Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1929.

III. volební období.

1. zasedání.


37.

Návrh

poslanců B. Procházky, Bergmanna, Tučného a druhů

na změnu zákona ze dne 24. června 1926, č. 13 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (Platový zákon).

Navrhujeme, aby Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon

ze dne........................,

jímž se mění zákon ze dne 24. června 1926, č. 193 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (Platový zákon).

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Paragraf 148 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (Platový zákon) doplňuje se těmito odstavci:

Každoročně v měsíci prosinci vyplatí se zaměstnancům, na něž se vztahuje tento zákon, jednoměsíční částka, vyplývající z jejich ročního služného, jestliže nebyli podle platných předpisů vyloučeni z postupu do vyšších požitků (postupu do vyšších stupňů platových, časového postupu), nebo nebyl-li tento postup odložen.

Podobně vyplatí se příslušné odměny, vyplývající z měsíčních platů nebo třicetidenní mzdy po srážce částky, připadající na činovné (ideální) všem ostatním zaměstnancům, jichž platové a služební poměry upraveny byly podle §§ 210, 211 a 212 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n.

Částky tyto nezapočítají se do výslužného a neplatí se z nich pensijní příspěvek.

Článek II.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej všichni členové vlády.

Důvody:

Opatření toto má účel nahraditi výplatu t. zv. vánočních remunerací a není třeba je zvláště odůvodňovati, každoročně dochází pro tyto odměny k nespokojenostem, jež se projevují v novinářských článcích veškerého denního tisku, bez rozdílu politické příslušnosti, děje se tak proto, poněvadž výplata odměn není vždy spravedlivá a stejnoměrná ve všech uranech a ke všem zaměstnancům. Jsou úřady nebo podniky, kde remunerace vyplácí se, až na nepatrné výjimky, všem zaměstnancům, a opačně, kde vyplácí s pouze jednotlivcům, zejména vedoucím úředníkům. Podobně je tomu i s výší odměn: v každém resortu je jiná, různá a jinou a různou je i pokud jde o zaměstnance samotné. V témže resortu zaměstnanci stejné platové stupnice, stejného služebního výkonu a stejné kvalifikace, obdrží různé, mnohdy diametrálně lišící se odměny, nebo vůbec žádných. Není tu prostě pravidla ní směrnic pro spravedlivé rozdělení těchto remuneraci a vše je ponecháno pouhé libovůli jednotlivců, samozřejmě, že podobná praxe vede k nespokojenosti, a tak remuneracemi, na něž se každoročně v rozpočtu pamatuje značnou částkou, dociluje se pravý opak; místo spokojenosti - nespokojenost, místo povzbuzení k vytrvalostí a snaze docíliti pokud možno nejlepších výsledků - nechuť a zatrpklost a pokles ambice, beztak již nešťastnou systemisací povážlivě pokleslé, na minimum.

Ve většině soukromých podniků je navrhovaný systém novoročních odměn, formou třináctiměsíčního platu zaveden a znamenitě se osvědčuje a již z tohoto důvodu měl by býti uplatněn též ve službách státu a v ostatních službách veřejných. Tím nebuďtež a limine vylučovány mimořádné odměny v jednotlivých případech, jejich použití omezí se však výlučně na skutečně mimořádné výkony nebo vícepráci. Výplata 13. služného budiž všeobecnou celoroční odměnou každému zaměstnanci, který pilně a svědomitě konal svoje povinnosti a budiž mu současně výpomocí ve vánoční době, spadající do zimního období, kde je mu nejvíce třeba peněžité podpory.

Opatření toto uvítá zajisté zaměstnanectvo s velikou radostí, neboť předejde se jim každoročnímu netrpělivému očekávání, bude-li jaká remunerace vyplácena, jak a komu bude vyplacena a tím také se předejde pravidelnému zklamání těch, kteří dostali méně nebo nic, ačkoli odměny zasluhovati.

Přeje-li si státní správa klid a spokojenost v této věci, bude dříve či později nucena k tomuto systému sáhnouti.

Podepsaní navrhují výplatu pouze jednoměsíčního služného, nikoli též činovného, neboť toto jest odstupňováno podle služebních míst, takže by odměna nebyla stejná. Aby byl dosažen cíl vánočních odměn, je nutno, aby poskytnutá částka byla všude stejná.

Samozřejmě, že těchto odměn má se dostati pouze oněm zaměstnancům, kteří nepozbyli pro nevyhovující kvalifikaci nebo disciplinární výrok nároku na pravidelný postup do vyšších požitků.

Pokud se týká úhrady, má se věc takto:

Podle finančního zákona na rok 1929 činí osobní platy podle platových zákonů zaměstnanců vlastní státní správy Kč 2.552,544.584, Z této částky připadá průměrně pětina na činovné, t. j. asi 500 milionů Kč, takže by na služné připadaly okrouhle asi 2 miliardy. Měsíční služné, tudíž asi sto sedmdesát milionů. Částka tato, representující navrhované odměny, uhradila by se jednak z rubriky ťostatní osobní výdajeŤ (řádné a mimořádné), kde je na odměny a výpomocí každoročně jistou částkou pamatováno a jednak rozpočtovými úsporami v každém jednotlivém resortu. Podobně by se postupovalo též ve státních podnicích, kde by ovšem svrchu uvedená částka, připadající na proponované odměny, byla o něco vyšší. Celkem by výplata 13. služného činila u všech státních zaměstnanců pragmatikálních i podnikových, stálých i výpomocných, včetně učitelů, asi částku 480-500 milionů Kč, jež by byla uhrazena, jak bylo již řečeno, částečně úsporami, z největší části však zrušením mimořádných odměn a výpomocí.

Návrh přikázán budiž výboru iniciativnímu a sociálně-politickému.

V Praze, dne 13. prosince 1929.

B. Procházka, Bergmann, Tučný, O. Svoboda, David, Netolický, dr Stránský, Šmejcová, Hrušovský, Lanc, Hatina, Malý, inž. Záhorský, Knejzlík, Stejskal, Zeminová, Vaněk, Langr, Špatný, Mikuláš, Sladký, Polívka.

 


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP