Mohla se zde chopiti toho, co před 40 lety, kdy ještě nebylo žádné Společnosti Národů, předvídal co do vývoje věcí, kterých se nyní dožíváme, duch, veliký duch papeže Lva XIII, ovšem s oné výše, se které možno přehlédnouti svět, s oné výše, kde možno vykládati znamení doby. Míníme zde encykliku "Rerum novarum" o situaci pracujících stavů. Kdyby byli národové a jejich vůdcové, kteří se zovou křesťanskými, tuto encykliku přijali tak, jak toho věc zaslouží, zda by potom bylo vůbec došlo k hrůzám světové války? Ale jistě nikoli k těmto nekřesťanským výstřelkům ryze kapitalistického systému, jenž na konec jen v Evropě vytvořil 20 milionů nezaměstnaných, nehledě k ještě většímu táboru osob po zkrácenou dobu pracujících. Chtěl jsem předeslati tyto všeobecné věty k mezinárodní hospodářské krisi.

Pokud jde o krisi v Československu, uváděl dosud každý řečník důvody, které se vlastně v podstatě od sebe neliší. Také my pravíme, že jako poslední a hlavní příčina smutného hospodářského zjevu, že nyní statisíce lidí také v Československu volá po chlebu a práci - není naprosto těžko vmysliti se do postavení těchto statisíců - jeví se nám bezpodmínečně také rozpor, který tu je mezi zahraniční politikou státu, jaká se pěstovala po 12 roků, a hospodářskými potřebami tohoto státu. Tyto hospodářské potřeby vedly by k orientaci podle těch států, které patří k prvním vývozním a dovozním územím pro Československo, to je především Německo, Německé Rakousko a obzvláště také Maďarsko. Průměrem možno říci, že 75% - to přinášejí výkazy vždy znovu - veškerého vývozu a dovozu přichází z těchto států anebo jde do těchto států. Již v obyčejném životě platí: musím býti za dobře s tím, koho hospodářsky potřebuji. Něco podobného platí zajisté také pro hospodářství státu. Co jsou nám plátny smlouvy s Chile anebo Persií anebo s jinými exotickými státy, se kterými máme přece minimální styky, nedojde-li k žádné smlouvě s Německem, anebo rozbije-li se obchodní smlouva s Maďarskem!

V této souvislosti chtěl bych obzvláště poukázati na Maďarsko. V posledních dnech spustil pan ministr věcí zahraničních dr Beneš zase jednu ze svých známých filipik proti Maďarsku. O věci bude se jednati v maďarském parlamentě a tam zajisté dána bude náležitá odpověď. To přece již oznamují noviny. Měli bychom se domnívati, že bylo již beztak dosti zlých nevlídností československé zahraniční politiky vůči Maďarsku. Nyní, kdy bude musit dojíti k vyjednávání pro novou obchodní smlouvu, jest jednoduše nepochopitelno spouštěti bez jakékoli potřeby takovouto filipiku proti Maďarsku, nehledě vůbec k tomu, že projevy obsahují hrubé nesprávnosti. Nelze přezkoumávati číslice, pokud jde o školy, jež uvádí ministr věcí zahraničních ani jiné číslice, ale tolik je přece jisto, že Maďarům není dáno v Československu ani o jednu třídu více, nežli nač mají bezpodmínečně nárok a ani o jednu korunu více, než co si sami zaplatí. Ale hrubá nesprávnost záleží v tom, že se v řeči vyličuje přímo jako akt spravedlnosti, že mírovým diktátem z r. 1918 bylo více než 2 miliony Maďarů odtrženo od svého národa a přiděleno k jiným státům. To věru nebude nikdy lze nazvati spravedlností, to je možno jen na základě brutálního násilí. Ale nelze uznati, jak by takovýmito řečmi bylo lze připravovati půdu pro nové vyjednávání o obchodní smlouvu s Maďarskem. Okolnost, že není obchodní smlouvy s Maďarskem, vyhnala počet nezaměstnaných u nás jen v posledních týdnech o celé desetitisíce do výše. Máme potřebí smluv a přátelského poměru k bezprostředně sousedícím státům, i když se jmenují Německo, Německé Rakousko a Maďarsko, pro něž panu ministru Benešovi zbývá tak málo přátelství, již z pouhé hospodářské nutnosti. Spíše mohlo by konečně Německo také ve své dnešní tísni postrádati Československa nežli my Německa, a právě tak Maďarsko spíše Československa nežli Československo v hospodářském ohledu Maďarska.

V celé hospodářské krisi musíme, nehledě k zahraniční politice vlády, vládu těžce obviňovati také pro velkou její bezradnost a nečinnost. Jsou tomu již 2 měsíce, kdy povolen byl známý fond 150 milionů na zmírnění krise. Nouze v mnohých krajinách mezitím katastrofálně vzrostla, zemědělství přes zákony pro ně vytvořené je na tom mnohem hůře, nežli tomu bylo před 3 až 4 měsíci, armáda nezaměstnaných a lidí po zkrácenou dobu pracujících vzrostla mezitím o statisíce. Projevuje-li se nyní nevole nad tím, projevuje-li se také hlasitě, pak je to pochopitelno a chtěl bych jen říci, že pomocí zákazů, které ničí jedno z nejprimitivnějších práv v každém demokratickém státě, svobodné právo shromažďovací, věci pomoženo nebude, ještě méně spustí-li četnické pušky do hladových bezbranných mas. Jsem poslední, jenž by hájil pobuřování a štvaní. Ale konečně bude to musit okresní hejtman snésti, chce-li někdo pořádati protestní schůze proti nouzi o práci, okresní hejtman se svou velkou plnou mocí, kterou mu zejména dala reforma správy, má trochu dbáti na náladu, která v okresu panuje.

Co praví první úřední zpráva o Duchcově - říkám to jako znalec tamních poměrů - ve více než v jednom směru není uspokojivé, vykazuje mnohé mezery a bude potřebí vyčkati výsledku šetření a pak zajisté teprve bude lze promluviti o věci poslední slovo.

Něco bezmocnějšího, něco slabšího nežli vládní prohlášení o hospodářské krisi, lze si zajisté sotva představiti. Během tří období, po která mám čest býti příslušníkem parlamentu, slyšel jsem leckteré vládní prohlášení, ale musím říci, že jsem ještě nikdy neslyšel vládní prohlášení tak slabé, tak nepostačitelné, tak naprosto neuspokojivé. Bude se uvažovati . . ., to je tak základní myšlenka. Ale nehoří již jen sousedův dům, nýbrž hoří již ve vlastním domě. A bude se uvažovati . . . . . Úplné selhání vlády, obzvláště také - chtěl bych zdůrazniti přes všechnu dobrou vůli, kterou nyní správci ministerstva sociální péče přiznávám - úplné selhání ministerstva sociální péče. Ve státě, který žádá 2 miliardy na vojenské potřeby - a s těmito 2 miliardami souhlasí ministerstvo sociální péče - který žádá 500 milionů na sanaci velkobank, a ministerstvo sociální péče souhlasí, v takovémto státě musilo by ministerstvo sociální péče sehnati také sumy, kterých je nezbytně potřebí na zmírnění okamžité hospodářské krise. Kdyby zde nebyly zasáhly a ještě nezasahovaly organisace, obce a soukromá dobročinnost, věru, nebylo by lze dohlédnouti vývoj, jaký by věc byla měla. Ale konečně nejsou zde tito činitelé k tomu, aby vykonali to, co vykonati je povinností vlády, ministerstva sociální péče, povinností také proto, poněvadž spolu zavinily poměry, ve kterých jsme se hospodářsky octli. (Místopředseda Votruba převzal předsednictví.)

Má nyní přijíti půjčka pro zmírnění krise a mluví se o 1¹/₂ miliardě. K tomu jen dvě poznámky: Takové půjčky vyžadují, nežli se dojednají, doby několika měsíců, snad dokonce jednoho roku. Má se tedy s pomocnou akcí vládní čekati tak dlouho? To je nemožno. A druhá věc: mluví se zase o zmocňovacím zákonu o tomto 1¹/₂ miliardovém úvěru. Zmocňovací zákony v tom smyslu, že se tyto miliardy mají vydati tomu neb onomu činiteli, aby o nich nezodpovědně rozhodoval, musíme zamítnouti.

Chtěl bych ke konci ještě upozorniti na to, že je naléhavé pomoci potřebí zejména v našem pohraničním území a v tomto pohraničním území obzvláště na Rudohoří. Zde bída nabyla katastrofálních forem. Ze všech okresů docházejí k ministerstvu sociální péče žádosti o pomoc. Pan ministr sociální péče, který má své soukromé bydliště v Brně, byl zvolen za teplický kraj a tím také za svahy Rudohoří. Tu již jako poslanec za tento kraj nemůže se uzavírati požadavkům, které k němu docházejí z nouzových okresů rudohorských. Musím tedy prositi, aby pan ministr sociální péče věnoval pozornost těmto žádostem z okresů rudohorských, a aby se zejména neuzavíral prosbám směřujícím k tomu, aby se dostalo podpory domácímu průmyslu v těchto krajinách, paličkování krajek, dřevařskému a hračkářskému průmyslu, který se tam provozuje a který lidi, byť skrovně, přece jen živí. Dále musíme žádati, aby se právě v těchto krajinách započalo s produktivními pracemi, které by na celé měsíce, ba snad na celá léta opatřily tisícům nezaměstnaných práci. O mnohých z těchto prací, na které zde myslíme, vyjednává se již po celá léta. V té příčině bylo by naléhavě potřebí, aby se konečně jednou začalo se stavbou dráhy z Horního Litvínova přes pohoří za účelem spojení se saskými státními drahami. Uvádím dále rekultivační práce v krajinách, zpustošených dobýváním uhlí. Projíždíme-li severozápadní území od Chabařovic a Teplic počínaje přes Duchcov a Most a vidíme-li spousty, způsobené dobýváním uhlí, musíme si říci: věru, naše zákony o hornictví musí býti velice nedostatečné, když je možno, aby kruhy, které tyto krajiny vykořistily a které si odnesly miliony užitku, nezanechají po sobě nic jiného nežli poušť. Zde je potřebí změny, a to ze sterých příčin. Sta hektarů půdy bylo by lze obnoviti zase jako role, louky nebo lesy, kdyby konečně zahájeny byly prakticky rekultivační práce, o kterých se tak často mluví. Uvádím na konec ještě regulaci řek v této krajině. Naléhavou nutností v této příčině je regulace Bělé, která svými povodněmi v bílinském okrese každoročně ničí statisíce hodnot. Jednání o zahájení regulace trvá od několika let. Nyní přišel okamžik, kdy by se tak mohlo státi. Dále jmenuji území, které nepatří k Rudohoří, ale k německému pohraničnímu území, totiž naléhavou nutnost regulace řeky Radbuzy v našem západočeském území, kde pravidelně se opakujícími povodněmi ničeny bývají obrovské hodnoty. Tyto hodnoty jdou každoročně do mnohých tisíců.

Slavný senáte! Není mezi námi nikoho, kdo by se domníval, že snad ovládne zákazem schůzí anebo četnickými puškami, jak jsem již řekl, hnutí, které bylo vyvoláno tolikerými okolnostmi. O Československu mnozí říkají, že je to ostrov konsolidace, ostrov šťastných. V jistém smyslu mohlo by se tak státi a mohlo by tak býti. Podmínky, aby každý člověk dobré vůle zde nalezl základy pro existenci lidsky důstojnou, jsou zde dány takovou měrou, jako sotva kde jinde. To, co moudrý arcibiskup pražský řekl ve svém prohlášení, které před několika týdny dal hlásati do světa, to má platiti: Každý má právo na existenci člověka důstojnou, jaká se projevuje v bytě, oděvu, výživě, péči o stáří a v případě nemoci a obzvláště v právu na rodinu. Čím upřímněji bude usilováno o toto splnění, tím zbytečnější budou zákazy schůzí. Zákazem schůzí a četnickými puškami nerozřeší se žádné sociální hnutí. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Slovo má pan sen. Černý.

Sen. Černý: Vážení pánové! Je velmi potěšitelným zjevem, že zasedá meziparlamentní komise, která řeší otázky těžké hospodářské krise. Chtěl bych několika slovy vysvětliti stanovisko, pokud se týče zejména otázky nezaměstnanosti ve Velké Praze. Jedním z velkých projektů je budoucí všesportovní národní stadion. Tato otázka se projednává již několik let. Je nesporno, že jsme povinni postaviti našemu sportu řádný, důstojný stadion. Je zvláštní, že právě naše hlavní město státu Praha nemá dosud takového řádně zřízeného všesportovního stadionu národního.

O těchto věcech bylo už několikrát jednáno a padaly v úvahu v prvé řadě Stromovka, Stadion na Strahově a posledně v Bráníku. Pokud se týká stadionu na Strahově, je dokázáno, že vlastně tento stadion slouží více k velkým podnikům tělovýchovným, jako Sokola, DTJ a podobně, ale schází nám naprosto veliký stadion národní, kde by byl eventuelně soustředěn celý sportovní život. A tu z akcí poslední doby, vyšel jako vítězný ze státní kolaudační komise pro město Prahu návrh, aby národní stadion řešen byl v Bráníce. Bráník sám o sobě velmi vyhovuje, položen je na jižní části naší Velké Prahy, má velmi výhodná komunikační spojení, což jistě předpokládá účel, kterému má sloužiti. Má výhodné spojení vlakové, paroplavbou, autobusy atd. Z toho vychází, že dnes tento podnik byl rozeslán, což si můžeme co nejvíce přát, aby bylo co nejrychleji zjednáno určité zaměstnání celé řadě lidí. Souvisí to s úpravou terénu, komunikací atd. Je nesporné, že součástí tohoto budoucího stadionu je úprava nábřeží a úprava drah. Pokud se týká úpravy nábřeží, jest již vypracován projekt ministerstva veřejných prací, oddělení pro stavbu vodních cest, min. radou Schwarzem, který je vlastně hotov, a že jde jen o to, aby práce se zadala a byla provedena. Loňského roku četl jsem zprávy, že měla býti započata na zimu minulého roku, ovšem snad z finančního důvodu nebylo k tomu přikročeno. Doporučoval bych, aby v prvé řadě zahájena byla práce na nábřeží, a to ve směru Modřany-Hodkovičky-Podolí. Jako další úkol je nádraží hodkovičské. Tam je to ve stadiu takovém, že dráha, která vyhovovala před 30 až 50 roky - jednokolejná dráha Dobříš-Čerčany-Pyšely musí býti upravena tak, aby úprava nádraží hodkovičského se stala skutkem v souvislosti s národním stadionem.

Jiné věci, pokud se týká městské rady města Prahy, jsou tyto: Městská rada pražská ve své schůzi 6. února jednala o celé řadě různých věcí, tak poslán byl přípis na naše ministerstva, aby některé důležité stavby byly co nejdříve provedeny. Je nesporno, že město Praha v mnohých případech vychází státu hodně vstříc, a to tím způsobem, že prodává celou řadu pozemků za levný peníz nebo výhodných podmínek, avšak ještě dnes máme celou řadu případů, kde nebylo stavěno. Mám na mysli záležitost velmi nutnou, a to zastavení staveniště u předmostí Svatopluka Čecha. Dále je potřebí, aby byla znovu zřízena povodňová komunikace, která byla zničena povodní V Libni. Ministerstvo pošt by mohlo začíti se stavbou skladišť ve Vysočanech. Byly mu prodány na tento účel pozemky již před 5 roky. Dále je také nutno počítati s tím, že je potřebí se starati nejen o naše dělnictvo - my jistě víme, že je to povinností mravní, zejména v této těžké době, aby naši dělníci měli zaměstnání - nýbrž také je potřebí se současně starati o živnostnictvo. Vidíme-li tu nezměrnou bídu mezi dělnickým lidem, je prokázáno, že i mezi živnostnictvem je veliká nezaměstnanost. Zde by bylo dobře, kdyby celé řady projektů staveb byly účelněji prováděny, aby vedle dělníka také živnostník měl potřebné zaměstnání. A tu mám zase na mysli v prvé řadě přístavbu policejního ředitelství v Praze, dále novostavbu policejního ředitelství ve Vršovicích, budovu zemského četnického velitelství v Břevnově. Z míst venkovských mám na mysli Kolín. Jak víte velice dobře, je toto historie sama pro sebe, a dále mám na mysli stanici kolínskou. Práce tam postupují velice pomalu a já bych doporučoval, aby otázka tato byla co nejrychleji vyřízena. Je potřebí stavěti spoustu obytných budov. Na př. Kutná Hora. Tam je potřebí stavěti státní budovu pro pošty. Dále upozorňuji na velice důležitý příklad, který se týká stavby nájemních domů činžovních pro naše státní zaměstnance. Vážení pánové, to je historie sama pro sebe. Všimneme-li si, jak špatně naši státní zaměstnanci bydlí, zejména v místech pohraničních, musíme přijíti k tomu názoru, že je povinností státu a vlády, aby co možná nejvíce urychlila a umožnila našim státním zaměstnancům bydleti, zejména v pohraničních místech. Nemůžeme čekati, že v německých krajích budou nám stavěti domy pro naše české státní zaměstnance města. To musí přicházet od státu. Je samozřejmo, že kdyby bylo přikročeno k opatření levného a řádného bydlení pro naše státní zaměstnance, že byla by práce v těch určitých místech, kde by se stavělo. (Tak jest!)

Dále je velice důležitá věc, pokud se týče úpravy cest a silnic. Jestliže v programu investičním je celá řada prací, týkajících se státních silnic, zejména upozorňuji na velice potřebnou úpravu českobudějovické silnice státní, pak na úpravu státní silnice Kostelec-Zásmuky, pak bych doporučoval, aby vedle těchto prací byla dána možnost úpravy silnic okresních a obecních za určitého příspěvku. Je pro nás velice cenné, jestli naši občané se dostanou snadným způsobem z obce do obce.

Pokud se týče našich okresních cestářů, tedy to je věc jistě důležitá, aby se nestalo to, co se děje v poslední době, aby naši okresní cestáři byli z míst propouštěni. (Tak jest!) Zejména mám konkretní případ. (Sen. Hubka: Strakonice!) Kol. Hubka to zná velice dobře, Strakonice, kde jsou cestáři vůbec propouštěni z nějakých určitých formálních důvodů, které snad také konec konců nejsou správny a je nesporno, že musíme uvažovati o tom, aby nebyl tento počet našich okresních cestářů nějakým způsobem zmenšován, nýbrž naopak udržen a současně je potřebí také, jestliže dnes modernisujeme silnice státní, aby byla řádná údržba, a to znamená, že je zde důvod, aby se na tento stav cestářský myslilo, a aby byl řádně placen. Za těch pár krejcarů, které dostanou, nemohou vykonávati práci, která je jim svěřena. To se týká celé této otázky. Mluvím-li o okresních cestářích, znamená to, že i naše dělnictvo má býti řádně placeno. Nepokládal bych tyto otázky za vyřízeny nouzovými pracemi v ten smysl, že snad dělník má na to nějakým způsobem dopláceti. Jsem toho názoru, že chceme-li na dělníkovi stoprocentní výkonnost pracovní, že má býti také řádně honorován. To nemá význam na těchto věcech šetřit. To je nemožno za takového stavu něco pro ty lidi konati.

Jako na velice vážný případ upozorňuji na jednu věc, a to hodiny práce přes čas. Mám zkušenosti ve Velké Praze, kde celá řada stavebních neštěstí byla zaviněna tím americkým chvatem, že se pracuje přes čas, aniž by tam byla kontrola. Jistě že jsou nějaké výjimečné případy, že se dovoluje za určitých podmínek pracovati přes čas, ale v dnešní době jest jistě nesprávno, aby chodili lidé vedle, dívali se, jak pracuje někdo večer, po případě v noci, a druzí aby neměli práci.

Považoval jsem za nutné upozorniti na tyto věci. Žádám, aby byly vyšetřeny a aby v tomto směru učinilo se řádné opatření. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan sen. Böhr. Uděluji mu slovo.

Sen. Böhr (německy): Slavný senáte! V nynější debatě o vládním prohlášení stran hluboce zasahující všestranné hospodářské tísně začal bych rád slovy básníka: Pozdě přicházíte, však přicházíte přece. Ale to by bylo básnění. Neboť k opoždění druží se také nepostačitelnost ohlášených pomocných opatření. Kdybychom to konstatovali jen my, řečníci z řad oposice, mohlo by se snad mluviti o nedostatku objektivnosti. Takto však slyšeli jsme také od členů vládních stran samotných takovouto kritiku s obraty ještě ostřejšími a ozvěna v časopisech různých stran projevuje více nebo méně zklamání pro nedostatek určitějších, účinnějších, rychlejších a velkorysejších pomocných prostředků ve vládním prohlášení na odstranění a zmírnění krise. Při tom naprosto uznáváme, že bylo mnoho vykonáno podporami, ale krisi bylo bráněno velmi málo a neracionelně. Prohlášení pana ministerského předsedy z předešlého úterý, které pro hlučné výjevy bylo zde slyšeti jen částečně a které bylo lze seznati teprve dodatečně celé z tisku, vychází z politování hodné tísně stavu selského, která pak za sebou strhla další hospodářské kruhy. Bylo prý zde v době 13 měsíců podáno 98 vládních osnov, z nich 89 převážně povahy hospodářsko-sociální, mezi nimi 13 o úpravě obchodních a právních styků s cizími státy. Kde však zůstal, táži se, jejich příznivý viditelný účinek? Mohli nám členové vlády anebo socialistických a politických zemědělských stran vypočítati zlepšení krise? Někteří zcela zjevně, v řečech a v návrzích, dovodili, že po celý rok nebylo ještě dosaženo ničeho podstatného a s ironií sebe samého prohlásil jistý člen většiny ve veřejné řeči, že dřívější většina vykonala něco prospěšnějšího. Proč vázne od 4 let vyjednávání o obchodní smlouvu s Německem, proč tak málo vyhovují obchodní styky s Rakouskem, proč náhlá roztržka s Maďarskem v prosinci přišla tak nepřipraveně? Proč cifry potřeby mnohých velikých položek v rozpočtu neřídí se příkladně snížením těchto cifer podle dávno nastalého poklesu cen velkoobchodního indexu? Proč bylo zlevnění piva zabráněno daní z piva? Proč byly v době krise zavedeny zvýšené daně a tarify, které působí proti tendenci zlevnění a proti podpoře dopravy a odbytu? Proč byly odvrženy zásady racionelního národního hospodářství? Rychlých a účinných opatření vlády je dnes především potřebí ve dvou směrech: vydatnější péče o nevinné oběti krise a obsáhlejší opatření produktivní pracovní příležitosti. Bylo by se mohlo také lépe přihlédnouti ke starému přísloví: dvakrát dává, kdo rychle dává. Hospodářským mrtvolám, jež propadly neodvratné zkáze opožděním léku, nepomůže ani nejdražší opožděný lék. Proto nebylo by bývalo zcela nerytířské a od místa, kdyby vláda a většina byly přihlédly také k mnohým levným, ale včasným námětům oposice, obzvláště k několika křesťansko-sociálním návrhům, ke kterým jsme několikráte poukázali zde i ve druhé sněmovně.

K některým podrobnostem vládního prohlášení dovolil bych si ještě několik bližších poznámek. Zmiňuje se k žádoucí rentabilitě zemědělských podniků, že dlužno také ceny všech jiných výrobků, jichž zemědělství potřebuje, přizpůsobiti odůvodněné relaci a tak podle možnosti docíliti hospodářské parity. Proč chybí na tomto místě jakákoli zmínka o ingerenci na příliš vysoké sazby cen jistých kartelů za stavební hmoty, železo, vápno, cement atd., které přece v sousední cizině lze opatřiti mnohem levněji? K tomu byly přece zde, na příklad při zákoně o podpoře stavebního ruchu, jednomyslně přijaty resoluce v této příčině. Proč považují ministerstvo zásobování a jiná ministerstva jisté kartely takřka za noli me tangere, dokonce soukromý monopol zápalkový Solo-Helios těší se na základě zastaralého císařského nařízení dosud oficiosní ochraně. Sociálně-demokratické a národně-sociální volební sliby, jakož i podobné sliby agrárních většinových stran byly patrně položeny k ledu a dostaly prázdniny a oživnou asi teprve zase při příštích volbách v provoláních.

Dále mluvilo vládní prohlášení o nejtísnivějším následku hospodářské krise, o nezaměstnanosti, při čemž vzpomenuto také tak nutné investiční politiky, pro kterou že v letošním rozpočtu navrženy jsou skoro 2 miliardy, a také země, okresy a obce a soukromé podniky chvályhodně se vyzývají, aby se stejně tak uplatnily. Zcela obzvláště poukazuje se na náležité rozdělení investiční činnosti. Tento poslední poukaz chtěl bych také obzvláště uvítati a zdůrazniti. Pan ministerský předseda prohlásil nedávno jisté deputaci laskavě, že u vlády přichází v úvahu jen potřeba určité krajiny, bez ohledu k tomu, běží-li o křesťany nebo židy, o Čechy nebo Němce, anebo jinaké státní občany. Použil také této příležitosti, aby poukázal na nepřístojnost české výtky, že do německých nouzových území někdy plynou větší obnosy na podporách, poněvadž právě v německých krajinách republiky leží nejvíce průmyslových a živnostenských podniků a ježto tyto jsou krisí nejvíce postiženy. Při tom lze zajisté vzpomenouti toho, že jistý český člen parlamentu a národohospodář z druhé sněmovny poukázal ke svému výpočtu, podle kterého Němci v republice odvádějí finančnímu eráru mnohem větší kvotu daní, nežli by jim příslušelo při pouhém zření k výsledku sčítání lidu.

Tu vzhledem k průmyslové krisi a k cifře nezaměstnaných leží nasnadě naděje, že při zadávání státních dodávek z různých oborů vbrzku a bohatě bude přihlédnuto k německým krajinám, které nynější krisí jsou zvláště postiženy. Dlužno uvítati, že několik ministerstev chce svou roční potřebu látek co nejdříve a pokud možno hned zadati na několik let. Nejvíce, jak známo, trpí dnes průmysl textilní. Tu smím zajisté, nikoli jen z ohledů na svou domovinu, připomenouti zcela obzvláště severočeské textilní okresy, tak těžce postižené, které, pokud jde o daně a bilanci zahraničního obchodu, po celá léta přece skutečně mnoho vykonaly. Chtěl bych poukázati na Varnsdorf, Rumburk, Georgswalde, Šluknov, Českou Kamenici, Svitavy, atd. Poukazuji-li zde ještě obzvláště na Varnsdorf, své bydliště, pak nechť pražské ústřední úřady přece pováží, že Varnsdorf, ačkoli tam také přicházejí ještě v úvahu jiná, nyní těžce zápasící průmyslová odvětví, byl metropolí bavlnářského průmyslu rakousko-uherského, avšak pokud jde o bavlnářský a vlnařský průmysl, po dobu trvání republiky nedostal dosud přidělenu žádnou státní dodávku, vyjímaje jedinou nepatrnou loňského roku, ačkoli věru konkurovati může. Těší mne, že na naléhavé intervence prohlásilo nedávno ministerstvo obchodu, že nyní chce vzíti obzvláště zřetel také k Varnsdorfu. Lituji ostatně, že ministerská lavice je prázdná. Doufejme, že přítomní jsou zde zástupcové různých ministerstev. (Výkřiky [německy]: Kde jsou?)

Také zástupcům ministerstva národní obrany chtěl bych připomenouti odůvodněné přání, aby již v nejbližší době při zadávání zakázek nezapomněli na textilní průmysl ve Varnsdorfu, neboť náš průmysl dospěl již bohužel k hranicím možnosti. Tato hranice je v mnohých velkých i malých podnicích již překročena, tak také pokud jde o daně. Velký počet nezaměstnaných a lidí po zkrácenou dobu pracujících, vzrůstající tísnivá úroková robota bankám, počet t. zv. vyrovnání, insolvencí a zastavení podniků je smutným průvodním zjevem, který se následkem politování hodných událostí v oboru cla a obchodu v nejnovější době jen ještě přiostřil. Buďte ubezpečeni, že naše staré, s dělnictvem srostlé firmy, které kdysi platily za neochvějné, nepřistupují s lehkým srdcem k redukcím, natož pak k zastavení podniku. Zde pro ty, kdož řídí veslo státu, platí příkaz doby, aby zasáhli pomocnou, záchrannou rukou. Nesmí se připustiti, aby jako v Rotavě-Nejdku, tam, kde bylo sídlo radostné, pilné práce v průmyslových střediscích, byla nyní poušť. Toho vyžaduje také všeobecný zájem státu, zde platí také staré pravidlo: Salus rei publicae lex prima esto.

Z vývoje, který již jednou od mnoha, mnoha let nastal, že totiž mnohá průmyslová odvětví u nás se hlavně vžila v německých krajinách a že se tam také obraceli z jiných krajin ti, kdož hledají práci, vysvětluje se také okolnost, že v různých německých odborových organisacích počet nezaměstnaných u německých sociálně-demokratických, křesťanských a národně-socialistických odborových organisací jest alespoň třikrát větší nežli v obdobných českých organisacích, ba u křesťansko-německých organisací, které mají obzvláště velký počet členů z textilního průmyslu, je tento počet dokonce pětkráte větší nežli u obdobné české organisace. Volání v nouzi jest jen příliš odůvodněno, aby totiž z prostředků ministerstva sociální péče byly organisace co nejrychleji a vydatně zachráněny před následky gentského systému, pro všeobecnou krisi se nehodícího. Zde musí také ostatní strany většiny odložiti jakoukoli úzkoprsost. Také agrární strany musí se při vší vlastní nouzi dáti vésti přesvědčením, že selháním organisace padají hráze klidu a pořádku, a že si tudíž musí také říci: Res tua agitur, běží také o tebe, běží o celek. Z fondu 150 milionů, již nyní po několik týdnů sem a tam vláčeného, považuji nikoli 5, nýbrž spíše 50 milionů za vhodné pro záchranu organisací.

Dnešní krise zrcadlí se však nejen v počtu nezaměstnaných v průmyslu. Do zlého obrazu o přítomnosti zařaditi dlužno také rodinu strádajících živnostníků, soukromých úředníků bez místa, restringovaných německých státních zaměstnanců a nikoli nepatrný počet mladých mužů a dívek, kteří po absolvovaných studiích stále ještě hledají vhodné zaměstnání. Tu nebudiž mi ve zlé vykládán vážný poukaz na nepoměr povolávání Němců do státních služeb, ať u pošty, železnice, u soudů, u politických úřadů, četnictva atd. Jestliže dokonce vezmu ještě v úvahu nejvyšší správní místa v ministerských ústřednách od sekčních šéfů a vládních radů atd., chtěl bych zde uvésti poněkud ovšem triviální srovnání: V jistém městě stěžovali si řezníci a uzenáři u úřadu do nekalé soutěže jistého kolegy, který prodával králičí uzenice, obecenstvem prý velmi vychvalované a vyhledávané. O významu této lahůdky nejsem ovšem zpraven z vlastní zkušenosti. Při vyšetřování před úředním orgánem prohlásili konkurující uzenáři, že jejich obžalovaný kolega nikterak nevyrábí čisté králičí uzenice, nýbrž že velmi míchá. Dotázán odvětil obžalovaný, že ovšem musí trochu míchati, neboť králičí uzenice sama sebou nevydrží, že nutno míchati. "Jak pak mícháte?" otázal se úřední orgán. Odpověď: "Nu, míchám vždy stejně." Úřední orgán: "Jak tomu mám rozuměti?" Odpověď: "Porážím vždy jednoho koně a jednoho králíka." (Veselost.) Známé slovo Švehlovo o "rovných mezi rovnými" by ostatně, kdybychom je z národnostně-politického oboru přenesli do celého mezinárodního hospodářského života, dělalo všechnu čest nejen "vyššímu Švýcarsku", nýbrž také skutečnému Švýcarsku a celému svazu světových národů. Pan ministerský předseda mluvil s důrazem o snížení debetní úrokové míry, poněvadž při 45 miliardách vkladů v republice činí 1% zde přece již 450 milionů Kč, připojil však právem, že debetní míra úroková v mnohých oborech výroby v poměru k jednotce výrobků činí více nežli všechna veřejná břemena a že výsledek námahy po snížení úrokové míry, i když se nyní diskontní sazba trochu sníží, přece není uspokojivý. Neboť co je platno, musíme se tázati, když sice úroková míra z vkladů klesne o 1%, banky však vypůjčujícímu sobě průmyslu a zemědělství počítají 9 až 12 a více procent úroku? Tato nesnesitelná nová úroková robota ničí výrobní hospodářství a vhání masy lidu, také průmysl a střední stav do nebývalého ještě nikdy ochuzení. Tu by měla zakročiti Ženeva. Světoví magnáti zlata a peněz, obzvláště Severní Ameriky, vyssáli ve válce, na které nejsou bez viny, a po válce výtěžek práce národů evropských a ssají na něm nerušené dále, což za jednu z hlavních příčin světové hospodářské krise teprve v posledních dnech označili zase dokonce vynikající liberální členové londýnského a washingtonského parlamentu. Kdyby tito volající při tom naléhali na zmírnění reparací a požadavku Ameriky, pak by se to zajisté také považovalo za věc ležící v intencích pana ministerského předsedy, jakož i za projev někdejších názorů o tom, čemu Němci říkají "Zins" a "Interessen". Dříve se nečinilo bez rozdílu směrodatným činitelem slovo "Zins" při pronájmu anebo zapůjčení kapitálu, lhostejno, zda šlo o hotové peníze nebo o pozemky nebo o libovolné cenné předměty, nýbrž slovo "Zins" se řadilo za morální pojem "Interesse", tedy za něco, "quid interest": jaký zisk uniká půjčujícímu, kdyby s ornou kapitálovou hodnotou - penězi nebo pozemkem atd. - sám pilně, poctivě a namáhavě pracoval, dále jaká škoda, jaké risiko vzniká pro půjčujícího z toho, že snad dlužno nějak pochybovati o jistotě vymíněného vrácení, a jak dlužno při zapůjčení oceniti případné zřeknutí se zvláštního titulu radosti z ponechání drahocenného, byť žádného výnosu neposkytujícího cenného neb ozdobného předmětu ve vlastním držení? Toto chápání pojmu "Interessen" na místě nedostatečně odůvodněného, bezmezného pojmu "Zins" nejlépe by ještě odpovídalo přísloví, vzniklému ze zdravého, přirozeného chápání věcí: Tolary se nelíhnou. K jejich rozmnožení musí se mezi jiným družiti také práce, tvořící hodnoty, která zase v prvé řadě musí obdržeti podíl na přírůstku hodnoty. Že uskutečnění této spravedlivé zásady o poměru hodnoty kapitálu a výtěžku úroků dnes ještě se setkává s největšími obtížemi, doznává také úterní prohlášení pana ministerského předsedy, kde se praví: I když snaha vlády po snížení úrokové míry měla částečný úspěch, není nynější stav ještě nikterak uspokojivý a zakládá se na nynější organisaci našeho peněžnictví, které by bylo lze ještě podstatně zdokonaliti.