Loňského roku v posl. sněmovně bylo přednášeno, že se buduje zvláštní ústředí živnostenského družstevního úvěrnictví. Máme již počátek z bývalého fondu císaře Františka Josefa, který byl dvakrát doplňován na 10 mil. Kč. Je třeba, aby byl dobudován, aby toto ústředí, které je připravováno a dobře promyšleno, vstoupilo co nejdříve ve skutek, aby ti, kteří na to čekají a kteří té pomoci potřebují, se skutečně také dočkali.

V tomto ministerstvu je soustředěno zadávání dodávek a prací různým ministerstvům a ústavům. To je agenda, která je snad v této době, kdy máme takovou nezaměstnanost zvláště u těch sociálně nejslabších výrobců, skutečně nejdůležitější, jenomže tam jsou ohromné nedostatky, co se týče zadávání veřejných dodávek a prací pro řemeslníky a živnostníky, a proto je potřebí zase v posl. sněmovně veřejně na tyto otázky upozorniti. Jako vládní poslanec mám také určité právo poukázati na věci, které nejsou dobré, aby se odstranily nesprávnosti a nedostatky, aby se skutečně těm, kteří ochrany a pomoci s tohoto místa čekají, pomohlo, ale ne aby ti sociálně nejslabší musili na veřejné dodávky pro různá ministerstva ještě dopláceti.

Loňského roku upravovala se minimální mzda za šití vojenské konfekce. Minimální mzdy byly vydány vyhláškou a ministerstvo obchodu ještě za působení dřívějšího min. dr Matouška dělalo s ministerstvem nár. obrany úpravu odměn těm, kteří tyto dodávky vykonávají. Počítali, kolik dají na režii za vyřízení této dodávky. Slavná sněmovno, nechci hájiti nějaké kapitalistické dodavatele, výrobce, mám na zřeteli soutěžitele z řad dělnických, maloživnostenských a právě tito jsou nejvíce tímto problémem zlevňovacím postiženi.

Národní obrana samozřejmě si stěžuje, že příjmy, které jsou jí posl. sněmovnou dány v rozpočtu, nestačí, že musí šetřiti. Ale proč šetří ministerstvo nár. obrany právě u těch největších chudáků, to je nám záhadou, poněvadž víme dobře, že ministerstvo nár. obrany objednává také různé jiné věci, seno, slámu za ohromné miliony. Tam se postupuje docela jinak. Aby takovým způsobem probírali každého jednotlivce, zastavili se u každého a družstvům maloživnostenským a dělnickým nedali za jejich výkon nic, aby musela družstva dopláceti, to je potřebí veřejně odsouditi. Před úpravou loňského roku bylo k dělnickým mzdám počítáno 19% na vyřízení celé dodávky. Když jsme se bránili v ministerstvu nár. obrany, aby při zlevňování mezd dělnických nebyl zlevňován také tento režijní příspěvek, hájila správa ministerstva obchodu tento náš spravedlivý požadavek a ministerstvo nár. obrany ponechalo zas pouze 19% na režii k vyřízení celé objednávky. Tedy žádný zisk, nýbrž na režii. Dříve, když se platilo na př. 20 Kč dělnické mzdy za jeden kus, při 19% byla to větší číslice, než když se mzda snížila na 15 Kč a zůstalo zase 19% na režii. Vypadá to dnes tak, že není možno vyříditi objednávku, aby se nesahalo na dělnické mzdy. Dělnické mzdy jsou pevně stanoveny a družstva dělnická a maloživnostenská nemohou objednávku vyříditi jinak, než když se domluví se svým členstvem, aby popustilo část mzdy ve prospěch vyřizovatele objednávky, poněvadž není možno na práci dopláceti. Z těchto 19% ještě se 10% vydá na veřejné dávky, to je na škálové poplatky, sociální pojištění věcné i osobní, a tak na vyřízení celé dodávky zbude 9%. Domáhali jsme se nápravy ve stanovení pevných mezd, nemůžeme se však nikde dovolati ochrany a mnozí si snad ještě myslí, že při vyřizování těchto dodávek, které se zadávají cestou distribuční prostřednictvím ministerstva obchodu, někdo ještě něco vydělá. Před půl rokem interpelovaly všechny koaliční strany na adresu ministerstva nár. obrany celou vládu o posledním zadávání vojenského prádla a veřejně prokázaly v této interpelaci, že při snížených cenách, které národní obrana limitovala, všechna maloživnostenská a dělnická družstva nemohou stačiti na vyřízení této objednávky. Veřejně v té interpelaci stojí, že družstva budou muset dávat dělníkům a dělnicím jenom zálohy na mzdu místo zákonem pevně stanovené minimální mzdy. Do dnešního dne však nedostaly koalované strany odpověď na tuto interpelaci na naši vládu a mám obavu, že z ní vůbec nic nevyzískáme, poněvadž věc je už vyřízena. Ale jsou již začata soudní řízení, kde dělníci, kteří dostávali zálohu na tyto práce, již žalují různá živnostenská družstva o doplatky na mzdu, ale poněvadž družstva doplatiti nemohou, poněvadž Národní obrana takovým způsobem utrhla na oferovaných cenách, stojíme před tím, že se buď dají odsouditi mnozí, kteří tyto dodávky vyřizují, nebo se to doplatí z jiných kapes.

Při obuvnických pracích máme v našem státě unikum, že z peněz, které mají přijíti na zvelebování všech živností v ministerstvu obchodu, se už po několik roků doplácí z kvoty maloživnostenské na vojenskou obuv, kterou zadává ministerstvo nár. obrany. To by také ostatní řemesla mohla přijíti na ministerstvo obchodu a říci: Když doplácíte na dodávky obuvníkům, doplácejte také na ostatní dodávky. A víte velmi dobře, že na zvelebování živností máme velmi malou kvotu. Kdyby se mělo místo zvelebování živností ještě dopláceti na dodávky, které se takto vyřizují, jsem přesvědčen, že nijak bychom nemohli zvelebovati naše řemesla a živnosti.

Je tu vinen zadávací řád. Voláme už několik roků po jeho úpravě, ale nemůžeme se jí dočkati, ani prováděcí nařízení k němu není vydáno a proto i zadávající místa zadávají proti zadávacímu řádu, poněvadž limitují ceny a smlouvají s nabízeči, což je proti zadávacímu řádu. To je třeba veřejně sdělit a myslím, že je třeba provésti urychleně nápravu.

V tomto ministerstvu máme také povolovací oddělení pro obchod se zahraničím, pro dovoz i vývoz. Už dnes se začíná uplatňovati v našem státě nový systém hospodaření různými výrobky našimi i k nám přivezenými prostřednictvím různých syndikátů, zavádějí se monopoly; některé již máme zavedené, na jiné se pomýšlí. Tím se z této agendy ministerstva obchodu stále více a více ubírá, takže ochrany tu pozbývají střední vrstvy živnostensko-obchodní, poněvadž obchodování se začíná soustřeďovati do syndikátů a monopolů. Toto obhospodařování, jak se v poslední době provádí, je - a na to je třeba veřejně zde poukázati - nesprávné a nezdravé, poněvadž poškozuje všechny vrstvy sociálně slabé, takže zde je skutečně zapotřebí, aby nastala náprava. Máme případy ze živočišného syndikátu, kde se stále ještě udržují různá privilegia obchodně silných jedinců, kteří se opírají o jakousi ancienitu z dřívější doby. Tito lidé mají stále privilegia a bohatnou z bídy a ze státního hospodaření, kdežto střední vrstvy obchodní jsou z toho vůbec vylučovány a nemají možnosti uplatniti se v tomto novém systému. Vezměme si na př. novou praxi obilního monopolu. Obilní monopol byl zřízen na základě zmocňovacího zákona. Když nám bylo v poslaneckých klubech referováno o tomto opatření, nutném pro rentabilitu zemědělského podnikání, nebyly nám jeho stinné stránky vysvětleny, až teprve když se věc začala prováděti v praxi, viděli jsme, proti komu je namířena. V první schůzi správního výboru byl usnesen zvláštní jednací řád, zvláštní prováděcí nařízení k tomuto zákonu, podle kterého se bude moci výkupu v obchodní skupině zúčastniti jen ten, kdo v posledních letech měl roční výkup 50 vagonů. A těch 50 vagonů musí býti potvrzeno a dokázáno berní správou.

Slavná sněmovno, bránili jsme se proti takovémuto provádění obilního monopolu, poněvadž to znamená, že z něho budou vyřazeni všichni střední obchodníci, že budou vybráni jen kapitalistické špičky, které mohou prokázati ancienitu. Ti, kteří nebyli obilním monopolem uznáni, si stěžují, a tak již několik měsíců se prostřednictvím obilního monopolu hromadí v ministerstvu obchodu materiál a vyšetřují se poměry těch, kteří se dříve tímto způsobem živili. Nejsou to jednotky, ale sta a tisíce těch, kteří byli připraveni o existenci. Tento systém, vyřazovati z veřejného obchodního podnikání sociálně slabé vrstvy a dělati z nich nezaměstnané, není přece zdravý pro společnost a nemůže býti zdravý ani pro stát a republiku. Na jedné stra ně si naříkáme, že máme ohromné zástupy dělníků bez práce, ale tímto novým systémem děláme nezaměstnané i v jiných vrstvách, o které však není státní pokladnou postaráno - ti budou úplně vydáni na pospas bídě a nouzi. Je tedy třeba, aby toto opatření, má-li znamenati východisko z nouze, bylo upraveno tak, aby také střední vrstvy mohly přijíti ke svému a aby se mohly v novém státním hospodaření uplatniti.

Slavná sněmovno, máme velmi mnoho různých požadavků, které však nyní nemohu detailně rozbírati, poněvadž mám přesně vymezený čas a moje řečnická lhůta vlastně již uplynula. Upozorňuji jen p. ministra obchodu inž. Dostálka, aby si všímal všech zjevů, které jsem zde přednesl, a to hlavně těch, které se dotýkají sociálně nejslabších, a aby začal tam, kde je toho nejnutněji třeba, kde je skutečně obava, že by nám mnozí lidé, dříve než bude pro ně něco vykonáno, umřeli nebo že by celé zástupy jich byly zatím připraveny o existenci. Je třeba věnovati pozornost požadavkům, na jejichž splnění čekáme, zvláště malé novele živnostenského řádu. Jde tu také o opatření - které je ostatně již hotové - na postavení hráze rozpínavosti kapitalismu, aby bylo přesně vymezeno, kolik kdo může míti filiálních prodejen nebo kolik který velkoobchod může míti různých pobočných závodů. Tato věc je v meziministerském jednání a je třeba, aby byla co nejdříve provedena, abychom měli jistotu, že bude konečně v našem státě již jakýsi numerus clausus, že ti kapitálově silní nebudou již moci prováděti to, co prováděli do poslední doby.

Těchto otázek řemeslnicko-živnostenských si musí všímati celá vláda, nechce-li tento stav bagatelisovati, poněvadž velmi dobře ví, že když jsou samostatné i slabé jednotky, které se musejí starati, třeba za těžkých poměrů, o obstarávání práce, o obstarávání výdělků, řeší se tím také celý problém státního hospodaření, poněvadž mají také dosti veliké risiko, berou je na sebe a odstraňují nezaměstnanost. Víme dobře, že z malých závodů se nerekrutují nezaměstnaní, že nezaměstnaní se rekrutují z průmyslových závodů, proto všemožně se musíme starati o to, aby malé závody žily, aby nebyly různými nástrahami nového směru obchodního a výrobního odstraňovány.

Končím. Lidová strana samozřejmě bude hlasovati pro státní rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Eisenhamr. Dávám mu slovo.

Posl. Eisenhamr: Slavná sněmovno! V posledních letech bylo potřebné, aby všecky státně-zaměstnanecké organisace již po prázdninách připravovaly velmi intensivně materiál pro svá ústředí, která jej potom tlumočila na povolaných místech, to je vládním činitelům. Že to bylo roku letošního dvojnásob potřebné, tomu svědčí okolnost, že se již na jaře proslýchalo, že zákon č. 204 a vládní nařízení č. 252 budou prodlouženy i nadále. To znamenalo, že státně-zaměstnanecké organisace sbíraly materiál, uveřejňovaly jej v časopisech, pořádaly veřejné projevy, posílaly vládě a resortním ministrům memoranda a dožadovaly se všemožně, aby tato vládní nařízení a zákon byl zrušen koncem r. 1934. Že státní zaměstnanci měli v dřívějších letech mnohem lepší posici, svědčí okolnost, že posl. sněmovna r. 1930 posuzovala tehdejší bídné platy státních zaměstnanců lidsky; nevím, čím si státní zaměstnanci zasloužili, že naše vláda se teď proti nim zatvrdila, že ke všem projevům, memorandům atd. vůbec nepřihlíží a jejich požadavku o zrušení vzpomenutých srážek vůbec nevěnuje žádnou pozornost. Je charakteristické pro dnešní poměry, připomeneme-li, jak r. 1930 bylo v posl. sněmovně odůvodňováno přiznání vánočního přídavku podle zákona č. 144, o němž svědčí tisk posl. sněmovny 652 z r. 1930.

Československá veřejnost politická a vládní kruhy jsou přesvědčeny, že platy státních zaměstnanců jsou nedostatečné, neboť nebyly dostatečné ani v míru a válkou byly rodiny státně-zaměstnanecké přímo ožebračeny. Ve všech okolních státech jest poměr nynějších platů k platům předválečným příznivější než u nás. Tyto neutěšené poměry působí přímo vražedně na ambici, píli a svědomitost zaměstnanců a podkopávají jejich morálku. (Tak jest!) Zadluženost státních zaměstnanců stoupá, zadlužený zaměstnanec zatížený starostmi o placení dluhů a štván netrpělivými věřiteli, klesá hlouběji a hlouběji. Tím se ubíjí jeho smysl pro výkon služby a podrývá se jeho fysická a duševní zdatnost a schopnost, čímž vznikají státu nenahraditelné škody.

To bylo stanovisko vlády r. 1930, jak svědčí uvedený tisk posl. sněmovny. Od r. 1930 se poměry pro státní zaměstnance značně změnily. Platy státních zaměstnanců byly, ač veřejně uznány jako nedostatečné, opětně a opětně snižovány. Především zákonem čís. 176/1931 byla provedena restrikce vánočního přídavku, zavedeny první platové srážky pro zaměstnance s vyšší pensijní základnou. Tím bylo vzato státním zaměstnancům na 260 mil. Kč. (Slyšte!) Za druhé zvýšením interkaláře se 2% na 10% byly na státních zaměstnancích učiněny další úspory, které možno ceniti na 400 mil. Kč. Za třetí zákonem č. 204/1932 byla provedena úplná restrikce vánočního přídavku, s finančním efektem 160 mil. Kč, jakož i progresivní platové srážky, jejichž důsledkem bylo snížení platů o dalších 450 mil. Kč. Vládním nařízením č. 252/1933 bylo nařízeno další lineární snížení platů státních zaměstnanců a pensistů, s výsledkem odhadovaným na 350 mil. Kč.

Všechny tyto srážky postihly neobyčejně těžce všechny státní zaměstnance. Neutěšené poměry těchto zaměstnanců a pensistů, správně charakterisované již v uvedeném tisku posl. sněmovny r. 1930, změnily se v úplný úpadek stavu státních úředníků. Bohužel netrpí státní zaměstnanci sami, nýbrž spolu trpí jejich manželky a děti. Snížení platu jeví se v neobyčejném snížení všech položek výdajů státně zaměstnaneckých. Šetří se na šatech a obuvi, čímž ztrácejí obživu živnostníci, jichž státní úředníci byli hlavními živiteli. Šetří se na bytovém zařízení, otopu, výdajích pro domácnost, čímž ztrácejí další živnostníci a obchodníci, i průmysl. Bohužel, šetří se i na stravě. Zemědělci začínají nahlížeti, že ani monopol a četné syndikáty jim nepomohou ke zvýšení zemědělských produktů, když jejich největší odběratelé, státní zaměstnanci, nemají zač kupovat.

Snížení platů působí hluboce i na morálku státních zaměstnanců. Mladší zaměstnanci nemohou založiti rodinu, u ženatých se omezuje populace. Jsou případy, že státní úřednice, které hodlaly vstoupiti ve sňatek s jiným státním zaměstnancem, z důvodu, že by byly postiženy redukcí příbytečného, nečiní tak a žijí v nezákonném poměru. Podvýživa dětí, snaha dáti dětem školní vzdělání, nemoci a neštěstí v rodině vedou velmi často státní zaměstnance k zadlužení a v mnohých případech i k úplné katastrofě. Nutno uvážiti, že zadlužený státní zaměstnanec velmi těžko již z dluhů vybředne. Takové případy objevují se dnes již v hojném počtu na Slovensku, kde nyní státní, železniční, veřejní a soukromí zaměstnanci žádají o sanaci svého zuboženého stavu jednorázovou podporou. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Všeobecná zadluženost je jim již nesnesitelná. Drahota stále stoupá. Ceny chleba, mouky, masa, kávy, textilií atd. den ze dne stoupají. Na druhé straně však vidíme bez ohledu na finanční situaci státní pokladny uspokojovati dodnes nepřetržitě požadavky jiných tříd národa, což jim jistě státní zaměstnanci přejí, ale táži se, zda je spravedlivý jednostranný postup proti veřejným zaměstnancům? Je moudré hospodářsky zproletarisovat tuto dosud vždy loyální a poctivou složku národa? Je taktické zvláště na Slovensku a Podkarpatské Rusi vydati tuto třídu politickému zoufalství a nechati vybíti jejich bídu v extrémech? Platové deflační stanovení nyní stoupajících cen zabíjejí poslední rozvahu, takže jedině jednorázová drahotní výpomoc všem zaměstnancům a pensistům na Slovensku a Podkarpatské Rusi zabrání aspoň trochu nedostatkům před zimou a novými výdaji.

Není divu, že za těchto poměrů mnozí státní zaměstnanci zapomínají na svoji povinnost a prohřešují se na státním majetku, ať již braním úplatků nebo jinak.

Nikdy nebyla naše veřejnost pobuřována tolika aférami ve státních úřadech a podnicích jako za dnešních dnů. Prozatím jsou to železnice, ve veřejnosti se však veřejně tvrdí, že státní úřady a podniky možno rozděliti na dvě kategorie. Ty úřady, kde aféry již propukly, a ony, kde teprve propuknou, až se na to přijde. Viděti, že neutěšenost platových poměrů státních zaměstnanců v r. 1930 před srážkami platů byla charakterisována zcela správně. Rozhodujícím činitelům, kteří přes znalost poměrů rozhodli se pro platové srážky a tím pro další zbídačení poměrů státních zaměstnanců, přísluší uznání, že se zasloužili o neudržitelnost poměrů v Československé republice.

Nikoliv nadprodukce, nýbrž podkonsum je hlavní příčinou krise. Již když bylo zamýšleno provésti snížení platů státních zaměstnanců, vyskytly se varovné hlasy odborových a jiných korporací, které upozorňovaly na možnost dalšího zhoršení krise z tohoto důvodu. Je všeobecně známo, že prosperita státu a obyvatelstva závisí hlavně na stupni intensity v obratu a směně zboží, statků peněžních a národohospodářských hodnot. Čím rychlejší a větší je tento obrat, tím větší prosperita panuje ve státě. Oceňovány s tohoto hlediska byly právě platy státních zaměstnanců, které jim vláda svými úspornými opatřeními zadržela, jednou z nejcennějších a nejdůležitějších položek v oběhu národohospodářských hodnot, neboť tyto peníze byly hodnoty, které přicházejí do oběhu nejsnadněji a obíhají nejrychleji.

Za dob prosperity se tvrdilo, že československá koruna se obrátí do roka průměrně 3 až 4krát. Americký dolar prý až sedmkrát. Ovšem zde sluší rozeznávati, že zemědělec na př. nakupuje jednou až dvakrát do roka, že mnoho národního kapitálu leží ladem v bankách a spořitelnách anebo v punčochách a nepřijde do oběhu vůbec. Naproti tomu jsou uvedené částky platů státních zaměstnanců položkami nejcennějšími s hlediska národohospodářského, neboť obrátí se za rok průměrně dvanáctkráte případně i vícekráte, neboť velké procento státních zaměstnanců je zadluženo, takže stravují vlastně příští důchod. Uvolněním srážek s platů státních zaměstnanců přispěje se k překonání krise. V cizině se již dnes úspěšně uplatňuje názor, že hospodářskou krisi možno překonati zvýšením kupní síly širokých vrstev obyvatelstva a že zkvétající hospodářství spočívá na kupní síle národa, že největšími spotřebiteli ve státě jsou státní zaměstnanci. V cizině vracejí platové srážky železničním a státním zaměstnancům. President Spojených států severoamerických Roosevelt podporuje tento názor a praví, že k překonání hospodářské krise považuje za nutné, aby byly zvýšeny platy a zvýšena kupní síla širokých vrstev obyvatelstva. Podobně postupuje i státní správa v Anglii, kde bylo přikročeno ke snížení daní a zvýšení platů státních zaměstnanců. Vrácení platových srážek našim státním zaměstnancům je státní povinností. Státní zaměstnanci požadují vrácení platových srážek plným právem, neboť 31. prosince t. r. vyprší dvouletá platnost §§ 1 až 9 zákona č. 204 z r. 1932 o platových srážkách. Vláda je povinna dostáti svému slibu, nemá-li ztratiti důvěru v řadách svých zaměstnanců.

Pokud jde o vládní nařízení č. 252 z r. 1933, musím prohlásiti, že toto vládní nařízení se již praktikuje 11 měsíců bez ohledu na to, že nebylo ještě sněmovně předloženo ke schválení. Myslím, že sněmovna má v tomto případě právo vyžádati si od vlády dodatečné předložení tohoto vládního nařízení, nebo aby vláda toto vládní nařízení vůbec odvolala.

Pro vrácení srážek mluví nejen důvody hospodářské a jiné, mluví pro ně i důvod státní nezbytnosti. Pan ministr nár. obrany Bradáč ve svém posledním projevu v rozpočtovém výboru se vyjádřil o nezbytnosti vrácení platových srážek vojenským gážistům z těch důvodů, které jsem zde uvedl o státních zaměstnancích. Ostatní páni ministři by měli navštíviti na př. Slovensko a Podkarpatskou Rus, hlavně však celé pohraničí, a nepochybuji, že by požadovali pak vrácení těchto srážek i pro všechny ostatní státní zaměstnance. V mnohých krajích Slovenska a Podkarpatské Rusi a ve zněmčeném území je státní zaměstnanec, četník, policista, financ stejně jako pošťák, železničář jediným držitelem státní myšlenky.

Otřeste těmi oporami státu a ohrozíte celý stát. Bude-li dobrá vůle, není obav, že se potřebný peníz nenajde. A když by vládní činitelé nedovedli tuto naléhavou věc řešiti, musejí státní zaměstnanci míti za to, že té dobré vůle není. Státní zaměstnanci vidí do všech transakcí státu, jest jim známo, že se našly peníze pro jiné akce politických stran považované za nutné, jako obilní monopol, reeskontní ústav, oddlužení zemědělců a j. Jest jim známo, jak veliké ztráty státu vznikly zkažením tisíců vagonů intervenčního obilí atd., ale je jim také známo, že finanční správa má pravoplatně předepsaných a dosud nevybraných 6 miliard Kč nedoplatků na daních. Z této částky, kdyby se jí použilo na úhradu srážek z platů státních zaměstnanců, by jistě nějaký peníz ještě zbyl pro státní pokladnu. Státní zaměstnanci nemají jiného požadavku než vrácení platových srážek, jak se vláda zavázala daným slibem, a oni se již postarají, aby se částky vydané na tento účel vrátily státu v jiné formě, v úsporách na výdajích věcných v řadě jiných oborů. Státní zaměstnanci jsou jistě zárukou, že stát na tom vydělá mnohonásobně.

Nyní bych se chtěl zmíniti o některých potřebách státních, jež se týkají státních zaměstnanců. Doporučuji, aby se vládní kruhy zajímaly o rozmnožení naší finanční pohraniční stráže. Finanční pohraniční stráž za dnešních poměrů je v poměru výkonu své namáhavé služby nejen nedostatečně honorována, nýbrž i nedostatečně vybavena. Vysilující služba za mnohdy přímo neuvěřitelných poměrů vyžaduje zvláštního ocenění nejen po stránce materiální, nýbrž i po stránce fysické. Je to v zájmu státní správy i státních financí, neboť za dnešního stavu není možné, aby přidělené úseky s dnešním stavem mohly býti dostatečně střeženy, když pašeráctví bují v největším rozmachu a když se k nám z Maďarska přenáší ve velkém množství obilí a líh, což nemohou nynější posádky pohraniční stráže finanční zdolati, a jest proto nutno, aby byly podstatně zesíleny. Nebylo by jistě od místa, aby vládní kruhy uvažovaly i o tom, aby tito zaměstnanci byli alespoň po 10leté službě nebo řekněme 12leté službě přeloženi z hraniční služby a byli dáni do vnitrozemí jako v odměnu za dobrou službu, kterou tam vykonávali. Rovněž tak našemu četnictvu třeba věnovati největší péči. Jde tu hlavně o četnictvo na Slovensku, kde poměry kategoricky vyžadují, aby četnictvo bylo po stránce technické dostatečně vyzbrojeno dopravními prostředky. Doporučuji dále vládním činitelům, aby při projednávání započítání vojenské služby zaujali stanovisko, že vojenská služba presenční a jiná musí se započítávati do postupu i pořadí všem, kdo vojenskou presenční službu konali, bez ohledu na to, byla-li služba ta vykonána před nastoupením do státní služby, či v době, kdy vojín již ve státní službě byl. Každé jiné řešení musilo by působiti dojem, že státní zaměstnanec je za svou vojenskou povinnost trestán. Doporučuji dále, aby záložním důstojníkům v další činné službě na dobu nejdéle 3 roků bylo zajištěno pensijní pojištění po dobu výkonu této vojenské služby. Doporučuji dále, aby při vstupu do občanského povolání byla těmto záložním důstojníkům dávána přednost a aby celá tato činná služba byla ve službě státní a veřejné započítávána do postupu a pense a v soukromých službách aby jim bylo zajištěno za tuto další činnou službu pensijní pojištění.

Na konec bych si dovolil upozorniti nynější vládní kruhy na neutěšené poměry školské na Slovensku. Jsou v určitých místech tak křiklavé nedostatky, že je člověku hořko o tom mluvit. Na př. menšinová škola je umístěna někde v hospodě, jinde ve stáji a podobných objektech. Jsou však křiklavé poměry i na školách měšťanských, kde jednotlivé třídy jsou roztroušeny po celém městě, kde stát musí platiti vysoké nájemné až 20.000 Kč ročně. Takový případ je na př. v Gelnici. Na státním reálném gymnasiu v Lučenci jsou poměry ještě mnohem horší. Budova, kde jest toto učiliště umístěné, je na spadnutí, takže dnes jsou již vazné obavy o bezpečnost života žáků i profesorů. Dříve jsme měli nedostatek slovenských dětí, učitelů a profesorů a nyní, když všechny tyto potíže byly odstraněny, máme nedostatek školních budov. Je na vládních činitelích, aby na tyto školské nedostatky bylo pamatováno a s urychlením pracováno k nápravě. Slovenská veřejnost těžce nese, a již velice často veřejnými projevy uplatňovala, že Němci mají v republice dvě techniky, kdežto Slováci, národ státní, nemají ani jedné techniky, aby jejich dorost mohl i v technických oborech nabýti dostatečného vzdělání doma. Proto se připojuji k volání celé slovenské veřejnosti po zřízení vysoké školy technické v Košicích, kde podmínky pro toto učiliště jsou dány a kde tato škola bude rovněž tak sloužiti výchově podkarpatoruské mládeže jako slovenské. Dále upozorňuji, aby vláda Československé republiky zabývala se odborným geologickým prozkoumáním Slovenska, neboť složení hornin na Slovensku ukazuje na bohatá ložiska cenných nerostů, jak minerálií, tak i nafty.

Z toho, co jsem si dovolil, slavná sněmovno, zde přednésti, je viděti, že stále a stále se na to Slovensko zapomíná, a já se musím upřímně přiznati, že mám radost, že jako Čech mohu zde tlumočiti požadavky slovenské, poněvadž 15 roků v prostředí slovenském žiji, znám dobře Slováky od nejmenšího do největšího a vím, že požadavky slovenského národa jsou oprávněny. Prosím a doporučuji slavné naší vládě, aby všemi prostředky působila, aby se náprava na Slovensku stala. Člověka zaráží, čte-li takové prelimináře pro Slovensko. Na př. pro stavbu reál. gymnasia v Lučenci je preliminováno 50 tisíc Kč. Pánové, račte dovoliti, co za těch 50 tisíc Kč se může udělati? Že prý je to na přípravné práce. Nedovedu si představiti, jak by ty přípravné práce mohly vypadati. Bude-li se takto pokračovati, nedopracuje se Slovensko žádných školských budov a bude ještě dlouho trvati, nežli se bude moci přizpůsobiti zemím historickým. Apeluji na vládu, aby těmto věcem věnovala pozornost. (Potlesk čsl. nár. demokratických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Kočandrle. Dávám mu slovo.

Posl. Kočandrle: Slavná sněmovno! Projednáváme dnes státní rozpočet na r. 1935. Každý rozpočet státní je rámec, v němž se vyvíjí celý hospodářský život dotčeného státu. A je samozřejmé, že my v této slavné sněmovně všichni věnujeme plnou pozornost a péči tomuto našemu státnímu rozpočtu. Vidíme, že státní rozpočet, který projednáváme, rozpočet na příští rok, má linii jinou než rozpočet poslední, že se totiž opouští politika deflace. Je to samozřejmá věc již proto, že jistě těžko lze škrtati tam, kde vývoj poměrů vyžaduje opak, a dále proto, že je zde dobrá víra, že lepšící se hospodářská situace opravňuje k naději, že možno počítati s vyššími příjmy.

Výdaje vlastní státní správy zvyšují se v tomto projednávaném rozpočtu o 353 mil. Kč. Jenom v krátkosti bych řekl, že vidíme zvýšení jen v některých resortech. Je to ministerstvo financí, kde je třeba dospěti k daňové depuraci, ministerstvo soc. péče, kde je třeba řešiti další naléhavé úkoly sociálního rázu, ministerstvo zahraničí a ministerstvo nár. obrany, kde je nutno počítati s dnešní tak těžkou, až nebezpečně kritickou mezinárodní situací.

Já bych se chtěl, slavná sněmovno, ve své krátké řeči dotknouti jednoho důležitého odvětví našeho národohospodářského života, a to je naše zemědělství. Častokráte bylo zde mluveno o těžkých poměrech, které jsou v této zemědělské prvovýrobě. Bylo zde voláno po pomoci tomuto významnému stavu, jakým je zemědělství v hospodářském životě. Vidíme, že se podařilo, krok za krokem a ne lehko, realisovati některé věci. My jistě jako zemědělci uvítali jsme československý obilní monopol a řekl bych, že nepřinesl jenom, jak jsme tvrdívali, prospěch stavu zemědělskému, nýbrž i určité plus i do ostatního hospodářského života. To je věc pravdivá. Slýchávali jsme ještě nedávno zde - a i pan řečník přede mnou to naznačoval - o těžkostech, které přinesl s sebou obilní monopol, ale musím říci naproti těmto tvrzením otevřeně, že protivníci monopolu se zklamali a že tento monopol vykonává kus dobré positivní národohospodářské práce. Přáli bychom si, aby tak jako v tomto směru byly vyřešeny otázky další, které tísní naši zemědělskou prvovýrobu i otázky naší živočišné produkce, a vím, že se o těchto věcech zde bude hovořit.