Považujeme to jenom, jak jsem řekla, za zálohu na dokonalejší úpravu. Jestliže se tohoto zlepšení dostává ženám teprve od 55. roku věku, již tím je řečeno a ministerstvem sociální péče zdůrazněno, že od 55 let je velmi těžko pro ženu získati určité existence, vydělati si tolik, aby mohla svoji existenci uhájiti.
Váleční sirotci, kteří podle tohoto zákona mohou se znovu hlasití tam, kde byla zanedbána přihláška, tvoří velmi bolestnou část problému válečných poškozenců vůbec.
Je to problém dočasný, který se zrodil z tragedie války, a jako dočasný problém měl býti jistě mimořádně řešen. Žel, že se tak málo udělalo ve prospěch sirotků. Byli bychom potřebovali moderní internáty k jejich výchově ústavní, abychom tak umožnili řešení této bolesti, která jaksi spadla bez viny rodičů do našeho života. Ovšem nedostali jsme se k tomuto řešení. Jestliže se nyní obnovuje aspoň pro nejnaléhavější případy přihláška, vyslovujeme upřímné přání, aby se administrativně nekladlo překážek nikomu z těchto řad sirotků a spoléháme na benevolenci ministerstva sociální péče, které se řídí v této věci jistě jen ohledy sociálními a lidskými.
Ozvaly se také hlasy, výtka proti zákonu resp. proti některým jeho částem.
Tak pan kol. Hilgenreiner se pozastavil nad tím, že družce se zvyšuje také - ačkoli tak nepatrně o 160 Kč - její důchod. Má k tomu jistě své náboženské důvody. Jemu jistě manželství je nerozlučitelným svazkem a proto se domnívá, že družka nemá míti nároku, ba ani jména manželky v tom smyslu, jak si jej představujeme. K tomu musíme namítnouti p. kol. Hilgenreinerovi, že u nás se zákony neřeší s ohledem na náboženské smýšlení a cítění, nikoli s hlediska té nebo oné církve nebo toho či onoho náboženství, nýbrž chceme a musíme řešiti zákony s hlediska účelnosti a především lidskosti. Náboženských motivů mohlo by jako vzpruhy k činům sociálním bývalo býti využito zejména za doby, kdy byl ministrem p. dr Šrámek. V té době, kdy náboženství mělo takovou velikou možnost, aby něco z té velké lásky Kristovy a jeho milosrdenství k chudým vdovám a sirotkům prakticky vtělilo v zákony republiky, nedostalo se nám takových zákonů. Proto myslím, že by kolegové ze stran lidových, ať českých nebo německých, měli si býti vždy pamětlivi, že ne náboženské důvody, nýbrž důvody ušlechtilé lidskosti jsou rozhodující, a že také ti, kteří se opírají o náboženské důvody, mají povinnost, jakmile se dostanou k řešení určitých otázek, své náboženské cítění projeviti ušlechtilým skutkem. (Sen. dr Hilgenreiner (německy): Staví-li se konkubina naroveň vdané ženě, je to na škodu vdané ženy!) Není to škoda pro ženu, poněvadž podle zákona o válečných poškozencích, pane kolego, má přednost manželka, pokud zde je. (Sen. dr Hilgenreiner (německy): Není naroveň postavena!) Jestliže však žije se starým invalidou, neschopným, aby se sám obsloužil, z ochoty žena, která mu tuto službu prokazuje, pak koná do jisté míry dílo milosrdenství a nesluší se pro katolického kněze, aby pochyboval o zcela přirozeném nároku této ženy na odměnu a aby ve výboru soc. politickém mluvil proti nepatrné částce 160 Kč, která se jí ročně dává.
Náboženství i milosrdenství Kristovo i láska křesťanská musí jíti stranou, aby bylo vyhověno jen té liteře a dogmatu katolické církve, že manželství je svazek posvátný a nerozlučný. To neshledávám správným. Právě v sociálně-politickém výboru musíme řešiti věci s hledisek vyšších. Pak by mohla přijíti také jiná náboženství, která se dívají na otázky manželství zase jinak a mohla by také uplatňovati své námitky, a my bychom nikdy nedošli k tomu, abychom řešili lidsky lidské bolesti. (Sen. dr Hilgenreiner (německy): Každý politik musí bráti zřetel na řádné manželské poměry, také i ten beznáboženský! - Sen. J ohanis: V invalidním pojištění stará kuchařka z fary má tentýž nárok jako provdaná žena!)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Karpišková (pokračuje): Další námitky se ozvaly, sice nesměle, jen z úst pana kol. Kindla ze strany komunistické. Pravil, že děláme zákony, jenom abychom nic neudělali. Tím přirozeně dal najevo, že bagatelisuje tuto činnost.
Vážený senáte, je to tak: některé mlýny jsou zařízeny jenom na jedno mletí a komunistická strana je zařízena také jenom na jednu kritiku, vycházející z jednoho jediného směru a jdoucí jedním směrem, totiž že všechno, co se děje u nás, je špatné a všechno, co se děje v Rusku, je velmi dobré.
Kolegové z komunistické strany si musí zvyknouti, že je nutno posuzovati věc objektivně. Chci-li býti ve veřejnosti uznáván a chci-li býti skutečným pracovníkem, ať politickým nebo sociálním, musím míti smysl pro objektivitu: nemohu házeti kamenem tam, kde jde o zlepšení osudu lidí krajně neštěstím postižených. Neprospívá pravdě, kritisujete-li bez objektivity i věci dobré a snažíte-li se je zlehčiti, bagatelisujíce celý jejich obsah. Tím neprospíváte ani věci dělnické, ani věci lidské.
Chtěla bych při této příležitosti, protože je tu pan ministr soc. péče, připomenouti, že pro vdovy po válečných poškozencích existuje určité omezení, totiž, nepřihlásí-li se do roka o svou pensi, tedy jim propadá. Mám nyní takový případ velmi zbědované ženy, která propásla roční lhůtu, v které se měla přihlásiti o pensi, po muži, válečném poškozenci, a ztratila na pensi nárok. To se nám zdá býti přece jen velmi krutým, poněvadž ten nárok jest jistě oprávněný a v rozpočtu jest jistě počítáno s tím, že všechny vdovy po válečných poškozencích se přihlásí o svou pensi. Opomněla-li toho tedy jedna nebo druhá žena, myslím, že není možno ji trestati, je-li velmi chudá a pečuje-li ještě o sirotka, není možno z tohoto titulu opomnění odepříti jí důchod. Prosím pana zástupce ministerstva, aby v této věci se snažil dosáhnouti nápravy, a zejména aby cestou milosti a benevolentního uznání těmto ženám bylo pomoženo k jejich spravedlivému důchodu, kterého pozbyly jen čistě proto, že z neznalosti zákona se nepřihlásily včas.
Chci býti velmi stručnou. Věc je dobrá a doporučuje se sama. My pro tento zákon hlasovati budeme, očekávajíce, že to jest jenom začátek definitivní, dokonalejší úpravy poměrů válečných poškozenců. (Výborně! - Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Fr. Scholz.
