedení z výroby válečné do výroby mírové a čím se tolik zasloužil nejenom o Plzeň jako metropoli západních Čech, nýbrž také o náš průmysl, o jeho světovou pověst, o jeho úřednictvo a dělnictvo, a tím i o celou republiku.

Hned po převratu jsme viděli, že celý gigantický podnik plzeňský stojí před strašnou otázkou své existence. Takřka přes noc mu zmizel největší odběratel a dlužník, jímž byla stará monarchie se stamilionovými dluhy, zůstaly mu však ohromné závazky k věřitelům a desetitisícové armády dělnictva a úřednictva. Byly chvíle, kdy se pomýšlelo i na to, aby Škodovy závody zůstaly jenom arsenálem republiky s osmi až devíti sty dělníky a z nadbytečných budov aby se zřídily magacíny. Největší akcionář a generální ředitel závodu dr. Karel Škoda prodal všech 70.000 kusů svých akcií do Francie. Po počátečním kolísání byl však pod vedením Josefa Šimonka záhy zjištěn nesmírný význam Škodovky a s pomocí finančního kapitálu francouzského se přikročilo k reorganisaci všech závodů. Byla to práce přímo nadlidská. Musily se provésti dalekosáhlé změny ve vedení a v úřednictvu, postupně redukovati ohromný počet dělnictva, dokončiti investice nadiktované vojenskou správou v posledních letech války, které by se byly jinak staly bezcennými. Zápasilo se s nedostatkem uhlí a surovin, ceny, mzdy, platy, daně, tarify, cla rapidně rostly, měna kolísala, veřejný pořádek byl ohrožen zvláště v zemích sousedních rozvrácenými poměry valutovými, hospodářskými, jakož i sociálními nepokoji, a válkou přerušené styky s odběrateli v neutrálních a dohodových zemích mohly býti jen pomalu navazovány. Jsme svědky přečetných úmorných jednání, jež tu Josef Šimonek vedl zejména s bývalými ministerskými předsedy Vlastimilem Tusarem a Antonínem Švehlou, jimž tolik vždy vděčil za jedinečnou pomoc, aby závody Škodovy zůstaly zachovány mladému státu a budoucnosti jeho průmyslu.

Převod Škodovky do výroby mírové šel tempem obdivuhodně rychlým. V krátké době byla uvedena v činnost řada nových výrobních oddělení, jež se díky vysoké technické vyspělosti našich inženýrů a mimořádné školenosti dělnictva vykazují skvělými úspěchy. Byla vybudována lokomotivka, z níž v červnu 1920 vyšla první lokomotiva - aby tisíce jejích dalších lokomotiv nejrůznějších soustav bylo dnes ve službách našich drah domácích i drah cizozemských. Továrna elektrotechnická dosáhla v krátké době postavení u nás vedoucího. Byla zavedena výroba traktorů, hospodářských benzinových motorů, motorů letadlových, parních vozů nákladních, odstředivek, nástrojů a přesných měřidel, strojů cigaretových, byla zřízena výrobních automobilů, letadel, bylo zřízeno oddělení pro zařizování cukrovarů, pivovarů, lihovarů, drožďáren a škrobáren, průmyslu chemického, parních turbín, stavby mostů a železných konstrukcí, stavby jeřábů, hlubidel a rypadel, stavby plynáren, zimotvorných zařízení a strojů a celé řady ostatních odborů strojařských, jejichž výrobky pronikají dnes celou zeměkoulí a stávají se nesmírným nástrojem pokroku a vzdělanosti, sblížení mezi národy, míru a všelidské civilisace.

Jaký je to nesmírný, úchvatný a úžasný hymnus lidské práce a lidského genia, a my všichni, kdož jsme kdy v Plzni procházeli tím nevýslovně velebným chrámem lidské práce, chrámem člověka jako stvořitele, objevitele a budovatele, šli jsme tudy vždy jenom s klobouky dolů, uchváceni a uneseni všemi těmi nekonečnými zázraky a divy lidské techniky, před níž ustupuje vše, o čem mluví dějin v starých staletí, a jež nám otevírá nové nezměrné obzor v lidského štěstí, radosti a lásky, až přijdou generace, jež si uvědomí evangelia největších apoštolů všelidských náboženství, že jsme všichni dětmi jedné společné božské přírody a jednoho životodárného slunce, a kdy stroj nebude zotročitelem, ale největším osvoboditelem lidstva všech národů a plemen celé zeměkoule.

Josef Šimonek byl v tomto směru jedním z velkých pionýrů nového života a nového světa. Josef Šimonek neviděl však před sebou jenom stroj, on viděl také člověka. Byl to demokrat z celého gruntu své české povahy, pevný a sukovitý v celém svém životě, nebojácný a neohrožený. Josef Šimonek neznal žádných ceremonií. Inženýr, úředník, dělník - každý měl u něho otevřeny dveře, s každým promluvil, každému podal ruku, každému byl vděčen za radu nebo stížnost. Neměl v životě žádných ambicí, pro všechny vezdejší tituly, řády, vyznamenání a jiné problematické hodnosti tohoto pomíjejícího a ješitného světa neměl žádného smyslu a vše odmítal se shovívavým úsměvem a záporným gestem ruky.

Josef Šimonek měl nejhlubší cítění a lásku pro ten nesmírný poklad života, jímž jest lidská práce. Inženýři a dělníci závodů Škodových patří mezi prvotřídní elitu kvalifikovaných pracovníků, kteří založili světovou slávu výroby plzeňské. Čím je nejgeniálnější stroj bez řízení rukou inteligentního dělníka? Josef Šimonek vždy pečoval o to, aby základní kádr dělnictva zůstal závodům zachován i v nejtěžších bouřích hospodářských krisí. Sociální péče závodů Škodových je pod vedením Šimonkovým nesporně hodná uznání. Tato sociální péče přesahovala vždy zákonné rámce sociálního pojištění. Vedle pensijního ústavu pro úředníky je tu také pensijní fond dělnický a vedle nich také Šimonkovy podpůrné fondy pro úředníky a dělníky. K tomu se pojí ještě různá zařízení sociální a humánní, opatření zdravotní a ochranná, pozoruhodná péče bytová, spojená s výstavbou půl třetího sta domů s dělnickými a úřednickými byty, jakož i s řadou ozdravoven, léčebných domů a dělnických kolonií.

Senátor Josef Šimonek zůstal ve službách tohoto svého životního poslání až do konce svých dnů. Byl kapitánem, jenž zůstává při stožáru své lodi do svého posledního dechu. Ale v posledních letech ho volala také jeho rodná země, jeho rodný kraj, jeho rodná půda. Dovršiv dílo svého života, vrátil se tam, odkud vyšel jako chudý vesnický hoch, aby dobyl světa. Byl nekonečně šťasten rozvojem našeho zemědělství, jež postupně a neodvratně vstupuje do své epochy průmyslové, a v dohodě a ve spravedlivé součinnosti zemědělství s průmyslem, v solidaritě rolníků a dělníků viděl největší záruku bezpečnosti a budoucnosti národa a státu.

Josef Šimonek nám odešel. Jeho pohřeb se konal v sobotu dopoledne z jeho rodného statku v Lobči za ohromné účasti občanstva celého kraje. Z našeho středu se s ním rozloučil kol. Emanuel Hrubý. Odpoledne jsme ho v pražském krematoriu vydali plamenům. Dnes se s ním loučíme v senátu Národního shromáždění. Odešel člověk dobrý a spravedlivý. Odešel nám jeden z nejskromnějších a nejpozornějších členů senátu. Všichni jsme ho tu měli rádi. My mladší k němu vzhlíželi jako k otci. Nikomu nikdy slovem neublížil, pro každého měl úsměv, stisk ruky a účinnou radu i pomoc. Jeho život byl příkladem a poučením všem, kdož přijdou po něm. Když zavřel oči, zalila se naše duše tesknotou a smutkem. Naplnili se dnové velkého ředitele, služebníka a dělníka! Odešel k našim živoucím mrtvým! Josefe Šimonku, památka Tvoje bude žíti ve vděčných našich srdcích, co živi budeme. (Senátoři usedají.)

 

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal předseda: na dnešní schůzi sen. dr. Bačinskému, Fidlíkovi, Hlávkovi a Langerovi; na tento týden sen. inž. Havlínovi a Hrubému.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a k jeho návrhu dal senát hlasováním zdravotní dovolené: sen. Ušákovi na 6 týdnů, sen. Hakenovi do konce července t. r., sen. Berkovcovi na 4 měsíce, sen. Donátovi na 1 měsíc.

Rozdané tisky.

Zprávy tisky 1248 a 1249 (poštou), 1250.

Vládní návrh tisk 1251.

Návrh tisk 1252.

Odpovědi tisk 1253/1 až 1253/3.

Interpelace tisk 1254.

Usnesení posl. sněmovny tisk 1255.

Zápisy o 257. a 258. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Zápis

o 259. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyložen byl podle 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu návrh tisk 1252,

výboru soc.-politickému vládní návrh tisk 1251,

výboru národohospodářskému usnesení posl. sněmovny tisk 1255.

Stanoveny lhůty výborům.

K návrhu předsedovu stanoveny byly k podání zpráv lhůty šestidenní: výboru soc.-politickému o vládním návrhu tisk 1251, výboru národohospodářskému o usnesení posl. sněmovny tisk 1255.

 

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve odst. 1:

1. Zpráva výborů národohospodářského a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1244) zákona o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů (tisk 1248).

Zpravodaji jsou: za výbor národohospodářský sen. dr. Rehák, za výbor rozpočtový sen. Šimek.

Dávám slovo zpravodaji za výbor národohospodářský, panu sen. dr. Rehákovi.

Zpravodaj sen. dr. Rehák: Slávny senát! Colná úľava, ktorá sa praktikuje pri dovoze strojov v nasej republike nevyrábaných a dovážaných tým cieľom, aby sa zaviedol alebo zdokonalil niektorý obor priemyselnej živnostenskej alebo zemedelskej výroby, bola už štyri kráť usnesením obidvoch komôr Národného shromaždenia uzákonená, poťažne prolongovaná. Na prejednanie slávnemu senátu predložený návrh vlády tisk 1244 z 23. marca 1934 smeruje ku tomu, aby táto zákonná úľava bola opäť o 3 roky predĺžená, keďže predpoklady k tomu eště i nateraz v plnej miere trvajú, ba čo viac, následkom hospodárskej krízy a vzostupu nezamestnanosti ešte markantnejšie sa rysujú.

Jediná námietka, uplatňovaná proti tej okolnosti, že týmto zákonom podporuje sa racionalizačná snaha vo výrobe, je rázu generelného, a keď prizrime k efektu i po stránke sociálnej, teda zapríčinenia snáď ďalšej nezamestnanosti, vidíme, že paralelné s poklesom nezamestnanosti behom posledných troch rokov nastal i pokles colných úľav ministerstvom financií priznaných, a to zo 75 mil. Kč r. 1930 v minulom roku temer na patinu, 16 mil. Kč. Je to zjav, ktorý nám oproti výtke činenej dokazuje, že zdokonaľovaním domácej výroby mohli by sme kvalitným výrobkom tým viacej konkurovať cudzine a tým viacej vyvážať, čím vo väčšej miere bola by táto zákonná možnosť úľavy využitá.

Národohospodársky výbor senátu prejednal s tohoto národohospodárskeho hľadiska hore označený vládny návrh a doporučuje plénu slávneho senátu prijať ho v nezmenenom znění. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Uděluji dále slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, panu sen. Šimkovi.

Zpravodaj sen. Šimek: Slavný senáte! Přes naši velikou a vyspělou průmyslovou výrobu nejsme soběstační v některých strojích a přístrojích. Z toho důvodu byly uzákoněny celní slevy pro takové stroje a přístroje, které musíme odebírat z ciziny, a to třikráte: po prvé zákonem ze dne 17. března 1925, po druhé zákonem z 13. června 1927 a konečně prodloužením tohoto zákona z 21. května 1931.

Činnost tohoto zákona končila již koncem března 1934. Z toho důvodu bylo nutno jednati o novém prodloužení zákona, které ovšem v podstatě není prodloužením, poněvadž zákon je postaven na jinou basi finanční.

Celní výhody dosažené tímto zákonem přinášejí určité zisky jak výrobě průmyslové, tak zemědělské a živnostenské.

Jak vypadal dovoz těchto strojů a přístrojů v minulých letech vysvítá z cifer, které od r. 1926 máme po ruce. Je zajímavé, že sleva v r. 1926 celkově poskytnutá na dovoz těchto strojů a přístrojů representovala částku 26 mil. Kč, v roce 1930, kdy dosáhla největší číslice, byla vyznačena částkou 75.200.000 Kč - to byla maximální cifra, která se ovšem vztahovala vlastně na předchozí rok, poněvadž tu byly zpětné platby za r. 1929, kdy byla nejlepší konjunktura. V roce loňském, bohužel, tyto slevy poklesly už na pouhých 16 mil. Kč, což znamená, že minulého roku bylo přivezeno ze všech těchto let zde předvedených nejméně strojů a přístrojů, které se u nás nevyrábějí. Je to tedy všeobecný obraz stagnace ve všech odvětvích naší výroby.

Celní slevy v tomto směru se udělují vždycky na žádost. V posledním roce 1933 bylo uděleno povolení přibližně ve 3.600 případech.

Újma, kterou stát touto slevou utrpí, je vyvážena na druhé straně jednak zvýšeným vývozem a technickou vyspělostí podnikatelů, jednak ovšem také zvýšeným exportem na základě těchto dokonalých strojů a přístrojů. Také daňové předpoklady se tím zvyšují.

Rozdíl mezi minulým zákonem a dnešním je tento: Dřívější celní sazby byly ustanovením čl. II. odst. 1 vládního nařízení ze dne 10. června 1933, č. 96 Sb. z. a n., o úpravě celního sazebníku stanoveny jediným číslem, které vzniklo součinem dosavadních základních sazeb a součinitelů. Dosavadní § 2 zákona číslo 58/25, jenž byl pořád prodlužován, stanovil, že povolí-li se sleva, vybírá se clo podle všeobecné základní sazby, platné dne 1. ledna 1922 se součinitelem 4. Nová základna pro celní slevy, jež odpovídá nyní požadavkům doby, je vyjádřena v procentech, a to stupnicí 15%, 20%. 25% a pak pouze u traktorů a motorových pluhů je stanovena tato sleva na 30%.

Finanční efekt zůstane si celkem stejný, jako to bylo při tom součiniteli 4, tedy pouze vypočítávací technika je stanovena teď procentově.

Lhůta tohoto nového zákona, který se vám předkládá, je navržena na tři roky, aby bylo možno v případě změněných hospodářských poměrů přizpůsobiti se novým zákonem nové době.

Rozpočtový výbor navrhuje, aby slavný senát přijal osnovu zákona o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů tak, jak je navržen ve zprávě výborové tisk 1248. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu.

Navrhuji trvání lhůty řečnické na čtvrt hodiny. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Slovo má pan kol. Olejník.

Sen. Olejník: Slavný senáte! Projednáváme osnovu zákona o vládním návrhu na celní slevy pro dovoz strojů a přístrojů. Páni referenti odůvodnili zde, proč už po několikráte tento zákon se prodlužuje; my všichni jistě z plného srdce bychom si přáli, aby ve výrobě strojů byla největší konkurence, a my zástupci zemědělského lidu bychom si přáli ještě více, kdyby byla dnes na venkově schopnost potřebné stroje kupovati. Žijeme v takové době, že naše zemědělské skupiny a organisace nakoupily značný počet strojů, ale dnes těžko splácejí závazky, poněvadž se octly v takové situaci, že skutečně jsou rády, že stroj mají, poněvadž ho potřebovaly, ale nejsou schopny vyrovnati všechny povinnosti, které v příznivější době na sebe vzaly.

Tedy předloha, o níž jednáme, je předlohou hospodářskou, jako vůbec celá přítomná doba je přímo zavalena otázkami hospodářskými, a my jako členové Národního shromáždění jsme povinni především těmto hospodářským otázkám věnovati svou pozornost. Ale vedle toho vidím, že v době tak eminentně hospodářsky důležité přinášejí se do veřejné diskuse také otázky ryze politické a že celé skupiny a vrstvy našeho národa jsou zainteresovány na diskusích politických, na reformních návrzích, které se nesou k opravě naší čsl. ústavy a které směřují k tomu, aby náš senát byl proměněn na tzv. hospodářský senát. V čele této akce stojí dnes strana národně demokratická, která otevřela sloupce "Národních listů" všem těmto revisním a reformním snahám a návrhům. Všiml jsem si, že v posledních 14 dnech někteří vůdčí činitelé strany nár. demokratické propagují určité názory na změnu ústavy a na reformu našeho sboru zákonodárného, našeho senátu. Také dne 11. dubna píše v "Národních listech" p. dr. Baxa: "Volič nemá svobody hlasovací. Je nucen voliti podle diktátu politických stran. Politické strany se vklínily mezi občana a stát". Na to pak 14. dubna 1934 býv. ministr p. dr. Matoušek v "Národních listech" píše: "Jestliže jsme nabyli přesvědčení, že senát v dnešním svém složení je zbytečnou institucí, a vidíme, že je nutno zříditi hospodářský parlament, pak nás nesmí od této reformy odstrašiti ani to, když se dotkneme naší ústavy Do třetice píše v "Národních listech" ze dne 17. dubna pan posl. Ježek, že když zřídíme nový hospodářský senát, samo sebou se rozumí, že to bude sbor postavený na úroveň posl. sněmovny, že musí míti také totéž zákonodárné právo jako posl. sněmovna a že se vyřizování sporných věcí mezi těmito dvěma zákonodárnými sbory musí díti analogicky, jako se děje nyní.

Vážení pánové! Píše se tedy ze strany nár. demokratické, ze strany, která ještě nedávno byla ve vládě, že politické strany se vklínily mezi občana a stát. Je to něco nového, stalo se to teprve po převratě? Ne. My, kteří pamatujeme doby starší, víme, že politické strany byly již za Rakouska a že právě jenom politických stran jsme používali k tomu, abychom se aspoň částečně uplatnili ve Vídni, a litovali jsme všichni, my Čechové, když naše politické strany, české a moravské, neměly tenkráte náležitého vlivu na správu rakouského státu. A právě strana nár. demokratická tenkráte hlásala - kdo se na to pamatujeme - positivní politiku ve Vídni, tedy účast na správě státu, nejužší styk se státem a jeho správou. A je ku podivu, že dnes, když máme svoji vládu ve svých rukou, vytýká jako nectnost, že se politické strany uplatňují ve správě státu. Píše-li se pak, že politické strany diktují voliči, že volič je svázán, pak, prosím, ať nár. demokraté nemluví za všechny strany; to mohou říkati jen za svou stranu, a je-li u nich volič tak svázán, že mu výkonný výbor prostě diktuje, je to potom věcí voličů strany nár. demokratické, aby si interní cestou upravili řády tak, aby volič byl u nich volnější a mohl volněji rozhodovati.

Pan dr. Matoušek nabyl - v množném čísle - přesvědčení, že je senát zbytečnou institucí a že se nesmíme ohlížeti na to, dotkneme-li se ústavy či nikoliv. Jako člen senátu konstatuji zde jménem našeho klubu, že se naprosto nepovažujeme za zbytečný sbor, poněvadž obě dvě sněmovny, jak poslanecká, tak i senát, konají své poslání. Projedná-li se nějaký zákon v posl. sněmovně, jde s odstupem několika dnů nebo týdnů sem do senátu, zde jej dostanou výbory na stůl a zde zasednou k práci zase mužové zkušení, kteří tento obor znají, a osnova se znovu projednává, propiluje, poněvadž je snahou nás všech, aby se do veřejnosti dostaly zákony co nejdokonalejší.

Tedy po této stránce koná náš senát své poslání s plnou svědomitostí. Ale nutno připomenouti, že náš úkol se nevyčerpává jenom zde ve výborových a plenárních schůzích. Musím zde vzpomenouti slov našeho zesnulého předsedy Švehly, který 29. října 1932 se vyslovil k návštěvníkům a zástupcům naší strany v Hostivaři takto: "Tak jako věda potřebuje knihy, přednášky a učitele, tak, když řeknete demokracie, musíte míti na zřeteli ideu, program, musíte mysliti na stranu, její průkopníky a na její organisátory, kteří zásadám té demokracie lid učí a lidu je vštěpují." (Výkřiky sen. Kindla.)

Po této stránce my všichni senátoři, jak jsme tu, kromě pana kol. Kindla a jeho kolegů (Souhlas.), jsme všichni bez rozdílu politických stran, kam jsme přišli, demokratickou povinnost vykonávali. My jsme učili naše lidi, co to demokracie je, my jsme je vedli k snášenlivosti, k tomu, aby všechny vrstvy tohoto národa mohly s uspokojením si obstarávati svůj životní úkol.

Ale když, vážení pánové, tak všechnu tuto polemiku novinářsky přednášenou a na schůzích tradovanou přehlédnu a čtu, kdo se tu a tam usnesl na tom, aby se to změnilo, když nějaká průmyslová sekce nebo několik pánů se usnese, nemohu se zbaviti dojmu, že toto všechno, o čem se diskutuje a co se navrhuje, má svůj jeden skrytý tón. Je to nechuť k rovnému, všeobecnému a přímému právu hlasovacímu. (Zcela správně! Tak jest!) Z toho prýští nechuť hledati si pověření k mandátu u širokých vrstev pracujícího lidu, zde je zřejmá tendence hledati mandáty u nějakého zeleného stolu pod názvem odbornickým a jenom ne tam, kde to demokracie přímo přikazuje. Pro pověření k mandátu musí býti jediným měřítkem důvěra širokých vrstev našeho národa, a podle toho musíme dále postupovat.

Vážení pánové! Přicházím k závěru svých poznámek. Za několik týdnů, dá Bůh, že se dožijeme toho slavnostního okamžiku, kdy na pražském hradě ve Vladislavském sále zvolíme opětně našeho zasloužilého presidenta Masaryka. A po této volbě, jak předpis zní, vloží president prsty na ústavu a skládá slib veřejný celé republice na tu ústavu, na níž pracovali věhlasní mužové našeho národa, na tu ústavu, kterou ústavní odborníci uznali za dokonalou. Musím prohlásiti, že naše ústava je vlastně státním katechismem, v němž by všichni občané měli často čísti. A proto jménem strany, kterou zastupuji, a jménem klubu, za který mluvím, prohlašuji, že budeme na stráži, že budeme bdíti, že budeme dílo ústavní chránili, aby nám je nikdo ze žádných oposičních libůstek nepokazil. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Táži se pánů zpravodajů, přejí-li si slovo k doslovu.

Zpravodaj sen. dr. Rehák: Nie. Meritorne nebolo proti návrhu nič prednesené.

Zpravodaj sen. Šimek: Já rovněž ne.

Předseda (zvoní): Budeme tedy hlasovati ve čtení prvém.

Senát je způsobilý se usnášeti.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. (Námitky nebyly.)

Námitky nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výbojové ve čtení prvém.

Podle §u 54 iedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v léto schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů (tisk 1248).

Táži se pánů zpravodajů - za výbor národohospodářský sen. dr. Reháka, za výbor rozpočtový sen. Šimka - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr. Rehák: Nie.

Zpravodaj sen. Šimek: Nikoliv.

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém, a to podle zprávy výborové.