Proti vašemu programu nacionálního útisku, proti vašim frázím o národnostním smíru a spolupráci, proti sociálfašistické komedii s kulturní, autonomií stavíme my boj za sebeurčení všech v Československu potlačovaných národností až do odtržení, zvláště pak boj za odtržení Zakarpatské Ukrajiny a za sjednocení ukrajinského národa v rámci ukrajinské sovětské socialistické republiky.

Proti vašemu programu řešiti hospodářskou krisi cestou imperialistické války staví KSČ. před pracující masy cestu revolučního boje všech pracujících proti jedinému nepříteli všech pracujících - proti vlastnímu imperialismu, proti vlastní buržoasii, cestu občanské války, cestu přeměnění vaší imperialistické války za zájmy kapitalismů ve válku občanskou za zájmy pracujících.

A jestliže jedinou základnou k provedení vašeho programu na řešení krise československého imperialismu cestou hladu, fašismu a imperialistické války je ustavení otevření fašistické diktatury, pak říkáme všem pracujícím lidem otevřeně:

Jedinou cestou z bídy, vykořisťování a utrpení, jedinou cestou z útlaku, základnou našeho proletářského řešení krise tohoto shnilého systému je společný boj všech pracujících dělníků i chudých rolníků, boj za svržení moci utlačovatelů a vykořisťovatelů, boj za diktatura proletariátu! (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dříve než dám slovo dalšímu řečníkovi, vyhrazuji předsednictvu senátu censuru právě přednesené řeči pana sen. Stránského, v níž nepřípustným způsobem zatáhl osobu presidenta republiky a lituji, že během řeči padla slova proti státníku spřáteleného státu. To odsuzuji s tohoto místa a volám po druhé pana sen. Stránského k pořádku.

Dalším řečníkem je pan sen. dr Grosschmid.

Sen. dr Grosschmid (maďarsky): Ctěný senát! Z poverenia zákonodarcov krajinskej kresťansko-sociálnej strany a v jej méně dovoľujem si k vládnemu přehláseniu predniesť toto:

Posledné ustavenie a sostavenie československej vlády je v parlamentnom živote sveta bez precedentu. Rozdeľovanie vládnej moci preťahovalo sa šesť týždňov od volieb, a až po uplynutí týchto šesť týždňov, keď už konečne deľbu medzi sebou vykonali, začali rozmýšlať o tom, ako budu prevádzať vládnu moc - a takto zrodil sa vládny program a odznelo vládne prehlásenie.

Toto vládne prehlásenie, ktoré mimo niekoľko sľubov neobsahuje nič, jasne ukazuje, že tu ide čiste len o vládnu moc, ktorá moc nepraje si nič iné, len vykonávať moc samu pre seba, vylučujúc z něj všetkých tých, čo nie sú medzi vyvolencami.

Tento spôsob jednania odporuje základným zásadám parlamentarizmu, proti čomu krajinská kresťansko-sociálna strana pozdvihuje svoje protestné slovo. Krajinská strana kresťansko-sociálna, verná svojmu programu, súc sebavedome křesťanskou a sebavedome národnou, ohradzuje sa proti tomu duchu, ktorý vanie z vládneho prehlásenia. Toto vládne prehlásenie obsahuje totiž ten šovinistický smer, ktorý chce tu utvoriť iba jednotný český národný štát, a nepočítá s tým, že tento stát nie je vo skutku jednotne národným, lež viacero národností inkorporujúcim takým štátom, ktorý podľa slov našich základných zákonov spočívá na podklade demokracie, a tedy nemôže chcieť iné, ako to, aby sa snažil zachránit kultúrno-etnický ráz rasí v ňom pojatých zachovaním uplnej kultúrnej slobody, a nemôže chcieť amalgamizovať a odnárodniť rasy do neho vtesnané.

Pri utvorení československého štátu bolo na spôsob magny charty vytýčené, že Slovensku a Podkarpatskej Rusi bude daná autonomia, a teraz vládne prehlásenie oproti tejto magne charte poukazuje cele zrejme zase na samovládu centralistického smeru.

A práve preto krajinská kresťansko-sociálna strana tuná pribíja, že zaujíma voči vláde stanovisko najkrajnejšej nespokojnosti, zaujímá voči nej stanovisko opozičné a staviac sa prísne na podklad zákona trvá na zásadnej vete, že Slovensku a Podkarpatskej Rusi má sa dostať verejnoprávnej automomie. (Sen. dr Farkas [maďarsky]: Maďarskej autonomie?) Verejnoprávnej autonomie Maďarom, Nemcom, Slovákem bez rozdielu.

Krajinská kresťansko-sociálna strana slučuje v sebe značný počet odvekých obyvateľov Slovenska a Podkarpatskej Rusi, inkorporuje v sebe veľkú kvótu slovenských a rusinských kresťanov. A práve preto trvá na tom, aby reštaurovaný bol dobrý pomer medzi cirkvou a štátom, trvá na tom, aby cirkevné školy, ktoré sú depozitármi základu nábožensko-mravného, boly zachované, protestuje proti rozluke cirkvi a štátu a trvá na úplnom a nenarušenom pre-vádzaní práv daných menšinám. Taktiež trvá na tom a požaduje, aby hospodárske, obchodné a živnostenské záujmy odvekého obyvateľstva Slovenska a Podkarpatskej Rusi boly chránené. Obchod, živnosti a hlavne poľnohospodárstvo na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi sú v najväčšej biede. Ťažké verejné bremena nielen zdravý vývoj činia nemožným, ale uvádzajú na okraj záhuby tieto základné predpoklady národného hospodárstva.

Na základe týchto príčin nemôžu nás uspokojiť prázdné sluby vládneho prehlásenia. Do akej miery sú prázdné tieto sľuby, to je dokázané svrchované tým, že sotva odznelo vládne prehlásenie, v ktorom pán ministerský predseda sám sa priznal k hospodárskéj kríze - už bol snemovni predložený vládny návrh, ktorým sa má predľžiť platnosť zákona o dani z obratu, tedy zákona, ktorý bol výslovne priechodným opatrením na prvé doby poválečné.

Na miesto sľubov chceme skutky a rozhodne požadujeme, aby systém, ktorý považoval Slovensko a Podkarpatskú Rus za substrát koloniálneho využívania, bol odstranený a sriadený bol pre Slovensko a Podkarpatskú Rus komplex všetkých verejnoprávnych a hospodárskych zákonov, ktoré konečné tak, jako českému národu, poskýtnú i národom na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi možnosti zdravého života a vývoja.

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Pilz.

Sen. Pilz (německy): Jaká je situace dělnické třídy a co může dělnická třída očekávati od nové vlády? Situace dělnické třídy v posledních letech silně poklesla ve své životní úrovni, mzdy dělnické třídy jsou na celé čáře sníženy, obzvláště ve velikých podnicích byly akordní mzdy neustále snižovány. Mimo to byla všeobecnou drahotou, kterou způsobila cla a drahé ceny kartelu, dělnická třída nesmírně stísněna, při čemž také národnostní útisk menšin hraje význačnou úlohu.

Na celé čáře máme zvýšené vykořisťování zvýšenou výkonností, akordním systémem, racionalisací, popoháněním, špiclovstvím v podnicích, oloupením o osmihodinový pracovní den atd., při čemž chci jen mimochodem zmíniti se o tom, že v severočeském sklářském průmyslu vůbec již není žádného osmihodinového pracovního dne. Ačkoli jsou zde úřady, živnostenští inspektoři, tomuto zlu se neodpomáhá. Následkem racionalisace a hospodářské irise jsou hromadná propouštění na denním pořádku, a tím hromadná nezaměstnanost. Přesto nenalézá dělnická třída žádné státní podpory, vůbec žádné státní péče. Jen na gentský systém se nám poukazuje, jenž je naprosto neschopný, aby v sebe menším zlepšil situaci dělnické třídy. Ochrana nájemníků byla skoro úplně zrušena, takže nyní panuje taková nouze o byty a drahota bytů, že rodiny, které ročně vydělávají 10.000 a 12.000 Kč, musí dnes platiti již 4.000 Kč nájmu, tedy plnou třetinu celé pracovní mzdy. Přesto bytová nouze stále vzrůstá, poněvadž se příliš málo staví v poměru k počtu mladých lidí, kteří se osamostatňují. Zemědělští dělníci na venkově pracují ve skutečnosti při neomezené době pracovní za mzdu přímo hladovou. Mimo to dosáhlo odnětí politických práv u dělnické třídy již nejvyšší míry. Práva závodních rad byla téměř úplně ztenčena, takže dnes již dochází k propouštění závodních rad. Důvěrníci jsou hromadně trestáni a za zjevného teroru podnikatelů propouštěni. Máme sice zákon o teroru, ten však přirozeně neobrací se proti podnikatelům, nýbrž výlučně proti dělnické třídě, prohřeší-li se dělník sebe méně. Ačkoli se ve státním základním zákoně praví, že všichni státní občané jsou si před zákonem rovni, nedbá se této zásady proti dělníkům. Upozorňujeme jen na Haisův puč, kde dělníkům bylo jmění za pomoci státní donucovací moci přímo uloupeno a ukradeno. Tak zvané kolektivní smlouvy dělnické třídy, jak dnes existují, jsou jen cárem papíru pro podnikatele, který se o kolektivní smlouvy vůbec nestará, který jich nedodržuje a ani zákonem k tomu není přidržován. Schůze dělníků, v nichž dělníci promlouvají o své situaci, se rozhánějí často zbraněmi. Dělníci, kteří si dovolí mluviti ve schůzích, snad také v neohlášených, pronásledováni jsou podle zákona na ochranu republiky. Z nejmenší příčiny zahájí se proti dělníkům protest a vynášejí se často třídní rozsudky, jichž bych mohl uvésti celou řadu, při čemž se pomocí závodních špiclů a konfidentů proti dělníkům často bez jakékoli příčiny zahajuje proces a dělníci bezdůvodně bývají propouštěni. Upozorňuji zde obzvláště na závodního špicla Vilibalda Jakoba, který po mnohé měsíce řádil v Československu. Přičiněním tohoto člověka bylo propuštěno na sta dělníků a důvěrníků a tisíce dětí musilo trpěti za to, že jejich otcové přišli o zaměstnání. Četnictvo a policie zapovídá stávkové hlídky, ačkoli je to nejprimitivnějším právem dělnické třídy. Politický tisk a revolucionářský odborový tisk se stále censuruje až malicherných záminek často zakazuje. Poukazuji na zákaz ze dne 1. srpna, kdy na 4 týdny zastaven byl >Vorwärts< a všechny komunistické dělníky v celém Československu. Poukazují na zákaz prodeje komunistických listů v trafikách a nádražích, ačkoli se tam na druhé stráně může a smí prodávati každý škvár. Zde vidíme, jak státní aparát a sociálfašisti stojí v jedné frontě proti dělnické třídě.

Chtěl bych zde uvésti jen několik příkladů, jak se úděl dělníků zhoršuje. Nezaměstnanost je v roce 1929 již o 10 procent větší nežli v roce 1928. Jen několik příkladů propouštění v posledních 4 týdnech: v chomutovských Mannesmannových závodech propuštěno bylo 200 dělníků, ve Škodovce v Plzni 100 dělníků, tisíce jich má následovati ještě v nejbližších týdnech následkem stálé racionalisace, kterou nyní podnikatelé provádějí v závodech. Firma Limburger v Hrádku n. Nisou zastavila 100.000 vřeten. Firma Limburger v Bílém Kostele n. Nisou propustila 10 dělníků. Pražské železárny v Kladně propustily 360 dělníků, na druhé straně musí dělníci pracovati přes čas. Firma Klinger v Novém Městě propustila 86 dělníků. Kožařská firma Wolf ve Vísce propustila 100 dělníků. To jest jen několik příkladů z posledních 3 až 4 neděl, jak se dělníci vyhazují na ulici, aniž by se jim dostalo nějaké podpory. A ještě několik příkladů o stávkách, které vznikly obrovskou racionalizací, kterouž dělníci dále nemohli snésti. Stávkuje: v brusírně kamenů v Poustevně 200 dělníků, v továrně na umělé hedvábí v Theresienthalu 1.100 dělníků, v továrně na margarin Sana, Praha, bylo již více dělníků propuštěno. V Mostě na Alexandrově jámě stávkuje 1.700 horníků. Skláři v Brně stávkují již 8 neděl. V Dolním Ehrenberku stávkují mlynáři již 32 týdnů, mimo to bylo u firmy Lederer a Wolf ve Vísce u Liberce vyloučeno 1000 dělníků, z těch tam předešlého týdne šlo zase 700, poněvadž reformistické organisace, Brněnský svaz a Náchodský svaz, Unie a také křesťanský svaz hnaly dělníky zase do závodů. Ostatních 300 zůstalo na dlažbě. Ve strojírně v Tanvaldu je vyloučeno 400 dělníků, poněvadž dělníci to nemohli přijmouti, aby se jim akordní mzdy snížily najednou o 50 %. Skláři v Jizerských horách tvoří kapitolu, pro sebe, u těch je skoro 50 % veškerého dělnictva stále bez práce, přichází tam v úvahu alespoň 40.000 dělníků, kteří jsou interesováni na sklářském průmyslu. Mladí skláři v severních Čechách jsou na tom tak špatně, že mladí dělníci vypadají jako bídné kostry, dobře živeného dělníka tam nenajdeme vůbec.

Při každém zápase, který se odehrával v poslední době, i když byl sebe nevinnější, je tu hned policie a četnictvo. Ačkoli jsem se již před tím zmínil, že se sice říká, že před zákonem jsou si všichni státní občané rovni, naprosto tomu tak není. Když dělnictvo vstupuje do boje a je-li to jen nejmenší požadavek, potřebuje obnášeti jen 2 nebo 5 %, a i když snad je možno tento požadavek povoliti, pak se ani takovýto malý požadavek zásadně nepovolí, i vidíme v každém případě, jak se během 24 hodin mobilisuje policie a četnictvo a celý státní aparát. Podnikatel dělá tedy z každého boje politický boj. Dělnické třídě tedy nezbývá než reagovati na to politicky. Podnikatelé provádějí neustále nejhrubší teror, a často jsme již také podali oznámení živnostenskému inspektorátu anebo na základě zákona o domácké práci, ale nic to nepomohlo, pranic se nestalo, podnikatelé mohou si každého dne dovolovati nezákonitý teror proti dělníkům. (Výkřiky. - Předseda zvoní.) Vidíme také, že se proti dělníkům při nejmenším přečinu používá zákona na ochranu republiky a zákona o útisku, kdežto na druhé straně podnikatelé nemají se čeho obávati. Můžeme zajisté říci, jak se nedávno ozval výkřik, v den zahájení, že je dnes policejní pes mnohem lépe na tom, nežli nezaměstnaný dělník. Na policejního psa vynaloží se dnes více peněz, nežli může obdržeti nezaměstnaný.

Jakých represalií používá vládní systém proti dělníkům, vidíme na několika příkladech: soudruh Pieschel byl předešlého týdne vypovězen z okresu varndorfského, poněvadž zastupoval dělníky. Soudruh Wenderlich dostal za několik slov, která prý byla trochu ostrá, 5 měsíců žaláře a 3 roky ztráty cti, soudruh Turek 4 měsíce žaláře, soudruh Hüninger 3 měsíce žaláře, soudruh Kneschke 11 měsíců, soudruh Grünwald 3 týdny vězení. To je několik příkladů, jak naši soudruzi na léta a na měsíce jsou zavíráni, jen proto, že hájili zájmů dělnických tříd. Ničeho více se nedopustili. Z nesčetných zatčení a domovních prohlídek u dělníků lze seznati, že nejsou si všichni státní občané před zákonem rovni. Viděli jsme to také v pátek, když zde v této místnosti a také ve druhé místnosti naproti byli komunističtí poslanci a senátoři jednoduše vyhozeni. Venku na záchodě byli zbiti, všechno pod ochranou zákona a demokracie.

Pro všechny tyto bědy dělnické třídy nemá stát po ruce nic jiného nežli gentský systém. Ten má býti všelékem na zmírnění nouze. Ale co jsme viděli od zavedení gentského systému? Že se to stále zhoršovalo. Jen dělník, který jest organisován, může v malém měřítku po 13 neděl dostávati podporu, v opětovném případě 16 neděl. Byl-li vybaven, stojí před ničím, jako dříve. Přemnoho tisíců lidí, kteří nejsou organisováni, musí ihned, jakmile propuštěním nebo výlukou nebo jinak pozbudou práce, hladověti i se svými rodinami. Proto nejprimitivnějším požadavkem dělnické třídy jest odstranění gentského systému, ježto je naprosto nezpůsobilý k tomu, aby dělníku přinesl jen trochu zlepšení. Dělnická třída žádá zavedení státní podpory, snad tak podobně jako v Německé říši, kde dělník dostává přece alespoň jakousi podporu po 12 měsíců, která se skoro rovná mzdě průměrného dělníka. To žádá také československá třída dělnická, pokud možno výplatu ve výši pracovní mzdy. Dělnická třída žádá nejostřejší boj proti racionalisaci a žádá boj za osmihodinovou dobu pracovní. Osmihodinová doba pracovní dnes vůbec již neexistuje, ve sklářském průmyslu v severních Čechách něco takového již neznají. Můžeme podávati udání kolik jich chceme, tam se však pracuje 15 až 20 hodin, a my ochrany nenalézáme. Proto žádáme pro mladistvé dělníky sedmihodinovou dobu pracovní. Bojujeme proti špiclovství v závodech a bojujeme, za všeobecné generelní zvýšení mzdy.

Co tedy může očekávati dělnická třída od nové vlády? Zhroucením stabilisace nastávají stálé větší hospodářské krise. Následkem těchto hospodářských krisí vzniká mezi dělnickou třídou stále větši bída, která zachvacuje také velkou část středního stavu, jenž se dnes již neustále proletarisuje. Následkem nesmírné racionalisace přechází dělnická třída k obraně. Radikalisuje se den ze dne, aby kladla odpor kapitalistickému vražednému systému. Velké hospodářské boje nám nastávají v budoucnosti, tak zejména v kovoprůmyslu, v textilním a sklářském průmyslu, ale také v hornictví. Nemůžeme od nové sociálfašistické vlády očekávati nic jiného, nežli že bude vystupovati jako popravčí dělnické třídy. Musíme očekávati další snížení přímých daní bohatým lidem a nové spotřební daně pro chudé obyvatelstvo, musíme očekávati to, že dělnická třída bude pokořena, aby tak připraven byl fašismus. Musíme očekávati úplné odnětí práv dělnické třídě, musíme očekávati zřízení fašismu a jménem národa a vlasti má se provésti zřízením fašismu záchrana buržoasie.

Několik slov o nebezpečí války. Nebezpečí války, které každým dnem se stává akutnějším, dlužno označiti za největší nebezpečenství pro dělnickou třídu. Fašismus, který se nyní připravuje, slouží jen tomu, aby zázemí příznivě upravil pro válku. Odpor proti válce má býti znemožněn fašismem. Válečné zbrojení, výroba zbraní a střeliva vzrůstá již do nezměrna. Podle odhadu odborníků je maximální výroba v Československu měsíčně tato: lze vyrobiti za jeden měsíc 200 milionů nábojů pro pušky a kulomety, 1 milion dělostřeleckých nábojů, 20 milionů ručních granátů, 60.000 pušek, 5000 lehkých a těžkých kulometů, 600 lehkých děl, 250 letadel, mimo to mnoho tisíc tun jedovatých plynů, na př. v ústecké továrně. Tyto číslice znamenají již samy sebou moře krve a slz pro pracující obyvatelstvo. Tou dobou je zaměstnáno asi 70.000 dělníků ve válečném průmyslu. Hodnota této válečné výroby činí asi 3400 milionů Kč. Zde panuje vysoká konjunktura. Ačkoli je všude krise, zde se vyplácejí obrovské dividendy. Jen několik příkladů: Škodovy závody zaznamenávají v roce 1925 čistý zisk 35.5 milionů, v roce 1928 již 53 miliony čistého zisku. Báňská a hutní společnost, která r. 1925 měla čistý zisk 24 miliony, vykazuje r. 1928 již čistý zisk 44 milionů. Českomoravská-Daněk-Kolben měla roku 1925 čistý zisk 13 milionů Kč, v roce1928 již 27,7 milionů. Zde vidíme obrovské zisky válečného průmyslu. Mimo to zřídilo Československo továrny na zbraně a na střelivo v Polsku, Rumunsku, Jugoslávii, Bulharsku a Turecku. Na druhé straně se proletářské Rusko neuznává a uzavírají se tajné smlouvy pro dodávání zbraní a střeliva jiným státům. Připravuje se militarisační zákon. Rozpočet ministerstva války činí ročně přes 2 miliardy Kč. Přijde tedy na jednoho obyvatele ročně 150 Kč a má tento rozpočet býti letos zvýšen, ještě o 80 milionů. Dvě a půl miliardy vydá se tedy na válečné zbrojení, kdežto na druhé straně není tu skoro ničeho pro masy nezaměstnaných. Všeobecným cílem válečného zbrojení jest a může býti jen válka, proti sovětskému Rusku. Neboť kdyby se nepřipravovala válka, nebylo by přece potřebí žádného válečného zbrojení. Došlo již dokonce tak daleko, že se zbraně a střelivo dodávají již do Číny, kde čínští bílí generálové již napadli sovětské Rusko kde se eventuelně s československým střelivem střílí na dělníky.

Dělnická třída tohoto státu nemá jiného prostředku proti této sociálfašistické vládě a proti celé kapitalistické společnosti, nežli zahájiti boj proti vražedné racionalisaci všeobecně, boj proti ofensivě buržoasie. Bude bojovati pro zpětné dobytí osmihodinové doby pracovní, pro dosažení sedmihodinové doby pracovní, bude bojovati pro státní podporu pro nezaměstnané, proti závodnímu fašismu povede nejostřejší boj stejně, jako proti závodnímu špiclovství. Bude bojovati proti přípravám imperialistické války, bude bojovati také pro obranu sovětské Unie. Proti fašistické a sociálfašistické diktatuře v tomto státě postaví však dělnictvo diktaturu proletariátu. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Dalším bodem pořadu je:

Byl mně podán dostatečné podporovaný návrh sen. Donáta, Dyka, Habrmana, dr Hellera, dr Kloudy, Luksche, dr Reyla, Thoře a druhů, aby byl zřízen výbor iniciativní o 17 členech a dostatečně podporovaný návrh týchž pánů senátorů, aby byl zřízen výbor rozpočtový o 25 členech.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh ten je přijat.

Provedeme tedy nejprve volbu výboru iniciativního.

Stala se dohoda, aby členové iniciativního výboru zvoleni byli z plena.

Žádám, aby pan tajemník senátu přečetl kandidátní listinu tohoto výboru.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte): Do výboru iniciativního jsou kandidováni pp. členové senátu:

Dr inž. Ján Botto,Emanuel Hrubý, Cyril Pivko, Jindřich Nentvich, Felix Časný, František Merta, Antonín Šolc, František Novák (ze strany lidové), Franz Beutel, Andreas Lippert, Gustav Navrátil, Jan Kotrba, Bohuslav Kindl, Josef Pilz, Gašpar Rovňan, Friedrich Stolberg, Jánoš Richter.

Předseda: Kdo s navrženými členy souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržení jsou za členy výboru iniciativního zvoleni.

Přikročíme k bodu dalšímu, jímž je:

Stala se dohoda, aby členové rozpočtového výboru zvoleni byli z plena.

Žádám, aby pan tajemník senátu přečetl kandidátní listinu tohoto výboru.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte): Do výboru rozpočtového jsou kandidováni pp. členové senátu:

Frant. Jan Kroiher, Kornel Stodola, Ferdinand Foit, dr Jan Rozkošný, František Modráček, František Zimák, Antonín Novák, Františka Plamínková, Rudolf Pánek, Čeněk Vaněček, dr Josef Karas, Jan Jiří Krejčí, Josef Reyzl, Dominik Löw, Josef Kahler, Franz Ikert, Vilém Votruba, Josef Thoř, Vítězslav Mikulíček, Karl Schwamberger, Gabriel Volko, Andrej Janček, Friedrich Stolberg, dr Franz Jesser, Hans Tichi.

Předseda: Kdo s navrženými členy souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržení jsou za členy rozpočtového výboru zvoleni.

Svolávám rozpočtový výbor k ustavující schůzi po dnešní schůzi plenární do místnosti č. XIV v přízemí a pověřuji pana sen. dr Rozkošného jako nejstaršího řízením této schůze.

Byl mně dále podán dostatečně podporovaný návrh sen. Donáta, Dyka, Habrmana, dr Hellera, dr Kloudy, Luksche, dr Reyla, Thoře a druhů, aby zříceny byly výbory: branný, imunitní, inkompatibilitní, kulturní, technicko-dopravní, zahraniční a živnostensko-obchodní o 17ti členech, pak výbory: národohospodářský, sociálně-politický a ústavně-právní o 25ti členech.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se přijímá.

Byl mně podán návrh sen. Doudy, Lokoty, Schwambergera a druhů ve smyslu § 46 jedn. řádu.

Žádám p. tajemníka senátu, aby tento návrh přečetl.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Návrh sen. Doudy, Lokoty, Schwambergera a druhů:

Senát nechť se usnese:

Senát vyzývá podle, § 46 jedn. řádu ministerského předsedu a ministra sociální péče, aby se dostavili do schůze senátu, v níž bude tento návrh schválen, a podali zprávu o tom, jaké opatření chce vláda učiniti k řádnému podporování nezaměstnaných, zejména, je-li ochotna ihned předložiti senátu návrh zákona, kterým se zrušuje zákon ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podporám nezaměstnaných, čili t. zv. gentský systém, kterým se současně místo něho zavádí podporování nezaměstnaných z prostředků státních podle těchto zásad:

1. Nárok na podporu v nezaměstnání z prostředků státních má každý dělník, soukromý i veřejný zaměstnanec.

2. Nárok na podporu v nezaměstnanosti přísluší každému nezaměstnanému dělníku, soukromému a státnímu zaměstnanci bez ohledu na to, je-li odborově organisován či nikoliv, a bez ohledu na druh a charakter jeho zaměstnání, zejména i tenkráte, má-li jeho práce ráz t. zv. sezónní.

3. Nárok na podporu v nezaměstnanosti přísluší těmto osobám od prvního dne v nezaměstnanosti po celou dobu, po kterou nezaměstnanost trvá.

4. Podpora v nezaměstnanosti z prostředků státních se vyplácí ve výši poslední mzdy nezaměstnaného.

5. O nárocích na podporu v nezaměstnanosti rozhodují výbory nezaměstnaných, na schůzích zvolené.

Předseda: Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Přerušuji další projednávání pořadu.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve středu dne 18. prosince 1929 o 13. hodině s tímto

1. Pokračování v rozpravě o vládním prohlášení.

2. Volba výboru:

a) národohospodářského,

b) sociálně-politického,

c) ústavně-právního,

d) imunitního,

e) zahraničního,

f) živnostensko-obchodního

3. Zpráva o činnosti Stálého výboru podle §54 ústavní listiny.

Jsou námitky proti tomuto návrhu (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.