Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1929

III. volební období

1. zasedání


56.

Návrh

poslanců Aloise Tučného, V. Mikuláše a druhů

na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon náhradový.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne ..................,

kterým se mění a doplňuje zákon náhradový.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 329 Sb. z. a n. o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový ve znění zákona ze dne 13. července 1922. čís. 220 Sb. z. a n. mění a doplňuje se takto:

§ 73.

Odst. 11. zní nyní:

Nárok na starobní neb invalidní požitky z fondu příslušejí osobám, které podléhají soupisu podle § 72. mají trvalé bydliště na území Československé republiky a jsou státními příslušníky Československé republiky, jestliže u nich toliko z důvodů provádění pozemkové reformy (převzetím toho kterého souboru nebo částí souboru zabraného majetku podle předpisů tohoto zákona) přestala nebo nezačala výplata zaopatřovacích požitků, aniž podle §§ 50, 68 a 74 mohla býti opatřena dostatečná úhrada zaopatřovacích požitků z přejímací ceny za majetek převzatý nebo z ceny za živý a mrtvý fundus instructus.

Odstavec 13. stává se odstavcem 12. a na místo slov ťv předchozích odstavcíchŤ vkládají se slova ťv předchozím odstavci.Ť

§ 75.

Odstavec 1. zní nyní:

Pozbudou-li trvalí zaměstnanci na velikém majetku pozemkovém dosavadního zaměstnání na majetku tom tím, že zabrané nemovitostí převezme stát k účelům pozemkové reformy nebo že Státní pozemkový úřad rozdělí státní statek nebo jeho část, postará se o ně Státní pozemkový úřad jedním z těchto způsobů:

1. přídělem nemovitostí,

2. zprostředkováním, přikázáním nebo jiným opatřením přiměřeného zaměstnání,

3. odškodněním na penězích,

4. zaopatřením starobním neb invalidním.

Nově vsunuje se odst. 2. tohoto znění:

Osobám, o něž bude postaráno podle odst. 1. č. 4., vypláceny budou starobní nebo invalidní renty, a to ve výši, stanovené odst. 12 § 73 z fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků, zřízeného podle §u 73. odst. 1.

Článek II.

Zákon tento nabývá působností, pokud jde o osoby uvedené v §u 73 odst. 11. dnem vyhlášení, pokud jde o trvalé zaměstnance na velkém majetku pozemkovém, kteří pozbyli dosavadního zaměstnání tím, že zabrané nemovitosti převzal stát k účelům pozemkové reformy, dnem 1. července 1926. pokud jde o trvalé zaměstnance na velkém majetku pozemkovém, kteří pozbyli dosavadního zaměstnání tím, že Státní pozemkový úřad rozdělil státní statek nebo jeho část, dnem 24. dubna 1919.

Provedou jej všichni členové vlády.

Odůvodnění:

Dosud platný odst. 12 § 73 zákona náhradového stanoví toto:

Dokud nebude upraveno zákonem a nevstoupí v činnost starobní a invalidní pojištění dělnictva, budou také ostatním trvalým zaměstnancům na velkém majetku pozemkovém, jejich rodinám a pozůstalým, než kteří jsou uvedeni v předchozím odstavci, vypláceny z fondu starobní neb invalidní renty.

Starobní a invalidní pojištění dělnictva bylo upraveno zákonem ze dne 9. října 1924 čís. 221 Sb. z. a n. a vstoupilo dne 1. července 1926 v činnost. Tímto dnem měla přestati výplata zaopatřovacích požitků osobám v odst. 12. § 73 zákona náhradového uvedeným, tj, výplata všech zaopatřovacích požitků z fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků, poněvadž tento fond de facto nevyplácí zaopatřovací požitky osobám jiným, než v odst. 12. § 73 uvedeným. Ke dni 15. října 1926 jedná se o 2311 důchodců, jimž fond vyplácí přes půl milionu Kč měsíčně. Fond jsa si vědom ohromného otřesu, jejž by zastavením výplaty způsobil, vyplácí zaopatřovací požitky i po 1. červenci 1926 aniž by pro to měl zákonného podkladu. Navrhovaný zákon směřuje právě k tomu, aby výplata zaopatřovacích požitků z fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků po 1. červenci 1926. postavena byla opět na legální basi.

Druhým účelem navrhovaného zákona jest dáti zákonu možnost zaopatření zaměstnanců, kteří přišli o zaměstnání parcelováním státních velkostatků. Zaměstnanci ti podle dosavadního znění §u 75 zákona náhradového nemají nároku na zaopatření Státním pozemkovým úřadem. Jeví se tu citelná mezera v zákonodárných opatřeních, jež musí býti překlenuta.

Při té příležitosti provádí se v připojeném návrhu zákona z důvodů účelnosti, jasnosti a srozumitelnosti nutné zákonodárně technické rozlišení látky mezi § 73 a § 75. a to z těchto důvodů:

Odstavec 12. jest v dosavadním § 73 zákona náhradového cizím tam dodatečně zařazeným tělesem.

Jest v organické souvislosti s § 75 zákona náhradového a nestanoví nic jiného, než že nejen zaopatřovací požitky, na něž mají osoby jmenované v § 73. odst. 11. nárok, nýbrž i zaopatřovací požitky, jimiž Státní pozemkový úřad odškodňuje zaměstnance, již přišli pozemkovou reformou o zaměstnání, platí se z fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků.

Mezi zaopatřovacími požitky § 73 a zaopatřovacími požitky § 75 jest jakostně podstatný rozdíl.

V § 73 jde o subsidierní zajištění stávajících nároků pensistů neb osob pro pensi zralých oproti fondu jako takovému.

V § 75. jde o primerní, nově vzniklý nárok aktivních zaměstnanců, kteří pozemkovou reformou byli poškozeni, proti Stát. pozemkovému úřadu, o postarání se o ně, vlastně o náhradu škody. Zaměstnanec má nárok na tuto náhradu oproti Státnímu pozemkovému úřadu (viz § 75), nikoliv oproti fondu. Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků jest jenom zdrojem, z něhož se odškodnění fakticky plní (viz § 73. odst. 12., jenž nestanoví žádného nároku, nýbrž jen konstatuje výplatu z fondu. Aby tak činiti mohl, dány mu k tomu v odst. 10. § 73. zák. náhr. potřebné prostředky).

Tedy ohledně nároků podle § 73. odst. 11. jest fond osobou zavázanou ohledně nároku podle § 75. odst. 1. č. 4. jen výplatnou osoby zavázané, tj. Státnímu pozemkovému úřadu.

Mezi nároky osob uvedených v odst. 11. § 73 a nároky vzniklými ze zaopatřením aktivních zaměstnanců jest ale i značný kvantitativní rozdíl.

Osobám posléze uvedeným vyplácí se k důchodům vypočteným podle odst. 13. § 73 drahotní přídavek ve výši 60% kmenového důchodu.

Vyplácení takového přídavku u osob uvedených v odst. 11. nebylo by na místě, poněvadž jde jen o zajištění jejich požitků v dosavadní výši.

O nárocích osob uvedených v § 73. odst. 11. zákona náhradového rozhoduje kuratorium fondu.

O nárocích osob uvedených v odst. 12. téhož paragrafu, tj. o nárocích na zaopatření podle § 75. odst. 1. č. 4. náhradového zákona rozhoduje Státní pozemkový úřad.

Jest proto účelným, by u příležitosti novelisace § 73 tato podstatná různost materie byla i zákonodárně technicky vyjádřena, a to tím, že § 73 týkal by se jen vlastního fondu, jako subsidierního zajišťovatele pensí, a vše, co by se týkalo zaopatření aktivních zaměstnanců, již přišli pozemkovou reformou o zaměstnání, bylo by normováno v § 75.

Poněvadž podle odstavce 12. § 73 výplata zaopatřovacích požitků z fondů osobám zaopatřeným podle § 75. odst. 1. č. 4. měla přestati dnem 1. července 1926. stanovena účinnost nového zákona, pokud se týká těchto osob, dnem 1. července 1926.

Pokud jde o zaměstnance pozbyvší zaměstnání parcelováním statků státních, stanovena účinnost nového zákona již ode dne, kdy počal účinkovati zákon záborový.

Úhrada nákladů spojených s provedením navrhovaného zákona dána jest v rámci ustanovení odst. 9. a 10. § 73 zákona náhradového.

V Praze dne 13. prosince 1929.

Tučný, Mikuláš,

Zeminová, Hatina, inž. Záhorský, Lanc, David, dr Moudrý, Šmejcová, Pechmanová-Klosová, Fiala, Richter, Langr, Hrušovský, dr Stránský, Netolický, Polívka, Vaněk, Malý, Sladký, O. Svoboda, Špatný, Knejzlík.

 


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP