V Kraslicích na náměstí klesl dne 17. ledna 9letý chlapec na cestě ze školy. Podle údaje šef-lékaře kraslické nemocnice zemřel z nedostatku výživy. Chlapec zemřel tedy hladem. Přebuzský starosta oznamuje, že v jeho obci rovněž zemřely dvě děti z nedostatečné výživy. Co podniká vláda a co činí odpovědní činitelé v tomto státě? Domnívají se, že tím udusí vzrůstající pobouření, rozčilení a zdolají hlad? Páni se zklamou. Přes všechna tato utlačovací opatření zvítězí jednotná fronta pracujícího lidu. Sta konferencí pracujícího lidu, jichž se zúčastnili vedle komunistů také soc. demokrati, křesťanští a němečtí národní dělníci, drobní rolníci a živnostníci, vybudovalo toto hnutí jednotné fronty. Ve všech okresích konaly se mohutné projevy pracujícího lidu, jichž se zúčastnilo statisíce lidí.
A statisíce lidí [Další slova
byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932
podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]
nastoupí do ulic okresních měst k boji za své požadavky: Za
podporu všech nezaměstnaných na útraty státu a podnikatelů. Za
zrušení gentského systému, nouzovou podporu všem nezaměstnaným,
okamžité provádění nouzových prací, sedmihodinnou dobu pracovní
při stejných mzdách, proti daňovým exekucím drobných rolníků a
živnostníků, proti fašismu a sociálfašismu, proti národnímu a
sociálnímu utlačování, proti vládě hladu a utlačování, proti nebezpečí
imperialistické války, za chléb, práci a svobodu! [Další slova
byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932
podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo dále má p. posl. Novotný.
Posl. Novotný: Zatím co v Ženevě koná se v těchto dnech jedna z nejhnusnějších, nejodpornějších komedií na oklamání lidu, připravují se všechny kapitalistické státy k válce. I v samém Československu činí se nyní horečné přípravy ku přepravě mrzáků a nemocných. V nejbližší době bude válka - tak to řekl mluvčí kapitalistických dravců, nár. demokratický poslanec Špaček. Že nemluvil naplano, ukazují nejen události na Dálném východě, nýbrž také přípravy na železnicích v Československé republice. V poslední době dávají se do provozu nové železniční vozy značky ZSB, kterých se v čas války užívá ku přepravě mrzáků a nemocných. Prozatím jich bude užito u t. zv. raketových vlaků, aby to příliš nebilo do očí, že připravujeme mír.
Jiný takový doklad, který potvrzuje slova posl. Špačka, je doprava munice a různých zbraní přes Československo do Rumunska. Tak na příklad v pátek dne 29. ledna projel vršovickým nádražím muniční vlak asi o 60 vagonech, dirigovaný do Rumunska. Takových vlaků projíždí nyní Prahou v noci několik. Všechno to svědčí o tom, že staří hrdlořezové připravují opět válku. Před svým odjezdem do Ženevy dleli ve Strakonicích ministr nár. obrany Viškovský a náčelník gen. štábu Syrový. Po oba dva dny měli porady s ředitelstvím čsl. Zbrojovky, pravděpodobně jednali o stoletém míru. V místních fezárnách v oddělení B - výroba látek - pracuje se plnou parou na t. zv. látce komis, t. j. látce určené pro vojsko. Na tomto artiklu se počne v nejbližších dnech pracovati na 3 směny. Jsou to také menší dokumenty míru. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 168. schůzi posl. sněmovny.]
