Bylo zde včera řečeno v ústavně-právním výboru, jak jsem poslouchal jako host, že jde o věci čistě hospodářské, ne politické a do konce bylo řečeno, že jde o věci, které byly zvlášť vyjmenovány v tomto návrhu zákona. Nechci říci, pánové, že je to podvod, ale je to něco, co znamená vlastně klamání veřejnosti. V §u 1 mluví se o vyrovnání státní rovnováhy. V tom je zahrnuto všechno možné, co si můžeme představiti. V tom jsou otázky sociální, otázka nemocenského pojišťování, hornického, v tom je podpora v nezaměstnanosti, atd., krátce všechny možné věci rázu sociálního a je zajímavé, že v této větě toto všecko je subsumováno. Ovšem já věci velmi dobře rozumím. Socialisté měli v té věci, pravda, úlohu mimořádně těžkou, to plně chápu, ale vymohli si ve stylisaci tohoto zákona aspoň zakrytí hlavního jeho účelu.

Pánové, tažme se, proč nebyl vydán zákon v době, kdy byla lepší konjunktura, aby byli donuceni kapitalisté k úpravě hospodářských poměrů proti sobě? Šlo o zachycení peněz, které byly ještě u nás pohotově, ve formě daní od průmyslníků a velkotovárníků, pánové však s penězi utekli za hranice, do ciziny. Šlo o všelijaké zbytkaře, pravda, ale tenkráte nebyl zmocňovací zákon, jednalo se demokraticky s pány, aby měli volnost pohybu a keťasení. Dnes jde o věci sociální, máte zmocňovací zákon, aby to tak venku nebolelo. Tento způsob jednání je po mém soudě nepoctivý vůči veřejnosti a také vůči chudému pracujícímu lidu. Na dělnictvo se chystá zhoršování sociálních vymožeností poválečných. Sociální poměry u nás nejsou skvělé, nejsou na výši doby, naše sociální dávky, o kterých se stále mluví, nejsou však kamenem úrazu při veškeré výrobě a produkci, jsou pouze nepatrným zlomkem v režii a kalkulaci cenové vůbec. Přes to přese všechno ženete útokem na sociální a nemocenské pojišťování. Chcete zbaviti rodinné příslušníky výhod pojišťování, chcete znemožniti účast na zákoně o sociálním pojišťování plnou měrou. Prostě ubíráte právě dělnictvu a nejchudším vrstvám, a chráníte bohaté vrstvy a skupiny ve státě. To je také účel tohoto zmocňovacího zákona. A pokud jde o náš venkov, nechápu jednu věc: že je možné, aby se k té věci pro půjčovala strana, která má v programu solidarismus, který má znamenati vyrovnávání rozporů majetkových mezi bohatými a chudými také na venkově. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Oč jde? Otázky daňové byly dosud u nás řešeny tak, že to přímo křičí. Dnes platí heslo: vymačkat co nejvíce daní, ale ne na těch, kteří mají mnoho majetku a kteří jej zakrývají, nýbrž na chudině, na chudobných vrstvách. Tento zákon má pomáhati mačkání nejchudších vrstev venkovských domkářů a chalupníků a tomu se nechává volný průběh.

Ještě jedna věc je zajímavá: Často jsem slýchával od min. dr Šrámka - a jeho vlastní výroky to byly - že se chtěl často brániti mimořádným opatřením, kterých by se mohlo po případě zneužíti proti katolickým stranám v republice. Dnes jedná se o zmocňovacím zákonu, který má široký a dalekosáhlý význam, který může přímo poškoditi kulturně i mocensky katolický tábor v republice - ale to se docela klidně snáší, jakoby to byla věc malicherná, nepatrná. Chci říci docela otevřeně, že se stanoviska sociálně-hospodářského znamená tento zákon zhoršení dosavadních hospodářských poměrů, novou bídu pracujícího lidu měst i venkova a posilování moci bohatých skupin.

Agrární strana v republice chystá se k diktatuře. To dnes není žádná tajnost, pánové, ani pro vás. Ono to všecko svádí, kolem dokola našeho státu je samá diktatura, a marxisté, jak se všeobecně říká, byli v Německu potlačeni, byli decimováni také v jiných státech - a všechno toto dává právě mnoho chuti agrární straně u nás, aby využila situace proti socialistům a proti jimi zastupovaným vrstvám dělnicko-zaměstnaneckým. Není tomu ještě dávno, kdy byla u nás jiná situace, kdy socialisté dokonce hrozili agrárníkům případně i vyloučením z vlády a utvořením vlády - jak se tenkrát říkalo - černorudé. Dnes je ovšem situace jiná. Dnes jsou agrárníci na koni a chtějí kopati do všech, kteří snad původně chtěli vládnouti případně bez nich. Je velká morální chyba a škoda pro stát a pro republiku, že nebylo možno dokázati, alespoň na čas, na krátkou dobu, že je možno u nás vládnouti bez agrárníků, bez jejich mocenského postavení. Oni jsou toho mínění, že bez nich není možno stát držeti, že musejí věčně vládnouti, diktovati v tomto státě svou vůli a býti stále při moci. To je trapná situace pro sociální poměry v republice. Nejsem z těch, kteří by socialistům přáli situaci, ve které se nacházejí. Naopak, musím poukázati na to, že poměr mezi socialisty na levici, mezi českými socialisty a soc. demokraty, který dnes nastal, je přímo tak trapný, že u nás vzbuzuje jistý pocit nevděku vůči těm, kteří ten směr drželi po řadu let. Mám za to, že socialisté mají rozumné vedení, které jistě zná situaci v jiných státech, a že by toto vedení mělo mrti alespoň tolik pohotovosti, aby se v této chvíli chopilo iniciativy pro spolupráci činitelů, kteří mají ve státě zájem na hájení potřeb sociálních vrstev. Ale to, co děláte dnes mezi sebou, působí dojmem velmi trapným. Pro pravici je to však veliká zbraň proti vám, proti vašemu vlastnímu postupu. Nechci vás poučovati, je to konečně vaše věc, ale domnívám se, že se tato situace, která způsobila venku takovou depresi mezi dělnictvem - také vaší vinou nedá odbýti několika slovy.

Tento zmocňovací zákon dává do rukou moc jedné velké straně ve státě, takže bude u nás situace takováto: bude diktatura agrární strany - a bude demokracie socialistů. Co znamená více, to nejlépe víte podle zkušeností. Domnívám se, že ten stav je nemožný, neudržitelný a krajně nezdravý pro stát a poměry ve státě. Není to nijak k smíchu. Podíváte-li se na sebe, jako representanti levého bloku, musíte uznati, že mám pravdu, že váš levicový postup je velmi slabý a že je pro vaši dosavadní posici, řekl bych, přímo ponižující. Že dnes tak klidně skláníte hlavu před zmocňovacím zákonem, to je vaše velká prohra, která znamená více než prohra při volbách, poněvadž prohráti v parlamentě posice, které držíte v rukou, je horší než prohráti při volbách. Poněvadž se však bojíte voleb, děláte takovéto věci, které vám jdou velmi těžko z krku, a děláte je proti své vůli, děláte je, myslím, velmi neradi. Přál bych si, aby bylo také pravdou, co hlásáte, že jste se postarali ve vládě, v níž sedíte, o to, zameziti škody, které případně hrozí z tohoto zákona, o kterém nám nechcete říci otevřeně pravdu a poctivé, otevřené slovo.

Zákon sám je velmi zakuklený. Obsahuje tolik výhrad, které jsou v něm nastrojeny, že je těžko si domysliti důsledky, které z toho plynou. Mluví se o Stálém výboru. Stálý výbor má mít možnost jednati o nařízeních, která vláda vydá v důsledku tohoto zákona. Co je Stálý výbor, který je náhražkou parlamentu? Je sborem několika osob, které byly zvláště vybrány z vůdců stran, aby tyto tam odkývaly a odhlasovaly všechno samy, co si upekou bez poslanců, zástupců lidu. Ostatně Stálý výbor nemá podle ústavy práva, aby jednal o věcech daňových, ale bude o nich jednati přesto, že toho práva nemá. On si to právo vezme, poněvadž vláda mu jej poskytne. To jsou věci velmi ožehavé. Myslím, že nebude jiného východiska, než aby byl národ poučen, co se zde v parlamentě dělá na jeho účet. Vy nám znemožňujete veřejné projevy. Jsou případy, že se nám zakazují veřejné tábory a schůze docela v českých krajinách, kde není naprosto žádného nebezpečí nebo nějakého útoku proti státu. Půjdete na nás s censurou, půjdete ostře proti našemu tisku, budete nás na schůzích kontrolovati. Měl jsem případ na jižní Moravě, že na mé schůzi byli 2 komisaři. Bylo to v Mor. Budějovicích. To se může dále díti, my to klidně sneseme. Není z toho žádný strach. Jak již jsem slyšel od kolegů ze Slovenska, mají tam již všechno toto za sebou. Víme, jak se postupuje vůči luďákům. Z vašeho zmocňovacího zákona nemáme žádný strach. Vážení pánové, ale půjdeme mezi lid, abychom jej poučili o vaší demokracii, která je paskvilem našeho republikánského zřízení, poněvadž je to pademokracie.

Náš stát byl stavěn za vzor moderním státům evropským po řadu let. Na konferencích, jako na př. na konferenci ženevské a jinde byli jsme vzorem ve věcech hospodářských, sociálních a také ve věci pořádku. Dnes máme býti vzorem demokracie. Ale přes to, že se poměry států kolem nás, které s námi sousedí, zhoršily, nám to nemůže vaditi, máme býti v tu chvíli pohotovými demokraty, ukázati, že jsme vzorem. Ale opičíme se po jiných státech diktátorských a demokracii rušíme svévolným způsobem.

Vážená sněmovno, parlament náš není na tak nízkém stupni. Pan dr Stránský mluvil včera v ústavně-právním výboru, při čemž se mi v jedné věci nelíbil. Najednou změnil stanovisko o značné procento, když horoval pro to, aby se bez parlamentu vládlo nějaký čas touto nařizovací cestou. Uváděl, že je samozřejmou věcí, protože parlament jenom vždy hlasuje, že se jedná ve výborech nebo v zákulisních sborech. To je velmi špatná omluva pro tento zákon. Jedná se jistě ve všech sborech, to je pochopitelno, že výbory, zákulisní sbory, vláda, mají povinnost, aby věci připravovaly a sjednávaly. To je arangement. Ale sněmovna je sborem výsostným, je sborem vrcholným pro celý národ, pro celý stát, aby se zde projevovala vůle, třeba hlasováním a kritikou toho, co se projednává. Vymlouvati, že parlament dělá ty věci v užším sboru, je špatná omluva. Mám určité zkušenosti a vím, že vláda nemůže přijíti před parlament s mnohými věcmi ihned, že je musí připravovat, aby je propilovala a prodiskutovala, neboť jde o věci dalekosáhlé, ale je možno, aby vláda přišla před parlament a dala mu více času. To se, bohužel, nedělá.

Otázka účasti ministrů v parlamentě. Pánové, vypadá to často směšně, že ani jeden ministr není přítomen při jednání o vážných věcech. My musíme běhati k úřadům, intervenovati úplně zbytečně. Kde máte k tomu aparát, který by nám poslancům byl k ruce, aby nám sloužil pro potřeby lidu, když musíme zasahovat intervenčně? To vše se doposud nedělo, o to jsme dnes krátce připraveni a proto je naše práce parlamentární dvojnásob odpovědna. My zde děláme agitátory, děláme intervenující poslance, sekretáře atd. Ale mělo by se nám umožniti, abychom byli po této stránce lépe vybaveni a vyzbrojeni. Parlament sám není zde vinen, že zde vázla práce; zde byla špatná režie a to byla vada režie, vina vlády a ne parlamentního zřízení nebo poslanců.

Dr Černý dnes mluvil velmi hladce a sladce - je to už v jeho povaze, že mluví tak krásně - s hlediska vyššího státního pojmu, ale tu bych chtěl říci jedno, vážená sněmovno! Zaměňovati tyto pojmy - vláda a stát, to je - promiňte - politický podvod. Je veliký rozdíl, co je stát, vždyť pro boha to víme dobře, nejsme nějaké malé děti a vláda jest něco docela jiného. V té vládě máme osoby, které jsou od nás z poslanců vyslány, případně jmenovány z úřednických činitelů hlavou státu, presidentem. Jsou to lidé smrtelní jako my všichni ostatní, nejsou to nějací bohové, podléhají naší kritice. Nemohou býti ztotožňováni se státem, s jeho velikostí, s jeho velikou myšlenkou.

