Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, Klofáč, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: Kahler, Votruba.

116 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bradáč, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Franke, dr Matoušek, dr Meissner, Mlčoch, dr Slávik, dr Šrámek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolené na dnešní schůzi sen. Ďurčanskému, dr Fáčkovi, dr Farkasovi, dr Hrubanovi, Hrubému, Ikertovi, Jančekovi, Kahlerovi, Kostkovi, Olejníkovi, Pivkovi a Stodolovi.

Navrhuji, aby dána byla zdravotní dovolená do 15. října 1930 sen. Volkovi. Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Předsednictvo senátu došly přípisy předsedy vlády ze dne 26. září 1930, č. j. 4394/1096/S-30 m. r., o ukončení jarního zasedání 1930 Národního shromáždění a č. j. 4395/1096/S/30 m. r., o svolání Národního shromáždění k podzimnímu zasedání 1930.

Žádám pana zapisovatele sen. dr Karasa, aby přípisy tyto přečetl.

Zapisovatel sen. dr Karas (čte):

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Pan president republiky prohlásil rozhodnutím ze dne 26. září 1930 zasedání obou sněmoven Národního shromáždění týmž dnem za ukončené.

Předseda vlády Udržal.

Druhý přípis:

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Pan president republiky svolal rozhodnutím ze dne 26. září 19 30 obě sněmovny Národního shromáždění k řádnému zasedání do Prahy na den 2. října 1930.

Předseda vlády Udržal.

Předseda (zvoní): Slavný senáte! (Senátoři povstávají.) Je mou smutnou povinností sděliti, že z našeho středu odešel kolega, senátor Filip Dobrovolný, člen klubu senátorů komunistické strany Československa. Zemřel po těžké bolestné nemoci dne 16. září t. r. v Praze v poměrně mladém ještě věku 50 let.

Senátor Dobrovolný narodil se dne 9. dubna 1880 v Borové u Přibyslavi, kde prožil celé své mládí a po řadu let v těžkých a svízelných poměrech životních pracoval jako tkalcovský dělník. Přes tuto namáhavou a vyčerpávající práci a při všem nedostatku a podvýživě, s níž musil zápasiti, pracoval usilovně na svém vzdělání a jako samouk osvojil si pozoruhodné vědomosti. Záhy se u něho objevilo také nadání literární a jeho plastické obrázky, zejména ze života tkalců, jakož i různé články publicistické, vyvolávaly živou pozornost v dělnickém tisku pražském. Mladistvý Filip Dobrovolný byl proto záhy povolán, aby tkalcovský stroj vyměnil za pero dělnického žurnalisty a převzal na Moravě redakci sociálně-demokratických časopisů >Hlasu Lidu< a >Slovácka<. V roku 1912 byl výkonným výborem strany sociálně-demokratické povolán do Prahy, aby zde vedl časopisy >Týdenní kroniku<, >Plameny< a >Zář<, jichž redakci se cele věnoval. V Praze si osvojil cenné znalosti národohospodářské a po převratu v prvých měsících republiky vypomáhal v ministerstvu zásobování při pracech na zlepšení zásobování a obživy našeho obyvatelstva.

Když se na podzim 1920 u nás utvořila strana komunistická, jakožto sekce moskevské Internacionály, připojil se zesnuly k této nové straně a vstoupil do redakce jejího hlavního denního listu >Rudého Práva<, jehož byl po několik let šéfredaktorem.

Při posledních volbách do Národního shromáždění byl za stranu komunistickou zvolen členem našeho senátu za volební kraj královéhradecký. V senátě byl členem četných výborů, zejména kulturního, národohospodářského, technicko-dopravního a zahraničního. Byl též náměstkem člena výboru inkompatibilitního.

Filip Dobrovolný odešel záhy a neočekávaně, ku překvapení všech nás, kteří jsme ho ještě nedávno zde viděli v plné jeho energii životní, jež dávala předpokládati, že léta jeho životní práce ještě dávno nejsou skončena. Zákeřná nemoc vnitřní, jež neviditelně a vytrvale hlodala na jeho organismu, rozhodla však jinak.

Zesnulý věnoval celý život svůj práci pro uvědomění a lepší život třídy dělnické a v posledních létech byl věrným a bezvýhradným vykonavatelem usnesení své strany, jež jeho odchodem trpí ztrátu bolestnou.

Slavný senát uctil paměť tohoto našeho zesnulého kolegy povstáním se svých míst a současně svoluje, aby tento projev piety a smutku byl pojat do zápisu o dnešní schůzi. (Senátoři usedají.)

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 223 - poštou. Zpráva ústavněprávního výboru o vládním návrhu zákona k ochraně osob oprávněných požadovati výživu, výchovu a zaopatření (tisk 161).

Tisk 253 - poštou. Vládní návrh zákona, kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí.

Tisk 254 - poštou. Vládní návrh zákona o řízení nesporném.

Tisk 265 - poštou. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o užívání městských objektů býv. obce Těšína, podepsaná v Olomouci dne 21. prosince 1929, ze Závěrečným protokolem z téhož dne.

Tisk 269 - poštou. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení doplňkový protokol ze 4. srpna 1930 k dodatkové úmluvě k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím italským, podepsané v Římě dne 1. března 1924, uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 20. srpna 1930, čís. 116 Sb. z. a n.

Tisk 270 - poštou. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení obchodní a plavební smlouva mezi republikou Československou a královstvím Rumunským, podepsaná na Štrbském Plese dne 27. června 1930, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 11. července 1930. čís. 114 Sb. z. a n.

Tisk 273 - poštou. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 534) o vánočním příspěvku státním zaměstnancům a učitelům v činné službě (tisk 652).

Tisk 260. Návrh sen. dr Witta, Koukala a soudr. ve věci provedení podjezdu pod státní drahou v Přívoze.

Tisk 261. Návrh sen. dr Witta. Koukala a soudr. ve věci autobusového spojení mezi Hlučínskem a Mor. Ostravou.

Tisk 262. Návrh sen. Foita, Votruby, inž. Marušáka, Havránka, Jílka, Slámy a spol., jímž se vláda žádá, aby věnovala pozornost a péči pohořelým v městečku Opatově, politický okres Třebíč na Moravě.

Tisk 263. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se mění §§ 1. 3 a 5 zákona ze dne 12. srpna 1921. č. 323 Sb. z. a n., kterým se blíže upravuje dávka z majetku a z přírůstku na majetku u majetku zabraného (tisk 243).

Tisk 264. Návrh sen. Sáblíka a spol. na vydání zákona o zvláštních opatřeních pro průmysl škrobový.

Tisk 266. Interpelace sen. Jokla a soudr. na pana ministra vnitra stran jednání okresního hejtmana v Těšíně při uvítání pana presidenta republiky.

Tisk 267. Návrh sen. Stržila. Dreslera, Sehnala, Sáblíka, Chlebounové a spol. na vydání zákona o úpravě právních poměrů a podpoře domácké výroby.

Tisk 268/1. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. dr Feierfeila a soudr. stran zřízení české menšinové školy a české mateřské školy v obci Stará Huť, okres Domažlice (tisk 100/20).

Tisk 268/2. Odpověď vlády na interpelaci sen. Hancka a spol. stran nedostatečného provádění zákona o státních starobních podporách (tisk 135/3).

Tisk 268/3. Odpověď vlády na interpelaci sen. Teschnera a soudr. o úřadování u státních úřadů (tisk 146/1).

Tisk 268/4 Odpověď ministra železnic na interpelaci sen. Janíka a spol. o nedodržování prováděcího nařízení k zákonu o 8hodinové době pracovní ve službě výhybkářské u dopravního úřadu v Leopoldově a Trenč. Teplé (tisk 171/4).

Tisk 268/5. Odpověď ministra financí na interpelaci sen. dr Szilassyho a druhů o vládní pomoci poskytnuté fusi tří pražských velkobank a o sanaci maďarských peněžních ústavů (tisk 179/2).

Tisk 268/6. Odpověď ministra národní obrany na interpelaci sen. Jokla. Polacha a soudr. stran křiklavě chybného rozsudku divisního soudu v Olomouci (tisk 204/3).

Tisk 268/7. Odpověď ministra železnic na interpelaci sen. Pánka Riedla, Berkovce a spol. v příčině reversů požadovaných od zaměstnanců čsl. státních drah při překládání ze Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 100/11).

Tisk 271. Státní závěrečný účet republiky Československé za rok 1929 spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku.

Tisk 272/1. Odpověď ministra zemědělství na interpelaci sen. Nedvěda a soudr. o rozdělení nouzových podpor zemědělcům postiženým živelní pohromou v Divišově (tisk 57/4).

Tisk 272/2. Odpověď ministra železnic na interpelaci sen. Pánka a spol. ve věci revise propočítání služebních let některých úředníků statu IIIa státních drah (tisk 100/12).

Tisk 272/3. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. Dundra, Modráčka a soudr. ve věci nesprávného postupu okresního hejtmana v Turnově proti Dělnické tělocvičné jednotě v Přepeřích (tisk 232/2).

Tisk 272/4. Odpověď vlády na interpelaci sen. Wenzela a soudr. stran krise ve východočeském průmyslu lnářském (tisk 146/10).

Tisk 272/5. Odpověď ministra pošt a telegrafů na interpelaci sen. Teschnera a soudr. stran náhrady škody za zpronevěřené peníze (tisk 232/8).

Těsnopisecké zprávy o 28., 32., 34., 35., 36., 38., 41., 43. až 50. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 3. dubna, 10. dubna, 6. května, 7. května, 8. května, 20. května, 27. května, 4. června, 5. června. 11. června, 12. června, 13. června, 23. června a 24. června 1930.

Zápis o 48. schůzi senátu Národního Shromáždění republiky Československé ze dne 13. června 1930.

Z cizích parlamentů rok 1930. roč. XI. čís. 7 až 9.

Zápisy o 49. a 30. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Výboru iniciativnímu:

Tisk 260. Návrh sen. dr Witta. Koukala a soudr. ve věci provedení podjezdu pod státní drahou v Přívoze.

Tisk 261. Návrh sen. dr Witta, Koukala a soudr. ve věci autobusového spojení mezi Hlučínskem a Mor. Ostravou.

Tisk 262. Návrh sen. Foita. Votruby, inž. Marušáka, Havránka, Jílka, Slámy a spol., jímž se vláda žádá, aby věnovala pozornost a péči pohořelým v městečku Opatově, politický okres Třebíč na Moravě.

Tisk 264. Návrh sen. Sáblíka a spol. na vydání zákona o zvláštních opatřeních pro průmysl škrobový.

Tisk 267. Návrh sen. Stržila, Dreslera, Sehnala, Sáblíka, Chlebounové a spol. na vydání zákona o úpravě právních poměrů a podpoře domácké výroby.

Výboru ústavně-právnímu:

Tisk 253. Vládní návrh zákona, kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnávací a odpůrčí.

Výborům ústavně-právnímu a rozpočtovému:

Tisk 254. Vládní návrh zákona o řízení nesporném.

Výborům technicko-dopravnímu a zahraničnímu:

Tisk 265. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o užívaní městských objektů býv. obce Těšína, podepsaní v Olomouci dne 21. Prosince 1929, se závěrečným protokolem z téhož dne.

Výborům zahraničnímu a národohospodářskému:

Tisk 269. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení doplňkový protokol ze 4. srpna 1930 k dodatkové úmluvě k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským, podepsané v Římě dne 1. března 1924, uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 20. srpna 1930, čís. 116 Sb. z. a n.

Tisk 270. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení obchodní a plavební smlouva mezi republikou Československou a královstvím Rumunským, podepsaná na Štrbském Plese dne 27. června 1930, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 11. července 1930, čís. 114 Sb. z. a n.

Výborům sociálně-politickému a rozpočtovému:

Tisk 273. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 534) o vánočním příspěvku státním zaměstnanců m a učitelům v činné službě (tisk 652)

Výboru rozpočtovému:

Vládní nařízení ze dne 20. června 1930, kterým se provádí zákon ze dne 20. prosince 1929, č. 180 Sb. z. a n., jímž se prodlužuje platnost zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních (č. 1736).

Výboru rozpočtovému a živnostensko-obchodnímu:

Vládní nařízení o částečné změně seznamu přepychových předmětů (č. 2078).

Výboru národohospodářskému, živnostensko-obchodnímu a rozpočtovému:

Vládní nařízení, kterým se pověřuje >Společnost pro zpeněžení lihu, společnost s r. o. v Praze< dalším hospodařením lihem pod státní závěrou (č. 2079).

Výboru imunitnímu:

Žádost vrchního státního zastupitelství Košicích s žádostí krajského soudu v Levoči z 23. června 1930, č. j. Nt. III 47/30, za souhlas k stíhání sen. Richtera pro přečin podle §u 14. č. 1 zákona na ochranu republiky (č. 1837).

Žádost vrchního státního zastupitelství v Košicích se žádostí okresního soudu v Sevljuši z 26. července 1930, č. j. T 789/30, za svolení k stíhání sen. Lokoty pro přestupek §u 15, č. 4 zákona na ochranu republiky (č. 1897).

Žádost krajského soudu v Litoměřicích Za souhlas k stíhání sen. Stránského pro zločin podle §u 15, č. 5 a přečiny podle §u 18, č. 2 a §u 15, č. 3 zák. na ochranu republiky (č. 1920 a 1921.).

Žádost krajského soudu v Litoměřicích za souhlas k stíhání sen. Stránského pro zločin podle §u 15, č. 3 a přečin podle §u 18, č. 2 zákona na ochranu republiky (č. 1923).

Žádost krajského soudu v Opavě za souhlas k stíhání sen. Langera pro přečin podle §u 283 tr. z. (č. 1960).

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání, jehož prvním bodem je:

Zpravodajem je pan sen. dr Milota, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Milota: Slavný senáte! Vládní návrh zákona, o němž mám čest referovati, byl vyvolán skutečnou potřebou zákonodárnou. Právní základ nároku osob, které mají podle zákona právo požadovati výživu, výchovu a zaopatření, je sice náležitě v platném právním řadě upraven, ale v praksi se ukázalo, že předpisy tyto nepostačují k účinné ochraně těchto osob, a že ti, kteří jsou podle zákona zavázáni, dovedou často vymykati se této své povinnosti a dovedou ustanovení zákona obcházeti. Tento zjev také způsobil, že již dříve ozývalo se volání po doplnění právního řádu v tomto směru, aby se takovým zjevům zabránilo. Zejména to byly instituce sociální péče o mládež, které podávaly, návrhy a náměty na odstranění tohoto nezdravého zjevu, a také v poslanecké sněmovně r. 1928 podali posl. Pechmanová a druzi návrh zákona, kterým se má těmto zjevům čeliti. Z toho, že zavázané osoby neplní svou povinnost, vzchází škoda nejen osobám oprávněným, nýbrž, jak si dovolím poukázati, přímo společnosti samé a proto troufám si tvrditi, že zákon, který máme projednávati, má přímo význam sociální. Zákon tento má chrániti trojí druh osob. V prvé řadě jsou to děti nemanželské, k nimž jejich otcové neplní své alimentační povinnosti, dále jsou to rodiny osob, jichž manželství je rozvedeno nebo rozloučeno, a konečně sem náleží také osoby z jiného titulu oprávněné požadovati výživu a zaopatření, zejména příbuzní. Nejpotřebnější kategorie z těchto osob jsou ovšem děti nemanželské. Dnešní stanovisko občanského zákona v naší republice v obojí oblasti právní stojí celkem na stanovisku, že tento poměr se neřeší s hlediska práva rodinného, nýbrž spíše tento poměr má povahu obligační, takže nemanželští otcové jsou pouze zavázáni k výživě a zaopatření. Ovšem my nemůžeme toto stanovisko občanského práva měniti a musíme eventuální změnu přenechati celkové reformě občanského práva. Avšak ani tento obligační závazek nebývá mnohdy plněn. V tomto porušení závazku vidím nejenom bezcitnost, tedy porušení přímo mravní povinnosti, nýbrž i značné sociální nebezpečí.

Jsou-li nemanželské děti ponechány bez potřebného zaopatření, pak jim hrozí velké nebezpečí zpustnutí. Břímě starosti o nemanželské dítě spočívá úplně na nemanželské matce, která z velké většiny náleží vrstvám chudým a musí se tedy sama starati o výživu svou a svého dítěte a musí hledati prostředky k této výživě mimo rodinu. A tu se stává ,že tyto děti zůstávají úplně bez dohledu, zůstávají odkázáni samy na sebe a tak dítě vy růstá bez náležité výchovy. Dostává se do společností špatných, vidí v prostředí, kde se pohybuje, špatné příklady, které je kazí. Z toho můžeme si vysvětliti zjev, že porovnáme-li ve statistice trestnosti poměr zločinců manželského zrození ke zločincům zrození nemanželského, vidíme, že toto procento zločinců zrozených mimo manželství je značně větší, nežli vůbec činí procento dětí nemanželských proti dětem zrozeným v manželství řádném. Z toho vidíme také, jak těžkou sociální odpovědnost béře na sebe nemanželský otec, který zplodí dítě a pak se vůbec již o ně nestará.

Na druhá straně tento zjev je nezdravý také proto, poněvadž se přesouvá břemeno s osob zavázaných na osoby jiné, sociálně slabší.

Pokud jde o druhé dvě kategorie osob oprávněných požadovati výživu a zaopatření, jsou u nich sice důvody, které jsem uvedl, poněkud slabší, ale přesto jenom nelze přezírati, že ty též důvody se vyskytují i u nich.

Vládní návrh zákona přiblíží ke všem těmto třem kategoriím. Ale poněvadž zde hájí zájmy těchto osob v celku, vyplývá z toho na druhé straně, že zákon musí zachovati také určitou opatrnost, zejména pokud jde o trestní sankci, která je zde obsažena, aby pomoci ní nebylo možno ustanovení zneužívati k přílišnému pronásledování, zejména i k šantáži. (Sen. Mikulíček: Domyslil jste to, jaké to bude mít následky? Znáte případ sen. Chlumeckého? Z politických důvodů koupí si kapitalista dítě, aby zničil otce!) Právě proto zde zákon musí zachovati určitou opatrnost a ústavněprávní výbor se domnívá, že vládní návrh volil správnou cestu, že používá zde účinných prostředků, aby přinutil povinné osoby k plnění závazků, ale na druhé straně zase brání tomu, aby této ochrany nebylo zneužíváno, a zejména na druhé straně zase aby se nedála křivda tam, kde by snad osobu oprávněnou mohla vésti k vystupování proti zavázanému nenávist, která často tady bývá, zejména v případě rozvráceného manželství. V tomto směru se vládní návrh odchýlil poněkud od námětů, které zde byly učiněny od sociálních institucí, a zejména také od iniciativního návrhu posl. Pechmanové a druhů.

Ústavně-právní výbor vzal za základ svého projednávání vládní návrh zákona, ale poněkud v určitých směrech se od něho odchýlil a jej poněkud přepracoval. Zejména uznal potřebu, aby v §u 1 byla stanovena přesná norma, která zavazuje toho, kdo je povinen poskytovati výživu, výchovu nebo zaopatření a nemá k tomu dostatečných prostředků ze svého jmění anebo ze svých stálých příjmů. aby přijal takové výdělečné zaměstnání, z jehož výtěžku by této své povinnosti mohl řádným způsobem dostáti.

Tím podle mého soudu tento zákon sleduje také určitý výchovný účinek. Zákon zde nestanoví jenom právní normu, ale přímo se dovolává etické povinnosti, kterou takový zavázaný má k osobám oprávněným i ke společnosti. K této normě pojí se také sankce jednak civilní a konečně v §u 8 i sankce trestní. § 2 této..... (Slovní potýčka mezi Sen. Mikulíčkem a sen. Karpiškovou. - Sen. Mikulíček: Aby mělo dítě co jíst, půjde tatík do kriminálu! Jdete do háje s takovými zákony! Ať se stará o dítě stát, jako u sovětů!)

Předseda (zvoní): Prosím o klid! Prosím, pane referente, račte pokračovati. Zpravodaj sen. dr Milota (pokračuje): V §u 2 je připojena sankce pro toho, kdo poruší svoji povinnost tím způsobem, že sice pracuje, ale pracuje tak... (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Předseda (zvoní): Prosím, nepolemisujte! Volám pana kolegu Mikulíčka k pořádku! Musíme jednati. Prosím pana referenta, aby pokračoval.

Zpravodaj sen. dr Milota (pokračuje):... ale úmyslně pracuje tak, že výtěžek jeho práce sotva stačí pro něho samotného a nemůže býti předmětem exekuce k vydobytí nároku výživného. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Předseda zvoní.)

Ústavně-právní výbor uvažoval, zdali v tomto případě nejde vládní návrh příliš daleko, zdali neklade veliké požadavky tím způsobem, že stanoví zde domněnku, že byla ujednána odměna za tuto práci nebo službu podle předběžného vzdělání a schopností oprávněného. Ale bez tohoto ustanovení by celý tento předpis byl bezúčinný, poněvadž by se snadno mohlo státi, že ten, kdo je vyššího vzdělání a vyšších schopností, úmyslně by se spokojil jenom prací manuelní, méně výnosnou, a tím vlastně by zkracoval osoby oprávněné.

Aby nebylo možno zneužívati tohoto ustanovení, byla výslovně do §u 2 pojata klausule, která se odvolává na § 1 a která tím ustanovuje, že tohoto ustanovení se může použíti jenom na toho, kdo zároveň porušuje svoji povinnost, která je mu uložena v §u 1. Následkem toho nebude možno tohoto ustanovení užíti na př. tehdy, jestliže někdo nemůže okamžitě nalézti práci nebo zaměstnání přiměřené jeho schopnosti a vzdělání a ve své tísni sám přijme přechodně práci umně výnosnou.

Bylo také možno stanoviti platnost tohoto ustanovení všeobecně, ale to si ústavně-právní výbor netroufal, a konečně uznával také, že toho není potřebí, poněvadž případy, které chce právě osnova zákona odstraniti, kterým chce čeliti, se udávají ponejvíce u osob příbuzných, takže případ, který v tomto §u je normován je případem typickým. V dalším §u 3 jest ustanovení, které má čeliti zjevu, že někdo, kdo je k alimentacím zavázán, nepracuje a dá se podporovati, a že následkem toho nemůže plniti svoje alimentační povinnosti. Pro tento případ je stanoveno v §u 3, že ten, kdo, ačkoli nemá zákonné povinnosti k tomu, nebo kdo nad tuto povinnost poskytuje výživu zavázanému, je také solidárně zavázán s osobou oprávněnou za ty alimentační dávky, které zavázaný má platiti za dobu, po kterou byl podporován.

§ 4 má na mysli případy, že zavázaný úmyslně - někdy formálně, někdy však skutečně - zbavuje se svého majetku nebo majetkových výhod za tím účelem, aby zamezil a znemožnil exekuci, kterou by na něho osoby oprávněné mohly vésti. V tomto případě ustanovuje zákon, že soudce, který stanoví výši těchto alimentů, posuzuje jeho majetkové poměry tak, jako kdyby se tohoto majetku nebo těchto majetkových prospěchů nebyl zbavil. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Přihlíží tedy k majetkovým a výdělečným poměrům v té době, než tak učinil.

Konečně ostatní paragrafy mají účel usnadniti vymáhání alimentačních nároků.

§ 5 připouští, aby bylo v tomto případě povoleno zatímné opatření a aby byly usnadněny také podmínky jeho, což má význam zejména pro zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou, pak v §u 6. aby byla usnadněna zajišťovací exekuce a aby bylo možno vésti tuto exekuci ihned, když zavázaný svou povinnost neplní. (Sen. Kindl: Budou utíkat za hranice, aby nemusili platit!) I tam je bude moci soud zasáhnouti. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

V §u 8 je důležité ustanovení o trestní sankci. V tomto bodě, jak jsem uvedl, musí zákonodárce zachovávati velkou opatrnost, aby se tohoto ustanovení nemohlo zneužívati a proto ústavně-právní výbor nespojil trestní sankci s pouhým porušením normy stanovené v §u 1, nýbrž připouští tuto sankci jen v tom případě, když někdo tuto svou povinnost porušuje buď úmyslně nebo z hrubé nedbalosti a vedle toho jenom tehdy, když oprávněný následkem toho že není podporován osobou zavázanou, upadne v nouzi, nebo musí býti podporován odjinud, zejména sociálními institucemi, aby bylo zabráněno jeho nouzi.

Vládní návrh stanovil tento trestný čin jako přečin, ústavně-právní výbor však se domnívá, že stačí, jestliže bude tento trestný čin prohlášen za přestupek. (Sen. Kindl: Za přestupky budete zbavovati lidi volebního práva!) Ovšem, poněvadž, jak jsem řekl, je přímo sociální povinností zavázaného plniti svoji povinnost ke společnosti, a jestliže tak nečiní, pak také není hoden, aby společnost mu dávala práva řádného občana. (Výborně! - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. dr Milota (pokračuje): Trestný čin zde stanovený má býti sice stíhán na veřejnou žalobu, ale pouze na návrh oprávněného. To má ten účinek, že se usnadňuje smír mezi stranami a že není potřebí povinného potrestati, jestliže dodatečně splní řádně svoji povinnost. Kromě toho je v posledním odstavci §u 9 ustanoveno, že trestnost činů pomíjí, jestliže čin neměl za následek trvale nepříznivých účinků a jestliže pachatel napravil veškerou škodu, kterou způsobil, tedy jestliže dodatečně úplně dostál své povinnosti. Toto ustanovení má zejména ten význam, že se tím bude brániti šikanování se strany osob proti zavázanému nenávistně zaujatých.

Dovoluji si jménem ústavně-právního výboru navrhnouti, aby slavný senát schválil tento návrh zákona. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu a navrhuji lhůtu řečnickou v trvání 1/4 hodiny. (Námitky nebyly.)

Námitek není: lhůta je schválena.

Uděluji slovo prvnímu řečníku >proti<, panu sen. Doudovi.

Sen. Douda: Vážení pánové! Předloha o výživném má zjednati jakousi sociální nápravu. Je potřebí si připomenouti, kdo hlavně zaviňuje zlo, které, na místo aby se zmírňovalo, stále se zvětšuje. Jestliže se zde mluví o dětech nemanželských, kde statistika stále stoupá, tedy uvažme, jaké poměry nastaly po válce, kolik tisíc mladých lidí žije v Praze a ve všech velkých městech, aniž by jim bylo možno vstoupiti ve svazek manželský již z toho důvodu, poněvadž nemají možnosti, aby zaplatili byt. To je první kapitola.

A je řada těch, kteří jsou již ve stavu manželském, ale muž žije u svých rodičů, žena žije jinde, a vidí se snad jednou, dvakrát za týden. U velké řady manželů muž nebo žena žije v jiném městě, a to jsou hlavní sociální příčiny, které odcizují jednoho druhému. O těchto příčinách nemluvíte. Vy se také nestaráte, aby bylo lidem hospodářsky slabým umožněno, aby mohli vstoupiti v takový svazek, kde by se jeden druhému neodcizoval, nestaráte se o to, aby měli možnost platiti byty.

Je vám přece dobře známo, že v nových domech nedostanete byt o jedné místnosti. Tam jsou byty - když hodně malé - nejméně o 2 místnostech. Je možno člověku, který vydělá týdně také pod 100 Kč, aby zaplatil 3.500 až 4.000 Kč za byt ročně? Co by mu zbylo na výživu rodiny? To je tedy hlavní příčina, proč ti lidé nemohou vstoupiti ve stav manželský, a na druhé straně příroda přičiňuje se o to, že máme takový počet dětí nemanželských.