Zbylí dělníci v závodě jsou nuceni pracovati ještě větším tempem než dosud. Ukázali jsme již případ t. zv. reorganisace, která je prováděna ve většině dílen. Tam kde reorganisace nemůže býti provedena, snižují se mzdy přímo o 30%. Výkony jsou tak veliké, že nestačí již ani dosavadní pracovní doba a dělníci padají vysílením přímo u strojů. Na počátku května t. r. omdlela v dílně mladá dělnice, která nemohla stačiti šílenému tempu. V budově čís. 33 se v důsledku ohromného výkonu úplně nervově zhroutil jeden dělník. Je ve stavu, který hraničí se šílenstvím.

Podpůrný fond postavil desítky domků a Baťa sliboval, že dělníci se stanou jejich majiteli. V poslední době byla však řada od Baťů propuštěných dělníků vystěhována na ulici. Soud ve Zlíně vynáší neustále rozsudky na exekuční vystěhování propuštěných dělníků. Jako příklad uvádím jméno Jos. Dvorského, Pod rozhlednou 1883, který se ženou a dvěma dětmi má býti exekučně vystěhován.

Mezi dělníky a pracujícími Zlínska nastává rozhodný okamžik. Dělníci poznali podvod Baťových slibů, poznali tvrdou skutečnost kapitalistického kořistnictví, které je dohání k úplnému zoufalství. Mezi dělníky roste odpor, ovzduší v Baťových dílnách je nabito elektřinou. Před nedávnem hrozila na př. stávka mistrů. Hloučky dělníků kupí se neustále před vývěsní tabulí, na níž je vylepen rudý tisk, zejména Baťovák. Na vesnicích konají se desítky schůzí, přes zákaz četné schůze nezaměstnaných. Dělníci jsou stále více odhodláni brániti svoji existenci, brániti se před úplným vyhladověním. Staví se za požadavky Průmyslového svazu kožedělníků a komunistické strany: Práci pro všechny propuštěné Baťováky za řádnou mzdu, anebo vyplacení podpor z podpůrného fondu. Boj proti propouštění, zvyšování výkonu a snižování mezd v Baťovce. Svobodu pro dělnické projevy, proti Baťovu teroru, za právo dělnických organisací a za právo důvěrníků.

Baťa ví, že jakmile by se dělníci spojili pod vedením komunistů, vybojovali by si svoje požadavky. Proto se stupňuje teror proti dělníkům úměrně s tím, jak roste jejich pobouření. Ve zlínském okruhu přestávají platiti veškeré zákony, zde je Baťa neobmezeným pánem a diktátorem. Všechny mocenské prostředky jsou na jeho rozkaz mobilisovány a použito nejhrubšího a pobuřujícího násilí proti těm, kdo se ozvou, kdo žádají své právo.

V závodě Baťa komunistů netrpí. Kdyby dnes v závodě byla široká, silná rudá organisace, nešlo by to propouštění a ostatní útoky na dělnictvo tak lehce. V Třebíči při přejímání továrny Busi byli členové závodního výboru za rudé odbory. Baťa tady chtěl s nár. sociálním starostou Vaňkem zakládati blahobyt a k tomu nemohl potřebovati komunisty.

Dělník S., člen závodního výboru, rudý odborář, dostal před obecními volbami úkol, přelepovati plakáty komunistické strany. Jako třídně uvědomělý dělník odmítl a byl propuštěn pro odmítnutí práce. Jiný člen závodního výboru, kvalifikovaný dělník, dostal práci zametati dvůr a pod. Jindy byli členové závodního výboru vyhnáni na pole vázati obilí, či vybírati brambory. Byli honěni s místa na místo tak dlouho, až někteří dobrovolně ze závodu odešli. Konečně byli všichni komunisté za pomoci reformistických předáků ze závodu vyházeni a pak mohl Baťa provésti svůj plán: vyházeti 90% osazenstva.

