"Soukromé podnikání se podlamuje a vyvolává se hospodářský chaos", tvrdil pan posl. Dubický. Toto podnikání musí se ovšem podlomiti samo, poněvadž soukromý podnikatel žádal činži před 2 lety - dnes ovšem musel činži snížiti - z pokoje a kuchyně 9.000 Kč nebo 8.500 Kč. To račte vzíti na vědomí ..... (Posl. Dubický: To nikdo z nás nebude hájiti!) To tedy nebudete hájiti! Ale takové soukromé podnikání se musí podlomiti samo sebou. Poctivé a správné podnikání musí míti činže jiné, ale nikdo se podle nich neřídí. Každý chce v 10-12 letech dostati svůj kapitál zpět. Vy byste to mohli zákonem napraviti, ale činíte to? Nečiníte to. Jakým způsobem se staráte o takové nájemníky, kteří tuto vysokou činži platí? Vy jenom říkáte: odbourá se ochrana nájemníků a novým nájemníkům se pomůže. (Posl. Dubický: Najde si jinde byt!) Najde si jinde byt! Pojďte ho hledat, jestli ho najdete.

"Zákony bytové nemají ráz sociální, poněvadž generace stará, mohovitější, bydlí levněji, nežli generace slabší", řekl jste, p. kol. Dubický. To souvisí s tím, co jsem řekl, že nedovedete-li najíti obranu pro nájemníky nové, pak to bude vždycky vyvolávati dojem nespravedlnosti. Parlamentní kruhy mají pracovati, aby činže v nových domech klesly, a pak nebude třeba tvrditi, že je nutno, aby činže ve starých domech stouply tak, aby se vyrovnaly činžím v domech nových. To se nevyrovnají nikdy, poněvadž když stoupaly činže, jak jsme to viděli, v domech starých, hned stouply také v domech nových, jak to Statistický úřad dokázal.

"Důvody pro ochranu neexistují!" Tedy proč tu ochranu musíte prodlužovati a proč ji musíte podle vašeho názoru uznávati za naprosto nutnou? (Posl. Dubický: Dejte nám majoritu!) Dovedete si představiti, jaké by vznikly z toho poměry, zejména kdybyste dostali tu majoritu a mohli to odhlasovati? (Posl. Dubický: Volná poptávka po bytovém prostoru všecky diference vyrovná!) Nabídka bytů není větší a proto ta nabídka bytů je zdánlivě větší nežli poptávka, poněvadž lidé, kteří nemají peněz, musí bydliti v podnájmu nebo 3, 4 rodiny pohromadě. Vy soudíte, že je to směr, kterým máte jít. Myslíte, že ten váš názor je správný. To je váš názor, ale kdybyste jej měli provésti, pak uvidíte, jak je chybný, a že správným bude názor můj.

Pan kol. Dubický také řekl: "Bytové náklady stoupají nad hodnotu bytovou. To je nebezpečné." To je právě to, že soukromý podnikatel si to vypočítá tak, že ten náklad stoupne nad bytovou hodnotu, a to má právě za následek vysoko počítané činže.

Dále uvedl p. posl. Dubický další požadavek, který chtěli majitelé domů uplatniti, aby majitel domu se mohl nastěhovati do svého domu bez opatření náhradního bytu. To už bylo zde tolikrát probráno. Proč to také není za dnešní doby možné, není potřeba zvláštních důvodů uváděti.

Dále zde mluvil p. posl. Dubický, že opravy domů by se měly prováděti nákladem nájemníků. To už bylo uzákoněno §em 12. Odpusťte, ale to si zavinili majitelé domů sami, že § 12 byl zrušen, poněvadž opravovali domy takovým nákladem a tak zbytečně, že z toho vznikla řada ohromně vleklých sporů, které ukázaly, že jsou to požadavky nepřiměřené a nespravedlivé, poněvadž měla řada lidí bydleti v domě a platiti náklad 100%ní po řadu let. To vyvolalo všeobecný odpor. A parlament tehdy uznal, že je nutno tento odstavec ze zákona vypustiti. Řekli jste tehdy: Komu ublíží toto uvolnění, které navrhujeme? Já se ptám: Komu prospěje? Jen majitelům domů.

Co se týče otázky regresu, přirozeně musíme hájiti stanovisko spravedlnosti. Regres musí býti vyřešen tak, aby ti, kdo na útraty státu, resp. veškerého poplatnictva zbohatli, to, čeho neprávem nabyli, také vrátili.

Pokud se týče hlasování, bohužel, za stávajících okolností, jaké vznikly, nemohu prohlásiti nic jiného, než že budu hlasovati pro předlohu.

Místopředseda Roudnický (zvoní): K debatě je přihlášen p. posl. Šťourač. Uděluji mu slovo.

Posl. Šťourač: Vážená sněmovno! Chci vylíčiti postavení dvou vrstev chudého obyvatelstva, které vůbec nepožívají žádné ochrany, ačkoli jejich bytové poměry jsou z nejhorších, nejhroznějších. Jsou to t. zv. dělničtí kolonisté a deputátní dělníci, zemědělští a lesní dělníci. Život kolonistů znám z vlastní zkušenosti z Brna. Podotýkám, že poměry proletářských kolonistů v jiných městech nejsou o nic lepší. Příklad: Kolonisté v Brně "Slatina", "Na hřbitově" a "Planýrce". Tyto kolonie jsou z části baráky městské a z části vlastní domky. Vlastní domky si postavili členové rodiny, kteří dali dohromady své skrovné majetky, koupili nejnutnější stavební materiál, ostatní si vyhotovili sami a společnými silami si sami rodinné domky vystavěli. Město Brno domky kolaudovalo a opatřilo popisnými čísly. Všechny domky a baráky obývají chudí dělníci, kteří kromě přístřeší nemají nic. Nyní nastala následkem nezaměstnanosti strašná bída, takže dělníci, nemajíce práci, nemají také prostředků platiti činži z bytů v koloniích.

V těchto koloniích je požadováno nájemné průměrně 40 Kč za 1 měsíc za pramizerný baráček, a kdo platiti nemůže a zůstává dlužen, je soudně vypovídán z bytů. Ve "Slatině" dostaly dvě rodiny výpověď, která u jedné rodiny byla odůvodněna tím, což jsem na vlastní oči viděl a uši slyšel, že berou chudinskou podporu, a u druhé rodiny tím, že prý mají důkazy, že žena vyžebrá až 20 Kč za den, což odevzdá manželovi. Tento podklad tedy berou za příjem, že prý může tato rodina platiti z bytu, jestliže žena vyžebrá.

Ti, kteří si sami domky postavili, dostávají nařízení ke zbourání domků a dokonce již na "Planýrce" (Na Rybníčku), kde bydlí 400 nejnuznějších proletářů, přikročilo město Brno k násilnému bourání domků pod ochranou čety policistů - 30 jich stálo na ulicích na ochranu dělníků, kteří se dostavili s krumpáči, 60 jich bylo skryto v baráku. Prošel jsem všechny byty v koloniích a shledal jsem úžasný život lidu a zvláště pokud se týče výchovy dítek.

Zemědělské a lesní dělnictvo je na tom na venkově ještě hůře. Tito dělníci, t. zv. podruzi a deputátníci nepožívali vůbec výhod zákona na ochranu nájemníků. Majitelé bytů, bohatí zemané drží si celou serii proletářských rodin. Vinou racionalisace zemědělských podniků, kterou si mohli dovoliti jen velkostatkáři, zbytkaři a velcí sedláci, jest vyřazena masa zemědělských dělníků ze zaměstnání, jsou zbaveni práce a chleba. Nejhůře jsou postiženi staří sedření dělníci. Tito dělníci jsou vypovídáni z práce a z bytů. Dojde-li ke sporu, pak soudy v těchto sporech se přikloňují k majitelům bytů. Dotazují se statkářů, proč přijali nájemníka do bytu, zdali jej přijali na práci jako dělníka, či do bytu jako nájemníka. Samozřejmě, že majitel bytu odpoví, že přijal dělníka do práce a k tomu mu poskytl byt. Na to je nájemník odsouzen, aby se vystěhoval, a přijde exekutor a vystěhuje jej na ulici. Tyto rodiny již nikdo do bytu nevezme, potulují se po dědinách a v nejhorším případě jsou napěchovány do obecních chudobinců. Obecní chudobince se podobají kutlochům, v jedné tmavé, učuděné, syrové světničce bydlívá několik rodin, v 10 m³ i 8 lidí. Světnička slouží za kuchyň, noclehárnu, prádelnu, koupelnu, provozovnu a často i za záchod. V tom se vychovávají i malé dítky. Ovšem že tuberkulosa a nemoci koukají každému z očí. (Výkřiky: Nebo jsou nastěhovány přím o do šatlavy!) Ano. V okrese novoměstském máme těch případů řadu, jako ve Zvole, Pivonicích atd. Jak tito lidé bydlí, nenechá bydleti hospodář ani psa a prasata.

Navrhujeme, aby zákon na ochranu nájemníků byl rozšířen jak na kolonisty, tak na zemědělské a lesní dělníky. Za chudé a nezaměstnané dělníky nechť platí nájemné obec a stát. Nechť se použije půjčky práce na stavby obecních bytů a řádné ubydlení všech dělníků a jich rodin. Nežli budou postaveny byty, navrhujeme vyvlastnění volných bytů bohatým a v nich ubytovati chudé. Použijte prostředků z půjčky práce pro venkov, aby i nezaměstnaní a nebydlící dělníci venkova dostali byty a výdělek a aby si obce vystavěly a opravily obecní domy, cesty, silnice, mosty a pod. Z prakse je známo, že chudina hlavně na venkově vůbec nepožívá této ochrany a bydlí ve strašných kutlochách a nemá vůbec nikde zastání.

Po druhé uvedu doklady k otázce zákona o t. zv. podpoře stavebního ruchu, která na venkově nevyhovuje. Výhod státní podpory využili v dřívějších letech hlavně vládní socialisté a v posledních letech bohatí agrárníci. Jedni měli možnost vystavěti si vily, ozdobné domy, druzí moderní stáje, chlévy, pastvinářské obory a nádherné hospodářské budovy. Drobní domkáři, ač měli podle poslední obnovy tohoto zákona o podpoře stavebního ruchu nároky na podporu, nedosáhli nikde této výhody. Nesčetné množství domkářů a rolníků, kterým se rozsypaly dřevěné baráčky, neměli na přestavbu prostředků, spoléhali na tento zákon, že přece za pomoci státního příspěvku si vybudují nevyhnutelné domky pro svoje hospodářství, obrátili se na stavitele a začali se stavbou. Přes to, že stavební komise nařídily zbourání sešlých, nebezpečných domků, a přes to, že stavěli úplně podle zákona a platného stavebního řádu z předepsaného tvrdého stavebního materiálu, s předepsanými rozměry a počtem místností, s předepsanými objekty, s předepsanými plány, průkazy, rozpočty, místopisy, prohlášeními, potvrzeními, situačními nákresy, výtahy z pozemkových knih a všemi možnými doložkami atd., které tento zákon důsledně požadoval, nikdo o žádosti nejednal. Tyto průkazy, plány a listiny seberou nejchudšímu stavebníku nejméně přes 1.000 Kč.

Když má stavěti za těchto předpisů, zdraží se stavba až o 40%, a když žádá o státní příspěvek, nedostane včas odpovědi o záruce od ministerstva soc. péče. Když vyhověl všem předpisům na 100%, jest mu příspěvek odmítnut a obdrží jen přípis od tohoto ministerstva, že žádosti stavebníkově je vyhověno tím, že se mu poskytuje státní záruka, ale žádost o příspěvek je zamítnuta.

Jak to vypadá s tou státní zárukou? Stavebník si musí sám opatřiti především peněžní ústav, který mu dá prohlášení, že mu částku ve výši 35% na stavbu za uvedených podmínek půjčí. Nejdříve se však peněžní ústav informuje o majetkových poměrech stavebníka, a má-li dostatečné jmění, a to nezatížené, povolí mu půjčku na pozemky nejvýš 60% a na budovy nejvýš 50% a vyplní prohlášení. Tomu, kdo nemá nemovitostí, kdo nemá těchto majetkových záruk, jsou veškeré žádost odmítnuty a žádný peněžní ústav mu prohlášení o záruce nepodepíše a peníze mu nepůjčí. A když takové jmění v nemovitosti má, nepotřebuje státní záruky, neboť tomu ručí za půjčku vlastní nemovitosti.

Dosavadní zákon o podpoře stavebního ruchu nejen že nepomohl malorolníkům, domkářům, řemeslníkům a dělníkům, ale spíše je mrzačil. Účelné by bylo: 1. Aby z uvedeného fondu na podporu stavebního ruchu byla určena patřičná část pro drobné zemědělce, a to pro ty, kteří nevlastní více pozemků jak 8 ha půdy a nemají dostatečných vlastních úspor v oblasti bramborářské a pastvinářské, v oblasti chmelařské a řepařské do 5 ha půdy; 2. aby záruka ministerstva byla sdělena stavebníku předem, poněvadž později není naprosto nic platna. Žádosti nechť jsou vyřizovány nejdéle do 2 měsíců a ne, jak se to u nás stává, že žádosti jsou vyřizovány ne už jen za rok, nýbrž třeba až za 3 roky. 3. Podpora budiž stavebníku udělena jednak zárukou státní s poukazem na peněžní ústav, jednak 5%ním příspěvkem peněžním na úrok a úmor stavebního dluhu.

Jak viděti ze všech možných jiných zákonů a nynější situace, celý ten šroub je vrhán na masy pracující třídy. Žádných výhod, které zde dosud byly, neměla příležitost používati pracující třída, dělníci, rolníci, živnostníci a pracující inteligence, a právě tyto massy v dnešní době vědí, o koho jde a jakým způsobem se proti nim postupuje. Také všechny tyto masy protestují co nejostřeji a žádají okamžité splnění svých požadavků. Prohlašují, že se všichni spojí do jednotné fronty za bydlení, za ochranu nájemníků, aby byla nikoli zhoršena, nýbrž aby byla zlepšena, a co se týká podpory stavebního ruchu, volají právě tito nebydlící, malorolníci a drobní domkáři, aby se i v jejich zájmu provedla náprava. K tomu cíli se všichni spojí a prohlašují, jestliže nebudou vyslyšeni, že si to sami ve společné frontě jednotné pracující třídy vybojují na ulici proti všem pánům. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Žádám o přečtení podaných pozměňovacích návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Doplňovací návrhy posl. Štětky, Hodinové-Spurné a soudr.:

Ve čl. I budiž § 2 doplněn novým odst. 4:

"(4) Ze zvýšeného nájemného jsou majitelé domů povinni odváděti 50% na zvláštní dávce obci, na jejímž pozemkovém katastru dům je postaven. Obec je povinna výnosu této dávky použíti ke stavbě domů s levnými byty pro nebydlící nebo špatně bydlící. Nájemné v takových domech nesmí přesahovat o víc než 30% nájemné, které se v místě průměrně platí za byty o stejném počtu místností, na něž se vztahuje zákon o ochraně nájemníků."

Článek II budiž doplněn zněním:

"Nezaměstnaný má právo na odklad exekučního vyklizení místností po celou dobu nezaměstnanosti."

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo k doslovu nejprve zpravodaji výboru soc. politického, p. posl. Langrovi.

