Konečně předseda vlády ve svém prohlášení uvedl: V každé obci republiky, ať vesnici, ať městě, nalezne a dohodne se několik dobrých lidí, kteří v pomocných výborech dobrovolníků lidskosti budou opatřovati po mocné prostředky všude, kde lze z nadbytku snadno postrádati, a budou tím doplňovati pomocnou akci státní s pravým pochopením a bez ponižujícího almužnictví. (Hlasy: Tím myslel Červený kříž!)

Ano, pánové, béřeme vás za slovo i tady. Žádná žebrácká akce, žádné almužnictví, ale v každé obci sejde se ne pár lidí, podle vašeho přání, ale celá proletářská masa, vesnická a městská chudina s masou nezaměstnaných, ze svého středu zvolí akční výbory nezaměstnaných, výbory Jednoty pro boj proti plánům hladu, pro boj za odbourání tohoto pořádku a zlodějen, které jsem naznačil, pro boj za práci, za chléb a proletářskou svobodu! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má p. posl. Nájemník.

Posl. Nájemník: Slavná posl. sněmovno! Nebyl bych se dnes vůbec hlásil ke slovu, zvláště když vidím, jaká pozornost se zde věnuje projevům zástupců jednotlivých stran, a to mnohdy i projevům nejdůležitějším. Jsem však svou nynější funkcí jako poslanec a mimo to svým postavením, které jsem po celý svůj život zastával, totiž jako veřejný úředník, nucen chopiti se slova, poněvadž toto vládní prohlášení dotýká se hluboce právě toho stavu, z něhož jsem vyšel a v němž jsem odborově pracoval tak dlouhou řadu let.

Pokud se týče volebního programu skupiny, za níž jsem byl jako poslanec povolán, t. j. Ligy proti vázaným kandidátním listinám, postrádám ve vládním prohlášení vůbec jakoukoli zmínku o nějaké snaze po změně volebního řádu. A přece vázané kandidátní listiny jsou jedním z těch zel, ze kterých vznikla nynější kritická situace. (Výkřiky: Ta vznikla již od těch rozkradených milionů, o které se se Stříbrným jedná!) - Odpusťte, pane kolego, já jsem zástupcem skupiny vlastní, já tu jsem jako poslanec za Ligu proti vázaným kandidátním listinám a v tom směru budu svou práci konati poctivě. Mně nemůžete žádný nic vytknouti.

Pokud se týče názoru na vázané kandidátní listiny, změnil se úplně proti době r. 1929, kdy skupina proti vázaným kandidátním listinám byla utvořena. Dnes není již malý počet voličů, který mluví proti vázanosti kandidátních listin, dnes ozývají se již ze všech stran, a to i z vážných stran námitky proti vázaným kandidátním listinám. Dnes dává nám, kteří jsme se pro tu myšlenku jako první obětovali a za ní šli, za pravdu nejen inteligence, nýbrž všechen lid, a kdyby zde byli všichni páni poslanci přítomni, mohu jim říci přímo, aby se zeptali vlastních příslušníků, že jim všichni řeknou, že jednou z příčin, a to z příčin nejdůležitějších, že situace je tak špatná, je právě odvislost a vázanost poslanců podle dnešního volebního řádu. Tedy v tom směru je povinností mojí trvati na tom a snažiti se všemožným způsobem, aby změna volebního řádu nastala. Čekala se byť i slabší nějaká zmínka o tom ve vládním prohlášení. Ve vládním prohlášení nic nebylo, nic se tedy na věci nemění a proto musíme ve svém boji proti vázaným kandidátním listinám setrvati dále. Vázané kandidátní listiny nejsou pro parlamentní práci označovány za nejlepší; toho důkazem byl článek, z něhož malý výtah byl uveřejněn v "Národní politice" z pařížského časopisu "Le Temps". Píše o poměrech u nás a poukazuje na to, že všemohoucnost politických stran rozhoduje také o vládě bez parlamentu a že pak taková vláda není tak svobodnou, jak by si snad sama přála. To může přivoditi nesnáze, ježto to vyvolává vlastně diktaturu stran, resp. diktaturu malého počtu vůdců. To je zlý účinek volební sestavy při vázanosti listin. Tato sestava - píše onen časopis - může býti i nebezpečnou a neshoduje se s obvyklou představou ústavnosti a parlamentarismu, jak právě je nyní u nás. Píše ovšem, že při dobré a poctivé vůli a zkušenostech, jaké jsou v Československé republice, lze tyto vady zdolati.

Tolik jsem považoval za svoji povinnost říci, pokud se týče toho, že vládní prohlášení se nezmiňuje vůbec o nějaké změně dosavadního volebního řádu. Že život sám je tvrdý a že jde svojí vlastní cestou a že touto cestou hospodářského života musí jíti i hospodářství státní, toho doklad máme také teď, kdy projevila se u nás - a nejen u nás, nýbrž i jinde - těžká krise, která se projevila v poslední době i v životě parlamentním. Takováto krise při dnešním systému se těžko odstraňuje, neboť politické strany ohrožují dosti těžce postup. Tento postup musí se totiž při dnešním systému říditi podle přání stran a někdy lze těžko spojiti potřeby a snahy politických stran s přáními a snahami všeho lidu. Toho jasným důkazem je také poslední jednání všech stran, o přetvoření vlády, o jejímž prohlášení se právě jedná.

Při bedlivém pročtení vládního prohlášení musím otevřeně říci, že uznávám v něm touhu po zlepšení poměrů, ale shledávám v něm, jak jsem již uvedl s počátku, přece jen jakési nedostatky. Dosti v něm chybí, neříká všechno jasně, mluví, řekl bych, jaksi v mlhách, a v celku, když člověk vládní prohlášení dobře pročte, zdá se, že dnešní režim zůstane asi stejný.

Pokud se týče obsahu, souhlasím s nedělní "Národní politikou", která praví, že prohlášení konstatuje sice jasně velmi bídnou hospodářskou situaci, ale že neoznačuje prostředky, jakých bude použito. Jak jsem již řekl, někde to jenom nastiňuje, něčeho si vůbec nepovšimne, krátce a moudře není tak úplné, jak bychom si my a jistě všechno občanstvo přáli.

Pokud se týče části vládního prohlášení, že dnes je všeobecná hospodářská tíseň a že následkem této tísně státní příjmy klesají a vydání stoupají a že je nutno hledati rovnováhu, neboť stabilita státu musí býti zachována, každý musí uznati, že prohlášení vládní mluví otevřenou pravdu. Je také i to nesporné, že jak vládní prohlášení praví, nutným byť i tvrdé snížení státních vydání. Dovolím si však poukázati na to, že se ta slova "tvrdé snížení" nesmějí a nemohou vykládati tak, jak se dnes všeobecně ve veřejnosti myslí, totiž jen proti jedné vrstvě lidu, t. j. proti veřejným zaměstnancům. Spravedlivým řešením u nás musí také být, aby dnešní krise nešla jedním směrem. Není také podle mého náhledu správné mínění, že nelze jinak dosáhnouti úlevy pro státní pokladnu než - podtrhuji - pravděpodobně nutným snížením osobních platů zaměstnanců a dosažením úspory aspoň 600 mil. Kč. Při tom se dále praví: "při souběžném snížení pro samosprávné svazky, a to na dobu 2 let". V tomto prohlášení podtržené slovo "pravděpodobně" má zcela určitě jistý svůj význam, neboť se jím ukazuje aspoň úmysl dobré vůle hledati úspory snad i jinde. Souhlasí to také s vážným prohlášením pana premiera vlády Malypetra Exekutivě veřejných zaměstnanců, když na jejich nabídku, že budou hledat a navrhnou vládě úsporné položky, odpověděl, že je mu to vítáno a že je o to sám žádá. Proto v tom směru prohlášení vládní není snad třeba považovati za slovo poslední a jistě bude v tomto směru ještě dále je dáno. Velmi ovšem zaráží, že zamýšlené snížení má míti svou závaznou platnost i pro samosprávné svazky. (Výkřiky posl. Dubického.) Já sám jsem samosprávní zaměstnanec a byl jsem v čele hnutí zaměstnanců hned po převratě, kdy první zákon, který ubíral samosprávě její práva, se stával skutkem. Dobře pamatuji, co těžkých chvil a utrpení prožili samosprávní zaměstnanci, neboť zákon jim říká: To, co je lepší, to se vám dát nemusí, to se vám jen dát může. Ale hned se říká: To, co je horší, to se vám vždy dostat musí. Samosprávní zaměstnanci oproti státním zaměstnancům poukazují na pensisty. Jsou na tom velmi špatně, neboť poměry samosprávních pensistů dodnes nejsou upraven. Výkřiky posl. Dubického.)

Mně není jasným dále vládní prohlášení, jak se může očekávati výsledek od povolení a provádění srážek z požitků státních zaměstnanců v peněžním životě obyvatelstva. Jak může vznikati zvýšený ruch na peněžním trhu, jak může ožíti koupěschopnost, když přes 300.000 rodinám sníží se jejich příjem? To bude míti za následek pokles, který těžce postihne nejen živnostnictvo, nýbrž i zemědělství, které obojí potřebuje velmi nutně pomoci. Živnosti potřebují značných úlev a zemědělství také. Jsem zaměstnanec, pocházím z venkova, jako řada nás, jak se říká, z toho venkovského pytle, dobře znám poměry zemědělců a vím, jak jsou na tom nyní velmi špatně. Také ta stať ve vládním prohlášení, která mluví o poměru mezi cenou obilí a uhlí, jest velmi vážná a musí nás všechny bez rozdílu přímo živelně nutiti, abychom hledali a nalezli také skutečně cestu k zlepšení kupní schopnosti, hlavně malého zemědělce. Že prozkoumání vlivu kartelů a činnosti meziobchodu bude nutným, je, myslím, pro každého samozřejmým, a předešlými pány kolegy byla věc, pokud se kartelů týče, velmi jasně osvětlena.

Co se týče nezaměstnanosti, je to největší bolest naší republiky. Každý z nás, kdo měl jen trochu co činiti s dělnictvem, ví, jak usilovně hledá práci, jak se téměř dožebrává malého výdělku a jak odchází smutně domů, když nemůže své rodině přinésti poněkud potěšující zprávy; každý, kdo z nás má srdce, musí cítiti, že pomoc nezaměstnaným jest první povinností těch, kteří jsou zástupci lidu. Při tom prohlašuji otevřeně, že nemám víry ve vládní prohlášení, že dnešní těžká doba přivodí soucit u těch, kteří jsou v nadbytku, a že obměkčí zatvrzelá srdce k tomu, aby pomohli. Kapitál srdce neměl a míti ho nebude, ten podlehne jen nutnosti.

Jako odborový pracovník v otázkách veřejných zaměstnanců musím říci několik slov k jejich obraně proti zamýšleným srážkám. Z projevů téměř všech pánů kolegů nikde jsem neslyšel upřímného zastání veřejných zaměstnanců. Exekutiva veřejných zaměstnanců na svém generálním sněmu za přítomnosti asi 1.000 delegátů ze všech končin republiky prohlásila zcela jasně, že nesvoluje k srážkám a že se bude všemi silami brániti. Zaměstnanci jsou živlem státotvorným a proto nevěří, že po všech těch ranách a útrapách by se mohlo něco podobného státi, zvláště když sami jsou ochotni spolupracovati k nalezení pramene úspor. Račte uvážiti: co snad republika je, nejsou vánoční svátky pro veřejné zaměstnance dny radostnými, nýbrž dny utrpení a smutku. Nebylo téměř jediného roku, aby se jim na vánoční svátky nedostalo nějakého snížení platů nebo ubrání práv, může se skoro říci, že tu byl jen jediný rok, kdy veřejní zaměstnanci dostali něco na vánoce. To byl vánoční příspěvek, ale ten jim ponechali jen jeden rok a příští rok jim jej vzali už z valně části a teď úplně. A nyní přicházejí vánoční svátky, řekl bych, v hospodářsky tak špatném roce, a tu zase to mají býti jen veřejní zaměstnanci, kteří mají zase snášeti utrpení vánočních svátků místo radosti, kterou každý o vánočních svátcích druhým přeje.

Veřejní zaměstnanci jsou a byli vždy loyální ke svému státu, pracují pilně, spolehlivě a jsou věrni v každém svém snažení. Nelze tudíž pochopiti, proč právě jim se má dostati tak velikého snížení, o jakém se ve vládním prohlášení mluví. Já však přece jen doufám a věřím, že k němu nedojde a že nebude u těch zaměstnanců smutné chvíle, které se nyní tak bojí. Nemohu také vůbec věřiti, že je zde skutečně úmysl, jak jest už uveřejňováno v denních listech, že srážky mají postihnouti také pensisty. Vždyť pensisté jsou už zkráceni, především o činovné a pak nemají nároku na srážku paušálu při výměře důchodové daně. A teď, když po trapných letech, po strašném strádání a po velikých prosbách a zákrocích všech politických stran se jim dostalo konečně částečného zrovnoprávnění, chce se jim zase vzíti, co se jim dalo. Všichni zaměstnanci se svými rodinami ovšem nemohou jinak, než se obrátiti na zástupce lidu, kteří mají o jejich osudu rozhodnouti. Žádají a na svém generálním sněmu výslovně to prohlásili i na všech schůzích jasně řekli, aby nedošlo ke srážkám s jejich platů a hubených pensí, aby stát sám, k čemuž jsou i oni ochotni, hledal úspory jinde a nekazil pensistům zbytek života, a těm, kteří jsou v činné službě, i jejich rodinám vánoční svátky.

Zřízení úsporné komise a její uvedení v život uvítají ovšem i veřejní zaměstnanci, neboť jsou přesvědčeni, že se tím dokáže mnoho dobrého. Já nechci nikdy zbytečně vyčerpávati řečnickou lhůtu povídán ím, které s programem resp. s vládním prohlášením nemá souvislosti, jak to zde dost často slyšíme, proto se omezuji na to, co je předmětem jednání.

Ve vládním prohlášení chybí především jakákoliv zpráva o úmyslu změniti volební řád, chybí v něm zpráva o snaze připoutati další zástupce slovenského lidu k vládě, což je dnes též přáním velkého počtu občanstva Československé republiky. Naproti tomu je v prohlášení úmysl vlády snižovati platy státním zaměstnancům a zavázati k tomu i samosprávné svazky. Nevěřím, že by se snad mohlo pomýšleti na zavedení nových daní, jak se také píše. Tomu nelze při strašné krisi a výdělkové stagnaci přece věřiti. Pamatovati musíme všichni, že stát tvoří jeho občanstvo a že blaho státu a jeho obyvatel je nejvyšším zákonem vlády, má-li tato vláda se zváti demokratickou.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má p. posl. Hrubý.

Posl. Hrubý: Ještě jsme neskončili debatu o vládním prohlášení a už se také potvrzuje to, co soudr. Gottwald jako první debatér za komunistickou stranu řekl, a to, že nová vláda nebude dělati nic jiného, než že bude kráčeti ve šlépějích staré vlády Udržalovy, jenže ostřejším tempem a daleko drastičtějšími způsoby bude řešiti hospodářskou krisi dělnické třídy na účet pracujícího lidu. Ještě jsme neskončili debaty a už máme zde některé známky, které potvrzují plně, co jsme už o vládním prohlášení řekli.

Státní zaměstnanci. Snížení platů státních zaměstnanců i s přirážkami činí 1 miliardu Kč. Na Podkarpatsku začíná se už prováděti nucená práce a v časopisech, zvláště měšťáckých, se systematicky pro nucenou práci dělá již kampaň. Snižují se mzdy horníkům, kovodělníkům, a zemědělským, těm nejubožejším, dělníkům. Odbourává se průmysl na Slovensku. Právě v těchto dnech zastavuje se další závod, jeden z mnoha na Slovensku, a to Hungaria v Žilině a výroba se přenáší na Moravu. To jsou jen v posledních dnech momenty, které potvrzují slova soudr. Gottwalda, které potvrzují naše slova. A připočteme-li k tomu ještě prohlášení ministra zahraničí dr Beneše v zahraničním výboru o nebezpečí nové imperialistické války, tedy nic nepřeháníme, když říkáme, že příští vláda bude nejen vládou hladu a fašismu, nýbrž také bude upravovati půdu pro novou imperialistickou válku. Prostě bude to plán, zimní plán vlády, plán daleko větší bídy a daleko většího hladu, nežli byly předcházející plány Udržalovy.

Dělnická třída a hlavně dělnická mládež mají se nač těšiti, hlavně dělnická mládež a pracující mládež, o které se v poslední době mnoho mluví. Ta má býti tímto plánem, tímto zbídačovacím dalším procesem nejvíce postižena, tato mládež, jež dnes žije hůř než pes. Měli byste se podívati na Slovensko, kde mladí hoši 14, 15, 18letí, nezletilí hoši vandrují po celém Slovensku, žebrají od domu k domu! A není potřebí ani na Slovensko se podívati. Stačí se podívati zde ve Velké Praze, kde spí v kanále, spí v příkopech, u dráhy, v cihelnách atd. Žebrá, od domu k domu, ta mládež, která má býti budoucností národa!

A tato mládež má býti dalším plánem ještě více zbídačena. Ovšem, dá-li si to pracující mládež a pracující lid líbiti. Plán kapitalistů, plán této vlády může býti jediné tehdy splněn, když si to už beztak zdeptaná a pobouřená pracující třída dá líbiti, když se nebude brániti.

A my, komunisté, proti tomuto plánu hladu a bídy stavíme svůj plán. My, komunistická mládež, stavíme svůj plán, který má zkřížiti a musí zkřížiti plány kapitalistické třídy. Ptám se, obracím se s tohoto místa na pracující mládež: Máte umírati hlady, zatím co sklady jsou naplněny a regály obchodů praskají pod tíhou zboží? Máte jíti žebrotou vy, kteří jste po celý svůj život od mládí dřeli, zatím co pánům Maceškům, Preissům, Weimannům a Petschkům praskají břicha z přežranosti a zlatá mládež má plno starostí, do kterého baru se půjde pobaviti, jak si koupí auto a pojede buďto do Alp anebo do Tater? Ne, nikdy ne!

Dělnická mládež má právo na život. Od koho však máte čekati zastání? Můžete se spoléhati, že vám pomohou kapitalisté a vláda a všichni ti, kteří chladně přihlížejí, hyne-li mládež hlady a při tom se ničí statisíce metrických centů obilí? Ne! Žebrat a pucovat kliky nebudete, nesmíte! To není východisko! Zachrániti před hladem se můžete jen sami. Zachrániti může vás jen boj, boj společně s miliony hlady uhnětených a zbídačených našich tátů, dospělých kamarádů - dělníků, chudých rolníků a příslušníků nemajetných tříd. Proti hladovému plánu kapitalistů, proti plánu Malypetrovy vlády, proti plánu velkostatkářů a jejich smečky stavíme svůj plán, plán zachránění svého holého života a existence, plán záchrany pracující mládeže před hladovou zimou. Proto žádáme s tohoto místa pro mládež závodů a dílen: ani muže ze závodu, ani haléře se mzdy! Zvýšení mezd mládeži! Její nynější mzdy jsou již tak nízké, že nemůže lidsky žíti. Mládež potřebuje větší mzdy a její požadavek zvýšení mezd je spravedlivý. Bude-li zastaveno snižování mezd a budou-li mzdy mládeže zvýšeny, bude zvýšena i její koupěschopnost, zaměstnanost se zvětší a nebudou, jak se to teď provádí, snižovány mzdy a pak ještě šroubována drahota. Nové zdražení vuřtů, párků atd. již patří do vínku nové vlády, nového plánu vlády Černý-Malypetr.

Proto také žádáme pro mládež závodů a dílen zkrácení pracovní doby, a to pro mládež do 18 let na 6 hodin denně, od 18 let na 7 hodin denně, jak je to v Sovětském svazu, a to s vyrovnáním mezd. Bude-li zkrácena pracovní doba, statisíce nezaměstnaných mladých dělníků najdou opět cestu do továren a dílen a nebude tomu jako dnes, kdy učňové na Slovensku a v jiných místech, i ve Velké Praze musí pracovati 12, 14 až 18 hodin denně.

Žádáme náhradu za vysazené směny pro mladé dělníky. Tento požadavek je též úplně spravedlivý, neboť mladý dělník celý svůj život pracuje pro kapitalistu a ten má býti také povinen starati se o něho v době, kdy ho nezaměstnává.

Úplný zákaz práce přes čas a dodržování zákazu noční práce pro mládež do 18 let, odstranění jakýchkoliv trestů a pokut mladým dělníkům v závodech!

Pro nezaměstnanou mládež žádáme zrušení podpor podle gentského systému a zavedení všeobecné státní podpory pro nezaměstnanou mládež ve výši 15 Kč denně. Dokud nebude nezaměstnané mládeži opatřena práce, nechť se kapitalisté a jejich stát, kteří nezaměstnanost mladého dělnictva zavinili, o ně postarají. Okamžité započetí stavby silnic, obytných domů pro dělníky, nemocnic, škola jiných ústavů veřejně prospěšných a zaměstnání nezaměstnaným mladým dělníkům! Ovšem za mimořádnou práci řádnou mzdu a ne, jak se to provádí již na Podkarpatské Rusi - a tendence taková je v celém Československu - zaváděti nucenou práci, aby si mládež a ostatní nezaměstnaní dělníci odpracovali žebračenky, které dnes dostávají.

Zákaz nucené práce a práce za podpory nebo žebračenky! Zrušení Czechova výnosu a t. zv. "kontroly přídělů stravovacích lístků" a zvětšení přídělů lístků nezaměstnané mládeži! Zřízení domovů pro nezaměstnanou mládež na útraty obce a státu, a to ve všech místech s více než 30 nezaměstnanými mladými dělníky, zřízení domovů v místech s méně než 30 mladými nezaměstnanými, zřízení ohříváren, a to pro všechnu nezaměstnanou mládež. Stravování a ošacení nezaměstnané mládeže na účet obce, příděl alespoň jednoho páru bot, soupravy prádla a 1 obleku, neboť chodí bosí a nazí.

Pro učedníky: Odstranění večerního, sobotního a nedělního vyučování na pokračovacích školách a jakékoliv práce přes čas. Tento zákon je již dávno zde v šuplíku a nemůže býti projednán. Nár. sociální vedení mládeže hausíruje s odstraněním nedělního a večerního vyučování. Stačí jejich vlastní návrh vytáhnouti ze šuplíku a projednati jej. Zařazení vyučování do pracovní doby. Volnou sobotu odpoledne pro učedníky ve všech dílnách a závodech. Zrušení všech poplatků a placení učebních pomůcek a zápisného na pokračovacích školách. Hrazení všech poplatků, jízdného do práce i do školy zaměstnavateli a obcí. Zvýšení mezd učňům. Zákaz používání učedníků k neodborným pracím. Zařazení učňů do kolektivních smluv dělnictva a zrušení individuálních učebních smluv. Učedníci jsou v důsledku individuálních smluv vydáni na pospas a milost zaměstnavatelům a nesmějí se brániti stávkou. Aby i dospělí dělníci se mohli zastati zájmů učedníků a tito společně s dospělými mohli se brániti, je tento požadavek plně oprávněn.

Stavbu pokračovacích škol na útraty ovce a státu. Stavbu pokračovacích škol bude dosaženo možnosti úplného zrušení večerního, sobotního a nedělního vyučování na pokračovacích školách a nezaměstnané mládeži bude tak zaopatřena práce.

Pro malorolnickou mládež: přiznání nároků na podporu v nezaměstnanosti a vyplácení podpor i příděl stravovacích lístků. Zastavení exekucí a škrtnutí dlužných daní domkářům, drobným zemědělcům a malorolníkům. Zastavení exekučních dražeb pro neplacení úroků a dluhů. Osvobození od placení úroků v letech krise. Okamžitou pomoc krajům ohroženým hladem, Podkarpatské Rusi, Rudohoří, Pojizeří, Českomoravské vysočině a j., vypravením zásilek jídla, šatstva a potřebných předmětů na účet státu.

Pro studenty a mladou pracující inteligenci žádáme: studium na účet státu, rozšíření stipendií pro všechny nemajetné studenty a řádné vyplácení dosavadních, odstranění všech poplatků, tax pro nemajetné studenty středních i vysokých škol, vyplácení podpory v nezaměstnanosti mladé nezaměstnané inteligenci, odstranění národnostního útlaku ve státní službě. (Výkřiky komunistických poslanců.) Proti propouštění německých, slovenských a maďarských mladých úředníků za jejich zaměstnání v územích potlačených národností.

Pro mládež obchodů a kanceláří žádáme: zvýšení mezd, zkrácení pracovní doby na 6 hodin s vyrovnáním mezd, zavedení 2 směn v obchodech. Tím bude umožněno desetitisícům mladých zaměstnanců dostati znovu obživu.

Pro vojáky žádáme: zvýšení žoldu na 5 Kč denně, zákaz jakýchkoliv srážek ze žoldu, zákaz zneužívání vojáků k pracím kromě vojenského výcviku, odstranění všech tělesných trestů, podporu nemajetným rodičům vojáků.

Jak je možno tyto požadavky splnit? Je pro ně úhrada? Soudr. Štětka přede mnou dokázal, že peníze jsou. Vždy, když pracující mládež přichází a žádá byt a opatření pro záchranu své holé existence, dostává odpověď od vládních činitelů, že prý jsou to požadavky nesplnitelné a že není pro ně úhrady. Ale já říkám zde otevřeně: Vy mladí, hladoví kamarádi, nesmíte věřit, neboť z úst milionářů a jejich trabantů co slovo, to lež. Úhrada zde je! Jsou to miliony a miliardy korun, vynakládané rok co rok na přípravu nové války, strašlivější, než byla válka světová. Jsou to statisíce a miliony platů vysokých byrokratů a korupční miliony zlodějů majetku dělnictva. Jsou to vaše stamilionové zisky, pánové, z nichž si stavíte paláce a vily, z nichž si cpete svá břicha a jež zhazují vaši synové a dcery, kteří mají jen jedinou starost, jak utratiti o pár tisíc korun měsíčně více. (Předsednictví se ujal předseda dr Staněk.)

Bíti se za uskutečnění našich požadavků, zachránit se před hladem nastávající zimy, to znamená nemilosrdně pokračovati v prosazování zásady, kterou již v minulém roce razil kapitalisty dnes rozpuštěný Komsomol: Vzít bohatým a dát chudým! Ve smyslu tohoto hesla nechť stát vezme 1.600 mil. K, které vydává na militarismus, 315 mil. disposičního fondu ministerstva nár. obrany, 107 mil. Kč, jež se dávají kněžím a církvím, 16 mil. Kč pense starým rakouským generálům, nechť zdaní všechny boháče a milionáře 10%ní daní, z níž budou ihned další 2 miliardy, nechť vymůže a exekvuje banky a fabrikanty pro dlužné daně, což vynese stovky milionů, a bude úhrada pro všechny naše požadavky. Zde jsou peníze. Ale jde o to, aby pracující mládež změnila zásadu uskutečňovanou bezohledně kapitalisty, podle níž si pracující mládež odnáší důsledky krise, kterou nezavinila. Jde o to, abychom pánům vyrvali jejich vysoké zisky.

Pan posl. dr Hodáč, mluvčí české buržoasie, českého kapitálu, prohlásil: "V tomto parlamentě oposice nic nevymůže". Jedině tam dole, v masách velikou akcí donutí pány k uskutečnění svých požadavků. Dobrovolně nám pánové nikdy nic nedali a nedají.

Zkušenosti 2let a těžkých bojů mládeže závodů, mladých nezaměstnaných, učedníků, rekrutů i malorolnické mládeže nás však učí, že pracující mládež může zvítězit a může se zachránit před hladem, postupuje-li i ona proti sjednoceným pánům jednotně, ať česká či německá, maďarská neb slovenská, bez rozdílu stran, zdali je organisována či není, zdali je členem komunistických, soc. demokratických, nár.-socialistických a fašistických, politických, sportovních či odborových organisací.

Všichni máme stejný hlad a stejnou bídu! Jedno utrpení, jeden útlak, jednu tužbu! Jednotná fronta vítězně si razí cestu a šířící se armáda mladých dělníků s nadšením přijímá heslo: Pracující mládež za jeden provaz! Toto heslo nám také ukazuje, jak máme prosazovat své požadavky, jak máme postupovati ve své záchraně před hladovou zimou. Jen ti nenávidí toto jedině správné heslo, kterým nejde o záchranu pracující mládeže a kteří se bojovného sjednocení bojí. Ti snášejí všechny protiargumenty proti sjednocení dělnictva. Jenom ten, kdo se jednotné fronty bojí jako čert kříže, jenom ten se jí zuby nehty brání a hraje si na osobně uraženého atd. A právě proto buržoasie dělá také všemožné, aby rostoucí jednotu mládeže vyhladila všemi prostředky. Proto její pomahači, páni Kasal a Kem, Klátil i Šantrůček, Hummelhans i Müller, Špatný, Jung a Hampl zakazují své mládeži bojovnou spolupráci s mladými komunisty a s ostatní mládeží, proto ji znemožňují a svým členům vyhrožují a je vylučují.

Pánové, bojovnou jednotu pracující mládeže již nikdo neznemožní, tím méně vy! Prací mládež nedá si zabránit nikým v záchraně před hladovou zimou. Požene ke všem čertům každého, kdo se jí postaví v cestu. I kdybyste se na hlavu postavili, podá si pracující mládež ruce, přes vás a proti vám.

Mladí kamarádi, sevřete bojovné řady! Mladí dělníci v závodech: Sejděte se na dílenských a závodních schůzích, poraďte se o svých požadavcích, postavte je a předejte je správě závodů. Zvolte si ze svého středu nejlepší kamarády bez rozdílu organisační příslušnosti a politického smýšlení do bojovného vedení mládeže závodu. Masovými deputacemi a reklamacemi, demonstracemi a stávkami vynuťte si splnění svých požadavků. V boji všech dělníků stůjte v prvých řadách a následujte příkladu svých kamarádů, mladých horníků na severu, kteří v zájmu boje konali divy obětavosti.

Mladí nezaměstnaní! Znovu do houfu! Na schůze, na demonstrace! Postavte si své požadavky a zvolte komise mládeže při akčních výborech nezaměstnaných. Šturmujte svými požadavky radnice, okresní úřady, proveďte hladové pochody, podpořte boj mládeže závodů vlastními akcemi.

Učedníci! V každé třídě a škole zvolte si rady. Jděte masově na správu školy, na radnici, na školní rady a živnostenské inspektoráty, připravujte školní stávku k prosazení svých požadavků.

Mladí malorolníci! Postavte sena obranu majetku svých rodičů, vytvořte obranné výbory malorolnické mládeže. [ ]. Žádejte zastupitelstvo o zkontrolování zásob velkostatkářů. Demonstrujte v obci a u okresního úřadu za podporu v nezaměstnanosti.

Nemajetní studenti a mladí pracující intelektuálové! Připojte se k bojovné frontě pracující mládeže a postavte vlastní požadavky. Na universitách i na středních školách veďte boj. Demonstrujte před správami škol a před referáty. Vyjděte po boku dělnické mládeže do ulic.

Vojáci! Hromadně si stěžujte u raportu a předneste své požadavky, odmítejte špatnou stravu! Protestujte proti týrání a špatnému nakládání!

Dělníci! Zastaňte se práv mladých dělníků v kasárnách! Vyšlete protestní deputace proti zlořádům v kasárnách na vojenská velitelství a úřady. Demonstrujte před kasárnami, [ ].

Mladí dělníci potlačených národností!Bojujte proti zvýšenému útlaku a bídě, znemožněte zavírání závodů a odvážení strojů. Vyžeňte z měst a vesnic aparát českých okupantů. Sbratřete se s českou pracující mládeží, vypovězte boj českým i vlastním kapitalistům a zrádcům Jungovi, Hlinkovi, Rázusovi, Szentiványimu, Chobotovi i Kurťakovi.

Náš boj kapitalisté všemi prostředky potlačují. Dávají střílet do hladového lidu, rozpouštějí proletářské organisace, jako rozpustili pracující mládeží milovaný a jejími nepřáteli nenáviděný Komsomol. Bojujte proti fašistickému teroru, proti potlačování dělnických demonstrací a organisací. Použijte své nejlepší zbraně, jíž se buržoasie hrozí, masové politické stávky. Žádejte legalitu a zrušení zákazu Komsomola.

Tento plán chceme nemilosrdně a houževnatě prosazovati. Jeho splnění neznamená však ještě pro pracující mládež radostný život. Obsahuje jen ony požadavky, jejichž splnění znamená pro mládež skutečně záchranu před hladovou letošní zimou. Zajištění své budoucnosti, život bez ústrků, útlaků a věčné konec neznající dřiny může pracující mládež dosáhnouti jen konečným účtováním s kapitalismem, [ ].

Pohleďte na Sovětský svaz! Dnes slaví 15. výročí svého osvobození a jeho mládež nezná nezaměstnanosti a bídy, zatím co my zde chcípáme hlady. Má vysoké mzdy, krátkou pracovní dobu, měsíční dovolenou s domy oddychu a ozdravovnami. Může se vzdělávat, je sama svým pánem. Braňte Sovětský svaz, první dělnický a rolnický stát světa, zemi vítězné socialistické výstavby. Všichni za jeden provaz! Do boje za prosazení našeho plánu a za svou záchranu před hladovou zimou! To je náš plán, to je plán pracující mládeže Československa. To je plán, který bude společně s námi také probojovávat mládež socialistická, která již začíná společně s námi budovat jednotnou frontu. Je to fakt, že jsou marné vaše zákroky proti vlastním členům a funkcionářům. To ukázala již Praha, Brno, to ukazuje i Bratislava. Právě v těchto hlavních městech Československé republiky vyrůstá silné oposiční hnutí socialistické mládeže, která vystupuje oposičně proti svým vlastním vůdcům, kteří vylučováním členů a funkcionářů chtěli zabrániti za každou cenu sjednocení pracující mládeže, avšak marně. A právě také cítím se v důsledku toho povinen s tohoto místa mluviti k této socialistické mládeži a mluviti již proto, protože se konal právě v tomto období, a sice ve dnech 9. a 11. října kongres socialistické internacionály mládeže. Obracím se na socialistickou mládež, neboť mnozí z nich očekávali od tohoto sjezdu mnoho, očekávali, že tento sjezd, který byl svolán v tak těžké době, jakou žádná generace před námi neprožila, ukáže cestu z tohoto utrpení. A není také divu, že to socialistická mládež očekávala, že jste právě vy, socialistická mládež toto od kongresu socialistické mládeže očekávali. Vždyť mnozí z vás svým vůdcům ještě věří. Na sjezdu nebyli zastoupeni mladí socialističtí dělníci z továren a dílen, jejich hlas tak daleko nepronikl. Byli tam sekretáři a lidé, kteří s vaší bídou, s vašimi touhami nemají nic společného. A přes to jste věřili, že dnešní vůdcové socialistické internacionály mládeže, kteří o sobě tvrdí, že jsou dědici slavných revolučních tradic první stuttgartské konference, která vysoko zdvihla prapor odboje proti kapitalismu a militarismu, a že budou ve šlépějích Stuttgartu pokračovati. Mnoho slov se ztratilo na tomto sjezdě o boji proti hospodářskému zbídačení mládeže, mnoho ohnivých řečí se proneslo v boji proti fašismu, válce a mluvilo se dokonce o obraně Sovětského svazu. Svolávaly se blesky a hromy na kapitalismus. O slova a velké fráze nebylo nouze na tomto sjezdu. Avšak pouhými slovy a frázemi, těmito prostředky ještě nikdo nikdy kapitalismus neporazil a neporazí. K tomu je třeba činů. A jaké jsou činy těch, kteří měli na tomto sjezdu plná ústa velikých socialistických frází? Ptáme se: Je snad bojem proti bídě a hladu pracující mládeže výnos soc. demokratického ministra Czecha, který zbavil statisíce nezaměstnané mládeže, mladých hochů a děvčat podpory v nezaměstnanosti? Je snad bojem proti bídě postup soc. demokratických sekretářů v poslední velké stávce horníků na Mostecku, kde oni při vzorné jednotné frontě všech horníků posílali své členy do šachet dělat stávkokazeckou práci? Anebo je snad bojem proti hladu a bídě za zájmy mladých dělníků, když vláda, ve které sedí 7 socialistických ministrů, dr Meissner, Bechyně, dr Dérer, dr Czech, dr Beneš, dr Trapl a dr Franke, posílá své četníky a vojsko do stávkového území?

Klub komunistických poslanců podal návrhy, aby veškeré nezaměstnané mládeži byla dána řádná podpora v nezaměstnanosti na účet boháčů, stavěny nové školy pro učňovský dorost, zavedena 6hodinná doba pracovní pro mládež do 18 let, jak je to v Sovětském svazu. A ptáme se, je-li bojem za zájmy mládeže, když všichni socialističtí poslanci v tomto parlamentě zvedli ruce proti těmto návrhům?

Kongres socialistické internacionály dále říká, že bojuje proti válce. Ptáme se: Je snad bojem proti válce, když soc. demokratičtí poslanci schvalují miliardové rozpočty na militarismus? Je snad bojem proti válce návrh soc. demokrata Paul Boncoura na zmilitarisování celého národa ve Francii? Nebo je snad bojem proti válce návrh Hummelhanse a vůdců DTJ na zavedení předvojenské t. zv. povinné "tělesné výchovy" v Československu? Anebo je bojem proti válce, když poslanci soc. demokratičtí hlasovali v parlamentě pro zvýšení počtu branců a déle sloužících poddůstojníků? Je snad bojem proti válce politika obrany vlasti, která r. 1914 umožnila světovou válku a podporuje a ospravedlňuje i dnes loupežné tažení japonského imperialismu v Číně a v Mandžusku? Že prý bojuje proti fašismu. Je snad bojem proti fašismu, když za souhlasu soc. demokratických ministrů zakazují se dělnické projevy, střílí se do dělníků a dělnických dětí, rozpouští se Komsomol, Svaz přátel SSSR atd.? Jsou snad bojem proti fašismu plné kriminály dělníků za ministrování soc. demokrata jako ministra spravedlnosti? Že prý brání Sovětský svaz. Je snad bojem proti fašismu voliti Hindenburga, který dosadil diktátora Papena v Německu? Je snad obranou Sovětského svazu soustavné štvaní a lhaní v "Právu lidu" a v ostatních soc. dem. časopisech proti sovětům? Je snad obranou Sovětského svazu, když zástupce Svazu přátel SSSR, žádá přístup na kongres SIM, a je briskně odmítnut s podotknutím, že Svaz přátel SSSR není dělnickou organisací? Anebo je snad obranou Sovětského svazu rozpuštění přátel SSSR?

Vůdcové SIM snaží se vám namluviti, že bojují za socialismus. Ptáme se: Je snad bojem za socialismus koalice s agrárníky a nár. demokraty v Československu, s Brüningem v Německu atd.? Od světové války nebyl ještě kapitalismus nikdy tak blízko svému pádu a dělnická třída tak blízko svému vítězství, jako dnes a jsou to právě vaši vůdcové, kteří místo aby zasadili hroutícímu se kapitalismu smrtící ránu, zachraňují ho svou koaliční a zrádcovskou politikou.

Na lipském sjezdu něm. soc. demokracie řekl jeden z vůdců, Tarnov, doslovně: "Jsme lékaři kapitalismu". Sjezd SIM říká zase, že nejlepší půdou pro socialismus je měšťácká demokracie, na jejíž půdě roste fašismus na celém světě, "demokracie", o jejíž blahodárnosti mohli jsme se přesvědčiti zejména právě v Českoslovenssku. Ale je vrchol drzosti a přímo provokací pracující mládeže, když sjezd SIM ústy Bedřicha Adlera staví Československo jako vzor demokracie, jako nejlepší cestu k socialismu. (Předseda zvoní.) Na půdě této demokracie střílelo se za poslední 3 léta 10krát do dělníků, 23 proletářů a malorolníků zaplatilo dosud svým životem tuto nejlepší cestu k socialismu. Dělnictvu je brána svoboda shromažďovací a spolková, zuří nebývalý hlad a bída. To je ona cesta, po které touží miliony uhnětených a vykořisťovaných mladých proletářů? Ne, tento sjezd nebyl sjezdem vaším, byl sjezdem záchranců kapitalismu.

Stále mohutněji ozývá se v řadách pracující mládeže volání po bojovném sjednocení mladých dělníků. Heslo bojovného sjednocení zachvátilo zejména řady soc.-demokratické mládeže, neboť jednotná revoluční fronta všech pracujících je jedině s to odraziti všechny útoky kapitálu a zvítěziti.

Vaši vůdcové se však vyslovili proti jednotné frontě, vydali zákaz jednotného postupu s mladými komunisty i za cenu vyloučení. Celé skupiny soc.-dem. mládeže v Praze, v Brně a v Bratislavě protestovaly proti tomu, ale všechny protesty byly házeny do koše.