Zůstaneme nadále přáteli Polska přes všechny stíny a chmury, které se mezi naší republikou a Polskem objevují, a nepřejeme si nic vroucněji, než aby ten poměr byl v nejbližší době vyřešen a usnadněn. (Výborně!) Není možno přičítati vinu ani našemu ministru zahraničních věcí. Jsem přesvědčen, že po té stránce bylo s naší strany vykonáno vše, ale apelujeme na bratrský národ polský, aby i on poznal, kde je jeho místo, a zejména v době fedrování velké myšlenky východního paktu, v němž budou míti převahu Slované, aby i Polsko poznalo, že je slovanským státem, aby se chovalo jako slovanský stát ke svým sousedům a jako slovansky stát vedlo v tom směru svou politiku.

Mnoho bylo mluveno o demokracii a diktátorských režimech. Naše republika je takovým posledním ostrovem demokracie ve střední Evropě. Velmi správně zdůraznil pan ministr, že na naše poměry je demokracie jedinou vhodnou vládní formou a že tuto demokracii budeme se snažiti vybudovati lépe, upevniti a zabezpečiti upevněním a zabezpečením státní neodvislosti naší republiky samé. Je pochopitelné, že ta divoká demokracie, která se u nás vžila a která se projevovala různými květy a různými plody jak v žurnalistice, tak ve veřejném životě, se do dnešní těžké a svízelné mezinárodní situace nehodí. Je velmi správné, když pan ministr zdůraznil, že jsme povinni vykonati uvnitř všechno, co by podporovalo právě tu mírotvornou politiku zahraniční. Musíme si zjednati nejdříve pořádek, klid a bezpečnost v našem vlastním státě, musíme si zjednati respektování státních zákonů ode všech občanů tohoto státu, musíme odstraniti veškeru zvůli, všechno, co kořeny demokracie podrývá a ničí, co parlamentní systém znevažuje, musíme prostě pracovati k vybudování lepší, usměrněné a, řekl bych, regulované demokracie (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.), která by ukázala, že je lepší, než jsou diktátorské systémy kolem nás ve všech státech panující. Po té stránce chceme a musíme vykonati všechno, chceme a vykonáme také všechno pro vybudování a řádné opatření naší armády. To je druhá podmínka. (Posl. Kliment: Proti komunistům!) A proti komunistům.

Já jsem pevně přesvědčen, že právě tak, jako sovětské Rusko nepohnulo ani brvou, když byl komunismus vyhlazen v Italii a jiných státech, nepohne a nesmí pohnouti také brvou, jestliže po zákonu budou trestány výstřelky občanů komunistického smýšlení u nás, kteří klidné vývojové práci brání svými protizákonnými činy. To jsme si pevně vyhradili, že jeden stát nebude zasahovati do vnitřních poměrů státu druhého, a jako my nesmíme si vynucovati různé věci v Rusku, tak ani sovětské Rusko nesmí chrániti komunistické zločince, kteří podle našeho práva přestupují zákony. (Posl. Procházka: Vy jste zločinec!)

Místopředseda Taub (zvoní): Volám pana posl. Procházku za tento výkřik k pořádku. (Posl. Procházka: Tak ať neříká: zločinci!)

Volám pana posl. Procházku k pořádku.

Posl. Vičánek (pokračuje): Upozorňuji na jedno, že totiž nedávno byli vydáni 4 komunističtí poslanci soudu k trest. stíhání a poněvadž si byli vědomi své neviny, poněvadž to nebyli zločinci, jak říká pan poslanec, raději se ztratili, aby se důsledkům své zločinné činnosti vyhnuli. To úplně charakterisuje a potvrzuje, že pánové si byli vědomi, že jednání jejich je trestné a zločinné.

Řekl jsem, že musíme si i svoji armádu dáti do pořádku tak, aby tu byla zdárným a dobrým předpokladem pro řešení otázek cestou mírovou. (Posl. Kliment: Ke každému pluku feldkuráty, nechcete?) Ono by neškodilo ani vám, usměrniti vás trochu po stránce náboženské a mravní. Já se ovšem netěším, že by to nějak pomohlo, u takových starých kozáků by to již bylo čerta platné. Naše armáda to jsem prohlásil jako referent branného výboru před 14 dny - je instrumentem mírovým a je zde pouze proto, že při svém mírovém snažení a usilování nemůžeme prostě složiti ruce v klín a čekati, co nám budoucnost přinese a jakým způsobem bude o nás rozhodnuto. Musíme bezpodmínečně vykonati pro svou bezpečnost a státní nezávislost vše, co vykonat můžeme a chceme, a říkám, že chceme opravdu vše vykonati, že právě v této nejisté době, kdy situace je označována za vážnou - ne snad kritickou, ale vážnou - chceme a musíme dát armádě vše, aby tu byla naší bezpečnou ochranou, abychom mohli říci, že jsme k vlastnímu zabezpečení vykonali vše, co bylo v naší moci a v našich silách. Proto otázka prodloužení presenční služby... (Posl. Kliment: Vy jste zachraňovali Rakousko a vzal ho čert!) Zachraňovali jste ho právě tak jako my, a vzal je čert, a tak bychom mohli říci, kdosi zachraňuje sověty v Rusku a že také je třeba vezme čert - to je konečně otázka, o které je nám těžko v tomto okamžiku mluviti. Po této stránce chceme splniti a splníme úplně do důsledků svoji národní povinnost.

Je možno shrnouti: To, co bylo nazváno suchou analysou mezinárodní situace, bylo opravdu poučným vylíčením všech detailů našich mezinárodních vztahů a právě pozorná účast celé sněmovny svědčila, že je takových výkladů třeba, že takové výklady přinášejí jasno, že uklidňují, a za toto prohlášení můžeme býti p. ministru zahraničních věcí vděčni.

List p. Stříbrného přinesl zprávu o jakémsi podivném vření ve straně lidové, kdy prý už ten tradiční muž, "muž Benešův", kol. kanovník Světlík není vysílán do debaty jako obvykle, nýbrž že na jeho místě jsem přišel já. Ovšem kol. Světlík jest omluven na celý tento týden, nemohl se zúčastniti, ač toho velmi litoval, a kdyby zde byl, byl by jistě zase tento t. zv. "Benešův muž" mluvil. "Benešův muž?" Ministr zahraničních věcí dělá zahraniční politiku státu (Výborně!) tak, jak o ní rozhoduje také vláda republiky Československé, ve které je naše strana zastoupena, právě tak jako všechny koaliční strany. Není tedy možno mluviti o politice jednoho člověka, je možno se kriticky stavěti k počinům jednotlivých ministrů a celé vlády, ale není možno tvrditi, že by jeden ministr po řadu let si mohl dělati, co by chtěl, a ostatní členové vlády, celá vláda že by byla pouze takovým bezmocným činitelem. Není tedy "Benešova muže", není "Benešovy politiky", nýbrž je tu zahraniční politika, prospěšná státu, která byla po dlouhou řadu let vládou republiky Československé schvalována. (Potlesk.) Je tu politika, která se osvědčila, politika, která nám dává záruky, že náš stát bude ušetřen, pokud to bude v moci naší a našich přátel, všeho neklidu, všech válečných nebezpečí a z nich vyplývajících pohrom pro náš národ a stát, a právě proto jsme všichni povinni, nejenom členové vládních stran, nýbrž i všichni ti, kteří to se státem dobře myslí v řadách oposičních, takovouto státu prospěšnou zahraniční politiku schvalovati, jako to činíme. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Slovo má dále pan posl. Bílek.

Posl. Bílek: Je velmi zajímavé, že jak v řeči p. ministra Beneše, tak i v řečech debatérů veliká pozornost věnována byla otázce poměru k Sovětskému svazu. Pan ministr dokonce nazval vrcholným bodem vší zahraniční politiky to, že prý došlo ke změně politiky Sovětského svazu. Taktéž debatéři snažili se všemožným způsobem dokázati, že ne Československo, ne Francie, ne Malá dohoda, nýbrž Sovětský svaz prý změnil svoji politiku.