Zpravodaj posl. Langr: Slavná sněmovno! V provedené debatě podrobili někteří z pánů řečníků právě projednávanou osnovu o prodloužení zákona o bytové péči kritice. Výtky, které tomuto návrhu zákona byly činěny zde v této slavné sněmovně, byly již proneseny také ve výboru soc. politickém, a jelikož jsem včera ve výboru na všecky tyto výtky odpověděl, nezbývá mně než odpověděti na některé věci, které zde byly uvedeny, zejména pokud se týká výroku p. kol. Dubického, který prohlásil, že v jednání mezi vládními stranami v tak zv. bytové "sedmě" postavili se zástupcové stran socialistických proti jeho návrhu, aby malým majitelům domů byly učiněny některé daňové úlevy. Musím toto tvrzení p. kol. Dubického poopraviti v tom smyslu, že zástupci socialistických stran projevili plný souhlas s tímto názorem, ale že tento návrh nemohl býti uskutečněn proto, poněvadž se proti jeho provedení, jak máme informace, postavilo ministerstvo financí.

Pokud se týče vývodů p. kol. Nájemníka, dovolím si ho upozornit, že tendence zákona o ochraně nájemníků jest a bude zachována i po uzákonění této předlohy, kterou se dosavadní zákon o bytové péči prodlužuje. Nelze mluvit o tom, že by politické strany, zejména socialistické, byly daly souhlas, aby se tímto návrhem učinila jakákoliv křivda sociálně slabým nájemníkům. Domnívám se, že ani pan kol. Nájemník nechce považovat ty, kdož ještě obývají 4pokojový byt, nebo kdož ještě mají 50.000 Kč zdanitelných ročních příjmů, za sociálně slabé a že tedy nemůže činiti nám výtku, jako bychom touto novelisací, tímto prodloužením byli působili škodlivě na sociální zájmy sociálně slabých nájemníků.

Kolegové ze strany komunistické podali k projednávané předloze dva pozměňovací (Výkřiky komunistických poslanců: Doplňovací!), resp. doplňovací návrhy. Také tyto návrhy byly projednávány ve včerejší schůzi soc. politického výboru a bylo odůvodněno, proč. soc. politický výbor nemůže tyto návrhy přijati, a proto nemohu jako referent soc. politického výboru dáti souhlas k přijetí těchto návrhů posl. Štětky, Hodinové a soudr.

Není však správné to, co zde kol. Hodinová mluvila k projednávané předloze, zejména že socialistické strany, resp. zástupcové socialistických stran neprojevili žádného zájmu o osud nezaměstnaných, kteří dlouhou nezaměstnaností ocitli se v situaci, že budou vypovídáni majitelem domu pro neplacení nájemného. I touto otázkou zabývali jsme se velmi pečlivě a nebylo v této otázce řečeno konečné slovo. Mezi vládními stranami byl projednáván návrh ministerstva spravedlnosti, kterým se mělo právě malým nezaměstnaným nájemníkům pomoci; z toho, že nebylo dosud dosaženo dohody, vyplývá, jak je to vážný problém, poněvadž nelze nějakým způsobem pomáhati nezaměstnanému dělníkovi, aniž bychom se předem postarali, abychom tím nepoškodili sociálně a hospodářsky slabého majitele takového malého domku, u něhož zpravidla nezaměstnaný dělník bydlí. Pánové, jak vy tu otázku posuzujete, to jest velmi pohodlné stanovisko. Vy nechcete, aby ti, kdo bydlí a mohou platiti nájemné, nějakým malým příspěvkem přispívali k tomu, aby nezaměstnaní nájemné platiti nemuseli. (Výkřiky komunistických poslanců.) Tedy, vážení pánové, jakým způsobem chcete tento veliký problém řešiti? (Předsednictví se ujal předseda dr Staněk.) My máme odpovědnost a proto považujeme za svou povinnost, abychom podobné sociální problémy řešili s veškerou vážností a ne s vypočítavostí, co tomu řekne široká veřejnost. Jen vážným řešením můžeme přispěti ke konečnému vyřešení tohoto velikého problému a ne velikými slovy, kterými jsme nikomu nikdy nepomohli a kterými jste také vy nikomu nepomohli a nepomůžete.

Prosím, aby slavná sněmovna přijala předlohu tak, jak byla odhlasována soc. politickým výborem, a aby oba pozměňovací

resp. doplňovací návrhy posl. Štětky, Hodinové a soudr. byly zamítnuty. (Souhlas.)