NS RČS 1929-1935, Senát, 229. schůze, část 2/3 (28. 6. 1933)

Středa 28. června 1933

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Thoř.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Mám za svou povinnost, abych k předložené osnově zákona o tisku promluvil jménem klubu několik slov. Předem připomínám, že se nechci obírati jednotlivými paragrafy, meritem věci, nýbrž že chci povšechně učiniti posudek o celé předloze. Také si dovoluji upozorniti, že náš posudek nevyvěrá z oposičního stanoviska, nýbrž ze stanoviska úplně věcného. Já totiž zaujímám docela opačné stanovisko, než jaké zaujímal zde pan referent, nevidím v tiskové předloze toho dobrého tolik, jak to viděl on. Jestliže strana naše je nucena podrobiti kritice tu kterou předlohu, tedy dělá to jen tehdy, vidí-li, že vláda ocitá se v rozporu se skutečností, s pravdou a demokracií. Je více než známo, že jak stav živnostenský, tak i strana živnostenská, jest jednou ze složek, která je nejspolehlivější oporou státu. Všechna naše práce, ať již v parlamentě nebo kdekoli, je dělána jen s ohledem na celek, s ohledem na dobro národa i státu. Stav živnostenský je stavem konservativním a nepotrpí si na žádnou výstřední politiku, tím méně na nevěcnou politiku. Je to již v povaze strany, že něco takového zamítá. Že skutečně tomu tak je, dokazují naše činy. Dokázali jsme to v tomto parlamentě, že dovedeme pro vládu, resp. pro stát přinésti každou obět, že jsme za dobu, když jsme byli ve vládní většině, odhlasovali některé předlohy, které nebyly zrovna pro nás populární, ale viděli jsme, že jsou v zájmu celku, a proto jsme přinesli tuto obět. Myslím, že právě ta veliká starost, ta veliká láska, ta veliká obětavost, naším stavem i naší stranou přinesená ve prospěch státu, je nám vyčítána jako zločin a jakoby to bylo nepřátelstvím ke státu. Podrobíme-li některou předlohu určité kritice, děláme tak proto, že vidíme v té které předloze vždycky opačně to, co v ní vidí vláda. Vláda po našem soudu velmi špatně posuzuje celou politiku, poněvadž, kdyby ji posuzovala tak, jak by ji posuzovati měla, pak by s předlohami, které dnes předkládá, rozhodně přijíti nemohla. My ovšem děláme také rozdíl mezi státem a vládou. Vláda pro nás není státem. Bohužel, že tato vláda spojuje tyto dva pojmy do značné míry a domnívá se, že ona sama je státem. Vždyť poslední činy dokazují, že si osvojuje právo, kterého vůbec nemá, a že důvody, které přináší pro přijetí té které osnovy, jsou za vlasy přitažené, že těmi důvody nemůže přesvědčiti ani své vlastní straníky. My nechápeme jedno, že vláda nevidí, že svou politikou ztrácí důvěru ve veřejnosti. My snad bychom se z toho mohli těšiti, že ji ztrácí, kdyby tou politikou netrpěl lid a celý stát. Ale touto politikou vhání lid do těch táborů, odkud je pak zákonem vyhání. Tedy dělá opak toho, co by měla dělati. Říká se, že se všecko dělá v zájmu demokracie, v zájmu státu. Bohužel, my tu demokracii u nás nevidíme. Vláda se vyhýbá všemi předlohami i předlohou, kterou právě dnes projednáváme, kritice. Bojí se kritiky a v důsledku toho činí opatření, aby jí nikdo kritisovati nemohl.

Vážený senáte, co je to kritika? Kritika není jenom posudek určité práce, určitého činu, určitého opatření, nýbrž kritika je také kontrolou, a tam, kde se bojí kontroly, není něco v pořádku, poněvadž ten, kdo má čisté svědomí a čisté ruce, ten nejen že se kontrole nevyhýbá, ale naopak kontrolu žádá.

Vážení pánové, máme předlohu o tisku. Tisk bude zešněrován, do značné míry znemožněn a bude znemožněn daleko ve větší míře, nežli tomu bylo za Rakouska. Za Rakouska měl tisk daleko větší volnost a-pamatuji si, že si naše české noviny nebraly žádnou reservu před kritikou vlády. Pamatuji se, že byla za Rakouska docela veliká volnost tisku, denní tisk byl jediným mluvčím tehdejší doby, a přes to všechno, že byla kritika dosti ostrá, nikdy vláda nezešněrovala tisk tak, jak jej chce zešněrovati naše vláda. Všechno se dělá v zájmu demokracie. Co je u nás všechno demokratické? Podívejte se, prosím, po mém soudě je demokracie jenom ve firmě jednotlivých stran: národní demokracie a soc.-demokracie; jiného demokratického u nás nemáme.

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím pana řečníka, aby mluvil k věci!

Sen. Thoř (pokračuje): Vážení! Je demokratické, když na př. je zvolena kontrolní úsporná komise, kde podle počtu hlasů jsou v té široké komisi také oposiční zástupci, ale ve výboru užším již oposice není? Je demokratické, když na př. dnes má předsednictvo senátu tak neomezené právo, když v předsednictvu není ani jeden člen oposice? Vážení, je na př. demokratické, když parlament nemůže rozhodovati o takových otázkách, jako o nich rozhoduje jiný parlament, jako na př. francouzský, jak o tom mluvil pan kol. referent? Prosím, je zde ta demokratická půjčka, je zde ten pakt čtyřdohody, Francie rozhoduje, má-li se vysloviti souhlas, má-li se zaplatiti, u nás se nikdo parlamentu neptá. Já tu demokracii u nás nevidím. Byl jsem panem předsedou zde napomínán. My ovšem nemůžeme vzhledem k těmto okolnostem souhlasiti s těmi předlohami, ani s předlohou o tisku. Víme, že se nebude dělati naprosto žádného rozdílu mezi oposicí, která je státu nebezpečná, a oposicí, která je státotvorná. (Hlas z lavic komunistických: Nemusíte míti obav!) Také nemám. Nevěřím tomu, že by zde byl činěn rozdíl, bude-li někdo z oposice kritisovati jenom pro zlepšení poměrů a přes to má úmysl jenom dobrý; když to bude oposice státotvorná, bude zrovna tak trestána jako ta, která je proti státu zaujata.

A z toho důvodu, vážení, nemůžeme pro tento návrh hlasovati a musíme býti proti.

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má pan sen. Nedvěd.

Sen. Nedvěd: Vážený senáte! Pan zpravodaj kol. Pánek zde velice výstižně mluvil o obrovském významu tisku, mluvil také o svobodě tiskové a dokazoval nám tady, jak již bylo jeho povinností, že svoboda tisková jest u nás přece jenom trochu veliká a že je potřebí to zešněrovati a odstraniti.

Myslím, že se zde stala chyba. Tento referát místo pana sen Pánka měl převzíti pan syndik čsl. novinářů sen. Pichl, jehož organisace proti každému zešněrování tisku protestovala, a bylo by tudíž jeho povinností, aby zde uvedl jasně a otevřeně, proč on -jako novinář protestuje a proč jako vládní senátor pro to hlasuje.

Vážení pánové! Tisk je plným právem považován za vynález, který umožnil obrovské rozšíření kultury a vzdělanosti. Starý Guttenberg, když vynalezl knihtiskařský lis roku 1455, nebyl si vědom toho, jakým revolučním činem byl tento vynález. Už Komenský praví: "Písmo je nejkrásnější nástroj ducha, čtvrtý stupeň historického vývoje lidstva."

Ale vládnoucí třída v každém věku pochopila, že tisk může se jí státi mnohem nebezpečnějším než atentáty, než kule, pumy, meče a dýky, a proto vládnoucí třída v každém věku spoutala a potlačila tisk a rozhodovala o tom, co se tisknouti může a co se tisknouti nesmí.

Primát ve středověku hrála v tomto směru církev katolická, jejíž Koniášové pálili knihy, které církví nebyly schváleny. Ve 20. století provádí totéž Hitler v Německu a v Československu začíná k tomu náběh zostřenou persekucí tisku, která počala právě tak, jako v Německu za Brüninga přes Papena, Schleichera až k Hitlerovi.

Předložená novela tiskového zákona není naprosto nic nového. Roku 1559 zřídil papež Pavel IV. kongregaci, mající sestaviti "Index purgatoris", to jest zkoumati, povolovati a zakazovati knihy, a roku 1933 místo papeže Pavla IV. je to sociálnědemokratický ministr dr. Dérer, který podle §u 6, odst. 2, předložené osnovy zřídí také takový "Index purgatorius", složený ze spolehlivých osobností, které budou rozhodovati o tom, co má býti zakázáno a co je dovoleno.

Jak to bude vypadati, můžeme už dnes s určitostí říci. Který tisk bude persekvován, rdoušen a škrcen? Bude to především třídní tisk dělnický, bude to tisk komunistické strany. Proč? Proto, že tisk komunistický je zbraní dělnické třídy, že tisk komunistický jediný odvážně a nekompromisně uvědomuje proletariát o podstatě kapitalistického řádu a ukazuje mu cestu, jakou se má bráti, aby se osvobodil ze jha kapitalismu.

Přenesme se do 19. století! V 19. století sváděla buržoasie v evropských státech rozhodující boje s feudalismem a mladá buržoasie domáhala se tehdy také svobody tisku. Feudalismus absolutistické monarchie jí tisk zakazoval. Podívejme se do dob Havlíčkových! Havlíčkovy "Národní noviny" byly zakázány 11. června 1849, ale to bylo za stavu obležení v Praze, kdežto roku 1933 bude tisk zakazován nikoli v zájmu absolutistické monarchie, nýbrž prý v zájmu demokracie a republikánské demokratické formy. Když Havlíčkovi byly zakazovány "Lidové noviny" roku 1849, vládl v Praze komandant generál hrabě Khevenhüller, předsedou zemské správy byl hrabě Meczery a ministrem spravedlnosti byl Bach. Nyní je velícím generálem pražským některý legionářský generál, presidentem zemské správy dr. Sobotka a ministrem spravedlnosti sociální demokrat dr. Meissner, a dělá se jedno a totéž. Mění se jenom kulisy a figury, ale systém zůstává stejný.

Dne 25. června 1849 stál Karel Havlíček před vojenským soudem pražským pro články "Národních novin", byl odsouzen na 8 dní k profousovi, ale generál Khevenhüller mu trest odpustil a dal mu povolení k dalšímu vydávání novin. Pro toto nemůžeme najíti srovnání v roce 1933 za ministrování sociálního demokrata dr. Meissnera. Všichni redaktoři "Rudého Práva", kteří až doposud byli odsouzeni, musili si svůj trest odpykati do posledního dne. A stav je takový, že se musejí střídati v odpovědném redaktorství, poněvadž, kdyby to měl stále jeden, musil by seděti doživotně.

Dne 6. dubna 1850 byl vydán nový zákon o tisku, a prodej novin a časopisů byl zakázán. A roku 1933 po schválení, odhlasování tohoto zákona ještě zde v této komoře dočkáme se toho, že stav z r. 1850 bude obnoven. 7. července 1851 vyšlo nařízení rakouské vlády, ve kterém se pravilo: "Směřuje-li se v nějakém tiskopise periodickém setrvale k tomu, co trůnu, jednotě a celosti říše, náboženství, mravopočestnosti nebo vůbec základům společnosti státní je na odpor, nebo s čím se zachování veřejného pokoje a pořádku srovnati nedá, může místodržící té země korunní, v kteréž se takový tiskopis periodický vydává, po předcházejícím dvojím písemném výstrahy dání, když bylo bez účinku, další vydávání dočasně až na 3 měsíce zastaviti."

A nyní to srovnejme s § 2 předloženého vládního návrhu! Zde se praví: "Kolportáž tiskopisů, které přímo nebo nepřímo podvracejí nebo hanobí samostatnost, ústavní jednotnost, celistvost, demokraticko-republikánskou státní formu, nebo demokratický řád Československé republiky, nebo které hrubě urážejí stud, může býti zakázána."

Tady je viděti, že pan dr. Meissner je opravdu důstojným nástupcem Bachovým. Přečtete si ten odstavec zákona z r. 1850, porovnejte to s tím, co je nám tu předloženo, a vidíte, že tu jsou tytéž myšlenky, tytéž obraty, tytéž výrazy, tatáž rčení, rozdíl je jedině v tom, že tehdy zákaz kolportáže a tisku směřoval k tomu, hájit monarchii, kdežto dnes prý republikánsko-demokratickou formu!

A co odpověděl Havlíček na tento zákaz? Píše: "Vláda naše dekretovala sama o sobě právo zapověděti jí nelibý časopis, že tím vlastně přestala svoboda tisku pro časopisy, kdož by tomu nebyl porozuměl? Neboť svoboda tisku jen tenkráte může míti ceny pro občanstvo, když možná je vládě celou pravdu veřejně do očí pověděti, a když vláda jinak proti časopisům jednati nemůže, nežli proti každému jinému obviněnému z přestupku, totiž náležitým a nestranným soudem a jmenovitě soudem neodvislých spoluobčanů v porotě. Nyní ale v Rakousích budou souditi nad časopisy političtí náměstníci v korunních zemích, neboť dala jim vláda moc po druhé písemné výstraze zapověděti každý časopis!"

Vážení pánové, podívejte se, totéž máme opětně v §u 2. odst. 3: Zakázati kolportáž je oprávněn zemský úřad, zemský president - za Rakouska to byl místodržitel - jde-li o periodické tiskopisy z ciziny, rozhoduje ministerstvo vnitra atd.

Zde opět dokazuje Meissner, že je výborným žákem Metternichovým a Bachovým a jest opravdu krásnou ozdobou soc. demokratické strany.

Půjdu do druhé poloviny XIX. století. V šedesátých letech se začalo rozvinovati dělnické hnutí. V prvních letech tápalo. Ke konci let šedesátých a počátkem let sedmdesátých dostávalo socialistickou konkrétní základnu. "Dělnické listy" 3. ledna 1873 přinesly článek "Co chceme" a v tomto článku se přesně precisuje tehdejší program mladého socialistického hnutí českého a mezi jiným se tam praví: úplná svoboda tisku, odstranění kolků a zrušení kauce při vydávání novin. Ale, vážení pánové, kdo byl tehdy v těch "Dělnických listech"? Byl tam B. Pecka, dělník, L. Zápotocký, krejčí, Václav Holan, kovář, Václav Koula, kovář, Mať. Homola, obuvník, Em. Šimáček, barvíř. Tedy tehdy v té redakci seděli dělníci a proto to vypadalo poněkud jinak v soc. demokracii než dnes, kdy se do ní přiorganisovali Meissnerové, Wittové, Wintrové, Hellerové a pod., kteří přišli v době, kdy již žádné nebezpečí nehrozí, kdy naopak možno získati veliké výhody z členství v soc. demokratické straně, a kteří tuto bývalou revoluční stranu vývojem změnili ve stranu oportunistickou a kontrarevoluční.

Historik praví: Krok za krokem přiváděli do českého dělnictva ideje sociálnědemokratické, zpevňovali odtržení dělnické demokracie české od buržoasní demokracie representované tehdy hnutím mladočeským, a připravovali organisaci soc.-demokratických dělníků. A dnes ti, kteří vedou dělnické hnutí v Československu, s těmi měšťáky se paktují proti dělnické třídě. (Sen. Havlena: Prosím Tě, udělej také srovnání, jaké opatření má ohledně svobody tisku sovětské Rusko!) Tam je úplná svoboda tisku pro proletariát a není svoboda tisku pro buržoasii. U nás je to obráceně. Na všech sjezdech soc.-demokratické strany byl vytýčen požadavek svobody tisku. Stalo se to již 5. dubna 1874 v Neudörflu v Uhrách, 7. dubna 1878 u sv. Markety v Břevnově, 9. dubna 1882 v Brně a na všech ostatních sjezdech vždy mimo jiné požadavky proklamován byl požadavek úplné svobody tisku. Já sám jsem přišel do dělnického hnutí r. 1892, přišel jsem do dělnického klubu u Pštrosů a pamatuji se, že tehdy naši vůdcové nás učili, že máme bojovati za občanské svobody, poněvadž, kde jsou občanské svobody, svoboda slova, svoboda tisku, svoboda shromažďovací atd., tam je možnost bojovati za sociální řády. A kdo tehdy v r. 1892 potíral tyto oprávněné požadavky dělnické třídy? Ve Vídni Taafe a v Praze Thun a dnes tutéž úlohu, kterou hrál v r. 1892 Thun a Taafe, převzali Meissner, Bechyně, Czech, Franke, Trapl a Dérer. Dne 2. července letošního roku budeme slaviti a vzpomínati 40. výročí tzv. bitvy u Strašnic. Dne 2. července bude tomu 40 let, co zahrada u Guthů ve Strašnicích byla obklopena praporem vojska 73. pěšího pluku a škadronou dragounů. Tam dělníci manifestovali za 8 hodinovou dobu pracovní, za svobodu tisku, za svobodu slova a za svobodu shromažďovací. Dnes titiž dělníci, jejich děti, jejich vnukové jsou zbavováni těch svobod, za které staré generace bojovaly, svými vlastními vůdci. My s této tribuny říkáme dělníkům: Chcete-li se opravdu v dohledné době osvoboditi po vzoru našich ruských soudruhů ze jha kapitalistů, musíte se především osvoboditi a odpoutati od svých vůdců, musíte se osvoboditi od těch, kteří slouží kapitalistům, kteří se osvobodili již sami v rámci kapitalistického řádu, a ti druzí, ti mohou čekati. Musíte opustiti Meissnery, Bechyně, Dérery a pod praporem komunistické internacionály svésti boj nejen s buržoasií, nýbrž i se svými vlastními vůdci. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Donát (zvoní): Pan sen. Trnobranský má slovo. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Prosím o klid!

Sen. Trnobranský: Dámy a pánové! Projednávané předlohy jsou výjimečnými persekučními zákony, o tom není sporu, to nebude nikdo z přítomných členů tohoto sboru popírati. Jest otázka, zda takovýchto výjimečných persekučních zákonů je nezbytně potřebí v zájmu státu? Pánové, já si dovolím tvrditi, že stát nezbytně nepotřebuje těchto výjimečných persekučních zákonů. Celých 14 let jich nepotřeboval. A byly přece také velmi vážné situace zahraniční i vnitřní. Stát, který má důvod existovati, ten žije a bude žíti, i když nemá výjimečných persekučních zákonů, a běda republice, kdyby její existence byla odvislá od persekučních vnitřně politických opatření. Myslím, že tyto předlohy jsou důsledkem reakční vlny, která zachvátila celý svět a velmi intensivně se projevila v Evropě. Reakční vlnou byly vlády demokracie povaleny. Až na země tradiční demokracie, Francii, Anglii, se tyto zjevy všude objevují. U nás jsou právě v koaličních politických stranách někteří páni, kteří se velmi dobře učí ze vzorů, jež vidí v sousední německé říši. Má býti umlčena oposice. Kritika má býti úplně umlčena těmito výjimečnými zákony vládními. A má býti umlčena kritika činnosti vládní, koaliční činnosti, vládní většiny. Zde bylo řečeno a já to opakuji: Tam, kde schází kritika, přestává i kontrola a tam musí nastati zbahnění.

Je viděti, že tyto výjimečné zákony nepotřebuje stát ke svému zabezpečení, nýbrž že těchto výjimečných persekučních zákonů nezbytně je potřebí politickým stranám vládní většiny. A v tom se právě objevuje ona snaha po oligarchii této části národa. Pokud se těmito opatřeními míří na české oposiční nacionalistické a slovenské oposiční nacionalistické strany, pak, pánové, vezměte na vědomí, že nemohou dosáhnouti žádného úspěchu. Nacionalismus nedá se potlačiti, on vyvěrá ze životního organismu národa. Je možno potlačiti politickou stranu, ale není možno potlačiti zápas, který je veden na obranu národních práv, které jsou základem jakéhokoli jiného vývoje, ať sociálního, hospodářského nebo kulturního.

Habsburkům se podařilo potlačiti a vyhubiti protestantství, ale nepodařilo se jim zničiti národ, ten opět vyvstal, obrodil se pomocí nacionalismu.

Česká i slovenská nacionalistická oposice je státotvorná. Dámy a pánové! Ti, kteří v této oposici bojovali za zřízení tohoto státu, bojovali za státní samostatnost, a to nejenom v době veliké války, nýbrž již daleko před tím, když tento boj byl velmi nebezpečný a ožehavý, přinesli oběti v tomto státoprávním boji. Ne tak některé strany koaliční, ba dokonce některé koaliční strany bojovaly proti zřízení československého státu i se zbraněmi v rukou. Také dnes je veliký rozdíl v poměru ke státu mezi oposičními nacionalisty českými a slovenskými a mezi příslušníky některých vládních stran. U nás poměr ke státu je diktován vřelou láskou, která plyne z národní příslušnosti a tam jen z poměru mezi koaličními stranami a jen z úmluvy, která jim zabezpečuje účast na vládě v tomto státě. Přes to je nacionalistická oposice československá potlačována, a to velmi krutě.

Dámy a pánové! Ani za Bacha, ani za Schmerlinga nebyla tak naplňována vězení tehdejšími českými vlastenci, jako jsou dnes naplňována příslušníky národní československé oposice. (Sen. F. V. Krejčí: Útočníky na Židenická kasárna!) Přijdu k tomu. A toto pronásledování nacionalistické oposice děje se bezdůvodně, bez příčiny. Oba dva procesy Stříbrného jsou toho dokladem. Budou-li provedeny s tímto politikem další procesy, bude to opět novým dokladem k tomuto tvrzení.

Bezprostřední popud pro předložení těchto osnov byl dán událostmi židenickými. Po těchto událostech byla zahájena velmi ostrá kampaň žurnalistická a i jiná, oficiální. Ihned po zprávě o židenických událostech byla svolána mimořádná schůze branného výboru senátu, kam byl povolán ministr národní obrany, a tam se o věci jednalo. Ihned jsem, aniž bych měl jakékoli bližší zprávy, řekl, že se tu může jednati buďto o chlapeckou romantiku nebo o provokatéra. Zjišťování ukázalo, že tu působili oba činitelé, i ten chlapecký romantismus, i agent provokatér. Byla zahájena kampaň, šířily se zprávy, že prý to není jen tak něco náhodného, nějaká demonstrace, nýbrž že toto přepadení stalo se na základě určitého jednání, jež vedli zástupcové Národní obce fašistické s vojáky, důstojníky a poddůstojníky. Byl ustanoven soud, který byl velmi pečlivě vybrán a po velmi pečlivém projednání věci byl vydán rozsudek, v jehož odůvodnění je napsáno: "O Gajdovi dospěl státní soud k přesvědčení, že je to muž rozvážný a opatrný. S těmito povahovými vlastnostmi jeho nelze ani srovnati domněnku, že by on dal podnět k takovému činu, jakým je přepadení židenických kasáren." S týmž odůvodněním byli osvobozeni ostatní členové a činovníci Národní obce fašistické. Tedy bez příčiny byla ta štvanice proti nacionální oposici, jen snad z toho důvodu, aby nebyla na politickém kolbišti konkurentem většinových stran.

Každá výjimečná opatření jsou negací demokracie. Jakmile se sáhne k potlačování občanských práv a svobod v tom či onom státě, nemůže býti ten stát demokratickým. I kdybyste se desetkrát odvolávali v těchto předlohách na demokracii, nebude Československo státem demokratickým, jestliže pod vlivem takového zákona bude pronásledovati každou kritiku a kontrolu. Zdá se, že nám z demokratické ústavy a ze základních zákonů státních zbývají jen mrtvé litery. Duch vlády, státní správy a celý dnešní režim jest úplně protidemokratický a je v úplném rozporu právě s tímto ustanovením ústavy, a zdá se nám, že právě tento rozpor má býti tímto zákonem jaksi urovnán. Tisková svoboda má býti pro oposiční skupiny omezena zákazem kolportáže. Zákaz kolportáže může býti vydán podle zákona právě předloženého z řady důvodů, na př. proto, že noviny šíří nepravdivou a klamnou zprávu. Pánové a dámy, slyšte mne! V červnu r. 1931 byl konfiskován "Polední list", poněvadž přinesl zprávu o tom, že má býti snížen drahotní přídavek státních zaměstnanců. Zdůrazňuji, že v červnu 1931 byla už o tom ve vládě dohoda, jak se později prokázalo, ale "Polední list" byl konfiskován, poněvadž prý přináší nepravdivou, pobuřující zprávu. To se opakovalo, když loňského roku "Polední list" přinesl zprávu o úmyslech snížiti platy státních zaměstnanců. Z týchž důvodů byl konfiskován a pak se osvědčilo, že informace "Poledního listu" jsou správné a pravdivé. Po této novele tiskového zákona to nebude jen konfiskace, dnes to bude eventuelně zákaz kolportáže.

Vážené shromáždění, řekněte mi, je tohle rozumné zákonné opatření? Podle §u 2 může býti zastavena kolportáž časopisu, jestliže přímo nebo nepřímo podvrací nebo hanobí demokratický řád Československé republiky. Pánové, co je to demokratický řád Československé republiky? Já jsem marně vzpomínal na číslo, které by podobný zákon označovalo ve Sbírce zákonů a nařízení. Já znám ústavu, znám platné zákony, znám zásadu jednotnosti a celistvosti státu, znám zásadu samostatnosti státu i zásadu republikánské formy, ale nikdy jsem nic neslyšel o nějaké zákonné právnické definici demokratického řádu. To je slovo, pod kterým byrokracie může si úplně libovolně počínati, a bude-li viděti, že má oporu v politických stranách, jež s tou či onou oposiční stranou konkurují, budou její činy teprve tím libovolnější.

Vážené dámy a pánové! Myslím, že pod tímto termínem demokratického řádu jsou myšleny úmluvy, na nichž se vytvořila vládní většina, a domnívám se, že to budou eventuálně organisační řády některých vládních politických stran a že ten, kdo bude většinu kritisovati, útočiti, propadne trestu podle výjimečného persekučního zákona, který dnes tento senát dělá. Je to tedy výslovně ochrana jenom politických stran, jenom části národa a z této části národa se tímto zákonem tvoří oligarchie.

Ale, dámy a pánové, již dnes praxe, jak se provádí tiskový zákon, je příšerná, neboť již dnes de facto u nás jakákoli svoboda tisku je potlačena. Censurní praxe je úplně libovolná. Censor má docela volnou vůli konfiskovati všechno, co najde v novinách oposičních. Když to srovnáme s minulostí - předešlý řečník to již učinil, dovolte, abych vás zdržel ještě několika slovy tímto srovnáním přijdeme k zajímavým rozdílům.

Vzpomeňte si, dámy a pánové, že před válkou vycházela v Německé říši "Zukunft", redigovaná Hardenem. Byla to kritická literární revue. Vycházela za panování císaře Viléma II. a velmi ostře kritisovala dvorské i vládní poměry v Německu. Vycházela svobodně, nikoho tam ani nenapadlo tuto revui konfiskovati. Přispěla k odhalení různých skandálů, které potom byly napravovány. Nikoho nenapadlo, jak pravím, aby obmezoval Hardena v "Zukunft". A u nás? R. 1852 vyšel u nás překlad Lamartinových dějin Girondinů. Loňského roku z tohoto historického díla "Polední list" mínil otisknouti citát o Dantonovi. A dámy a pánové, tento citát o Dantonovi, věrně otištěný, byl v "Poledním listě" konfiskován.

Jak se mohlo psáti za Habsburků? Vzpomeňte, čím končí Havlíček " Krále Lávru":

Ba zdálo se jim, že dlouhé oslí uši

právě ke koruně velmi dobře sluší.

A na trůně seděl korunovaný monarcha! Vzpomeňte si na Macharovu tvorbu, čím končí báseň "Padlým r. 1866" v "Tristium Vindobona"!

A proud té vaší krve rudé

jak hrozná aureola

kol jistých hlav se bude jednou chvít,

až k soudu dějin musí jít

a bude je po věků řad,

vždy odsuzovat, proklínat.

A na trůně seděl panovník, který válku vypověděl!

Tyto výtvory literární se svobodně tiskly. U nás se dnes konfiskují celá literární díla, vědecké posudky i jako soukromé tisky propadají konfiskacím. Stejně noviny, pravidelně ovšem jen noviny oposiční. Tak na př. týdeník "Národní liga" v uplynulém roce byl konfiskován právě 52 krát, to je tolikrát, kolikrát vyšel.

Konfiskace se provádí stranicky. "Polední list" byl několikráte konfiskován za to, že ocitoval zprávy, které jinde volně prošly, a to i zprávy z vládních novin. A jak se skutečně konfiskuje, dovolte, abych vám podal ukázku. Ze článku "President a císař" byla konfiskována tato stať: "Při strohé censuře, která u nás vládne v poměru k osobě presidenta republiky, kdy vtip, karikatura, kritika, vše se zažaluje a trestá, je to ustanovení velmi nebezpečné. Ale podle našeho názoru je to ustanovení příčící se duchu demokracie. Ústavní a trestní neodpovědnost vyjádřená zákony neznamená daleko přece znemožnění jakékoliv kritiky nesouhlasu a odporu s projevy přechodného presidenta republiky. Nikdo se nechce stavěti za urážku, ale je-li nebezpečí, že každá politická karikatura, každý politický vtip, každá politická narážka se prohlásí za útok na čest, pak žijeme v ovzduší o němž se Maxi Hardenovi v jeho boji ani nesnilo. Chceme zatřásti svědomím našich odpovědných lidí, aby si uvědomili na uvedeném případu pokles politických svobod a kritiky v našem životě."

Tento skromný článek propadl konfiskaci. Tak se u nás konfiskuje. Zdá se patrně, že tato konfiskační praxe nestačí a proto je saháno k těmto opatřením a dokonce jsou rozmnoženy případy ve druhé novele zákona, doplnění zákona na ochranu republiky, opatřením, pomocí jichž bude možno snadno a rychle listy zastaviti a dokonce zastaviti tyto listy pro pouhé přestupky, když vláda v tomto smyslu vydá nařízení.

Místopředseda Donát (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že překročil lhůtu.

Sen. Trnobranský (pokračuje): Ještě jednu reminiscenci. Byl jsem před válkou zodpovědným redaktorem "Mladých proudů" a "Nového člověka". Byly to listy antimilitaristické mládeže nár.-socialistické. Byly kolportovány v kasárnách, vyvolaly skutečně demonstrace vojenské. Tak v r. 1908, když se jednalo o anexi Bosny a Hercegoviny, vojáci na př. v Mladé Boleslavi, Benešově i jinde odhodili pušky. Došlo k procesu antimilitaristickému, který vynesl mnoha lidem těžký žalář. Přes to nebyl list zastaven a nikomu ani nenapadlo usilovat, aby list tento byl zastaven. Z toho usuzuji, že dnes skutečně občanské svobody do té míry jsou porušeny, že ohrožena je demokracie a že z původního demokratického státu stává se stát oligarchický. Já jménem národní oposice české protestuji proti tomuto jednání.

Místopředseda Donát (zvoní): Rozprava je skončena.

Byl mi podán dostatečně podporovaný pozměňovací návrh sen. Nedvěda a soudr. Žádám, aby byl přečten.

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

K §u 1, odst. 2. o kolportáži budiž dodána věta: "prodávat je v trafikách, v prodejnách a na stáncích."

§§ 2 a 3 o kolportáži buďtež škrtnuty.

§ 6 o tiskopisech ohrožujících mládež budiž nahrazen zněním:

"(1) Navrhnouti vydání zákazu uvedeného v §u 5 mohou jen rodičové sdružení v tom kterém obvodě školské obce.

(2) O návrhu na vydání zákazu rozhoduje ministerstvo školství a nár. osvěty."

§ 7 budiž škrtnut.

V §u 11, odst. 6. budiž věta 1. nahrazena zněním:

"(6) Oprava budiž uveřejněna zdarma, nesmí však přesahovati rozměr článku opravovaného; jinak je platit běžnou insertní taxu."

K §u 18, ustanovení trestní:

V odst. 1 až 3 buďtež peněžité tresty, stanovené od 50 Kč do 5.000 Kč, sníženy na 10 až 50 Kč.

Odst. 4 budiž škrtnut.

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo k doslovu vyžádal si pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. Pánek: Vážený senáte! Jen několik poznámek k předneseným vývodům pánů řečníků. Je nutno opravdu litovati, že se vzpomíná stále a stále Rakouska, jako by byly snad za Rakouska bývaly poměry jiné než jsou dnes. Vzpomenul toho pan kol. Thoř a konečně i pan kol. Trnobranský. Zapomíná se přece jenom na to, že v dobách míru a klidu byla v Rakousku přirozeně svoboda tisku, ale že jinak už tomu bylo, když vypukla válka a nastaly mimořádné poměry. Tu se ovšem tak psáti nesmělo. Není potřebí, abych to opakoval - všichni se ještě pamatujeme - co se smělo a co se nesmělo psáti. Mám za to, že teď žijeme také v jakémsi válečném stavu. Prosím, dnes vedeme velikou hospodářskou válku v celém světě a že tato válka hospodářská je namnoze stejně těžká jako válka politická, to nemusím snad také vykládati. Konec konců čeho jsme svědky v okolních státech? To je válečný stav. Jestliže se tedy bráníme proti tomu, aby to nebezpečí z okolních států nepřeskočilo také k nám, určitými mimořádnými opatřeními, kdo nám to může zazlívat?

Pan kol. Nedvěd zde mluvil o demokracii. V jeho ústech to slovo demokracie prapodivně zní. (Výkřiky komunistických senátorů.) Pan kol. Nedvěd mně musí prominouti, já jsem již zde citoval ruskou ústavu, která je přímo paskvilem nějaké tiskové svobody. Zcela správně bylo zde namítáno, kdyby jen stý díl té demokracie, jaké se těší u nás oposice, byl popřán také i jiným stranám, třebas i jednotlivcům, kteří mají jiné smýšlení, v Rusku, jinak by to vypadalo. (Výkřiky komunistických senátorů.) Račte prominouti, to je třídní stav a to je třídní právo tiskové a není to právo demokratické a proto v ústech pana kol. Nedvěda to slovo "demokracie" podivně vypadá. On se zmínil zde o Guttenbergovi, že za Guttenberga, který vynalezl tiskařství, nastala revoluce ve sdělování zpráv, idejí a myšlenek. Ale on by měl také říci, že v této době také byl vynalezen prach, že Schwarz vynalezl prach, a to znamenalo zase zrevolucionování celého válečnictví. A proto tomuto novému vynálezu se ten lid musil také brániti, aby nebyl zneužíván, a stejně se musíme brániti proti tomu, jestliže toho tisku, toho vynálezu je zneužíváno. A nic jiného zákon nemá na mysli. Stále se také řečníci dovolávali Bacha. (Výkřik komunistických senátorů.) To přece byly jiné poměry za Rakouska, docela odlišné. Nesmí se zapomínati, jaké mělo Rakousko fundamenty. Byly odlišné od toho, co tvoří a drží náš stát. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Místopředseda Donát zvoní.) Tam byla dynastie, generalita, vysoká hierarchie, vždy věrní alpští Němci, vždy věrní Poláci atd. Copak jest u nás? Jen ta demokracie. A jestliže se kol. Trnobranský ptá po výkladu demokratických řádů, odpovím mu záporem: Co je opak demokracie? Diktatura. Jedno bych chtěl jenom říci, pokud jde o vývody pana kol. Trnobranského. Nechceme, nesmíme a nepřipustili bychom snad umlčovat nějaké vlastenecké city, skutečný pravý nacionalismus. Jsme také pro kritiku i třebas přísnou, spravedlivou, slušnou. I my jsme si vědomi, co řekl nejlepší ministr justice v Rakousku dr. Klein: Co nesnese kritiky, nesnese také života. Ale i kritika má své meze. (Výkřiky komunistických senátorů.) Pokud jde o to, že snad ještě nikdy nebyly plněny žaláře vlastenecky cítícími občany v republice, to je přece jenom, myslím - trochu přehnané. Jestliže se srovnává Kobzinek a ti ztřeštěnci s nějakými vlastenci, myslím, že to není na místě. Stejně srovnávati proces Stříbrného s nějakým vlastenectvím, že by to byla persekuce vlastenecky cítícího člověka, je nepřípadné, poněvadž je to věc, která měla docela jiný podklad a myslím, že takové srovnání není dosti vhodné. Ovšem, jedno musím zdůrazniti, že nemáme jednotnou censuru. Tím jsem skončil.

Místopředseda Donát (zvoní): Přikročíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Vzhledem k podanému pozměňovacímu návrhu budeme o této věci ve čtení prvém hlasovati takto:

o §u 1 podle zprávy výborové;

pak o doplnění jeho podle návrhu sen. Nedvěda a soudr.;

o §§ 2 a 3 podle návrhu sen. Nedvěda a soudr., bude-li zamítnut, o těchto paragrafech podle zprávy výborové;

o §§ 4 a 5 podle zprávy výborové;

o §u 6 podle návrhu sen. Nedvěda a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o §u 7 podle návrhu sen. Nedvěda a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o §§ 8, 9, 10, a odst. 1 až 5 §u 11 podle zprávy výborové;

o odst. 6 §u 11 podle návrhu sen. Nedvěda a soudr., bude-li zamítnut, o tomto odstavci podle zprávy výborové;

o §§ 12 až 17 podle zprávy výborové;

o §u 18 podle pozměňovacího návrhu sen. Nedvěda a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o §§ 19, 20, nadpisu zákona, nadpisech jednotlivých částí a úvodní formulí podle zprávy výborové.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Budeme tudíž tak hlasovati.

Kdo souhlasí s §em 1 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)