Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

113 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Dérer, dr Matoušek, dr Meissner.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na tento týden sen. dr Reylovi, Stodolovi a Wenzelovi; na dnešní a zítřejší schůzi sen. Hanckovi a dr Krčmérymu; na dnešní schůzi sen. inž. dr Bottovi, Fidlíkovi, Kindlovi, Lokotovi, Novákovi Fr. (rep.) a Pilzovi.

Navrhuji, aby dána byla zdravotní dovolená do 10. února t. r. sen. Navrátilovi.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Slavný senáte! (Shromáždění povstává.)

V krátké době utrpěl náš sbor znovu bolestnou ztrátu. Dne 23. prosince m. r. zemřel v České Lípě ve věku 56 let pan senátor Hans Tschapek, zástupce německé strany živnostenské a člen spojeného klubu senátorů krajinské strany křesťansko-sociální, maďarské strany národní a německé strany živnostenské, a byl také v České Lípě dne 27. prosince pohřben za veliké účasti členů Národního shromáždění, zástupců německé strany živnostenské, říšských, zemských a okresních svazů, obchodních komor v Liberci a Chebu a všech vrstev obyvatelstva.

Senátor Hans Tschapek narodil se dne 27. března 1875 v České Lípě. Vychodiv školy, vyučil se řemeslu holičskému, pracoval v největších závodech v tuzemsku i v cizozemí a zahájil pak samostatnou živnost ve svém rodném městě.

Již od mladých let účastnil se společenstevního a spolkového života a osvědčil vynikajícím způsobem svůj veliký talent organisační. Jeho nikdy neumdlévající duch a bohaté zkušenosti v oboru živnostenském způsobily, že záhy byl povolán do správy společenstva a již v roce 1902 pověřen vedením zemského svazu německých společenstev holičských, kteroužto funkci vykonával až do své smrti. Od r. 1905 až do převratu byl prvním místopředsedou rakouského říšského svazu německých společenstev holičských, po převratu pak předsedou zemského svazu holičských společenstev pro Čechy. V r. 1912 založil odborný list německých holičů v Čechách, který náleží k význačným odborným časopisům a zůstal jeho vedoucím činitelem až do konce svého života.

Zesnulý kolega věnoval při tom všechny své bohaté vědomosti a zkušenosti i všeobecným otázkám živnostenským všeho německého středního stavu živnostenského a získal si tu nezapomenutelných zásluh o sjednocení a povznesení německého živnostnictva. Po řadu let byl činným jako starosta okresního svazu živnostenského, jako první místopředseda německého zemského svazu živnostenského a po založení říšského svazu německých živnostenských společenstev v Československé republice byl zvolen v roce 1920 jeho předsedou. Jeho odborová organisace vyslala jej jako svého zástupce do zemské a státní živnostenské rady a do obchodní komory liberecké.

V roce 1925 byl zvolen členem senátu za volební okres Plzeň a v třetím volebním období Národního shromáždění opětně za volební okres Louny. V senátě byl horlivě činným ve výboru živnostensko-obchodním, jehož byl též místopředsedou, dále byl členem výboru inkompatibilitního; v třetím volebním období byl členem výborů živnostensko-obchodního a technicko-dopravního.

Pro svou neobyčejně srdečnou, otevřenou a milou povahu byl kolega Hans Tschapek všeobecně vážen a hluboce ceněn nejen ve své politické straně, ale i u členů jiných skupin, zvláště však u svých kolegů parlamentních. O veliké životní energii a nekonečné obětavosti jeho svědčí i to, že ač vážně churav, ujal se ještě při posledním projednávání státního rozpočtu sotva týden před svým skonem zde v plenu senátu slova, aby tu výmluvně tlumočil požadavky a přání středního stavu živnostenského.

Jako německá strana živnostenská, tak i my všichni uchováme tohoto vzácného svého kolegu v upřímné oddané vzpomínce. Předsednictvo senátu položilo věnec na jeho rakev a dalo vyvěsit prapory smutku na budovu senátu.

Slavný senát povstal dnes na znamení tohoto smutku se svých míst a bude souhlasiti s tím, aby tento projev piety byl pojat do zápisu dnešní schůze. (Senátoři usedají.)

(Zvoní): Předsednictvo senátu došly přípisy ministerstva vnitra ze dne 20. ledna 1931, čís. 3290/7, o povolání náhradníka za zemřelého sen. Hanse Tschapka a čís. 4251/1931/7 o zbavení sen. Julia Komrse mandátu a povolání náhradníka.

Žádám pana zapisovatele sen. Johanise, aby přípisy ty přečetl.

Zapisovatel sen. Johanis (čte):

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Na místo zemřelého člena senátu Národního shromáždění Hanse Tschapka povolávám na základě ustanovení § 2 zákona o složení a pravomoci senátu a § 56 řádu volení do poslanecké sněmovny jako člena senátu Národního shromáždění náhradníka Josefa Eichhorna, hostinského a majitele domu v Ervěnicích, a vydávám mu ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu.

Zároveň vyhlašuji to v Úředním listě republiky Československé.

Ministr: Dr Slávik v. r.

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Poněvadž volební soud nálezem ze dne 17. ledna 1921, čís. 107/30, zbavil senátora Julia Komrse mandátu a vyslovil, že na jeho místo nastupuje z kandidátní listiny čís. 8 Československé strany národně-socialistické ve volebním kraji prvém v pořadí následující náhradník Václav Černý, sochař, Praha XV.-Bráník, vydávám mu po rozumu § 2 zákona o složení a pravomoci senátu a § 56 řádu volení do poslanecké sněmovny ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu.

Zároveň vyhlašuji to v Úředním listě republiky Československé.

Ministr: Dr Slávik v. r.

Předseda (zvoní): Do dnešní schůze dostavili se povolaní páni senátoři Josef Eichhorn a Václav Černý a vykonají ústavou předepsaný slib do rukou předsedy.

Žádám pana zapisovatele sen. Johanise, aby přečetl příslušnou formuli slibu a pány senátory, aby vykonali do mých rukou slib podáním ruky a slovem "slibuji". (Senátoři povstávají.)

Zapisovatel sen. Johanis (čte):

Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Ich gelobe, der Čechoslovakischen Republik treu zu sein und die Gesetze zu beobachten, sowie mein Mandat nach bestem Wissen und Gewissen auszuüben.

Sen. Jos. Eichhorn (přistupuje k předsedovi a podávaje mu ruku): Ich gelobe!

Sen. Václav Černý (přistupuje k předsedovi a podávaje mu ruku): Slibuji! (Senátoři usedají.)

Předseda (zvoní): Tiskem bylo rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 362. Poštou. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona, kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí (tisk 253).

Tisk 369/1. Interpelace sen. Jílka a druhů panu ministru sociální péče a panu ministru vnitra o zákazu práce přes čas a o svátcích.

Tisk 369/2. Interpelace sen. Hakena a druhů ministerstvu školství o vybírání peněžitých pokut na školách.

Tisk 369/3. Interpelace sen. Thoře, Pastyříka, Slámy, Trčky, Kotrby, Kianičky a druhů na ministra financí ve věci zákona o paušalování daně z obratu.

Tisk 369/4. Interpelace sen. Dyka, Votruby a druhů panu ministru sociální péče ve věci prováděcích nařízení k zákonu o ochraně domácího trhu práce ve smyslu §u 13 tohoto zákona.

Tisk 369/5. Interpelace sen. Votruby, Dyka a druhů panu ministru sociální péče ve věci jmenování přísedících pojišťovacího a vrchního pojišťovacího soudu, jakož i jejich náhradníků podle ustanovení §u 194 zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

Tisk 369/6. Interpelace sen. Merty, Riedla, inž. Marušáka a spol. panu ministru školství a národní osvěty ve věci postupu při obsazování míst okresních školních dozorců v zemi Moravskoslezské.

Tisk 369/7. Interpelace sen. Šelmeca, Danka, dr Bačinského a spol. na pána ministra obchodu v záležitosti predľženia 5% slovenskej výhody při štátnych a verejných dodávkach pre slovenských a podkarpatoruských offerentov a dodavateľov.

Tisk 369/8. Interpelace sen. Donáta, Vraného, Sáblíka, Danko a spol. na pány ministry financí, pro zásobování lidu a zemědělství ohledně provádění zákonů: o výrobe chleba, čís. 46 Sb. z. a n. z roku 1930, zákona ze dne 26. června 1930, čís. 72 Sb. z. a n., o celních přirážkách k celním sazbám na některé druhy obilí, na mouku a mlýnské výrobky a o zákazu chemické úpravy mouky a zákona ze dne 7. listopadu 1930, čís. 154 Sb. z. a n., o povinném semílání domácí pšenice a žita a uvádění pšenice a žitné mouky do oběhu.

Tisk 369/9. Interpelace sen. Teschnera a soudr. na pana ministra vnitra stran zákazu smuteční slavnosti za obyvatele Aše Ferdinanda Künzela, Roberta Kässmanna a Eduarda Schindlera, kteří dne 18. listopadu 1920 při stržení pomníku císaře Josefa byli od legionářů zastřeleni.

Tisk 369/10. Interpelace sen. Tichiho, Tschapeka a soudr. na veškerou vládu Československé republiky stran příplatku na diferenci při maloživnostenských dodávkách vojenské obuvi ze zmocňovacího fondu.

Tisk 371. Návrh sen. Sechtra, Olejníka, Chlebounové, Ušáka, Sáblíka, Šelmece a spol. na opatření k zlepšení tíživé hospodářské situace drobných zemědělců.

Tisk 372. Návrh sen. Jarolima, dr Holitschera a soudr. na vydání zákona na ochranu osob zaměstnaných v závodech, které pracují s radiem.

Tisk 373. Interpelace sen. Pilze a soudr. na ministra školství a národní osvěty stran zákazu účasti školní mládeže na cvičení ve spolku Arbeiter-Turnverein ve Frýdlantě.

Tisk 374. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 539) zákona o trestním soudnictví nad mládeží (tisk 823).

Tisk 375/1. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Šolce, dr Kloudy a spol. ve věci nejvýš potřebné výstavby budovy pro českou národní školu v Děčíně (tisk 277/5).

Tisk 375/2. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. inž. Havlína, Dyka, Votruby, Bergmana a druhů, týkající se neplnění jazykových a jiných nařízení v městě Liberci (tisk 299/4).

Tisk 375/3. Odpověď ministra sociální péče na interpelaci sen. Nedvěda a soudr. v záležitosti odepření podpory Marii Zelenkové, matce po padlém vojínu (tisk 322/1).

Tisk 375/4. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. Hakena a soudr. o nezákonné četnické prohlídce v bytě senátora Ivana Lokoty ve Vel. Bočkově (tisk 322/2).

Tisk 375/5. Odpověď ministra sociální péče na interpelaci sen. dr Medingera a soudr. stran započítání příspěvkové doby, získané podle zákona o pensijním pojištění v potomní republice Rakouské (tisk 277/8).

Tisk 376. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru zahraničního o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení obchodní a plavební smlouva mezi republikou Československou a královstvím Rumunským, podepsaná na Štrbském Plese dne 27. června 1930, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 11. července 1930, čís. 114 Sb. z. a n., (tisk 270).

Tisk 377. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Chile, podepsaná v Praze dne 18. září 1930 (tisk 353).

Těsnopisecké zprávy o 55., 57., 58., 60., 67., 68., 69. a 73. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 16. a 22. října, 6. a 7. listopadu, 2., 12. a 17. prosince 1930.

Zápis o 70. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 15. prosince 1930.

Zápisy o 71. až 75. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Výboru iniciativnímu:

Tisk 371. Návrh sen. Sechtra, Olejníka, Chlebounové, Ušáka, Sáblíka, Šelmece a spol. na opatření k zlepšení tíživé hospodářské situace drobných zemědělců.

Tisk 372. Návrh sen. Jarolima, dr Holitschera a soudr. na vydání zákona na ochranu osob zaměstnaných v závodech, které pracují s radiem.

Výborům rozpočtovému a živnostensko-obchodnímu:

Vládní nařízení, kterým se částečně mění seznam přepychových předmětů, vydaný vládním nařízením ze dne 27. března 1930, č. 32 Sb. z. a n., (č. 3039).

Výboru imunitnímu:

Žádost vrchního státního zastupitelství v Košicích se žádostí krajského soudu v Užhorodě ze dne 12. prosince 1930, č. Nt XI 26/30/3, za souhlas k stíhání sen. Lokoty pro zločin podle §u 175 tr. z. (č. 2913).

Žádost krajského soudu v Uher. Hradišti za souhlas k stíhání sen. Mikulíčka pro zločin podle §u 15, odst. 3 zákona na ochranu republiky (č. 2961).

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání. Především:

Zpravodajem je pan sen. dr Havelka. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Vládním návrhem zákona, kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí, připravuje se jednak sjednocení konkursního a vyrovnacího práva platného v obou právních oblastech Československé republiky, jednak jeho reforma, která je zejména, pokud jde o mimokonkursní právo vyrovnací, velmi naléhavá. Dalším úkolem vládního návrhu je vydati i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus zákonné předpisy o mimokonkursním právu odpůrčím, které tam dosud scházejí.

Za podklad vládního návrhu na novou úpravu práva konkursního, vyrovnacího a odpůrčího byly vzaty předpisy platné v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, vydané cís. nař. z 10. prosince 1914, čís. 337 ř. z., které nabyly platnosti 1. ledna 1915. Konkursní řád z r. 1914 je nepoměrně dokonalejší, než mnohem starší konkurzný zákon z roku 1881, platný na Slovensku a Podkarpatské Rusi, a také vyrovnací řád, vydaný s ním současně r. 1914, zavdává v praxi mnohem méně příčin ke stížnostem, než vyrovnací řád slovenský, vydaný vládním nařízením čís. 4070 E. M./1915.

Právem proto buduje vládní návrh nové právo konkursní a vyrovnací na podkladě obou řádů z r. 1914. Stejně odůvodněno jest i převzetí dosavadních osvědčených předpisů o mimokonkursním právu odpůrčím, obsažených v odpůrčím řádu z r. 1914, a zavedení jich na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde zákonná úprava této materie je velmi citelně postrádána.

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu odůvodňuje použití předpisů o právu konkursním, platných na území mimoslovenském, za podklad pro novou úpravu konkursního práva československého také poukazem na to, že bylo v praxi dosaženo na území platnosti konkursního řádu z r. 1914 pro věřitele mnohem lepších výsledků, než na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde konkursní řízení trvá zpravidla daleko déle, než na území mimoslovenském, a kde výsledky konkursního řízení jsou pro věřitele, jejichž pohledávky nemají přednostního práva, velmi neuspokojivé. Ani tuto okolnost nebylo lze přehlížeti při rozhodování otázky, který z obou právních řádů je při nové úpravě konkursního práva vzíti za základ.

Vládní návrh sjednoceného konkursního řádu přidržuje se svého vzoru mnohem více, než návrh nového řádu vyrovnacího. V konkursním řádu zavádějí se změny celkem jen málo významné. Naproti tomu však při úpravě řádu vyrovnacího zasahují reformní snahy mnohem hlouběji. Osnova snaží se řadou ustanovení odstraniti příčiny ke stížnostem, které se proti dnešní úpravě mimokonkursního vyrovnacího práva ozývají vždy četněji v obou právních oblastech. Účelem nových předpisů je znesnadniti nepoctivým dlužníkům možnost navrhnouti zahájení vyrovnacího řízení, zjednati věřitelům bezpečnější podklad pro rozhodnutí, mají-li na vyrovnání dlužníkem nabízené přistoupiti čili nic, a lépe zaručiti splnění závazků, které dlužník a jeho ručitelé vyrovnáním vzali na sebe. K dosavadním důvodům, které zahájení vyrovnacího řízení vylučují, připojeny byly důvody nové, nejmenší přípustná nabídka na vyrovnání se podstatně zvyšuje - z 35 na 50% - vyrovnání věřiteli přijaté a soudně schválené prohlašuje se za exekuční titul, jehož mohou věřitelé k exekučnímu vymáhání svých pohledávek použíti, i když vyrovnání samo stalo se dodatečně neplatným anebo bezúčinným.

Lze očekávati, že změny ve vládním návrhu vyrovnacího řádu proti dosavadnímu stavu obsažené přispějí aspoň částečně k ozdravění neudržitelných poměrů, které se v tomto oboru vyvinuly, a lze je v celku schvalovati.

Ustanovení odpůrčího řádu přejímají se skoro beze změny ze zákona platného v zemi České a Moravskoslezské. V praksi se plně osvědčila, není proti nim stížností a nebylo proto důvodu, aby na nich byly vykonány podstatnější změny. Skoro nezměněné převzetí ustanovení odpůrčího řádu z roku 1914 a rozšíření jejich platnosti na celé státní území lze schvalovati tím spíše, že na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jak již uvedeno, odpůrci právo mimokonkursní zákonem dosud vůbec není upraveno.

Ústavně-právní výbor pověřil podrobným prozkoumáním vládního návrhu pětičlenný podvýbor, který osnovy všech tří řádů i společný uvozovací zákon projednal ve 12 schůzích konaných v době od 12. listopadu do 3. prosince 1930. Výsledky své práce předložil podvýbor ústavně-právnímu výboru, ve kterém byl vládní návrh projednán ve dnech 10. a 11. prosince 1930 a, až na změny doleji uvedené, v podstatě schválen.

Na osnově zákona byly provedeny věcné změny. Zmiňuji se jen o důležitějších, ježto pro jejich množství podle ústního přednesu nebylo by lze všechny sledovati.

V čl. VIII škrtnuta byla ve druhé řádce slova: "senáty" a ve 3. řádce "obchodní senát". Po vypuštění těchto slov zůstává zvláštní příslušnost v konkursním a vyrovnacím řízení obchodníků, obchodních společností a společenstev omezena jedině na krajský obchodní soud v Praze. Zvláštní příslušnost v těchto konkursech a vyrovnacích řízeních mimo obvod krajského obchodního soudu v Praze zaniká. Změna provedena byla z toho důvodu, že konkursní senát složen je podle §u 189, odst. 1., osnovy konkursního řádu výhradně ze soudců z povolání, a že proto stanoviti zvláštní příslušnost pro krajské soudy, které jsou zároveň soudy obchodními i soudy obecnými, nemá významu.

Čl. XIII byl škrtnut celý. Ústavně-právní výbor pokládá za neodůvodněno, aby v rámci konkursního řádu bylo ukládáno správcům konkursní podstaty - vyrovnacím správcům - platiti dávku za jmenování, když o dávkách za jmenování, které jsou v podstatě dávkami za úřední úkony, vydán je zvláštní dávkový řád, který právě v době přítomné nově se upravuje.

V čl. XIV v odst. 1. provedena byla změna potud, že doba legisvakance prodlužuje se ze tří týdnů, navržených ve vládním návrhu, na tři měsíce. Doba tří týdnů pokládána za příliš krátkou proto, aby během jí mohly býti provedeny přípravy ku provedení nového zákona, a k osvojení si znalosti jeho soudy i ostatní veřejností. Krátkou doba tato je zejména pro poměry na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Protože však interesované kruhy obchodní mají zájem na tom, aby zejména nejnižší přípustná nabídka na mimokonkursní vyrovnání byla co nejdříve zvýšena, stanoveno, že předpis o nejnižší přípustné nabídce ve vyrovnacím řízení obsažený v §u 4 čís. 5 osnovy vyrovnacího řádu nabude účinnosti ihned, vyhlášením. Rozumí se, že ustanovení toto vztahovati se bude toliko na vyrovnání, která v den nabytí účinnosti nového zákona dosud nebudou pravoplatně věřiteli přijata - srv. čl. X., odst. 3. -.

V konkursním řádě v §u 12, odst. 1., doplněno bylo ustanovení, že z konkursní podstaty vyloučeny býti mají majetkové hodnoty určené ku podpoře zaměstnanců v nemoci, invaliditě nebo stáří a jejich vdov, sirotků i rodinných příslušníků. Doplněk tento proveden byl na podnět vyšlý z kruhů zaměstnaneckých z toho důvodu, aby fondy a jmění, určené zejména ve větších podnicích k uvedeným sociálním účelům, byly těmto účelům zachovány i pro případ, že podnik upadne do konkursu.

Za bod 2 byl v témže §u 54 zařazen nový bod 3, podle kterého náležejí do první třídy konkursních pohledávek také pohledávky zařízení, zejména fondů, určených k podpoře úpadcových zaměstnanců, v případě nemoci, invalidity nebo stáří a jejich vdov, sirotků a rodinných příslušníků. Stejně jako v doplňku §u 12 i zde došlo ke změně na podnět kruhů zaměstnaneckých. Přednostní právo k pohledávkám v novém bodě 3. uvedeným bylo přiznáno z toho důvodu, že jde o zařízení sociální povahy a že i v konkursu nutno dbáti toho, aby jmění takovýchto zařízení pokud možno svému účelu bylo zachováno.

Při projednávání §u 55 bylo navrženo, aby doba tří let ustanovená pro přednostní pořadí nedoplatků daní, veřejných dávek a příspěvků k sociálnímu pojištění byla snížena na jeden, po případě dva roky. K odůvodnění návrhu tohoto bylo uváděno, že ustanovením §u 55, které v podstatě ovšem přejímá dosavadní právní stav, přesunuje se povinnost nésti veřejné daně, dávky a příspěvky k sociálnímu pojištění do jisté míry na úpadcovy věřitele, kterým nenáleží konkursu přednostní právo. Ústavně-právní výbor uznává, že nelze upříti oprávnění námitce, že věřitelé 3. třídy jsou tím více na svých právech zkracováni, čím rozsáhlejší jsou přednostní práva poskytnutá věřitelům zařazeným do třídy prvé a druhé. Přesto ale nemohl se odhodlati k tomu, aby ustanovení §u 55 změnil, a to zejména z toho důvodu, že zkrácení lhůty pro přednostní právo daní a veřejných dávek mělo by jistě v zápětí ostřejší vymáhání jich exekucí a že by vylučovalo poskytnutí platebních lhůt, které zejména za těžkých hospodářských poměrů je velmi často požadováno.

V §u 58, v odst. l, bylo změněno ustanovení o právech úpadcovy manželky na vrácení věna a výplatu obvěnění. Nové ustanovení odkazuje ve příčině této na předpisy práva občanského a činí uplatnění práv manželčiných, stejně jako za stavu dosavadního, odvislým od toho, aby přijetí věna bylo potvrzeno notářským aktem zřízeným hned při přijetí věna anebo nejpozději dva roky před prohlášením konkursu. Ustanovení o obvěnění ve 3. řádce 1. odst., § 58, škrtnuto vzhledem k tomu, že podle povahy obvěnění zmínka o něm v této souvislosti není vhodná.

V §u 78, v odst. 2, byly vypuštěny 3. až 5. věta a z věty 6. slova "o sestavování seznamu a". Změna tato stala se proto, že jest odůvodněna obava, že by ustanovení o seznamu správců konkursní podstaty a o obligatorním dodržování jeho pořadí při jmenování správců zejména u soudů, kde v seznamech bylo by zapsáno jen málo osob, mohlo způsobiti, že by některé osoby ze správcovství konkursní podstaty činily si živnost, což nemožno pokládati za účelné.

V §u 106, v odst. 2, provedena byla změna potud, že prvopis listiny o přihlášené pohledávce předkládán býti má jen tehdy, když toho bude podle mínění konkursního komisaře nebo správce podstaty potřebí, zejména k tomu účelu, aby správce podstaty mohl se o přihlášené pohledávce při zkušebním roku vyjádřiti. Ukládati věřiteli, aby předkládal prvopis listiny v každém případě, nebylo pokládáno za účelné.

V §u 141 a násl. zachován byl dosud v konkursu používaný název "nucené vyrovnání" přes to, že navrhováno bylo, aby od názvu tohoto bylo upuštěno, vzhledem k tomu, že také vyrovnání podle řádu vyrovnacího je v podstatě nucené. Změna provedena nebyla proto, že je název nucené vyrovnání pro vyrovnání uzavřené za konkursního řízení již vžitý a že z důvodů praktických třeba rozlišovati i v terminologii mezi vyrovnáním, ke kterému došlo za řízení konkursního, a vyrovnáním mimokonkursním.