Ale i jinak pozorujeme různé zjevy, kterých si dnes musí dělnictvo všímati. V těchto dnech přijeli z Paříže do Prahy dva hlavní političtí vůdcové ruské kontrarevoluční emigrace Miljukov a Kerenský. Jejich zájezd do Prahy není náhodným a bezvýznamným, nýbrž souvisí s mezinárodně prováděnou mobilisací ruských bělogvardějských emigrantů, kteří mají v Československu vedle Francie a Jugoslavie svůj hlavní tábor. Máme přesné zprávy, že Miljukov a Kerenský měli v Praze poradu s hlavními představiteli a vedoucími orgány ruských emigrantů všech směrů. Za jejich účasti konala se vedle toho široká porada emigrantských delegátů, na niž přijeli zástupci emigrantů z okolí Prahy a venkovských měst. O účelu pražské návštěvy Miljukova a Kerenského a o jejich jednání byli zpraveni určití čsl. političtí činitelé. Předmětem pražských porad ruských emigrantů za účasti Miljukova a Kerenského byla otázka akcí a činnosti ruských emigrantů v evropských zemích vzhledem k vývoji událostí na Dálném východě, vzhledem k nástupu japonských armád v Číně a vzhledem k vystoupení ruských bělogvardějských oddílů v řadách japonského tažení. Miljukov naznačil i v novinářském interviewu, že ruská kontrarevoluční emigrace je nyní vedena myšlenkou, že v souvislosti s událostmi na Dálném východě přichází chvíle rozhodného útoku proti Sovětskému svazu.
Všechny tyto okolnosti dokazují, že ruští kontrarevoluční emigranti rozvinují i v Československu zvýšenou činnost za účelem podnícení a přípravy válečného tažení proti sovětskému státu dělníků a rolníků.
Prohlašujeme i s tohoto místa, že pracující lid Československa sleduje tyto zločinecké pikle s nejhlubším pobouřením a s největší rozhodností proti nim protestuje. Pracující lid Československa, který bezvýhradně chová nejvřelejší sympatie a solidaritu k Sovětskému svazu a který je odhodlán za cenu všech obětí prokázati, že stojí na stráži obrany Sovětského svazu, chápe v této chvíli, že je jeho povinností, aby především rozhodným vystoupením rozdrtil všechny plány a akce emigrantské kontrarevoluční sběře, odvažující se před jeho očima k válečným piklům proti Sovětskému svazu. Proletariát Československa chápe, že nadešla chvíle, aby si s čsl. buržoasií definitivně vyřídil otázku ruských kontrarevolučních emigrantů.
Československé dělnictvo má již dosti těch stálých rejdů ruských bělogvardějců a má již dost také toho, jak čsl. buržoasie a její vládní sluhové se hýčkají s emigranty, jež zbaveni říjnovou revolucí výsady příživnického blahobytného života, utekli z Ruska a po krachu všech intervenčních nájezdů proti sovětské moci, žijí nyní v kapitalistických státech, aby krmeni na cizí útraty, zasvětili v lenosti a zkaženosti svůj život nejlítější zlobě a nejzákeřnějšímu nepřátelství proti sovětské vlasti dělníků a rolníků. V Československu nenalezne se již ani jeden poctivý pracující člověk, který by nebyl naplněn odporem proti emigrantské kontrarevoluční holotě, která již tak dokonale dokázala, jakou ničemnou úlohu hraje ve službách mezinárodní reakce.
Bělogvardějští ruští emigranti vyvinuli se všude jen v hordy profesionálních kontrarevolučních žoldáků, kterých buržoasie používá jako pretoriánské opory svých násilnických režimů a jako nástroje k potlačování proletariátu. Je v paměti, že jen za pomoci Wrangelovských emigrantských trup podařilo se bulharské buržoasii nastoliti r. 1923 krvavou fašistickou diktaturu, která po léta mučí bulharský pracující lid. Podobnou úlohu hrají emigrantské živly v Jugoslavii. V těchto dnech došla z Jugoslavie zpráva, že fašistický režim Alexandrovy královské diktatury, proti němuž stojí dnes naprostá většina jugoslávského pracujícího lidu, hodlá se udržeti u moci tím, že z ruských emigrantů mají býti vytvořeny zvláštní ozbrojené oddíly k ochraně fašistické diktatury.
Ruské emigrantské živly, většinou zdemoralisovaná, deklasovaná a zlotřilá sebranka, dělají všude lancknechty kontrarevoluce, dávají se za žold do služeb fašistických pučistů a zpátečnických diktatur, poněvadž od fašisování a militarisování kapitalistických států čekají záruku, že se tyto státy dají do války proti Sovětskému svazu. A všude tam, kde cítí, že by se dalo proti Sovětskému svazu něco dělati, soustřeďují emigranti své hlavní síly.
V tuto dobu stojí ruští bělogvardějci po boku japonského imperialismu. Žoldácké trupy bělogvardějských dobrodruhů, generála Horwatha a atamana Semenova, usazené v okolí sovětských východních hranic, pomáhaly japonským imperialistickým lupičům při okupaci Mandžuska, při nástupu na Charbin a slouží japonským imperialistům jako avantgarda při provokativních operacích vůči Sovětskému svazu. V Šanhaji vykonávají ruské bělogvardějské oddíly japonskému imperialismu službu strážných oddílů.
Spojenectví bělogvardějců s japonskými imperialisty je dokladem nejhlubší proradnosti a zločinnosti těchto ruských "vlastenců", kteří raději pomáhají cizím imperialistům ruskou zem uchvátit a zotročiti, když ji nemohou sami ovládati a když nad ní vládnou dělníci a rolníci. "Žluté nebezpečí" neplatí ani pro ruské emigranty, ani pro dr Kramáře, když jde o to, potlačiti moc bolševiků.
Jenže sny těchto zavilých nepřátel Sovětského svazu se nesplní. Za to ručí pohotovost mezinárodního proletariátu k obraně Sovětského svazu a její posilou je fakt, že veřejné mínění celého světa, které dnes odsuzuje lupičské barbarství japonského imperialismu v Číně, stíhá svým prokletím i ruské bělogvardějské emigranty, kteří japonským imperialistům při barbarském řádění přímo pomáhají. I pro čsl. pracující lid je to důvodem, aby s ruskými emigranty na čsl. půdě nemilosrdně súčtoval.
I v Československu hýčká buržoasie po 13 let na svých prsou ruskou kontrarevoluční emigraci. Tisíce ruských emigrantů bylo po 13 let všemožně podporováno ze státní pokladny na úkor čsl. pracujícího lidu. Na ruské emigranty byly dány již stamiliony pod titulem podpory studujících a stamiliony pod jinými tituly. Emigrantští lenoši stali se nestoudnými vyžírači veřejných peněz a již dávno se pracující lid domáhá, aby byla ruským bělogvardějcům dána výhost. Odpor proti ruským emigrantům stal se tím větší, když buržoasie se jim postarala o dobré bydlo a živobytí na úkor domácích pracujících lidí. Zatím co na př. se čsl. úředníci a zaměstnanci propouštějí ze státních služeb, byl do státních služeb přijat velký počet emigrantů, lidí nejpochybnějších kvalit. Mnoho ruských emigrantů působí jako státní a soukromí lékaři, inženýři, správní úředníci a vojenští důstojníci. Jestliže studentstvo se v Praze postaví proti cizím studentům, pak by si mělo uvědomiti, že studenti ze sousedních států zde skutečně studují a po vystudování jdou do své země hledati místo. Ale ruští emigranti, studující za podpory státu na čsl. školách, to jsou ti cizí studenti, kteří skutečně berou chleba domácím lidem, poněvadž po vystudování v Československu zůstávají a zde dostávají na úkor domácí inteligence dobrá místa ve státní a veřejné službě.
Důležitou však je politická stránka otázky ruských emigrantů. Československá buržoasie nejen že ruské emigranty živí, nýbrž umožňuje jim také vojenskou organisaci a vojenský výcvik, poněvadž jich chce použíti pro kontrarevoluční služby a poněvadž jim chce umožnit vyzbrojení k válce proti Sovětskému svazu. Poukazujeme zde opět na tato fakta: všichni ruští emigranti v Československu jsou vedeni v evidenci jako vojenské osoby; podle toho, jakou vojenskou službu a hodnost měli v carské armádě, jsou emigranti rozděleni ve vojenské útvary. Stanoveni jsou velitelé těchto vojenských oddílů. I když zatím vykonávají nějakou civilní službu nebo mají jiné povolání a zaměstnání, jsou emigranti stále od bělogvardějských velitelství instruováni v otázkách vojenské a válečné služby. Jsou voláni k vojenským cvičením a mají přesné disposice pro případ mobilisace. Vojenskému výcviku jsou podrobováni a do vojenských formací zařaďováni i dospívající synové emigrantů. K tomu je třeba připomenouti, že značný počet ruských emigrantů je důstojníky v čsl. armádě, docela vysokými důstojníky, plukovníky a generály. Tito ruští bělogvardějci v uniformách čsl. důstojníků jsou připraveni postaviti se ve chvíli potřeby v čelo zmobilisovaných emigrantských vojenských trup a zprostředkují zároveň spojení a spolupráci vojenské emigrantské organisace s čsl. armádou. Vojensky jsou ruští emigranti v Československu podřízeni nejvyššímu velení ruských bělogvardějských armád, které má své sídlo v Paříži, odkud nejen generalissimus Miller, nýbrž i jiní vojenští bělogvardějští velitelé často zajíždějí do Prahy. Do Československé republiky a z Československé republiky mohou bělogvardějci jezditi zcela volně, poněvadž čsl. úřady vystavují ruským bělogvardějcům pasy a cestovní průkazy s největší ochotou. Prostě: čsl. buržoasie se stará, seč může, aby se na půdě Československé republiky mohli kontrarevoluční ruští emigranti vojensky připraviti k válce proti SSSR. Děje se to i z návodu francouzského imperialismu, a v Praze je to francouzská vojenská mise, která drží ochrannou ruku nad ruskými bělogvardějci, vidouc v nich nejoddanější žoldáky války proti Sovětskému svazu.
Bělogvardějci pracují i v Československu všemi prostředky k vyvolání nepřátelství proti SSSR. Z dílny emigrantských desperátů jsou inscenovány ony hnusné a ničemné štvanice proti Sovětskému svazu, jež plní sloupce čsl. tisku: "Národních listů", "Venkova" atd. Avšak závažnější okolností jest, že ze zákulisí ruského emigrantského tábora vycházejí i pokusy o inscenování různých provokací proti sovětským orgánům v Praze, proti zastupitelství SSSR a proti Sovětskému svazu, jež mají zkaliti poměr Československé republiky k SSSR a podněcovati náladu nepřátelství. Bělogvardějci v Československu představují stále nebezpečí pro poměr Československé republiky k SSSR, jejich vlivy jsou překážkou řádného poměru a jsou zdrojem stálého nebezpečí provokací a konfliktů. Svědčí o tom i zvýšená agilnost ruských emigrantů v poslední době. Cesta Miljukova a Kerenského do Prahy měla jen ten účel, že tito hlavní vůdcové ruské kontrarevoluční emigrace přijeli z Paříže s instrukcemi, aby v souvislosti s událostmi na Dálném východě byli mobilisováni a připraveni k akcím i ruští emigranté, usazení v Československu. Instrukce zněly: Připraviti se eventuálně na odjezd na Dálný východ, kdyby japonské válečné operace proti sovětským hranicím pokročily. Avšak připraviti se hlavně na vystoupení proti Sovětskému svazu z evropské strany. Proti těmto rejdům ruských kontrarevolučních emigrantů s největším rozhořčením protestujeme a protestujeme tím rozhodněji, protože pracující lid Československa je si vědom, že tyto rejdy se dějí se souhlasem československých politických činitelů, se souhlasem vlády a vojenských úřadů.
Víme zároveň, že s černosotněnskými kruhy ruské emigrace komplotují politické kruhy kolem dr Kramáře, z agrární strany a desperátské živly kolem fašistického generála Gajdy. Černosotněnská macha dr Kramáře a militarističtí dobrodruzi z Gajdova tábora sjednávají s ruskými bělogvardějci společnou kampaň pro válku proti Sovětskému svazu. Prohlašujeme, že československé dělnictvo je na stráži a bude všemi prostředky čeliti všem piklům a provokacím černosotněnské aliance bělogvardějců a československých fašistů. Poukazujeme přede vším dělnictvem a čsl. veřejností zároveň, že s ruskými bělogvardějci je spřeženo vedení Československé obce sokolské, při čemž ruský bělogvardějský Sokol, který má své jednoty i v Praze a v jiných čsl. městech, zprostředkuje tuto spolupráci ruských bělogvardějců a Čsl. obce sokolské.
Pařížský centrální časopis monarchistických ruských emigrantů, redigovaný Petrem Struvem, dělá již řadu neděl agitaci, aby se ruští bělogvardějci zúčastnili hromadně IX. všesokolského sletu. Kníže Dolgoruký, který přijel do Prahy na pohřeb dr Scheinera, a starosta ruského Sokolstva Vergun, měli v Praze porady s nár. dem. a fašistickými vůdci Sokolstva a bylo smluveno, že do Prahy budou o sletu ze všech států staženy co největší bělogvardějské síly a za pomoci fašistických vůdců čsl. Sokolstva a za účasti jugoslávských a polských Sokolů má býti učiněn pokus udělati ze Všesokolského sletu manifestaci pro válku proti Sovětskému svazu a pro fašismus. My na tyto plány ruských a čsl. černosotněnců upozorňujeme všechno dělnictvo, zvláště národně-sociální dělníky a všechny proletáře organisované v Sokole. Upozorňujeme dělnictvo také na to, že ruští emigranté, usídlení v Československu, tvoří fašistické kádry gajdovcům, nár. demokratům, agrárníkům, nár. lize a že ruští emigranté se chystají, aby i v Československu podporovali fašistické puče a hráli úlohu kontrarevolučních žoldáků při fašistickém potlačování čsl. dělnictva.
Při tom přibíjíme na pranýř, že sociálfašistické strany, jichž zástupci sedí ve vládě a rozhodují v parlamentě, všechny tyto kontrarevoluční a válečné pikle ruských bělogvardějců a čsl. fašistů trpí, podporují je, tím že bělogvardějcům odhlasovávají podpory, schvalují jejich umisťování v čsl. armádě a v státním aparátě, trpí jejich vojenské organisace a připravují se oficielní podporou Všesokolského sletu podpořiti i plány, které bělogvardějci a čsl. fašisté s Všesokolským sletem spojují. Dělnictvo je povoláno, aby zasáhlo. Dělnictvo musí zasáhnouti neprodleně, se vší rozhodností a solidárně, poněvadž v odporu proti ruským bělogvardějcům a jich čsl. fašistickým spojencům není mezi dělnictvem již takřka rozdílu. Voláme dělníky naléhavě k bojovným akcím proti ruským bělogvardějcům a vyzýváme je, aby spolu s námi bojovali pod těmito hesly a požadavky: Žádáme, aby byla okamžitě zastavena jakákoliv podpora ruským emigrantům, poskytovaná z kterýchkoli pramenů a veřejných peněz a aby tyto peníze byly věnovány na podporu pracujícího lidu Československa. Žádáme, aby ruští emigranté byli okamžitě propuštěni ze státních a veřejných služeb a aby byli nahrazeni domácími zaměstnanci. Žádáme, aby ruští bělogvardějci byli z Československé republiky bezodkladně vykázáni. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Českoslovenští dělníci také nestrpí, aby vůdcové ruské kontrarevoluční emigrace, pp. Miljukov, Kerenský a spol. dělali si z Prahy rejdiště pro své kontrarevoluční pikle proti sovětskému Rusku. Prohlašujeme, že neupustí-li tito emigrantští desperáti od svých rejdů v Praze a v Československu a nebude-li jim to zamezeno, najdou pražští a čsl. dělníci prostředky, aby to pánům Miljukovům, Kerenským a druhým emigrantským komplotistům znemožnili sami. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Pražští revoluční dělníci spolu se soc. demokratickými a socialistickými dělníky a spolu s dělníky ze Sokola za každou cenu zamezí, aby bělogvardějci nemohli pod ochranou fašisovaného Sokolstva manifestovat v Praze pro válku proti Sovětskému svazu. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Proletariát Československa je odhodlán všemi nejostřejšími prostředky potírat všechny kontrarevoluční nepřátele Sovětského svazu, a aby dokumentoval svoji nejúplnější solidaritu s proletariátem Sovětského svazu, s dílem říjnové revoluce, se zemí socialistického budování, prohlašuje, že všemi silami se vynasnaží, aby v nejbližší době bylo uskutečněno heslo: Ven s ruskými bělogvardějci z Československa.
Dnešním dnem končí lhůta, která
byla dána třemi tisíci skutečských a hlineckých kamenodělníků
tamějším kamenobaronům. Dnešním dnem je vyhlášen boj těmito kamenobarony
vyprovokovaný. Jaké jsou poměry na Skutečsku, o tom se může přesvědčiti
každý na vlastní oči. Skutečtí kamenodělníci, kteří do nedávna
ještě jakž takž utloukali svou holou existenci, žijí dnes v nejhorší
bídě. Skutečsko, Hlinecko, Nasavrcko je tak zdeptané, že se toho
hrozí i úřady. Boj kamenodělníků je jistě oprávněný. Práci, kterou
tam vykonává dělnictvo z celé Českomoravské vysočiny, odměňují
dnes ti, kteří vyrostli z ničeho, kteří se vyvíjeli před našima
očima, tak, že dělník již takto nemůže býti živ. Na táboru 21.
ledna bylo usneseno podati ultimatum všem majitelům kamenolomů,
zda chtějí pracovat za starou cenu; ne-li, bude se stávkovat.
Pan min. předseda Udržal slíbil, že tamějšímu kamenoprůmyslu
bude věnována pozornost, že vláda se bude starat, aby v tamějším
kraji zůstal průmysl zachován. Skutči, dříve obuvnické, která
byla zničena Baťou, má býti i tento zdroj příjmů odňat tím, že
lomy se svévolně zastavují. Pan dr Hnídek ubezpečoval již
loni, že se bude vláda starat, aby byl podpořen kamenoprůmysl
tím, že budeme používati výrobků žulových na stavbu silnic a také
k jiným účelům. Toto vše bylo slibováno, skutečnost je však dnes
taková, že kamenobaroni vyhazují dělníky na dlažbu a nasazují
jim nůž na krk: buď slevíte 20%, nebo poletíte. Ale zrovna tak,
jako je tvrdá ta žíla na Skutečsku, zrovna tak tvrdé jest odhodlání
dělníků, bojovati proti tomuto surovému útoku, odraziti jej a
zvítěziti. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo dále má p. posl. Kubač.
Posl. Kubač: Keď v celom Československom štáte zúri hlad a bieda, vtedy československí ministri nemôžu sa dohodnúť s bankérmi, a čsl. parlament nemá záujmu na tom, aby sa riešila otázka biedy a hladu, ktorá tuná je. Zástupcovia Slovenska, ktoré už dnes je pred úplným hladom, nemajú v parlamente prácu, ministri nemajú prácu, prichádzajú do Prahy len preto, aby sa bavili, ale hlad a bieda vonku zurí. Im je to ľahostajné, či proletariát alebo roľníctvo alebo živnostníctvo vonku hladuje, oni nemajú záujem na tom. A práve preto proletariát bude si všímať tohoto parlamentu a všetkých tých, ktorí majú taký záujem na hlade a biede slovenského ľudu, bude súdiť. Pracujúci ľud Slovenska stojí pred rozhodnutím, či umrieť hladom, alebo sa postaviť proti všetkým a proti všetkému, čo zapríčinilo tento hlad a biedu. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu 168. schůze posl. sněmovny.] Tie budú stáť pred súdom pracujúceho slovenského ľudu. Právom všade bude to a budú súdiť tých, ktorí sa dostali po chrbtoch ľudu na kreslá parlamentu. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Uverejňujete heslá vo svojich časopisoch, ktorými vykladáte a chcete ľudu vštiepiť, že vy ste to, ktorí ste tu postavení a ktorí máte jediní právo hájiť tento ľud. To robíte len preto, aby ste mohli tento ľud udržať v tejto ľahostajnosti. Každá zrada na pracujúcom ľude bude súdená tými stotisícmi hladujúcich duší, slovenskými robotníkmi, roľníkmi a živnostníkmi. Jedna tretina slovenského pracujúceho ľudu nemá chleba; 2/3 živoria; ale na druhej strane 1/3 keťasov, zlodejov žije v prepychu a nádhere. To vy nevidíte a nechcete videť, ba cynickým spôsobom sa vysmievate tomu dobrému, slovenskému, pracujúcemu ľudu. Ale ten smiech zmizne z vašich tvárí, ak budete volaní pred súd hladujúcich, otrhaných, biednych slovenských robotníkov. Ale prvý boj, ktorý táto trieda, tento slovenský ľud povedie, bude rozhodovať o tom, kto má právo žiť a vládnuť na Slovensku. Nebudú to Hlinkovci, nebudú to t. zv. socialisti, ani sociálfašisti, ale bude to revolučný proletariát Slovenska v jednotnej fronte pod vedením komunistickej strany. Lebo vy už dávno nemáte právo k tomu, vy sa len opierate o týchto, ale už dávno ste ich zradili. A činíte tak práve i teraz, keď bieda a hlad na Slovensku zurí, lebo berete ešte i to posledné, čo ešte na Slovensku je. Na Horehroní odbúravate posledné zbytky priemyslu. Jediná vysoká pec, ktorá tam je i tá stojí pred odbúraním. Vy chcete zbaviť tento ľud posledných zbytkov práce, poslednej skývy chleba.
Kto to zapríčinil? Vy s českými a slovenskými boháči! Tak ako na východe v Čínsku je zorganizovaná streľba kanonami a granátmi, tak organizujete i vy hlad a biedu na Slovensku za pomoci zdradcov slovenského ľudu. Na Horehroní miesto práce a chleba posielate [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] četníkov, posielate vojakov na zabezpečenie kľudu a poriadku. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Prečo sú posielaní četníci na Slovensko? [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] aby sa pracujúci ľud na Horehroní nemohol zjednotiť, aby sa nemohol zjednotiť vôbec na Slovensku, aby sa nemohol zjednotiť na záchranu Horehronia a na záchranu celého Slovenska, aby si nemohol zachrániť poslednú skývu chleba a aby si roľník nemohol zachrániť strechu nad svojou hlavou. Ale dávné a marné sú všetky vzteky. Pracujúci ľud títo tyrani a vykoristovatelia nezastrašia a nezastavia. V tomto boji rozháňate schôdze, zavierate robotníkov a roľníkov, ale slovenský ľud svoju myšlienku bude presadzovať a zjednotí sa s českým proletariátom na záchranu Slovenska a spolu súčtuje s vámi všetkými.
Na Slovensku maloroľníci, formani a zemerobotníci vytvoria jednotnú frontu na odrazenie všetkých útokov, najmä útoku ministra Czecha ohľadom podpory v nezamestnaní.
Pre slovenský ľud na dedinách
nieto pomoci, nieto žobračeniek, niet podpory, ale na podporu
zbytkárov, agrárnych veľmožov podpory sú. Malí živnostníci a pracujúca
inteligencia budú a musia byť na stráži, poneváč slovenská duševne
pracujúca inteligencia v tom okamihu, kedy pracujúci slovenský
ľud bojuje za svoju holú existenciu, pomôže tomuto slovenskému
ľudu odstrániť hlad a biedu i tento systém. Robotníci závodov,
nezamestnaní, maloroľníci, formani, maloživnostníci a pracujúca
inteligencia budú a musia byť na stráži na záchranu Slovenska
vôbec. Nebude medzi nimi rozdielu v boji za odstranenie hladu
a biedy. Vy, bojovníci Slovenska spolu s komunistickou stranou,
organizujte sjazd pracujúceho ľudu Slovenska, na ktorom spravíte
plán na odrazenie tohoto útoku kapitalistických vyderačov, českých
a slovenských darmožráčov a ich pomahačov od Hlinku a ľudákov
až po sociálfašistov! Slovenský ľud roztrhá tie putá, v ktorých
ho vodíte do žalárov, a použije ich pre vás. Slovenskému ľudu
už nezabránite sa schádzať, organizovať a demonštrovať, slovenský
pracujúci ľud pojde do ulíc pred okresné a finančné úrady [Další
slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4.
února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena
z těsnopisecké zprávy.] za prácu a chleba, za svobodu, za
sjazd slovenského ľudu proti imperialistickej válke na východe
a za slovenskú komúnu. (Potlesk.)