Chtěl bych říci, že tato ideologie, kterou razíte často pro lid, je politickým podvodem, zaměňovati pojem státu s pojmem vlády. Bohužel, to pochází z doby, kdy vládla politická "pětka" u nás. Tenkráte jsem sám o těch věcech často musel uvažovati, když jsme kritisovali jednání politické "pětky", tedy sboru mimoparlamentního, často se řeklo: "Pětka" je jako stát nebo je dokonce nad stát. Odtud vyplývá ta dikce, ten nesmysl, bych řekl, zaměňování pojmu stát a vláda. Vládní orgány dnes chrání samy sebe před poslanci a před veřejností. Nechrání tím státu. Pánové, promiňte laskavě, ten stát na vás nespočívá. Ten stát spočívá na mírových smlouvách, na své integritě a ne na vládě a na vašich vládních počinech. To je veliký omyl u nás, a my se musíme starati o to, abychom lid o tom poučili, a my také to děláme poctivě, abychom lid poučili, co je vláda a co je stát. Myslím, že přes veškeré vaše snažení a dokazování nám zde, že tento zákon nemá žádného ostrého úmyslu, tento zákon se dělá pro to, aby se upevnil systém stávající moci politických stran, jejich vůdců, dokonce bez ohledu na stát a jeho potřeby.

Vážení pánové, čím znemožníte na příklad korupci ve státě? Je to možno znemožniti tímto zákonem? Kde máte možnost a kde se o to staráte, abyste peníze z bank dali státu, jeho pokladně. Nikde se o tom nejedná. Je to, pánové, věc trochu až příliš známá, že banky mají miliardové peníze, a v době, kdy stát shání groše od poplatníků takřka po koruně, v té době necháváte peníze v bankách nepoužity a nekontrolovány. To je hřích do nebe volající. V té věci jste, pánové, všichni zajedno. Snad socialisté těch bank tolik nemají. Chápu a uznávám, ale, bohužel, trpí právě ty hříchy, které se dějí s penězi státními u jiných stran, zneužívá se toho a proti tomu není žádné ochrany našeho občanstva.

Potřebovali bychom něco jiného než tento zákon, potřebovali bychom zákon na ochranu občanů proti vládě. A tyto počiny vlády, které jsou dnes možné, zanechávají v lidu trapný dojem, lid přestává věřiti, že je ve státě nějaká spravedlnost. Ten, kdo má dnes široké lokty, kdo má možnost získati si přízeň vysokých osob ve vládě, ten to vyhrává. Kdo je slabší, kdo nemá odvahy a také, řekl bych, drzosti státní peníze používati, kdo sociálně pracuje, je kopán a přímo bit.

Vzpomenu, pánové, zde jedné věci: Mlčel jsem po několik týdnů, když v novinách všech možných stran psalo se o "čuříkovcích", jak zneužívají peněz na gentský systém pro účely politické. Nemluvil jsem o tom. Poslal jsem časopisům vysvětlení, některé je uveřejnily, některé je hodily do koše to je jejich věcí a otázkou jejich morálky - ale šel jsem za věcí dále. Zjistil jsem dnes, vážení pánové, že mnohé svazy těch, kteří nás napadali pro malichernosti, užívají peněz z těchto pramenů pro účely stranické, užívají je, aby získávali úroky z peněz, ukládají si je do bank a spořitelen a lidem peníze nedávají. Mám zjištěn jeden případ, kde jde o milionové částky. Konstatuji to zde, abych dokázal, že často ti, kteří hájí spravedlnost ve státě vůči sociálně slabým, jsou za to ještě biti a kopáni a těm, kteří berou plnýma rukama pro sebe, se pomáhá.

Nemusím více věc vysvětlovati, jsem o tom přesvědčen, že doba dá nám za pravdu, poněvadž dát lidem najíst je láska křesťanská, křesťanská spravedlnost a nic více.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Upozorňuji p. řečníka, že překročil lhůtu řečnickou.

Posl. Čuřík (pokračuje): Slavná sněmovno! Jsem toho dalek, abych vám vytýkal věci, které by se vás mohly osobně dotknouti. Věřím, že jsou mezi vámi, kteří tuto situaci velmi neradi posuzují a nesou. Ale vidím také mezi vámi, jak jsem to řekl v poznámce jednomu kolegovi, jistou zbabělost, malého ducha, který vás, bohužel, právě politicky zotročuje a vás váže vůči těm, vůči nimž máte býti otevřeni, poctiví a nebojácní.

Jsem přesvědčen, že tento zákon donese nám dalších zkušeností, že v Československé republice je možno vládnouti demokraticky, ale případně bez dnešní vlády, případně proti této vládě dnešní. Končím.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. Kopecký.

Posl. Kopecký: Nejpádnější obžalobou vlády a vládních stran při předkládání zmocňovacího zákona je fakt, který zde byl již zdůrazněn, že vládní poslanci k zmocňovacímu zákonu mlčí a oposiční poslanci jsou umlčováni krátkou řečnickou lhůtou a novým jednacím řádem. Vládní strany k zmocňovacímu zákonu mlčí přes to, že on znamená dalekosáhlý zásah do základních politických otázek, do politických poměrů u nás v Československu Vládní strany mlčí přes to, že otázka zmocňovacího zákona byla věcí, okolo které se v po sledních 14 dnech točila u nás celá politická situace. Vládní strany mlčí přes to, že o zmocňovací zákon se vedly v zákulisí velké boje mezi stranami, přes to, že hrozila vládní krise, a přes to, že i president musil zasáhnouti a že celá zákulisní mašinerie politického aparátu, politické moci československé buržoasie byla v pohybu. Vládní strany přes to mlčí a ani slovem se nezmiňují o všem tom, co je důvodem, co je pozadím zmocňovacího zákona. Kdyby se byly bývaly vládní strany ve všem nedohodly na zmocňovacím zákoně, jistě jsme se dověděli ze soc. demokratického tisku, co zlého a špatného proti lidu chtěli v souvislosti se zmocňovacím zákonem agrárníci, z agrárního tisku bychom se byli dověděli, co zlého a špatného proti lidu chtěli soc. demokraté; prostě vládní strany by jedna na druhou v případě nedohodnutí se žalovaly a vyčítaly, co zlého chtěly zmocňovacím zákonem docíliti. Ale poněvadž se vládnoucí strany dohodly na zmocňovacím zákonu, jsme svědky, že se koaličníci při jeho projednávání úplně odmlčeli, oněměli a nechávají oposici krátkou řečnickou lhůtu, aby se mohla vyjádřiti. A tak vidíme, že se solidarita koalice projevuje v této chvíli v tom, že vládní strany solidárně zakrývají své špatné svědomí.

Jsme svědky, že se u nás v Československu naprosto nenápadně a za nerušeného mlčení vládních stran provádí hotový fašistický puč. Je faktem, že vládní strany provádějí zmocňovacím zákonem stejné zvrácení dosavadních method vlády, jaké se v jiných státech provádějí násilnými puči a převraty. Představme si jenom, co by udělal Gajda, kdyby provedl puč a kdyby se násilným převratem dostal k moci. Jaký by měl poměr k parlamentu a k jeho ústavní moci? Udělal by totéž, co dnes dělají vládní strany: Přišel by k parlamentu a žádal na něm, aby se zřekl své ústavní moci, žádal by na něm i zmocňovací zákon, aby mohl prováděti všechno, co chce, bez ohledu na parlamentní konstelaci a na politické strany. Poněvadž však Gajda je na provedení takových svých snů slabý a neschopný, proto vidíme, že čsl. buržoasie, která potřebuje fašismu a diktátorského režimu, který by mohl prováděti všechny útoky na pracující lid a bez ohledu na parlament příkazy finančního kapitálu, nemůže čekati. Ona potřebuje fašismu a takového diktátorského režimu, jaký se již uplatňuje v jiných evropských státech. Můžeme říci, že smysl sensačních politických událostí posledních dnů spočívá jen v tom, že ne Gajda a Stříbrný, nýbrž vládnoucí měšťácké a socialistické strany se nabízejí k od bourání práv parlamentu, k odstavení jeho, k omezení jeho ústavní moci a k dosazení takového režimu, který by mohl přímo diktátorsky prováděti příkazy finančního kapitálu beze všech ohledů na parlamentní konstelaci a k provádění všech zbidačovacích útoků, které buržoasie připravuje.

Ano, zmocňovací zákon neznamená nic jiného než cestu k takovému režimu, rozhodující krok, aby i u nás byly odbourány dosavadní demokratické vládní formy a aby byly uplatněny formy a methody přímé třídní diktatury buržoasie. Cestou k tomu jsou výjimečná opatření a rozhodujícím krokem zmocňovací zákon.

Co dělají nyní vláda a vládnoucí strany? Vládní strany nyní soustřeďují se s plnou energií na to, aby dokázaly, že k diktátorskému režimu se u nás dochází cestou ústavní, že se neporušuje ústava, že se u nás mimořádná nařizovací moc vlády nastoluje v rámci demokracie. My ovšem tvrdíme naprostý opak. Tvrdíme, že zmocňovací zákon znamená otevřený protiústavní akt. Ale neříkáme to snad z toho důvodu, že bychom měli úctu k měšťácké ústavě. Nikoli, my k ní máme asi stejnou úctu jako k buržoasii. A to jsme vždycky říkali dělníkům: buržoasie pokládá ústavu za cár papíru a respektuje ji jen dotud, dokud může ústavní cestou udržovati a vykonávati své třídní panství. Říkávali jsme vždy dělníkům: Uvidíte, že se buržoasie vykašle na všechnu ústavu, že bude ji šlapati a překročovati, jakmile uzná nutnost toho, že nemůže na podkladě ústavy vykonávati své třídní panství, zbidačovati a zotročovati proletariát. Dnes jsme svědky, že buržoasie ústavu šlape. Šlapala-li ji dosud v těch směrech, které se týkaly práv dělníků, které se týkaly svobody občanské, politických práv, charakteristika nynějšího momentu politického vývoje u nás v Československu spočívá v tom, že československá buržoasie se nestydí a nerozpakuje šlapati ústavu i v těch jejích bodech, které se týkají i takových vrcholných institucí, jako je parlament, který byl vždycky pokládán za svatostánek československé svobody, za nejvyšší, suverenní, svrchovanou instituci v demokratickém československém řádě.

Tvrdíme, že zmocňovací zákon je protiústavním aktem. Nás nezmate, co uváděl pan min. předseda Malypetr, který se dovolával vědátorů a ústavních právníků, kteří prý posoudili, že zmocňovací zákon, jak je formulován, neznamená delegaci veřejné moci, nýbrž respektování ústavní cesty. Nás poukazy a úsudky vědců a ústavních právníků nezmatou, nám neimponují, poněvadž jsme se dávno přesvědčili, že i věda dovede vždycky nejochotněji sloužiti vládnoucí třídě. Ti ústavní právníci a universitní profesoři, kteří dnes panu Malypetrovi schvalují jeho zmocňovací zákon a dokazují, že neznamená porušení ústavy, před lety dokazovali, že delegace veřejné moci u nás jest ústavou naprosto vyloučena. Je to fakt! Pro nás není rozhodujícím úsudek vědců, směrodatné je, co si myslí prostý člověk-demokrat, člověk z dělnictva, onen naivní člověk, který má ještě upřímné, poctivé iluse o tom, co je demokracie. A co si myslí? Myslí si to, co jste mu kdysi sami namlouvávali, že parlament je svrchovaným orgánem, že je suverenním činitelem v demokratickém řádě, že se parlament nemůže o svou svrchovanou moc děliti s nikým jiným, že se nemůže o svou moc děliti s vládou, že parlament nemůže podle československé ústavy moc, kterou má, přenésti na někoho jiného a tím méně na výkonnou moc. Je to samo o sobě rušení základního principu měšťácké demokracie, který spočívá v rozdělení moci zákonodárné, sociální a výkonné. Již samo respektování tohoto principu měšťácké demokracie vylučuje taková opatření, jaká dělá dnes vláda zmocňovacím zákonem.

Naprosto neobstojí tvrzení p. min. předsedy Malypetra, že zmocňovací zákon a opatření, která budou dělána cestou nařízení, konkretisují otázky a obory, ve kterých se budou moci vládní nařízení vydávati, a že to znamená provádění §u 55 ústavy. Není to pravda! Obory, ve kterých bude vláda míti možnost vydávati svá nařízení, nejsou naprosto konkretisovány. Ať řekne prostý člověk, jakým konkretisováním je, když se ve zmocňovacím zákoně praví, že má vláda možnost pomocí nařízení zasahovati, prováděti úpravu hospodářských a odbytových poměrů. Takový pojem, takovou definici, formulaci, jako je "hospodářské a odbytové poměry", nazývá pan min. předseda konkrétními a říká, že vládní nařízení budou jen prováděním tohoto zmocňovacího zákona, neboli že to odpovídá §u 55 ústavy. Neodpovídá to, poněvadž to není zde konkretisováno. I formálně to odporuje ústavě, nehledě k tomu, že je jasno z formulace zákona, že jde o delegaci ústavní moci parlamentu. Dokazuje to § 2 zmocňovacího zákona, kde se stanoví, že vládními nařízeními, která budou vydána v určitých oborech, se ruší platnost a účinnost oněch zákonů, které se téže látky a těchže oborů dotýkají, čili vládní nařízení mají míti v Československu takovou platnost a účinek, že mohou rušiti zákon. Každý rozumný člověk řekne, že nařízení může zákon prováděti, ale že nařízením lze rušiti platnost zákonů, je nejlepším dokladem, jak formálně protiústavně si vláda v těchto věcech počíná. Celá argumentace, že to neodporuje ústavě, je naprosto chabá a neobstojí v úsudku prostého člověka, neobstojí v úsudku poctivě smýšlejícího demokrata z řad lidu a dělníků.

Další věc. Obzvláště socialistické strany dokazují, že prý to není porušením základních principů naší demokracie proto, poněvadž se zmocnění dává vádě, která vychází z parlamentu, která má parlamentní basi, která je z tohoto parlamentního tělesa, ze zástupců lidu atd. Nikoli! Ani tento argument nemůže na nikoho působit. Dělníci si budou probírat, kdo bude mít diktátorskou moc. Pan Malypetr, representant velkého agrárního kapitálu a finančního kapitálu, interesovaného na zemědělské produkci; pan Hodža, k jehož charakteristice není nutno naprosto nic uváděti, aby lidé i dělníci v Československu věděli, o koho jde. Diktátorská moc má se dostati panu Bradáčovi, zase representantu agrární strany, dále monsignoru Šrámkovi, reakcionáři, zpátečníkovi, klerikálovi, o kterém není zase potřebí dokazovat, co od něho může očekávat pracující lid a pokrokové vrstvy, když dostane diktátorskou pravomoc; nebo pan Spina, prostě representanti demokracie, kteří přímo představují personální unii kapitalistů a zároveň jejich politických exponentů. A pokud jde o socialistické ministry, myslíte, že nějaký dělník bude spatřovati záruku demokratičnosti i při tom zmocňovacím zákoně, když se diktátorská pravomoc dostane p. Meissnerovi, bohatému milionáři-advokátu, nebo panu Dérerovi, Bechyněmu a těmto lidem, kteří již ve vlastní straně moc se před dělníky ukazovat nemohou? Nikoli! Celá věc je naprosto jasná. Diktátorskou pravomoc má dostati kolegium vlády.

Oč vlastně šlo? Oč se všichni prali? Prali se o to, kdo tím diktátorem má býti. Soc. demokrati se báli, aby jím nebyl jenom Malypetr, a proto si to zajistili tím, že jím měl býti Malypetr plus president republiky. Ale poněvadž těmi diktátory chtějí býti stejně Meissner, Bechyně a druzí, protože všichni chtějí hráti roli diktátorů, nakonec se dohodli, že to kolegium bude tvořiti vláda a bude kombinováno sankcí presidenta republiky. O takovou věc jde. Jde o nastolení režimu oligarchie, oligarchické diktatury, při čemž ovšem si tito pánové, kteří jsou zároveň vůdci politických stran, myslí, že do káry svého diktátorského režimu, k jeho udržení a za jeho oporu budou moci přitáhnouti masy dělníků, socialistické masy, že pracující masy budou dělat oporu, budou táhnout káru diktátorského režimu a že budou držeti prostě tyto pracující vrstvy na uzdě, aby se nebouřily, až se bude prováděti to, co je skutečným smyslem zmocňovacího zákona.

My dělníkům stále říkáme: Dělníci, politika je jenom koncentrovaná ekonomika. Politika se vždycky točí okolo základních hospodářských a sociálních otázek. Ani revoluce není nic jiného, je to sice politická akce, ale jejím cílem je ekonomická a sociální emancipace dělnictva a pracujících mas. A my vždycky říkáme: Máte-li si vysvětliti hitlerism, dollfussiádu, výjimečná opatření a zmocňovací zákon u nás v poslední době, můžete to učiniti jen tím, když půjdete na kořen, na podstatu těchto politických událostí, těchto fašistických snah, a jich podstatou je snaha kapitalistické třídy udržeti své třídní panství, udržeti výrobní, hospodářský a společenský řád, který je 4letou krisí do základů rozvrácen, otřesen, jemuž hrozí zkáza; ale tato zkáza zároveň stupňováním sociálních rozdílů stupňuje a vyvolává revoluční vření, stupňuje nálady revolty, nálady odboje, a buržoasie má jen jednu snahu, aby takto smrtelně ohrožený kapitalistický řád udržela. V Německu si myslela, že ho udrží silou Papena; nestačil na to; myslela, že ho udrží silou Schleicherovou; nestačila na to; povolala Hitlera, od něhož očekává, že on použitím brutálního, krvavého, vražedného násilí bude schopen kapitalistický pořádek zachrániti.

Toť smysl převratných událostí v Německu, toť smysl událostí a vývoje v Rakousku, a stejnou podstatu má i reakční vývoj u nás. I to, že náhle demokratické a socialistické strany upouštějí od demokratických vládních forem, sahají k výjimečným opatřením a k výjimečným zákonům, sahají docela r k tomu, že formou zmocňovacího zákona chtějí nastoliti otevřeně diktátorský režim, není možno vysvětlovati změnou politické ideologie těchto stran, nýbrž ta je celkem odrazem snah zachrániti a udržeti kapitalistický pořádek.

A vidíte, pánové, dokud jste předkládali výjimečná opatření a zákony, mohli jste ještě operovati frází, že je to na obranu demokracie, že je to boj proti rozvratu, to jste ještě ten podvod prováděti mohli; když děláte zákon o tisku, jímž chcete potlačiti kolportáž, když reformujete jednací řád sněmovny nebo když provádíte jiná opatření, můžete ještě operovati s tvrzením, že jde o boj proti rozvratu a o obranu demokracie. Ale zmocňovací zákon, jehož smyslem jest zvýšiti cla, zvýšiti drahotu, jehož skutečným smyslem je přivoditi zhoršení existenčního postavení státních zaměstnanců, takový zákon už se těžko může nazývati obranou demokracie a bojem proti rozvratu, poněvadž tento zákon vás usvědčuje, že ten rozvrat děláte vy. Dělá ho ten, kdo vyhazuje dělníky na dlažbu, kdo nezaměstnaným nedává žádných podpor, kdo béře státním zaměstnancům jejich oprávněné nároky a požitky. Vy to jste, kteří zbídačováním ženete lid do ulic, vy to jste, kteří rozvracíte, a vy to jste, pánové, kteří jste státní hospodářství, hospodářství obcí, okresů a zemí přivedli k bankrotu. Po 14 roků jste je měli v rukou, 14 roků jste rozhodovali, jak bude každého roku naloženo s 10 miliardami Kč, které preliminuje rozpočet. Vy jste byli za všechno odpovědni a výsledkem, bilancí vaší činnosti je, že pan min. předseda včera v ústavněprávním výboru musil říci, že hrozí katastrofa, jestliže se nesáhne k takovýmto opatřením.