Sen. Fr. Scholz (německy): Slavný senáte! Když moje strana byla ještě ve vládě, poukazovali jsme opětně k tomu, že invalidní pojištění, které v Československé republice jest upraveno zákony z roku 1920 a z 25. ledna 1922 je naprosto nedostatečné. Proto podala naše strana v létě 1926 v poslanecké sněmovně svými poslanci Zajíčkem a soudr. několik iniciativních návrhů, ve kterých obsaženy jsou nejdůležitější požadavky válečných poškozenců a jejich vdov a sirotků. Bohužel, musili jsme se pokaždé, když jsme se o těchto iniciativních návrzích zmiňovali, dozvěděti, že pan ministr financí se svým tvrdošíjným >Nikoli< měl větší úspěch, nežli my se svými věcnými návrhy v dřívější koalici, aby se pomohlo válečným poškozencům. Nyní je asi situace poněkud příznivější a pan ministr financí jest ochoten vyjíti také konečně vstříc v této otázce, pro invalidy tak důležité. Vítáme tuto skutečnost s největší radostí, ačkoli předložená vládní osnova oprávněným požadavkům invalidů přichází vstříc jen v některých částech. Je pro naši republiku, která chce býti demokratickou, zahanbujícím, když se pro 13 1/2 milionu, jež stojí tato novelisace, musí dříve učiniti jiné ústupky, kdežto pro banky a hotely se beze všeho dávají sta milionů. (Výkřiky německy: Velmi dobře!) Máme též za to a projevili jsme to také v návrhu, když pro tvoření nynější vlády nastalo zpoždění několika měsíců, že invalidé tím nemají býti poškozováni, a aby tudíž zákon vstoupil v platnost již dnem 1. ledna 1930.
Ve vládní osnově postrádáme bohužel velmi důležitého a nejvýš nutného požadavku, totiž stran prodloužení přihlašovací lhůty. Prodloužení přihlašovací lhůty dostali jsme již roku 1926 a potom vždy znovu. Je sice pravda, že tato lhůta byla několikráte prodloužena, ale je také pravda, že do roku 1925 se lidé v odlehlých obcích z různých důvodů nehlásili, nebo hlásiti nemohli. Podle informací činí počet těch, kteří svou přihlášku pro nedopatření dodnes provésti nemohli, dodnes stále ještě asi 30.000 lidí. Také v této otázce, která přece určitě pro tolik lidí, kteří mají právo na důchod, má největší význam, podali jsme návrh, jehož přijetí doporučuji.
Žádáme dále, aby v § 17 předlohy vypuštěna byla slova >anebo družky<, ba aby z našeho zákonodárství konečně zmizela. (Výkřiky sen. prof. dr Hilgenreinera a Starka.) Nemůžeme se svého křesťanského stanoviska připustiti, aby konkubinát byl zákonem uznáván, ba podporován, i obracím se ke katolické lidové straně české s oprávněnou žádostí, aby této hanbě zabránila. Zrovnoprávnění řádné vdovy s konkubinou je snižováním rodiny. Naše zákonodárství má za povinnost ohrožený rodinný život každým způsobem podporovati. Kdo zákonem konkubinát staví na roven manželství, ničí rodinu. Proto jsme podali návrh, aby v § 17 slova >anebo družky< byla škrtnuta. (Různé výkřiky.)
Považujeme za sociálně zcela spravedlivé, jestliže invalidé, jejichž výdělečná schopnost byla zmenšena o 85 % mají míti příště nárok na invalidní důchod 4800 Kč ročně. Pokud je mi známo, zasazoval se svého času pan ministr sociální péče ve svém ministerstvu o to, aby dotyční tento důchod brali již při výdělečné neschopnosti 75 %. Panu ministrovi však bohužel nebylo možno prosaditi svůj tak dobře míněný návrh. Co však s politováním musím konstatovati z praxe, je manipulace zemských úřadů a také některých okresních úřadů, kterou si navykly při lékařských prohlídkách. Tam se snaží procenta invalidity ke škodě invalidů hodně snížiti. Místo aby předvolaný invalida chodil k tomuto úřadu rád, jde tam se strachem a starostí, poněvadž ho úřad při prohlídce podrobuje proceduře, ze které je rád, když vyjde, ať se rozhodnutí o jeho budoucím osudu utváří jakkoli. (Výkřiky něm. soc. dem. senátorů.)
Předseda (zvoní): Prosím, pánové, o klid!
