Je dnes povinností veškerých německých stran, aby co nejostřeji protestovaly proti způsobu provádění sčítání lidu, resp. zjišťování národnosti, aby toto zjišťování národnosti jakožto nezákonné neuznávaly. Nebude-li našemu protestu vyhověno a pro nás vypočteno nižší procento, nežli ukázaly poslední volby do parlamentu, bylo by více nežli zbabělostí, kdybychom neměli nalézti cestu ke Společnosti Národů. Ačkoli jsme také roku 1920 věděli, že jsme tehdy byli ošizeni o statisíce soukmenovců, nemohli jsme tehdy pro to podati bezpečný důkaz. Dnes po předchozích volbách máme v rukou tak pevné důkazy, proti kterým nikdo ničeho nezmůže. Tímto dokazováním nechceme nic více nežli spravedlnost.

Pro spravedlnost a sociální vyrovnání také žádné vládě nikdy neodepřeme věrnou spolupráci a činorodou pomoc a budeme při tom účastni s nejlepším vědomím a svědomím. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pán sen. Mező.

Sen. Mező (maďarsky): V r. 1930 bolo desiate výročie Trianonu. Trianon! Zapamätajte si toto meno, vy pracovníci na Slovensku. V Trianone, v tomto mieste vo Francúzsku sišli sa džentrici z Maďarska a českí kapitalisti, ktorí ešte i do dnes vyssávajú vašu krv, aby podpísali smluvu, ktorá určuje, že napotom už nebudete v rukách bankárov peštských, lež v rukách bankárov pražských. Nie kapitalisti z Maďarska, lež v prvom rade kapitalisti z Česka budú vás až do špikov vysiavať, zdali sa ťa opýtali, ty robotníku z Košíc, Bratislavy, Komárna, Lučenca, v ktorom štáte chceš byť živý? Nie! Zdali sa niekto dotazoval po vašom názore vy maloroľníci na Žitnom Ostrove a v Medzibodroží? Nie! Na váš názor nikto nebol zvedavý. Kapitalistické lúpežnícke moci po dokončení svetového masakru prehnaly ľudové davy z jednoho kapitalistického jarma do druhého tak, ako si toho vyžadovaly ich imperialistické záujmy.

Oslobodili - to povedajú. Legenda oslobodenia však rozplynula sa nielen 12ročným utrpením pracovníkov na Slovensku, ale vyvrátená bola tiež tu a tam nahodilé vypľuvnutou sentenciou niektorých povestných zástupcov českej buržoázie. Klofáč, vodca československej strany národne socialistickej napísal v istom svojom článku toto: "Pre Slovensko a Podkarpatskú Rus nemali sme už dosť zbraní, tuná musela už vystúpiť iná auktorita a to auktorita víťazného štyrspoľku. Prezatýmné hranice Slovenska diktoval Maďarsku maršálek Foch a na Slovensku vyzbrojily nás spojenecké veľmoci." Zbrane dohodových veľmocí, francúzski generálski veľkomäsiari slátali dohromady Slovensko s Českom, oni dosadili českých kapitalistov na toto územie. Hejno českých továrníkov, bankárov a zemepánov, ktorí sa do Slovenska votreli, vrhlo sa ako vyhladovelá šelma na novú korisť, na pracujúce masy na Slovensku. V celých zástupoch boli dovážaní českí četníci, policajti, financi, kolonisti, úradníci, aby tam zorganisovali spoľahlivý aparát proti vrstvám ľudu na Slovensku, v ktorých to vrelo.

Českí kapitalisti každým možným prostriedkom chceli si zaistiť vedúci zástoj vo vylupovaní slovenských a maďarských pracovníkov. Lebo na tejto zlodejskej práci berú účasť aj iní, a je to povaľačská armáda maďarských a slovenských bankárov, továrníkov a zemepánov na Slovensku, ktorí chcú svoj lenošský život zabezpečiť tým, že vysiavajú do poslednej kapky krv zo svojho brata, maďarského a slovenského pracovníka. Táborové demagogické reči preslovené "k mojim sladkým maďarským pobratimom" nemôžu zahaliť fakt, že česká a slovenská ako aj maďarská buržoázia na Slovensku je stále užšie a užšie spájaná nesčetnými páskami spoločných záujmov. Dnes na Slovensku stojí úzko somknutý jednotný tábor českej, slovenskej a maďarskej buržoasie proti pracovníkom všetkých národností a nieto jedinej podlosti páchanej na slovenských a maďarských delníckych i sedliackych masách, v ktorej by otvorene alebo zahalene nemali ruky Szüllöovci, Szentiványiovci a Hlinkovci, nech už ide o berné exekúcie alebo o vedenie policie proti delníkom požadujúcim chleba. Maďarskí a slovenskí buržoazní darmošlapovia stále mečia, že vraj "pestuj svoju národnú kultúru, bojuj za tvoje kultúrne práva" a semo tamo svesia s klinca tiež zhrdzavené heslo autonomie, plnou hubou rečnia o prehmatoch proti národným menšinám, avšak nestačia dosť prizvukovať, že stoja na platforme tohoto štátu, nestačia dosť vyhlašovať, že sú ponížení občania Československa. Tým snažia sa zaokrývať podstatu. Chcú zakryť pred vašima očima, že otázka národná je tuná v prvom rade otázkou chleba a pôdy, že národnostný útlak prejavuje sa v prvom rade vtedy, keď maďarský a slovenský delník pracuje za mzdu ešte nižšiu než delník v Československu, a to vtedy, keď na Slovensku je pomerne najobrovitejší tábor nezamestnaných, keď pôdu na Slovensku zabrali zbytkári pred maďarským chudobným sedliakom a bezzemkom, keď tunajší maloroľníci musia platiť o veľa väčšie dane, než v ostatných častiach štátu. Takto chcú zahaliť podstatu a zakryť pred vašima očima, že maďarskí továrníci, zemepáni a bankári na Slovensku sú nohsledovia českej buržoasie, že oni sú kočiši, zapriahnutí do káry buržoazie.

Keďže spoznáva to už vždy viac a viac maďarských pracovníkov napriek všetkým machináciám Szentiványiovcov a Szüllöovcov, neostýchajú sa ani toho najpodlejšieho farizejstva a pseudoradikálnymi heslami chcú si získať davy pre svoje fašistické ciele. Toto dvojité vykorisťovanie, tento dvojnásobný útlak, toto vystupňované bičovanie činí zo Slovenska zem najukrutnejšej mizérie davovej.

Slovensko je zem príprav k válke imperialistickej. Je ono válečným ohniskom a je nárazníkom imperialistických protiv. Maďarskí kapitalisti chceli by svoju prehľbenú hospodársku krízu zdolať válkou k vydobytiu Slovenska. Kým Československo čo najvehementnejším harašením zbraňou a vyhrožovaním válkou sleduje události v Maďarsku, dotiaľ s obidvoch strán zamýšľa sa vražednou imperialistickou válkou zprevodiť so sveta spor o to, kto má stiahnuť siedmu kožu s pracovníkov na Slovensku, zda panujúca trieda v Československu a či panujúca trieda v Maďarsku. Vzrastajúce imperialistické protivy Československa a Maďarska však spolčujú sa s jednou z najostrejších protiv sveta kapitalistického, ktoré stáva medzi potápajúcimi sa všetkými kapitalistickými lúpežnými mocmi a medzi ich protivníkom, štátom socialistickým, Sovjetskou uniou, medzi budovaním socializmu, medzi rudopraporovou baštou svetovej revolúcie. Štát delníkov a sedliakov pobáda všetky kapitalistické štáty sveta ku spoločnému nástupu proti tomuto nenávidenému a obávanému spoločnému nepriateľu. A preto slyšíme priateľské zvuky z Prahy do Pešti a naopak. Pobáda ich k tomu lúpežnícka česť kapitalistických zlodejov, octnuvšich sa v úzkych. Preto sľuboval Masaryk vo viacerých svojich prejavoch niektoré časti Slovenska Maďarsku, z tejto príčiny chcú zase obchodovať s kožou maďarských a slovenských más na Slovensku, preto chcú s vami čachrovať, ako cestujúci agenti ponúkajú po dedinách svoje tovary. Možno to chápať, lebo Slovensko už v dôsledku svojej polohy hraje mimoriadne dôležitý zástoj v protisovjetskom pláne medzinárodných imperialistických válečných štváčov. Zreteľne to naznačil jeden z najaktívnejších členov medzinárodného generálneho štábu pre válečné prípravy, socialfašistický minister zahraničia vlády Československa pán dr Beneš, dľa ktorého Slovensko je mostom na Východ. Čujte, robotníci na Slovensku, cesty vybudované vašimi mozolnatými rukami, čujte, vy chudobní sedliaci na Slovensku, role obrábané vašim krvavým potom budú tým mostom, ktorým so západu a juhu budú nastupovať imperialistické bojovné armády k bitve proti našej sovjetskej vlasti. Slovensko má byť tým mostom, ktorým imperialistické vlády zamýšľajú so západu a východu dopravovať delá, tanky, lietadlá, strojné pušky vyslané ku zničeniu socialistickej budovy.

Avšak Slovensko nie je len mostom. Podívajte sa na mapu, Slovensko leží veľmi blízko k sovjetským sdruženým republikám, a výhodu, ktorú oceňuje vysoko nielen vláda československá, ale každý prívrženec protisovjetskej války, chcú využiť v plnej miere. Pri vypracovaní válečného plánu zaiste nenechajú nepovšimnuté to, že nič nie je snadnejšie, než pracovníkov zo Slovenska vrhnúť na blízku ruskú frontu a tunajších slovenských a maďarských pracovníkov zapriahnuť do práce zásobovania válečnými potrebami.

Musíme vedieť a vidieť, že tieto plány neplesnivia v archíve niektorého ministerstva, ale že sa krok po kroku uskutočňujú. Slovensko ako most bolo už starým náčiním. Treba tedy stupňovať jeho únosnosť a posilniť jeho piliere, upevňujú a sosilujú ho, a v susedstve odbúraných továrieň zvedajú sa mohutné závody, ako v Dubnici, Povážskej Bystrici, sriaďujú sa také živnostenské podniky, ktoré pracujú tým veselejšie a rýchlejšie, čím väčšia je všeobecná kríza. Stroje muničných továrieň nezastavia sa ani na okamih, tiež náčinie robotníkov na cestách pohybuje sa čo najčulejšie, shotovujú sa plány na stavbu železníc a kapitalisti diktujú horúčnaté tempo.

Budujú a vyzkúšajú mosty. Nuž z akého iného dôvodu boly v r. 1930 konané práve na Slovensku veľké centrálné vojenské cvičenia, z akého iného dôvodu hučaly nad dolinami a vrchy Slovenska v lete letúni francúzskej leteckej eskadry, z akého iného dôvodu prechodili celé Slovensko najpovestnejší náčelníci francúzskeho protisovjetského generálneho štábu, z akého iného dôvodu pozorovali priebeh vojenských cvičení na Slovensku dôstojníci francúzski, juhoslovanskí a maďarskí? Napriek budovaniu muničných továrieň, napriek konaniu vojenských cvičení a kontrole generálov ako aj budovaniu ciest je predsa len vratká veľkou pečlivosťou stavaná budova válečných príprav.

Môžeme zostať pri porovnaní s mostom. Tiež do slovenského mostu protisovjetskej etapy zahryzal sa už červotoč a je to revolučné hnutie robotníkov a chudobných sedliakov, ktoré i tu podrýva a podomiela základy mostu. Panujúca trieda sa zúfale bráni a vedie vražednú válku, aby tento červotoč vyhubila. Každý delník a chudobný sedliak vie, čo to znamená, každý pracovník na Slovensku dobre vie, čo je fašistický teror. Lebo Slovensko je zem najdivokejšieho fašistického teroru. Itália, Maďarsko, Poľsko a ostatné štáty fašistickej diktatury nemôžu sa vychlubovať tým, že by s nimi bezúspešne konkurovalo veľa, dnes ešte náterom demokratizmu honosiacích sa kapitalistických štátov v prostriedkoch užívaných k umlčaniu davov robotníkov a sedliakov. Fašistické teroristické opatrenia nechybujú už ani zo zbrojnice jediného vykorisťujúceho štátu a zavedenie fašistickej diktatury dostane sa čo skoro na program v každom kapitalistickom štáte. Kým v Itálii, Poľsku a inde vyostrujú sa hroty kríze fašistickej diktatury, dotiaľ iné kapitalistické štáty zúfale v diktature fašistickej hľadajú východisko zo slepej uličky, aby ohňom a mečom zabránili výbuchu náporu davov vykorisťovaním do krajnosti rozhorčených, aby vypuknutie války imperialistickej našlo pracovníkov už premožených.

Ako že by mohla buržoazia postrádať methody fašistického teroru práve na Slovensku, na tomto území práve pre nich výbušnými látkami preplnenom, ako že by mohly byť práve tu opomenuté horúčnaté prípravy k fašistickej diktature? A ani nie sú opomíjané. Ba čím diaľ tým ukrutnejšie sú nimi maďarskí a slovenskí pracovníci utlačovaní. Takmer stálé zakazovanie schôdzí robotníkov a chudobných sedliakov, práca četníckych bodákov a policajných pendrekov, modré škvrny zohyzďujúce chrbty, tváre, ruky a nohy robotníkov na policiu odvádzaných, pre táborové reči a pre účasť na táboroch cez mesiace žalárovaní delníci, stálé konfiškovanie časopisov "A Munkás" a "Pravdy" a prohibicia "Pravdy" na 6 mesiacov, divoká štvanica proti nezapovediteľnému sdruženiu komunistickej mládeže, policajné útoky na miestnosti strany komunistickej a na robotnícky domov, postavenie rudej pomoci mimo zákona, rozpúšťanie zastupiteľských sborov s komunistickou väčšinou znázorňujú ten systém, jehož reťaze snažíte sa stále tesnejšie zkovať ku hrdúseniu pracovníkov. System, ktorý nerozlučiteľne je spojený s neľudským vyssávaním, s prípravami na imperialistickú válku a s vyostrením boja triedneho. Ukrutný systém k vyhubeniu delníkov a sedliakov, ktorý povedie k úplnému spútaniu pracujúcich más, k fašistickej diktature.

I na Slovensku sa zvedá vlna revolučná. S rastúcou roztrpčenosťou robotníckych a sedliackych davov vzrastá zároveň ich bojovná pohotovosť. Tak už to ďalej nemôže ísť, hovoria vôbec davy, avšak stále hustejšie vyskytujú sa tí, čo hovoria, že zničiť treba kapitalistický riad, aby to ďalej tak neišlo.

S výkrikom "chleba a prácu" zaplavili robotníci ulice a továrne. Rok 1930 je vo znamení hladových demonštrácií nezamestnaných. Tu v Bratislave vyrojili sa nezamestnaní z prostredkovateľne práce, tu zase v Košiciach preplnili galerie mestskej radnice, jeden deň tiahli ulicami Komárna, indy zase rozšíkovali sa na uliciach Lučenca. Tam, kde novým uzavieraním továrieň chcú rozmnožiť počet hladových, a nezamestnaných, odohrávajú sa búrky, ktoré nám pripamätúvajú doby z r. 1920. Demonstračný sprievod robotníkov z Teplice Kúnovej celé kilometry išiel pešky do Rožňavy, hroneckí robotníci i so svojimi ženami tiahli do Podbrezovej, kde četnícke pušky ku streľbe hotové prirastly k zemi pod účinkom odhodlaného vystúpenia dvojtisícového davu, ktorý preplnil celý dvor továrne. Kdekoľvek sa objavili nezamestnaní, všade im odpovedali ministri buržoazie a sociálfašistov četníckymi bodáky a policajnými pendreky.

Avšak šabľa a pendrek, žalár a bitie môže síce ukojiť krvelačnosť (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 19. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) panujúcej triedy, avšak nikdy hlad nezamestnaných. Proletariát peštiansky dňa 1. septembra budovaním barikád odpovedal na krvavosť policajnej hordy, chrabrí proletári v Nemecku veľkolepe demonštrovali proti policajným kozákom Zörgiebelovým, a tiež viactitisícový dav postavivší sa dňa 1. mája na odpor policajnému útoku v Bratislave, armády robotníkov a sedliakov vystúpivších v najrôznejších miestach Slovenska napriek úradným zákazom a výnimočným opatreniam, dokazujú, že radikalizácia a revolučné odhodlanie pracujúcich davov tiež na Slovensku mílovými kroky napreduje. Márne sa pokúsili agrárníci, maďarskí národní zemepáni a Hlinkovci toho ubohého želiara, maloroľníka a stredného sedliaka umlčať, ani na Slovenských dedinách nebolo ticho. S výkrikom "pôdu a nie dane" rozvýchrili sa pracovníci dediny a protestovali na sto táboroch proti tomuto systému. Protiválečné demonštrácie sedliackej mládeže dňa 1. augusta v Čúzi, sedliacke tábory o 1500 hláv vo Veľkom Medere a v Šále nad Váhom, demonštrácia sedliakov v Mužle napriek zákazu, a oduševnelosť, ktorou je všade vítaný bojovný prívet dňa 12. novembra 1930 konanej zemskej sedliackej konferencie na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi ako aj sedliacky program strany komunistickej, všetko to nasvedčuje tomu, že rozvinuvšia sa revolúčna vlna rozvírila dôkladne i život na dedine. Strana komunistická však upozorňuje pracovný ľud na Slovensku, že s vyostrením triednych bojov i tu ide o otázku: Fašizmus či boľševizmus? Strana komunistická pri úplnom vedomí svojho historického poslania dáva na túto otázku jedinú odpoveď a presvedčí pracovníkov o správnosti a nevyhnuteľnosti odpovedi: Proti fašizmu boľševizmus! Z hroznej situácie, vytvorenej krízou pre robotníka a chudobného sedliaka, je len jedno východisko: východisko bolševické. Oči nás všetkých obracajú sa ku sovjetskému združeniu, kde prestala nezamestnanosť, kde nepracuje na dedine exekútor, lež traktor, kde i v dobe ťažkej krize kapitalistického sveta víťazne dobudováva sa socializmus.

Bolševizmus vedie pracovníkov na cestu sociálneho oslobodenia. A jedine sociálne oslobodenie prinesie maďarským pracovníkom na Slovensku oslobodenie národnostné. Existencia imperialistického štátu Československého je úzko spojená s národnostným útlakom, národnostné oslobodenie možno si predstaviť jedine rozbitím tohoto imperialistického štátu. Boľševici, až sa ujmú moci, umožnia slúčenie pracovníkov maďarskej národnosti v rámci druhej maďarskej sovjetskej republiky. Tento boj nie je namierený proti pracovným masám v Čechách. Naopak s nimi ruka v ruke prevádza sa revolučné hnutie na Slovensku, čo je aj pre nich najúčinnejšou oporou v práci za ich sociálne oslobodenie, lebo Slovensko je jedným z najslabších bodov československého imperialistického štátu, a každou ranou, ktorá je vedená odtiaľ, je buržoazia mimoriadne zasažená.

Za chlieb a prácu, za pôdu a moc! Nech žie sovjetská moc robotníkov a sedliakov na Slovensku! (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pán sen. Sechtr.

Sen. Sechtr: Vážený senáte! Jako každoročně, tak i letošního roku přicházíme s povolováním rozpočtu, a to s rozvrhem povinností na poplatnictvo. Zajímavo však je, že právě letošního roku, kde je uznávána krise ve všech odvětvích, naší výroby v Československé republice, přicházíme se zvýšeným rozpočtem a tímto způsobem přinášíme veliká břemena našemu poplatnictvu přesto, že poplatnictvo je ve své schopnosti platební oslabeno. (Sen. Kindl: Proti tomu všichni mluvíte a odhlasujete to! - Kdo zvyšuje tento rozpočet? - Naposled my!) Vážený kolego, již jednou jsem tě upozornil, že by bylo dobře opatřiti si líh, a já bych ti radil, aby sis ho vzal větší množství, abys byl zachován budoucnosti. (Sen. Kindl: Snad nová lihová aféra?) Ne, ale přece víš, co se preparuje lihem, takže zůstaneš opravdu jako mumie zachován budoucnosti. (Veselost. - Sen. Kindl: Dostal jsi již také zbyťák?)

Vážený senáte! Poplatní síla se ještě zvyšuje u určitých vrstev národa, a to proto, že se určité poplatnictvo na základě projevené krise vyřazuje z poplatnosti a poněvadž průmysl na základě zmenšené síly koupěchtivosti začíná pociťovati taktéž krisi jako zemědělství, vyřazuje se z poplatnosti a na základě toho všecka tato břemena, jež dnes povolujeme, se převalují na zemědělce. Důkazem toho je, že zemědělství neplatí z těch užitků a z toho výdělku, který skutečně má, nýbrž že je mu předpisován daleko větší příjem a daleko větší užitky, než je může skutečně získati. Důkaz prosím: Dnes se sjednávají na příští rok t. zv. paušály. Podívejte se do nich trochu hloub, a uvidíte, že skutečně je zemědělcům předepisováno něco, co vskutku neměli v té nejlepší konjunktuře a nebudou míti, kdyby nevím jak počítali a kdyby se jim sebe lépe vedlo.

Jaká nesrovnalost zde je mezi ministerstvem soc. péče a ministerstvem financí! Přihlásil-li by někdo zaměstnance svého na 3000 Kč ročního výdělku, ministerstvo soč. péče to neuzná, nýbrž předepíše, že je povinností nejmenší minimum 5600 pro výdělek jednotlivcův. My uznáváme a jsme si plně vědomi toho, že nemůže nikdo laciněji pracovat, a že je nutno, aby měl nejméně 5600 svého minima, ale naproti tomu ministerstvo financí nedovolí zaměstnavateli odpočítati tuto částku 5600 Kč, nýbrž nařizuje berním správám a finančnímu ředitelství, že si může zaměstnavatel odpočítati jenom 3000 Kč a nutí také zaměstnavatele, aby uznal, že v zemědělství postačí pro dělníka, který pracuje na půdě 16 hodin, jen 3000 Kč. Snad to dovozuje tím, že ten člověk pracuje tak dlouho a nepotřebuje tolik, jako ten, který pracuje v průmyslu a pracuje jen 8 hodin.

Vážení, pokles cen zemědělských výrobků dostoupil takové výše, že je skutečně úžasno a uznáváno i politickými nepřáteli, protivníky. A můžeme říci, že pokles cen je o 40%, u obilin i 70% průměrem. V řepařství je úbytek o 60%. Když toto všechno srovnáme, přijdeme k výsledku, že všechno, čeho zemědělec potřebuje, zůstalo na stejné výši, avšak to, co zemědělec vyrábí, v ceně pokleslo, a na základě toho musí se k těmto číslům dojíti.

Ministerstvo financí naopak místo sníženého paušálu, který byl ujednán v minulých letech, letos zvyšuje tyto paušály přesto, že je příjem našeho zemědělce snížen o 70%. Jak se to praktikuje? Již jednou jsem s tohoto místa žádal, aby se stala náprava, aby ministerstvo financí, volá-li po morálce, skutečně také morálku ve svých úřadech pěstovalo. Oni však mají po obcích a okresech důvěrníky, aby věděli, jakým způsobem se tomu nebo onomu vede, jaký má výtěžek, a dopadne to tak, že dostanou relaci podle toho, v jakém poměru je ten důvěrník berní správy k tomu, na kterého se berní správa táže. Je-li v přátelském poměru, přijde k němu a udělají to spolu a berní správa se minula cíle, je-li s ním v nepřátelském poměru, vylíčí jeho poměry a hospodářskou situaci tak, že se nikdy nemůže dostati k té číslici. My bychom byli plně spokojeni, kdyby berní správa stanovila naše paušály podle výtěžků státních statků anebo statků družstevních. Když by nevěřila státním statkům, je zde řada družstevních statků, které mají kolegové ze socialistických stran v rukou, kterými také disponují. Zde by mohli dostati nejlepší zprávu o tom, co půda nese, a nebylo by potřebí prováděti demoralisaci u občanů v jedné obci bydlících. (Sen. Mikulíček: Tak ty také odsuzuješ správu státních statků?) Neodsuzuji, naopak řekl jsem, že bychom byli spokojeni, kdyby místo těch důvěrníků v obcích používalo ministerstvo financí průměru cen ze státních statků a kdyby nám podle toho byly paušály vyměřeny. (Sen. Mikulíček: Dávají 4 Kč za měřici a my 8 Kč!) Já ti to věřím. Berní správa nedělá rozdílu mezi komunistou, socialistou a republikánem - zemědělcem, to jen tady se provádějí různé ty metody. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.)

Ministerstvo financí prý - nemohu to tvrditi - odepsalo za minulý rok 1 miliardu na daních a mne by zajímalo, kdyby byla vydána statistika o tom, kdo tyto peníze dostal, komu byly odepsány, jsou-li v tom také zemědělci. Neobyčejně by mne zajímalo, kdyby mi byla podána zpráva, zda páni úředníci z finančních úřadů nejsou někde ve správních radách nebo v bankách, poněvadž jsou v této chvíli neobyčejně dobře sanovány. Ovšem u nás v malém a drobném zemědělství nemohou býti ve správních radách, poněvadž by se jim to nevyplatilo.

Potřebovali bychom, aby ministerstvo zásobování bylo právě tak energické vůči průmyslu, jako je vůči zemědělství. Kdyby se dohodlo s ministerstvem financí a stejným loktem měřilo zemědělství jako průmyslu, vítali bychom to. Také bychom nechtěli, aby se snad zvýšil náš index cen zemědělských výrobků, když budou sníženy ceny veškerých produktů, kterých zemědělství pro svůj provoz potřebuje. Nám by to zůstalo stejné, ale když je dnes tak obrovská disparita mezi průmyslem a zemědělstvím, voláme po nápravě a tu mají ti páni v ruce (Sen. Mikulíček: To budeš musit kovat koně levněji!) Pane kolego, ty nebudeš na tom Pegasu jezdit. Ty jako malozemědělec bys mohl jezdit jenom na krávě, ale ne na koni. (Sen. Mikulíček: Musíš slevit na jednom hřebíku aspoň dva krejcary!) Ty jsi tedy velký zemědělec, odpusť. Já jsem nevěděl, že jezdíš na koni, myslil jsem, že jezdíš jen po politických stranách.

Je nutno, abychom se přizpůsobili hospodářským poměrům. Vítal jsem, když zde kolegyně Chlebounová, ačkoli byla vyrušována, poukázala, že je nesprávná cesta, když voláme po podpoře v nezaměstnanosti a nestaráme se, aby lid měl práci a dostal za ni zaplaceno. Ačkoli já bych lid velmi litoval, kdyby dostal mzdu, kterou dostane náš zemědělec za 16 až 17 hodin práce. Náš zemědělec dostává celodenní mzdy jako samostatný zemědělec, ne jako zaměstnaný, když mu to všechno spočítáme, 7 Kč v oblasti řepařské, poněvadž se mu rozvrhne veškerá práce na tu dobu, při obilninách 3.80 Kč a při bramborách 3.19 Kč, takže denní mzda malozemědělce pohybuje se mezi 3 až 13 Kč denní mzdy za 16 hodin. (Sen. Mikulíček: A kdo ho okrádá při té cukrovce a bramborách?) Přijdu k tomu, pane kolego, buďte ujištěn, že vašim přičiněním zemědělec se probudí, vezme tužku do ruky, a bude žádat, aby měl také za hodinovou práci takovou mzdu, po jaké se neustále volá v průmyslu. Jestliže ten člověk bude žádat, aby mu za jeho výrobky bylo hodně zaplaceno, pak uvidíte, jestli se dosyta najíte, kdož budete v průmyslu, poněvadž ten člověk dovede také myslit, že je člověkem a nikoli loutkou ve vašich rukou, abyste si s nim hráli, jak se vám líbí. (Sen. Mikulíček: Kolik hodin pracuje zemědělec teď v zimě?) Ale zase to nadělal v létě! (Sen. Mikulíček: Teď jenom poklízí krávy a maže si chleba!) To je také práce a jestli to nepovažuješ za práci, já se ti divím, poněvadž náš zemědělec když nepracuje, nedostane nic, ale ani podporu v nezaměstnání, kdežto v průmyslu, když dělník nepracuje, dostane podporu v nezaměstnanosti.

Je nutno přizpůsobiti národohospodářství zemědělské struktuře státu. Zcela správně řekla kolegyně, když dělník nenalézá práci v průmyslu, aby měl odvahu jíti do zemědělství, aby zemědělství nebylo zesměšňováno. Práce zemědělská přesto, že ji všechny vrstvy zesměšňují, je velmi důležitá a záslužná, poněvadž živí veškeré lidstvo. (Hlas: Každá práce je důležitá!) Ano, ale někdy je také na praporu "Nepracovat." Třeba řešiti otázky sociálního rázu pod zorným úhlem malozemědělské výroby.

Kapitál v podniku malozemědělském není nikde zajištěn, a to vaší vinou, poněvadž nepřipustíte, aby bylo možno podpořiti zemědělské podnikání, pojistiti je tak, jak toho zasluhuje, poněvadž za každou záležitost, která se týká malozemědělství, žádáte vykoupení. My máme býti těmi vykupiteli drobných zemědělců, na kterých vy budujete své záležitosti, totiž odměnu za to, že pro ně hlasujete, aby se jim někdy lépe vedlo. (Sen. Mikulíček: Co ti lidé dostali za to, že Sonntag dostal 300 mil.?) Kdyby se ti chtěli pochlubit, hodně, ale oni se nepochlubí.

Malozemědělská výroba potřebuje účinné podpory, aby zaměstnání malozemědělců bylo doplněno rentabilitou, umožniti pěstování jak obilnin, tak také z větší míry je potřebí podporovat domácký průmysl, proti kterému stojíte na celé čáře. (Sen. Mikulíček: Baťa, švec vám leze do zelí!) Od které doby je hájíš? Nebo snad jsi už na indexu a chceš se dostat do socialistické partaje? Já myslím, že jsi byl na indexu a že ti byl kol. Kučera sdělit, že tě vyhodí. To už asi tak bude.

Mlékařství prožívá nejtěžší krisi, jakou mohlo prožívat, a zvláštní je, že ve válce i po válce, když bylo málo mléka, byli zemědělci neustále obviňováni, že prý jsou takovými necity, neustále byli nabádáni k lidumilnosti a mléko bylo rekvírováno, nehledělo se na to, kolik bylo dojeno a pod. Dnes však, když se po pozemkové reformě produkce živočišná zvýšila, i produkce mléčná, připravuje se na ně zákon, kterým se znemožní malému a drobnému zemědělství prodej tohoto produktu a znemožní se také jakékoli hospodářské provozování. Prohlašuji, že v tomto produktu mléčném každá koruna, která přijde na venek zemědělci, na této koruně participuje náš malý a drobný venkovan 90 hal. A v tomto ohledu stane-li se, prosím, zákon zákonem, který je chystán, persekuce na malého a drobného zemědělce, buďte ujištěni, že právě jemu znemožníte hospodářství a jemu uberete ten kus chleba, který on za těch 16 hodin své práce jistě zaslouží. Není pravda, co se stále tvrdí: To jsou velkostatkáři a pod. Velkostatkář může se okamžitě, máme-li je zde, a páni by mně to mohli snad potvrditi, poněvadž ty velkostatky mají (Sen. Mikulíček: A dobře se jim na nich daří!) a dobře se jim na nich daří, poněvadž neplatí ani daně, ani přídělovou cenu, ani úroky. Myslím, že v tomto ohledu by bylo dobré, kdyby se k tomu přiznali, že se mohou orientovati na jinou výrobu, totiž živočišnou, ale ten malý a drobný zemědělec to udělat nemůže. (Sen. Mikulíček: Jim jste to sekli zadarmo, vy jste pěkní handlíři!) Přečti si to, pane kolego, ve zprávě.

Vážení pánové! Malozemědělci, jak jsem řekl, mají největší zájem na prosperitě mléčného produktu, poněvadž to u nich znamená jediný artikl, který je artiklem celého státu a ve všech oblastech, ať je to obilnářská, bramborářská nebo řepařská, všude malý zemědělec prodává a produkuje mléko. A co jsme viděli teď v posledu, přečtěte si dnes noviny a uvidíte, jakou lamentaci všecky strany provádí a to, že musili Maďaři odtud odejíti a že smlouva s nimi nebyla prodloužena. Jaký nářek, prosím, všechny ty noviny vedou. "Lidové noviny" a "Lidové listy", zase druhé, jaký nářek, prosím, vedou proto, že byli zklamáni maďarští grófové v tom předpokladu, že to, co jsme usnesli v této síni, nebude uskutečněno. Nebrali nás vážně a proč? Poněvadž jsme si tu vážnost nezasloužili. My zde hlasujeme, přesto, že mnozí řeknou, já hlasuji, ale nenesu odpovědnost. Ale, vážení pánové, my jsme v nich budili naděje podle novinových zpráv i podle snad osobních intervencí, budili jsme u nich zdání, že zákon, který jsme včera usnesli, dnes odvoláme. Maďary nebolela žádná smlouva, ale Maďary bolelo to poslední usnesení, kde musí býti míchána mouka česká s tou uherskou. To je bolelo, a prosím, já bych se chtěl zeptati jejich zastanců, jestli nejsou také angažováni na těch skladištích, kde je a byla uskladněna uherská mouka, aby zase zrušením tohoto ustanovení mohli těžiti na jedné straně z toho konsumu a na druhé straně z nesnází malých a drobných zemědělců. To prozrazuje ten neobyčejný strach o ty Maďary a o ty grófy a prozrazuje, že ti pánové, kteří stojí za těmito listy a pomáhají jim, že mají největší strach o své vlastní peníze, vložené do spekulace obilím a moukou. (Sen. Mikulíček: Tož ty arcibiskupy vyvlastníme a bude hotovo!) Jsem pro to, pane kolego.

Vážení! Že Maďaři spoléhali, že bude škrtnuto a anulováno, co jsme udělali, bylo viděti z toho, že sem navezli o 12.900 vagonů obilí více než loni. Najímali mimořádně skladiště, ba chtěli v Bratislavě použíti i všech místností výstavy, která tam dnes leží ladem, aby je mohli naplniti moukou a obilím, které chtěli dostati přes hranice. Ale co jsme udělali, když nám, na př. v dnešních novinách, neustále vyčítáte, že pro justament agrárníků se rozbila smlouva s Maďarskem a je bezesmluvní stav? My přesvědčíme konsum, že z československé mouky je právě tak dobrý knedlík a buchta jako z mouky s maďarskou vignetkou nebo z maďarského pytle. Přesvědčíme konsum, že byl šizen, a i po této stránce můžeme hledati novináře, kteří projevují tuto obavu o Maďary, že snad také jsou zúčastněni na šizení konsumu a jeho klamání vydáváním české mouky za maďarskou, poněvadž tato byla dražší. Chceme přesvědčiti našeho konsumenta, že čsl. pšenice a mouka je právě té kvality a právě tak dobrá jako maďarská.