Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1929

III. volební období

1. zasedání


78.

Návrh

poslanců Seidla, Staňka, inž. Nečase, Brodeckého a soudruhů

na vyrovnání odpočivných požitků různých druhů pensistů a zaopatřovacích platů jejich pozůstalých.

Národní shromáždění republiky Československé, račiž se usnésti na tomto zákoně:

Zákon

ze dne.............

o zrovnoprávnění všech druhů státních a veřejných zaměstnanců ve výslužbě a pozůstalých po takových zaměstnancích.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Odpočivné požitky zaměstnanců, jmenovaných v §u 1 zákona ze dne 24. června 1926. čís. 103 Sb. z. a n., kteří před účinností tohoto zákona na odpočinek odešli anebo za účinnosti jeho byli přeloženi do výslužby, avšak nebyli účastni výhod zmíněného zákona, jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po takovýchto zaměstnancích upraví se na podkladě ustanovení části šesté zákona č. 1031926 Sb. z. a n. (ťOdpočivné a zaopatřovací platyŤ 153 až 164) podle pensijních základen vyplývajících z aktivních platů služebních tímto zákonem upravených.

(2) Pro stanovení výše pensijní základny platí ustanovení části sedmé uvedeného zákona (ťPřevod do nových platůŤ § 166 až 200) s úchylkou, že v kategoriích, kde v převodu rozhoduje platový stupeň služného, jest u pensistů a pozůstalých, jimž zákonem čís. 80 Sb. z. a n. z roku 1928 byly přiznány příplatky nebo doplňky k dosavadním pensím, rozhodným platový stupeň, který odpovídá jejich celkovým požitkům odpočivným nebo zaopatřovacím (pensi s příslušejícím příplatkem).

§ 2.

Za stejných předpokladů rozšiřuje se platnost ustanovení dílu IV. (ťOdpočivné a za opatřovací platyŤ § 32. 33 a 34) a dílu V. (ťPřevod do nových platůŤ § 36 až 44) zákona ze dne 24. června 1926. čís. 104 Sb. z. a n., na všechny před účinností tohoto zákona nebo za jeho účinnosti, avšak bez přiznání jeho výhod do výslužby přeložené:

1. učitele obecných a občanských škol v Čechách a Moravskoslezsku.

2. státní a nestátní učitele veřejných obecných (lidových) a občanských škol na Slovensku a v Podkarpatské Rusi,

3. státní a nestátní opatrovatelky veřejných dětských opatroven na Slovensku a v Podkarpatské Rusi,

4. státní a nestátní profesory středních škol, učitelských ústavů a jiných vyšších učilišť na Slovensku a v Podkarpatské Rusi,

5. pozůstalé po uvedených osobách, jestliže nabyli nároků na odpočivné neb zaopatřovací platy na základě platných zákonů.

§ 3.

Odpočivné platy zaměstnanců zemí, okresů a obcí, fondů a ústavů jimi spravovaných, jakož i jiných veřejných korporací a ústavů a zaopatřovací požitky pozůstalých po takovýchto zaměstnancích bez rozdílu, kdy na odpočinek odešli nebo zemřeli, jest uvésti na míru požitků zaměstnanců státních stejné nebo rovnocenné kategorie ve stejných poměrech služebních a rodinných.

§ 4.

Každá nová úprava požitků zaměstnanců státních a jim na roveň postavených, kterou se mění základna pro vyměření požitků odpočivných a zaopatřovacích, jakož i každá změna v nárocích na tyto požitky bude se vždy vztahovati též na všechny zaměstnance ve výslužbě a na pozůstalé po těchto zaměstnancích ve stejných poměrech služebních a rodinných.

§ 5.

(1) § 163 zákona ze dne 24. června 1926. čís. 103 Sb. z. a n., se ruší a nahražuje ustanovením:

Požívá-li zaměstnanec ve výslužbě nebo pozůstalí rentu z úrazového pojištění, nekrátí se státní odpočivné nebo zaopatřovací požitky o žádnou částku úrazové renty.

(2) Vládě se ukládá, aby nejpozději do roka předložila návrh na úpravu úrazových rent, odpovídající dnešním poměrům platovým a drahotním.

§ 6.

(1) Náklad spojený s prováděním tohoto zákona, vyjímajíc § 2 a § 3. bude v roce 1929 uhrazen jednak z úspor v rozpočtů vlastní státní správy, po případě rozpočtovým přebytkem, nebo jinými vyššími volnými příjmy, dosaženými v témže rozpočtovém roce, jednak jednotlivými státními podniky.

Počínajíc rokem 1930 budiž vyšší roční potřeba zařazena do rozpočtu vlastní státní správy a do rozpočtu jednotlivých státních podniků.

(2) Náklad, který vznikne provedením §u 2 a §u 3 tohoto zákona, uhradí dosavadní udržovatelé.

§ 7.

Zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1929 a provedou jej zúčastnění členové vlády.

Důvodová zpráva.

Roztřídění pensistů a pozůstalých na různě zaopatřené druhy podle doby, kdy na odpočinek odešli nebo zemřeli, jest nespravedlivé a vyvolává velkou nespokojenost nejen u postižených, ale i u všech spravedlivě smýšlejících občanů. Při uzavírání míru po světové válce uznaly všechny smluvní strany, že trvalý obecný mír může spočívati jen na základech lidskosti a sociální spravedlnosti a zavázaly se mezi jiným poskytovati svým pracovníkům a invalidům práce takové platy, které by jim zaručovaly slušnou životní úroveň při zásadě: ťRovný plat za práci rovné hodnotyŤ. Tomuto závazku většina evropských států již vyhověla, mezi nimi mnohý stát, jehož hospodářské a finanční poměry nejsou tak konsolidované jako v republice Československé.

I zde uznaly zákonodárné sbory, podporované veřejným míněním, že nestejné hodnocení stejné práce pro stát a jiné zájmy veřejné u pensistů neodpovídá lidskosti a sociální spravedlnosti a že odstranění tohoto bezpráví jest naléhavou státní nezbytností. Dávno již mnohokráte vyzvaly vládu, aby konečně provedla zrovnoprávnění všech pensistů a uložily jí to zákonem č. 286 z roku 1924. Za těch 10 let, co neoprávněné rozdíly v požitcích pensistů z různých dob pozůstávají, sice bylo provedeno několik úprav pensí, avšak žádná z nich stejné hodnocení poctivé a svědomité práce nepřinesla, naopak neoprávněné rozdíly ještě více rozšířila. Teprve zákonem č. 80 z roku 1928 byl učiněn první krok ke zrovnoprávnění přibližným vyrovnáním požitků tak zvaným staro- a středopensistům. K dalšímu kroku, tj. k vyrovnání požitků staro- a středopensistů, jakož i restringovaných zaměstnanců s tzv. novopensisty posud nedošlo, ačkoliv od doby vytvoření tohoto nového druhu uplynula více než 3 léta. Vyrovnání toto jest nanejvýše nutné, aby se ho staropensisté, hromadně vymírající, ještě v tomto životě dočkali. Částky, o které jsou tito tolik let již zkráceni, jsou značné, obnášejí až 50% a více jejich požitků, jak následující příklady dokazují:

Po stejné služební době ve stejném služebním poměru obnáší celkové požitky s přídavky, příplatky a doplňky (bez přídavků na manželku a na děti) ročně:

 

U staropensistů:

U novopensistů:

     

podúředník ......................

9.906 Kč

11.700 Kč

zřízenec ...........................

10.110 Kč

14.400 Kč

čet. okres. velit ................

13.602 Kč

20.310 Kč

úředník IX. hod. tř. .........

16.012 Kč

24.000 Kč

úřed. VII. hod. tř. ............

21.204 Kč

30.600 Kč

úřed. VI. hod. tř. ..............

26.610 Kč

39.000 Kč


Ve vyšších hodnostních třídách a různých kategoriích zaměstnanců, na př. u soudců a vysokoškolských profesorů jsou ještě značnější rozdíly.

K § 1. Odstranění těchto neoprávněných rozdílů jest jen rozšířením platnosti nových požitkových zákonů na všechny pensisty možné. Převod do nových požitků podle části sedmé zákona č. 103/26 nepodléhal by žádným technickým obtížím.

Aby však při tomto převodu vyrovnání mezi požitky staro- a středopensistů provedené zákonem č. 80/1928 nezaniklo a staropensisté nebyli znovu zkráceni oproti pensistům účastným propočítání služební doby, jest nutné ustanovení, že tam, kde při zjištění nové pensijní základny rozhoduje platový stupeň, jest u staropensistů rozhodným platový stupeň odpovídající jejich pensi s příplatkem dohromady.

K § 2. Obdobné nesrovnalosti jako u pensistů státních pozůstávají též u pensistů učitelů. Na příklad obnášejí celkové odpočivné požitky ženatého řídícího učitele u staropensisty 22.614 Kč, u novopensisty 28.950 Kč, ženatý ředitel měšťanské školy požívá jako staropensista 24.364 Kč, jako novopensista 34.380 Kč.

Zvlášť bídně jsou zaopatřeni profesoři a učitelé nestátních veřejných škol a opatrovatelky veřejných dětských opatroven na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Požitky jejich nestačí k uhájení holého živobytí. Zaopatření jejich jako učitelů v historických zemích jest již proto příkazem spravedlnosti, protože jen těmto vychovatelům slovenského lidu jest děkovati, že lid ten za tisícileté nadvlády maďarské úplně se neodnárodnil. V minulém zasedání Národního shromáždění projednával se sice návrh na úpravu pensí jmenovaných osob učitelských, avšak jednání nebylo skončeno. Ale návrh ten neodstranil by všech, rozdílů v požitcích mezi učiteli v zemích historických a na Slovensku a mezi staro- a novopensisty. Jest proto nutné rozšířiti ustanovení tohoto zákona též na učitele slovenské a podkarpatsko-ruské.

K § 3. Pensisté samosprávných těles jsou roztříděni na čtyři různé zaopatřené druhy. První druh jsou staropensisté z doby před účinností zákona č. 16 a 17 z roku 1920 a jichž požitky nejsou zákonně stanoveny, takže závisejí od libo- neb blahovůle jejich zaměstnavatelů. Mnozí z nich jsou odkázáni na pense opravdově žebrácké, na př.: vdova po strážníkovi, který 48 let své obci věrně sloužil, na 100 Kč a vdova po okresním tajemníku na 200 Kč měsíčně. Druhý druh tvoří pensisté a vdovy, zaopatření podle zákona č. 16 neb 17 z roku 1920, třetí druh pensisté a vdovy z doby od 1. ledna 1923 do konce roku 1925. jichž požitky byly upraveny zákonem č. 394 z roku 1922 a čtvrtý druh pensisté a pozůstalí, zaopatření podle zákona čís. 103 Sb. z. a n. z roku 1926.

Země, větší obce a okresy požitky těchto různých druhů pensistů bud částečně již vyrovnaly, anebo zrovnoprávnění všech svých pensistů před zrovnoprávněním pensistů státních již provedly. Zbývají jen menší obce neb okresy, které mají jen malý počet staropensistů, takže by úhradu snadno opatřiti mohly.

K §u 4. Ustanovení, aby každá nová úprava požitků a změna v nárocích na ně vždy se vztahovala na všechny pensisty a pozůstalé, jest nutné, aby se v budoucnosti opět nevytvořovaly různě zaopatřené druhy.

K §u 5 (1). Železniční a někteří jiní státní zaměstnanci, konající službu zvlášť nebezpečnou, jsou pojištěni pro případ nezaviněného úrazu ve službě. Úrazové renty, jichž oni nebo jejich pozůstalí na podkladě tohoto pojištění požívají, tvoří odškodnění za to, že nemohli vysloužiti a dosáhnouti vyšších požitků, dále za újmu na zdraví neb předčasné úmrtí.

Stanovené započítávání těchto úrazových rent do příslušné pense a krácení této až o 2/3 renty pociťují tito důchodci za nespravedlnost a to tím více, protože obdobná odškodnění za úraz ve službě, na př. přídavky za zranění u vojska neb u četnictva do pensí se nezapočítávají.

(2) Dnešní úrazové renty jsou vyměřeny podle předválečných poměrů a jsou přídavky jen o 300% zvýšeny. Hodnota poklesla o 650% a ceny nejnutnějších potřeb životních stouply až o 2.000% a více.

K § 6. Náklad na zrovnoprávnění všech druhů pensistů státních a státních podniků, učitelů a pozůstalých byl Ústředním svazem čs. spolku pensistů na podkladě pomůcek k disposici stojících podle stavu ke konci roku 1928 vypočten na 212 mil. Kč v prvním roce, finanční správou odhadnut na 250 až 300 mil. Kč. Skutečná potřeba bude pravděpodobně pohybovati se ve středu těchto odchylných výpočtů a sotva přesahovati 250 mil. Kč. Náklad ten se vymíráním staropensistů a vdov, jakož i zaopatřením jejich dětí každým měsícem značně snižuje a za málo let úplně odpadne. Zatížení státních financí jest proto jen přechodné.

Úhrada dala by se snadno nalézti v úsporách v rozpočtu a ve vyšších volných příjmech. Dávky a poplatky svého času pro úpravu požitků povolené, vynesly a vynáší daleko více, než tyto úpravy vyžadovaly a dnes po vymření značného počtu staropensistů a vdov vyžadují. Uzávěrky ostatního hospodářství v roce 1927 vykazují přebytky přes 1/2 miliardy Kč. Za rok 1928 a v tomto roce budou přebytky ještě vyšší. Následkem zdražení lidových cigaret v srpnu 1928 vykazuje tabáková režie v prvním půlletí 1929 o 52 mil. Kč vyšší čistý zisk než v stejné době v roce 1928. Kdyby však tyto přebytky a vyšší příjmy byly již zadány jiným účelům, mohly by se stejně jako cigarety lidové zdražiti též jiné tabákové výrobky spotřebované lidem zámožnějším. Výtěžek by k zrovnoprávnění postačil.

K § 7. Situace staropensistů, dříve již svízelná, zhoršila se v roce 1929 skoro až katastrofálně následkem kruté zimy, zdražením bytů a všech jiných nezbytných potřeb životních. Proto jest zvýšení jejich nedostatečných požitků již od 1. ledna 1929 naléhavě nutné.

Připomínáme, že skoro z každého ročníku staropensistů jest řada těch, jimž byly okolnosti příznivé a nabyli požitků novopensistů, čímž nutnost spravedlivé úpravy - zrovnoprávnění - zvláště se zdůvodňuje.

V Praze, dne 20. prosince 1929.

Seidl, Staněk, inž. Nečas, Brodecký,

dr. Macek, Neumeister, Brožík, Chobot, Remeš, Srba, Koudelka, Klein, Fr. Svoboda, Jurnečková, Husnaj, Tayerle, Jala, Stivín, Chalupník, Hampl, Biňovec, Bečko, Kučera, Prokeš, Pik, Jaroš.

 


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP