Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Krosnář. Dávám mu slovo.

Posl. Krosnář: Dnešní předloha o závěrečném účtu z r. 1930 ukazuje jasně, že vláda [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 3. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 182. schůzi posl. sněmovny.] se snaží odvrátiti svůj finanční bankrot stále větším zbídačováním pracujícího lidu. Třináct a půl let slibů, třináct a půl let okrádání pracujících, hlad a bída roste v dělnických rodinách měst i venkova. Teď již 2 1/2 roku sedí ve vládě 7 ministrů, kteří si říkají "socialisté", [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 3. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.].

Předseda (zvoní): Pane řečníku, volám vás k pořádku za urážlivé výroky.

Posl. Krosnář (pokračuje): Jistě, jistě. Co pro ně jsou zájmy pracujících? Nic! Oni, majitelé psích bud, zbytkových statků, akcionáři a správní radové kapitalistických společností, oni, kteří se skrývají za zájmy států, skrývají tak své vlastní zájmy, za které nejenže zrazují dělníky, nýbrž společně s buržoasií je ještě okrádají. Proletariát v Československu jasně vidí a cítí, že právě v poslední době svoji zradu a útok proti pracujícím zesílili. Zatím co zvýšená daň z milionových tantiém vynese 12 mil. Kč ročně, vidíme, že daň ze zápalek, která byla právě teď zvýšena, vynese o 70 mil. více ročně. Zde je vidět uplatnění hesla buržoasie, že musí dnes přinésti všichni občané oběti, ale hlavní účel jejich je, aby je přinesla pracující třída.

Na kuřáky v Československu, než se vyspali, byla udělána bouda panem ministrem financí Traplem, českým socialistou, že byli jeho nařízením značně přes noc zdaněni. Byli to hlavně kuřáci levných druhů cigaret a tabáku a postihlo to nejvíce dělníky. Vedle zdražení byla zhoršena jakost jak tabáku, tak i cigaret; ještě že pan ministr nenařídil prodávati chmel a bukové listí jako ve válce. Vedle toho vidíme, že drahota životních potřeb neustále stoupá. To se děje v době, kdy nezaměstnaných stále přibývá, kdy se zavírá jeden závod za druhým, kdy je snižování hubených mezd na denním pořadě, když již se nevyhazuje za vrata závodu po jednom dělníku, nýbrž celá sta a tisíce. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

A v této době, kdy připravujete další zbídačení pracujících, ukázal proletariát, že je již syt dalších ústupků a že bojem proti vašemu režimu hladu a bídy v jednotě váš postup odrazí. Byli to kamenodělníci na Skutečsku, textiláci v Brně a ve východních Čechách, byli to horníci v Ostravě a na Kladně, kteří se bojem domáhali zlepšení svých mizerných poměrů. Zrada sociálfašistických vůdců zlomila sice jejich boj, ale nezlomila jejich odhodlání, důvěru a sílu pro další boj. Horníci na severu ukázali, jak je možno v jednotné bojovné frontě všech pracujících odraziti útok na životní úroveň všech pracujících v Československu. Oni budou příkladem všem pracujícím v Československu, jak se brániti v dnešní době hladu a bídy, a zvláště v době, kdy vládní činitelé a zvláště soc. demokratičtí a nár. sociální vůdcové se snaží předstírati, že stát neschvaluje zbídačovacích plánů pro zaměstnance; ale v této době zahajuje vláda sama široký zbídačovací plán, nazvaný plánem finančním.

Tento plán není namířen jen proti dělníkům zaměstnaným i nezaměstnaným, nýbrž i proti maloživnostníkům, malým rolníkům, zkrátka proti většině lidu. Posledně bylo odhlasováno zvýšení daně z obratu. Tato nejhorší daň byla zvýšena hned o celých 50 %. I naši odpůrci musejí přiznat, že to znamená zvýšení drahoty o 10 % a vydření nových 800 milionů z kapes pracujícího lidu. Soc. demokratičtí a nár. sociální vůdcové odůvodňují toto nové mačkání a ždímání peněz z kapes pracujících, že se nebude dotýkati zdražení potravin; ale kdo těchto 800 mil. zaplatí? Buržoasie? Ne! Vždyť pracující třída ví, že buržoasie sama žije z krve a potu pracujícího lidu.

Dnes máme projednati podobné zákony, zákony lihové. Daň z lihu určuje se ohromnou částkou 23 Kč. Velkoagrárníci, průmyslníci a jejich věrní agenti, soc. demokratičtí a nár. sociální vůdcové, rozdělují si zcela nestydatě mezi sebou monopolní výnos lihového hospodářství, to znamená nová koryta. Zavádí se nucené míchání lihu s benzinem, t. j. zavádí se nucené zdražování pohonných látek, které přinese zdražení brambor, řepy a j. Postavení malorolníků nebude však tím zlepšeno, nýbrž zhoršeno stejně jako postavení maloživnostníků, řidičů automobilů, lihovarnických dělníků a spotřebitelů.

Vedle toho zavádí se povinné míchání lihu s benzinem ze dvou pohnutek: jednak je to provádění hesla "Kupuj české výrobky!", ale hlavní důvod je skryt v možnosti války proti Sovětskému svazu. Evropské státy mají dosti zásob benzinu; je to Rumunsko, Polsko a Sovětský svaz. Při válce proti Sovětskému svazu bude mít Československo příležitost dodávati pohonné látky Malé dohodě i celému protisovětskému bloku.

Líh je důležitá látka pohonná, zvláště pro dnešní zmotorisovanou armádu, pro tanky a letadla. U letadel má ten význam, že umožňuje větší radius než pouhý benzin. Alkohol není ve válce jen pohonnou látkou, nýbrž dochází i k přímému jeho použití. Lze z něho vyráběti éter, želatinací střelnou bavlnu a slouží k výrobě éter-alkoholických směsí, které mohou býti v nedostatku benzinu pohonnou látkou.

Všecky lihovary mohou býti ve válce - a to je právě důležité v dnešním období okamžitě proměněny v továrny na glycerin, nenahraditelnou to surovinu pro všecky nitroglycerinové výbušniny. Jako dusíkový a plynový válečný průmysl kryje se v míru za výrobu umělých hnojiv a průmysl celuloidový za výrobu tkaniv a umělých hmot celuloidových, tak i lihovarnický průmysl, pro válku důležitý, má býti zajištěn i v míru touto předlohou.

V nejbližší době má býti podle plánu vlády zavedena daň z droždí v nehorázné výši 15 Kč na 1 kg. Tato daň přinese zdražení housek o 5 haléřů na kuse a zdražení všeho pečiva vůbec. Dále připravujete zvýšení daně z piva, cukru, masa a všech životních potřeb.

K tomuto soustavnému zdražování, prováděnému státem přímo, má se vedle vyhazování nájemníků přidružiti zvýšení nájemného na 6 až 7násobek předválečné výše a tak připravujete již odbourání i tak mizerné ochrany nájemníků vůbec. To je váš finanční plán. Ovšem patří k němu ještě vnitřní půjčka, od které bylo "prozatím" upuštěno. Proč? Poněvadž kapitalisté nebudou nic půjčovat, nýbrž budou stupňovati vykořisťování pracujících a vy společně s nimi budete ještě uplatňovati tlak na drobné vkladatele jako v době války.

Kam jdou všechny peníze, které jsou vymačkány z pracujících? Kam šly peníze z francouzské půjčky? Proč neřekne vláda otevřeně, kolik subvence dostal pan Schneider a proč tato půjčka není veřejně vyúčtována? Každý proletář dnes ví, že velká část těchto vydřených peněz, peněz vymačkaných z hladovějícího pracujícího lidu, jde na podporu kapitalistů, na podporu bank, jak to ukazuje bankovní zákon, který dříve předcházel sanaci bank, na podporu velkoprůmyslu, agrárním družstvům a velkou část zhltne ministerstvo nár. obrany. Ze všech těchto miliard nezbývá prý ani 300 milionů na podporu nezaměstnaných, což by ještě znamenalo jen jednu korunu na jednoho nezaměstnaného denně. K tomu je prý třeba zaváděti zvláštní nouzový fond. Dnes jest jisto, že jak Czechův, tak Traplův návrh jest ostatně sehraná komedie, která spočívá na srážkách hubených mezd dělníků. Zaměstnaní dělníci mají sanovati vaše zkrachované hospodářství. Má jim býti sráženo 3/4 % až 1% přímo ze mzdy a další takové procento budou se snažiti zaměstnavatelé svaliti snížením mezd opět na dělníky. Dosud se srážejí 2 % až 3 1/2% na nemocenské pojištění, 2 1/2% na sociální pojištění. 1/2 % i více na daně, tedy celkem 5 až 6 1/2%. Nyní má k tomu přijíti 3/4 až 1% na nouzový fond, tedy celkem by to bylo 5 3/4 až 7 1/2%. Kdyby se pánům tento plán podařil, přikročili by ke zvýšení daně důchodové, takže by celkové srážky mohly činiti 10 %. Tedy to je stejný efekt jako v Německu Brüningovo nouzové nařízení. Pánové v Československu berou si Brüningovy metody za vzor. K tomu ještě přistupuje sanace nemocenského pojištění, která bude znamenat větší příspěvky, snížení podpor, odbourání rodinného pojištění, a dostávají-li teď nemocní dělníci aspirin, trochu koření nebo mazání, budou dostávat, třebaže více platí, prázdný papír nebo trochu čisté vody. Přihlížíme-li ještě ke zvýšené drahotě, budou skutečné mzdy sníženy rázem o 20 až 25 % nehledě ke snižování mezd vůbec.

Příspěvky na nouzový fond má srážet zaměstnavatel. To znamená podle zkušenosti v Československu, že peníze budou z velké části defraudovány. Zbytek má býti odevzdán nemocenským pojišťovnám, které si jej stejně nechají, jako si nechávají příspěvky na soc. pojištění. Účelem tohoto nouzového fondu má býti produktivní péče. To znamená, že páni stavitelé budou dostávat příspěvky 8 až 10 Kč denně na dělníka a budou shrabovat své ohromné zisky dále. Agrárníci a velkostatkáři, kteří se brání placení do tohoto fondu, budou se snažiti, aby z něho dostali prostředky pro odvodňování a polní práce, aby tak měli práci zadarmo a mohli za těch pár korun dříti nezaměstnané nucenou prací, aby jim mohly jejich pupky lépe růsti. Tato předloha znamená nucenou práci jako za dob roboty. Peníze z tohoto fondu mají jíti dále na sanaci zkrachovaného gentského systému. A zbude-li ještě něco, má toho býti použito na rozrážení řad nezaměstnaných dělníků a má jim býti dávána podpora ve způsobu žebračenek. Dělníci v závodech nedají si líbit další srážky ze svých hubených mezd. Nechť břemena nesou podnikatelé a velkostatkáři sami, dále stát a byrokracie Ústřední sociální pojišťovny. Dělníci na závodech, na polích odpovědí na tento útok, na stále stoupající drahotu bojem za drahotní výpomoc a za zvýšení svých hubených mezd.

Severočeští horníci ukázali pracujícímu lidu v Československu, jak je třeba dnes bojovati, ukázali, že v jednotě spočívá síla. Zaměstnaní dělníci odpovědí bojem po jejich příkladu, neboť mají již dosti snižování mezd a vyhazování za vrata závodů. Nezaměstnaní nechtějí žebrati, ale chtějí práci a chleba. Nezaměstnaní chtějí práci, ale práci takovou, která bude zaplacena dle kolektivní smlouvy, žádnou nucenou práci pro agrární zemany za 8 až 10 Kč denně při těžké práci a při tom ještě aby byli okrádáni. Dále žádají 7hodinovou dobu pracovní při nezkrácených mzdách a pro ty, kteří práci nedostanou, řádnou podporu na účet státu a podnikatelů. Nezaměstnaní žádají, aby nemocenské pojištění bylo za ně placeno po celou dobu nezaměstnání na účet podnikatelů, kteří celou dobu je dřeli, na účet státu a ústřední soc. pojišťovny. Dnes je nezaměstnaným jasno, že není vůbec naděje, že z jara dostanou práci. A proto musí organisovati společný nástup s celou pracující třídou, nástup a hromadný boj za práci. Též živnostníci a malorolníci nemohou již déle snésti zvýšení spotřebních daní a daní přímých a musí nastoupiti boj proti daním, exekucím a za sanaci zbídačených maloživnostníků a malorolníků na účet velkokapitálu, velkostatkářů a státu. Je třeba spojiti požadavky zaměstnaných s požadavky nezaměstnaných dělníků, malých živnostníků, domkářů a malorolníků a vésti za ně jednotný boj. Boj horníků na severu ukázal, jak tvořiti výbory, jednoty na závodech; je třeba vytvořiti široké bojovné výbory ve všech místech, nastoupiti boj k odražení útoku buržoasie. Buržoasie ví, že nemůže provésti své zbídačovací plány bez násilí, bez policie, četníků a vojenské moci. Proto dnes v boji pracující třídy za chléb a práci přichází k rozpouštění jejich obranných organisací, ač dobře ví, co v rozmachu hospodářských bojů znamená dělnická pomoc a co v době, kdy čsl. kriminály plní se dělníky, kteří volají po chlebě a práci, znamená rudá pomoc. Tento útok buržoasie bude odražen ustavením širokých výborů solidarity, výborů na obranu proletářských vězňů, stupňováním boje pracujících proti persekuci, ve spojení s bojem pracujících za chléb a práci. Proto přichází ministr Meissner právě nyní se širokým útokem na dělnický tisk ve formě zákona o tisku a zákona o ochraně cti. Tento útok směřuje k hospodářskému zničení proletářského a dělnického tisku a krutému pronásledování jeho žurnalistů. Proletariát v Československu postaví se po vzoru francouzského dělnictva za svůj tisk a bude bojovati proti censuře, za volnou kolportáž na ulici, v trafikách, na nádražích i v závodech. Za svobodu dělnického tisku, za svobodu dělnických žurnalistů.

Buržoasie se připravuje horečně hledati východisko z krise novou imperialistickou válkou. Ví, že nemůže zlomiti odpor zbídačených mas, pokud bude ukazovati cestu z bídy a hladu Sovětský svaz. Proto zároveň se svým zbídačovacím plánem připravuje militarisační opatření. Zvyšuje počet vojska, korumpuje délesloužící systémem prémií [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 3. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] a připravuje militarisaci všech dopravních prostředků, jak proti vnitřnímu nepříteli, t. j. hladu a bídě pracujících mas a jejich bojů, tak i proti nepříteli vnějšímu. Ale vojsko, dělničtí hoši, synkové malorolníků nedají se zneužíti. Spojí své požadavky s požadavky pracujících a budou společně za ně bojovati. Proletariát v Československu zostří boj proti kapitálu, na obranu a získání chleba a práce. Proletariát a pracující lid bude ztěžovati vaše válečné přípravy bojem proti svému zbídačení, protiimperialistické válce a proti militarismu přímo. Proletariát zarazí východisko buržoasie novou imperialistickou válkou a použije svého revolučního východiska pod heslem: "Kde jednota, tam vítězství, a to vítězství konečné!" (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaného návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Pozměňovací návrh posl. Štětky a soudr.:

Poslanecká sněmovna NSRČ neschvaluje státní závěrečný účet republiky Československé za rok 1930. Neschvaluje překročení rozpočtu ve vydání o částku 1.348,078.440 Kč. Neschvaluje odpis půl miliardy Kč z dlužných daní za rok 1930 fabrikantům, uhlobaronům a majetné třídě a ukládá vládě a ministru financí:

1. aby překročený rozpočet ministerstva zahraničí o 6,400.000 Kč jako zvýšené vydání na podporu ruských běženců uhradilo ministerstvo zahraničí v rozpočtu na rok 1932 škrtnutím tit. 5 "Podpory ruským a ukrajinským uprchlíkům" v částce 3,300.000 Kč a z tit. 6 "Kulturní slovanské instituce" v částce 1,500.000 Kč a zbývající částka 1,600.000 Kč aby byla uhrazena z rozpočtu na rok 1932 z fondu pro službu zpravodajskou,

2. aby překročený rozpočet ministerstva nár. obrany na letectví o 29,284.049 Kč, na výstroj 2,312.278 Kč, polní železnice 1,510.442 Kč, polní auta 4,440.937 Kč, polní telefon 826.397 Kč, ruční a sečné zbraně 591.471 Kč, specielní dělostřelectvo 584.558 Kč, střelivo 612.604 Kč a na válečné naturalie 16,164.806 Kč, celkem překročený rozpočet o 56,327.542 Kč a k tomu 11,821.303 Kč, o něž byly zvýšeny pense rakouských generálů, uhradilo ministerstvo národní obrany z rozpočtu na rok 1932 škrtnutím v tit. 2, § 21 střelivo a výbušné látky obnosem 76,515.600 Kč,

3. aby ministerstvo financí neprodleně, nejdéle však do 14 dnů, vymohlo exekučně dlužné daně podle účetní uzávěrky vykázané obnosem 4,719,644.314 Kč na fabrikantech, velkostatkářích, uhlobaronech a majetné třídě vůbec, a použilo této částky exekučně vymožené na podporování nezaměstnaných dělníků a na nouzové práce podle návrhů a plánů komunistických poslanců Národnímu shromáždění předložených, na rok 1932.

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. Remešovi.

Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno! Projednávání státního závěrečného účtu zavdává zpravidla některým pánům kolegům příležitost k výtkám, že tento účet neprojednává se s takovou potřebnou pečlivostí a že nepřikládá se projednávání tomu takového významu, jak si toho závěrečný účet podle své povahy zasluhuje.

Lituji, musím-li konstatovati, že mnozí z kolegů, kteří mluví k závěrečnému účtu, velmi spoře zmiňují se právě o číslicích závěrečného účtu a o výsledcích hospodaření a že zpravidla až na čestné výjimky několika kolegů - bývají to obyčejně kolegové z výboru rozpočtového - zabývají se otázkami, které s účtem závěrečným nemají nic společného, nejsouce s ním v žádné souvislosti. Kol. Luschka vytýkal, že způsob, jak se účetní uzávěrka projednává, jest pochybený. Kol. Bergmann poukázal zde k tomu, že praxe prvých let popřevratových, kdy stát byl budován a měl co činiti s řadou nedostatků v administrativě jakož i s překážkami jinými, nebyl pochopitelně s to, aby závěrečný účet mohl býti dodán tak včas, jak je tomu nyní.

Nejvyšší účetní kontrolní úřad zachovával sice i v prvých letech zákonný předpis o lhůtě pro předložení státního závěrečného účtu sněmovnám. Ovšem po 18 měsících stává se závěrka méně účelnou, méně použitelnou jako doklad srovnávací při projednávání rozpočtu, nežli závěrka, která je předložena 9 měsíců po skončení účetního a hospodářského roku.

Kol. Bergmann již odpověděl na tuto výtku tím, že praxe, kterou zavádíme při projednávání státní závěrky ve výboru rozpočtovém, liší se podstatně od praxe prvých let popřevratových, neboť věnujeme jí právě ve výboru rozpočtovém, kam svou povahou náleží, takovou péči, jaké zasluhuje. Poslední závěr projednáván byl ve dvou velmi dlouhých schůzích rozpočtového výboru a jednání zúčastnili se téměř všichni členové rozpočtového výboru, kteří vyslovili se k ní s hlediska kritického a s ohledem na čísla rozpočtová.

Schůzi byli přítomni zástupci všech resortů státní správy, které nalézáme ve státním rozpočtu.

Kol. Luschka stěžoval si, že rozpočet jest snůškou číslic, nadějí, které se vždycky rozplynou, a pravil, že jinak je tomu při závěrečném účtu, který dá zpravidla jiné výsledky, nežli jaké vykazuje rozpočet.

Také já jsem několikráte zdůraznil okolnost, že jest chloubou západních států, mohou-li se pochlubiti, že číslice státní účetní závěrky kryjí se s čísly rozpočtovými nebo se jim aspoň hodně přibližují. Aby výsledky hospodaření mohly býti stejné, jak byly předloženy rozpočtem, to je tedy věc nemožná a vyloučená. Rozpočet je toliko určitým plánem pro určité časové období a stanoví, pokud jde o výdej, jaksi nejvyšší hranici číselnou, přes kterou nemá státní správa jíti, pokud jde o vydání jednotlivých resortů státního hospodářství. Příjmy stanoví se také s ohledem na možnosti, kterých lze pravděpodobně dosáhnouti.

Nelze tedy rozpočet pokládati za akt, který by musil býti ve všech svých položkách do posledního puntíku dodržován. To jest i prakticky naprosto nemožné. Jde o to, aby čísla účtů závěrečných přiblížila se pokud možno nejvíce číslům rozpočtovým. To jest ovšem možno v dobách klidného hospodářského života, v dobách ustálené konjunktury, která nepodléhá konjunkturálním a výrobním změnám. Jakmile je život zasažen poruchami, je pochopitelno, že důsledky musí se projeviti také ve státním hospodářství a musí se projeviti také číselně ve státní závěrce.

Celkem vzato můžeme říci, že číslice výdajové zachovány byly až na překročení o 29 mil. Kč, které jsem zde v minulé schůzi jako zpravodaj vytýkal, v rámci rozpočtu. A bylo-li vytýkáno některými kolegy, že jednotlivé resorty stále překročují své oprávnění, dané jim rozpočtem, chci jen znovu poznamenati, co jsem řekl již ve svém referátě, že výtky, které jsme jednotlivým oddílům státní správy minulá léta činili, měly aspoň ten výsledek, že státní správa a jednotlivé její oddíly snaží se, aby toto překročení pokud možno nebylo velké. Někdy není možno ani ubrániti se takovému překročení. Na tolik jsme rozumní a víme, že hospodářský a státní život nedá se zešněrovati na rok dopředu do určitého rámce, z něhož nemůže anebo nesmí nikdy ani o krok vyběhnouti. O to nejde. Oč tu jde a oč musí parlamentu jíti, je okolnost, že musí důsledně žádati, aby v okamžiku, jakmile ten který oddíl státní správy zjistí během roku hospodaření, že nevystačí s povolenými úvěry, šel žádati o event. povolení dalších úvěrů před parlament. Chceme, aby ústavní cesta zde byla zachována. Znovu potvrzuji, že některé z těch oddílů státní správy, které vycítily během roku, že nevystačí s úvěry rozpočtem povolenými, včas žádaly vládu, aby udělala opatření a šla před parlament žádati o nové úvěry. Řekl jsem, že mám dojem, že to bylo právě ministerstvo financí, které vyhledávalo všechny možné cesty a prostředky, aby nemusilo jíti před parlament s dodatečným rozpočtem. Je to chyba, a znova zdůrazňuji, že parlament nesnese a nemůže si pro budoucnost dáti líbiti, aby kterýkoliv oddíl státního hospodářství překročil rozpočet a přicházel teprve o dodatečné jeho schválení při projednávání závěrečného účtu.

Projednávání účetní uzávěrky věnoval rozpočtový výbor po této stránce veškerou svou péči a pan president nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Koerner poskytl výboru všechna potřebná vysvětlení a ve velmi obšírném výkladu poskytl výboru všechno, co bylo nutno k objasnění těch kterých položek v závěrečném účtu, pokud se odchylují od rozpočtu a vykazují jiné závěry, než byly čekány. Jestliže státní závěrka za r. 1930 vykazuje v náležitosti okrouhle 425 mil. schodku, je to s ohledem na situaci v celém světě věcí pochopitelnou. Jestliže se otřásá celý hospodářský život světa ve svých základech, je na bíledni, že my samojediní, kteří tvoříme jen nepatrný ubrus na velikém stole Evropy, nebudeme tohoto otřesu ušetřeni. Byli bychom rádi, kdyby nebylo výsledků horších.

Pan kol. dr Luschka poukazoval ve své řeči na nesrovnalost v dávce z majetku. Byla mu nápadnou okolnost, že r. 1930 je výsledek této dávky menší než r. 1929. Já jsem tuto okolnost vysvětlil již při podávání zprávy tím způsobem, že předpis se zmenšil vyřízením řady rekursů, které byly proti dávce podány a nebyly dosud vyřízeny. Uvedl jsem také, jaký ještě počet rekursů jest nevyřízen, což pravděpodobně bude mít další vliv na eventuelní remedury dosavadních předpisů. Pokud jde o druhou část vývodů kol. dr Luschky, který se dotazoval, co se děje s dávkou majetkovou, myslím, že může se spokojiti vysvětlením, kterého se mu dostalo od mého klubovního kolegy dr Macka.

Další řečník v této debatě kol. Krebs nemluvil vůbec k závěrce; jeho řeč byla povahy eminentně politické a to mě zbavuje samozřejmě povinnosti, abych na ni odpovídal.

Kol. Štětka ve své řeči navrhoval v tom směru jest zde také podán právě přečtený návrh - aby ministerstvo financí do 14 dnů vymohlo exekučně dlužné daně v částce 5 miliard Kč, jak jsou obsaženy v účetní uzávěrce. Jestliže se odvažuje p. kol. Štětka k tomu, že ve 14 dnech vymůže na poplatnících částku 5 miliard Kč daňových nedoplatků, myslím, že bych mu mohl garantovat, že ještě zítra bude jmenován ministrem financí, a myslím, že bych mohl i slíbiti, že bychom mu postavili na Václavském náměstí velký, krásný pomník. (Posl. Bergmann: Vedle svatého Václava!) Snad hned vedle. (Posl. Bergmann: Už tam neschází žádná socha!) Kol. Štětka by se tam snad ještě vesel.

Jinak myslím, že není možno vážně o tomto návrhu hovořiti. Chtěl bych jenom poznamenati, že pokud jde o nedoplatky daňové, pokud mám informace, finanční správa nyní vymáhá u těch, kteří platiti mohou, dlužné daně se zvýšenou energií, a mám za to, že to bude znamenati také velmi značné plus ve státní pokladně. Kdybychom byli mohli s toutéž energií pokračovati proti neplatičům daní, jak se to děje dnes, myslím, že bychom nevykazovali tou dobou v závěře 5 miliard Kč nedoplatků, a v celku, počítám-li samosprávné přirážky a to, co poplatníci platí podle předpisu minulého roku, na co nedostali platební rozkaz, a počítáme-li dávku z majetku, neměli bychom na nedoplatcích 10 miliard Kč.

Kol. Hokky konstatoval, že předložená závěrka je první závěrkou, která vykazuje schodek za vlády této koalice. Myslím, že kol. Hokky je na tolik inteligentní, že nebude připisovati na vrub koalice okolnost hospodářské krise světové, která, jak jsem prve pravil a jak je každému malému dítěti povědomo, zachvátila celý svět a nemůže se zastaviti u našich hranic. Kol. Hokky prohlásil, že nemůže hlasovati pro státní závěru proto, poněvadž má za to, že po stránce politické, kulturní a sociální jeho národ není v republice postaven na stejné výši jako ostatní. Chtěl bych k této věci poznamenati, třeba že to je poznámka politická, že pro příslušníky národnosti maďarské platí tytéž zákony, jaké platí pro všechny ostatní obyvatele tohoto státu, a mám za to, že právě maďarská menšina u nás má nejméně příčin k tomu, aby si naříkala a uváděla nějaký útlak politický, kulturní nebo sociální za argument k tomu, aby odpírala hlasovati pro státní závěru. Myslím tedy, že tyto důvody nejsou opodstatněné.

Kol. Jiráček zde dokazoval, že obratovou daň dluží toliko vrstvy bohaté. Nevím, odkud čerpal kol. Jiráček toto své poznání. Daň obratovou jsou povinni platiti všichni ti, kteří vyrábějí, prodávají a přenášejí statky na druhé ve formě směny za peníze, za úplatu atd. V tomto směru dá se těžko jednostranně říci, že obratovou daň dluží ten či onen. Pravda je, že na nedoplatcích obratové daně participují všechny hospodářské složky našeho života.

Kol. Bergmann zde konstatoval, že se závěře nevěnuje tolik pozornosti jako rozpočtu. I to je náš starý stesk, neboť my, kteří zabýváme se rozpočtovými čísly a účetní závěrou, pokládáme pochopitelně účetní závěru za akt veliké důležitosti, poněvadž, jak jsem prve pravil, rozpočet je toliko plánem, kdežto závěrka ukazuje na výsledky hospodaření, ukazuje nám skutečnost, a ty mají po mém soudu býti podrobeny daleko větší kritice a daleko bedlivějšímu zkoumání nežli rozpočet sám. Po této stránce je nepopíratelno, že budeme se musiti snažiti, aby prakse a tradice byla značně změněna.

Pokud se týká výtky p. kol. Bergmanna, že vykázaný schodek měl by býti správně menší o některé položky, které jsou zahrnuty pod titulem schodku košicko-bohumínské dráhy a místních drah a které činí asi okrouhle 181.7 mil. Kč, pak doplatek na osobních platech státních zaměstnanců v okrouhlé částce asi 22 mil. Kč a ono plus na učitelské platy 248 mil. Kč, které nebyly uhrazeny daní z obratu, chtěl bych poznamenati, že tato výtka kol. Bergmanna patřila by po mém soudu do rozpočtového výboru při projednávání rozpočtu a schvalování finančního zákona, podle kterého právě nejvyšší účetní kontrolní úřad ony platy také vyúčtovává, poněvadž jinak nemůže, ježto mu to právě přikazuje finanční zákon. Kdyby tomu tak nebylo, pak by výtka p. kol. Bergmanna byla správná. Zmínil jsem se o této věci také několikráte v rozpočtovém výboru, ale státní dráhy právem namítají: co pak nám je do toho, že tamhle nějaké lokálky prodělávají. My máme nésti na svém účtě jejich ztráty? To nejsou naše lokálky, to jsou lokálky soukromé, které státu nepatří. Košicko-bohumínská dráha, do té nám nic není, atd. Z těchto důvodů ve smyslu ustanovení finančního zákona státní pokladna je přímo povinna, aby nesla tyto schodky. A proto tedy myslím, že nemůžeme dosti dobře vytýkati formálně, že by tyto položky měly býti od vykázaného schodku odkontovány. Snad by to bylo správné, ale jenom tehdy, kdyby v prelimináři byly také zařaděny tam, kde je právě chce míti pan kol. Bergmann. Jakmile jsou finančním zákonem takto zařaděny, pak pochopitelně musí býti účtovány na účtu státního hospodaření a nikoli na účtu podnikovém.

Pan kol. Bergmann poukazoval zde na to, že nedostatek berních úředníků zavinil nám především ony ohromné nedoplatky daňové, které nyní dostáváme se světa toliko odpisy. V tomto směru mohu tvrzení kol. Bergmanna toliko podepříti, neboť jsem také nesčetněkráte na tyto okolnosti v rozpočtovém výboru i v plenu sněmovny poukazoval. Kdybychom byli měli státní administraci v pořádku, kdyby nebyla v latentní krisi, je samozřejmé, že by se nám bylo finančně vedlo daleko lépe, poněvadž by byla daně předepsala a také vybrala v době, kdy se hospodářsky našemu průmyslu, živnostem, obchodu a také zemědělství mnohem lépe vedlo než dnes.

Dnes je ovšem ten úkol značně ztížen. Pak jsme ovšem nemusili zaváděti mnohé daně, neboť nemá smysl hromaditi daň na daň, neumíme-li žádnou daň pořádně vybrati, nemáme-li k tomu náležitého aparátu a zejména není-li tento aparát v pořádku.

Kol. Krosnář, který byl posledním řečníkem ke státní účetní uzávěrce, neuvedl k závěrce naprosto nic konkretního a mám proto za to, že nemusím s jeho vývody polemisovati, tím spíše, že nadávky nejsou argumenty.

Páni poslanci komunistické strany Štětka a soudr. podali návrh, o němž jsem se zde zmínil a který zde byl také přečten. Vyslovují se proti tomuto návrhu, nedoporučuji jeho přijetí a prosím slavnou sněmovnu, aby dala souhlas k návrhu výboru rozpočtového a aby státní účetní závěrku za r. 1930, příslušné fondy, jakož i rozpočtové překročení v částce 29 mil. Kč schválila. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Hlasování o tomto odstavci pořadu odložím na dobu pozdější a přistoupíme nyní k projednávání odst. 6 pořadu. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Budeme tudíž projednávati odstavec 6, jímž jest: