Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Vácha. Uděluji mu slovo.

Posl. Vácha: Slavná sněmovno! Používám příležitosti debaty o státním rozpočtu, abych poukázal na poměry svého volebního kraje a dovolával se pomoci státu pro těžce postižené chudé horské okresy Českomoravské vysočiny.

Po 2 roky se tu mluví o investičních nouzových pracích, ale dosud jsme se nedostali od investičních projektů a úmyslů k žádným činům. Uvážíme-li, že dnešní krise není jenom krisí konjunkturální, nýbrž že je to pro celé oblasti krise strukturální, pak nezbývá než připraviti se na přeměnu, která tu nastane. Průmysl neudrží bývalé výrobní kapacity a není možno, aby za zničený průmysl obuvnický, kobercový atd. dostalo se krajům náhradního průmyslu, jak se v minulém století ještě dělo, a proto je nutno, aby přechodně pomohla státní správa. Z tohoto důvodu volá naše strana po rychlém provedení státní investiční půjčky a po uzavírání obchodních smluv s cizinou. Ve své řeči zmíním se zejména o některých velmi naléhavých potřebách z východočeského kraje. Činím tak proto, aby při zpracování programu investičních prací bylo přihlédnuto i k našemu volebnímu kraji.

Samospráva je připravena poskytnouti lidu práci a chléb a čeká, aby jí to parlament umožnil. V župě pardubické připravují města celý investiční program prací. Mají dokonce i připravené peníze. Tak okres Ústí n. Orlicí připravil již před lety projekt pro stavbu okr. nemocnice. Věnováno a upraveno stavební místo. Dary a sbírky korporací a občanstva na tuto stavbu vykazují skoro 2 mil. Kč. I chudí dělníci sbírali po 2, 5 i více korunách. Obětavost občanstva je vzorná. Po přijetí zákona č. 1 25 z r. 1927 kladeny jsou okresu a městu překážky proti uskutečnění stavby. Jde tu o velmi průmyslové město a okres. Nejbližší větší nemocnice je v Pardubicích, vzdálená přes 50 km. Okres chrudimský rovněž se připravuje ke stavbě okr. nemocnice. Má již před lety povolenu a opatřenu úhradu 3 mil. Kč, nemůže však dosáhnouti povolení dodatečné úhrady stavebního nákladu. Město Pardubice usiluje již celé desetiletí, aby dosavadní úrovňový přejezd hlavní železniční trati od Prahy k Brnu byl nahrazen nutným podjezdem. Město je na nejživější třídě Masarykově a Rašínově přeříznuto ve dvě části. Nedávno tam došlo ke srážce auta s vlakem a jen náhodou se zachránily tři osoby před zabitím. Před týdnem za závorami přejezdu čekal vojenský pohřební průvod za třeskutého mrazu 35 minut, než projelo několik vlaků. Toto monstrum brzdící dopravu uprostřed města musí konečně v zájmu bezpečnosti zmizeti. Projekt je hotov, čeká jen na uskutečnění. Obec pardubická se dohodla s ministerstvem železnic, že na celkový náklad 3,400.000 Kč přispěje z prostředků obce 800.000 Kč. Jedná se nyní o výkup objektů okolních a hlavně aby ministerstvo financí povolilo finanční úhradu zbývající části nákladu.

Mluvím-li o Pardubicích, je třeba znovu upozorniti na naprosto nutné postavení vlastní budovy pro okr. soud a finanční úřady. Město věnovalo zdarma stavební pozemek a poskytuje ze svých prostředků 1/2 mil. Kč na úhradu stavebního nákladu.

Vysoké Mýto je jedním z nejskromnějších českých měst, které všechny stavby budov i velkých kasáren pro vojsko podnikalo samo. Letos je před nutnou stavbou budovy pro gymnasium. Školské poměry jsou tu tak tísnivé, že není možno je dále trpěti. Obec je ochotna přispěti finančně a očekává, že alespoň v tomto případě po prvé jí státní správa umožní z investiční půjčky tuto stavbu.

Z naléhavých silničních projektů vázne mimo jiné v zemském výboru stavba silnice Herálec-Vortová v okresu hlineckém, rozpočtená na 580.000 Kč. Okres trpí, jak již uvedeno, nezaměstnaností domáckého textilního dělnictva. Jde tu o nouzovou práci pro nejchudší kraj, zamořený hladem a bídou.

Projekt stavby údolní přehrady na Divoké Orlici v Pastvinách u Žamberka dospěl k vypsání soutěže, oférty prozkoumány a dnes reklamujeme co nejrychlejší zadání stavby.

Co čekáme od zavedení investiční samosprávné přirážky? Obcím, okresům a zemím umožní se opatřiti nutné úhrady k provádění stavební činnosti. Brzdí se stavby škol, úředních budov a nejsou úhrady nákladů k uskutečnění prací regulačních a veřejných. Bez investiční přirážky pro samosprávu zamrzne všechno podnikání obcí a okresů. Bankrot samosprávy je nezadržitelný. Rozestavěné stavby budov trčí po měsíce a roky jako ruiny a škody na interkalárních úrocích i na majetku rostou. Jen jako příklad uvádím, že v Poličce od srpna 1931 paraduje nedokončená stavba úředního domu pro okresní úřad. Dům stavěn společným nákladem státu, okresu a města. Stát a město opatřily po 1/3 nákladu, ale okresu se nepodařilo úvěr 1/2 mil. Kč uzavříti. Stavba vyžaduje stálého hlídače a její dokončeni vyžádá si nového ofertního vypsání a zadání. V Kostelci nad Orl. od r. 1931 stojí nedokončená stavba okr. chorobince, rozpočtená na 3 mil. Kč a nelze ji pro nemožnost výpůjčky dostavěti. Dveře a okna jsou zabedněna prkny, vítr a déšť hlodají stavbu. Živnostníci a dělníci marně čekají na práci a peníze.

Zemský úřad, odděl. 29 a 56, připravil technické projekty určené k provedení prací v zemi České. Prací těch je za 56 mil. Kč. Zadání resp. provedení vázne pro nemožnost okresů a obcí poskytnouti zemi České jako stavebníku příspěvky podle zákona čís. 49 z r. 1931. Úpravy říční na Chrudimce, Tiché a Divoké Orlici, Kněžné, Třebovce, Labi, Doubravce, Ohři, Nežárce, Jizeře, Kamenici, Sázavě, Desné, Metuji, Křetince na Svojanovsku, atd. jsou technicky i finančně připraveny a zaručují práce pro několik tisíc dělníků. Okresy se usnesly na příspěvku 20% na tyto stavby, ale zem. výbor neschválil tato usnesení, poněvadž neprokázáno, z čeho okresy budou úrokovati výpůjčky. Všechno toto volá po rychlém, velmi rychlém uzákonění investiční samosprávné přirážky.

Přes 80 projektů vodních družstev v Čechách hotových technicky a rozpočtově leží v zem. úřadě v Praze. Vodní družstva a zájemníci marně se dožadují příspěvku. Země a stát peněz nemá a tak zůstávají prozatím ve staré skříni zemského přísedícího Kaisera projekty prací, na nichž mohlo by pracovati 10.000 lidí. Mimo 35 až 40% příspěvků země hradí ostatní náklady zájemci. Náklad na práce meliorační je produktivní péčí o nezaměstnané. Mají tu podíl i cihelny, poněvadž dodávají drenážní trubky. Ostatně je tu náklad na dělnické mzdy pro výhoz a zához nutných výkopů.

Po 2 roky vleče se děsná krise v kamenoprůmyslu v těchto horských okresech Českomoravské vysočiny. Půda horská plodí brambory, žito a oves, výnos půdy je velice bídný. Není tu průmyslu a záchrana lidu spočívá v tom, že příroda obdařila tyto okresy nevyčerpatelným množstvím nejlepšího žulového kamene. Několik tisíc dělníků zaměstnávalo se lámáním a zpracováváním kamene na dlažební kostky a silniční štěrk. Lomy dnes opuštěny a dělnictvo po dva roky hladoví. Zadluženost dělnictva za potraviny u obchodníků dosahuje u mnohých rodin několik tisíc Kč. Je obava, že dojde k exekučním prodejům dělnických domků. Chudý majetek dělnických rodin získaný celoživotní prací přichází za babku na buben. Lidu se zmocňuje zoufalství. Učitelé si stěžují, že děti nechodí do škol, poněvadž nemají ani obuvi, ani šatstva. Toto ovzduší je připraveno k inscenování komunistických bouří. Varuji ještě dnes před přehlížením této nebezpečné situace. Vykonal jsem společně s druhými kolegy poslanci řadu intervencí a upozornili jsme na hrozivou situaci i p. min. předsedu Malypetra. Slíbená pomoc nepřichází. Podnikatelé mají od r. 1928 za státem a samosprávou okresní několik milionů Kč na pohledávkách. Jediná firma F. Zach má za státem a okresy 1,300.000 Kč. Taková je situace všech firem. Zásob hotové kostkové dlažby vyrovnané u lomů jest 2.400 vagonů. Cena dlažby klesla od r. 1929 z 2.400 Kč na 1.700 až 1.800 Kč za vagon. Prodává-li se vagon dlažby za 1.700 Kč, representují zásoby dlažby několik milionů Kč. Rychlé zadání prací silničních pomůže nejen kamenoprůmyslu, ale i nezaměstnaným v radě okresů.

Za tohoto stavu dochází ke zbídačení dělnictva po stránce mzdové. Mzda ve středním akordu snížena od kostky z 22 na 18 haléřů a v malém akordu z 15 na 14 haléřů. Přípravnými pracemi zhoršeny mzdy o 30%. Při těžké práci vydělává si dnes dělník 5 až 15 Kč denně. V r. 1929 až 1930 byl ještě denní výdělek 40 až 50 Kč. Poslední kamenolom na Skutečsku, společný to podnik sdružených podkrkonošských okresů, který zaměstnával 400 dělníků, zastavil v těchto dnech výrobu a propustil všechno dělnictvo. Na okresní silnice nebyl objednán r. 1933 ani jeden vagon štěrku. Jediná pomoc spočívá v tom, aby byla uzákoněna investiční přirážka pro obce a okresy. Pak začnou města a okresy dlážditi a upravovati silnice, odebéřou zásoby a umožní zaměstnání několika tisíc dělníků. Nejde tu o export do ciziny ani o devisové opatření, jde tu o pomoc v rámci našeho státu. Jedině rychlá pomoc zachrání lid českomoravské vysočiny před hladovými bouřemi.

Několikaletá dobrá zaměstnanost v průmyslu obuvním v Holicích se opírala především o výrobu a vývoz pletené obuvi, která se vyvážela ponejvíce do Ameriky a Anglie, dále pak do řady států severských. Následkem hospodářské krise v Americe byly tamní trhy pro naši pletenou obuv ztraceny a výrobci tito, zejména ve východních Čechách, utrpěli ohromné ztráty finanční. Obuvní průmysl ve východních Čechách ztratil tímto způsobem okrouhle asi 10 mil. Kč. V důsledku toho ohlásila řada výrobců pletené obuvi insolvence a konkursy. V Holicích bylo registrováno 16 obuvnických podniků jako továrny, dnes ve skutečnosti pracuje jen jeden závod. Ostatní jsou v konkursu a řada jich již vůbec zanikla. Z mnohých zaměstnavatelů jsou dnes úplní žebráci.

V dobách, kdy se pletená obuv vyráběla, pracovalo pro obuvnické závody v Holicích okrouhle 4.000 dělníků a dělnic. Dnes jich je zaměstnáno polovičně asi 500. Mzdy dělnictva na výrobě pletené obuvi klesly proti původnímu stavu o 50 až 60%, mzdy ostatního obuvnického dělnictva, zaměstnaného na práci rámové a prošívané, klesly až o 30%. Otec rodiny, který celý týden pracuje, vydělá 70 až 80 Kč mzdy. Průměrná mzda nejlépe placených dělníků za celotýdenní práci činí 140 až 150 Kč. Tyto mzdy vydělávají si dělníci pouze v době dobré sezony. Ta trvá maximálně 6 měsíců v roce. V době, kdy není sezona, jsou dělníci buď bez práce, nebo výdělky jejich klesnou pod 50 Kč týdně. U dělnictva při výrobě pletené obuvi činí dnes v době sezony výdělky 30 až 70 Kč za týden.

Unie kožedělníků vyplatila během roku 1932 na podporách v nezaměstnání jen v Holicích 700.000 Kč. Obdobné poměry jsou také v Sezemicích, Skutči, Litomyšli, Kostelci, Hroubovicích, Heřmanově Městci a v Chrudimi. Během r. 1932 ze 7.000 členů Unie kožedělníků dostávalo podporu v nezaměstnání 6.500 členů, kterým bylo vyplaceno 3,481.929 Kč. Vojenské dodávky obuvi nezmirňují nezaměstnanost. Na r. 1933 sníženy dodávky vojenské obuvi o 2/3 potřeby r. 1932. Pro 6.000 nezaměstnaných dělníků a živnostníků obuvnických ve východních Čechách se dostalo k vyrobení 3.035 párů vojenské obuvi. Holice obdržely 600, Hroubovice pro tři družstva 600, Skuteč 600, Bystré 300, Ústí nad Orlicí 150, Pardubice 275, Chrudim 150, Polička 70, Nové Hrady 150, Kostelec nad Orlicí 100, Česká Třebová 100, Heřmanův Městec 100, Častolovice 60, Luze 75, Sezemice 160 a Rosice u Chrastí 70 párů. Horní Jelení, kde jest bída největší, dosud nedostalo nic. Ministerstvo národní obrany má 300 mil. Kč ročně na věcné potřeby armády, má prázdná skladiště, ale snižuje zadávky v době největší bídy.

Pokles anglické měny a devisová opatření zničily krásně kvetoucí průmysl zboží žinilkového a jutových koberců na Hlinecku. Ztráta podniků na anglické libře vykazuje 8,600.000 Kč. Zruinovaný průmysl se těžko vzpamatuje. Podnikatelé se hojí výhradně na dělnických mzdách. Ceny exportního zboží klesají rapidně. R. 1929 se prodával 1 kg zboží za 100 Kč, r. 1931 za 70 Kč, r. 1932 za 45 Kč a dnes se prodává za 40 Kč. Pro tento průmysl jest třeba jednotné prodejní kanceláře a zavedení minimálních mezd dělnických.

R. 1929 vyrobeno bylo 21.438 q zboží a cena vývozu činila 62,476.000 Kč. Na mzdy a služné připadlo 26,736.000 Kč. R. 1930 klesla výroba na 19.000 q a vývoz na 55,017.000 Kč. Na mzdy připadlo 23,709.200 Kč. Bylo-li r. 1931 ještě vyrobeno 14.430 q zboží v ceně 25,300.000 Kč, klesla výroba r. 1932 na 3.380 q a cena na 5,259.000 Kč. Z 5.200 dříve zaměstnaných osob pracuje něco přes 300 osob. Ztráta na mzdách činí 12,120.900 Kč. Mzdy zaměstnaného dělnictva klesly o 25 až 40%. Zbídačení dělnických mezd dostoupilo tak daleko, že domácký dělník vydělá si 3 až 5 Kč za týden. Mzdy v továrnách klesly ze 180 na 40 Kč týdně. Ve městě poděluje se lid obědy v nouzových kuchyních.

Řekl-li jsem, že krise v některých oborech průmyslu je strukturální, pak musíme se připraviti na přeměnu pro zaměstnání nezaměstnaných mas. Pro dobu přítomnou je nutno získati všechna česká srdce pro sociální cit a podpůrnou akci. Jako středověký hladový mor zasáhl šlechtu i pány, třeba neměli hladu, tak zoufalý pohyb hladových nezaměstnaných mas ohrožuje celou společnost. Proto vláda, města i venkov pod jednou vlajkou sociální péče musí působiti ku zmírnění hladu nezaměstnaných a jejich rodin a k opatření práce a chleba. (Výborné! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Chloupek. Uděluji mu slovo.

Posl. Chloupek: Slavná sněmovno! Chci úvodem k předloženému rozpočtu říci, že je třeba, abychom se při rozpočtu drželi určitých zásad, a to, abychom se všichni členové parlamentu, celá vláda, všechno státní a veřejné zaměstnanectvo i celá veřejnost starali o to, aby státní rozpočet nebyl překročen. Tato zásada musí přejíti každému občanu republiky i pro příští časy přímo do krve. Jinak nebude občanstvo naše vychováno státně a státotvorně.

Máme umožněny v rozpočtu přesuny, t. zv. virementy, a tu musíme dovést nejen šetřit, nýbrž hlavně hospodařit, to jest tam, kde výdej přinese příjem hmotný mnohdy vyšší než vydání, musíme v rámci celkového rozpočtu státního přesunouti takové výdaje, což se týká také i zisků morálních, na které nesmíme zapomínati. Vydání produktivní nesmíme zkracovati, naopak musíme přesunouti právě položky výdajů neproduktivních pokud možno do výdajů produktivních. Nesmíme šetřiti dále na úkor bezpečnosti státu uvnitř i na venek, na účet zdravého podnikání, které nejlépe potírá nezaměstnanost.

Další zásadou jest stanoviti, aby činnost kontrolní a úsporné komise začala ihned s vypracováním určitých zásadních hledisk s ohledem na státní a veřejné hospodaření v roce letošním a také pro příští léta. Nejprve jest třeba stanoviti zásady a potom podle nich detaily. Rádi děláme tuto práci obráceně, utápíme se v maličkostech bez zásad a velký problém zůstane nevyřešen. Za dodržení státního rozpočtu musí převzíti plnou odpovědnost parlament. Tomuto musí se dostati všech možností při vypracování zásadních pokynů pro všechno hospodaření státní a veřejné. Jen tak parlament bude silný. Budeme-li všichni v práci pro svůj stát a jeho lid pilní, pracovití, svědomití a velkorysí a zanecháme-li v těžké době vzájemného obviňování a zbytečných stranických třenic, budeme silní a dobudeme opět vážnosti členů zákonodárných sborů, tak povážlivě pokleslé. Tuto vážnost potřebujeme nezbytně k udržení demokratického rázu republiky. Náš stát - toho si musíme býti všichni vědomi - může se udržeti a uplatniti jedině tehdy, když udržíme demokratický parlamentní režim. O tom nesmí býti žádný řádný občan tohoto státu v pochybnostech.

My zemědělci jsme proti každé diktatuře, ať zprava či zleva, neboť každá diktatura byla, je a bude směřovati vždy proti masám rozptýleného pracujícího zemědělského lidu. Strana naše jako strana agrární demokracie je nejlepší strážkyní demokracie a tím také státu. Třeba však také povznésti vážnost demokratických zařízení, především parlamentu samého. Nesmí si poslanci sami podrývati vzájemně autoritu a nesmí se díti to, čeho jsme byli svědky v dnešním orgánu jedné z koalovaných stran - nechci ji jmenovati - kde napaden je kol. posl. Petrovický - třeba z nár.-demokratické, ale přece jen z koalované strany - takovým způsobem, že prý mu jen patřila fajfka do jedné a sklenice do druhé ruky, když mluvil. To je způsob psaní nehodný demokracie a nemůže býti ničím omluven.

Silný parlament zabezpečuje nám jedině silnou vládu; bez silného parlamentu nebudeme míti žádné silné vlády. A takovýto parlament může jedině za účinné spolupráce s vládou zmoci těžké úkoly doby. Loni přede žněmi projevoval jsem s tohoto místa obavu, zda bude výsledek sklizně zabezpečen. Bohužel, jednání se protáhlo. Opatření k zabezpečení sklizně, učiněné v poslední chvíli bez peněžních prostředků, selhalo, zvláště u žita a ječmene. Ceny poklesly takovou měrou, že celkově dobrá úroda obilí v Československé republice r. 1932 tímto způsobem neoživila celý náš národohospodářský život, jak jsme právem mohli očekávati, kdyby byla opatření přišla včas, byla dokonalá a dokonale peněžními prostředky dotovaná.

