2. Zpráva výborů kulturního, rozpočtového a ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 1332) zákona, kterým se mění a doplňují zákony o zřizování a vydržování veřejných měšťanských škol, o docházce do nich a o jejich správě (tisk 2975).

Přihlášeni jsou ještě řečníci na straně "pro": pp. posl. Ruppeldt, Pechmanová-Klosová, Jaksch.

Dávám slovo prvému řečníku, p. posl. Ruppeldtovi.

Posl. Ruppeldt: Slávna snemovňa! S radosťou vítam návrh, ktorý má usmerniť otázky meštianskych škôl v celej republike, a obzvlášte ako Slovák zdôrazňujem, i na Slovensku, kde meštianske školy majú, povedal by som, svoj zvláštny význam na vytvorenie inteligentnejšej strednej triedy zemedelcov i živnostníkov, aby sa vytvorila tá pevná báza občianstva, na ktorú snáď vo všetkých okolnostiach a pomeroch a vývine života národa a štátu najpevnejšie možno vždy rátať. My Slováci sme obzvlášte radi, jestli týmto zákonom umožní sa nám zriadovať meštianky i pre tak veľmi zanedbané kraje, zanedbané vo veci výchovy a školovania na vyše ľudovej školy. Na niektoré príklady toho poukážem ďalej.

Ako jeden z predrečníkov spomenul, Slovensko je ohľadne meštianskych škôl asi o 50% slabšie zariadené, má menší počet škôl, meštianok, učiteľov na nich i žiakov nežli zeme české. K veľmi zaujímavým vývodom pána zpravodajcu kol. Beneša, bývalého ministra pána dr Štefánka a kol. Polívku, k vývodom historickým a k vývodom štatistického rázu dovoľujem si doložiť niektoré poznámky viac zásadného významu.

Po prvé dovolím si upozorniť, že keď štatistika naša vykazuje číselný pomer žiactva škôl, učebných síl, učebných miestností, neslobodno zabúdať, že meštianky práve v týchto rokoch zahrnujú mimoriadne veľký počet žiactva. Podľa štatistík ľudnatosti roky 1922 usque 1924 boly tie roky, v ktorých prirodzeným spôsobom a zjavom bolo, ako po každej veľkej válke, že vtedy pred 12, 13, 14 rokmi narodilo sa mimoriadne mnoho detí v celej republike, ktoré teraz prechádzajú meštianskymi školami. Z tohoto zvláštneho zjavu, ale úplne srozumiteľného - veď príroda sama si jaksi nahradzuje mimoriadny percentuálny úbytok válečný - naše ľudové školy prišly pred niekoľkými rokmi do toho kritického stavu, že náramné množstvo detí nebolo možno vyškolovať a bolo sa treba starať s najväčším napnutím síl o nové učebne, o nových učiteľov a o nové školy. Tieto deti už prešly najnižším stupňom ľudových škôl, teraz sú v meštianke a len o niekoľko rokov nastane normálny stav.

Dovoľujem si na to upozorniť preto, že jestli robíme nejaké programy na budovanie meštianok, treba pamätať, že nastane čo chvíľa istý normálny stav a preto i normálna kalkulácia o potrebách týchto škôl sa bude museť zakladať na normálnom stave a normálnom vývoji a nie na tom, ako v posledných rokoch školy následkom spomenutých príčin mimoriadne množstvo žiactva maly. Ľudové školy sa od toho oslobodily, meštianky sú v tom, a stredné školy, pri ktorých si sťažujeme toľko na nedostatok učební a učiteľov, i tam musíme počítať s faktom, že cez vyššie ročníky stredných škôl sa musí premliet veľký počet žiakov, ktorí následkom mimoriadne veľkého procenta natality nám teraz do škôl prišli. Až bude stav normálny, bude možno robiť ďalejsiahajúci plán o vybudovaní potrebných meštianok.

Druhá vec, ktorú by som rád spomenul - aspoň ako cítim a ako pozorujem meštianky špeciálne na Slovensku - že pokladám za veľmi potrebné nejakým spôsobom ešte bližšie ich priviesť k skutočnému životu a rázu kraja. Obzvlášte vtedy, keď obvodové meštianky budú mať práve ten smysel a cieľ, aby umožnily i v ďalších dedinách, zapadlých mestečkách stávajúcej mládeži takú výchovu, akú práve predstavujú meštianky. Na príklad, vysokoctená snemovňa, v jednom kraji Liptova je obec Nemecká Lupča, ktorá obzvlášte volá za tým, aby sa nejaká drevárska škola alebo niečo podobného tam založilo. Táto obec stratila okresný úrad. Ako náhradu má dostať, právom si má žiadať a bude si žiadať meštianku. Aj vhodné by bolo, aby pri vybudovaní týchto meštianok bral sa ohľad na kraj, na jeho zamestnanie, na charakter jeho ľudu, jeho povolanie, na prírodné možnosti, skrze ktoré sa môžu otvárať nové pramene živností, výživy, zárobku a chleba. Nerád by som bol, aby meštianky, ktoré týmto zákonom azda sa umožňujú nové, aby všetky, ako sa povedá jednoduchým slovom, boly na jedno kopyto robené. Nech sa umožní istá diferenciácia podľa povahy kraja, ľudu, jeho hospodárskych možností.

V rezolúcii, ktorá je pripojená k tejto osnove zákona, veľmi vhodne je spomenuté hneď v prvom bode, aby 4. ročník meštianky sa umožnil a tvoril organickú a legislatívnu súčasť, štyrletej školy meštianskej.

Keď pri poslednej príležitosti úpravy meštianok 4. ročník, na ktorý sme my na Slovensku boli navyknutí, sa zrušil, zaviedla sa 3 ročná meštianka, ale hneď v podobe kurzu osobitného zaviedol sa, i keď len fakultatívne, 4. ročník. Veľmi mnoho na Slovensku sme ľutovali, že sa v tejto veci vôbec menilo.

Štyrročná meštianka bola dosť dlhým vývinom vytvorená forma, ktorá čo sa týče pomerov vo veku žiakov, prechádzajúcich cez tú školu, v pomere tejto školy ku stredným školám, učitelským ústavom bola veľmi vhodná. My sme len ľutovali, že sa experimentovalo s meštiankou na Slovensku v tomto smere, a práve možnosť t. zv. kurzu miesto 4. ročníku to dokazuje najlepšie. Ale i dnes, keď niekto u nás chce absolvovať meštianku, mimovoľne sa vyžaduje, aby i ten 4. ročník alebo kurz složil. Obávam sa, že sa to robilo v mnohom ohľade len podľa hesla: Meniť, aby sa niečo menilo. Ja by som si želal, aby 4. ročník v smysle rezolúcie čím skôr bol nazpätuvedený ako organická čiastka celého curriculum studiorum meštianskej školy.

Ja sám z prakse vidím, pozorujúc a pracujúc sám na meštianke a pozorujúc jej prácu, ako sa s tým kurzom vlastne len hodne novej byrokratickej práce urobilo, osobitne svedectvá, výkazy, štatistiky a všetko, čo s tým ide, nehľadiac ani k tomu, že vo 4. ročníku poťažne kurze niektoré predmety stávajú sa nepovinnými.

Dovoľte, aby som ako človek v duchovnej službe povedal, že keď už máme náboženské vyučovanie v meštianke ako povinné, a zdôrazňujem a považujem za potrebné, aby v meštianke ako vyššej ľudovej škole udržovaná bola povinnosť náboženskej výučby, pokladám za nesprávné, že v tom kurze odrazu táto povinnosť prestáva. Toto mýli deti i rodičov. Predstavme si prípad, že po skončení kurzu ten žiak, ktorý tam nebral účasť v náboženskom vyučovaní, preca ide ďalej do strednej školy a tam ho zasa má. Týmto spôsobom je však akosi pomýlený vo svojej výchove čo sa týka duchovnej výchovy a vôbec sa tým akosi znevažuje, znehodnocuje tento predmet, ktorý my aspoň tam na Slovensku pokladáme za potrebnú súčiastku kultúrnej výchovy ducha a vôbec kultúrnej výchovy človeka.

Ďalej bych za veľmi dôraznú vec pokladal pri meštianke aj výchovnú stránku. Čím viac zdôrazňujeme potrebu meštianok, čím viac ju chceme vybudovať, rozšíriť, čím širšie vrstvy národa chceme pritiahnuť do tejto výchovy, urobiť ju vlastne povinnou skrze tento zákon i pre najširšie kruhy nášho dedinského obyvateľstva, tým viac sa stavia pred naše oči otázka výchovnej stránky meštianskej školy, práve preto, lebo meštianska škola zahrnovať bude takto deti v tom veku života, ktorý je telesne i duševne najnebezpečnejší pre mládež. Obvodné meštianky budú nahradzovať vo veľkej miere vyššie triedy ľudovej školy, budú priťahovať ešte viac deti z ďalších obcí. Poznamenávam pri tom najmä u nás na Slovensku, kde obce sú väčšmi roztratené, obyvateľstvo nebýva tak husto, že toto bude vyžadovať o mnoho viac cestovania tých detí, putovania z miest prebývania do týchto škôl, cestovanie peši i dráhou. My, ktorí vieme, čo znamená prakticky fakt, že na pr. v žilinskom gymnáziu a reálke vyše 50% detí dochádza vlakom z vidieka, ktorí vidíme stáť deti hodiny a hodiny na nádraží v zime i v lete, vidíme ich putovať v daždi i snehu jednu či dve hodiny peši, ktorí vidíme, aké ťažkosti sú s rozdelením učebných hodín a predmetov, často nielen nepovinných, ale aj povinných, keď riaditeľ školy musí najprv študovať všetky možné železničné poriadky, aby mohol ustanoviť nejaký rozumný učebný rozvrh hodín, my tam vidíme, akú veľkú váhu bude treba klásť na sociálnu záchrannú a výchovnú stránku celého školského systému meštianok. Preto dôrazne dovolím si podškrtnúť 5. bod rezolúcie, spojenej s týmto návrhom, kde sa žiada, aby deťom v budúcich meštiankach poskytnutá bola možnosť v teplých učebniach posedeť a prípadne, aby dostaly tam primeranú stravu. Kultúrna práca výchovne-školská má len tak smysel pravý, jestli pri tom sa nezanedbá zdravie žiakov. Daromná by bola intelektuálna výchova, jestli by pri tom zdravie veľmi širokých vrstiev mládeže malo trpeť.

Ohľadom vecných nákladov na tieto školy a vôbec udržovania týchto nádejných obvodných meštianok dovoľujem si poukázať na to, že čím väčšmi sa rozšíria tieto školy, čím väčšmi budú zahrnovať najširšie kruhy obyvateľstva, tým väčšmi sa nám prirodzene predstavuje otázka, kto vlastne má tieto školy vydržiavať. V tomto zákone veľmi správne je vyslovené, aby v tretinách vydržovaly tieto školy, ich náklad vecný zaokrývaly: patričná obec, patričný okres a krajina. Veľmi správné je, že sa ťarchy takto delia na celú verejnosť.

Čo sa týka však obcí, veľactená snemovňa, chcem zdôrazňovať, aby všetky trovy, všetky náklady školské rovnomerne sa preniesly na komunitu štátu, potažne národa alebo patričných krajín, zemí.

Kde bude najviac treba tieto meštianky stavať? Práve v tých krajoch najzanedbanejších, kde je najmenej stredných škôl a kde je najviac žiakov, detí. To je veľmi známy zákon sociálneho života, že najviac detí majú najchudobnejšie kraje. Jestli sa pre toto množstvo detí majú stavať povinné školy, povinné školovanie má byť rozšírené až do 14. roku a skrze meštianku akosi zdokonalené, je len prirodzené, aby všetky trovy tohoto rozšíreného a intenzívnejšieho povinného školovania nemusely znášať len tie obce, obyčajne najchudobnejšie, a to nie ani len v tej miere, ako je tu provozované. Ja si viem predstaviť ťažkosti, aké budeme mať na pr. na takom chudobnom kraji žilinskom, na Kysúcku, kde veľký počet školopovinných žiakov bude vyžadovať časom veľký počet tých meštianok, jestli tento zákon sa má skutočne stať efektívnym. A zase viem si veľmi ťažko predstaviť, ako bude možno ísť k tým obciam a žiadať po nich ešte k tým nákladom, ktoré majú buďto ako obce alebo ako cirkvi pri vydržiavaní svojich ľudových škôl, ešte príspevok na vydržiavanie tých meštianok, i keď v 1/3 budú povinné prispievať.

Vidíme i teraz nesmierne ťažkosti s udržiavaním a s krytím vecných nákladov ľudových škôl. Rozličné spôsoby to síce do istej miery obľahčujú. Ja znova dôrazne a s vďakom pripomínam, že ministerstvo školstva na budovanie ľudových škôl na Slovensku do tohoročného rozpočtu pri všetkých ťažkostiach vnieslo položku značne veľkú, a s vďakou konštatujem tu v prítomnosti pána ministra školstva, že snáď najväčšiu radosť máme my, poslanci na vidieku, keď môžeme oznámiť, že tej či onej obci, kde je mimoriadna školská mizeria, tieto dni poukáže sa značnejšia čiastka z ministerstva na budovanie novej ľudovej školy. Je, pán minister, až dojímavé, s akou vďakou náš ľud to prijíma, a môžeme si vysoko ceniť ten záujem za školu, ktorý nájde týmto spôsobom veľkú, krásnu podporu. Práve za to snáď naša finančná a školská politika by mala ísť za tým, všetky náklady škôl preniesť úplne na celú komunitu a nie žiadať ich od patričnej obce, lebo, opakujem, obyčajne kde je najviac detí, teda najväčšia potreba škôl, učebieň i učiteľov a tiež vecných nákladov - to sú najchudobnejšie kraje.

Nakoľko ide i o tvorenie nových meštianok, dovolím si poukázať na nasledovný súvis školskej politiky s našou administratívnou politikou.

Vieme, že na Slovensku niektoré okresy boly zrušené a možná že behom času prijde rad zrušiť ešte niektoré okresy. Pri dnešných premávkových pomeroch snad sú i zbytočné niektoré celkom malé okresy, a nie ako rekriminovanie, len ako fakt chcem pripomenúť, že na pr. Liptov mal prv 4 okresy, dnes má len 2, 1 z nich je až príliš veľký, a tým chcem povedať, že týmto spôsobom niektoré mestečká stratily okresné sídla, čo, nehovoriac o administratívnej stránke veci, znamená však stratu istého počtu inteligencie. Nám i pri školskej, i pri administratívnej praxi treba práve hľadať, opakujem, práve na Slovensku, aby sme všade mali istý primeraný počet inteligencie. Obec, ktorá stratila okresné sídlo, nemôže mať lepšiu náhradu, hľadiac na potrebu všeobecnej, kultúrnej a ľudovýchovnej práce inteligencie, než aby dostala meštianku. V Liptove dva okresy, 2 mestá stratily okresné sídlo: Německá Lupča a Liptovský Hrádok, možno i netečnosťou tamojšieho ľudu, ak som im to i vytknul; stalo sa, že ani jedno ani druhé z týchto dvoch mestečiek nedostaly ako náhradu aspoň len meštianku, kdežto v iných okresoch, kde boli ľudia snaď trochu čulejší, dostali to. Upozorňujem na to len preto, že v týchto obciach a v mnohých podobných iných je skutočne potrebné, aby meštiankou sa pritiahol istý počet inteligencie pre potrebnú kultúrnu a ľudovýchovnú prácu, ktorá, bohužial, v mnohých okresoch nemá dostatok pracovníkov. Keď sa znova a znova zakladajú rozličné inštitúcie, spolky, rozširuje sa sieť na pr. Matice Slovenskej, okresných osvetových sborov, zakladáme Dunajskú stráž, Protireviznú ligu a podobne, dnes sme tam, že miestami všetka táto nová práca padá tým istým ľuďom za povinnosť. A počet do týchto prác súcej inteligencie nerastie. Z toho ohľadu pokladám za veľmi významné, aby v prvom rade v takýchto mestečkách, ktoré shodou okolností stratily na príklad okresný úrad, umožnilo sa zakladať obvodové meštianky.

Inak, slávna snemovňa, i keď sa teším tomu návrhu a hotový som ho podporovať, odhlasovať, musím však konstatovať s ľútosťou, že dneska, keď sa o takýto významný zákon kultúrneho rázu jedná, práve i pre Slovensko významný - lebo, slávna snemovňa i pane minister, buďte uistení, že my Slováci sa budeme domáhať výhod tohoto zákona - tu vidím svojich kolegov slovenských veľmi málo a temer ani jedného z tých opozičníkov z lavíc ľudovej strany, ktorí obyčajne tak veľmi kričia, že Slovensko je nielen hospodársky, ale i kultúrne zanedbávané. Deň možno jeden z posledných tejto snemovne, v ktorom sa takýto významný kultúrny zákon vynáša, mal by byť zvláštnym a radostným dňom naším. Vodca ľudovej strany p. Hlinka i v novinách, a ako som to mohol skusiť v posledné dni, i pred významnými cudzincami, ktorí študujú naše pomery, vyslovil sa proti prehlbovaniu a rozširovaniu všeobecnej výchovy a vzdelávania národa. Do istej miery bol a je proti 8ročnej povinnej školskej dochádzke. Je ovšem len chybou, jestli taký vodca, ako sa sám menuje. nemá mnoho záujmu o prejednávanie takéhoto zákona. Miesto toho - hodno je to priklincovať - pri konci života tohoto parlamentu, pri prejednávaní takéhoto zákona opozícia, ktorá najviac kričí o zanedbávaní Slovenska, robí teraz volebnú agitáciu negatívnu, učí ľud byť len nespokojný, odvracia ľud od hospodárskych a kultúrnych potrieb miesto toho, aby vrele podporujúc takúto prácu v tejto snemovni upozorňovala ľud na nové možnosti vzdelávania, ale i na nové povinnosti.

Končiť chcem s tým, slávna snemovňa, že dnešný deň, ak umožní sa týmto zákonom skutočne zasa dobré dielo kultúrneho rázu, môže byť zaznamenaný ako požehnaný deň v historii našej snemovne. V posledných mesiacoch, nakoľko sa pamätám, nemali sme temer snáď ani jedného takého návrhu zákona, ktorý by sa dotýkal tak blízko školstva, kultúrnych vecí a to školstva pre najširšie vrstvy národa. Snáď od roka, od odhlasovania evanjelickej teologickej fakulty, sme vôbec nemali debatu v tejto snemovni o otázkach kultúrnych tohoto ráz. A keby tento zákon bol posledným zákonom, ktorý by sa v tejto snemovni, v tomto parlamente mal vyniesť, vidím v tom až symbolicky krásny zjav, že po všetkých zákonoch hospodárskeho rázu, po tvrdých, neraz ostrých debatách o hospodárskom vývine a prácach v našom štáte mohli sme zasa teraz mať kultúrnu debatu, môžeme priložiť ruku k práci v takomto diele, ktoré bude znamenať azda rozšírenie vzdelanosti, upevňovanie výchovy pre skutočnú demokraciu národa, lebo pri akomkoľvek hospodárskom, hmotnom povznesení ľudu pravú demokraciu si, slávna snemovňa, neviem predstaviť bez skutočnej demokracie duchovnej, a to je čím širšia a čím hlbšia vzdelanosť.

Táto osnova zákona, už či ho tu teraz odhlasujeme a či uskutočniť ho zostane za úlohu budúcemu parlamentu, nech je nám symbolom toho, že konečne i všetka hospodárska práca, hmotné dvíhanie národa musí mať za cieľ duchovné dvíhanie národa, kultúrne jeho povznesenie na vyššiu úroveň občiansku, demokratickú a v pravde ľudskú. V tomto smysle vítam túto osnovu zákona vrele a pripojujem sa k návrhu zpravodajov, aby sme ju v celom znení, zdôrazňujúc práve i body pripojenej rezolúcie, prijali. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pí posl. Pechmanová-Klosová.

Posl. Pechmanová-Klosová: Slavná sněmovno, paní a pánové! Kulturní výbor posl. sněmovny projednávaje vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňují zákony o zřizování a vydržování veřejných měšťanských škol, o docházce do nich a o jejich správě, použil této příležitosti, aby se mohl způsobem velmi obšírným zabývati otázkou, která se úzce dotýká vysoce vážných kulturních zájmů našeho veřejného života.

Kulturní výbor posl. sněmovny se v několika schůzích zabýval otázkou velenutné sanace našich stálých divadel a výsledky tohoto zájmu a této práce kulturního výboru spočívaly v účinném odhodlání našich vládních činitelů, aby za tím účelem opatřen byl vhodný sanační fond, který by mohl vyléčiti alespoň nejhorší následky obtížných a těžkých dob kruté hospodářské tísně, pokud jde o naše divadla, zejména o divadla stálá, a pokud jde také, zcela pochopitelně, o všechna nebezpečí, která jsou s rozkolísáním hospodářské a finanční hladiny našich stálých divadel spojena. Nemůže býti sporu, že celá naše čsl. veřejnost byla a je do značné míry interesována okolností, že těžké hospodářské doby dotkly se velmi citelně i těchto uměleckých institucí, uložily jim nejednu oběť a vystavily je velmi vážnému nebezpečí. Měli jsme příležitost pozorovati a sledovati bedlivě situace některých větších našich divadel. Viděli jsme dlouhý, vysilující jejich zápas a můžeme dnes s opravdovou radostí a zadostiučiněním konstatovati, že právě umělecká hodnota těchto divadel obstála vítězně v tomto krutém existenčním zápase a že nám zůstala většinou úplně nedotčena. My jsme si však také všichni hluboce vědomi, že nelze žádné instituce do té míry citlivé, jako jsou instituce divadelní, vystavovati na dlouhou dobu obtížím, které již musely do značné míry překonati nebo které by ještě překonávati musily v době budoucí. Za tím účelem snaha po opatření vhodných prostředků bez velikých obětí státu i veřejnosti vedla k tomu, aby tyto prostředky opatřeny byly tak, aby neznamenaly jakékoliv nové zatížení, aby neznamenaly jakoukoliv újmu, nýbrž aby poskytly dostatečně bohatý fond, který by mohl účelu svému sloužiti vhodným a dobrým způsobem.

Bylo to ministerstvo pošt a telegrafů, které v účinné pomoci první podalo svou pomocnou ruku a vyslovilo zásadní souhlas, aby část výnosu z poplatků posluchačů našeho československého rozhlasu byla věnována k účelům zřízení sanačního fondu divadelního. Protože zde byly určité formální námitky, bylo potřebí doplniti tyto věci dalšími úpravami, aby tak nejen fond po stránce finanční byl zabezpečen, nýbrž aby také celá věc nenarazila na obtíže jiného druhu. Bylo uvažováno o tom, aby k těmto účelům zdaněny byly některé předměty, které by snesly takého zdanění, ale ukázalo se postupem doby, že nelze počítati na jedné straně s dostatečným výnosem a na druhé straně, že formální obtíže, které se takovému uspořádání postavily do cesty, byly by tak značné, že bychom docházeli ke kýženému cíli jen velmi zvolna a po značných obětech. Teprve v poslední době podařilo se získati i další zdroj příjmů, který jistě odpovídá svému původnímu účelu, kterému má sloužiti.

Kulturní výbor pojednav o těchto věcech pozastavil se u těchto dvou položek a doporučil velmi vřele, aby zejména 10% kvota z výnosu poplatků čsl. rozhlasu, se kterou se počítá, mohla býti věnována těmto účelům sanačního fondu divadelního a aby k němu přibyla i určitá kvota, která by byla odváděna z výnosu poplatků, kterými je postižen i dovoz cizích zahraničních filmů do Československé republiky. Měli jsme příležitost rozhovořiti se a studovati přímo tyto zdroje příjmů, a kulturní výbor vyslovil s nimi souhlas, aby totiž kvota z výnosů poplatků čsl. rozhlasu byla po náležité úvaze ministerstva financí upravena tak, aby obtíže nevznikly a aby také druhá část příspěvků sanačnímu fondu určených byla upravena tak, aby celkový výnos tohoto fondu mohl nám dávati záruku, že tu nepůjde jen o věc okamžité pomoci, nýbrž že tu bude vytvořen fond, který bude sloužiti účelu, který jsme všichni, kdož jsme tuto otázku vřele podporovali, měli na mysli, to jest, že zde bude fond, který bude vydatným zdrojem pomocných příjmů pro každou ušlechtilou snahu našeho divadelnictví, zejména našich stálých divadel, že tu bude fond, který bude trvalou pomocí těmto našim uměleckým divadelním institucím.

Kulturní výbor také vyslovil svůj názor pokud se týče poplatků odváděných ze zisků postihující výrobu filmovou, pokud jde o cizí filmovou produkci. S povděkem konstatoval kulturní výbor, že tento úmysl ministerstva školství a nár. osvěty, který se kryje také s úmyslem ministerstva financí, jest lepší, poněvadž nám dává možnost, abychom i tam, kde byly tak často vyslovovány námitky, pokud jde o cizí k nám dováženou filmovou produkci, mohli získati určité prostředky ku podporování zdárného kulturního a uměleckého vývoje v naší Československé republice. (Výborně!) Po této stránce nebylo a není jakékoliv námitky proti těmto zdrojům. Avšak věc narážela na řadu formálních obtíží. Kulturní výbor se proto usnesl doporučiti vládě republiky Československé, aby tato opatření provedena byly na podkladě zmocňovacího zákona vládním nařízením tak, abychom měli jistotu a bezpečnost, že otázka, která tak dlouhou dobu byla předmětem kritických úvah naší veřejnosti a předmětem stálé touhy našich divadelníků a našeho umění milovného publika, stane se konečně věcí, která bude nade vší pochybnost bezpečně založena a která bude oporou dalšího vývoje našeho divadelního umění.

Nelze pochybovat, slavná sněmovno, o tom, že stav, ve kterém se octla naše divadla, nutil k velmi vážným úvahám o budoucnosti těchto institucí. Viděli jsme krutý zápas našeho moravsko-ostravského Národního divadla (Tak jest!), které plní své veliké kulturní i národní poslání (Zcela správně!). Sledovali jsme tento zápas s napětím a s velkou pozorností, poněvadž jsme si byli příliš dobře vědomi, co toto moravsko-ostravské Národní divadlo znamená nejen pro Mor. Ostravu, nýbrž pro ten celý veliký kout naší Moravskoslezské země, který z něho čerpá národní a kulturní povznesení a osvěžení, a co znamená pro další vývoj našeho národního a kulturního života právě v těchto oblastech. (Tak jest!)

My jsme velmi vřele přáli statečnému souboru tohoto moravsko-ostravského divadla, že s takovým úspěchem překonával nekonečnou řadu překážek a dovedl se zdisciplinovat nejen hospodářsky a sociálně, nýbrž především také umělecky. Jestliže tento soubor stojí dnes po těžkých dobách, které překonal, ne ještě zabezpečen hospodářsky a neodvislý finančně, ale přece jen na pevné půdě, znamená to, že překonal tyto doby bez nejmenší újmy své umělecké úrovně, ba dokonce, že ještě vyspěl umělecky a kulturně (Výborně!). Měli jsme také příležitost pozorovati zápas divadla plzeňského a zároveň jsme viděli, jak velice je potřebí zde této disciplinované umělecké vůle, aby se překonala řada obtíží, které se staví v cestu takovému uměleckému a hospodářskému vývoji divadla, které bylo své doby velmi dobře zabezpečeno.

Díváme se dále přímo s obavami na naši jihočeskou metropoli divadelní, na divadlo v Čes. Budějovicích, a cítíme, že ten zápas, který se tam stále ještě prodělává, není jenom zápasem sociálním a hospodářským, není jenom zápasem o zabezpečení finanční úrovně nýbrž že je také zápasem o kulturní a umělecké poslání tohoto divadla. A tu se ptáme: bude zachováno tomuto svému poslání, či bude v něm ohroženo?

Tak mohli bychom postupem jmenovat všechna divadla další a nesměli bychom se ani zastaviti u zemského divadla brněnského, které jen dík značnějším dotacím bylo postaveno na jakýs takýs zabezpečenější hospodářský základ. Nesmíme tu pouštěti se zřetele ani oblast slovenskou, kde divadla musí vykonat ještě své veliké poslání a kde nemůžeme ještě říci, že všechny předpoklady v tomto směru byly by již dány a splněny.

A když kulturní výbor zabýval se peticemi podanými interesovanými činiteli v tomto směru, mohl se přesvědčiti, že s touto otázkou kulturní a uměleckou úzce souvisí také sociální a hospodářská otázka našich uměleckých výkonných sil. (Tak jest!) To není jen otázka, budeme-li míti divadla, to je také otázka, budeme-li míti herce a výkonné umělce, kteří budou aspoň částečně hospodářsky a sociálně zabezpečeni a jako takto hospodářsky a sociálně aspoň částečně zabezpečení budou moci po umělecké stránce dáti svému povolání a poslání to nejlepší, co umělec ze sebe dáti může. Jest nade vši pochybu jasno, že i sociální a hospodářské otázky zaměstnanců a uměleckého personálu divadel ovlivňovaly úvahy kulturního výboru v nejlepším smyslu toho slova. Nepouštěli jsme však také nijak se zřetele, že právě celý souhrn těchto otázek teprve nám tvoří správný předpoklad, na jehož základě můžeme posuzovati celkový vývoj našich poměrů uměleckých a divadelních zvlášť. A tu kulturní výbor pojednávaje o těchto věcech, vystihl i ony další stránky, jichž řešení očekává od sanačního fondu divadelního. Zdůraznil proto své přesvědčení, že po stránce posuzování umělecké úrovně a kvality a po stránce uměleckého poslání divadel vůbec budeme míti co činiti nejen s divadly československými, nýbrž i s německými a to namnoze s divadly značně umělecky renomovanými. Kulturní výbor vyslovil v tomto směru své přesvědčení, že vláda republiky Československé a zejména ministerstvo školství majíc po ruce takovýto divadelní fond, jehož bude vykonavatelkou, bude míti do značné míry možnost působiti i v těch směrech, které se dosud vymykaly určitému soustavnému působení, možnost zásahu našich veřejných a státních institucí. Zdůrazňuji ve smyslu zcela přátelském a ve smyslu, který je ochoten hodnotiti kulturní a uměleckou stránku německého umění divadelního u nás, že musíme trvati bezpodmínečně na tom, aby zejména všude tam, kde ohrožené instituce i našich spoluobčanů německé národnosti budou požadovati a používati nároků na podporu ze sanačního fondu, musí bezpodmínečně uznati, že jest jejich povinností, jíž nemohou v žádném směru uhýbati, aby loyálně a pevně stáli na půdě tohoto státu. (Výborně!) To neznamená, aby činily to formálním přiznáním, nýbrž soustavně tím, že budou svědomitě a přesně plnit zákony a nařízení tohoto státu. (Tak jest!) To znamená, že po stránce jazykového zákona a všech s ním souvisících otázek musíme státi nekompromisně na stanovisku, že tu nejde o jakoukoliv výjimku, nýbrž že tu jde o státní zákon, jehož plnění jest první povinností kterékoliv veřejné instituce, tedy také veřejné instituce kulturní a umělecké. (Výborně!) Není to pouze otázka národnostní, je to také otázka, která se nám několikráte a velmi ostře postavila před oči. Cítíme všichni, že překotný vývoj uměleckých směrů jest v době poslední sice vývojem chvályhodným, víme však všichni velmi dobře, že zejména divadelní umění je uměním věčně živým a nevýslovně citlivým. Divadlo má odrážet život, divadlo má život žít. Kdo jde do divadla z kulturní potřeby a pro umělecký požitek, tomu musí býti tyto věci dány, chtěla bych říci nekompromisně. Ale my zároveň chápeme a vidíme, že jakékoli rozdělování, usměrnění hospodářského, finančního, ale také uměleckého života bylo by hříchem na umělecké úrovni a uměleckém poslání našeho divadla, bylo by také hříchem naší veřejnosti a dokonce i státní správy, a proto, pokud může do těchto věcí zasahovati, je žádoucno, aby tak nečinila.