Musíme si o této otázce pohovořiti poněkud podrobněji, v čem vlastně vidí, anebo v čem vlastně má býti, v čem se má projevovati ta změna sovětské politiky. Sovětský svaz existuje 17 let, a - jak zde již bylo dříve našimi poslanci řečeno - Sovětský svaz od svého vzniku, od prvních dnů svého trvání dělal, dělá a bude dělati tutéž politiku, jakou dělá nyní; to znamená politiku míru, politiku prospěšnou mezinárodnímu proletariátu. V ničem, ani v tom nejmenším se nezměnila politika Sovětského svazu. A není divu, že dnes, při změněně mezinárodní konstelaci, dnes, kdy poměry v Evropě značně se změnily a kdy v důsledku expansivní politiky německého imperialismu cítí se Francie značně ohrožena - neboť pochopitelně Hitlerova politika má značný vliv nejenom na změnu a orientaci Francie, nýbrž také na vývoj poměrů v Československu - je pochopitelné, že změnila Francie své stanovisko, a Československo jako společník Francie nedělá nic jiného, než že se orientuje podle toho, jak se orientuje sama Francie. Vždyť, pánové, není tomu tak dávno, kdy Francie stála v čele protisovětských štvanic. Tehdy ovsem Německo neprovádělo tak vypjatou imperialistickou politiku, nemluvilo tak otevřeně o svých expansivních choutkách jako to nyní provádí Hitler, a proto také Francie mohla si dovoliti jinou taktiku a jinou politiku, mohla si dovoliti štvaní proti Sovětskému svazu a mohla tehdy s táti v čele protisovětských štvanic. Tak tomu bylo nedávno, ještě před několika lety. Ale upozorňuji znovu, že jakmile v Rusku zvítězili dělníci a rolníci, ihned nabídla sovětská vláda všem státům mír a spolupráci a prohlásila, že se všemi státy chce udržovati normální, přátelské diplomatické styky. A, pánové, jak odpověděly tehdejší státy na poctivě míněnou nabídku sovětského Ruska? Velkopanskými gesty, poněvadž tehdy nikdo nevěřil, že se Sovětský svaz udrží, a všichni prorokovali brzký konec sovětskému režimu. Podíváme-li se však dnes na situaci, hodnotíme-li ji dnes po 17 letech, stojí Sovětský svaz pevněji než kdykoli jindy, mohutní, roste a sílí, a naproti tomu kapitalistické stát jeden po druhém zmítají se v křečích, v krisi, v rozvratu a chaosu. Proto není divu, že začínají své zraky obraceti na východ a že se snaží mluviti docela jiným tonem a způsobem o Sovětském svazu, než tomu bylo dříve.

Jako důkaz toho, že Sovětský svaz nezměnil svoji politiku, že dodržuje stále jednu a tutéž politiku míru a prospěchu proletariátu celého světa, je třeba uvésti toto: Vždyť Sovětský svaz měl možnost, aby udržel ony imperialistické smlouvy, pomocí kterých carské Rusko zotročovalo řadu národů. Co však udělal Sovětský svaz? Sovětský svaz prohlásil, že se zříká všech nerovných imperialistických smluv, rozvázal imperialistické smlouvy s Čínou, Tureckem a Persií a těmto národům, které byly do určité míry pokořovány a vykořisťovány imperialistickými smlouvami starého carského Ruska, dal úplnou volnost, tedy ty smlouvy naprosto zrušil.

V čem se má tedy jeviti ve skutečnosti změna sovětské politiky? Kdybychom probírali všechny činy, všechna provolání sovětské vlády, nenašli bychom tu ani jediného slova, ani jediného skutku, ze kterého by se dalo dokázati, že snad Sovětský svaz prováděl dříve jinou politiku než provádí nyní, nebo že měl v úmyslu dříve něco jiného, než-li snad ve skutečnosti nyní provádí.

Pokud se týče názorů Sovětského svazu na Svaz národů, tedy ani v tomto bodě nemůžeme říci a těžko se dá dokázati, že by Sovětský svaz hájil dnes jinou politiku nebo že by dnes měl jiné názory na Svaz národů, na Ženevu, než tomu bylo dříve. I dnes Sovětský svaz prohlašuje, že nevěří, že by jakékoliv souručenství, jakákoliv organisace mezinárodních kapitalistů, jakákoliv mezinárodní organisace imperialistických států byla s to, aby zabránila světovým válkám. Jestliže dnes Sovětský svaz ústy Litvinovými prohlásil, že za jistých výhrad byl by i ochoten vstoupiti do tak zv. ligy národů, je to proto, že z ligy národů, ze Ženevy odešly ty státy, které měly bezprostřední zájem na válce. Takové Japonsko, které dnes vede válku už 3 léta, odešlo z ligy národů, aby mělo volnější ruce, poněvadž nechtělo hráti již dále na schovávanou, chtělo míti naprostou volnost v uplatňování svých imperialistických plánů v Číně a Sovětském svazu. Po něm následovalo Německo. Odešly tedy 2 státy, které se bezprostředně připravovaly pro imperialistickou válku a které vnášely největší neklid do mezinárodní situace.

Podíváme-li se dnes do Evropy a vůbec na sestavu imperialistických států, můžeme je zhruba rozděliti na tři skupiny. V prvé skupině jsou státy, které mají bezprostřední zájem na válce, nebo které válku již vedou, jako je Japonsko. Do druhé skupiny přicházejí státy, které se horečně k válce připravují, které však ještě dodnes neuznaly vhodný moment, aby ozbrojenou mocí své imperialistické cíle prosazovaly. Mezi takovéto státy patří Německo, Maďarsko, částečně Italie a Bulharsko. Konečně třetí skupina států je skupina sytých imperialistických dravců, kteří v poslední válce ukojili své imperialistické choutky, kteří dnes nemají potřeby, aby se bezprostředně připravovali k nějakým ozbrojeným výpadům, ale kteří zbrojí, tak jako zbrojí kterýkoliv jiný imperialistický stát, a kteří se připravují na všecky eventuality. Tato třetí skupina nemá pochopitelně bezprostředního okamžitého zájmu na válce, ale na tom, aby mohla určitý čas v klidu stráviti, co světovou válkou uloupila. A protože tyto státy mají aspoň dočasný zájem, aby status quo byl zachován, aby nedošlo bezprostředně k nové válce, aby mohly využitkovati, vykořistiti, co ve skutečnosti uloupili, proto alespoň zdánlivě dělají mírovou politiku, ačkoliv ve skutečnosti se připravují a zbrojí k novým válkám zrovna tak jako zbrojí Německo, Japonsko a ostatní státy.

Prohlašuje-li tedy dnes Sovětský svaz, že snad za určitých výhrad by byl ochoten spolupracovati v Ženevě, spolupracovati se Svazem národů, dělá to jedině z těch důvodů, aby se postavil do řad těch, kteří momentánně nemají zájmu, aby byla vedena válka, a tím aby zabránil tomu hroznému krveprolití, které Německo a Japonsko ve skutečnosti připravují.

Není pravda, že Sovětský svaz změnil svou politiku, není pravda, že změnil svůj názor na Svaz národů, Sovětský svaz ani v nejmenším tyto názory neměnil, nelikvidoval, nýbrž naopak mezinárodní situace, její změna, ten chaos a rozvrat, o kterém tu mluveno, to jsou právě příčiny, že dnes Sovětský svaz není tím podceňovaným, opovrhovaným, přehlíženým státem, jako tomu bylo dříve, nýbrž že následkem svého hospodářského rozmachu, své hospodářské a politické síly, ohromné mezinárodní váhy, kterou dnes má a představuje, je právě vyhledáván a že ty státy, které dnes se cítí ohroženými a mezi něž spadá i Československo, se hledí opírati o Sovětský svaz jako o jediný, pevný a nerozbořitelný pilíř světového míru.

Pánové, taková je situace. Ne Sovětský svaz, nýbrž Československo, Francie a všechny ostatní státy změnily svoji politiku, poněvadž vidí, že Německo dnes horečně zbrojí, že Německo dnes buduje celý blok, alianci států, které v dohledné době pod jeho vedením mají vystoupiti, jako tomu bylo ve světové válce.

Pánové, co se děje na Těšínsku, to není náhoda. V tom pochopitelně má ruce Hitler, v tom má ruce německý imperialismus, a Československo, které vidí, že spojenec polský se stává nejistým, pochybným, cítí se více isolováno, než tomu bylo kdykoliv jindy. A proto změna politiky proti Sovětskému svazu, proto hledán spojenec na východě, proto změna politiky československé, ale v žádném případě ne politiky Sovětského svazu.

Dnes padla tu dokonce slova, že prý můžeme vítat, že Sovětský svaz po stránce hospodářské se upevňuje, že potřebujeme Sovětský svaz jako Sovětský svaz potřebuje Československo. Sovětský svaz existoval 17 let bez Československa a obešel se bez Československa, bude existovat i dále a bude dělat svou vlastní politiku, aniž by se ohlížel na Československo.

Pánové, není tomu dávno, ještě před rokem jste mluvili docela v jiném tónu, nežli mluvíte ve skutečnosti dnes. Mohl bych vám citovat řadu článků z různých časopisů všech možných politických stran v Československu, nevyjímaje socialisty, kde jste malovali před stavitele ruského režimu s ohnutými nosy, nazývali jste je židy, asiaty, barbary a bůhví čím, a dnes lezete ke kříži, protože vám teče do bot. Taková je ve skutečnosti situace.

Sovětský svaz a jeho představitelé není takovým přechodným zřízením, jak zde řekl předřečník, Sovětský svaz sedí dnes mohutnější a pevnější nežli kterýkoliv jiný kapitalistický stát, poněvadž podíváme-li se do kterékoliv kapitalistické země, nevyjímaje ten ostrov klidu a míru, v němž právě žijeme, shledáváme všude rozvrat a chaos, kdežto na druhé straně v Sovětském svazu ta nešťastná pětiletka nejenom že se zdařila, ale byla provedena za 4 léta a přijde se s druhou a ta se zdaří samozřejmě zase. Sovětský svaz uprostřed chaosu v kapitalistickém státě roste a mohutní, stává se mezinárodním činitelem takového rázu, že dnes se k němu upírají zraky celého světa. Dnes, kdy jste prohráli svojí politickou isolací Sovětského svazu, politicky přehlíženého, chcete namluviti pracujícím masám, že Sovětský svaz změnil svoji politiku. Pánové, to se vám nepodaří, poněvadž dělníci mají ještě příliš v dobré paměti slova, kterými jste je krmili ještě nedávno. Jen tak mimochodem budu citovati jednu věc. Je to úryvek z článku p. inž. Kříže, který nedávno, před rokem, a to 8. února m. r., měl o Sovětském svazu a o otázce, máme-li uzavříti diplomatické styky se Sovětským svazem čili nic, poněkud odchylný názor, nežli projevuje nyní. Tehdy napsal pan Kříž o této věci toto (čte): "Do Ruska se mnoho vyvážet už nedoporučuje, protože není pravděpodobně daleko den, kdy Rusko přestane platit." Pánové, prosím, to se psalo ještě před rokem: "Až nastane toto zhroucení v sovětském Rusku, povstanou ovšem u nás vážní proroci, kteří začnou vykládat, že "oni už to dávno říkali" a že jim vlastně můžeme býti vděčni, že svým odporem k prodloužení zákona o exportních úvěrech a k rozšíření tohoto zákona na Rusko zachránili našemu národohospodářství a našemu státu několik desítek nebo snad stovek milionů Kč." Pánové, to není snad názor nějakého pana inž. Kříže, to nebyl snad názor jen soc.-demokratické strany, nýbrž to byl názor celé politiky československé. Ještě před rokem se páni domnívali, že se Sovětský svaz zhroutí, ještě před rokem se páni domnívali, že by ztratili na svých objednávkách do Sovětského svazu, ale jeden rok stačil, aby páni udělali velmi radikální obrat. Již za rok píše ten p. Kříž následovně: "Tato krise je zkouškou národa. A je zkouškou představitelů dnešního společenského řádu. Zklamou-li opětně, nevyhnou se žádnými placenými milicemi, diktaturami a politickými opatřeními tomu, aby lid je zvážil a shledal je přes jejich zlato lehkými a pro lidskou společnost bezcennými parasity, kteří budou odstraněni. Za patnáct let pokročí Rusko tak daleko, že dojde ke světové konkurenci mezi jeho systémem a naším. Nevyhraje silnější, nýbrž ten, kdo bude lepší, kdo umožní spravedlivější životní styl širokých vrstev pracujícího lidu."

Ano, pánové, za jeden rok došlo k tomuto obratu, ne snad proto, že by byli páni neviděli, co se děje v Sovětském svazu, nýbrž proto, že se ukazuje, že všechny plány, které mají směřovat k překonání dnešní krise, se hroutí, že tato krise existuje dále, že tato krise přes určité nepatrné zlepšení nejeví sebemenších tendencí, že by snad v nejbližší době došlo k její likvidaci a k jejímu odstranění. Proto ta změna politiky a orientace k Sovětskému svazu a proto potírání toho, o čem se ještě včera psalo, co se ještě včera prohlašovalo.

Abych upozornil ještě na další věc, na politiku, kterou prováděla československá vláda. Stokrát a tisíckrát se psalo, že ruští vládci zradili myšlenku Slovanstva. Tuto frázi opakovaly všechny strany bez rozdílu, a dnes, vezmeme-li "České slovo", čeho se dočteme? "Velké Rusko ochráncem Slovanstva. Smrtelná rána revisionismu přijde z Ruska." Tak se dnes situace mění. Nemění tedy svoji politiku Sovětský svaz, nýbrž mění svoji politiku Československo, mění svoji politiku i Francie i ostatní státy, které dnes vidí, že jsou isolovány a ohrožovány, a proto hledají v Rusku přirozenou oporu. Taková je, pánové, skutečnost a nikdo nic na tom nezmění. Stačí nám vzíti si vaše novinářské články několik let zpátky, aby se vidělo, jaká politika ve skutečnosti tu byla prováděna, kolik hany, špíny a pomluv na Sovětský svaz tu bylo sneseno.

Já jenom mimochodem upozorňuji - a to nebylo ještě nejhorší, co se provádělo loňského roku. "Večerní České slovo" psalo r. 1933 (čte): "Člověk je, co jí", řekl Bismark. "V Rusku nejedí už asi vůbec. Neboť člověk je tam věru nic. Lidé se bojí jíti do sousedních ruských vesnic na robotu, aby tam neumřeli hladem. Za posledního půl roku zahynulo v jižním a východním Rusku hladem 10 mil. lidí. V některých obcích až 80% obyvatelstva." "Uprostřed hřbitova čekají smrt. Pomalu už nikdo nezbude, kdo by pohřbíval mrtvé."

Pánové, to byla vaše politika, čekati, že přijde doba, kdy ten ruský národ vymře celý. To byla vaše politika: spoléhali jste, že bolševický systém se neudrží, dělali jste všechny možné nepříjemnosti, intriky a pletichy, aby ten vámi nenáviděný bolševický systém vzal čert. Ale nepodařilo se vám to a už se vám to nepodaří. Já znovu zdůrazňuji, že ne Sovětský svaz, nýbrž Československo, vy jste změnili svou orientaci proto, že vidíte, že se nemůžete bez Sovětského svazu obejíti a že je třeba hledati u někoho oporu, a tuto oporu hledáte v Sovětském svazu. (Výkřiky posl. dr Ivanky. - Místopředseda Taub zvoní.)

A teď bych chtěl říci ještě jednu věc. Jde o článek p. Beneše... (Posl. dr Ivanka: Boľševický systém dávno zapadol!) Kdybyste věděl, co je bolševický systém, tak byste tyto věci nemluvil. Tito lidé dovedou ve skutečnosti obrátiti na čtyráku. Mám zde list českých socialistů, kde p. Beneš - není to však p. ministr, nýbrž p. zpravodaj "Českého slova" - píše (čte): "A jak jsou tito lidé veselí! Seděl jsem na břehu říčky, poslouchal výskot, křik, zpěv a muziku kolem a četl ve starých "Národních listech", jak tu lidé trpí hladem. Rozhlédl jsem se po svalnatých tělech mladých dělníků a napjaté kůži k tučnosti náchylných ruských děvčat a chtěl jsem se smáti. Ale nesmál jsem se; vzpomněl jsem si, že titíž lidé, kteří to psali, po 15 let ubíjeli náš vývoz do Ruska a tvořili nezaměstnanost a hlad ne ruských, nýbrž našich vlastních dělníků." - Pánové, jaké je to vysvědčení! Zde je vysvědčení vaší politiky! 15 let jste psali o hladu v Rusku a zde je vysvědčení vašeho člověka, že jste dělali hlad v Rusku vy, protože tam hladu nebylo. Já jsem byl v Rusku tři léta a nemohu říci, že bych tam viděl hlad Prošel jsem Sovětský svaz od severu k jihu a neviděl jsem tam umírat nikde lidi hladem, ale viděl jsem umírati hladem lidi v Československu. Pánové, zde vaši lidé sami odhalují tu mizernou politiku, zde vaši lidé odhalují šalbu, klam a demagogii, kterou jste po celých 15 let ve skutečnosti prováděli. Pánové, k té vaší politice chtěl bych říci ještě tuto věc. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Předešlý pan řečník zde poukázal, že Československo by se prý mělo snažiti, aby byla zajištěna naprostá svoboda všem náboženským vyznáním v Rusku. Myslím, že by stačilo, aby p. řečník si přečetl program ruských bolševiků, aby si přečetl jejich sjezdová usnesení, a bude viděti, že v Rusku je svoboda náboženství všem lidem naprosto zabezpečena.

Pánové, přišel jsem ze Sovětského svazu letos začátkem ledna a náhodou vezmu do rukou "české slovo" a čtu, že o vánočních svátcích v ruském kostele byli ruští věřící z kostela vyhnáni a že byli trýzněni. Mohu říci, že jsem o těch vánočních svátcích byl v Sovětském svazu, a protože mne velice zajímalo, jak ruští lidé slaví své svátky, zašel jsem se podívati do toho kostela. Mohu říci, že tam nebylo nijak zvláště přeplněno. Ať jsem se podíval do kostela kdekoli, všude v Rusku najdete do kostela zrovna z ulice schody a v kostele najdete staré věřící maminky, které tam klečí a modlí se, ale nikdo si jich nevšímá, nikdo je neterorisuje, neboť tam každý může naprosto volně vyznávati své náboženství. Ovšem nesmí zneužívati náboženského cítění, aby pod jeho rouškou připravoval nebo organisoval nějaké kontrarevoluční tažení proti systému vlády dělníků. Taková je skutečnost. Vaší demagogii, vaším lžím již dnes nikdo nevěří, právě tak jako těm vaším pečeným dětem. (Posl. dr Ivanka: Dajte si prezkúmať rozum, či ste zdravý! Takové blbosti som ešte neslyšel!) To jste toho slyšel ještě málo na světě. (Veselost.) Je viděti, jaké informace máte o Sovětském svazu. Stačí přečísti si několik vážných knih, ze kterých se dozvíte o usneseních různých bolševických sjezdů, a uvidíte, jakým způsobem je v Sovětském svazu řešena otázka národnostní a otázka náboženská. Pak byste nemluvil tak, jako mluvíte dnes. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.) Nemůžeme se konec konců diviti, že páni nedovedou ztráviti, co slyšeli, poněvadž doposud byli krmeni naprosto nesprávnými demagogickými šlágry. - Nedovedou si prostě představiti, že by dělníci v takovém státě, jako je Sovětský svaz, který dnes zahrnuje jednu šestinu světa, dovedli lépe a účinněji vésti hospodářské věci a organisaci státu než oni, kteří se domnívají míti na to patent. I u nás v Československu, až jednou dělnická třída dostane moc do svých rukou - a to se stane poměrně brzy - hospodářská situace se změní takovým způsobem, že si dnes o tom dovedete těžko udělati představu. Jestliže dnes kapitalisté ve všech státech nejsou a nebudou s to dostati se z toho chaosu a z té krise, pak my prohlašujeme, až budeme u moci, až nastolíme sověty, že se v dohledné době situace změní tak, jako se změnila v Sovětském svazu. Ovšem zde bude situace snadnější. U nás nebudeme museti budovati ten ohromný průmysl, jako naši soudruzi v Rusku, kde průmyslu téměř nebylo, a pokud tam byl, byl válkou rozvrácen a zničen.

Nyní ještě k polským věcem. Bylo zde mluveno, že se prý Československá republika snaží, aby bylo vůči Polsku postupováno naprosto korektně a aby naše styky s Polskem byly co nejpřátelštější. Posl. Kliment zde již poukázal, že je třeba podívati se na Těšínsko, jakým způsobem se tam provádějí různé nacionální štvanice, má-li býti to, co se provádí jak se strany našich úřadů, tak se strany polských šovinistů, tou politikou, která má vésti k upevnění a utužení přátelských styků, o kterých se mluvilo. Podívejte se na Ostravsko! Takový policejní president Bača využívá každého momentu, každé příležitosti, aby polské příslušníky, kteří se zúčastňují různých našich projevů, mohl dostati do svých spárů. Potom se jim naměří několik dnů policejního trestu, a to má a musí býti důvod, aby byli vyvezeni za hranice. V poslední době byli v řadě případů polští obyvatelé, polští příslušníci násilím nuceni dáti své děti zapsati do českých škol a ti, kteří to neučinili, byli beze všeho vypovězeni z práce a bylo jim dokonce hrozeno, že jim jakýkoliv nárok na podporu bude odepřen. Zda tyto zjevy a tato opatření přinesou upevnění vzájemného přátelského poměru mezi Československem a Polskou republikou, je velká otázka. A není divu, že v tomto momentě, kdy právě Hitler se začíná orientovati více na Polsko, s naší strany těmto událostem není věnována taková pozornost, jaké by ve skutečnosti bylo potřebí. (Posl. Vaculík: Rada Bača dělá až moc!) Rada Bača dělá tolik, že právě všecku tuto šovinistickou politiku podporuje. Rada Bača má speciální zájem, aby takovým způsobem nacionální štvanice na Těšínsku byly udržovány. Taková je ve skutečnosti pravda! (Posl. Vaculík: Mluvte, co je pravda! - Výkřiky.) Na jedné straně to dělá Bača, na druhé to dělají polští fašisté a místo vzájemného pochopení, místo spolupráce dvou bratrských slovanských národů (Výkřiky. Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) se tyto národy rozeštvávají a proto je potřebí, aby těmto štvanicím byl udělán konec. (Výkřiky posl. Zeminové.) A že žádný kapitalistický stát, i když ve skutečnosti jde o dva bratrské národy, není s to, aby upravil své mezinárodní vztahy, je vidno z toho, že tu jde o dva slovanské národy, a dokazuje to, co tvrdíme my, že totiž za kapitalismu není možná vzájemná spolupráce, vzájemná harmonie kapitalistických dravců, i když tu jde o dva národy krevně zpřízněné, jako jsou Poláci a Československo. (Posl. Zeminová: My jsme dravci? - Hluk.) Ano, každý kapitalistický stát je dravec a ten, kdo tento stát podporuje, dělá takovou politiku, protože každý kapitalistický stát se snaží, aby násilím přivtělil k sobě další území, a takovou politiku dělají všecky kapitalistické státy. (Výkřiky posl. Zeminové a komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.) Pánové, je velice zajímavé, že socialisté... (Výkřiky. Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) To jenom ukazuje, jak dnes socialisté srostli se státním aparátem a jak ve skutečnosti dělají tutéž politiku, jakou dělal státní aparát... (Výkřiky. Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) Já se nedivím, že se to někomu nelíbí a nikoho to jistě nepřekvapuje, když je tu mluvena pravda, že to těm, kdož se cítí těmito věcmi dotčeni, není po chuti.