Slyšeli jsme zde sice mnoho pěkných řečí, ale skutek utek u všech stran nezemědělských, které, když se jedná o zemědělce, jsou toho falešného názoru, jakoby zemědělci u nás požívali nějakého nadpráví. To se snažil vážně dokazovat i jinak tak vážný politik německý dr Rosche, který patrně zapomněl jako vůdce německého průmyslu a obchodu, že pravý opak jest pravdou. Průmysl má vysoká cla, téměř prohibiční, a v důsledku toho vysoké ceny výrobků a daleko vyšší mzdy než zemědělství. Nezaměstnané nechá si průmysl živit státem, uhlobaroni dají si platiti deficity bratrských pokladen státem, ač uhlí je neúměrně drahé, železo rovněž tak. Sanace bank sloužila nepřímo sanaci našeho průmyslu.

Naproti tomu zemědělství s lesnictvím mají ceny hluboko podvýrobní, v poměru k valutě daleko nižší než před válkou, náklady stále se zvyšující a při tom vyčítá se mu každá koruna od státu. U podniků státních jest totéž. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) S úvěrem máme tytéž smutné zkušenosti. Zemědělský úvěr byl druhými stranami znemožněn, odsunut, exportní úvěr pro průmysl však hladce projednán a povolen. Touto cestou to průmysl nevyhraje. Zahraniční odbyt neudrží a nezíská, naopak domácí konsum, jehož hlavními podílníky jsou zemědělci, zničil. Jediná cesta z hospodářské krise vede přes ozdravění zemědělství. Dokud se nepomůže zemědělství a zemědělcům, marně se hledá recept pro léčení choroby druhých, neboť hospodářská choroba ostatních vznikla právě z těžké hospodářské nemoci zemědělství, kterou stále mnozí nechtějí ještě viděti.

Kladl a klade se stále větší důraz na pevnost koruny. Já ji nikterak nepodceňuji, nejsem přítelem experimentů a skoků do tmy, ať se už nazývají inflací či jinak, ale zapomínáme na pevnost valuty chlebové. Tato chlebová valuta, valu práce, by zachránila také valutu měnovou, ale na rozkladu valuty měnové nemůže nikdo pevně spočívati, tím méně náš národ s tak vyspělým zemědělstvím, jako je naše.

Politiku hospodářskou třeba změnit, peněz je nedostatek, chleba nadbytek a my nesnažíme se léčiti bídu chlebem, nýbrž penězi, jichž je nedostatek a které nesloužívají vždy k nasycení žaludku strádající rodiny.

Zemědělské a lesní zaměstnanectvo, osudově úzce spjaté s podniky zemědělskými, volá mými ústy k tomuto slavnému parlamentu a vládě, aby provedli rychle, rázně a dokonale nápravu neudržitelných poměrů zemědělských. S potěšením kvituji, že p. kol. Koudelka v rozpočtové debatě v rozpočtovém výboru u příležitosti projednávání rozpočtu podniků stát. lesů a statků konstatoval, že jsou zaměstnanci jeho spojeni s tímto podnikem. Co platí o zaměstnancích podniku "Státní lesy a statky", platí o všech podnicích zemědělských a lesních, neboť s nimi zaměstnanci stojí a s nimi padají.

Žádáme zejména zvýšení a ustálení cen zemědělských výrobků přiměřeně k cenám ostatních výrobků a nákladů, aby mohlo dojíti ke zvýšení úrovně zemědělského a lesního dělnictva a aby byli naroveň postaveni s dělnictvem ostatním.

Řekl jsem při kapitole ministerstva soc. péče, že nikdo na světě nezabrání útěku z venkova, dokud se tam bude platiti průměrně 11 Kč a v průmyslu 22 Kč denně. To nemůže napraviti žádný úřad, žádné zprostředkování, nic tomu nezabrání, dokud nezrovnoprávníme zemědělství s průmyslem a v důsledku toho nezrovnoprávníme a nepostavíme na roveň mzdy zemědělských oborů se mzdami ostatních oborů. (Výborně!)

Žádáme postupné snižování daňových břemen, zvláště zrušení daně ze zabijaček, čímž jsou potrefeni i deputátníci, kteří pro svoji potřebu si zabíjejí. Je to nemožné jako u ostatních malých zemědělců. Dále žádáme snížení daně z masa, abychom mohli zvýšiti konsum. Naproti tomu žádáme zavedení daně na umělé tuky, většinou z ciziny k nám dovážené a nevýživné. (Výborně!) Žádáme snížení daně z cukru, aby stoupl konsum cukru dnes nahrazovaného jinými náhražkami, a to cukerinem a syrupem v oblastech cukrovarnických a poskytování nezdaněného nebo jen mírně zdaněného cukru zemědělskému dělnictvu a drobným zaměstnancům.

Dále žádáme snížení sazeb nemocenského pojištění, jehož novelisace se jeví nezbytně nutnou, zrovna jako u pojištění sociálního, které třeba zlevniti a nepojišťovati - jako je tomu u zřízenců - ženy dělníků a osoby mladší 24 let.

Snížení mezd, tolik bolestnému pro nejhůře placené dělnictvo ve státě, učiní se jen tak v tomto státě radikální přítrž a bude možno naopak zvýšiti jim mzdy, když tyto hlavní bolesti zemědělské budou odstraněny.

Jsme proti stranickému napadání podniků "Státní lesy a statky", které v zájmu státu a zaměstnanců musejí býti zachovány. Reformám správním se ovšem nevyhneme, naopak budeme sami na ně naléhati.

Dráhy, které, jak řekl p. gen. zpravodaj Remeš, znamenají největší zatížení stát. financí, netěší se ani zdaleka takové pozornosti kritiků jako na př. zemědělský lesní podnik státní - viz dnešní řeč p. posl. Šamalíka, který zapomněl, když mluvil o tom, že máme 10 ředitelství stát. lesů a statků, že jsme převzali sice v historických zemích jen jedno ředitelství, ale na Slovensku a Podkarpatské Rusi 7 ředitelství. V Třeboni jsme zřídili ředitelství na statcích po býv. Este a pozemkovou reformou získaný velkostatek Schwarzenbergský, v Liberci z lesní reformy, a v Brandýse n. L. po býv. císaři Karlovi. A toto ředitelství se ruší. Nejsem přítelem udržování mnoha ředitelství, naopak, jsem toho názoru, že musíme tato ředitelství postupně zrestringovati a správu stát. lesů a statků zdecentralisovati, a dáti úřednictvu venku hospodařícímu daleko větší pravomoc a odpovědnost, čímž jediné se dostaneme dále. Nemůže býti určováno kontrolním úřadem, jak to říkal p. kol. Šamalík, jak máme hospodařiti, to může býti jenom po stránce účetní, ale nikoliv po stránce odborné.

Otázku podpor v nezaměstnanosti probral jsem podrobně a positivně v rozpočtovém výboru a nikdo z řečníků nic z mých vývodů nevyvrátil. Někteří řečníci snažili se řeč moji zkroutiti, ovšem byli to řečníci ze strany komunistické, jako dnes kol. Zápotocký. Tomu se však nelze diviti, on má zájem na anarchii a ne aby se chudákům dostalo podpor, což my reklamujeme, a aby se lidu dostalo chleba, poněvadž, když lid dostane chleba a bude míti práci, bude po konjunktuře strany komunistické v Československu. (Tak jest!)

Žádáme nezbytné urychlení a důkladnou novelisaci zákona o podporách v nezaměstnanosti.

Žádáme dále, aby při lesním zákoně bylo pamatováno v dnešní těžké době na ochranu lesů a jejich ochranitelů, jakými jsou specielně lesní zřízenci. Pokud se týče lesního dělnictva, žádáme, aby pro toto byla sjednána rámcová smlouva, podobně jako je sjednávána pro dělnictvo zemědělské.

Dále si dovoluji upozorniti na nutnost revise veškerého našeho školství, a to bez ohledu na stav a národnost. Neuvádím proto příklad německé techniky brněnské jako příklad nacionální, nýbrž jako příklad věcný, jak vypadá německé školství. Německá technika v Brně je druhou německou technikou v Československu. Na 3 miliony Němců máme v Československé republice dvě techniky, zatím co v Německu, slavná sněmovno, mají na 3 miliony obyvatel jednu techniku. Myslím, že je proto přebytečným, abychom takovým způsobem vydržovali druhou techniku, když tato technika má z 50% profesorské síly z ciziny, nemá vlastního dorostu a má vedle toho 50% posluchačů také z ciziny.

Dále si dovoluji zdůrazniti potřebu sociálních podpor vysokoškolského studentstva, na němž máme zejména zájem my jako strana venkovská. Na odměnách demonstrátorům a asistentům bylo velmi povážlivě v rozpočtu škrtáno. Kdybychom tato sociální opatření u vysokoškolských studentů neučinili, stalo by se vysokoškolské studium jedinou domenou městských vrstev a důsledek by byl, že by tito studovaní lidé nešli hledat místa na venkov a stanice lékařské na venkově by zůstaly opuštěny, jak již zjevy toho vidíme dnes.

Několik slov k požadavkům kraje uherskohradišťského, který mám čest zastupovati.

V tomto kraji je zemědělcům neobyčejně zle! Byl to výkřik bídy, který se projevil na oné schůzi v Břeclavě, které bylo tolik zneužíváno, poněvadž v tomto kraji bylo tři roky sucho, nesklidilo se na Břeclavsku a na mnohých místech na Hodonínsku ani na semeno, které bylo silně potrefeno rzí obilní. Na jaře očekáváme nedostatek semene brambor a semene jařin. Zemědělci jsou exekvováni, nemají dostatek úvěru. Jest to výkřik bídy z pohraničí, který je třeba jako takový brát a ne ho politicky zneužívati.

Jsou v této župě také blízké kraje, kde je neobyčejná bída, zejména pokud se týká živočišné výroby. A tu připojuji se k volání kol. Křemene, který zdůraznil potřebu rychlého uvedení v život syndikátů živočišných. Dále zdůrazňuji pro tento kraj neobyčejnou potřebu regulace řeky Moravy, Veličky a Dyje a potřebu urychleného provádění meliorace v lesích, na které kladu tak veliký důraz proto, poněvadž těmi pracemi můžeme podchytiti nezaměstnanost přímo u pramene.

Lid čeká od představitele demokracie československé rychlé skutky ve znamení spravedlnosti pro všechny. Žádáme-li spravedlnost pro zemědělce, nežádáme ji jen v zájmu zemědělců, nýbrž v zájmu všech. Nebude tak záležeti na tom, kolik a co jsme zde promluvili, nýbrž bude jen záležeti na tom, co rychle a důkladně ve prospěch širokých vrstev československého lidu vykonáme. Končím. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnicky (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Mojto.

Posl. Mojto: Vážená snemovňa! K rozpočtu po všeobecnej stránke zaujal stanovisko náš rozpočtový referent pán kol. Pružinský, v otázke školskej pohovoril som ja obšírne i podrobne a nebol by som sa prihlásil ku slovu v pléne, keby som nebol k tomu pánom posl. Markovičom býval apostrofovaný.

Hovoril som o návrhoch ministerstva školstva o úprave správy školskej na Slovensku a vydržovaní škôl. Tieto návrhy pána ministra Dérera sme v mnohom odmietli. Pán posl. Markovič prirodzene staval sa na ich obranu a medzi iným tvrdil o mojej maličkosti, že je mu podivné, ako môžem brániť církevné školy, keď som z odporu proti týmto školám utiekol na školu štátnu, a vynaložil všetko úsilie, abych bol poštátnený. Vážená snemovňa! Tvrdenie pána posl. Markoviča zakladá sa na mylných informáciách, mierne rečeno. To neodpovedá pravde, nakoľko som žiadneho zvláštneho úsilia nevynaložil, ako tvrdí p. posl. Markovič, abych sa dostal na štátnu školu, ale bol som k tomu školským orgánom, školským inšpektorom priamo vyzvaný. Celé úsilie pozostávalo z toho, že som si podal žiadosť. Vtedajší pán minister školstva dr Markovič môže sa o tom presvedčiť v ministerstve, žiadné stopy po zvláštnom úsilí dostať sa na štátnu školu tam nenajde. Inak žiadam ministerstvo školstva, aby o tom predložilo doklady, trebárs až sem v plenem snemovne.