Je známa historie protestní schůze drobných obuvníků v Holešově. 60 autobusů vypravily Baťovy závody se svými zaměstnanci do Holešova. Sál, který byl obuvníky najat pro schůzi, byl na rozkaz policejního komisaře Kováře, vedoucího osobního oddělení Baťových závodů, Baťovými hordami násilně otevřen a obsazen a obuvníci byli nuceni přeložiti schůzi do jiného sálu.

Že toto přepadení bylo organisováno v Baťových dílnách, o tom svědčí tato vyhláška, vyvěšená v dílně, jejíž originál máme v rukou: "Zítra, dne 15./8. 1931 dostaví se do továrny všichni montéři spodkoví i šicí, vyjma těch, kteří jedou do Holešova. Nikdo se nesmí vzdáliti dříve, dokud nebude přečten seznam montérů. Ve Zlíně dne 14. srpna 1931. Do Holešova jedou: Čapák (dodatečně byl škrtnut), Baroš, Vitta, Olšinský, Göttlich, Richter, Valenta, Ruček, Marcaník (dodatečně škrtnut), Libiček, Kopiček, Maleček, Gibl."

Tento dokument svědčí o tom, že teroristické akce jsou připravovány na pokyn správy závodu. Podobně jsou rozbíjeny komunistické schůze. V době obecních voleb v Třebíči vyslal Baťa ze Zlína 2 auta svých boxerů do Třebíče, prosazovat kandidátku nár. socialistů. Tito boxeři měli znemožnit schůzi komunistické strany. Po výprasku, kterého se jim dostalo, odtáhly fašistické hordy do Zlína. Četníci na schůzích dávali pozor, aby se boxerům nic nestalo. Dokonce zatýkali dělníky.

[ ] V letácích proti komunistům může Baťa svobodně vyzývat, aby si lidé, to jest Baťovi agenti, poznamenali každého, kdo by šel na svolaný tábor lidu. Když si odpor dělníků vynucuje svolání a povolení nového tábora, je pod ochranou policie rozšiřováno zvláštní vydání "Zlína", ve kterém nad podpisem Tomáš Baťa stojí: "Tito (cizí konkurenti) posílají do Zlína pod komunistickou vlajkou své najaté žoldnéře, aby rozvrátili vzájemnou důvěru k naší práci."

V době táboru konaly civilní osoby, jak se později ukázalo, Baťovi agenti, službu na ulicích. Zadržovali pokojně jdoucí občany přímo vedle policejního strážníka. Když byl policejní strážník upozorněn, že toto jednání je veřejným násilím, vydíráním, a bylo žádáno, aby tyto civilní osoby, které se nemohly vykázati žádným úředním dokumentem, byly zjištěny, odmítl to učiniti. Na táboru ve Zlíně intervenoval jako policejní komisař úředník Baťova osobního oddělení městský policejní referent Jaroněk, který nepřipustil, aby se mluvilo proti Baťovi. Politický úředník z okr. úřadu v Uh. Hradišti byl ve Zlíně přítomen, procházel se nedaleko tábora, ale intervenoval Baťův úředník.

Když se dělníci vykašlali na výzvy a přišli ve stovkách na projev, začal Baťův aparát pracovati znovu. Baťovi špiclové rozjíždějí se po obcích a navštěvují jednotlivé účastníky tábora. V osobním oddělení zasedá tribunál Baťův a hrozí všem, že bude ohrožena jejich existence, jestliže nepodepíší prohlášení. Ve zvláštním vydání "Zlína" vychází pak na 30 na jedno kopyto stylisovaných prohlášení, že podepsaní nemají nic společného s komunisty. Několik živnostníků snad vzdorovalo a proto ve zvláštním vydání "Zlína" je otištěno 31 jmen účastníků tábora s vyzváním, že projevy se přijímají do soboty 28. května do 4 hodin odpoledne. Je to otevřená teroristická hrozba všem účastníkům, je to nejhrubší teror proti občanstvu ve Zlíně a okolí. A tento teror je prováděn v legálním časopise, zatím co v rudém tisku jsou konfiskována prostá jména stávkokazů.

Máme v rukou řadu dokladů o policejním teroru. Uvádíme některá fakta: Ve Zlíně nesmí býti kolportován rudý tisk. Za to tisk soc. demokratický a nár. socialistický se kolportuje v Baťově kině, v obchodním domě, před továrnou atd., neboť chválí Baťův systém. Dělník P. uvádí v protokole, který s ním byl sepsán: "Byl jsem zadržen policií při kolportáži a předveden na strážnici. Tisk, legální Baťovák, byl mně zabaven. Bylo mi řečeno, že nesmím Baťováka prodávat. Namítl jsem, mohou-li děti kolportovati časopis "Zlín", mohu já kolportovati Baťováka. Vtom se na mne vrhnul policejní inspektor Sokol a dal mi tři facky. Použil jsem příležitosti a ze strážnice jsem utekl." Tajemník rudých odborů šel na policii a protestoval. "Necháme ho zavřít", řekl jeden z vedoucích úředníků. A skutečně četnická stanice podala na dělníka žalobu a soud ho odsoudil na tři dny vězení podmínečně. Zajímavé je, že Baťův lékař nezjistil na zbitém dělníku žádné zranění. Druhý lékař, dr Hlásenský, při prohlídce zjistil na pravé straně obličeje krevní podlitinu.

Tajemník Průmyslového svazu kožedělníků ve Zlíně byl zadržen špiclem Obdržálkem při rozdávání legálních letáků. Udává: "Byl jsem vtáhnut Obdržálkem a ještě jedním špiclem do závodní strážnice. Cestou mne tloukli. Ve dveřích strážnice byl jsem silou vhozen do místnosti, ve které hned zhasli světlo a tloukli mne po hlavě s křikem, že mne utlukou. Když jsem se pokusil o obranu, byl jsem udeřen do spánku takovou prudkostí, že jsem padl do okna, které jsem ramenem vyrazil a poranil si ruku od skla." Tajemník podal trestní oznámení na Obdržálka, řada měsíců uplynula a soud mlčí.

Dělník D. J. přijel do Zlína hledat práci. Pracoval v zahradě. Poněvadž pršelo, šel si zatím hledat nějaké jiné zaměstnání. O svých zkušenostech vypovídá do protokolu: "U staré elektrárny zastaví mne strážník a ptá se na jméno, které jsem mu řekl. Jsem veden na policejní strážnici. Byl jsem znovu tázán po jméně. Předložil jsem legitimaci nemocenské pojišťovny a ukázal na svoje jméno s poznámkou, že jsem již p. strážníkovi je sdělil. Nato mne dotčený strážník začal fackovat. K němu se přidružil druhý strážník a tloukli mne oba najednou. Kolik jsem dostal políčků, si nepamatuji. Nato mne zavřeli do vězení. Šli se mnou dva strážníci, jejichž jmen neznám. Tam mne znovu tloukli po hlavě a po nohou tak surově, že jsem byl úplně krví zalit. Tloukli mne po nohách služebními obušky a pěstmi po hlavě. Nosní kost mám rozbitou. Ještě 4 dny po zbití jsem samá modřina po těle i obličeji. Ráno dali mi novou košili, abych se převlékl."

Dělník M. N. zatčen byl při táboru lidu po policejní výzvě k rozchodu. Zde doslovný opis protokolu o tom, co se s ním dálo: "Byl jsem 12. května 1932 o půl šesté odveden do policejního vězení. O 1/2 12 hod. v noci byl jsem předveden k výslechu. Na strážnici zaveden jsem byl strážníkem Pachalem do tmavé chodby, kde čekalo 6 strážníků bez bluz, s vyhrnutými rukávy, s obušky v rukou a škraboškami na hlavách. Byl jsem povalen na zem, rukou mi zacpali ústa, abych nemohl křičet, a strážníky jsem byl pošlapán a zbit na celém těle. Krvavá zranění na tvářích, nose a šíji. Podlitiny na hlavě, těle a zvláště velké modré kruhy v šíři 1 1/2 cm a délky 20 cm, počtem 12 na stehně levé nohy. Celých 17 hodin po době zbití, když jsem byl propustěn, nemohl jsem chodit bez pomoci druhého." Za svědectví k tomuto případu slouží vysvědčení dr Krále a výpovědi dělníků Z., K., P. a M.

To jsou dokumenty krvavého teroru ve Zlíně. To je pravá tvář Zlína a jeho diktátora. Celý kulturní svět musí zvědět o tomto barbarství. Celá dělnická a pracující veřejnost musí promluvit a zakřiknout brutální násilí, používané na ochranu strašlivého vykořisťování. Přes všechen teror a umlčování pracující vrstvy na Zlínsku sbírají svoje síly, hotoví se k zápasu za svoje požadavky, žádají důrazně splnění Baťou daných slibů. Čím větší je vykořisťování pod vládou Baťových chapadel, čím větší je bída v okolí Zlína a čím větší je tam nespokojenost, tím více se používá prostředků násilí a zastrašování. Ostatní dělníci, zejména dělníci kožedělného průmyslu a drobní obuvníci, musí vidět, že útoky na zlínské dělnictvo jsou útoky na všechno dělnictvo a maloživnostníky.

Jeden mezi rovnými. Bylo by největším omylem domnívati se, že Baťa je něčím zvláštním, odlišným, něčím, co nepatří do hospodářského a politického života v Československu, něčím, co se od něho naprosto odděluje. Baťa je jedním z největších kapitalistů právě tak jako Preiss ze Živnobanky nebo uhlobaron Petschek. Baťa je ryba ve svém živlu, jeden z největších kapitalistů uvnitř kapitalistického systému. Krise ve Zlíně je částí a důsledkem celkové krise tohoto systému. Na druhé straně však znamená neobyčejné prohloubení této krise. Krise ve Zlíně znamená zostření hospodářské krise v celém státě, ba dokonce i ve světovém měřítku. Zejména se dotkne kožedělného průmyslu. Hromadné propouštění, zvyšování pracovních výkonů, snižování mezd a prodlužování pracovní doby v největším kožedělném závodě Evropy zanese zostřený útok na dělnictvo do celého kožedělného průmyslu a jiných oborů. Ostatní továrníci podle vzoru Bati povedou konkurenční boj s Baťou na účet dělníků. Krise nezbytně postihne i koželužny. Baťa postavil řadu koželužen a nyní při omezení výroby postačí s vlastní výrobou. Ostatní koželužny budou zastavovati práci. Baťa staví za hranicemi nové továrny, aby přeskočil celní a devisové šraňky. Tisíce domácích dělníků bude tak vyřazeno z práce. Proto boj dělníků ve Zlíně stává se otázkou veškerého dělnictva, především dělnictva kožedělného průmyslu.

Krisí ve Zlíně zhorší se poměry dělníků v ostatních továrnách a poměry drobných obuvníků, neboť nelze viděti Baťu samotného. Baťa, toť jeden mezi rovnými, to je část kapitalistického systému a k tomu patří jejich stát od ministerského předsedy až k poslednímu policajtovi.

Proti lidu stojí nejen Baťa, nýbrž celý kapitalistický systém. Na straně Bati stojí i jeho konkurenti, kteří, jakmile se dělníci začnou brániti, nacházejí společný jazyk s Baťou k utišování hladového lidu násilím, prachem a olovem. Pro Baťu a proti lidu, zejména proti drobným živnostníkům stojí celý daňový systém tohoto státu. R. 1931 bylo Baťovi předepsáno jenom na dani výdělkové a na přirážkách o 10 mil. Kč méně, než by měl platiti. Zvýšení daně z obratu na výši 3% znamená pro Baťu značný náskok proti drobným živnostníkům. Jestliže tito nyní po zvýšení daně z obratu musí platiti celkem na výrobku průměrně 9 3/4%, činí tato daň na Baťově výrobku 4 1/2% Po celá léta neplatil Baťa ani haléře daně z osobních kont svých "spolupracovníků". Teprve nedávná revise je předepsala. Stejně odmítá Baťa platiti daň z obratu ze stavby budov a zařizování továren ve vlastní režii. Daňový systém v Československu jako v každém kapitalistickém státě napomáhá ničení drobných výrobců. Nepřítelem drobných výrobců není jen Baťa, nýbrž celý kapitalistický systém, který je vyvlastňuje a žene do náručí katastrofy. [ ].

R. 1931 na počátku června uveřejnil "Rudý večerník" článek "Baťa vyhazuje závodní výbor". Tentýž den dostavil se do tiskárny policejní komisař s Baťovým advokátem a soudním výměrem, aby přímo u rotačky zabavili tisíce exemplářů novin, které měly odvahu napsati něco proti všemocnému diktátoru Zlína. Policejní asistence dostavila se v době, kdy první výtisky "Rudého večerníku" mělo pouze státní zastupitelství a policejní ředitelství v Praze. Jinak vycházely z tiskárny teprve kolportéři. Soud, který na Baťovu žádost vydal zabavovací výměr, pracoval rychlostí bleskové telegrafie, neboť za 3/4 hodiny po tom, kdy se rozejela rotačka, stáli už zde policejní úředníci a zabavovali. Doba 3/4 hodiny nebo ještě kratší stačila k tomu, aby byla u soudu v Praze ohlášena žaloba, složena kauce, a žádáno zabavení, aby se sešel soud a byl vydán zabavovací výměr, aby tento výměr byl doručen policejnímu ředitelství a policejní ředitelství provedlo zabavení. Úřady dovedou se strhnouti, jde-li o Baťu.

Doručený výměr vypadal tak, že datum 1. června bylo přepsáno na 8. června a číslo "Rudého večerníku" 98 přepsáno na 106, ale pánové zapomněli přepsati jméno nového odpovědného redaktora. Původní výměr týkal se jiného čísla "Rudého večerníku" a byl dodatečně přepsán. [ ]. Rychlost, s jakou bylo zabavení provedeno, by svědčila, že Baťův právní zástupce musil seděti přímo na státním zastupitelství. [ ]. To všechno se stalo v Československé demokratické republice za sociálně demokratické spravedlnosti dr Meissnera.

Podobný příklad vzorného fungování čsl. úřadů je zabavení brožury, vydané Říšským svazem obuvníků, obuvního a kožního průmyslu v Praze. Necelých 24 hodin po vydání knížečky "K reorganisaci obuvnictví" zabavilo pražské policejní ředitelství na základě soudního výměru na přání Bati tuto brožuru do té doby, dokud nebude vynesen rozsudek v žalobě, kterou Baťa podává na vydavatele. Spor může trvati i několik let.

Na rozkaz Jeho Veličenstva Tomáše Bati pracují "demokratické" soudy, policie, četnictvo, ministerstva a celý státní aparát jako na drátkách.

Baťa má v rukou skoro všechen čsl. tisk. Kdykoli se objeví v rudém tisku zpráva z Baťovky, odpoví kromě oprav podle §u 19 celý koncern měšťáckého a "socialistického" tisku. Když komunistický tisk přinesl před delším časem, krátce po Baťově příletu z Indie, zprávu, že ve Zlíně jsou propouštěni dělníci, odpověděly sborem jako papouškové všechny listy jednotně v redakční části: "Komunistické časopisy propouštějí... obuvnická výroba je neztenčena a zaměstnává největší počet lidí, jaký kdy v únoru a březnu v závodech pracoval. Pro tuto výrobu a pro práci v prodeji se již připravuje další rozšíření."

Ve stejném znění přinesl prolhanou "sensaci" o komunistických časopisech Stříbrňácký "Polední list", stejně jako Klofáčovské "České slovo", společně s Kramářovými "Národními listy" a soc. demokratickým "Duchem času". Všechny tyto listy, které se zdánlivě mezi sebou perou, se sjednotily na obranu Bati.

Podobně jako s tiskem je tomu i s politickými stranami a t. zv. politickými osobnostmi tohoto státu. Sám president Masaryk byl ve Zlíně na návštěvě u p. Bati a velmi dobře se shodli. Dobrým přítelem Bati je nár. socialistický senátor Klofáč. Baťa sám bývá označován za nár. socialistu, ačkoliv ani Gajdovi fašisté si nemohou vynachváliti "zdatného českého průmyslníka". Hlasy Baťovců byl zvolen do parlamentu nár. soc. poslanec Stránský, pravděpodobně i za finanční výpomoci Bati, ale Stříbrný nedá na Baťu také dopustiti. Před obecními volbami v Třebíči organisoval Baťa ze všech měšťáckých a socialistických stran protikomunistický blok, exponoval se však otevřeně pro kandidaturu starosty a býv. národně sociálního poslance Vaňka.

Všechny tyto věci stanou se každému jasné, když si uvědomí, že všechny tyto politické strany - včetně strany živnostenské, která se na jedné straně tváří jako protibaťovská, aby na druhé straně přisluhovala nejreakčnější baťovské straně, agrárníkům a zamítala své vlastní návrhy ve prospěch ševců v parlamentě - všechny tyto strany přes různost praporků, jimiž mávají, jsou strany kapitalistické, jejichž vůdcové jsou buď přímo kapitalisty nebo jejich agenty. Tito vůdcové se postavili jednotně na stranu uhlobaronů Petschka a Weinmanna v době severočeské uhelné stávky stejně, jako se staví na ochranu Bati. Tito vůdcové jsou ochránci kapitalistických dravců proti dělnictvu. Jejich "baťovská" politika je toliko součástí jejich celkové protidělnické politiky vůbec.

Stejně je tomu i se státním aparátem, který dnes vládne. Je to aparát vlády kapitalistů, která pronásleduje každou nespokojenost dělníků. [ ].

V poslední době se mluví o tom, že úředník ministerstva zahraničí, býv. vídeňský konsul Vavrečka přestoupil do Baťových služeb, aby svým vlivem prosadil milionovou státní sanaci Baťových podniků. Vláda má miliony pro pány Bati, pro zkrachované banky, ale dře a exekvuje drobné živnostníky, řemeslníky a má jen násilí a nejbrutálnější teror jako lék proti hladu a bídě pracujících.

Soc. demokratický sekretář kožedělníků Srb měl kdysi přednášku o Baťovi. Mluvil tehdy jen před úzkým kroužkem spolehlivých lidí a na počátku své řeči prosil všechny přítomné, aby se z toho, co tam bude řečeno, nic nedostalo ven. Náhodou byl přednášce přítomen také zpravodaj "Rudého večerníku" a tak se stalo, že ke konci května a na počátku června r. 1931 vyšla pod nadpisem "Baťa" v "Rudém večerníku" serie článků jako výtah ze Srbovy přednášky. Tato přednáška je ve skutečnosti sensačním odhalením kapitalistického vykořisťování u Bati, obsahuje řadu průkazných případů a proto ujal se jí rudý tisk jako důležitého dokumentu. S počátku snažil se pan Srb vůbec popříti, že tuto přednášku měl. Když však byl usvědčen, prohlásil, že jde zde o část jeho díla o Baťovi a rudý tisk prý mu ukradl práci několika let. Pan Srb podal žalobu na "Rudý večerník" pro krádež autorského práva a žádal těžké tisíce náhrady. Později žalobu zase odvolal.

Od té doby uplynulo mnoho vody. Ale Srbovo veliké "dílo" o Baťovi dosud nevyšlo. Zato pod redakcí pana Srba vycházející "Zájmy kožedělníků" konstatovaly v přímém protikladu se Srbovou přednáškou, že poměry ve Zlíně se během posledních 3 let značně zlepšily ku prospěchu dělnictva. Zato přinesl soc.-demokratický "Večerník Práva lidu" krásný chvalozpěv na Tomáše Baťu a Zlín město bez krise.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již dávno uplynula.

Posl. Tyll (pokračuje): Zato posílá moravsko-ostravský soc.-dem. plátek všecky kapitalisty, politiky a národohospodáře k Baťovi do školy. Když komunistický tisk první se ozval proti hromadnému propouštění ve Zlíně, soc. demokratické noviny se vyšklíbly, opakujíce po Baťovi: "Komunistické časopisy propouštějí."

U zeleného stolu za zavřenými dveřmi soc. demokratičtí sekretáři přiznávají, že dobře znají strašný vykořisťovatelský Baťův systém, ale na veřejnost před dělníky chválí Baťu, vynášejí ho do nebe jako nějakého socialistického Mesiáše. Zrada soc.-demokratických vůdců je vědomou zradou, je zločinem na celé pracující veřejnosti. Sociálně-demokratičtí vůdcové se dosud vydávají za vyznavače Marxova socialismu, za bojovníky proti kapitalismu. V protokole posl. sněmovny je záznam památného výroku soc.-demokratického posl. prof. Macka: "Baťa rozumí lépe psychologii zákazníka nežli Marx." Je pravdou, že Marx nehlásal "Naše papuče pro vaše pohodlí", ale je také pravdou, že Marx předpověděl správně koloběh kapitalistické výroby a ukázal východisko ze šílenství moře hladu s vysokým, malým ostrůvkem nesmírného bohatství. Posl. Macek svým výrokem však jasně dal najevo, že sociální demokracie přestala býti dávno stranou Marxovou a je stranou Baťovou, stranou praxe i ideologie takové, jak jí potřebují kapitalisté. Soc.-demokratičtí vůdcové, kteří znají velmi dobře vykořisťovatelský systém Baťův a před dělníky jej chválí, jsou agenty kapitalistů mezi dělníky a zaslouží jen, aby byli dělníky vykopnuti.

Poněvadž ve Zlíně se stává situace každého dne napjatější, nasazují soc.-demokratičtí předáci, kteří se před očima části dělníků ještě zdají býti socialisty, novou podvodnou masku, aby zmátli dělníky a umožnili Baťovi hladké provedení dalších zbídačovacích opatření v továrně. Dnes se už nevyplácí chválit otevřeně Baťův systém, a proto začínají soc. demokratičtí vůdcové obraceti se do zdánlivé oposice proti Zlínu. Při tom však za zády veřejnosti vyjednávají s Baťou a nabízejí mu své služby. Soc. dem. předák, autor soc. politického programu sociální demokracie, dr Evžen Štern, v jednom článku v "Přítomnosti" nabízí Baťovi součinnost soc.-demokratických "odborníků", odborníků na to, aby se postavili mezi Baťu a rozhořčené dělníky a hráli úlohu hasičů, aby utišili obrovskou nespokojenost, jaká ve zlínských závodech dnes vře. Po kongresu reformistické kožedělné internacionály navštívil Baťu ve Zlíně sám předseda této internacionály pan Simon a měl s Baťou delší rozmluvu. Výsledek této rozmluvy není širší veřejnosti znám, ale po návratu deputace kožedělnické internacionály objevil se v Srbově orgánu "Zájmech kožedělníků" nadšený článek o Baťovi. Při návštěvě pana Simona u Bati rozdával před Baťovkou zároveň soc.-dem. kožedělnický sekretář Valchář přihlášky do Unie kožedělníků. Byl Baťovou policií sebrán, ale po krátkém výslechu s omluvou propuštěn. Svědčí to, že soc.-demokratičtí vůdcové svým novým radikálním postojem proti Zlínu spěchají na pomoc krachujícímu Baťovi, jako spěchají na pomoc každému velkokapitalistovi. Baťa tomu - zdá se - začíná velmi dobře rozumět. V jeho aparátě jsou četní sociálnědemokratičtí význační funkcionáři.

Tak ředitel Vrána, jeden z nejlepších a nejoddanějších lidí pana šéfa, je zároveň důvěrníkem soc. demokratické organisace. Pan Hora, ředitel Baťovy nemocenské pojišťovny, je zároveň tiskovým důvěrníkem soc. demokratické organisace. Konečně pan Kabelík, funkcionář Dělnické tělocvičné jednoty, je pokladníkem Baťovy nemocenské pojišťovny. Tito páni nutí dělníky, aby se přihlásili do Unie kožedělníků a tito pánové že budou vésti boj proti Baťovu vykořisťovatelství?

Dělníci vidí i pod radikální maskou skutečnou baťovskou tvář těch, kteří dávno zradili socialismus. Dělníci nedají si rozbíti své řady a budou organisovati jednotnou frontu proti batismu a celému kapitalistickému řádu.

Moskva nebo Zlín. Baťův bankrot. 10.000 dělníků bylo již vyhozeno, stovky a tisíce to ještě čeká. Hlad a bída klepe úsilovně na dveře pracujících ve zlínském kraji. Kola v Baťových závodech se zastavují. Katastrofa se vznáší nad krajem. "Nejsme bankrotáři. Nemáme žádných dluhů." - hlásají veliká písmena Baťových inserátů.

Včera se točila všecka kola v Baťových závodech. Včera rostly do výše stavby nových objektů. A včera plnily se sloupce časopisu "Zlín" Baťovými sliby. Baťa sliboval dělníkům práci, Baťa sliboval dělníkům bohatství a dobrý život, Baťa sliboval věčnou prosperitu, sliboval blahobyt všem a za cenu těchto slibů dali dělníci své zdraví, štvali se k smrti obrovskými výkony, aby Baťa shraboval miliony do svých kapes.

Dnes se ve Zlíně přestávají točit kola. Nedostavěné stavby strmící nad Zlínem a zastavená kola smějí se Baťovu heslu "Co stojí hnije!" Není práce, není blahobytu, není prosperity, ba není ani na holý život. Baťovy sliby zkrachovaly. Dělníci byli hanebně podvedeni. "Nemáme dluhů" - prohlašuje Baťa, ale pod jeho okny chodí tisíce dělníků, kteří věřili jeho slibům, tisíce těch, jehož sliby brali jako dobrý dlužný úpis, aby se dnes přesvědčili, že za krásná slova nelze koupiti ani housku. Dlužník, který chce okrásti své věřitele, není ještě takto čist od svých dluhů. Ty veliké budovy, zařízení, ten celý obrovský závod, který by mohl chrlit denně 200.000 párů bot, 60 mil. párů ročně, nebyl vybudován Baťovým mozkem, nýbrž prací dělnických rukou. Dělníci věřili, že tento závod je závodem dělnickým, že pracují pro sebe a pro to, aby, až přijdou doby zlé, měli co jíst.

Tito věřitelé byli oklamáni. Byla oklamána celá pracující veřejnost, která čekala spásu od Bati. Propuštění Baťovci bloudí dnes bez práce a nacházejí své kamarády z ostatních fabrik obuvnických, kovodělných, textilních, šachet atd., jejichž majitelé, ať se jmenují Popprové nebo Preissové nebo Mautnerové nebo Petschkové, podobají se krachujícímu Baťovi jako vejce vejci. Všichni tito dělníci si podávají ruce. Podávají si ruce také s těmi, kteří zbyli uvnitř fabriky, aby byli dvojnásobně odíráni. Také tito spolupracovníci si uvědomují, že žádné ústupky ze mzdy, žádné sebe větší vypětí výkonu nemůže je zachrániti před vyhozením, jestliže přestanou pro pana šéfa přinášeti užitek. Na rukou těchto všech dělníků jsou tisíci mozolů napsány dlužní úpisy na fabriky všech těch zbankrotovaných Baťů, Preissů a Petschků. Dělníci skládají ruku k ruce, úpis k úpisu a s těmito směnkami jdou vymáhat svůj dluh. Žádají ovoce práce svých rukou, žádají a bojují za splnění slibů, které tento řád není schopen již plnit. Chtějí rozbíti celý ten režim hladu a násilí.

Baťovy sliby zkrachovaly. Když ho dělníci vyzvali veřejně, aby přišel na tábor lidu říci, jak hodlá plnit svoje sliby, poslal zbaběle proti těmto dělníkům policii a vydal zvláštní vydání, aby žádný na tábor nechodil.

Před očima celé dělnické třídy, před očima pracujících je Baťa bankrot. Pád jednoho z kapitalistických bohů znamená prohloubení krise v celém Československu, větší bídu pro všechny pracující. Znamená bankrot poslední kapitalistické bašty, krach všech nadějí na řešení krise metodami batismu.