Kdežto v zemích českých, kde tyto školy mají dlouholetou tradici, připadá jedna měšťanská škola průměrně na 6.350 obyvatelů, připadá na Slovensku teprve na 22.000, na Podkarpatorusku na 37.000 obyvatel. Uvážíme-li však, že v těchto zemích měšťanské školy pro obyvatelstvo nemaďarského jazyka začaly se zakládati teprve po převratu, musí býti spravedlivě konstatováno, že zde byl vykonán obrovský kus práce v oboru školské politiky ve prospěch většinou drobného člověka. Krátká doba vývoje slovenské a rusínské školy měšťanské nepřipouští, aby poměry zemí českých mechanicky byly přenášeny a srovnávány s poměry těchto dvou zemí. Nemůžeme však zatajiti přesvědčení, že zřizování těchto škol i tu musí se díti v budoucnosti tempem rychlejším, aby příkré rozdíly vzdělanostní mezi zeměmi českými a těmito byly postupně vyrovnávány. Je tedy další zřizování měšťanských škol na podkladě zákona o školách obvodových nejvlastnějším interesem státu.
Jako účelný a praktickému životu plně vyhovující doplněk měšťanské školy jsou jednoroční učebné kursy školám těmto přičleněné. Vznikly z potřeby doby a jsouce vhodnou a osvědčenou přípravou pro školy odborné, obchodní a dosavadní učitelské ústavy připravují dokonale i pro všechna praktická povolání životní. Plní svůj úkol dokonale, o čemž svědčí jejich přímo překotný v zrůst po převratu podmíněný skutečnou oblibou v nejširších vrstvách obyvatelstva. Do r. 1918 bylo jich v zemích českých 97, z toho 42 české a 55 německých. Do r. 1927/28 vzrostl jich počet na 532, z toho českých 415, německých 112 a 5 polských. Na Slovensku byly tyto kursy zřizovány ve školním roce 1924/25, kdy jich bylo zřízeno 6. Do r. 1927/28 vzrostl jich počet na 51, z toho 46 slovenských, dvě německé a tři maďarské. Na Podkarpatské Rusi byly kursy d a. V označeném školním roce bylo tedy všech kursů 585 s 18.000 žáky. Od převratu vzrostl tedy počet těchto IV. tříd měšťanské školy o plných 600 %.
Přes nepopiratelný, všude uznávaný význam těchto běhů se zdá, že se netěší takové přízni státní správy, jak po právu zasluhují. Jejich vydržování z prostředků státníci je zabezpečeno jen při státních školách měšťanských. Ale i zde, ač celý osobní i věcný náklad školy hradí stát, domáhá se státní správa školská, aby věcný náklad kursu byl uhražován obcí, jež je sídlem školy. Při všech jiných školách - tedy zvláště v zemích historických - je úhrada osobního i věcného nákladu uhádána obcím, které při nedostatku finančních prostředků zaviněném zákonem č. 77 z r. 1927 převalují tento náklad ve formě požadovaného školního pletu, někdy značně vysokého, na bedra rodičů žáků. Tak mnoho nadaných žáků z rodin nemajetných je vylučováno z návštěvy kursu na škodu svého budoucího povolání jen proto, že chudoba rodičů placení školného nepřipouští. Je tu tedy žák trestán za svou chudobu. Je-li zásada bezplatného školního vzdělání v demokracii uznávána jako samozřejmá, nechť je tedy i zde uplatněna do důsledků a existence IV. tříd měšťanských škol zabezpečena příslušný m zákonem, jehož osnova je již delší dobu v ministerstvu školství připravena.
Hovoří se, pánové, o krisi měšťanské školy. Myslím, že právem. Za krisi se označuje nedostatek kvalifikovaného učitelstva, jehož potřeba zřizováním nových měšťanských škol neobyčejně stoupla. Ministerstvo školství hledělo nedostatek ten odstraniti výnosem ze dne 3. září 1925, jímž dosavadní předpisy o zkouškách pro školy měšťanské podstatně byly zmírněny hlavně tím, že bylo povoleno vykonati zkoušku ve dvou obdobích. dále pak tim, že požadavky zkušební byly sníženy. Myslím, že se tak stalo na úkor školy samé. A očekávaný výsledek přece se nedostavil. K odborným zkouškám se potřebný počet učitelstva nehlásil. Příčiny hledány všude tam, kde jich není. Učitelstvo prý ztratilo mnoho ze svého idealismu, nemá prý takového zájmu na škole jako kdysi, nestuduje, ale lpí na tom, čeho se mu na učitelských ústavech dostalo. Není tomu tak. Je-li učitelstvo ve svém celku takto paušálně posuzováno, je to úmyslné popírání skutečnosti a snaha zastřít všem známé pravé příčiny tohoto neblahého zjevu. Stáli volání učitelstva po vyšším vzdělání, jalo jsem již dříve dovodil zakládání svépomocných vysokoškolských kursů za velikých hmotných obětí, jako je škola vysokých studií pedagogických, jež učitelstvo tak četno navštěvuje stálé snahy učitelstva po zdokonalení školy a její povznesení na nejvyšší stupeň jsou výmluvným a dostatečným důkazem, že ideální snahy v učitelstvu neuhasly, přes to, že nejsou příslušnými činiteli správně oceňovány a podporovány. Kořen zla je jiný. Jsou to křivdy platového systému, kde učiteli není přiznávána ani zákonem č. 274/1919 jemu zaručená parita platová s jinými kategoriemi veřejných zaměstnanců s rovnocenným předběžným vzděláním. A je-li vývojem platových úprav počínajíc t. zv. reparačním zákonem č. 251 z r. 1922 poškozováno učitelstvo jako celek, je jím tím více postižen kvalifikovaný odborný učitel. V býv. Rakousku měl učitel měšť. školy proti učiteli s kvalifikací pro školy obecné příjem o jednu hodnostní třídu vyšší. V procentech vyjádřeno 28 -37 %, tedy průměrně jednu třetinu. Už paritní zákon snížil tento rozdíl na 10 až 19 %, tedy méně než. Avšak zákon reparační z r. 1922 byl pro učitelstvo měšť. škol pravou pohromou. Bylo zařazeno do platové skupiny C) (středoškoláci) a do postupu mu započítány tři roky. Platu tehdejší platové VI. třídy nemohlo dosíci, ač mu dříve byla otevřena. Jeho požitku proti platům učitelstva obecných škol sníženy na plus 6,2 %. Je tudíž pochopitelno, že ani nejhorlivější učitelé obecných škol nebyli lákáni, aby výsledky namáhavého studia pro přípravu k odborným zkouškám dali si zkušební komisí ověřiti a přestoupili na školu měšťanskou, zvláště byla-li zákonem uzákoněna nemožnost, že nekvalifikovaný učitel měšť. škole přikázaný měl měsíční přídavek 100 Kč a tím ve skutečnosti vyšší požitky než učitel s řádnou kvalifikací. A tu teprve nastává nedostatek kvalifikovaných učitelských sil na měšt. školách. Ve školním roce 1923/24 bylo v některých okresích v Čechách až na 40 %, na Moravě v celé zemi 31 % učitelstva bez předepsané kvalifikace. A nápravu nepřivodil ani učitelský zákon platový z r. 1926, č. 104. Je-li tímto zákonem kvalifikovanému učiteli při přestupu na měšťanskou školu přiznáván přídavek ročních 780 Kč, tedy měsíčně 65 Kč, převedeno na předválečnou měnu asi 8 korun, nenalezne nikdo odvahy označiti tento přímo pokořující obnos jako odměnu za odborné vzdělání a působení na škole, jejíž vyučovací výsledky mají se přiblížiti výsledkům nižší střední školy. A zhoubné přímo následky tohoto zákona jeví se v dalším trvalém poklesu kvalifikovaného učitelstva měšť škol. Ve skolním roce 1926/27 podle úředních dat bylo v celé republice na měšťanských školách 2024 nekvalifikovaných učitelských sil. t. j. 28,8 % všeho učitelstva, v r. 1927/28 již 36 % učitelstva těchto škol, z nichž bylo 18 % bez zkoušek vůbec. Staří učitelé odcházejí, nových podle potřeby nepřibývá. Je-li to k dobru této školy, jež nejširším vrstvám obyvatelstva poskytuje jediného vyššího vzdělání, nechť páni senátoři posoudí sami.
Jediný prostředek zabrániti krisi měšťanské škole je neprodlená novelisace učitelského platového zákona čís. 104/1926 ve směru skromných, ale oprávněných požadavků učitelstva obecných i měšťanských škol vzhledem k drahotním poměrům a vzrůstajícímu nájemnému v souvislosti s novelisaci zákona č. 103/1926.
Novelisace platového zákona budiž provedena i se zřetelem na započítání presenční služby vojenské do platového postupu. se zřetelem na úměrné zvýšení ředitelských přídavků a úpravu otázky naturálních bytů, řádné odměňování nadpočetných hodin a hodin nepovinných předmětů, jakož i hodnocení vedlejších služebních výkonů učitelstva jako je třídnictví, úkoly, správa kabinetů a pod.
Zavedením a ponecháním činovného skupiny D je nespravedlivě postiženo hlavně učitelstvo, jehož převážná většina působí na malých místech venkovských do skupiny D zařazených. Práce na ménětřídní škole je mnohem namáhavější a zvláště obtížná, druhotní poměry venkova nejsou příznivější než větších míst a měst. Lékařská pomoc, vydržování dětí na studiích ve městech, vzdálenost od kulturních zdrojů ukládají venkovskému gážistovi jmenovitě tedy učiteli, daleko větší vydání než obyvateli města. Je proto jen aktem spravedlnosti požadavek, aby činovné skupiny D bylo vůbec zrušeno a nahrazeno činovným skupiny C.
Pokud služební příjmy učitelstva nebudou zákonem nově upraveny, budiž mu poskytnuta mimořádná výpomoc alespoň ve výši plného měsíčního příjmu.
Zákon o školách mateřských, jehož osnova je ve stadiu projednávání s ostatními zúčastněnými ministerstvy, budiž co nejdříve předložen parlamentnímu projednání.
Novým zákonem o školské administrativě budiž vysloveno oddělení školské správy od správy politické, budiž jím provedena decentralisace v pravomoci školských úřadů a budu dá zákonitý podklad k reformě zemských školních řad a uzákonění okr. školních výborů s volenými zástupci občanstva a učitelstva do obou těchto institucí. Buďtež zavedeny učitelské konference okresní, zemské a říšské.
Při novelisaci zákona o hospodářství samosprávných územních svazků budiž pamatováno na ustanovení, že rozpočty místních školních rad nepodléhají redukci, prováděné úřady okresními a zemskými, a že podané námitky proti rozpočtům vyřizují úřady školní.
Žádáme dále systemisování míst učitelek domácích nauk a jejich obsazování konkursním řízením.
Vládním nařízením, pokud zákon sám vládu k tomu zplnomocňuje, budiž proveden zákon čís. 104/1926 v následujícím:
1. ve věci pensijních předpisů (§ 32).
2. ve věci započítání služby pro zvýšení služného (§ 23),
3. ve věci náhrady služebních výloh (§ 27).
Učitelstvo prokázalo dostatek schopností. iniciativy a odborné znalosti při řešení aktuálních otázek školských, že má oprávněný nárok na to, aby při jednání o všech zákonných osnovách a důležitých úředních předpisech ve věcech skotských byly jeho odborové nepolitické organisace přizvány k spolupráci a mohly uplatniti své odborné znalosti a zkušenosti ve prospěch školství. Oprávněnost tohoto požadavku je podepřena okolností, že tento způsob spolupráce jest již zaveden v jiných oborech státní správy při řešení otázek rázu hospodářského a finančního, kde se plně osvědčil.
Ministerstvo školství a nár. osvěty má možnost cestou administrativní provésti některé naléhavé požadavky učitelské. Je to jmenovitě vy dání nových prováděcích předpisů ke čl. IV. zák. č. 306 z r. 1920 o obsazování učitelských míst a obsazování jich na všech veřejných školách jen podle tohoto zákonitého předpisu. Dále výklad výnosu ministerstva školství a nár. osvěty ze dne 6. dubna 1929, č. 37227, o započítání presenční služby vojenské ke dni 1. ledna 1926 vzhledem k tomu, že zemské školní rady odmítají tento zápočet všem učitelům, kteří byli dnem 1. ledna 1926 výpomocný mi učiteli nebo čekateli.
Slovenská výhoda učitelstva: V uznání těžké práce organisační, již všem kategoriím státních zaměstnanců po převratě na Slovensku v e prospěch konsolidace poměrů bylo vykonati, usnesla se vláda republiky dne 27. července 1920 na >Zásadách pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku<. Jednotlivé resorty státní správ y byly zmocněny, aby v duchu těchto zásad vydaly podrobné předpisy v této věci. Výhody jednotlivým kategoriím státním zaměstnancům přiznané spočívaly v tom, že se jim započítala do postupu a platu jistá ideální doba, jež u některých kategorií činila až 5 postupů. Ministerstvo školství a národní osvěty vydalo dne 14. ledna 1922 výnos č. 125307/21-I, jímž přiznalo žadatelům o definitivní místa učitelská na Slovensku, kteří ještě definitivy neměli, zrychlený postup až o tři roky, žadatelům pak ze zemí mimoslovenských, kteří již jinde definitivy dosáhli, zrychlený postup až, o jednu hodnostní třídu a 2 stupně služného. Podle toho mělo se dostati zrychleného postupu o 3 roky 734 učitelům Slovákům, o 1 hodnostní třídu 133 učitelům Čechům. Plná výhoda pěti postupů nebyla nikomu přiznána. Přiznání slovenské výhody bylo zajištěno dekretálně a výhoda ta byla až do zavedení nových požitků podle zákona č. 104/1926 platově uskutečňována. Při převodu do nových platů nebyla však vzata v úvahu a učitelé převedeni beze všeho zřetele k nabytému nároku jen s tím rozdílem, že byl mladším přiznán vyrovnávací přídavek, pokud by snad požitky podle zákona č. 104 vyměřené byly nižší než požitky posledně pobírané.
Tím stala se oněm učitelem křivda, proti níž podán všemi zúčastněnými jednomyslný protest, na nějž však dosud nedošlo žádané vyřízení. Učitelstvo v tomto způsobu řešení otázky slovenské výhody shledává podceňování své jistě záslužné pro konsolidaci poměrů na Slovensku významné práce, kterou za nejtěžších místních okolností obětavě vykonávalo, tím spíše, že tato otázka již ve všech jiných oborech státní správy na Slovensku ve prospěch zaměstnanců příznivě byla řešena a že i ministerstvo školství a národní osvěty výhodu tu profesorům a státním učitelům středních a odborných škol dodatečně přiznalo.
Odpírání slovenské výhody učitelstvu národních škol budí v něm pochopitelné roztrpčení, když všechny dosavadní kroky směrodatných činitelů podnikané zůstaly bez výsledků. Učitelstvo to však přes tolik zklamání nevzdává se naděje, že ministerstvo školství a národní osvěty nalezne vhodný způsob, jímž by otázku tu příznivě pro interesované učitelstvo vyřešilo, a křivdu, jíž dosud trpělo, odčiní. Naději tuto chová tím spíše. že počet osob na výhodě participujících je poměrně nepatrný, že tedy splnění jich nároků nezpůsobí žádných obtíží finančních. Ministerstvo samo má eminentní zájem na tom, aby učitelstvo slovenské bylo spokojeno a s radostí věnovalo se další činnosti ve prospěch lidu a tím i státu.
V právních poměrech slovenského učitelstva zůstává ještě jedna otázka neřešena. Je to započítání tříleté doby, kterou odborní učitelové ztrávili na studiích pedagogia jako příprav u pro úřad učbára bývalé měšťanské školy maďarské, požadované do postupu. Studijní doba na této vysoké škole ztrávená jim dosud nijak zhodnocena nebyla. Je spravedlivo, aby i tato otázka - jedná se o 3 roky - byla konečně vyřešena.
Problém slovenské národní školy je v podstatě problémem dostatečného počtu školních.budov. Co v zemích českých v uplynulých dobách porozuměním a obětavostí učitelstva pro školu bylo vykonáno, to je potřebí na Slovensku a v Podkarpatské Rusi teprve doháněti.
Ale poměry hospodářské a kulturní jsou zde od zemí českých naprosto odlišné a nelze očekávati, že by obě tyto země, samu sobě zůstavené, vlastními silami mohly vyrovnati, co zde dosud chybí. Tu je nevyhnutelně potřebí energické a vydatné pomoci státu, pomoci daleko účinnější a pronikavější, než tomu bylo dosud a než také nynější rozpočet povolenými nedostatečnými částkami připouští. Aby slovenské školství bylo přivedeno na výši školství zemí českých, bude potřebí právě v důsledku zavedení 8leté docházky školské zříditi asi 9 tisíc nových tříd škol ľudových a měšťanských. Na tento ohromný úkol nestačí chudé obce, ve kterých ani nynější školní budova nevyhovuje, a nestačí ani země slovenská, jejíž finanční zdroje jsou omezeny. A přece naléhavá tato otázka musí býti řešena v době nejkratší. Je potřebí pomýšleti na velkorysý plán, jímž by se zajistila pomoc tam, kde je jí skutečně potřebí. Není sociálně spravedlivé, ponechá-li se starosto novostavbu školy výhradně obci, nemá-li tato dostatečnou daňovou základnu k vyměření přirážek, nepřesahujících nosnost jednotlivců. Není stejné, staví-li moderní, všem požadavkům vyhovující budovu pro výše organisovanou a snad i měšťanskou školu město s četnými průmyslovými závody, nebo staví-li skromnou budovu pro jednotřídku chudobná horská dědina s nízkou daňovou základnou. V prvém případě mel poplatník za nepatrnou výši přirážky možnost posílati dítě do školy měšťanské, v druhém případě za přirážku nesnesitelně vysokou může dítěti poskytnouti vzdělání, jakého poskytuje škola jednotřídní. Tu je dítě trestáno již od mladosti za chudobu svých rodičů, za chudobu své obce. Zde měl by stát zakročiti a pečovati o stavbu všude stejným způsobem. Postátnění škol ve směru jich výstavby znamenalo by spravedlivou daňovou politiku vůči všem krajům, vůči všem poplatníkům. Silný pomáhal by tu slabšímu. Jenom tak přiblížili bychom se i na tomto. poli sociální spravedlnosti.
Pakliže stát sám odmítal by povinnost postarati se o stavbu potřebných budov, musí umožniti, aby tuto povinnost přejala země slovenská a podkarpatoruská. Stát musí umožniti oběma zemím, opatřiti si větší investiční půjčky v částce 150 až 180 milionů Kč k účelům stavby škol, jejíž úrokování a amortisování by zaručil. Jen tímto způsobem umožní se oběma zemím alespoň poněkud vyrovnati rozdíly jejich školství se školstvím zemí českých.
Pokud položky nynějšího státního rozpočtu, určené na stavbu škol, jsou skutečně nedostatečně dotovány v poměru k potřebám, mám za to, že již tohoto roku, kdy nápravu v rozpočtu není možno zjednati, mohlo by se nejnaléhavějším potřebám vyhověti a nejkřiklavějším případům odpomoci tím, že by se tomuto účelu věnovaly přebytky tohoto rozpočtu.
Navrhuji proto slavnému senátu tuto resoluci: Vládě se ukládá, aby úspor ve státním rozpočtu na r. 1930 bylo užito na výstavbu menšinových škol i škol národních v chudobných krajích republiky.
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Frant. N o v á k.
Sen. Front. Novák (rep.): Slavný senáte! Budiž mi dovoleno, abych při debatě o státním rozpočtu vedle potřeb svého kraje zmínil se také o podstatě a příčinách zemědělské krise, o jejích následcích a nebezpečí, které v sobě skrývá nejen našemu zemědělci, ale i ostatním vrstvám národa. Je za jisté dobrou známkou naší státní politiky, stabilita i aktivita našeho státního rozpočtu. Udržení stálé aktivity do budoucna vyžaduje však, aby rozpočet nebyl zvyšován nemožný mi milionovými požadavky, které by neměly zajištěnu svou úhradu.
Ale neméně důležitá je také poplatní schopnost a kupní síla obyvatelstva. Obě poslední jsou u našich zemědělců úplně podlomeny a v důsledku toho nemá náš zemědělec možnosti platiti daně, zastavuje nákup výrobků živnostenských a průmyslových, veškerých potřeb až na nejnutnější, takže tím trpí obchod, živnost, průmysl i dělnictvo. V této kritické době přicházíme k poznání, jak důležitým je domácí trh a kupní síla našich zemědělců pro celý náš hospodářský život. Jsme v takovém položení, že veškeré těžiště našich výrobků spočívá na domácím trhu a jenom v menší míře na vývozu. Výnosnost výroby zemědělské, je cizí konkurencí mařena a zatlačována do úpadku, její intensita klesá a národohospodářský důsledek bude ten, že poklesne výroba a tím také náš vývoz a zvýší se potřeba dovozu a tím zhorší se obchodní bilance. Prostředky pro řešení této krise je nutno hledat v naší politice obchodní a celní, poněvadž musí se neodkladně jednat o omezení různých konkurenčních a škodlivých vlivů z ciziny. Mám za to, že není potřebí zdůrazňovat, že za krisí zemědělskou postupu je krise obchodu, živnosti a průmyslu, krise celého národního hospodářství. Z těchto příčin je současná těžká situace domácího zemědělství problémem hospodářským a sociálním, který musí býti neodkladně řešen nejen v zájmu zemědělců, ale všech vrstev národa. Současná krise zemědělská má své kořeny z doby válečné, kdy ohromným rozvojem zemědělství, hlas ně amerického, rok od roku zásoby hlavně pšenice se zvětšují a zaplavu jí veškeré evropské trhy. Je domněnka. že jediný rok neúrody vyrovná zase vše. Nepřejeme si neúrodu, která však nebývá nikdy celosvětová, nýbrž pouze teritoriální. I kdyby postihla celou naši republiku nebo kterýkoli sousední stát, nemusí se zdražiti pšenice ani o korunu.
Nyní se podívejme, kolik pšenice je ve světě na prodej. R. 1928 sklidila Kanada 154 mil. q. Z toho potřebuje pro sebe asi 14 mil. q a pro vývoz jí zbývá 140 mil. Maďarsko chce vyvážeti 4 mil. q pšenice a 21.2 mil. q mouky. My ji koupíme skoro všechnu sami. Kdybychom zarazili dovoz maďarské mouky, musilo by Maďarsko zastaviti své mlýny, svůj největší průmysl. My bychom tím ztratili svůj vývoz textilií do Maďarska, který činí 600 mil. Kč, v čemž je náš zisk na mzdách asi 200 mil. Kč, ale Maďarsko ztratí všechno, kdežto my z celého vývozu 25 miliard ztratíme jen 3 %. Dokazuje se nám zbytečně, že zrušení obchodní smlouvy s Maďarskem bylo by pro nás katastrofou. Dnes je situace taková, že státy pšenici produkující vyrobí jí jednou tolik, než spotřebují. Záleží není na tom, jak jednotlivé státy dovedou čeliti této záplavě a chrániti své zemědělství. Zdá se, že není u nás u všech povolaných činitelů dosti dobré vůle, aby od mnoha slov přešlo se k činům, aby čsl. zemědělec nebyl první, který od svého pluhu uteče a rozmnoží tak řady nezaměstnaných.
Co radostí a nadějí bylo skládáno do provedení pozemkové reformy, že konečně nadešla chvíle, kdy odčiněna byla křivda pobělohorská. Pan kol. Mikulíček říkal včera, že bude nutno pozemkovou reformu provésti znovu. Mám obavu, potrvají-li dnešní poměry do budoucna, že budou se naši přídělci zbavovat svých pozemků, vyjma snad toho průmyslového dělnictva, které také tu měřičku obdrželo a pracuje na ní po své osmihodinové pracovní době pro vlastní potřebu a považuje to za vedlejší zaměstnání. Dala-li si naše vláda z této parlamentní většiny vyšlá název vlády hospodářské konsolidace, pak je také nutno, aby svůj vytčený program neoddalovala, neboť se říká, kdo rychle dává, dvakrát dává. Nežijeme na nějakém isolovaném ostrově, ale žijeme ve středu evropských států, s nimi ž jsme v nejužších vztazích. Nemůže ním proto býti lhostejno, jak je naše zemědělská výroba zatížena veřejnými břemeny a jak je zatížena výroba států ostatních. My poslední zvedáme hladinu ochrany celní a tím se stáváme územím inundačním, které nejvíce bývá zaplavováno. Jsme také jediným státem v Evropě, který po světové válce nevydal svůj definitivní celní sazebník. Všade je vždy celní tarif podkladem pro uzavírání obchodních smluv s cizími státy, jenom u mís to děláme opačně. Téměř všechny evropské státy už provedly zvýšení zemědělské ochrany, neboť všady proniklo poznání. že je nutno zvýšené konkurenci a spekulaci čeliti zvýšenou ochranou celní. Německo dávno před námi zavedlo zvýšenou ochranu celní, na př. u pšenice proti našim 30 Kč na 52 Kč, pro ostatní obilniny na 48 Kč. Vedle dalších opatření: mlecích povinností, dovozních listů, ochrany dobytkářství atd., podporuje budování zemědělských organisací prodejních, na které věnuje ročně 160 mil. Kč. Rovněž Polsko provedlo v srpnu minulého roku úplný orat ve své obchodní politice a nastoupilo silný ochranářský kurs pro zemědělskou výrobu. Upravilo daleko vyšší cla nežli naše a v zájmu stupňování svého vývozu soustřeďuje jednotlivá odvětví do vývozních syndikátů, kterým poskytuje zvláštní výhody pro vývoz másla, vajec, obilí a hlavně vepřů, pro které v blízkosti našich hranic postavilo nákladem 60 mil. Kč exportní tržnici. Rovněž i ostatní státy zavádějí ochranu své výroby zemědělské, ani Anglii nevyjímaje. Doléhá-li dnešní krise přímo katastrofálně na našeho zemědělce, tím více ji pociťujeme u nás v zahraničí u hlav ní dovozní brány Polska a Německa. My z první ruky jsme zaplaveni nejen dovozem po dráze, ale i malým pohraničním stykem v poslední době, hlavně mlékem a chlebem. Už v době válečné a poválečné byli naši zemědělci slezští zkráceni o veliké sumy, ježto jsme za doby vázaného hospodářství měli o celou korunu nižší ceny dobytka jako v Čechách a na Moravě. Dnes dováží se k nám bezcelně v pohraničí okrouhle 35.000 kg chleba denně. Pekaři pekou pouze bílé pečivo a chléb prodávají polský. Naši mlynáři v celém pohraničním území nekoupili minulého roku žádných obilovin domácího původu, až na malé procento. Důsledek toho, že naše družstevní skladiště musilo své zásoby prodávati do vnitrozemí s velkými ztrátami. V produkci živočišné jsou u nás poměry rovněž neutěšené. Namítá se nám, že nevyrobíme dostatek živočišné produkce. Ovšem pouze proto, že není chov následkem cizí konkurence rentabilní, a co hlavního, nejsou ceny stabilní.
V době poválečné už jsme čtyřikrát prožili veliké výkyvy u cen, hlavně vepřového dobytka a není tudíž divu, že se naši zemědělci nevěnovali rozšíření chovu vepřového dobytka. Nemůže přece nikdo žádati na našem zemědělci, aby produkoval nerentabilně a na úkor veškerenstva se zadlužoval. Poněkud jiná je situace našeho kraje v zásobování mlékem. Třebaže je to kraj nejhustěji zalidněný v republice, přesto dovedli tamější zemědělci do dnešní doby vyprodukovati dostatek výroby mléčné i s určitým přebytkem. Příčina tkvěla v tom, že cena mléka podržela dosud určitou stabilitu. Nevyhýbáme se žádnému zákonnému opatření, pokud se týče obchodu mlékem, ale budeme na stráži, abychom nebyli v tomto oboru naší produkce ubíjeni.
Denní spotřeba mléka ostravsko-karvínského revíru činí asi 75.000 litrů. Hrazena je asi z 55 % (40.000 litrů) mlékárnami v Mor. Ostravě. Zbytek dodávají producenti, a to buď přímo konsumentovi do domu, nebo prostřednictvím venkovských obchodníků mlékem.
Ve Velké Ostravě samotné je denní dovoz asi 50.000 litrů. Na něm se zúčastní asi 29.000 litry mlékárny, zbytek se dodává výše uvedeným způsobem. Je z toho zřejmo, že 42 % všeho ve Velké Ostravě denně dodávaného mléka je nekontrolováno, resp. nedostatečně kontrolováno. Dodávku od producentů, přímo mimo mlékárny obstarává asi 500 obchodníků a vozíčkářů všech velikostních skupin, od 20 do 500 litrů. Nejmenší, to jsou typické zjevy Ostravy a dokumenty primitivismu v zásobování mlékem - nosí mléko v drobných konvích a uzlech - největší jezdí auty a jsou potvrzením, že jejich zisk je dobrý, neboť v posledních dvou letech rostou jako houby po dešti.
Velká Ostrava a Ostravsko širší bylo až do nedávno zásobováno mimo z přilehlé oblasti i ze vzdálenějších kraje jižní a střední Moravy. Z těchto vzdálených krajů se dováželo denně asi 10.000 litrů, v některých obdobích roku i více. V běžném roce snížila se tato dodávka již jen asi na 2.000 litrů, které však rovněž nejsou nezbytné, protože se v mlékárnách v Ostravě denně asi 10.000 až 15.000 litrů mléka přebytečného i nyní v zimním období zpracuje na máslo a sýry. Je jasně viděti, jak stoupla produkce v posledních dvou letech. Je to důsledek zintensivnění chovu dobytka, resp. jeho nejvážnější složky, mlékařství, a přímý důsledek cenové a odbytové krise obilnářské.