Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1929.

III. volební období.

1. zasedání.


23.

Návrh

poslanců dra Fr. Lukavského, Fr. Ježka a druhů

na zrovnoprávnění pensistů změnou některých předpisů o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních, státních a jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po těchto zaměstnancích.

Zákon

ze dne......................,

kterým se částečně mění některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních, státních a jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po těchto zaměstnancích.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Odpočivné požitky zaměstnanců, jmenovaných v §u 1 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., kteří před účinností tohoto zákona na odpočinek odešli, anebo za účinnosti jeho byli přeloženi do výslužby, avšak nebyli účastni výhod zmíněného zákona, jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po takovýchto zaměstnancích, upraví se podle pensijních základen, vyplývajících z aktivních požitků služebních, platných dne 1. ledna 1930, Vyňati jsou zaměstnanci, kteří opustili službu na základě zákona č. 286 ex 1924 pro nezpůsobilost.

§ 2.

Za stejných předpokladů rozšiřuje se platnost ustanovení dílu IV. (Odpočivné a zaopatřovací platy, §§ 32, 33 a 34) a dílu V. (Převod do nových platů, §§ 36 a 44) zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb. z. a n., na všechny před účinností tohoto zákona neb za jeho účinnosti, avšak bez přiznání jeho výhod do výslužby přeložené:

1.) učitele obecných a občanských škol v Čechách a v Moravskoslezsku,

2.) státní a nestátní učitele veřejných obecných (lidových a církevních) a občanských škol na Slovensku a v Podkarpatské Rusi,

3.) státní a nestátní opatrovatelky veřejných dětských opatroven na Slovensku a v Podkarpatské Rusi,

4.) státní a nestátní profesory středních škol, učitelských ústavů a jiných vyšších učelišť na Slovensku a v Podkarpatské Rusi,

5.) pozůstalé po uvedených osobách, jestliže nabyli nároku na odpočivné nebo zaopatřovací platy na základě platných zákonů.

§ 3.

Odpočivné požitky zaměstnanců zemí, okresů a obcí, fondů a ústavů jimi spravovaných, jakož i jiných veřejných korporací a ústavů a zaopatřovací požitky pozůstalých po takovýchto zaměstnancích bez rozdílu, kdy na odpočinek odešli, nebo zemřelí, jest uvésti na míru požitků zaměstnanců státních stejné nebo rovnocenné kategorie ve stejných poměrech služebních a rodinných.

§ 4.

Pokud nebude učiněno jiné opatření, budiž hrazen náklad spojený s provedením tohoto zákona, vyjímajíc § 2 a § 3, z úspor rozpočtu státní správy nebo jednotlivých státních podniků.

Náklad, který vznikne provedením §u 2 a 3 tohoto zákona, uhradí dosavadní vydržovatelé.

§ 5.

Tento zákon nabývá účinností dnem 1. ledna 1930.

§ 6.

Provésti tento zákon náleží ministru financí v dohodě s ostatními ministry.

Dále navrhují podepsaní, aby poslanecká sněmovna schválila tyto resoluce:

1.) Vládě se ukládá, aby co nejdříve předložila návrh zákona, jímž by se unifikovaly pensijní normy všech veřejných zaměstnanců a jímž by byly odstraněny nejen různé nesrovnalostí, ale i tvrdostí dosavadních předpisů, zvláště pokud se týče § 17 zákona čís. 286 ex 1924 a § 163 zákona č. 103 ex 1926, týkající se kumulace pensijních požitků resp. úrazových rent.

2.) Vládě se ukládá, aby nejpozději do roka předložila návrh na úpravu úrazových rent, odpovídající dnešním poměrům plátovým a drahotním.

3.) Vládě se ukládá, aby učinila opatření, aby byly úměrně zvýšeny i dary z milosti vůbec a běžné pense z milostí železničních zaměstnanců zvlášť.

Důvodová zpráva.

Oprávněnost požadavku staropensistů a pozůstalých po nich na zrovnoprávnění s pensisty požívající starobní a zaopatřovací požitky podle nové platové úpravy aktivních zaměstnanců (dle zákona č. 103 z r. 1926) jest všeobecně uznávána a to nejen vzhledem k velkým finančním rozdílům požitků, ale i pro přímo nemožné nesrovnalosti mezi jednotlivými kategoriemi dřívějších a nových pensistů. Ostatně byl princip zrovnoprávnění uplatněn již při zákoně č. 287 ex 1924, kdež byla pensijní základna staropensistů zvýšena na úroveň prvého platového zákona č. 394 ex 1922, jakož i v zákoně č. 80 ex 1928, týkajícím se příplatků zaměstnanců ve výslužbě a pozůstalých po nich. Do tohoto posléze jmenovaného zákona byly přejmuty §§ 155, 159, 162 a 163 ze zákona o platové úpravě aktivních zaměstnanců č. 103 ex 1926, Bylo tudíž provedeno úplné zrovnoprávnění staropensistů s novopensisty ohledně minimálních pensí a zaopatřovacích požitků, dále ohledně příspěvku na výchovu a sirotčí pense, ohledně kumulace pensí s vedlejším příjmem a ohledně krácení výslužného a zaopatřovacích platů při požívání renty z úrazového pojištění.

Pokud se jedná o zmíněné rozdíly ve finančním efektu požitků staropensistů a novopensistů, dlužno uvésti tyto příklady:

Po stejné služební době ve stejném služebním poměru obnáší celkové požitky s přídavky, příplatky a doplňky (bez přídavků na manželku a na děti) ročně:

 

U staropensistů: Kč

U novopensistů: Kč

podúředník:

9.906

11.700

zřízenec:

10.110

14.400

četn. okres. velitel:

13.802

20.310

úředník IX. hodn. tř.:

16.012

24.000

úředník VII. hodn. tř.:

21.204

30.600

úředník VI. hodn. tř.:

26.610

39.000


Ve vyšších hodnostních třídách a u různých kategorií zaměstnanců, na př. u soudců a vysokoškolských profesorů, jsou ještě značnější rozdíly.

Obdobné finanční nesrovnalosti jako u pensistů státních pozůstávají též u pensistů učitelů. Na příklad obnášejí celkové odpočivné požitky ženatého řídícího učitele u staropensisty 22.614 Kč, u novopensisty 28.950 Kč, ženatý ředitel měšťanské školy požívá jako staropensista 24.364 Kč, jako novopensista 34.380 Kč.

Pensisté samosprávných těles jsou roztřídění na čtyři různě zaopatřené druhy. První druh jsou staropensisti z doby před účinností zákonů č. 16 a 17 z roku 1920, jichž požitky nejsou zákonně stanoveny, takže závisejí od blahovůle jejich zaměstnavatelů. Dnes požívá ku př. vdova po strážníkovi, který 48 let své obci sloužil, na 100 Kč a vdova po okresním tajemníku 200 Kč měsíčně. Druhý druh tvoří pensisté a vdovy, zaopatření podle zákona č. 16 neb 17 z roku 1920, třetí druh pensisté a vdovy od 1. ledna 1923 do konce roku 1925, jichž požitky byly upraveny zákonem čís. 394 z r. 1922, a čtvrtý druh pensisté a pozůstalí, zaopatření podle zákona čís. 103 z r. 1926.

Země, větší obce a okresy požitky těchto různých druhů pensistů buď částečně již vyrovnaly, anebo již provedly zrovnoprávnění všech svých pensistů před zrovnoprávněním pensistů státních. Zbývají jen menší obce neb okresy, které mají jen malý počet staropensistů.

Pokud se týče nákladů spojených s touto úpravou, nelze je přesně stanoviti; nepřekročí však pro prvý rok částky 250 milionů. Vymíráním staropensistů a vdov, jakož i zaopatřením jejich dětí snižuje se tento náklad postupně, takže bude za několik let zcela nepatrný. Zatížení státních financí bude proto jen přechodné.

V Praze, dne 12. prosince 1929.

Dr. Lukavský, Ježek, dr Kramář, dr Hodáč, dr Ivanka, Hudec, Rázus, dr inž. Toušek, Vetterová-Bečvářová, Petrovický, dr Hajn, Špaček, Myslivec, inž. Novák, Navrátil, Stašek, Roudnický, Knotek, Košek, Kaňourek, Vičánek, Stanislav, dr Mičura, Rýpar, Světlík, Šamalík, Bezděk, Adámek, Janalík.

 


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP