Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1929.

III. volební období.

1. zasedání.


 

91.

Návrh

poslanců Al. Tučného, Boh. Procházky, H. Bergmanna a druhů,

jímž se mění a doplňuje zákon o úrazovém pojištění dělníků.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne ......................,

jímž se doplňuje a mění zákon o úrazovém pojištění dělníků ze dne 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. na rok 1888 ve znění novel ze dne 21. srpna 1917, č. 363 ř. z., z 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., ze dne 29. října 1919, č. 606 Sb. z. a n. a ze dne 21. prosince 1921, č. 481 Sb. z. a n.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

§ 1.

1) Pojištěním úrazovým je povinen a podle tohoto zákona pojištěn, kdo v republice Československé vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního nebo učňovského (volontérského, praktikantského), a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně.

2) Vykonává-li takový zaměstnanec přechodně práce mimo území republiky Československé, nemá to vlivu na pojistnou povinnost, ani na pojistnou příslušnost. To platí u zaměstnanců tuzemských podniků pro plavbu říční nebo námořní i tehdy, vykonávají-li práce trvale mimo území republiky Československé.

Článek II.

1) Zraněným, kteří při provozování podniku, ležícího v nynějším území republiky Československé a podléhajícího úrazovému pojištění, utrpěli úraz před 1. červencem 1921, jímž utrpěli na výdělečné schopnosti a kterým podle zákonů o úrazovém pojištění přísluší důchod, odpovídající této ztrátě, náleží pro mimořádné drahotní poměry poválečné příplatek k důchodu.

2) Příplatek důchodový vyměřuje se podle ztráty schopnosti výdělečné takto:

a) při ztrátě do 41 a 2/3% třínásobek přiznaného důchodu;

b) při ztrátě 41 a 2/3% do 66 a 2/3% náleží oprávněným osobám příplatek 600,- Kč ročně;

c) při ztrátě vyšší 66 a 2/3% až do 83 a 1/3% příplatek 900,- Kč ročně;

d) při ztrátě nad 83 a 1/3% příplatek Kč 1.200.- ročně k základnímu důchodu úrazovému, jehož zraněný požívá.

Důchodcům dle § 6. odst. 10. úrazového zákona ze dne 21. srpna 1917, č. 363 ř. z., kteří požívají 11/2 násobné částky plného důchodu, může býti zvýšen příplatek až do Kč 1.800,- ročně.

Drahotní příplatek náleží důchodcům uvedeným ve článku II. odst. 2. a od 1. ledna 1926.

Článek III.

Provésti tento zákon ukládá se ministru sociální péče.

Důvodová zpráva:

Zákon o úrazovém pojištění dělníků jest jedním z nejstarších zákonů pojišťovacích, suplující povinnost zaměstnavatele, vyjádřenou občanským zákoníkem o náhradě škody, jež vznikne na zdraví a pracovní schopnosti zaměstnanců úrazem.

Zákon byl několikrát novelisován, aby přizpůsoben byl potřebám doby a poznatkům, jež z působnosti zákona vyplynuly.

Dvé základních vad nebylo však novelami odstraněno dosud. Poznatků, že úrazy pracovní nevznikají jenom tam, kde je v užívání motorická nebo jiná hnací síla, ani, že v těchto podnicích nejsou úrazy méně četné a svými následky pro pracovní schopnost dělníků méně zhoubné.

Nejsou to jenom drobné živnosti průmyslové a obchodní, nýbrž veliká část naší národní výroby zemědělství, kde zákon o úrazovém pojištění buď nepůsobí vůbec, nebo jenom za jistých okolností pracovních, nebo jenom dobrovolně, možno zaměstnance pojistiti.

Ne menší nespravedlnost je v tom, že zákon o drahotních příplatcích k úrazovým důchodům ze dne 29. října 1919, čís. 606 Sb. z. a nař. vyloučil z nároku na tyto příplatky nejpočetnější a nejpostiženější část důchodců a sice všech, jichž neschopnost pracovní vyjádřena je do 41 a 2/3%.

Důvodu k vyloučení těchto pojištěnců z výhod tohoto zákona nestává. Jsou stejně postiženi tím, že důchod úrazový vyměřen byl jim z nízkých mezd tehdejší doby, podle tabulky neschopnosti, jež sestavena je tak, že většina těžších zranění, činících důchodce ku každé výdělečné práci neschopného, spadá pod hranicí čtyřiceti jedné a dvě třetiny procenta neschopnosti.

Jedná se pravidelně o celkovou 50% neschopnost pracovní, což znamená, že tito důchodci jsou většinou lidé, jichž jediný příjem je úrazový důchod.

Není konečně žádného důvodu, aby ten, kdo má čtyřicet jedno a dvě třetiny procenta neschopnosti, byl při valorisaci valuty posuzován jinak, než onen, jenž má 42% neschopnosti.

Jest nespravedlivé, že tito důchodci byli z nároku na přizpůsobení jich předválečných důchodů poválečné valutě vyloučeni.

Uhradit však náklady, jež by vyžadovalo zpětné doplnění důchodů je dnes nemyslitelné. Úrazoví rentisté, jichž věc se týče, budou uspokojeni, stane-li se náprava aspoň pro dobu příští.

Úrazové pojištění dělnické, dík rychlému se přizpůsobení dělnictva strojovým methodám výrobním a jejich ovládání, zvýšení bedlivosti o své zdraví, jediný kapitál dělnický, jako pokroku ochranných opatření při poklesu příspěvků a při vzrůstu odškodnění relativně je aktivním.

Úrazová pojišťovna pražská mohla za těchto poměrů snížiti svou sazbu 10 ze sta na 6 ze sta.

Úhrn pojistného rok od roku klesá:

Činil (i s přirážkou na drahotní přídavky k rentám):

roku 1921

156,760,053.11

roku 1922

126,042,682.07

roku 1923

93,116,851,17


 

Stoupá oproti tomu silně vyplácené odškodné, které včetně drahotních příplatků k důchodům činilo:

v roce 1921

23,233,432,95

v roce 1922

40,915.314.54

v roce 1923

47,672,966.61


 

Počet oznámených úrazů rovněž značně stoupá. Bylo jich protokolováno:

v roce 1921

35.284

v roce 1922

36.355

v roce 1923

39.445


 

Vzdor poklesu příspěvků, na něž měla v roce 1923 značný vliv hospodářská krise, pak mzdové boje v důlních podnicích. Úrazová pojišťovna dělnická v Praze vykazuje značný přebytek Kč 13,098.378,01.

Hlavním důvodem poklesu příspěvků a tím i příjmů je nesporně pokles dělnických mezd právě v roce 1923 a jednostranná finanční politika ústavu.

Žádný rozvážný národohospodář nemůže si přát, aby průmysl jako zemědělství byly nadměrně zatíženy sociálními náklady, a tím ztížena byla soutěživost jeho na zahraničních trzích, Nutno však vyhnouti se druhému extrému, za každou cenu snížením a omezením dávek, odbřemenění průmyslu od sociálních dávek.

Tuto druhou politiku nesporně sledují naše úrazové pojišťovny. Pražská úrazová pojišťovna snížila tarifní základnu Kč 10,- (odpovídající nejvyššímu procentu nebezpečí a 100,- Kč mzdy) na 6,- Kč, tedy o 40% a hradí již od 1. července 1921 až na další zákonité drahotní příplatky ze svého. (Zákon ze dne 29. října 1919, čís. 66 Sb. z. a n.).

Úrazoví důchodci, a to nejpočetnější, nejpodstatnější kádr - do 41 a 1/2% neschopnosti, jsou vyloučení z dobrodiní zákona, přizpůsobení předválečných nízkých rent, pokleslé valutě a odkázáni na milodary bližních, nebo čtvrtletní či vánoční milodary z jubilejního fondu, jejž představenstvo úrazovny dotuje z řádných přebytků.

Stav jubilejního fondu (podpůrného fondu pro zraněné, vdovy a sirotky a jiné potřebné osoby, jimž nemohl býti podle zákona přiznán důchod) činil

ku konci roku 1922

1,633,721.20

k tomu z přebytku roku 1922

1,500,000,--

Celkem

3,133.721.70


 

Z tohoto fondu jubilejního v roce 1923 bylo vyplaceno podpor ve 4294 případech obnosem Kč 723,008,29, z čehož bylo 2275 vánočních darů penízem Kč 290.680.-, čili průměrný příspěvek Kč 200,- pro důchodce, jemuž buď nepřiznán nárok, nebo nedostatečný, nebo živoří z nízkého předválečného důchodu.

Napravení těchto nedostatků zákona jeví se naléhavým a nutným. Návrh nevyžaduje zvláštní úhrady. Budiž odkázán výboru iniciativnímu a sociálně-politickému.

V Praze, dne 13. prosince 1929.

Tučný, B. Procházka, Bergmann,

Netolický, Richter, dr. Stránský, O, Svoboda, inž. Záhorský, Fiala, Hrušovský, Vaněk, Hatina, Langr, David, Tykal, Zeminová, Knejzlík, Slavíček, Malý, Lanc, Polívka, Špatný, dr. Moudrý, dr. Patejdl, Stejskal, Mikuláš, Šmejcová, Sladký.

 


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP