Předseda (zvoní): Pane řečníku, upozorňuji vás, že vaše řečnická lhůta již dávno uplynula. (Výkřiky posl. dr Schollicha.)

Posl. dr Hassold (pokračuje): Oznámení zní takto: "Důchodní Müller jest podezřelý....." Za němčinu zprávy neberu ovšem odpovědnosti a neztotožňuji se s ní. "Důchodní Müller jest podezřelý z trestních činů podle zákona na ochranu republiky, a to podle §§ 2, 5, 6....." (Předseda zvoní.) Pospíším si, abych víc pověděl. Vidíte již, že bylo úkolem četníkovým, nikoliv aby oznámil skutkovou podstatu, nýbrž aby posoudil, podle kterých bodů zákona na ochranu republiky se Müller provinil. Praví se tam dále: ".... kterýchžto činů dopustil se tím, že navázal spojení s cizími pachateli (vojenskými osobami)...." - to byl kapitán Kircheis, který odjel do Ameriky v rybářském člunu, a druhý byl kapitán Köhl, který letěl přes oceán; uniformovaný vesnický strážník ovšem takováto jména nezná, což také nemůže dále překvapiti - ..... "v úmyslu, aby tajně pracoval proti Československé republice (dopisy neznámému kapitánovi), které vyzrazují takové skutečnosti a předměty, jež mají zůstati utajeny před cizí mocí, skutečnosti, které mohou míti cenu pro cizí moc, dále že je členem Svazu Němců v Čechách, který, i když jest úředně povolen, pravděpodobně podle nashromážděných zpráv má ve skutečnosti za účel pracovati proti státu." Nestydatost venkovského četníka, který si vůbec troufá pronášeti rozsudek nad takovými věcmi! Hejtmana Köhla nezná, ale zná činy proti státu místní skupiny Svazu. "Müller ze Svazu Němců v Čechách se sídlem v Teplicích, jehož jest hlavním vůdcem pro celou Československou republiku, odevzdal různé zprávy, které si vyžádal od svých vůdců, kteří jsou mu podřízeni, což ve stanovách není schváleno, na př. spisy zabavené u řídícího učitele Schustra s vytištěnými otázkami, další otázky, na které se má odpověděti, odevzdal Schustrovi Müller." Strašlivá hatlamanina, ale oznámení, jaké jest u nás obvyklé! "Tyto činy byly páchány již po několik let, jak vysvítá z korespondence, a byly spáchány asi na veškerém smíšeném území Čech. Tyto činy páchal pravděpodobně Müller, ať již sám, neboť častěji cestoval do ciziny, nebo za pomoci spisovatele J. Schwarze, který jako řečník Svazu Němců v Čechách podle rozkazu cestoval po pohraničním území Čech a jezdil také do Německa. Robert Müller jest protičeského smýšlení, jak vysvítá z jeho dopisů, a má sklony k činům protistátním, zvláště k propagandě proti státu." Takový člověk zjistí u každého sklony a nedovede ani pochopiti nejprostší denní události! "Československému státu byla jeho počínáním způsobena zajisté škoda tím, že snad bylo získáno smýšlení mnoha osob pro protistátní směr (protičeský), které dříve smýšlely loyálně, později se to však změnilo a poněvadž stát má zájem na spokojenosti svých obyvatelů, byl tedy stát poškozen. Z korespondence vysvítající trestný čin má dostatečný obsah, bude dále zkoumán a odevzdán krajskému soudu v Chebu. Svědkové, kteří by mohli vypovídati proti podezřelým, nebyli dosud zjištěni." Snaží se tedy takové svědky konstruovati. "Znaleckých posudků zde není, poněvadž bude je lze opatřiti podle spisů, až se prozkoumají shledané přečiny. Ve věci provedla zdejší stanice pátrání a při domovních prohlídkách u Roberta Müllera a řídícího učitele Schustra zabavila korespondenci, která po prohlédnutí bude odevzdána četnickým velitelstvím soudu. Domovní prohlídka u W. Petra byla bezvýsledná. Protokol jest přiložen. Činy byly spáchány z důvodů národních a z protistátního smýšlení." To vše je uvedeno v četnické zprávě. Pánové, ale přijde ještě krásnější věc. Nyní ihned přichází odsouzení, ihned vynáší rozsudek, aniž byl slyšen soud. "Poněvadž se zde podezřelý dopustil těžkého trestného zločinu proti státu a jest možno, že by působil na svědky, kteří ještě nejsou známi, rovněž ani případní spoluvinníci, po nichž se ještě pátrá, byl Robert Müller dne 1. prosince 1931 v 8.15 hod. zatčen a téhož dne dodán chebskému krajskému soudu ve 20.45 hod. Při osobní prohlídce bylo nalezeno 200.60 Kč, které se zároveň odevzdávají s dodaným." Je tu ještě dodatek, který rovněž stojí za slyšení. "Stanice Gossengrün, která Müllera zatkla, zaslala nám dále 2 cestovní pasy R. Müllera, které byly u Müllera zabaveny. Z těchto pasů jest patrno, kdy a kam Müller cestoval do ciziny. Jezdil do Německa, Rakouska a také do Maďarska (!!!)." Za slovem Maďarska jsou v závorce tři vykřičníky. "Stanice Gossengrün oznamuje dále, že prý podle výpovědi různých důvěrníků zdržoval se Müller v době posledního puče v Rakousku a již před tím při prvním pokusu o puč v Rakousku projel prý Rakouskem na cestě do Italie. To jsou domněnky podle šetření četnické stanice Gossengrün, podle nichž Müller v době puče byl na cestě jako pozorovatel, aby studoval takovéto podniky. Jak vysvítá ze spisů přiložených k oznámení, pokoušel se Müller o spojení s Hitlerem v Německu." Samozřejmě, co měl jiného dělati? Nyní ještě přijde jen milý Bůh a pak jsme již všichni pohromadě! "Lze tedy předpokládati, že Müller věděl o puči v Rakousku."

Velectění pánové! Ve skutečnosti měla se věc takto: Tento Müller jel ve společnosti cestujících automobilem přes Rakousko do Italie, při čemž ztrávil na rakouské půdě 4 hodiny. Někde v Rakousku byl malý puč. Chce-li někdo studovati puč, nedoporučuje se jezditi do Rakouska, tam se mnoho nezíská. On však jel zemí, kde někde v docela odlehlém směru byl puč, 4 hodiny do Italie, a tento četník, který se domníval, že vynalezl nebo zpachtoval vynález, jak slyšeti trávu růst, po té odhalil, že odjel do Rakouska, aby tam studoval puč, a chce jej pravděpodobně v Československu napodobiti. Prosím, předloží-li se nadřízenému úřadu takovýto nesmysl, bylo by přece to nejmenší, že by na dotčeného bylo uvaleno disciplinární vyšetřování a ne-li, že by byl vyhozen jako příliš hloupý pro svou službu. Napíše-li někdo jiný takový nesmysl, jest propuštěn jako nezpůsobilý pro své místo; v době, kdy nejzpůsobilejší lidé jsou vyhazováni v nejlepším věku, nebylo by bývalo škoda, kdyby býval byl vyhozen ještě dodatečně. A za to musil Müller seděti 4 měsíce ve vězení, poněvadž ho tento člověk tak nestydatě očernil. (Posl. dr Schollich [německy]: Snad byl ten člověk opilý!) To je asi jeho obyčejný stav.

Tento praporčík Kaňkovský podal ještě další oznámení. Dokázal něco, co prokazuje přesvědčivě vyzvědačství. Našel speciální mapu z Podmokel do Pirny, na které byly zakresleny zelené čáry s nějakými tajemnými znameními a podezřelými body a barvami, z čehož usoudil, že jsou to vojenské opěrné body budoucí světové války mezi severem a jihem. Byla dokonce zakreslena skladiště střeliva a zásobovací skladiště! A víte, co z toho vyšlo? Šlo o speciální mapu, na které byly obyčejnou zelenou barvou zakresleny zemské hranice, které přece jsou asi všeobecně známé, a na nich byla zakreslena cesta po hřebenu podle značek rudohorského spolku. Ani to ten člověk nepochopil, že na speciální mapě jsou zakresleny cesty po hřebenu barevnými značkami, takže se člověk, vidí-li na stromech namalovanou značku, vyzná, kudy má jíti dále, či má snad čichati za stromy, zda tam nenajde skladiště střeliva nebo pana praporčíka Kaňkovského s jeho moudrostí?

Z takovýchto věcí dochází pak ke stíhání, k němuž došlo v procesu v Plzni. Tyto zločiny obžalovaného podle §u 2 - spojení s cizinou - záležely v tom, že obžalovaní, nikoliv obžalovaný Müller, nýbrž jen obžalovaný Schwarz, konali několikráte přednášky u spolku "Verein für das Deutschtum im Auslande". Co tam mluvil, jest jiná otázka. Především chci odpověděti na zásadní otázku, je-li možno stíhati skutkovou podstatu přednášek u tohoto spolku. V této věci je zde prejudic, totiž žádost mosteckého kraj. soudu o vydání, v níž se žádá za trest. stíhání kol. Knirsche. V tomto případě byl vyžádán posudek ministerstva pro věci zahraniční o kvalifikaci jmenovaného spolku. Onen spolek byl založen r. 1881. Myslím, že tento letopočet sám postačí, abychom pochopili, že tenkráte nebyl onen spolek založen pro iredentu proti české republice. Podle posudku ministerstva pro věci zahraniční byl tento spolek prohlášen za nikoliv nebezpečný a vydání kol. Knirsche bylo tenkráte zamítnuto. Při hájení u plzeňského kraj. soudu jsem to oznámil, ale státní zástupce plně nadmíru horlivě své povinnosti, nedal se přesvědčiti, že zde nejde o přečin nebo zločin podle odst. 1 §u 2 zákona na ochranu republiky, který se trestá nuceně žalářem od 1 do 5 let. Celá obžaloba byla založena na pramenech, pocházejících z novinářských zpráv a novinářských informací. Jako členové parlamentu přece víme, co jest po schůzi častokráte všechno uveřejněno v novinách, jak jsou tam věci podávány častokráte zkresleně, často nesprávně pochopeny, častokráte také s různými úmysly. Jest to častokráte více než pochybný a při nejmenším nejistý pramen. Při nejmenším musila by se přezkoumati objektivní pravda těchto novinářských zpráv.

Dalším zvláštním zločinem obžalovaného bylo nebo jako takový bylo označeno, že prý zamýšlel obstarávati práci říšsko-německým zaměstnancům v Československu na jazykových hranicích, což jest otázka, jejíž velikost vzbudila by u nás podiv a dala by nám mnoho práce. Jisto jest tolik, že se tento Schwarz pokusil umístiti několik pracovníků, a to čeledínů na rolnických dvorech. Ve skutečnosti nebylo však přijato ani půl čeledína, nemluvě již o celém, ale pokus Schwarzův byl vylíčen jako příprava k umisťování německých zaměstnanců na jazykových hranicích. Jestliže se již na tuto činnost vztahuje zákon na ochranu republiky, co byla pak pozemková reforma? To byl pak zločin, na který proti tomuto malichernému pokusu musilo by býti uloženo několik set let vězení.

Dalším těžkým zločinem obžalovaného bylo, že chtěl navštíviti vnuka - prosím, abyste se nelekali - to slovo samo nemůže zničiti žádné hranice - knížete Bismarcka, který sice nebyl doma, ale u jehož manželky vypil kávu. Jinak mu nebylo prokázáno nic, než že tam navštívil jednoho studenta, který tam bydlil. Poněvadž byl u vnuka Bismarckova, je z toho již patrno, že tam byl hnán protistátním smýšlením! To jest tvrzení, které jest vážně uvedeno v obžalovacím spise. Státní zastupitelství spatřovalo protistátní smýšlení v činnosti obžalovaného také v tom, že v Lipsku bylo označeno 6 ulic jmény sudetsko-německých měst. Z toho jest patrno, jaké protistátní účinky musila míti činnost přednášejícího, jestliže takové město jako Lipsko uznalo za nutné pojmenovati ulice sudetsko-německými jmény. Co by se tu musilo podle zákona na ochranu republiky státi s Baxou, který se nyní zabývá tím, že vymetá pražské ulice národním koštětem, aby nebylo zraněno žádné státuvěrné oko, až v nejbližší době přijdou velké průvody!

Obžaloba obírala se takovýmito ohromnými maličkostmi. Stále jsem očekával, co vážného ještě přijde, ale čekal jsem marně. V procesu nebyl veden ani jediný svědek obhajoby, poněvadž se neuznávalo za nutné, aby se nabídli vývodní svědkové. A když byl slyšen poslední svědecký protokol, konstantoval jsem, že dosud mluvili jen vývodní svědkové. Tázal jsem se předsedy, kdy přijdou průvodní svědkové, načež odpověděl, že takových svědků není.

§ 6 - vojenská zrada - podle něhož bylo rovněž žalováno, byl založen na zprávě z prachatického okresu, zprávě z roku 1922, vydané spolkem "Schutzverein", na kulturní a národní studii, v níž byly uvedeny poměry obyvatelstva, rozdělení obyvatelstva podle tříd stáří, žen, mužů, stavovských vrstev a povolání, aby statistika měla přehled pro příští obecní volby. Dále byl uveden počet vojenských osob v Prachaticích, poněvadž se chtěl věděti volební výsledek pro obecní volby, kolik je v posádce Němců a Čechů, poněvadž, jak známo, častěji se stalo, že při obecních volbách bylo posláno do měst vojsko, aby menšiny byly zesíleny. Dále bylo udáno, že v kasárnách jest 371 postelí, takže v nejhorším případě při plném obsazení mohlo by přibýti tolik a tolik českých voličů. Z toho se usuzovalo, že jde o vojenskou zradu, poněvadž se uvádí síla posádky, ba dokonce národnostní klíč, dále počet postelí, které by mohly býti obsazeny, kdyby došlo k válce. Žaloba byla založena hlavně na této prachatické zprávě.

Nestojí to za to, abych mluvil o §§ 14 a 15, chci se dotknouti jen ještě jedné věci, otázky vyzvědačství v tomto procesu. Soudilo se ovšem také na vyzvědačství, ačkoliv dosud ještě neznáme ani jediného případu, aby nějaký Němec byl odsouzen soudem pro vyzvědačství.

Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již uplynula. (Výkřiky.)

Posl. dr Hassold (pokračuje): Dosud to byl Falout a celá spousta jiných Faloutů, ale o jiných případech nevím. Zvláštním způsobem byl uveden také tajný účet, což dokazuje, že šlo skutečně o vyzvědačství, ačkoliv na účtě, jak bylo zjištěno, bylo slovem a písmem 144 marek. Tak levného vyzvědačství ještě nebylo! Byl by vskutku někdo tak hloupý, že by se pro 144 marek pustil do takového podniku? Přes to přese všechno byl prováděn důkaz o vyzvědačství takto: Obžalovaný je idealista, pravilo se ve vojenském posudku, prováděl vyzvědačství z pouhého idealismu, platu se vzdal, nižší částka 144 marek není tedy protidůkaz, že zde nejde o vyzvědačství. Zapomnělo se, že se na jedné straně musila učiniti poklona a na druhé straně upřeli jsme však člověku přes znalecký posudek, že jest to idealista, a že jednal z čistých pohnutek, čestná občanská práva na tři léta. Tedy horšího cirkusu, než jaký vidíme zde, nemůže zajisté již býti!

Posudek spokojil se s vývody, aniž uvedl skutečnosti. Na příklad byl uveden písemný styk s nějakým dr Steinböckem, který jest rakouským heimwehrem. To postačilo k poukazu, že toto spojení dokazuje, že také heimwehry měly býti uvedeny do pohybu pravděpodobně pro tento studovaný puč. Jmenovaní tři kapitáni se nazývají: Kircheis, Köhl a Spindler, tři "neznámé osoby", o nichž bylo pouze známo, že byly kdysi kapitány, a musí tedy býti najisto podezřelé z vyzvědačství. Praví se, že obžalovaní, poněvadž působili národně, musili jistě také provozovati vyzvědačství. Dále se praví, že styk s osobami v jiných zemích umožnil jim rozšiřovati zprávy, které v zájmu státu musí býti zatajovány. A o Müllerovi lze vůbec jen tvrditi, že pravděpodobně musil o těchto věcech věděti.

V tomto posudku se také odvážně tvrdilo: "V sudetsko-německém území jest množství iredentistických organisací, které shromažďují zprávy." Byl jsem velice zvědav, abych konečně zvěděl tyto prameny a proto jsem se docela přímo otázal znalce: "Prosím tedy, vypočtěte mi tyto iredentistické organisace. Předně, za druhé, za třetí." Ale nemohl vypočítati nic. Musil jsem pak konstatovati a dáti zaprotokolovati, že se zde pracuje se smělými tvrzeními a frázemi v případech, kde jde o několikaletý žalář, že na úplně konkrétní otázky nemohla mi býti dána ve skutečnosti ani jediná konkrétní odpověď.

K ilustraci ještě jeden příklad: Tento Müller byl obžalován podle §u 7 zákona na ochranu republiky, o kterém jsem již dříve řekl, že zvlášť chrání ministry. Státní zastupitelství vzalo za podklad žaloby tuto skutkovou podstatu: Müller dostal z Vídně dopis od nějakého pana Roglera. Nejprve uvedu inkriminovaná místa. Praví se tam... "když již někdo spáchá sebevraždu, mohl by přece aspoň někoho vzíti s sebou a přece splniti účel a mohl by odstraniti ony ministry, kteří se zabývají plány, jak vymýtiti Němce, a chtějí je prováděti."

To bylo místo vytržené ze souvislého dopisu. V dopise samém psal pan Rogler, že jeho dceři je 17 let, že jeho žena neobyčejně mnoho vychází, což jest spojeno s velkými výdaji, poněvadž musí choditi s ní jako gardedáma, a že je to čím dále tím horší, a když již si člověk musí vzíti život, že by mohl vzíti s sebou několik ministrů, kteří chtějí vyhubiti Němce. Na konec stojí upomínka: Jste mi ještě dlužen tolik a tolik korun a upozorňuji vás, že vám budu počítati úroky.

Na tuto větu o odstřelení ministrů - není to masopustní časopis, nýbrž obžalovací spis - vrhl se státní zástupce a prohlásil, že to znamená ohrožování bezpečnosti ministrů, kteří jsou v nebezpečí života. (Výkřiky posl. Zajička.)

Pánové! Na této věci je zajímavé to, že se zde praví, že mají býti odstraněni jen ti ministři, kteří provádějí záměry směřující k vyhubení Němců. Jestliže takoví nejsou, nemohou býti odstřeleni. Prohlásil jsem státnímu zástupci: Neprokázal jste ministrům žádnou laskavost, neboť nyní mám soudně provedený důkaz, že všichni ministři tohoto státu zabývají se záměrem vyhubiti Němce. Jestliže se takovými záměry na vyhubení Němců obírají, nechť jsou odstřeleni, nebude jich škoda. Ale domnívám se, že žádný z těch pánů nepřizná, že se takovýmito záměry zabývá. Tázal jsem se pana státního zástupce, zda se skutečně domnívá, že se ministři zabývají záměry na vyhubení Němců a zda nechce od této žaloby upustiti. Prohlásil mi, že ovšem ustoupiti nemůže, načež jsem mu odpověděl: Na vašem místě bych ihned ustoupil. (Posl. dr Schollich [německy]: Jak se jmenuje tento státní zástupce?) Nechci býti indiskretní. Nechci do toho zatahovati osoby.

Materiál, který tam byl snesen, obsahoval neméně než dvě plné bedny. Je to unikum, že se druhému obhájci, když žádal u soudu spisy, řeklo, aby si šel ke spisům, poněvadž se nedají přenášeti. Bylo tam několik kilogramů jen milostných dopisů.

Nuže, pánové, tyto věci byly podkladem k procesu a mám-li nyní úplně věcně konstatovati, oč vlastně šlo, u důchodního Müllera nebylo to vůbec nic, jen u mladistvého Schwarze bylo to mladistvé překypění a nadšený idealismus. Svými výrazy a psaním nezatajoval, co má na srdci, ještě se nenaučil, čemu se v tomto státě musí zvlášť dobře naučiti: vyjadřovati se hladce a obojace. Jest to jen otázka formy a tuto formu ještě nenašel a za toto porušení formy bude nyní těžce pykati, neboť rozsudek byl neobyčejně krutý. Dá se to snad do jisté míry vysvětliti tím, že podle zákona na ochranu republiky existuje jen osvobození nebo těžký rozsudek. Rozsudek zní, že obžalovaný na základě materiálu podle §u 2 odsuzuje se pro úklady proti republice a na základě §§ 14 a 15 pro tupení českého národa, mimo to ještě pro přestupek shromažďovacího zákona a poněvadž měl v bytě revolver bez zbrojního pasu, pro přečin nošení zbraní, takže jest tedy dána konkurence přečinů a zločinů. Za to dostal 2 roky těžkého žaláře, zostřeného jednodenním postem každého čtvrt roku, zbavení čestných práv na tři léta nepodmíněně, s okamžitým nastoupením trestu.

Domníváte-li se, že takovýmito prostředky můžete přispěti ke spojení národů, nebo jste-li toho mínění, že můžete potlačiti hnutí mládeže tím, že uvrhnete do vězení 22letého mladíka, jemuž hrozí nebezpečí, že z vězení nevyjde zdráv, pak vám musím říci: Nenaučili jste se ničemu, ani z vlastních dějin, ani nemáte pojmu o skutečném hnutí za svobodu nějakého národa. Jest to jeden z mnoha, ale bylo by smutné a národ byl by odsouzen k zániku, kdyby neměl ještě mládež, která jest odhodlána jednati a která konec konců stojí v táboře onoho politického smýšlení, za nímž stojíme my poslanci. Jest samozřejmé, že se stavíme za tuto naši mládež, a jen bych ještě varoval: Kam to povede, jestliže jste v tomto prvém procese vydali tak krutý rozsudek, 2 roky těžkého žaláře, a máme před sebou ještě velký počet procesů, kdy jest stíháno velké množství studentů jen proto, poněvadž jsou také členy některých spolků nebo se tu a tam zúčastnili v Německu nějakého sjezdu a podobně? Pronásledujete-li tyto lidi tresty vězení, neznamená to nic jiného, než že rozvracíte zdraví jednotlivců a štěstí rodin a ohrožujete také existenci nesčetných lidí. Není to náhoda, že tento proces měl takový účinek - a na konec bych to rád konstatoval - který bude pro ty, kdo proces inscenovali, neočekávaný a pravděpodobně také nežádoucí. Odsouzený Schwarz měl v Německu velké množství přednášek. Ať mluvil cokoliv, i když snad mluvil mnohdy drasticky, snad líčil události 4. března 1919 a snad leckterému říšskému Němci z neznalosti ohrožených poměrů na pomezí zdálo se fantastické, co přednášel, a leckdo onomu mladému člověku vše nevěřil, když ho slyšel přednášeti. Nyní vynesli jste však rozsudek nejen proti sudetským Němcům, nýbrž proti někomu, kdo, ačkoliv je to mladý člověk, vzbudí pozornost právě nyní v Německu a Rakousku a rozsudek bude slyšen nejen zde, nýbrž všude, kde se mluví německy, kde si řeknou: přece jen musí býti pravda vše, co tento snílek vypravoval, a nejlepším důkazem toho jest rozsudek, který přijal odhodlán, nepohnuv brvou a nastoupil trest vězení. Jeden z mnoha a přijde-li jich ještě více, dosáhnete jen toho, že podporujete, co bychom takovou měrou vůbec nemohli zradikalisování mládeže. Přispějete jen k jednomu duchu, který nikdy nepovede ke smíření národů, nýbrž mezi národy vedle mrtvých 4. března vybuduje ještě také žalářní zdi, které nás budou stále více roztrhovati, což konec konců nebude na škodu a povede nás k svobodě. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Stern. Dávám mu slovo.

Posl. dr Stern (německy): O zákonu, který se zde projednává, velmi mnoho se mluvilo a psalo, ale nikdo z těch, kteří zde mluvili a psali, nevyložil prostého pravého jádra tohoto zákona, ačkoliv jest zřejmé jako na dlani. Účelem tohoto zákona jest [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 192. schůzi posl. sněmovny.] opatřiti zase několik set milionů, a to na útraty širokých pracujících mas, na útraty dělníků a všech pracujících vrstev. Mluví a diskutuje se zde o tom, jde-li o inflaci či nikoliv. Mluví a diskutuje se, čeho jest potřebí k záchraně této zkrachované kapitalistické soustavy, zdali deflace nebo inflace. Ale pomíjejí se prostá fakta, že zde někdo musí býti, z jehož kapes se vyjmou tato sta milionů, která si vláda tímto zákonem opatřuje. O kolik peněz zde jde? I zde se pokoušíte udělati zmatek a [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] oklamati masy; prohlašujete, že zákonem může býti 442 milionů mincí, které jsou v oběhu, zvýšeno o 244 milionů. Nově vytvořené peníze činí 244 milionů, od čehož dlužno odečísti mincovní hodnotu těchto 244 milionů. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Dostati z mas skoro 250 milionů, to již něco znamená. Ale ve skutečnosti jde o větší loupež. Částka, kterou státní pokladna získává tímto zákonem, není jen těchto 244 milionů, nýbrž i 514 milionů drobných bankovek, které zákon vyjímá z úhrnu těch, které musejí býti hrazeny. Neboť jest zcela přirozené, že vláda může tyto drobné bankovky, které nyní podle zákona již nepatří k částce, která musí býti bankou hrazena, nahraditi velkými bankovkami, aniž se tím poměr úhrady nějak změní. Že to není žádné platonické nařízení, nýbrž opatření velmi vážné a pro vládu nutné a důležité, aby měla volné pole pro vydávání bankovek, vyplývá z toho, že podle úředních zpráv poměr úhrady našich bankovek klesl až na 35.2%, t. j. že zákonité volné pole bylo vyčerpáno, že zde již nebylo volného pole, a že jen přechodnými fakty se tento poměr úhrady mění; dnes činí 40.3%, ale jen proto, že sem došly devisy z francouzské půjčky, které zde ovšem nemohou dlouho zůstati, nýbrž velmi brzy bude vláda státi před skutečností, že podle platného úhradového předpisu nemohla by udržeti ani nynější oběh bankovek. Proto musí vláda míti možnost rozšířiti volné pole; to jest ustanovení, jehož vláda užije; vláda může peníze, které má k disposici, zvýšiti o 244 a 514 milionů, tedy úhrnem o 758 milionů. To jest částka, kterou si vláda takto opatřuje.

Kdyby někdo chtěl popírati, že nejde o to, aby si vláda opatřila peníze nebo pramen příjmů, vyvrátí se to již tím, že zákon obsahuje ustanovení, jak se má užíti peněz, které si vláda takto opatří; kdyby nešlo o to, aby se poskytla větší částka k disposici, nemohlo by v zákonu také býti nic o tom, jak se má těchto peněz užíti; to jest ostatně další kapitola, která charakterisuje tento zákon, že vláda dostává plnou moc, aby užila části těchto peněz k zaplacení dluhů, které povstaly sanací bank, aby tedy nemusila žádati vrácení peněz od bank, které tyto peníze dostaly, a mimo to aby dostala příspěvek k částečné úhradě státovkového dluhu. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Přidržíme-li se jen úředních oznámení, jen toho, co prozrazuje sám ministr financí, docházíme k částce nejméně 1700 milionů Kč, což jest schodek tohoto státu v tomto jednom roce. Tak ohromné částky musí býti uhrazeny. Ale pravděpodobně jsou to částky ještě větší. Reservy, které nahromadil Engliš, jsou rozházeny, jsou pryč, mimo to máme tedy schodek nejméně 1700 milionů podle údajů samé vlády. Kolik činí schodek ve skutečnosti, může těžce zjistiti někdo, kdo není zasvěcen do všech tajemství. Jak to vypadá v rozličných státních pokladnách a asi také u nás, můžeme pozorovati ze zprávy, která nyní prošla novinami, a to o odstoupení rumunské vlády, kdy nyní po prvé na světě nějaká vláda, vláda s panem Benešem velmi spřátelená odstupuje s otevřeným doznáním: Musíme odstoupiti, poněvadž [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932, podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] neznáme východiska, abychom si opatřili jen peníze nutné k tomu, abychom mohli zaplatiti pense a platy státním zaměstnancům. Tak to zajisté vypadá [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932, podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] a proto tolik nových útoků proti zbídačenému obyvatelstvu, které se hroutí pod krisí.

Stále prohlašujete: Máme program, chceme pomoci dělníkům, chceme pomoci sedlákům a pak se hádáte, komu se má více pomoci, a v téže době, kdy by bylo zapotřebí co nejvíce pomoci všem, dělají se ráz na ráz [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932, podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] jeden zákon po druhém. Posledního [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932, podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] zákona jsme ještě nezapomněli, který byl vydán docela nedávno a jímž daň z obratu, která poškozuje všechny pracující a která ročně vynáší přes 2 miliardy, byla zvýšena o 50%. Byly zvýšeny ceny zápalek, ceny tabáku, učinila se četná jiná zdražovací opatření a již přicházejí nové zákony a zase zákon, kde se na útraty pracujících mas má z nich dostati 750 milionů. Nikdo nemůže tvrditi, že by byla vláda vynalezla kámen mudrců a mohla si opatřiti těchto 750 milionů, aniž to někdo musil zaplatiti, jak to prohlásil v rozpočtovém výboru jistý velmi chytrý pán. Kdyby to šlo tak prostě, že by si vláda mohla opatřiti miliony, aniž je někdo musil zaplatiti, nač si pak lámete hlavy, pak byste našli východisko z krise! Fakt jest, že těchto 750 milionů znamená vytvoření nových peněz bez základu, že to jsou peníze bez úhrady a že se tedy tímto nově vydaným zákonem snižuje hodnota peněz, a to hodnota drobných peněz, hodnota peněz pracujícího lidu, nikoliv vysokých bankovek, ovšem o takovou částku, kterou při malých bankovkách nelze tak snadno pozorovati. To jest to nebezpečné [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] že postihuje každou bankovku, každou nejdrobnější minci, že se vyberou tak ohromné částky, které se vymačkají z pracujících.

Z toho vyplývá odpověď na otázku, znamená-li tento zákon inflaci či nikoliv. Jest prvním krokem na cestě k inflaci, toho nelze popírati. Tvrdím, že buržoasie, kapitalisté sami mají do jisté míry strach před tímto krokem a to oprávněný strach. Z rozpravy o zákonu mohli jsme zřetelně pozorovati, že povstaly četné státu věrné živly a tázaly se, je-li nyní správná psychologická chvíle pro takový zákon, nemohl-li by takový zákon míti nějakých škodlivých vedlejších účinků, ne snad pro dělníky, nýbrž pro stát, pro panující kapitalistickou třídu. Jest příznačné pro hloubku krise, pro vážnost zhroucení, pro tíži finanční krise, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932, podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] že jest buržoasie nucena sahati k takovým prostředkům. Naše buržoasie, náš stát stále ještě provozují do jisté míry deflační politiku a již zase začínají provozovati politiku inflační. To není rozpor. V buržoasii jsou vrstvy, které mají zvláště zájem na deflaci a jiné vrstvy, které mají zájem na inflaci. A nejen to. Hospodářský vývoj sám vede do jisté míry k tomu, že aspoň část buržoasie musí sahati k opatřením na obranu proti deflaci. Dnes máme stále ještě v oběhu 7 miliard bankovek, jak jej máme již po léta. Je zcela přirozené, že ačkoliv se tento oběh bankovek podstatně nezměnil, znamená dnes něco docela jiného, než ještě před 3 až 4 lety. Tehdy mělo hospodářství dvojnásobný rozsah než dnes, neboť dnes bylo celé hospodářství omezeno, redukováno asi o 50%. Má-li toto omezené hospodářství týž počet bankovek, pak to jest do jisté míry inflace, proti jejímž následkům se pokouší buržoasie chrániti se jistými deflačními opatřeními. Zároveň měli jsme v určité části finanční politiky dosud jistou deflační politiku, zvláště v omezení úvěru lombardem atd., což bylo nutné, aby účinky inflace neohrozily nebezpečně kapitalistickou třídu.