Podobně jest tomu u okresů v Čechách. Ze 103 okresů má 92 neuhrazený schodek 205 mil. Kč, 3 okresy s 11 mil. Kč byly pro klíč vyloučeny. Zbývá 89 okresů se 194 mil. Kč neuhrazeného schodku. Z těchto 194 mil. Kč uznal zemský výbor 131 mil. Kč, ale vyplatil jen 24˙4% čili 33 1/2 mil. Kč. Více neměl. I okresům při schodku 205 mil. Kč zbylo 172 mil. Kč, s nimiž nikdo si neví rady, nebo vezmeme-li uznané, 160 mil. Kč. Bylo by dobře, kdyby lidé, kteří o tom rozhodují, byli sami členy okr. zastupitelstva nebo odpovědnými činiteli okresů, nebo kdyby se jednou posadili a prozkoumali okresní rozpočty podle jejich obsahu. V okresních rozpočtech není již ve skutečnosti nic jiného než výdaje opírající se o právní tituly a pak ještě opravy silnic. V rozpočtovém výboru poukázal jsem již na okres chomutovský. Zde činí příjmy všech 12 kapitol necelý 1 mil. Kč. Výdaje na zúročení dluhů činí 2 1/2 mil. Kč, potřeba na opravy silnic činí 3 mil. Kč, ostatních 10 kapitol úhrnem, celá jejich potřeba činí 900.000 Kč. Vezmeme-li tedy na jedné straně příjmy 1 mil. Kč a na druhé straně pouze potřebu pro úroky 2 1/2 mil. Kč, může tam ministr financí poslati nejgeniálnějšího finančníka a přece nebude s to, aby našel východisko z tohoto rozpočtu. Neboť dostanu-li 1 mil. Kč, nemohu zaplatiti na úrocích 2 1/2 mil. Kč, zůstanu je prostě dlužen. Titul neuhrazených schodků z předešlých let činí již dnes 12 mil. Kč. Největší finanční genius by sotva mohl zde něco učiniti.

U okresů se nyní vytvořila situace, která podle našeho mínění naprosto nepřináší skutečnou úpravu, a jsem přesvědčen, že i po dnešním návrhu nebude možno upraviti okresní rozpočty stejně jako obecní, nýbrž že přes to přece ještě zbudou některé samosprávné svazky, které nebudou moci upraviti své rozpočty.

Nyní k dnešní osnově zákona. Rozhodující pro otázku přirážek jest zde, že omezení kvalifikovaných většin u 300% a 350% je zrušeno, to znamená, že se příště bez jakéhokoliv omezení může vybírati 300%, a povazují-li to obce za potřebné, prostou většinou se mohou usnésti na 350%; mimo to připouští osnova, že jen pro zcela neobyčejně finančně slabé obce a okresy se mohou přirážky zvýšiti o dalších 50%. I zde chci zcela bez okolků říci, že podle mého mínění nebude těchto 50% činiti pro celé Československo částku, která by zasluhovala zmínky. Zpravodaj v rozpočtovém výboru odhadoval tuto částku na 25 mil. Kč. Domnívám se, že se této částky nedosáhne a že tato věc bude jen pro zcela ojedinělé obce znamenati malou výpomoc. Ovšem byly sníženy přirážky k domovní dani činžovní. Dosud bylo možno v obcích, kde se nevybírala dávka z nájemného nebo z prostoru, vybírati 200% přirážky k domovní dani činžovní. Tyto přirážky byly nyní s konečnou platností sníženy pro všechny obce na 125%. Ale jaký účinek bude míti možnost vybírati těchto 50% přirážek, vysvítá z této statistiky: 50% zvýšení přirážek mohou zavésti jen obce, které vybírají 350% přirážek. V Čechách máme 774 obcí, které vybírají 350%, t. j. 9% všech obcí v Čechách. Na Moravě jest 678 obcí, které vybírají těchto 350%, t. j. již 20%. Na Slovensku máme 242 obcí čili 7% všech obcí a na Podkarpatské Rusi jest ze 487 obcí jen 6, které vybírají 350% přirážky. Vidíte, dámy a pánové, že 50% zvýšení může v nejhorším nebo nejlepším případě vybírati v celém Československu jen 1.700 obcí, t. j. 10% všech obcí.

Ale bylo by mylné, vycházeti jen z tohoto předpokladu, poněvadž přece úpravou dluhů podle tohoto zákona dosáhne jistý počet obcí ve svých rozpočtech úplného vyrovnání, a bude tedy pro ně otázka zvýšení na 400% již lhostejná. Odhaduji tedy, že nejvýše 6% všech obcí v Československu zvýší přirážky na 400%.

Důležité jest ustanovení osnovy zákona, že se nově poskytuje 150 mil. Kč na sanaci samosprávy. Není mi již tak sympatické ustanovení, které jsme přece při projednávání usilovali odstraniti a které se týká 35% zemských příspěvků. Bohužel jsme toho nedosáhli, ale tímto ustanovením béřeme z 80 mil. Kč, které má země Česká k disposici, 35%, zbude tedy pro obce 20 mil. Kč a pro okresy 25 mil. Kč jako zemské příspěvky, což naprosto nestačí.

Dále máme ve výpomocném fondu 202 mil. Kč k disposici, kterých nebudeme asi hned po sanaci potřebovati, budou-li spolupůsobiti peněžní ústavy, takže se může státi, že ve výpomocném fondu budou k disposici peníze, zatím co země nebude míti k disposici žádných peněz na zemské příspěvky.

Další úlevou proti dosavadnímu stavu jest rozhodnutí, že jsme § 20 doplnili dvěma novými odstavci. Zde jde o onen paragraf zákona z r. 1930, podle něhož je možno a ustanoveno, za jakých podmínek obce mohou ještě uzavírati půjčky, když vyčerpaly všechny možné prameny příjmů. Víme, že zemský výbor podle zákona z r. 1930 učinil kdysi proslavené usnesení, že nezaměstnanost není vis maior. To se nyní upravuje tak, že na investice v mezích produktivní péče o nezaměstnané mohou i finančně slabé obce a okresy přece uzavříti půjčku.

Další ustanovení připouští, že dlužné anuity až do 1. ledna 1935 mohou býti uhrazeny půjčkou. To jest jistě úleva pro obce a okresy potud, že tyto dluhy se sice nezaplatí, ale že se zastaví exekuce a že se jim tak přece uleví.

Dále přináší osnova zlepšení i v tom směru, že se pětina ošetřovacích nákladů obce sice docela nezrušuje, nýbrž že se přece určité obce od 1. ledna 1936 osvobozují od toho, aby platily 1/5 ošetřovacích nákladů, a to tak, že ze zemských příspěvků, které stát přiděluje zemi, může země Česká odečísti 6 mil. Kč, země Moravsko-slezská 2 1/2 mil. Kč a rovněž Slovensko a Podkarpatská Rus po jisté částce. Tato částka se započítá jako paušální náhrada za nedobytné ošetřovací náklady jako příspěvek obcí, tak že od 1. ledna 1936 obce nebudou již musiti ve skutečnosti platiti 1/5 ošetřovacích nákladů.

Důležitá jest otázka revisí ve čl. II. Máme je již v zákoně z r. 1921. Revise se nyní nezostřují, nýbrž provádějí se stejně jako v §u 18 zákona z r. 1921. Nyní bylo tam pojato ještě ustanovení, že zemský výbor má vydati instrukce pro tyto revise. To se děje proto, že jsme mohli pozorovati jisté nedostatky. Revise se prováděly, spisovaly se revisní zápisy, ale často se tyto revisní zápisy zasílaly obcím teprve tehdy, když se jejich poměry již dávno změnily, a obce pak měly učiniti nějaké opatření. Nyní má zde zemský výbor vydati přesnou instrukci, aby se učinila přítrž tomuto nemožnému stavu, a také se nám slíbilo, že se při revisích u otázky hospodárnosti podniků naprosto nemá vycházeti s hlediska, že se tím zvýší počet nezaměstnaných, neboť u revisí jest tomu tak, že přichází naprosto cizí člověk, který o těchto podnicích vůbec nic neví. Nechci naprosto upírati úředníkům pochopení, ale znáti správu podniku jest možno jen těm, kdož nepřetržitě jsou v podniku zaměstnáni a důkladně jej znají. Co jsme v posledních letech zažili s t. zv. posudky odborníků v obcích a okresech a jak tak zv. odborníci pro domnělou marnotratnost dostali obce na lep, o tom se nechci šířiti, chci ukázati jen na jisté elektrárny, nejen v německém území, nýbrž i v českém, které velmi často byly vybudovány podle velmi pochybných odbornických posudků, a dodatečně se ukázalo, že jsou naprosto mylné.

Domnívám se, že při revisi hospodárnosti mají revisní orgány postupovati s největší opatrností; neboť konec konců mohl býti podnik velice výnosný a dnes v krisi se stal nevýnosným. Když dnes obce mají velký lesní majetek, který před desíti lety, když ceny dříví byly vysoké, byl dobrým obchodem, musíme viděti, že lesní majetek dnes není dobrým pramenem příjmů, nýbrž stal se pasivní položkou v obci. Nyní přijde takový chytrák a řekne, že se les musí spravovati hospodárně. To přece nezáleží na obecní správě, nýbrž na tom, jak se utváří ceny dříví. Totéž je s cihelnami a s četnými jinými obecními podniky, kde není rozhodující usnesení obecní správy, že je chce míti aktivní, nýbrž kde jest taková situace na trhu, že se aktivita při nejlepší vůli nedá obnoviti. Jsme pro revise, neodmítáme je, jsme jen pro to, aby se při nich vycházelo ze zdravých hledisek, aby celá správa neutrpěla nějakou újmu.

Čl. III, hlavní článek zákona, má za základ úpravu dluhů. V §u 1 se konstatuje, co to jest obec finančně slabá. Finančně slabá obec jest podle §u 1 ta, která vyčerpala všechny dávky, poplatky a přirážky a přes to s nimi nevystačí a nemůže platiti svých úroků a anuit.

§ 2 obsahuje ustanovení, jimiž se mají upraviti dluhy. Podle §u 2, odst. 2 mají se upraviti jen dluhy, které nebyly uzavřeny pro podniky nebo zařízení, která mají býti spravována podle zásad soukromého hospodaření, nebo k rozmnožení a zvýšení majetkových hodnot nebo na zbytečná zařízení místního významu, to znamená, že se z úpravy dluhů vyjímá jistá skupina dluhů, a je tedy možno, že četné obce nebudou moci býti sanovány. Usilovali jsme udělati ventil tomuto §u 2, aby bylo možno upraviti dluhy i těch obcí, které nespadají pod ustanovení tohoto paragrafu. Podařilo se nám, že do odst. 2 tohoto paragrafu bylo pojato ustanovení, že výjimečně s povolením ministerstva financí a vnitra budou moci býti upraveny i tyto dluhy. Potom směřovalo naše úsilí ještě k tomu, aby i obcím, které nedostávají zemského příspěvku podle §u 1 čl. III, aby i jim mohl býti poskytnut zemský příspěvek nebo upraveny jejich dluhy. Bylo tam také pojato ustanovení, že na návrh zemského výboru podaný ministerstvům financí a vnitra mohou upraviti své dluhy i takové obce, které nedostávají zemského příspěvku.

Nyní ještě několik slov o obecních dluzích samých. Dluhy samosprávných sborů, zemí, okresů a obcí, činí úhrnem 12 miliard Kč. Z toho připadá na obce samé přes 9 miliard Kč, na okresy 1.6 miliard Kč a na země 1.2 miliard Kč. Důležité však jest, kde byly tyto peníze vypůjčeny a o které peněžní ústavy zde jde. Podle statistiky je tedy zřejmo, že z těchto 12 miliard Kč pochází přes 9 miliard Kč, t. j. 74%, od spořitelen, zemských peněžních ústavů a ústavů sociálního pojištění - to jest Ústřední sociální pojišťovny a pensijních ústavů - t. j. tedy tři čtvrtiny všech půjček poskytnutých samosprávným svazkům pochází od těchto tří skupin, od zemských peněžních ústavů, městských spořitelen a ústavů pensijních a sociálně pojišťovacích. Nejbližší skupinou jsou okresní záložny, akciové banky, občanské záložny, akciové pojišťovny a Kampeličky, které úhrnem povolily jen 3 miliardy čili 24% všech půjček. Vidíte tedy, že asi 2% úhrnné částky připadá na ostatní drobné živnostenské nebo jiné záložny a že tedy při úpravě otázky dluhů rozhodujícími skupinami jsou spořitelny, zemské peněžní ústavy a pojišťovny.

Důležitým ustanovením v této nové osnově jest také otázka, která byla vždy sporná: Kdy jest půjčka obce, okresu nebo země platná? Vždyť znáte všechny spory, které se vedly o válečné půjčky. Ale i v době po válce byly uzavřeny půjčky, které potom byly popírány, připomínám jen proslavenou aféru Triebeho, kde budou vedeny četné spory, zdali půjčky uzavřené městy Vejprty a Jáchymovem prostřednictvím Triebeho jsou pravoplatné či nikoliv. Domnívám se, že když obec popírá, že půjčka, kterou uzavřela, je pravoplatná, jest to pro obec velice nebezpečné, neboť to zmenšuje její schopnost úvěru, neboť čím častěji samosprávné svazky popírají své dluhy vůči věřitelům, tím méně budou tyto věřitelské ústavy příště ochotny půjčky poskytovati. Tomuto stavu činí nyní osnova přítrž tím, že tam bylo pojato ustanovení: "Když se samosprávný svazek usnesl na půjčce a jeho dohlédací úřad - u obcí okresní výbor nebo u okresu a okresních měst zemský výbor - opatřil dlužní úpis schvalovací doložkou, nelze tohoto dluhu již popírati." Je správné, že se to děje, poněvadž peněžní ústav nemůže zkoumati, zdali při usnášení o půjčce byly splněny všechny formálnosti předepsané obecním řádem či nikoliv. Jal má peněžní ústav přezkoumati, zdali podpisy na dlužním úpise jsou správné čili nic? To může jen dohlédací úřad. On jest povinen přezkoumati, zdali byla půjčka uzavřena pravoplatně podle ustanovení zákona a zdali půjčka pravoplatně uzavřena býti může; proto toto ustanovení od 1. ledna příštího roku zarazí tyto otázky. Požadavek, aby toto ustanovení mělo zpětnou platnost, musil býti zamítnut, poněvadž při jiných věcech ti, kdož nyní požadovali zpětnou platnost, dělali nejtrpčí výčitky, když jsme chtěli, aby byly zachyceny příjmy člověka v témž daňovém roce, kdy jsme konali revisi. Zde by byla zpětná platnost poškodila obce a okresy.

V této souvislosti musím říci ještě několik slov o daňových předpisech a přeplatcích obcí, na které jsem již dříve ukázal. Odpisy daní působí většinou v neprospěch obcí, poněvadž berní úřady provozují takovou praksi, že odpisují ty druhy daní, při kterých obce ztrácejí své přirážky. To znamená, že se většinou obcím odnímají přirážky. Ještě horší to jest s přeplatky. V listopadu oznámily berní úřady obcím, že jim připadá z daňových přirážek tolik a tolik tisíc Kč, a v březnu dostaly obce výkazy berních úřadů, v nichž se praví, že obce nemají žádných nedoplatků, nýbrž že tyto nedoplatky již dostaly, a obcím bylo prostě sraženo 200.000 Kč, 300.000 Kč, 3 mil. Kč - podle toho. Měli jsme případy, že srážka činila až 80% přirážek nebo dokonce v jednotlivých případech až 100%. Po celé měsíce nedostávaly obce od berních úřadů přídělů z přirážek, nýbrž prostě se jim všechno sráželo. Při projednávání se nám slíbilo, že ministr financí vydá výnos, jímž se má uložiti berním úřadům, aby při přeplatcích přirážek dělaly mírnější srážky, aby tak obce mohly dále hospodařiti. To znamená, že věříme, že se příště nebude s přeplatků srážeti více než 20%. Daňové nedoplatky z let 1921 a 1927 nebudou se r. 1936 již účtovati. Stát zde tedy přejímá jak břemena, tak i položky ve prospěch státu. Ale při této příležitosti bych řekl, že je naléhavě potřebí nově upraviti berní správu, neboť hospodaření obcí podstatně souvisí s berní správou.

Při tom bych však rád promluvil ještě i o tom, aby při návrzích nových zákonů nebyly obce zatěžovány. V posledních dvou letech jsme se usnesli na 34 zákonech, ve kterých jsou všude ustanovení, která jsou novým zatížením obcí.

Budeme pro zákon hlasovati, jsme však přesvědčeni, že jest právě zase jen etapou v celé otázce úpravy samosprávných svazků, že sanace není úplná, nýbrž jen přizpůsobená nynějším možnostem, že se tato sanace nyní provádí jen proto, aby se otázka dluhů mohla v příští době upraviti s konečnou platností. My jsme včas varovali a vytyčili požadavky, aby přirážková soustava byla upravena. Přirážková soustava jest největší bezpráví, které existuje, poněvadž se přirážky vybírají jednotně od každého poplatníka, od velkého jako od drobného. Mimo to my na venkově se ocitáme ještě v té nevýhodě, že si akciové společnosti najímají v Praze kancelář, překládají tam své sídlo, zatím co my venku máme jejich podniky, a přes to se nám přiděluje jen nepatrný podíl na daních. To jest podstatné poškozování příjmů malých obcí. Přirážková soustava není ideální stav, žádáme, aby přirážky byly odstupňovány také podle výše daně a tím aby se ulevilo drobným poplatníkům. Dále jsme proti Praze ještě více v nevýhodě, poněvadž ona nevybírá okresní přirážky, které u nás činí 150% daní. Musíme tedy žádati, aby se se zřetelem k venkovským obcím dospělo k jinému smýšlení.

Ke konci bych řekl: Mínění, že obce zavinily dnešní poměry špatným hospodařením, jest mylné; byly způsobeny poklesem přirážek, úbytkem dávek, novým zatížením, zvýšenou sociální péčí, kterou pro krisi musí obstarávati, odpisy daňových nedoplatků. To musilo míti nepříznivý účinek u obcí. Proto nesmíme všeobecně mluviti o špatném hospodaření obcí, nýbrž jen o výjimkách, které však naprosto nejsou pravidlem. Nelze tvrditi, že obce špatně hospodařily, nýbrž krise a neobyčejný pokles příjmů způsobily dnešní stav.

Rád bych požádal všechny, kdož rozhodují o obecní správě, aby příště dbali nynější situace obcí a okresů a působili, aby obce byly úplně sanovány, aby se jim pomohlo, neboť svobodný stát může existovati jen tehdy, když má svobodné obce. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr Matoušek.

Posl. dr Matoušek: Vážené Národní shromáždění! Kdo se jenom povrchně zabývá poměry v naší samosprávě, jistě nemůže v zásadě býti proti sanování naší samosprávy a proti jejímu oddlužení. Jde ovšem o to, aby sanace a oddlužení nebylo zase jenom přechodné, etapové a torsové, nýbrž aby bylo řešeno z gruntu, ze širších hledisek a aby došlo ke konečnému definitivnímu sanování naší samosprávy. Kdo chápe úkoly dnešní samosprávy, vidí, jak v dnešní krisi mohla by samospráva plniti mnohé investiční úkoly mnohem důkladněji a účelněji, než může činiti správa státní, ale k tomu je ovšem třeba, aby zde byl finanční pořádek. Ovšem nemohu dosti dobře říci, že by osnova, která nám je dána na zákonodárný stůl, vyhověla plně těmto předpokladům a požadavkům.

Především chybí předloze finanční krytí, pokud se týče oddlužení samosprávy. Když některý poslanec chce podati určitý iniciativní návrh, který má za následek určitý výdaj, je přímo ústavou nucen, aby také podal návrh úhradový. Vím, že u vládního návrhu takového přísného ustanovení snad není, ale myslím, že tím spíše je nucena státní správa a vláda, aby, když už vyžaduje svou předlohou určité výdaje, zároveň řekla zákonodárcům, kteří mají hlasovati pro tyto výdaje, kde chce hledati krytí.

202 mil. Kč je stanoveno na oddlužení naší samosprávy, z nichž pouze 50 mil. má býti uhrazeno z daně přepychové a obratové, kdežto ostatní dosud není kryto, a v důvodové zprávě k vládnímu návrhu se praví, že budou teprve dodatečně podány úhradové návrhy, kterými se bude hraditi manco, jež vzejde z toho, že bude 202 mil. kryto z daně důchodové, resp. z přechodné přirážky k dani důchodové. Nehledě k tomu, že tato přechodná dávka k dani důchodové stává se tímto fixní a trvalá, načež nemyslili zákonodárci, když hlasovali pro tuto přechodnou dávku, poněvadž se jednalo skutečně o přechodnou dávku k dani důchodové, stává se tato přechodná dávka tímto zákonem definitivní. Ale vedle toho vláda předkládá nám osnovu a žádá od nás odhlasování této osnovy, aniž bychom věděli, s jakými úhradovými předlohami přijde, aby kryla oněch dosud nekrytých 150 mil. Nevím, ale přece jenom myslím, že bychom měli věděti, jaké to budou úhradové předlohy, poněvadž každý svědomitý zákonodárce musí sděliti, odpovídaje voličům, když už hlasoval pro samosprávu a její sanaci, jaké úhradové předlohy k tomu bude třeba. Bude to daň z uhličitých vod, bude to daň z prášků na kvašení těsta, bude to daň z kyseliny octové, a nevím, co se všechno připravuje. To všechno nevíme, a máme hlasovati pro osnovu, která bude žádati tuto úhradu, aniž bychom věděli, z čeho a z jakých pramenů vezmeme pro tuto osnovu úhradu.

V soukromém hospodářství máme na to přiléhavý název, když někdo vydává, a neví ještě, odkud vezme peníze. Ve veřejném hospodářství ovšem nechci to charakterisovati, ale v soukromém hospodářství, pravím, máme na to termín, který konec konců někdy se i nachází v trestním zákoně. Proto v té věci podáváme resoluční návrh, kde žádáme, aby ministr financí, dříve než dojde k odhlasování této osnovy, přišel sem a pověděl nám, jakými úhradovými předlohami chce nás obdařiti, aby kryl nekrytý schodek 150 mil. Kč, jichž bude potřebovati k sanaci dluhů samosprávních. (Posl. Pik: Stát bude míti daleko menší povinnosti, než je v zákoně obsaženo. Ani nevynaloží, co je tam z důchodové daně!) Nechtěl bych býti takovým optimistou, když sama osnova předpokládá 150 mil. Kč. Mně se přece jen zdá, že měli určité předpoklady, podklady a doklady pro to, že tuto sumu vysadili. (Posl. Pik: 112 miliony disponuje z příspěvků, jež už dnes samospráva dostává!)

Finanční krise naší samosprávy, myslím, má ovšem hlubší kořeny a hlubší základy, kterými se ovšem osnova nezabývá. Podle mého náhledu myslím, že krise samosprávy není jenom konjunkturální krisí nebo jen důsledkem konjunkturální krise, nýbrž že jsou to strukturální vady naší samosprávy, neřeknu vinou toho nebo onoho, ale prostě tím, že jsme vešli v nový útvar státní a že jsme zákonodárnými akcemi přenášeli na samosprávu mnohé úkoly, aniž jsme se ptali, zdali samospráva v dosavadních svých schopnostech finančních bude moci tyto úkoly plniti. Zákon z r. 1919 k obecnímu zřízení výslovně přislíbil, že širší sbory samosprávné, po případě stát převezmou některé obory působnosti vyznačené v §u 20 uvedeného zákona, ale slib tento byl splněn jenom částečně.

Ve skutečnosti vidíme, když přehlížíme úkoly, jez má dnešní samospráva, vzpomeneme-li si jenom na zákon o vydržování měšťanských škol obvodových a čtvrtých ročníků, které jistě tíží určité obce, že určité obce osvobozuje od určitých břemen, ale působí takové potíže určitým samosprávným svazkům, že je těžko bez vyřešení této otázky obvodových škol přinésti pořádek do samosprávných financí určitých samospráv. Slíbená podpora při stavbě obecných škol také nebyla uzákoněna. Odborové školství ukládá obcím rovněž těžká břemena, a přece ani ta osnova o učňovských školách dosud nemohla býti provedena. Bezpečnostní policie ukládá jistě za dnešních poměrů veliké úkoly samosprávě, a také jsme se málokdy ptali, zda samospráva na to finančně stačí, aby všechny ty úkoly plnila. Stavba a udržování silnic způsobuje obcím veliké, těžké finanční potíže, poněvadž silniční fond neposkytuje obcím příspěvků na zřízení a udržování nestátních silnic. Rovněž tak chudinství vyžaduje velikých a těžkých finančních obětí, které byly ještě zvětšeny zákonem o starobních podporách a ustanoveními v §u 21 zákona z r. 1927, kterážto ustanovení přivedla zejména obce venkovské do situace téměř katastrofální.

To, řekl bych, je jeden pramen, z něhož vyrůstá dnes finanční tíseň, která podle mého náhledu i z tohoto důvodu není konjunkturální krisí samosprávných financí, nýbrž strukturální vadou dnešní úpravy financí a jejich administrativy. Ale já bych řekl, že při posuzování finanční krise samosprávy musíme jíti ještě hlouběji. Dnešní národohospodáři vykládají, že jdeme do nových poměrů hospodářských. Mluví o velkorysých perspektivách nové hospodářské politiky, založené na novém hospodářském plánování atd. Starý liberalismus jest obviňován z dnešní krise, z dnešní anarchie. Učí se, že musí býti nahrazen velkorysým hospodářským plánováním, které se prý již provádí v zemědělství, a je škoda, že se neprovádí také v průmyslu.

Aby bylo předem jasno, nejsem proti plánování. Mně se vůbec zdá, že toto slovo "hospodářské plánování" je pleonasmus. Každé hospodářství, má-li býti skutečným hospodařením, musí býti plánovité, musí míti plány, musí míti rozpočet, musí kalkulovat. Nemůže jednati bez těchto předpokladů hospodářského plánování. Ovšem zde se rozcházíme s těmi, kteří učí, že hospodářské plánování je to jediné, oni si myslí, že v hospodářském plánování je spása, že je to vlastně cíl, kam se musí směřovati, a že směřuje se nejen k tomuto hospodářskému plánování, nýbrž k etatisaci a nakonec k socialisaci.

To jest ovšem rozpor mezi námi, poněvadž my pořád ještě tvrdíme, že se nemůžeme odchýliti od soukromé iniciativy dotud, dokud nebudeme míti jinak hrazeny potřeby, které by hnaly celé naše národohospodářství k většímu tempu. Nevěříme, že by nám kolektivní iniciativa mohla nahraditi soukromou iniciativu. Dosud tvrdíme, že mají ještě mravní vzpruhy starého liberalismu své odůvodnění v hospodářském životě a že naopak přílišné snažení po hospodářském plánování ve směru etatisace je škodou celého našeho hospodářského života. (Posl. Pik: Větších škod nebylo možno než z liberalismu! - Místopředseda Taub zvoní.) To je právě otázka, pane starosto, vzešly-li tyto škody z liberalismu nebo z toho, že my po 30 let děláme plánovité hospodářství. Copak jsme nedělali státní hospodářství s bavlnou a moukou a nevím, s čím stát hospodařil plánovaně, ale katastrofálně? Tedy tyto vady dnešní, které se kladou jedině za hřích liberalismu, jsou mnohdy hříchem špatného plánovitého hospodářství. (Výkřiky posl. Pika. - Místopředseda Taub zvoní.) My, jak jsem řekl, máme určité zkušenosti z toho plánovitého hospodářství, které vede u nás k etatismu. My jsme již hospodařili, jak jsem řekl, s bavlnou, my jsme hospodařili státně s moukou, ale to nás všechno nepoučilo. My dnes všemožným způsobem hledíme vytlačiti soukromý obchod a svobodné podnikání z celého našeho hospodářského procesu v důvěře, že nakonec to bude jediná spása dnešní hospodářské situace, z níž vyjdeme jedině prý pomocí etatismu a pomocí socialisace. To je, jak jsem řekl, opakování historie. Je viděti, že historie ani v hospodářském životě nejde rovně, nýbrž spirálovitě. Merkantelisté v první polovině 19. století říkali, že jen svobodný vývoz může všechno, a liberalisté říkali, že všechny hříchy, všechny důvody krise nastaly proto, že zde není volná hra sil: "Pusťte nás do volné hry sil, nechte svobodné iniciativě, svobodnému obchodu a svobodnému hospodářství volné pole a uvidíte, že vyjdeme z toho všeho!" Tedy tenkráte taková slepá víra liberalistická, jako je dnešní slepá víra v plánovité hospodářství. Opakují se věci úplně stejně. Nebyla to pravda tenkráte, že by liberalismus byl všelékem, a není pravda dnes, že by plánovité hospodářství a socialisace byly spásou v celé dnešní hospodářské krisi. Ale kdyby to bylo takové teoretické hádání, tak by to nebyla tak škodlivá věc, avšak teď přicházím k tomu, proč o tom vykládám při samosprávě. My pořád hledíme všemožným způsobem vytlačiti soukromý obchod, svobodné podnikání družstevnictvím a dokonce hospodařením státním. Tím se stává, že přímo rafinovaným způsobem ucpáváme prameny daňové, neboť způsobujeme, že lidé, kteří dosud platili řádně daně a tudíž i obecní přirážky, nebudou je moci dále platiti; družstva budou platiti minimální daně a minimální přirážky a když to bude dělat stát jako v monopolu, budete museti přidávati 60 mil. Kč na režii, kterou si dříve obchodník platil sám.

Ze dvou stran bude odírán stát a samospráva pod tlakem tohoto tak zvaného plánovitého hospodářství. To máte monopol a teď přijdou syndikáty, vždyť nezůstává na monopolu obilním, chystá se syndikát dřevní a živočišný, kde všude je tendence vyloučiti svobodný obchod a soukromé podnikání, a tím přímo rafinovaným způsobem ucpete všechny prameny, z nichž stát a samospráva byla dříve živa.

Dnes dokonce zase jsme svědky druhého způsobu etatisování a plánovitého hospodářství. Je to hospodaření tuky. Jedna koaliční strana z toho důvodu, aby bylo máslo dražší, žádala, aby byla kontingentována výroba umělých tuků. Ovšem uznalo se také, že vlastně to bude těžké, aby kontingentování mělo takový účinek, že by se opravdu zvýšila cena másla, a také se ukázalo, že to nebyl prostředek účinný. Ale tím, že jsme z 6000 vagonů umělých tuků srazili to kontingentací na 5000 nebo na 4000 vagonů, způsobili jsme, že dosavadní továrny, které vyráběly - měly dobré stroje, zapracované dělnictvo - přestaly vyráběti umělé tuky a připravili jsme tak nejchudší lid o nejlacinější omastek. Nedosáhli jsme tím však ani toho, po čem toužila jedna část koalice, to jest abychom zvýšili cenu másla, a tak se bude muset hledati jiná cesta, aby zemědělec dostal svéstojnou cenu za máslo. Přiznávám, že cena je nízká a že je třeba, aby byla zvýšena, že v nynější ceně není placena všechna práce, kterou zemědělec do výroby másla dá. (Posl. Škvor: Tak nám naznačte, jakou cestou!) Zatím děláte politiku vy a my se můžeme na to jen kriticky dívat. Jedno vám řeknu. Statistika ukazuje, že čím méně má člověk příjmů, na př. gážista, tím méně užívá přirozeného másla. Když se jde od 8000 Kč nahoru, tím více se užívá skutečného přirozeného másla. Neberte úřednictvu, dejte mu a těm, kteří potřebují, vyšší mzdy a budou bráti máslo přirozené. To je cesta, kterou se může jíti. (Výkřiky posl. Pika.) My jsme odešli z vlády v té chvíli, kdy se nedodržel slib daný úřednictvu, že ceny půjdou dolů. Jen pod tou podmínkou, že se budou snižovati ceny, souhlasili jsme se snížením mezd a platů, ale v té chvíli, kdy se dělal monopol a devalvace, řekli jsme, že nemůžeme spolupůsobiti, poněvadž bychom se zpronevěřili slibu danému úřednictvu, že budeme jen tenkrát pro snížení platů, když se bude vláda všemi silami snažiti o snížení cen. (Posl. Pik: Preiss se snažil o další snížení, o 25%, podal v tom směru memorandum presidentovi a vládě. - Výkřiky posl. Špačka a posl. Pika.)