Ač nejsme touto novelisací zákona nadšeni, přece jen ji přijímáme s určitým uspokojením. Ovšem tím nejsme u konce svých prací, nýbrž budeme se snažiti, abychom dosáhli dalšího zlepšení v zájmu veřejného provozu, státní bezpečnosti i v zájmu řešení otázky nezaměstnanosti, kteréžto otázky jsou všechny s touto novelisací spojeny.

A nyní mně dovolte, abych nakonec připojil ještě několik slov odpovědi na výtky a výroky, které jsme slyšeli od pana řečníka přede mnou. Dovolával se toho, že v příštím parlamentu a v příštím zákonodárném životě věnuje se strana živnostenská, k níž patří, té práci a že na základě kompromisního dohodování bude se snažit nejen řešiti zájmy a potřeby všech složek národa a státu, nýbrž také o to, aby všem požadavkům těchto složek bylo vyhověno.

Vážená sněmovno! Co se dnes děje, slyšíme-li tak časté výtky, že se prohřešujeme na demokracii, nebo že to, co dnes koalice představuje, není demokracie, ani že není demokratické, co dělá a oč se snaží? Je-li demokracie takto vykládána, je vykládána - podle mého mínění - stanoviskem toho, kdo ji vykládá. Všeobecně přece je nutno říci, že demokracie je vláda lidu, že v ní rozhoduje většina, a většina je dnes také zúčastněna na vládě koaliční a na vládě vůbec. Vylučuje-li se určitá složka ze spolupráce, z koalice a vlády, je to její věcí, nekoná-li převzatých povinností, jak jsem se snažil s počátku dovodit, a hledá-li své lepší v činnosti oposiční, kritické a licitační. (Výkřiky posl. Jiráčka.) My národní socialisté jako dosud budeme se snažiti o zabezpečení malých a středních vrstev, o zabezpečení a povznesení hospodářského života národa, ale také o bezpečnost a budoucnost našeho státu. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Špaček.

Posl. Špaček: Vážený sněme! Kol. Ostrý zbavil mne značné části mého úkolu tím, že jistě velmi odborným způsobem rozebral vadné stránky osnovy, která se naším usnesením má státi zákonem, poněvadž už byla projednána v senátě, a že správně poukázal na docela opačné účinky této osnovy, než jaké náš průmysl automobilový, jeho dělnictvo a také živnostníci provozující autodopravu od této reformy zákona o dani z minerálních olejů očekávali. Zdá se mně, že my všichni v této sněmovně - a v parlamentě vůbec - jsme z velké části spoluodpovědni za to, že i nejlepší úmysly nás všech - které nikomu a žádné straně této sněmovny, pokud stojí opravdu za tímto státem, nechci upírati - jsou z valné části znehodnocovány výkonnou mocí, těmi, kdož jsou povoláni, aby zákony námi usnášené prováděli a aby se duchem těchto zákonů řídili. Nakonec při každém našem sněmovním jednání o vládních osnovách, anebo - což ještě více znamená - o iniciativních osnovách vyšlých z plena posl. sněmovny nebo senátu rozhodují orgány administrativy, které připouštějí nebo nepřipouštějí určité zásahy zákonodárné moci a pravidelně, jak jsme to konstatovali také v těchto dnech při projednávání osnovy zákona o újezdních školách, nad námi vyhrávají.

V těchto zákonech o automobilové dopravě je tomu právě tak a děje se to s úzkoprsého hlediska jakéhosi resortního etatismu, o kterém jsem mluvil včera. Všichni víme, že je těžký a odpovědný úkol ministra financí starati se, aby státní rozpočet a veřejné rozpočty vůbec, tedy také samosprávných svazků, byly v rovnováze. Všichni víme, že odpovědný úkol pana ministra financí a jeho pomocníků je velmi ztěžován nynější hospodářskou situaci republiky a ovšem celého světa, na který jsme z velké části odkázáni jmenovitě co do možnosti vývozu přebytků svého průmyslu, ale naproti tomu víme, že by bylo třeba, aby právě v této době byla opuštěna příliš jednoduchá a příliš primitivní linie úzkoprsého jednání nejen zákonodárných sborů, nýbrž i - a to hlavně - administrativních orgánů při posuzování různých námětů, otázek nebo provádění opatření veřejné správy, zvláště na základě úkonů zákonodárných. Právě tato doba žádá od každého účastníka veřejného života - od nás stejně jako od administrativy - přihlížení k celkovému výsledku jeho a všech nás činnosti a ne úzkoprsé lpění na předpisech a zvláště ne takové vykládání zákona, které je v naprostém rozporu s těžkostmi nynější doby.

Měly-li všechny dosavadní zákony o provozu automobilovém, o zatížení pohonných látek, o silniční dani atd. za následek, že automobilová výroba v našem státě podstatně klesla, že o práci přišlo několik tisíc velmi zručných a kvalifikovaných dělníků v těchto továrnách (Posl. Jiráček: A správkárnách!) a správkárnách, že řada dříve velmi dobře prospívajících živností autodopravců zanikla - při čemž nechci nepřihlížeti ke skutečnosti hospodářské krise, která také spolupůsobí - a následkem toho zanikl také podstatný daňový zdroj veřejných financí, který byl činností těchto autodopravců a provozem automobilové dopravy soukromé, ať osobní nebo nákladní, k disposici státu a veřejným svazkům, mám za to, že je povinností veřejné správy finanční učiniti všechno, aby alespoň praktickým vykládáním zákona a způsobem vybírání různých daní, dávek a poplatků, které tuto automobilovou dopravu zatěžují, umožnila, aby zvláště v této těžké době tento truchlivý následek uvedených zákonů co možná nejvíce byl zeslaben. (Posl. Jiráček: Ale žádné novelisování, automobilový zákon zrušiti!) Jistě bychom byli rádi, kdybychom mohli prosaditi své přání, aby byla celá naše finanční politika daleko více jednak zjednodušena, jednak postavena na reálnější základy daňové způsobilosti a nosnosti obyvatelstva. Všichni víme, že celý náš daňový systém je příliš složitý, že odporuje nejzákladnějším zásadám finančního práva, podle kterého nemá jeden a týž zdroj daňový býti vyčerpáván několikráte, což však je u nás pravidlem, že tentýž důchod a tentýž zdroj živobytí - neboť všichni pracujeme a vyděláváme k vůli tomu, abychom byli živi - především je několikráte absorbován ve prospěch veřejných svazků, státu a samosprávných korporací. Bohužel na tuto generální a velikou reformu finančního práva není v této době ani v dohledné době dostatek času a také vůle, zejména proto, poněvadž se tomu bude brániti pohodlnost v nazírání na administrativní nesnáze, které by s touto reformou byly spojeny, poněvadž se tomu bude brániti resortní konservatismus, který nám velmi často klade při nejlepších našich snahách v cestu překážky nezdolatelné.

Já bych chtěl krátkého času, který je mně vyměřen řečnickou lhůtou, vzhledem k tomu, že kol. Ostrý velmi dobře a správně podle mého přesvědčení charakterisoval velmi malou možnost nápravy velmi těžkých dnešních poměrů automobilismu reformou dosavadního zákona podle této vládní osnovy, užíti k tomu, abych poukázal na skutečnost, že ani ne tak zákon a jeho obsah, jako způsob jeho provádění administrativními orgány znamená právě ty těžké důsledky, o kterých zde mluvil kol. Ostrý i kol. Netolický a na které si všichni stěžujeme.

Chtěl bych upozorniti jen všeobecně, že jmenovitě pokud běží o rozvoj automobilismu u nás, musíme míti všichni velmi bedlivý zřetel na to, aby překážky byly odstraněny zvláště nyní.

Vážení pánové a dámy! V této sněmovně se v posledních dnech jejího trvání poměrně velmi málo mluvilo o starostech, které se všech nás zmocňují při čtení denních zpráv o tom, jak se stahují mračna okolo Evropy a okolo naší republiky jako jejího středu zvláště. Nebudeme si z stírati, že to všechno, co se okolo nás chystá, znamená podstatné ohrožení naší budoucnosti a že jenom naprosté připravení se na všechny eventuality a na ty nejhorší z nich, naprosté obnovení naší vnitřní síly, zvláště po stránce branné způsobilosti našeho národa, může učiniti výhled do budoucnosti pro nás snesitelnější. Při každé příležitosti bychom měli na tyto věci mysliti a tudíž i při příležitosti, která se nám naskýtá při projednávání této osnovy. Každému, kdo se podívá na mapu našeho státu, jest zjevno, že zvláště k přípravám, které se dějí v Německu, v Maďarsku, v Rakousku a také v Polsku, je nezbytným a samozřejmým předpokladem možnosti užíti dobře a účelně našich branných prostředků při koncentrovaném útoku našich nepřátel na nás - který si nepřejeme, ale na který musíme býti připraveni - rychle využíti všech seskupovacích a přesunovacích možností našich branných sil zvláště na ty body, na které slabostí určitých našich hraničních úseků musí býti tyto síly soustředěny.

Jestliže říšští Němci, majíce vůči nám na značné části našich hranic před sebou velmi podstatné překážky horského terénu, neváhali a neváhají v této těžké době stavěti okolo celé naší republiky paralelně s našimi hranicemi široké, dobré, příčnými terasami silničními dobře opatřené autostrady k přesunům vojsk, jichž mají k disposici, jmenovitě nyní, kdy se zbavili docela zjevně klasulí versailleského míru, daleko více než my (10krát tolik), jestliže se připravují, aby měli volnost manévrování na vnitřní linii, jak se tomu říká, jestliže si vybudovali a stále budují nekonečné možnosti rozvoje automobilismu výhodami daňovými, ba osvobozením od daně a podporováním průmyslu, který je vyrábí, umisťováním nezaměstnaných lidí - často ve způsobu jakési nucené práce - v těchto továrnách, aby mohli vyráběti ještě více než vyrábějí, musíme tyto věci míti na zřeteli i my a měli bychom použíti všech prostředků, aby i u nás podle hranic vznikla mohutná síť velkých autostrad nebo dobře upravených silnic a spojek k nim od středu republiky, od hlavních měst zemí, od středisek naší branné moci, a měli bychom učiniti všechno, aby co možná největší počet spojovacích prostředků automobilových byl k disposici, hlavně zvýšením možnosti nákupu těchto automobilových prostředků dopravních pro širokou veřejnost. Měli bychom daňově osvobozovat a ne zatěžovat nová vozidla (Výborně!) a provoz automobilový těžkými daněmi, poněvadž tím vším právě rušíme možnosti a nezbytnosti, kterých budeme potřebovat, kdyby nouze skutečně zavolala. (Výborně! - Potlesk.)

Právě dnes vyniká velký význam motorisace armády, právě v těchto dobách uskutečňované v jiných velkých státech, s daleko výhodnější hranicí, než máme my. Víte, že i Rakousko motorisuje celé brigády, nemajíc k tomu plné volnosti disposiční, velká motorisace je ve Francii, která si vybudovala proti německému překvapení ohromný pás pevnostní na celé frontě nejen společné hranice francouzsko-německé, nýbrž také belgické, aby se vyhnula obchvatu přes Belgii, který způsobil strašlivé nesnáze Francii a celému spojeneckému táboru r. 1914.

Všechna tato opatření motorisace a jejího předpokladu, výstavby silničních spojek, jsou možna jenom velkými výhodami a ne novým zdaňováním automobilní dopravy a automobilních prostředků. Ale, vážené dámy a pánové, u nás, bohužel, i v tomto oboru při daňové a finanční správě vůbec děje se v praxi pravý opak toho, co bychom si přáli. Tak jako vůbec při našem daňovém systému hlavně provádění zákonů způsobuje rozhořčení obyvatelstva, které se nám tolik a tolik stále a stále projevuje na všech shromážděních občanstva, tak je tomu také u dopravy automobilové. Nebylo by skutečně toho odhlašování tisíců aut, opouštění živností autodopravců, jak o něm mluvil kol. Ostrý, kdyby způsob přímo jakéhosi vydírání daní u autodopravců, ať z minerálních olejů, silniční, z provozu, daně obratové, výdělkové nebo důchodové, nebyl takový, že prostě ničí všechny předpoklady slušné a normální funkce automobilismu a motorisace v případě nebezpečí i pro naše účely branné.

Systém berní v praxi je jeden z nejpodstatnějších brzditelů lepšího rozvoje našeho hospodářského života, hlavně také v této těžké době krise. Nikdo z nás nebude hájit daňové defraudanty, nikoho z nás nenapadne, že stát a veřejné svazky se mohou obejíti bez podstatných zásahů do výdělečné nebo důchodové nosnosti obyvatelstva. Ale stát a veřejné svazky právě proto - jak už na to poukázal správně kol. Ostrý - že z provozu vlastních velkých podniků nejenom nemá žádných čistých příjmů, jak to bylo zamýšleno při velké postátňovací akci nejen na železnicích, ale také u státních statků, nýbrž deficity, stamilionové a miliardové, jak o nich víme jmenovitě ze železničního rozpočtu, musejí se hojiti a napravovati své finanční poměry zvětšeným výnosem daňovým z důchodů ještě existujících soukromých podnikatelů, především menších a malých, poněvadž velkých již velmi mnoho ubylo a stále ubývá. Stát a veřejné svazky musejí tedy míti na zřeteli existenci těchto podnikatelů, zachování možnosti těchto daňových zdrojů také v dopravě automobilové. Zatím však vidíme, že státní správa finanční v praksi ucpává zdroje své vlastní finanční síly. Deficity, o kterých zde bylo mluveno před týdnem ústy povolaného znalce státního rozpočtu kol. Remeše, tyto miliardové schodky v posledních letech z veliké části byly způsobeny právě těmi, kteří by měli a mají býti přirozenými strážci, aby tyto daňové zdroje státní nezanikly.

Způsob, jak se u nás ukládají berně všeho druhu, byl již několikráte v této sněmovně kritisován a musí býti kritisován znovu i při této příležitosti. Nemáme rozumné a jednoduché zákony berní, ale nemáme hlavně jednoduché a rozumné prakse ukládací a vyměřovací, která by umožnila, aby duch zákonů, který nebyl špatný, byl správně uplatňován. Zatím každý z nás každou chvíli dostává takovéto (ukazuje dopis) expresní dopisy, které dokazují, jak nemožně si počínají někteří páni v berních správách a berních úřadech, kde jsou tyto daně vyměřovány, ničíce přímo základ veřejných financí právě tím, že uplatňují ne zákon, nýbrž často i libovůli tam, kde jim k tomu eventuálně zákonem je dána možnost. Jestliže zákon dal na př. trestním referentům berních správ a jiných úřadů finančních určité spatium, určité rozpětí pro ukládání pokut tam, kde se jim zdají tyto býti odůvodněny, neznamená to, aby berní referent nebo ten, kdo tyto pokuty má právo uložiti, pokuty vždy uložil bez ohledu na únosnost poplatníka v nejvyšší mezi, která je zákonem stanovena a uložena. A to se děje a to ničí z veliké části naše poplatníky. Každý z nás zná z prakse příklady, které to ilustrují. Na příklad byla na Vsetíně jistému pilaři uložena pro nesprávné přiznání daně z obratu a daně důchodové pokuta 300.000 Kč bez zřetele k tomu, že neměl ani tolik čistého jmění vůbec. Ten člověk nemohl se domoci včas nápravy, ač se obracel na všechny strany této sněmovny. Nebyl to příslušník strany nár. demokratické, nýbrž byl to příslušník strany živnostenské. Když se nemohl včas zbaviti pohrůžky exekuce a exekučního prodeje své pily, volil na konec cestu zoufalství a zastřelil se. Ponechal státu a veřejné péči na starost zaopatření svých 5 nedospělých dětí. Jestliže jeho podnik zanikl a jestliže celý zdroj státních příjmů, který dříve tento podnik representoval, zmizel, pak se stát tímto nesmyslným vymáháním vysoké pokuty dopustil zločinu na tomto člověku a také na příjmu státu, poněvadž dovolil, aby pramen jeho příjmů zanikl.

Víme všichni velmi dobře, jak se prodávají při exekucích živnosti a obchody za nesmyslné částky a jak nesmyslně se ničí základy existence desítek a set příslušníků našeho státu. Každý z nás ví, jak se často nesprávně provádějí zákony, které na př. přikazují poplatníkům, aby o všem dávali podrobné výkazy, které znamenají nucené zbyrokratisování jejich daňových povinností, na které by bylo potřebí vydržovati si odborné sekretáře, poněvadž neprávník tu sotva dovede přesně rozeznat. Ulehčuje se tím činnost administrativních orgánů na úkor času a výdělku poplatníků, a když to všechno poplatník udělá podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jak je to v těchto přiznávacích formulářích předepsáno, úřad to nevezme za základ svého rozhodnutí, nýbrž předpisuje daň odhadem! A kolikrát odhadem podle let, která dávno minula, let konjunktury z r. 1926 až 1928, nepřihlížeje naprosto k tomu, že se situace obrátila o 180 stupňů a že tam, kde dříve byly důchody, jsou dnes statisícové deficity a že je nesmysl předpisovati daně podle tehdejšího výnosu, když ten výnos úplně zanikl. Páni řeknou na stížnost jednoduše: Máte odvolací právo, rekurujte! Poplatník rekuruje, rekurs se nevyřizuje ani za rok, za dvě, za tři, za pět ba za sedm let! Známe ty případy, znám je sám, jsem do jisté míry i já sám účasten těchto sladkostí poplatnických a říkám často na berní správě: Když se opovažujete postupovati tak nezákonně proti právníkovi a poslanci, co děláte potom s obyčejným občanem poplatníkem, který se nedovede brániti, nemaje k tomu ani znalosti, ani mimořádné možnosti k stížnosti, jakou poskytuje členství parlamentu?

Vážené dámy a pánové! Tyto ukládací způsoby a bezohledné exekvování nesprávně uložených daní, které musejí býti na konec zrušeny, protože pro ně nebylo zákonného základu, až rekursy po určité řadě let budou vyřízeny příznivě, ať cestou instanční anebo mimořádnou stížnostní cestou u správního soudu, exekvování nesprávně uložených daní a často ničení celého základu daňového poplatníka má snad usnadnit investiční činnost a chuť k zaměstnávání nezaměstnaných lidí v době, kdy bychom tolik potřebovali přímé jejich podpory, aby se nezaměstnaní dostali do výrobního procesu a mohli opatřiti lidštěji svůj život, aby nemusil stát na podpory v nezaměstnanosti opatřovat těmito drakonickými a nesmyslnými způsoby stamiliony, které na to potřebuje?

Proti tomuto způsobu berní prakse při této příležitosti protestujeme, chceme, aby státní výkonné orgány řídily se duchem zákona a aby přihlížely k době, ve které se daně ukládají. Chceme, aby - majíce možnost, když byla porušena správnost přiznání, uložiti daně dodatečně a naříditi pokuty tam, kde pro ně je základ, ale ne libovůlí - přestaly se domnívati, že jakýmsi tatarským předpisováním daní vůbec a dodatečně docílí rovnováhy veřejných rozpočtů a vyberou tolik, kolik snad úředním kontingentem pro tu kterou berní oblast bylo určeno, bez ohledu na to, jestli poplatníci mohou i dnes býti tak vysoko zdaněni a hlavně mají-li možnosti tyto vysoké předpisy zapraviti!

Vždyť si dnes nemůže poplatník ani vypůjčiti, i kdyby je zaplatiti chtěl, a je tedy pravidelně donucen k tomu, aby nechal dojíti k exekuci svého majetku, třeba při ní pravidelně nikdo nekoupí. Vždyť lidí, kteří by mohli a chtěli kupovati tyto exekvované majetky, ať jsou to obchody nebo živnosti řemeslné, statky, hospodářské budovy nebo cokoli jiného, už vůbec není.

Výsledkem této "činnosti" je, že lidé čím dále tím více utíkají od samostatné výdělkové činnosti, zbavují se svých živností, řemesel, svých usedlostí selských a majetku domovního, žádná forma samostatného podnikání není dnes populární, nýbrž skoro každá je nepopulární, ba není viděna. Lidé i zakopávají peníze, jak jsme to viděli v různých případech, často jenom proto, aby unikli šikanám berních správ a úřadů. Výsledkem toho je, že se náš národ den ode dne, k neštěstí finanční správy a veřejných důchodů, proletarisuje, že se - jinou cestou než to myslí určité strany - národ čím dále tím více stává z hmotně zabezpečeného národa národem žebráků nebo položebráků!

Na tyto věci jsme chtěli poukázati při této příležitosti, na tento nemožný postup ukládací, vybírací a pokutovací našich daňových úřadů, který je, bohužel, v této době doprovázen ještě stejně nemožnou praksí různých revisních komisí ministerstva financí, které si počínají naprosto pašovsky, které poplatníku nevysvětlují, které mu jen pořád hrozí: budeš zavřen, budeš zavřen, a dávají ho zavříti, kde je k tomu nejmenší příležitost, rozmnožujíce zděšení právě mezi slušnými lidmi, kteří kolikráte nemohou věděti, proč! Nechceme při tom ani zdaleka chrániti vědomé defraudanty státních a jiných daní vůbec. Tento systém v této době rozšiřuje paniku, ničí chuť k práci, ničí chuť k soukromým investicím, ničí chuť k soukromému podnikání. Bude-li toto soukromé podnikání, tato soukromá investiční činnost úplně vyhubena, žádná, třeba nejkrásněji plánovaná veřejná investiční činnost ji nemůže nahraditi a nepomůže opatřiti to, co zánikem soukromé podnikavosti zmizí.

A když v téže době kromě této strašné, přímo persekuční činnosti veřejných úřadů finančních začínají ještě jiné veřejné korporace charakteru sociálního, jako jsou nemocenské pojišťovny, nebo dále poplatkové úřady, abych nezapomněl na to, co teď dělají s kolky a jak předpisují, jak má kolek pro preterito o 5 až 10 let zpátky býti přepsán a přetisknut, když revisní komise nemocenských a úrazových pojišťoven kromě revisních komisí finančního ministerstva jako kobylky padají na všechny závody, které nemají práce a přece živí ještě leckde, kde ještě mají trochu sociálního cítění, ten poslední zbytek lidí u nich zaměstnaných, když ubíjejí poslední možnost existence velkého počtu soukromých menších podniků, poněvadž velké se dovedou ubrániti anebo už zanikly, tož jaká se před námi jeví budoucnost? Hrůza a zkáza pro naše účely branné, pro finanční pořádek státu a veř. korporací (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.), pro lepší budoucnost naší republiky, neboť ta může býti založena jenom na spokojeném, slušným způsobem výtěžky své práce k vlastní disposici majícím obyvatelstvu! Žádné turecké a tatarské způsoby vydírání daní nezákonným způsobem nemohou získati opravdových přátel republiky, demokracie a vlasti, jak si všichni přejeme. Velmi často pomáhají právě ony agitačně získávati občanstvo různým systémům a názorům, které jsou, jak jsem to včera řekl, našemu přirozenému demokratickému národnímu smýšlení podstatně naprosto cizí.

I tyto naše státní a ústavní veliké zájmy jsou touto berní praksí ohroženy. A užívaje poslední příležitosti v tomto parlamentě k tomu, abych na ně poukázal, chci doufati, že je přece zamezí a znemožní dobrá vůle všech nás tady i rozumných a svědomitých lidí ve státní administrativě, jmenovitě finanční. Daleko a daleko nechci říci, že se tak, jak jsem vytýkal, jedná všude. Znám desítky a sta velmi slušných, inteligentních a rozumných úředníků a zřízenců, zaměstnanců finančních úřadů, kteří vidí, v jaké době žijí, ale jsou tu často špatné výjimky, které způsobují tyto strašlivé krise a tato zoufalství jednotlivých poplatníků i zkázu jejich, jak jsem o tom mluvil, a ty musí býti vymýceny! Je třeba, abychom všichni šli za cílem zabezpečení našeho státu jak vnitřní výstavbou mravní a hospodářskou, tak brannou, a k tomu potřebujeme jmenovitě, aby nenihilisovaly naše administrativní orgány, zvláště berní, státotvorné smýšlení našeho lidu, nýbrž aby pomáhaly k přesvědčení každého občana, že to, co je na něm daňově žádáno, určeno bylo výhradně přesně podle zákonů, ne však z libovůle, a že proti každé libovůli, kde se objeví, bude zakročeno co nejpřísněji a nejdůkladněji!

Chtěl bych skončiti výzvou všem, kdož jsou povoláni říditi osudy našeho státu, drahé naší vlasti v dobách, které jsou před námi a velmi chmurné, aby si stále připomínali staré římské heslo: Caveant consules, ne quid detrimenti res publica capiat! (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Bobek. Prosím, aby se slova ujal.

Posl. Bobek (německy): Slavná sněmovno! Předložené osnovy zákonů o dani z minerálních olejů a o zdanění automobilové dopravy, které dlužno považovati za nerozlučný celek, patří jistě k nejvýznamnějším návrhům, které byly sněmovně v posledních dnech předloženy. Tím více dlužno litovati, že se těmto osnovám pro překotný chvat, s nímž musily býti v několika málo hodinách projednány a vyřízeny, nemohla věnovati péče, které by se zřetelem na jejich velký finančně hospodářský a národohospodářský význam byly vyžadovaly. Poznali jsme stejný postup již při projednávání původního návrhu zákona o automobilové dopravě r. 1932, a již tehdy jsme poukazovali, jakou ohromnou škodu musí národní hospodářství utrpěti nekritickým a povrchním projednáváním toho zákona. Všechny obavy tehdy vyslovené byly však daleko předstiženy skutečnostmi.

Již r. 1932 bylo lze podle spolehlivých šetření zjistiti, že rdoušení veškeré automobilové dopravy způsobené ustanoveními automobilového zákona způsobilo národnímu hospodářství škodu přes dvě miliardy, což činí přes dvě třetiny úhrnných příjmů našich železnic r. 1932. Tato částka jistě od té doby dvojnásobně stoupla. Co by bylo se zřetelem na tyto smutné skutečnosti jistě bývalo vhodnější, než aby tento veskrze škodlivý zákon byl pronikavě novelován a přizpůsoben hospodářským požadavkům. Mohli jsme v to doufati tím spíše, že všechna vládní místa, která dosáhla, že se tehdejší návrh překotně stal zákonem, byla hned potom, kdy nabyl účinnosti, upozorněna, jaké škody se přímo v zápětí dostaví.

Četné autobusové trati byly zrušeny. Tisíce a tisíce automobilů bylo vyřazeno z provozu, odbyt automobilového průmyslu, obchod s použitými vozy jakož i velmi mnoho správkáren automobilů bylo zastaveno a přes 100.000 lidí, kteří byli zaměstnáni v automobilovém průmyslu a v podnicích s ním spřízněných, rozmnožilo ohromný počet nezaměstnaných.

Opravdu smutná bilance a přes to všechno ještě smutnější osnova zákona, který máme dnes projednati a který přes všechno varování a přes všechny dobře míněné návrhy je slepý ke všem těmto věcem. Již za krátkou dobu, když zákon z r. 1932 nabyl účinnosti, usiloval velký počet manifestačních projevů všech rozhodujících činitelů poučiti včas vládu o škodlivých následcích zákona. Již dne 8. července 1933 společně zakročil Svaz autobusových podniků a Ústřední svaz autodopravních živností v Československé republice pod vedením posl. de Witte, jednoho českého kolegy a mým, při čemž byla panu předsedovi vlády Malypetrovi a ministru financí podána zpráva o tísni, ve které se octlo celé automobilové podnikání. Všude byli velmi dobře informováni a uznávali, že náš požadavek, aby nejkrutší tvrdosti byly zmírněny, jest odůvodněný. Při tomto slibu však zůstalo, neudělalo se nic než nynější návrh, ve svých hlavních ustanoveních stejně škodlivý. Nesplnily se ani sliby, že bude-li se snad novelovati zákon, poradí se vláda s odbornými organisacemi a že jim aspoň včas předloží návrh, aby mohly zaujmouti stanovisko k jednotlivým bodům. Ba tyto návrhy nebyly předloženy ani ústředně obchodních komor, ačkoliv v předpisech zákona o obchodních komorách z r. 1868, který dnes ještě platí, se praví, že komorám dlužno poskytnouti příležitost, aby podaly posudky o návrzích zákonů, které se týkají obchodnických a živnostenských zájmů. Ale podle konstatování na jarním zasedání ústřední železniční rady nebyl ani návrh zákona o dopravě motorovými vozidly ani pozměňovací návrhy odevzdány komorám, takže nemohly zaujmouti žádného stanoviska k těmto zákonům. Tak tedy se i při takových pronikavých, veškerého národního hospodářství se týkajících návrzích pomíjejí i tak důležité sbory.

Stejnou nevážnost musila si však dáti líbiti i sněmovna a její výbor. Již když byly zahájeny porady o obou těchto vládních návrzích, prohlásil zpravodaj dopravního výboru, že tyto návrhy přijaly v senátě všechny koaliční strany ve formě předložené a že nelze na těchto návrzích nic měniti se zřetelem na krátkou dobu, poněvadž by jinak musily býti vráceny senátu. A to prý není již možné, poněvadž Národní shromáždění má býti rozpuštěno a návrh jest naléhavý. Tak pod nátlakem jsme se ovšem vzdali toho, abychom učinili marný pokus zlepšiti osnovy pozměňovacími návrhy. A tak došlo k tomu, k čemu dojíti musilo, zůstalo všechno při starém. Stejně jako dříve není zákon ničím jiným než dopravním monopolem železnic, jimž sice v ničem neprospěl, zato však zničil tisíce samostatných podnikatelů.

V otázce nuceného míchání benzinu nenastala žádná změna. Pokud jde o zdanění, byla provedena změna jen tak dalece, že - jak bylo již zdůrazněno v rozpočtovém výboru bylo těžiště položeno do zdanění benzinu, čímž se jen částečně vyhovělo přání průmyslu a živností. I u olejů byla zavedena úleva taková, že daň byla u těžkých olejů snížena, u lehčích však zase zvýšena, takže konec konců byla úleva zase zrušena. Také se dále dává přednost malým vozům proti větším, co rovněž musí míti nemilé účinky jak po stránce finančně hospodářské, tak i dopravně technické. Náš požadavek a požadavek všech činitelů, kteří jsou ve spojení s automobilovou dopravou, aby se moderním novelováním automobilovému průmyslu a všem spřízněným povoláním poskytla nová životní síla, nebyl splněn a tak zůstalo při tom, že železnice v boji proti automobilu zvítězila, ale že to ani v nejmenším neprospělo zájmům státu a jeho národního hospodářství. Naopak soutěž, kterou dělá železniční správa všem soukromým podnikům za pomoci zákonného aparátu ji podporujícího, nepřinesla, ani nejmenšího užitku dopravní správě. Tak činí dopravní schodek u autobusové dopravy samé přes 27 mil. Kč, k čemuž přistupují ještě investiční výdaje 14 mil. Kč, takže úhrnný schodek státní autobusové dopravy činí asi 42 mil. Kč.