Sen. Fr. Scholz (pokračuje): Mlčím přece také, když druzí mluví! Lidé, kteří mají smrt již na jazyku, předvoláváni jsou k těmto úřadům, když se nedostaví, pod výhrůžkou trestů, jak se to dalo v západním Slezsku. Není však naprosto ojedinělý případ, kdy takový člověk za 2 dny - nemohl již jeti k prohlídce - zemřel. A přece se mu vyhrožovalo potrestáním, nevyhoví-li vyzvání, aby se osobně dostavil. V takovýchto případech staly se tyto úřady metlou pro invalidy, a jsou mi známy případy, kde se jen zakročením ministerstva sociální péče dostalo dotyčnému částečně spravedlnosti. A to všechno jen proto, poněvadž je zde snaha, na místě aby se mrzákovi pomáhalo, jen ještě zkracovati ho v jeho právech. Při tom se tito lidé předvolávají na takovou hodinu, že musí den před tím odjeti z domova, aby tam byli včas, že na příklad v Brně musí přenocovati a přes to druhého dne v úřadě čekati, poněvadž se hodina udaná na jejich předvolání nedodržuje. Škodu, muka a výlohy má invalida.
Místy se také v těchto úřadech Němcům děje národnostní křivda. Bylo by zajisté zajímavo zvěděti, kolik invalidů, úředníků a zaměstnanců německé národnosti je zaměstnáno u zemských a okresních úřadů. Jestliže se tedy podle předložené vládní osnovy těžkým invalidům podpora dvojnásob zvyšuje, pak je to náš starý požadavek. Právě těžcí invalidé dostávají v našem státě mnohem méně, nežli tomu je v cizině, na příklad v Rakousku, které přece proti nám je chudým státem. Válečný slepec, který zajisté je největšího politování hodnou obětí světové války, dostává v Rakousku důchod, který je pětkrát větší nežli dosud v Československu. Jestliže se proto ve vládní osnově, která nám byla předložena, podle § 9 osleplým invalidům mimo invalidní důchod dává zvláštní příspěvek pro slepce, splácí se tím alespoň malý dluh vděku těm, kdož ve válce obětovali vše, aby naši vlast chránili před nepřítelem. Věcí také velice důležitou, která nutně vyžaduje pozornosti a která na příklad v zemědělství a také u dělníka hraje důležitou úlohu, jest osvobození anebo alespoň přeložení odvedených synů, kteří takřka jsou pravou rukou invalidního otce. Jsou sice v nynějším branném zákoně obsažena ustanovení, podle kterého ohledy jsou možný a předepsány, ale těchto se používá zajisté z 50% na nepravém místě. Je mi znám případ a ten zase není ojedinělý, kde otec, 70% ní válečný invalida, má v horách malé hospodářství, které lze těžce obdělávati, a musí živiti 9 dětí. Ačkoli žádal, aby jeho nejstarší syn, který byl roku 1929 odveden, přeložen byl do náhradní zálohy, nebylo mu přece vyhověno. Zde bylo by na místě, aby válečný invalida byl chráněn, i když nebere žádného důchodu. Podobné případy stávají se u živnostníků a v neposlední řadě velmi často u dělníků, mají-li nějakou bídnou chalupu. Tu se hned řekne: >Konaným šetřením bylo zjištěno, že máte majetek<, i když to je bídná chata z hlíny se slaměnou střechou. Následkem toho nebere se pak na něho žádného zřetele přes jeho chudobu a invaliditu. Také takovéto invalidy má zákon chrániti. Dalším požadavkem, který moje strana již často kladla, je škrtnutí t. zv. přeplatků. Kdo má vinu na tom, že takovéto přeplatky, které dosáhly již výše 82 milionů, jsou možný, nechci zde zkoumati. Z toho prý se 17 milionů vrátilo. Asi 500.000 Kč se měsíčně odpisuje. Mohu zde, poněvadž mám pravdu v úctě, se zadostiučiněním potvrditi, že jsem v případech, pokud mně jsou známy a pokud jsem mohl v ministerstvu sociální péče intervenovati, nalezl tam vždy blahovolné vyřízení a ochotu. Bylo by zajisté v případech, kdy je zjištěno, že životní a majetkové poměry jsou takové, že vrácení t. zv. přeplatků není možné, nejlépe tyto přeplatky jednoduše škrtnouti. Uspořilo by se tím ministerstvu sociální péče mnoho práce a invalidům mnoho rozčilení a psaní žádostí. Postrádáme také ve vládní osnově změnu nejvyšší hranice příjmů u osob hospodářsky samostatných i hospodářsky nesamostatných. Hranice příjmů, jaké jsou dosavadní, dnešním poměrům zajisté již neodpovídají. V jiných státech zavedena byla o tom již dávno příznivá ustanovení. Vzhledem k situaci válečných poškozenců, u nás obzvláště smutné, nemůžeme se spokojiti částečným řešením problému. Žádáme pronikavou a všechny válečné oběti uspokojující úpravu zákonitého zaopatření válečných poškoženců.
Na základě všeho toho, co jsem řekl, konstatuji, že považujeme návrh za malý pokrok na cestě k řešení otázky invalidů. Budeme proto hlasovati pro předlohu. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším, řečníkem je pan sen. Berkovec. Uděluji mu slovo.
Sen. Berkovec: Slavný senáte! Dostávaje se při debatě po prvé ke slovu, považuji za svou povinnost konstatovati toto: Naše volební období nedostalo do vínku nic radostného. Počalo to krisí při sestavování vlády, což si vyžádalo delší doby k jednání, pak byla ohlášena krise zemědělská, a je přirozeno, že po činnosti občanské vlády II. období nemohlo následovati nic jiného, než všeobecná krise hospodářská a sociální. Nebylo také nic jiného k očekávání, neboť občanská vláda počala oklesťovati naši demokracii, viděla ve snižování mezd státním a veřejným zaměstnancům státnický čin, který republice, nejlépe poslouží. Ochromila svojí novelisací nemocenské pojištění a po všeobecném snížení mezd přihlížela ku zdražování životních potřeb úplně lhostejně. Znemožnila úplně stavební ruch a připustila zvýšení nájemného. O soukromé zaměstnance se nestarala vůbec a k dělnickým otázkám zůstala úplně lhostejná. Aby dílo své dokonala, sáhla na samosprávu obcí, okresů a zemí, kterou z důvodu, aby pomohla velkokapitálu, úplně ožebračila.
Naše kdysi slavná okresní a zemská zastupitelstva dala do rukou staré byrokracie a snížila je na instituce bezcenné. Staropensisty ponechala jejich osudu a živila je pouze sliby. Přestárlým a práce neschopným dělníkům byla povolena almužna 1,35 Kč denně a povolování její dělo se tak, že se ani té nedostalo těm, kdož ji potřebují a mají na ni nárok. Byla i snaha po snížení rent válečných poškozenců a konečně se provedla daňová reforma, kterou se pomohlo velkým akciovým podnikům a ubil se malý obchod a drobné živnosti, při čemž byly obce tak ochuzeny, že dnes pod tíhou způsobených poměrů pouze živoří.
To je tak asi zhruba to, co se dostalo do vínku našeho volebního období, které má za úkol jednak napraviti napáchané křivdy, jednak uskutečňovati nové hospodářské a sociální reformy, které by odpovídaly duchu našich osvobozeneckých snah. To jsou ovšem úkoly velmi těžké, které budou vyžadovati nejen napětí všech sil, nýbrž i dobré vůle těch, jimž voličstvo svěřilo řízení a správu našeho státu.
Jsem pevně přesvědčen, že, kdo to s naším státem a lidem myslí upřímně, bude si vědom toho, že se takto dále pokračovati nedá a že nutno pracovati k nápravě.
To jest jednak úkolem socialistických stran, které se za tím účelem přihlásily ke spolupráci, jednak to musí býti také úkolem těch, kteří pochopili, že spolupráce se zástupci lidu pracujícího je nezbytnou a nanejvýše nutnou. Máme dosti těžkou situaci ke společnému jednání z toho důvodu, že není ještě potřebného pochopení pro spolupráci všech, ale máme pevnou naději, že poměry si vynutí, aby si každý byl vědom toho, že jeho úkolem je spolupracovati se všemi, kteří upřímně chtějí pracovati pro hospodářské zabezpečení našeho lidu a tím i národa.
Je tedy potěšitelné, že přes uvedené nedostatky pokračujeme v jednání o nápravu napáchaného zla, že přikročujeme k projednávání důležitých otázek, našeho hospodářského a sociálního života se týkajících. Řešíme účelně krisi zemědělskou, provedli jsme dlouho očekávané zrovnoprávnění státních a veřejných pensistů, upravili jsme podpory nezaměstnaných a obnovili jsme aspoň částečně podporu stavebního ruchu. Projednává se otázka výpomoci státním a veřejným zaměstnancům t. zv. 13. služným. Budeme jednati o zvýšení podpor přestárlých, o podporách našemu živnostnictvu, a dnes rozhodujeme o zákoně, kterým se zvyšují renty nejtěžším válečným invalidům. Při té příležitostí lze litovati, že k této úpravě dochází teprve nyní a že nedochází k úplné novelisaci zákona o těchto požitcích vůbec. Křiklavé případy, vyvolané nedostatečným zákonem, po ní volají velmi hlasitě. V resoluci, usnesené soc.-pol. výborem, se toho dožadujeme a mimo to se dožadujeme umožnění dodatečné přihlášky k požitkům válečných poškozenců, u kterých nezpůsobilost ku práci nastala teprve po lhůtě, dosud ku přihlášení stanovené.
K tomuto požadavku vede nás řada případů, kde následky chorob z válečných úkonů nebo zranění dostavují se teprve později, jako doklad uvádím tento příklad:
Jeden z válečných invalidů napsal ministerstvu soc. péče toto:
>V r. 1915 byl jsem přidělen vojenskou službou k pěšímu pluku čís. 35 do Stoličného Bělehradu. Dne 10. srpna 1916 byl jsem zraněn u Zborova a léčen v různých nemocnicích. Po vyléčení, ač jsem stále pociťoval bolesti ve zraněné noze, považoval jsem je za rheumatické a o nároky jsem se nehlásil. Teprve začátkem listopadu loňského roku mně noha zčernala a rána se otevřela. Z divisní nemocnice plzeňské, kde jsem se hlásil, byl jsem předán do městské nemocnice v Plzni. Operativním zákrokem mně byla vyňata z nohy ruská kulka 3 cm dlouhá. Požádal jsem proto okresní doplňovací velitelství o předvolání k prohlídce a žádal jsem, aby bylo se mnou zavedeno řízení jako s válečným poškozencem, neboť v důsledku neustálého churavění byl jsem přinucen vzdáti se provozování živnosti, čímž se moje hospodářské postavení značnou měrou zhoršilo. Žádal jsem, aby se mně dostalo příslušné renty, což však bylo zamítnuto z toho důvodu, že jsem se přihlásil v době, kdy se již nároky na rentu nepřiznávají.<
Z toho důvodu se budeme dožadovati nové a podrobné novelisace zmíněných zákonů. Úprava požitků nejtěžších invalidů je na pohled slušná, ale za dnešních drahotních poměrů ještě zdaleka nepostačuje a bude proto dobře, když ministerstvo soc. péče se bude snažiti, aby ušetřeného nákladu, kterého se dociluje snižováním počtu válečných poškozenců (v r. 1929 klesl počet o 55.000 osob, při čemž ušetřeno proti rozpočtu 45 mil. Kč), použito bylo pro zlepšení hospodářského postavení poškozenců dosavadních.
Hlasujíce pro tuto úpravu budeme dále dbáti toho, aby s urychlením došlo k jednání o úpravě celkové. Při té příležitosti upozorňuji pana ministra sociální péče na nedostatek zákona o sociálním pojištění dělnickém, ve kterém není pamatováno na nemocenské pojištění rentistů, kteří při přestupu do nároku invalidního a starobního pojištění zůstávají bez nároku na léčebnou péči.
Dále upozorňuji na ustanovení o nároku na vdovskou rentu, která u dělnického pojištění se poskytuje vdovám, které jsou samy invalidní nebo matkami dvou nezaopatřených dítek. Podobného ustanovení není v žádném zákoně o pensijním pojištění zaměstnanců a jsem přesvědčen, že je pan ministr sociální péče nenechá ani v pojištění dělnickém. Naše volební období očekávají tudíž úkoly velmi těžké a odpovědné a bude proto dobře, když si všichni uvědomíme, jak ti, kteří nás sem vyslali, obracejí svoje zraky k našemu jednání, jak tyto těžké úkoly budeme řešiti. Abychom je vyřešili dobře a pokud možno rychle, je potřebí poctivé spolupráce aspoň té pracovní většiny, která si slíbila, že všechny tyto úkoly řešiti bude. Delegace strany národně-socialistické svoji povinnost splní do všech důsledků. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Nedvěd.
Sen. Nedvěd: Jsem přesvědčen, že zítra bude psáti >České Slovo< a >Právo Lidu<, že senát vykonal obrovské dílo, že válečným poškozencům jejich osud byl značně zlepšen, a že je to následek toho, že socialisté vstoupili do vlády. To už je jisté dnes, že zítra to budeme čísti. (Hlas: U nás >České Slovo< to nemá!) To máte špatné zpravodaje. Tak jim dejte výpověď. Tam nahoře žádný není. (Výkřiky.) My to nepotřebujeme, my jim to zatelefonujeme sami.
Takhle to asi bude vypadat, ale bude to rozhodně zase klamání dělnické veřejnosti. Prosím, Československá republika vznikla ze světové války v 18. roce, teď píšeme rok 1930. V té chvíli, kdy vznikala, už jsme měli zde statisíce těžkých mrzáků, vdov a sirotků a první zákon o válečných poškozencích byl vydán v r. 1920. Tady kol. Ant. Novák byl, myslím, tehdy zpravodajem. V roce 1922 byl nepatrné novelován a zlepšen a od té doby plných 8 roků se pro válečné poškozence nehnulo prstem až nyní. A nyní se v té důvodové zprávě zde povídá: Ten zákon je špatný. Váleční poškozenci oprávněně si stěžovali na nízké renty, na nízkou životní úroveň, a my proto jejich oprávněným přáním vyhovujeme. Pročpak jste jim nevyhověli dříve? Proč jste jim nevyhověli tenkrát, když na všech sjezdech družiny válečných poškozenců jejich generální řečník říká: Už 10 let bojujeme proti tomuto zákonu a vy jste v té vládě seděli od r. 1925 nepřetržitě. Mohli jste to dávno udělati a neměli jste čekati až do teďka. Proč? Vždyť je jich více než polovička mrtva.
Prosím, ten zákon bude míti tři kardinální vady: 1. že přichází strašně pozdě. 2. netýká se všech válečných poškozenců, a 3. těm, kterým dává. jenom zlepšuje tu jejich žebráckou almužnu, kterou mají. Ty kardinální vady bude míti nadále.
Jak to vypadá u nás nyní, je viděti nejlépe ve srovnání s jinými státy. Já jsem byl na několika mezinárodních kongresech válečných poškozenců: v r. 1926 v Ženevě, v r. 1927 ve Vídni, v r. 1928 v Berlíně a na všech těchto třech kongresech bylo konstatováno, že Československo patří mezi státy, kde zaopatření válečných poškozenců je nejmizernější. Každoročně byla na takovém kongresu přijata resoluce, ve které se konstatovalo a protestovalo proti tomuto stavu. Jak to vypadá, je viděti z těchto cifer. V každém státě dá se zjistiti lehce průměrná mzda nekvalifikovaného a kvalifikovaného dělníka. A nyní v procentech, kolik činí plný důchod válečného poškozence v té nebo oné zemi z plné mzdy kvalifikovaného nebo nekvalifikovaného dělníka. Tak plná renta válečného poškozence obnáší v procentech dělnické mzdy nekvalifikovaného dělníka: V Německu 70 %, Rakousku 67, Belgii 149, Bulharsku 100, ve Spojených státech 75, ve Francii 81, ve Velké Britanii 69, v Itálii 80, v Polsku 94 a v republice Československé 42 %.
V procentech činí plná renta ze mzdy kvalifikovaného dělníka: V Německu 67 %, Rakousku 44, Belgii 101, Bulharsku 55, ve Spojených státech 48, ve Francii 50, ve Velké Britanii 52, v Itálii 48, v Polsku 64, v republice Československé 26 %.
Nyní co činí plná renta válečného invalidy v československých korunách? V Německu 16.655.84, v Rakousku 7.166.88, v Belgii 59.589.20, Spojené Státy Americké 40.488, Francie 8.598, Velká Britanie 17.076, Itálie 7.205, Polsko 8.497, republika Československá 5.600.
To je tedy i s tím drahotním přídavkem, který byl později povolen.
Plná renta ženatého invalidy se 2 nezaopatřenými dětmi: V Německu 24.689, Rakousku 8.598, Belgie 69.287, Bulharsko 5.868, Spojené Státy Americké 50.610, Francie 11.100, Velká Britanie 27.093, Itálie 7.909, Polsko 12.464, republika Československá 4.550 Kč.
Zde jsou viděti ty ohromné rozdíly. My stojíme za balkánskými státy, stojíme za státy, o nichž se tvrdí, že se Československé republice rovnati nemohou, jako Polsko, Bulharsko atd. Jsme daleko za nimi. To jsou ty výsledky té vaší sociální péče, té vaší politiky, že je to dnes světovou ostudou, jak bídné je postavení válečných poškozenců v tomto státě. Jak jsem již řekl, na třech kongresech mezinárodní organisace válečných poškozenců bylo konstatováno a protestováno proti tomu, že tak bídně v Československu se starají o oběti světové války.
A je charakteristické, jak se k těmto usnesením mezinárodního kongresu chovala československá vláda. Když v r. 1927 na kongresu vídeňském váleční poškozenci provolávali >fuj< a >hanba< těm státům a dožadovali se, aby sekretariát organisace C. J. A. M. A. C. upozornil vlády těch států, že je nutno, aby postavení válečných poškozenců bylo zlepšeno. Tedy sekretariát té organisace, která také dělá tuto politiku co vy zde, jak k tomu ještě přijdu, musil se odhodlati a upozorniti také čsl. vládu, aby obětem světové války přispěla a jejich osud zlepšila. Když však Šrámek to dostal, tak řekl: S tím se nebudeme vůbec zabývat, nám nic není do žádné soukromé organisace, s tím nemáme co dělat.
Ale zajímavé je, že ta organisace slouží právě všem vládám, kde buržoasie společně se sociálními demokraty a socialistickými stranami vládne proti proletariátu. Vždyť organisace C. J. A. M. A. C. byla vytvořena jen proto, aby podporovala Společnost národů, stala se jejím přívěskem, vůdčí osoby v této organisaci hrají zároveň důležitou roli ve Společnosti národů, sekretáři této organisace jsou zároveň sekretáři Mezinárodního ústavu práce v Ženevě, a kdykoli se koná sjezd, přijedou, aparát se spustí, válečným poškozencům se nasype písek do očí a oni se rozejdou zase domů.