Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1929.

III. volební období.

1. zasedání.


27.

Interpelace:

I. posl. Šeby, Ot. Svobody a druhů předsedovi vlády ve vlastnosti dozorčího orgánu nad státním pozemkovým úřadem o přídělu hřišť ze zabrané půdy,

II. posl. Šeby, Ot. Svobody a druhů min. zemědělství o uvolnění přístupu do lesů pro možnost pěstování organisovaného skautingu,

III. posl. Seidla a soudr. min. vnitra o nezákonném provádění platového zákona č. 103/26 u četnictva na Slovensku,

IV. posl. Davida, Pechmanové, Tykala a druhů min. železnic o stavbě dráhy z Mnichova Hradiště přes Český Dub do Křížan u Liberce a odbočky této dráhy z Českého Dubu do Hodkovic,

V. posl. V. Beneše, Pika, Remeše, Nového a soudr. min. předsedovi, min. spravedlnosti a min. železnic o úmyslném a nepoctivém porušováni legionářského zákona č. 462 z roku 1919,

VI. posl. Tayerle, Schäfera a soudr., předsedovi vlády a ústavním projednání úmluv schválených mezinárodními konferencemi práce,

VII. posl. dr. Tisu, Čuříka a druhov na vládu Čsl. republiky o súrnom zaknihovanie drobného prídelu polnohospodárskej pôdy z pozemkovej reformy,

VIII. posl. inž. Záhorského, dr. Moudrého, dr. Stránského a druhů min. financi a min. školství a národní osvěty o nedostatcích vysokých škol československých,

IX. posl. V. Beneše, Jaši, Jurnečkové, Husnaje a soudr. min. školství a nár. osvěty o vypisování konkursů s dodatky,

X. posl. V. Beneše, Jaši, Jurnečkové, Husnaje a soudr. min. školství a nár. osvěty o vypisování a obsazování učitelských míst na školách národních,

XI. posl. Richtra, Langra, dra Stránského, Malého a druhů min. spravedlnosti, veřejných prací a financí, o definitivním, účelném a důstojném umístění nejvyššího soudu v Brně,

XII. posl. dra Hodače, Lišky a druhů předsedovi vlády o poměrech na vysokých školách,

XIII. posl. Čižínské, J. Svobody a soudr. min. vnitra o zákazu schůzí,

XIV. posl. dr. Polyáka a druhov na vládu republiky Československej pre bezodkladné zavedenie potrebných opatrení cielom riešenia hospodárskej krízy,

XV. posl. dr. Schollicha a druhů min. pošt a telegrafů o neudržitelných poměrech na poště v Horním Vikštejně a Radkově,

XVI. posl. dr. Schollicha a druhů min. školství a národní osvěty, že byla zřízena česká menšinová škola v Nových Hutích,

XVII. posl. dr. Schollicha a druhů předsedovi vlády o přikázáni bývalých panských zámků ministrům,

XVIII. posl. Horpynky a druhů min. pošt a telegrafů o zneužíváni pošty k účelům propagace pro časopis "Prager Presse",

XIX. posl. dr. Moudrého, Langra, Richtra, Malého a druhů min. vnitra a spravedlnosti o konfiskaci brněnského týdeníku "Týden" ze dne 14. prosince 1929,

XX. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o neslýchaném rozhodnutí žlutického okresního úřadu,

XXI. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o postupu nejdského okresního úřadu, který jest výsměchem demokracie, proti hostinskému J. Korbovi v Blatnu,

XXII. posl. inž. Junga, Simma a druhů vládě o nouzi československých pensistů z civilní státní služby, žijících v Rakousku.

27/I.

Interpelace

poslanců Jana Šeby, Ot. Svobody a druhů

předsedovi vlády

ve vlastnosti dozorčího orgánu nad Státním pozemkovým úřadem o přídělu hřišť ze zabrané půdy.

Šíření tělovýchovy a sportu, zejména na venkově, vadí často nedostatek vhodného prostoru, potřebného pro pěstování her a závodů. Někdy není ani dostatečného porozumění od korporací, rozhodujících pro potřeby tohoto druhu. Státní úřad pozemkový vlastní často půdu, z níž by buď přímo anebo výměnou mohla býti opatřena co nejlevněji potřebná cvičiště pro tělovýchovu a sport.

Podepsaní žádají pana předsedu vlády, aby laskavě doporučil Státnímu pozemkovému úřadu, aby v zájmu tělovýchovy vycházel ochotně vstříc žádostem sportovních korporací pro příděl cvičišť a přidělené event. plochy postupoval za nejnižší ceny žádajícím korporacím.

V Praze, dne 17. prosince 1929.

Šeba, Ot. Svoboda, dr. Patejdl, Lanc, Zeminová, Vaněk, Šmejcová, Špatný, Langr, Richter, Hatina, Stejskal, Netolický, Polívka, Mikuláš, Slavíček, Malý, dr. Stránský, Bergmann, Fiala, Tučný, dr. Moudrý, Tykal.

27/II.

Interpelace

poslanců Jana Šeby, Ot. Svobody a druhů

ministru zemědělství

a uvolnění přístupu do lesů pro možnost pěstování organisovaného skautingu.

Obyvatelé měst, zejména mládež, organisovaná v disciplinovaných sportovních korporacích, tráví nejraději svůj nedělní odpočinek výletem na venkov, do přírody. Touhou mladého člověka, ve velkoměstě vyrostlého, je ztráviti několik hodin odpočinku v lese. V poslední době opatření dozorčích úřadů lesních ve státních lesích, dosud jedině dostupných, znemožnila po většině přístup do lesů. Uznáváme, že zejména pěstění mladých lesních kultur, chov zvěře a pod. ohledy ukládají příslušným orgánům jistá ohraničení volnosti používání lasa, stejně jako má druhé straně zneužívání lesa nevázaným trampingem, potvrzuje mnohdy oprávněnost opatření. Reklamujeme ale, aby byla učiněna koncese řádně organisovaným skautským a turistickým družinám pražským, aby pod řádným vedením a dozorem odpovědných vůdců státní lesy mohly navštěvovati. Žádáme p. ministra zemědělství, aby učinil event. reservace, jimiž by organisovanému skautingu a turistice byli lesy zpřístupněny.

V Praze, dne 17. prosince 1929.

Šeba, Ot. Svoboda, dr. Patejdl, dr. Stránský, Vaněk, Stejskal, Fiala, Šmejcová, Richter, Špatný, dr. Moudrý, Zeminová, Polívka, Netolický, Mikuláš, Slavíček, Malý, Tučný, Tykal, Langr, Lanc, Bergmann.

27/III.

Interpelace

poslance Frant. Seidla a soudruhů

ministru vnitra

o nezákonném provádění platového zákona č. 103/26 u četnictva na Slovensku.

Zemské četnické velitelství v Bratislavě, převádějíc platový zákon při povýšení strážmistrů do hodností vrchního strážmistra, propočítávalo povýšenému služební dobu (včetně válečných pololetí) a podle této doby stanovilo nový platový stupeň. K tomu pak připočítalo onen peněžitý obnos, který povýšený získal ke dni 1. července 1922 přiznáním Slovenské výhody, t. j. částku kol 900 Kč ročně, a zařadilo poté povýšeného do ciferně stejného nebo nejblíže vyššího platového stupně. Tuto praksi uplatnilo u 38 strážmistrů, kteří byli v době od 1. července 1922 do 31. prosince 1925 na vrchní strážmistry povýšeni. Jmenované zemské četnické velitelství přeměnilo tedy ťSlovenskou výhoduŤ na peněžitý obnos.

Tato přeměna je nezákonná z těchto důvodů:

Výnos min. vnitra č. 44.665/22 přiznal jako tak zv. Slovenskou výhodu čtyři platové stupně té které četnické služební kategorie, nestavíc z nich resultující částku vedle služného, čímž zase bylo ustáleno, že četn. g. m. sl. tř. měli dosáhnouti dříve posledních platových stupnic a potom by už platově nepostupovali.

Platový zákon v §§ 168, 188 a 191 ustanovil, že při převodu a vůbec při povýšení jest propočítati služební dobu ke dni 31. prosince 1925 podle zásad P. Z. a tak stanoviti nový platový stupeň podle resultující z toho služební doby. P. Z. tedy nepřipouští, aby ťSlovenská výhodaŤ byla při převodu meto při povýšení přepočtena na obnos, který jí byl svého času získán.

Zemské četnické velitelství však neodvodilo důsledky z těchto morem ve svém nezákonném provádění P. Z., neboť ono nepřiznalo odměn 38 vrchním strážmistrům ťSlovenskou výhoduŤ v získaných letech, nýbrž v částce kol 900 Kč, je to tedy prakse kusá a nezákonná, vypočtená jen na zkrácení dotčených g. m. sl. tř.

Jelikož § 196 P. Z. č. 103/26 zmocňuje vládu, aby vyrovnala případné platové nesrovnalosti, a ježto v daném případě se jedná jen o 38 g. m. sl. tř., povýšených na vrchní strážmistry v letech 1922-1925, nadále pak jde jen o správný výklad P. Z., a konečně protože naříkaná prakse zem. četn. vel. jest nezákonná, táží se podepsaní pana ministra vnitra:

1. Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi, aby P. Z. byl i u četnictva v tomto směru správně praktikován?.

2. Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi, aby ťSlovenská výhodaŤ byla započítána celá do služného i do pense, podle významu získaného počtu let, jaký resultoval ke dni 1. července 1922?

3. Jest pan ministr vnitra ochoten sděliti podepsaným, co v této věci nařídil, nebo naříditi hodlá?

V Praze, dne 18. prosince 1929.

Seidl, Chalupa, Remeš, Stivín, V. Beneš, Vácha, Hampl, Bečko, Fr. Svoboda, Koudelka, Prokeš, Pik, Klein, Brodecký, Husnaj, inž. Nečas, Tayerle, Jurnečková, Srba, Brožík, Benda, Hummelhans, dr. Macek.

27/IV.

Interpelace

poslanců Jos. Davida, L. Pechmanové, J. Tykala a druhů

ministru železnic

o stavbě dráhy z Mnichova Hradiště přes Český Dub do Křížan u Liberce a odbočky této dráhy z Českého Dubu do Hodkovic.

Vleklou krisí továrny fy F. Schmitt v Českém Dubě ocitlo se dělnictvo tohoto závodu v poměrech nanejvýš zoufalých a v největší své bídě obrátilo se zvláštním memorandem na ministerstvo sociální péče o poskytnutí mimořádné státní podpory pro nezaměstnané dělnictvo, jež vyčerpalo již svoji podporu v nezaměstnanosti a hledí nyní do očí hladu a bídě.

Chudý a horský okres Českodubský, nemající zcela žádného železničního spojení a ležící pod pásmem Ještědským, mezi průmyslovým krajem libereckým na severu a zemědělským krajem mnichovohradišťským na jihu a mezi Mimoňskem na západě a Hodkovicemi na východě, nelze, přihlížejíc k zaměstnání jeho 14.000 obyvatelů, zařaditi mezi okresy zemědělské, poněvadž výnosnost horských políček domkářů a chalupníků tohoto okresu jest ta nejmenší, ani mezi okresy průmyslové, protože kromě jediné továrny fy F. Schmitt (přádelna) v Českém Dubě není na celém okresu zcela žádného jiného podniku průmyslového ani jakéhokoliv jiného průmyslu domáckého.

Jestliže jmenovaná firma F. Schmitt v Českém Dubě zaměstnávala v letech před válkou až 2300 dělníků z Českého Dubu a jeho blízkého a vzdáleného okolí, byl největší počet dělnictva v této továrně zaměstnaného ad státního převratu 800, kterýžto počet byl čas od času velmi citelně snižován, když v tom či onom oddělení závodu se práce buď vůbec na celé týdny zastavila anebo omezovala.

Třebaže touto, možno říci vleklou krisí továrny fy F. Schmitt dělnictvo nezměrně strádalo, poněvadž od státního převratu nebylo týdne, aby se plných 48 hodin pracovalo, nevykřikovalo toto velmi skromné dělnictvo svoji bídu do světa, i když s týdenním výdělkem 40-80 Kč musilo jen velmi bídně své rodiny vyživovati a šatiti, platiti nájemné a opatřovati si potřebné palivo.

V poslední době bylo dělnictvo jmenované firmy týden po týdnu ve velkém počtu propouštěno, velká jeho část vyčerpala již svoji podporu v nezaměstnanosti, neboť jsou velmi četní již přes 20 týdnů bez zaměstnání a toho času pracuje v továrně okrouhle jen na 300 dělníků.

Ale i tento minimální počet dělnictva, zaměstnaného v přítomné době v továrně fy F. Schmitt, bude v nejbližší době citelně zatížen, protože zástupce fy F. Schmitt prohlásil před vrchním komisařem okresního úřadu v Turnově a živnostenským inspektorem z Mladé Boleslavě, kteří příčiny krise vyšetřovali, že pro nedostatek objednávek se provoz v tkalcovně úplně zastavuje a že není zcela žádné naděje na zlepšení provozu tohoto závodu v daleké budoucnosti.

Jaké vyhlídky má tedy dělnictvo této továrny do budoucnosti v době blížícího se zimního období? V českém Dubě a na celém okrese zaměstnání nikdo z nich nenalezne, když tu průmyslu a větších zemědělců vůbec není. Do Liberce, který je průmyslovým střediskem severních Čech, jest pěšky čtyři hodiny (železná dráha vede až z Hodkovic, 10 km od Českého Dubu vzdálených) a v této pokročilé roční době průmyslové závody dělníků nepřijímají i kdyby někdo z nezaměstnaných, dělníků chtěl denně tuto cestu konati.

Jsou zde dělnické rodiny, ubohé žehy, které trnou úzkostí, jak nasytí své drahé dítky, jak jim zakoupí teplé šaty na zimu a jak jim vyhřejí světnici. Bída a zoufalství usazuje se natrvalo v těchto dělnických rodinách a naděje na zlepšení není zhola žádná.

Výkřiky bídy nynější a zoufalství dělnictva v blížícím se zimním období zasluhuje náležité pozorností slavné sněmovny a vlády republiky Československé, neboť dělnictvo a jako dorost jsou jednou z nejsilnějších opor našeho mladého státu.

Jednati jest třeba rychle a okres českodubský nutno míti stále v patrnosti, protože jeho poloha a potřeby jsou zcela mimořádné a zcela jedinečné oproti jiným okresům Čsl. republiky.

Žádná mimořádná podpora nezaměstnanému dělnictvu Českého Dubu a celého okresu, jež by byla poskytnuta ze státní pokladny, nemůže naprosto odpomoci nynější nezaměstnanosti a vzhledem k naprostému nedostatku komunikace nelze vůbec očekávati, že by v tomto okrese mohl býti vybudován tovární anebo rozšířen průmysl domácký.

Jedině Komunikace přispěla by k rozvinutí průmyslu továrního a domáckého, přílivem cizinců po vznesl by se obchod a živnosti a povznesl by se blahobyt lidu, když už by se ani nepřehlíželo k celkové poloze kraje, tedy k důvodům strategickým, ač je samozřejmé, že ani tyto nezaujímají místa druhořadého s ohledem na blízké pohraničí.

Okres českodubský zabírá území ve výměře asi 1200 km2, to je ve výměře téměř 1/4 našeho Slezska, a toto veliké území nezasahuje vůbec železniční spojení.

Jedině válka zavinila, že okres Českodubský postrádá dosud železničního spojení a že lid tohoto kraje následkem naprostého nedostatku komunikace úpí v hospodářské bídě.

V letech před válkou byla provedena z nařízení ministerstva železnic politická obchůzka, bylo provedeno vyvlastňovací řízení a byla stanovena ohnivzdorná opatření v příčině projektu stavby dráhy z Mnichova Hradiště přes Český Dub do Křížan u Liberce a odbočky této dráhy z Českého Dubu do Hodkovic a projekt to uměl býti v roce 1914 realisován.

Projekt je tedy v ministerstvu železnic úplně připraven a jest proto na rozhodujících činitelích vládních, aby co nejdříve jej realisovali, aby odstraněna byla nynější nejvýš kritická situace nejen dělnictva, ale všeho obyvatelstva okresu Českodubského.

Podepsaní interpelanti táží se pana ministra železnic:

Jest ochoten zabývati se blíže projektem této důležité dráhy a co nejdříve dáti provésti přípravné práce?

V Praze, dne 12. prosince 1929.

David, Pechmanová, Tykal, Stejskal, Netolický, Mikuláš, Zeminová, Špatný, Malý, Ot. Svoboda, Richter, Bergmann, Šeba, Langr, Fiala, Tučný, Moudrý, Vaněk, Polívka, dr. Stránský, Lanc, Hatina, dr. Patejdl, Slavíček.

27/V.

Interpelace

poslanců Vojty Beneše, Lud. Pika, Ant. Remeše, F. Nového a soudruhů

ministerskému předsedovi, ministru spravedlnosti a železnic

o úmyslném a nepoctivém porušování legionářského zákona č. 462 z roku 1919.

Konkursem ze dne 16. ledna,1928, č. pres. 38-4/28 vypsáno ubylo podle vládního nařízení č. 114/26 místo pomocného zřízence u okresního soudu v Blovicích, jehož přednostou je vrchní rada zemského soudu Vondrák. Konkurs výslovně uváděl, že místo je vypsáno pro ženatého žadatele. O vypsané místo podal si dne 16. února 1928 prostřednictvím Kanceláře československých legií při MNO. žádost legionář Jan Karas z Blovic (č. 7116 Kleg-Sl-ex 29). Jan Karas byl ženat, otcem dvou dětí, od r. 1920 pak byl zaměstnán jako smluvní dělník u Divisní zbrojnice č. 2 v Plzni. Absolvoval s dobrým prospěchem 3 třídy měšťanské školy, a jsa kromě svého legionářství i válečným invalidou, měl zajisté způsobilost i zákonité nároky ucházeti se o místo pomocného zřízence u okresního soudu v Blovicích.

Přípisem okresního soudu v Blovicích bylo však Janu Karasovi dne 15. června 1928 sděleno, že se mu žádost o místo vrací, poněvadž bylo uděleno jinému žadateli, jimž podle dodatečného ujištění byl bezdětný Josef Mencl, do té doby zámečník smluvní, zaměstnaný u státních drah v Plzni od r. 1923, z kteréžto služby dne 31. května t. r. odešel.

Stalo se tak vlivem vrchního rady zemského soudu, přednosty soudu v Blovicích Vondráka, jehož nepříznivé stanovisko k legionářům je v Blovicích všeobecně známo. Vrchní zemský soud v Praze udělil místo pomocného zřízence Josefu Menclovi za předpokladu, že byl podle restrikčního zákona dán železniční správou v Plzni státním úřadům k disposici jako přebytečný.

Sluší krom toho uvésti, že v čase ukončení lhůty konkursní, dne 20. února 1928, byl Mencl ještě svobodný, poněvadž teprve 7. dubna 1928, tři týdny před nastoupením v Blovicích, se oženil.

Proti takovému obsazení podal Jan Karas opět prostřednictvím Kanceláře čsl. legií dne 28. června 1928, č. j. 25.263 Kleg-Sl-ex 28 stížnost k ministerstvu spravedlnosti, odvolávaje se na zřejmé porušení § 4 zákona legionářského č. 462/19.

Ministerstvo spravedlnosti zavedlo sice na základě uvedené stížnosti šetření, po jeho provedení však byly nároky legionáře Jana Karase zamítnuty a obsazení místa Josefem Menclem schváleno.

Konstatujeme, že do šetření úředního v té věci zasáhly nepoctivé ruce, jejichž zásahem bylo ministerstvo spravedlnosti oklamáno a spravedlivé nároky legionáře Karase protizákonně odmítnuty.

Na základě ministerstvem spravedlnosti nařízeného šetření došel totiž na ředitelství čsl. státních drah v Plzni přípis přednosty okresního soudu v Blovicích z 24. prosince 1928, ve kterém se uvádí:

Zdejším výnosem ze dne 27. května 1928, č. j. Pres. 38/4/28, vydaným nu základě předchozího schválení presidia vrchního zemského soudu v Praze, uděleného výnosem téhož presidia ze dne 18. května 1928 Pres. 17.290/b/28 jmenován byl bývalý zaměstnanec čsl. státních drah u I. odboru udržování trati v Plzni Josef Mencl pomocným zřízencem zdejšího soudu, nastoupiv úřad dne 1. června 1928.

Má býti nyní zjištěno, v jakém služebním poměru a jak dlouho byl zaměstnán Josef Mencl na dráze bezprostředně před ustanovením pomocným zřízencem u zdejšího soudu, zda snad nebyl ve službách dráhy přebytečným a jako takový dán k disposici pro služby justičního resortu s hlediska zákona čís. 286/24.

O brzké vyřízení se prosí. K informaci se podotýká, že Josef Mencl jest narozen dne 6. listopadu 1894 v Boušově u Blovic, příslušný a pobytem tamtéž a dle potvrzení odboru pro udržování tratě Plzeň I, soudu předloženého byl zaměstnán v udržovacích dílnách odboru pro udržení dráhy Plzeň I od 18. června 1923 do 1. června 1928.

Okresní soud v Blovicích, odd. I.

Vondrák.

Podotýkáme, že až do obdržení tohoto úředního vyzvání nevědělo ředitelství státních drah v Plzni naprosto ničeho o smluvním zaměstnanci svého odboru pro udržování drah v Plzni I a nemohlo ho tudíž dáti státním úřadům k disposici jako přebytečného.

O tom svědčí další šetření a řízení. Neboť ředitelství státních drah v Plzni obrátilo se na odbor pro udržování tratě č. I v Plzni tímto přípisem:

Oznamte, pracoval-li Mencl od 18. VI. 1923 do I. VI. 1928 nepřetržitě jako zámečník na výpomoc, zda měl v té době stále mzdu 25.60 denně a jakým způsobem byl zrušen jeho pracovní poměr. Mimo to oznamte, zda byl zaměstnán na místě systemisovaném pro traťového řemeslníka či zda snad byl zaměstnán jen na pracích mimořádných a přechodných.

Z ředitelství státních drah v Plzni 4. ledna 1929.

Vlasák.

Odbor pro udržování dráhy Plzeň I odpověděl přípisem ze 4. ledna 1929:

Ředitelství státních drah, odd. I.

v Plzni.

Oznamujeme, že Mencl Josef ubyl zaměstnán u zdejšího odboru nepřetržitě od 18. června 1923 do 31. května 1928 jako zámečník lna výpomoc, kdy na vlastní žádost vystoupil ze služeb dráhy. V době svého přijetí měl u nás plat na hodinu Kč 2.60 v době vystoupení měl již plat na hodinu 3.50 Kč. Týž na místě systemisovaném pro traťového řemeslníka zaměstnán nebyl, byl zaměstnán jen na pracích mimořádných a přechodných.

Přednosta trati: podpis.

A nyní stalo se něco, co snad i v našich poměrech je prostě neslýcháno: do úředních spisů ředitelství státních drah v Plzni dostal se nepochopitelným způsobem akt zřejmě původu neúředního. Každý jen trochu s úředními způsoby železničních úřadů obeznámených úředník prostým nahlédnutím do tohoto aktu zjistí, že byl pracován mimo sféru železničních úřadů plzeňských osobou do poměrů nedosti zasvěcenou. Zní:

Okresnímu soudu v Blovicích.

K č. j. Pres 594/4/28

K přípisu ze dne 24. XII. č. j. pres. 594/4/28 sděluje podepsané ředitelství, že Josef Mencl, narozený dne 6. XI. 1894 v Boušově-Hradišti, příslušný tamtéž, bytem v Boušově-Hradišti, zaměstnán byl u státních drah u odboru pro udržování dráhy Plzeň I jako zámečník s pevným platem nepřetržitě od 18. VI. 1923 do 1. VI. 1928, kdy byl ustanoven pomocným zřízencem okresního soudu v Blovicích a byl v době před tímto svým ustanovením ve službách dráhy přebytečný a jako takový dán k disposici pro službu justičního resortu s hlediska zákona č. 286/24.

Ředitelství státních drah v Plzni.

Úředník státních drah v Plzni, který na základě tohoto nastrčeného, cizího konceptu pracoval odpověď okresnímu soudu v Blovicích, neměl sice odvahy užíti nastrčeného znění, poněvadž troufalým způsobem uvádělo okolnosti zcela nepravdivé, ale nedovedl odolati nátlaku na něho činěnému zcela. Přeškrtal sice výrazy v hořejším znění proloženě vytištěné, nahradil je výrazy v následujícím znění ostře menším tiskem vyznačenými, ale svémocně a proti pravdě porušil smysl odpovědi, kterou podal autoritativně Odbor udržování dráhy Plzeň I, jak jsme ji výše již uvedli.

Došel proto okresnímu soudu v Blovicích k rukám pana vrchního rady Vondráka z ředitelství státních drah v Plzni tento přípis:

K dotazu ze dne 24. XII. č. j. pres. 594/4/28 oznamujeme, že Josef Mencl, narozený dne 6. XI. 1894 v Boušově-Hradišti, příslušný tamtéž, bytem v Boušově-Hradišti, zaměstnán byl u státních drah u odboru pro udržování dráhy Plzeň I jako zámečník nepřetržitě od 18. VI. 1923 do 1. VI. 1928. Vystoupil, poněvadž se stal v žel. službě přebytečným.

Z ředitelství státních drah v Plzni.

Ritter.

Takto vypracovaný, vědomě pravdu zastírající a pravdě odporující spis zaslán byl přednostou okresního soudu v Blovicích, který skutečnou podstatu věci zajisté dobře znal, ministerstvu spravedlnosti.

Ministerstvo spravedlnosti na základě této úřední mystifikace a holého úředního podvodu ovšem zjistilo, že legionářský zákon porušen nebyl a odpovědělo v tom smyslu Kanceláři československých legií při MNO.

Kancelář československých legií, nemajíc dále jiné možnosti, než přejmouti úřední mystifikaci za úřední pravdu, oznámila přípisem z 5. února 1929 č. j. 4524/Kleg-Sl-ex 29 zamítnutí stížnosti Karasovy Československé obci legionářské jednotě v Blovicích tímto přípisem:

Ministerstvo spravedlnosti zaslalo dne 24. ledna 1929 spod č. j. 2635 presidiu vrchního zemského soudu v Praze toto rozhodnutí:

ťMinisterstvo spravedlnosti nevyhovuje stížnosti legionáře Jana Karase v Blovicích do obsazení služebního místa pomocného zřízence u okresního soudu v Blovicích nelegionářem Josefem Menclem, neboť:

Výměrem u přednosty okresního soudu v Blovicích z 16. ledna 5928, č. Pres. 38-4/28 byla vypsána veřejná soutěž na služební místo pomocného zřízence v Blovicích podle vládního nařízení č. 114/26. Tato veřejná soutěž byla vyhlášena v Úředním Listě Československé republiky a sdělena v opisu též Kanceláři československých legií při Ministerstvu národní obrany. Ve stanovené lhůtě podalo žádost celkem 10 uchazečů, z nichž ubyli 4 legionáři, mimo jiné také stěžovatel Jan Karas. Na základě správy přednosty okresního soudu v Blovicích z 11. května 1928 dalo presidium vrchního zemského soudu v Praze podle § 65 odst. 1 nař. č. 114/26 a § 62 odst. 2 org. zák. č. 217/96 ř. z. souhlas, aby byl pomocným zřízencem na toto uprázdněné místo ustanoven Josef Mencl, dosud zámečník u odboru pro udržování dráhy v Plzni. Tento byl pak přednostou okresního soudu v Blovicích přijat do služebního poměru soudního zřízence pomocného, nastoupil službu a vykonal služební přísahu 1. června 1928.

Stížnost proti tomuto obsazení čelící namítá výhradně jen skutečnost, že místo bylo obsazeno nelegionářem, ač se o ně ucházeli legionáři a vidí v tomto postupu porušení předpisu § 4 zák. č. 462/19.

Vyřizujíc tuto stížnost, řídilo se ministerstvo spravedlnosti těmito úvahami:

I kdyby z intence zákona č. 462/19 nevycházelo na jevo, že o výhradném právu legionářů na určitá místa lze mluviti jen, konkuruje-li uchazeč-legionář s jinými uchazeči, kteří - nejsouc v žádném služebním poměru ke státu - ucházejí se o přijetí do státních služeb na určité služební místo, plyne z účelu pro který byl vydán dosud platný zákon z 22. prosince 1924 č. 286 Sb. z. a n. o úsporných opatřeních ve veřejné správě (zejména z ustanovení jeho §§ 4, 5, 8 a 30), že obsazování služebních míst jakéhokoliv druhu novými silami, totiž silami, které nejsou ke státu v žádném služebním poměru, jest možným teprve, když uprázdněné služební místo nemůže býti obsazeno přesunem zaměstnance, který ve státních službách již jest, jenž však v resortu, kterému přísluší, jest přebytečný.

Tato podmínka při obsazování služebního místa, o které šlo, nebyla dána. Podle dodatečně vykonaného šetření a správy ředitelství státních drah v Plzni ze 7. ledna.1929, č. 4559/I/28 byl Josef Mencl zaměstnám u státních drah v odboru pro udržování dráhy Plzeň I, jako zámečník nepřetržitě od 18. června 1923 do 1. června 1928, kdy byl ustanoven pomocným zřízencem okresního soudu v Blovicích a byl v době před tímto svým ustanovením ve službách dráhy přebytečný a jako takový dán k dispozici pro službu justičního resortu s hlediska zákona č. 286/24.

Za tohoto zjištěného stavu věci nelze mluviti o porušení předpisu § 4, zákona č. 462/19, jehož vzhledem k tomu, co bylo shora uvedeno a zejména za platnosti zák. č. 286/24, nelze se dovolávati v případech, může-li uprázdněné služební místo, jinak legionářům vyhražené, býti obsazeno přesunem přebytečného zaměstnance z jiného resortu podle § 8 zák. čís. 286/24Ť.

Na vědomí.

Přednosta Kanceláře čs. legií:

Podpis.

Vědom si svého práva a naprosté nepravdy toho, co úřadům bylo tvrzeno o povaze Menclovy práce na státních drahách, obrátil se legionář Jan Karas na poslance Vojtu Beneše, jemuž předložil prostřednictvím Jednoty legionářské v Blovicích originál prohlášení, které si sekretariát Západočeské župy Obce legionářské v Plzni vyžádal na Odboru udržování dráhy v Plzni - tohoto znění:

Odbor udržování dráhy, Plzeň I,

dne 27. února 1929.

P. T.

Stvrzujeme tímto, že Mencl Josef, nar. 6. XI. 1894, byl zaměstnán u zdejšího odboru jako smluvní zámečník od 18. června 1923 do 31. května 1928, kdy na vlastní žádost ze služeb drah vystoupil.

Přednosta trati:

Podpis.

Prostudovav případ Jana Mencla, shledav pak v něm nejen porušení legionářského zákona, ale spolu trestuhodnou mystifikaci nejvyšších úřadů státu nepoctivým referováním o předstíraných okolnostech za účelem klamání úřadů a dosažení neoprávněných výhod proti jasnému změní zákona, snažil se poslanec Beneš Vojta likvidovati ostudný případ neveřejným zásahem. Obrátil se proto 15. VI. 1929 osobním dopisem na ministra spravedlnosti dr. Mayr-Hartinga:

Slovutný pane ministře! Důvěřuje plně Vašemu tak osvědčenému smyslu pro právo a ve všem všudy zákonný postup, obracím se na Vás v této záležitosti:

U okresního soudu v Blovicích bylo výměrem přednosty okresního soudu vypsáno místo pomocného zřízence. Mezi žadateli byl i legionář Jan Karas, který se podle legionářského zákona domníval míti nárok na toto místo, jež bylo dámo J. Menclovi, v době vypršení konkursu ještě svobodnému zaměstnanci dráhy v obvodu plzeňského ředitelství. Poněvadž konkurz byl vypsán výslovně pro muže ženatého, nesplnil ani tu podmínku žadatel Josef Mencl, který se teprve později oženil.

V přípisu, který MNO zaslalo Českosl. Obci legionářské - jednotě v Blovicích, v němž se nároky legionáře J. Karase odmítají, praví se výslovně, že ministerstvo spravedlnosti zaslalo 24. ledna presidiu vrchního zemského soudu rozhodnutí, ve kterém se mimo jiné uvádí: ťPodle dodatečně vykonaného šetření a zprávy ředitelství státních drah v Plzni ze 7. ledna 1929 č. 4559/I/28 byl Josef Mencl zaměstnám u státních drah u odboru pro udržování dráhy Plzeň I jako zámečník nepřetržitě od 18. června 1923 do 1. června 1928, kdy ubyl ustanoven pomocným zřízencem okresního soudu v Blovicích a byl v době před tímto svým ustanovením ve službách dráhy přebytečný a jako takový dán k disposici pro službu justičního resortu s hlediska zákona čís. 286/24Ť.

K tomuto znění ministerského přípisu dovoluji si slušně konstatovati, že mám ve tvých rukou originální prohlášení Odboru pro udržování dráhy Plzeň I z 27. února 1929, v němž se úředně praví, že Josef Mencl ťjako smluvní zámečníkŤ ťna vlastní žádost ze služeb drah vystoupilŤ.

Jsem ochoten panu ministrovi kdykoli originál tohoto úředního prohlášení předložiti, podotýkaje, že Josefu Menclovi jako smluvnímu zaměstnanci nebyl by státní úřad povinen zaopatřovati zaměstnání ani v takovém případě, že by byl skutečně ze služeb dráhy jako přebytečný propuštěn.

Ale nebylo ani prvního ani druhého. Mencl nebyl propuštěn, ale šel ze služeb dráhy na vlastní žádost, stát pak mu jako smluvnímu nebyl povinen opatřovat náhradní zaměstnání.

Naproti tomu J. Mencl o své žádosti do služeb soudu se nikomu nezmínil a teprve když byl protizákonně přijat, dobrovolně ze služeb vystoupil. Již ten fakt, že jeho přebytečnost byla konstatována teprve v lednu 1929, vede mne k tomu, abych upozornil, že přebyteční v té době museli přece nějakým úředním jednáním za takové být označeni a nikoli teprve post festum za takové prohlašováni - proti pravdě, již mám zjištěnu oficielním listem Odboru udržování dráhy v Plzni I.

Také soud o Mencla nežádal, aniž žádal Mencl propuštění k soudu správě proto, že nebyl na systemisovaném místě, ale prostě ze služeb dráhy jako smluvní zaměstnanec vystoupil. Není přece třeba vystupovati tomu, kdo je dán k disposici jako přebytečný.

Vzhledem k těmto okolnostem nemohu pochopiti tvrzení ministerstva spravedlnosti o tom, že byl Mencl přebytečný. Mám dojem, že ty teprve post festum hledány a nalezeny byly důvody pro výklad, jaký byl učiněn k tomu cíli, aby mohly být odmítnuty nároky legálního žadatele podle legionářského zákona Jana Karase.

Považuji proto za žádoucí, aby ministerstvo spravedlnosti dalo si předložit od ředitelství státních drah v Plzni spisy č. 4559/I/28, které byly založeny teprve dáveno po Menclově vystoupení, nikoli tedy při jeho vystoupení. Je to svědectví, že Mencl přebytečným nebyl, jinak aby doklady o tom byly z doby jeho odchodu od dráhy. Vysvítá to také z toho, že teprve v prosinci 1928 dotazovalo se ředitelství dráhy svého odboru udržování dráhy proč jmenovaný vystoupil. Nemohlo ho tedy samo dávati k disposici.

Pane ministře, nemám důvěru v toto řízení. Rád bych té důvěry nabyl, rád bych byl přesvědčen, že v oboru ministerstva spravedlnosti nedělo se nic, co by mohlo mou nedůvěru opodstatnit.

Přijměte, pane ministře, ujištění mé obzvláštní a upřímné úctě k Vám. Hluboce oddaný

Vojta Beneš,

poslanec Národního Shrom.

Na uvedený dopis došla poslanci Vojtovi Benešovi tato odpověď:

Vážený pane poslanče!

K Vašemu dopisu z 15. června t. r., týkajícímu se obsazení místa pomocného zřízence u okresního soudu v Blovicích, sděluji, že ministerstvo spravedlnosti rozhodlo výnosem z 24. ledna t. r., čís. 2.635/29 o stížnosti Jana Karase, do neobsazení tohoto místa legionářem podle zjištěného skutkového stavu a to mimo jiné též na základě zprávy ředitelství státních drah v Plzni I. ze 7. ledna t. r., čís. 4559-I/28, jehož obsah v dopisu slovně uvádíte.

Poněvadž tu jde o sdělení státního úřadu, bylo ministerstvo spravedlnosti jeho údaji vázáno a nemá v mezích své příslušnosti možnosti ani oprávnění, aby jeho bližší podklad samo přezkoumávalo.

V úctě oddaný

Dr. Mayr-Harting.

Z uvedeného průkazného materiálu, kterýž nachází se jednak ve spisech ředitelství státních drah v Plzni, jednak v rukou poslance Vojty Beneše a může býti kdykoli předložen, je patrno,

1. že přednosta okresního soudu v Blovicích vrch. rada zemského soudu Vondrák postaral se o ustanovení Jos. Mencla, aniž bylo pevně zjištěno, že Mencl byl jako přebytečný dán státním úřadům k disposici,

2. že naopak Josef Mencl přebytečným zaměstnancem státních drah v Plzni ani jinde nikdy nebyl a že tedy místo soudního pomocného zřízence mu bylo uděleno protizákonně,

3. že do úřadování státních drah v Plzni zasáhl neznámý cizí činitel vsunutím mimo úřadovny státních drah připraveného aktu, který předstíral přebytečnost Josefa Mencla s hlediska zákona č. 286/24, zatím co Mencl zaměstnán byl smluvně na pracích mimořádných a přechodných a ze služeb dráhy na vlastní žádost vystoupil,

4. že konečně přímými přehmaty při sdělování konečné odpovědi se strany ředitelství státních drah v Plzni přes jasné a poctivé prohlášení Odboru udržování dráhy, Plzeň I - bylo ministerstvo spravedlnosti vědomě a trestuhodně mystifikováno,

5. že byl porušen legionářský zákon č. 462/19.

Z tohoto neslýchaného případu vědomě připravované úřední mystifikace je také patrno, že tady už nejde jedině o porušení zákona legionářského, ale což je bezpříkladné - o záhadnou manipulaci ve státním úřadování, dotýkající se dokonce povážlivě resortů dvou ministerstev, z nichž jedno má za povinnost obranu práva.

Považovali jsme za svou občanskou povinnost upozorniti na tento případ, jehož povaha volá po nejpřísnějším a okamžitém vyšetření. Žádá si ovšem, aby řízení bylo přísné i objektivní, tak aby do něho nemohly znovu zasáhnouti elementy a vlivy, které by usilovaly pravdu zakrýt či dokonce novými manipulacemi zahladit.

Nelze připustit, aby beztrestně v nevážnost i posměch uváděny byly státní úřady a instituce, aby v širokých kruzích obyvatelstva tohoto státu vyvolávána byla nedůvěra ke státu a jeho zřízením.

V uvážení toho všeho táží se podepsaní:

1. jest blovický případ ministerskému předsedovi i ministrům spravedlnosti a železnic znám?

2. jsou ochotni vinníky, budou-li zjištěni, vinníky, kteří se tak těžce provinili proti svým povinnostem i služebním slibům, exemplárně potrestat?

3. jsou konečně ochotni dáti průchod legionářskému zákonu č. 462/19 a napraviti křivdu legionáři Janu Karasovi učiněnou?

V Praze dne 15. září 1928.

V. Beneš, Pik, Remeš, Nový, Koudelka, Brodecký, Tayerle, KIein, Neumeister, Jurnečková, Kučera, Prokeš, Svoboda Fr., Hampl, Biňovec, inž. Nečas, Srba, Stivín, Chalupa, Husnaj, dr. Winter, dr. Macek, Bečko, Vácha.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP